Issuu

Jan Macháček

Na tříkolce mezi tanky ••• 111 Macháčkových komentářů k Evropě, v Cesku i světovému dění.

Hlavním přínosem Macháčkova Monitoru je zprostředkování debat o mezinárodní politice, které se vedou v Evropě i za oceánem, českým čtenářům. Tím „poevropšťuje" domácí diskusi, v níž nechybí také jeho hodnocení z pozice „macháčkovského realismu". - Jacques Rupnik Jan Macháček má smysl pro aktualitu v tom pravém smyslu: je jedním z mála novinářů, kteří se nedají oklamat hlučným povrchem přítomnosti a hledají v ní to „skutečně aktuální" - rozdíl mezi budoucností a minulostí. - Uiclav Be1ohradský

Moc rád čtu trefné, kompetentní a aktuální postřehy Honzy Macháčka již nějaké dvě dekády. Mohu si být téměř vždy jist, že nabízí pohled, kterým výrazně obohacuje obvykle velmi ploché vidění témat v rámci tuzemských diskusí. A v tomto přístupu je dlouhodobě konzistentní a prokazující obdivuhodnou výdrž! - Petr Zahradník Již dvacet let čtu téměř denně komentáře Jana Macháčka ke světovým událostem. Nacházím v nich promyšlenou a kritickou aplikaci hodnot na aktuální situaci měnící se politické scény. Mnoho myšlenek v těchto komentářích překračuje svůj časový rámec, a proto vítám jejich publikaci v této knize. - Edvard Outrata ISBN

978-80-906728-2-6

Jan Macháček Na tříkolce mezi tanky au

I Macháčkových

komentářů

k Evropě,

Česku i světovému dění

Obálka a grafická úprava: Filip Blažek - Designiq Fotografie: Karel Cudlín, Bohdan Holomíček, Tomki Němec a Vojtěch Vlk Text sestavil: Ivo Magera Tisk a vazba: Tiskárna MV, p. o. Vydalo nakladatelství Bourdon, a. s. www.nakladatelstvi-bourdon.cz nakladatelstvi@bourdoncz.cz Vydání první. ISBN 978-80-906728-2-6

Obsah

ČÁST I

Rozhovor Anastázie Harris s Janem Machá{kem

ČÁST II III

Machácíwvých komentářů k Evropě, Česku i světovému dění

O Evropě O Americe O Rusku O české politice, kultuře a demokracii O české ekonomice O ekonomice a ekonomii O politice a demokracii O osobnostech

63 65 95 109

127

163 203 231

259

ČÁST III

Napsal o... Citáty z

c'1ánků Jana

Machátka

O autorech

2017

;, Economia, a. s., MAFRA, a. s.

tříkolce

mezi tanky

Prý nemáš rád popis undergroundu dnešními mladými historiky. Proč?

Já vím, že historik je něco jiného než pamětník. Ale oni líčí dobu totality jako samé úpění, utrpení a neštěstí - tak to nebylo. V jejich výkladech chybí zábavnější rovina disentu. Bez humoru, bez legrace, bez zábavy by český underground nikdy nebyl tím, čím byl. Dnes musejí mít mladí lidé pocit, že někde ve sklepech trpěli úporně se tvářící disidenti! Ano, člověk riskoval, mohli ho zavřít a spoustu lidí také zavřeli, občas musel člověk k výslechu, ale bylo přece osvobozující chovat se svobodně v totalitním světě. A těch večírků, té zábavy, dokonce maškarní večírky byly ... Byl jsem mladý a určitě jsem ovlivněný vzpomínkovým optimismem, ale i tak: naším heslem přece bylo Magorovo heslo: Hlavně aby nezmizela radost! Dnes se filmaři baví s filmaři a básníci s básníky. Tehdy se většina kreativních lidí znala a pomáhali těm, co dělali něco nezávislého. Často se mě ptají, jak to, že znám tolik lidí - nejen novináře a ekonomy, ale taky umělce. Jsou to většinou vztahy z té doby: když nějaký nezávislý výtvarník dělal výstavu, my ostatní jsme mu ji pomáhali připravit, protože to bylo u někoho ve stodole, na dvorku nebo na půdě. Nebo když se muzikantům podařilo udělat koncert, pomáhali zase výtvarníci. A dohromady všichni dělali nějakou publicistiku - tak jsem se k ní přichomýtnul i já. To není originální věc, ale v Čechách je důležité, že to má dávnou historii, že umělci, kreativní lidé, zastupují politiku. Samizdat, který byl političtější, dělali zase lidé, kteří suplovali politiku. Třeba Jáchym Topol byl básník, spisovatel. Ivan Lamper dělal koláže, a řada výtvarníků dělala samizdat vedle své kreativní činnosti. Všichni byli nějakým způsobem umělecky založení. Kamarádil jsem se s nimi, proto jsem se zapojoval a pomáhal. Když jsem začal žít se svou budoucí ženou Markétou, ta měla kolem sebe zase jiné lidi, spojené s vydáváním a s expedicí Kritického sborníku a jiných věcí. Markéta hodně doma přepisovala na stroji, překládala, skládali jsme stránky dohromady a já pak sborník roznášel na osmdesát různých adres v Praze, prodával jsem ho za padesát korun.

,,,, ...

Šel jsi s kabelou a .. . Měl jsem jich třeba deset v batohu. Zazvonil jsem, vešc oni mě už znali nebo od někoho věděli, že přijdu já. Sbc několikrát do roka. Na Národní jsem chodil do Odeom; kovou, která si brávala čtyři kusy. Vždycky říkala: ,,Dva pro Žilinu." A já si říkal, tak přece jenom jsou na Sic disidenti! Jednou tam paní Dušková nebyla, řekli mi: : čeká vás tam doktor Žilina. Pohyboval se tam mezi štosy kouřil Zorky. S tím jsem se pak kamarádil, ale byl jsem v Žilině disidenti nebyli; byl doktor Žilina v Odeonu. Poi lupracovali s Jindřichem Pokorným, který byl napojen Foundation a časopis Rozmluvy, vydávaný v Londýn z Anglie přijeli dva studenti a měli batohy plné knížek. s nimi a batohy převzali, knížky jsme pak prodávali, třť Bylo potřeba vydělávat peníze pro rodiny těch, co jsou za· byl hrozně konspirativní, takže třeba v ponožce nebo v bc a furt nás učil, že to tak máme dělat taky. A

dělal

jsi to? Ne, na tuhle konspiraci jsem dost kašlal. Mívali jsm návštěvy, protože má žena uměla dobře anglicky. Je Wintc její matka byla v Anglii před válkou a pak tam zpátky em 1968, chodila tam do školy. V sedmdesátém se ale na tili. Tchán říkal, že nesmyslně, ale Markéta uměla ang a aktivní angličtina nebyla v disentu na vysoké úrovni. I scházela spousta lidí, novináři ze Západu, náš topičský couzské sloužil jako místo k setkání, a my překládali. Mar kamarádila s Václavem Havlem a Zdeňkem Urbánkem, disidenty jsem poznal díky ní. Třeba Olgu Havlovou, k spoustu akcí, večírků a karnevalů - chtěla, abychom ~ vážně. Havla jsem viděl poprvé v roce 1984 na zkouše People ofthe Universe; se ženou jsme byli v letech 1987 ~ za Havlem a Olgou na Hrádečku. - pauza na cigaretu benem natáčení dokumentárního filmu japonskou televizí v jižním Bronxu, po koncertu Garáže v Centra! Parku. Fotograf si hrál se stylizací mezi vyhozenými krámy. I 992

Jaké bylo tvé první setkání s Havlem? Nadchnul mě hned. Nechtěl jsem tam jen tak sedět, ta nul, že by se mohl udělat dokument Charty o Vietnamcícl

li''""

A dělal jsi to? Ne, na tuhle konspiraci jsem dost kašlal. Mívali jsm e doma často návštěvy, protože má žena uměla dobře anglicky. Je Wintonovo vnouče, její matka byla v Anglii před válkou a pak tam zpátky emigrovali v roce 1968, chodila tam do školy. V sedmdesátém se ale na amnestii vrátili. Tchán říkal, že nesmyslně, ale Markéta uměla anglicky výborně a aktivní angličtina nebyla v disentu na vysoké úrovni. Proto se u nás scházela spousta lidí, novináři ze Západu, náš topičský byt ve Francouzské sloužil jako místo k setkání, a my překládali. Markéta se hodně kamarádila s Václavem Havlem a Zdeňkem Urbánkem, některé starší disidenty jsem poznal díky ní. Třeba Olgu Havlovou, která pořádala spoustu akcí, večírků a karnevalů - chtěla, abychom se nebrali tak vážně. Havla jsem viděl poprvé v roce 1984 na zkoušce The Plastic People ofthe Universe; se ženou jsme byli v letech 1987 a 1988 párkrát za Havlem a Olgou na Hrádečku.

1a cigaretu benem natáčení dokumentárního filmu japonskou

Šel jsi s kabelou a ... Měl jsem jich třeba deset v batohu. Zazvonil jsem, vešel do předsíně, oni mě už znali nebo od někoho věděli, že přijdu já. Sborník vycházel několikrát do roka. Na Národní jsem chodil do Odeonu za paní Duškovou, která si brávala čtyři kusy. Vždycky říkala: ,,Dva pro mě a dva pro Žilinu." A já si říkal, tak přece jenom jsou na Slovensku nějací disidenti! Jednou tam paní Dušková nebyla, řekli mi : Běžte nahoru, čeká vás tam doktor Žilina. Pohyboval se tam mezi štosy papíru a knih, kouřil Zorky. S tím jsem se pak kamarádil, ale byl jsem zklamaný, že v Žilině disidenti nebyli; byl doktor Žilina v Odeonu. Potom jsme spolupracovali s Jindřichem Pokorným, který byl napojený na Jan Hus Foundation a časopis Rozmluvy, vydávaný v Londýně. Několikrát z Anglie přijeli dva studenti a měli batohy plné knížek. Sešli jsme se s nimi a batohy převzali, knížky jsme pak prodávali, třeba za stovku. Bylo potřeba vydělávat peníze pro rodiny těch, co jsou zavření. Jindřich byl hrozně konspirativní, takže třeba v ponožce nebo v botě měl adresu a furt nás učil, že to tak máme dělat taky.

Bronxu, po koncertu Garáže v Centra/ Parku. Fotograf si mezi vyhozenými k rámy.

Jaké bylo tvé první setkání s Havlem? Nadchnu! mě hned. Nechtěl jsem tam jen tak sedět, tak jsem navrhnu!, že by se mohl udělat dokument Charty o Vietnamcích, že se o nich

O Evropě

Co euro nezabije, to ho posílí Prezident Václav Klaus se nechal slyšet, že měl s eurem pravdu. Zdá se, že by si přál, abychom ho pochválili. Jednou z velkých potíží světa je rozšířená existence lidského druhu "jájsemvámtoříkal". Když se něco vážného děje, snaží se zodpovědní a rozumní lidé dát hlavy dohromady a situaci řešit. „Jájsemvámtoříkalové" a „jájsemmělpravdové", tedy většinou lidé s poněkud přerostlým narcistním egem, stojí opodál a do omrzení říkají, že měli pravdu. Když si na výletě v horách někdo zlomí nohu, připravují jedni improvizovanou dlahu a nosítka, ale „jájsemvámtoříkal" postává stranou a mudruje. Takový jedinec bývá pak v kolektivu patřičně oblíben. Podobní jedinci se dnes vynořují i v případě krize eurozóny. Jak se má situace řešit, nám nenapovědí, omezí se pouze na zvýrazňování své geniální předpovědi. Euro prý nemělo vznikat, když neexistuje možnost společné fiskální politiky. Většinou jsou tito lidé vždy a priori proti všemu, co nenapadne je samotné. A pokud se trefi do černého, je to svým způsobem náhoda. Ale zpátky k euru. Fakt, že bez společných daní, společného dluhopisu a ministerstva financí stojí na jedné noze, museli tušit i jeho zakladatelé a mnozí z nich doufali, že k těmto věcem posune euro každá krize, kterou společná měna přežije, totiž podle hesla „co euro nezabije, to ho posílí".

A to se bude dít, pokud euro neskončí nebo se nerozpadne, bude muset budovat normální instituce normální měnové zóny a Evropská unie se bude krok za krokem federalizovat. Bude to však proces, který dlouho potrvá a bude bolestivý a dramatický - budou se měnit evropské smlouvy i národní ústavy, včetně neohebné německé . Důležité je také vědět, že pokud by se euro v dnešní podobě přece jen rozpadlo, neznamená to pro nás větší svobodu a nezávislost na sousedním Německu. České hospodářství je velice provázané s tím německým a buď s ním časem bude sdílet společnou měnu, nebo tu vlastní bude muset k německému euru či marce pevně zafixovat. Vývozci, dovozci a investoři, na kterých naše hospodářství stojí, nejsou totiž vůbec zvědaví na nějaké kurzové divokosti, nepředvídatelnosti a nezvladatelné výkyvy. 21.

2orr

respekt.cz, přečteno v Českém rozhlasu

20.

9. 20 II

Unii zachránil střed a východ Evropy Když jsem v minulosti vysvětloval někomu z Francie či Německa tedy těm vzorným budovatelům, kteří stáli u kolébky unie - že eurovolby v Česku voliče nezajímají, většinou se dost zamračili. Jako by chtěli říct - koho jsme to do unie vzali. Dnes je francouzský volební výsledek tak strašný, že je možná lepší české a slovenské ignorování než obsah vypláchnuté kloaky, který do Bruselu a Štrasburku vysílá nazlobený galský kohout. Průměrný český a slovenský budoucí europoslanec vypadá najednou stravitelně. A elita mezi nimi také není nejhorší: bývalý eurokomisař, ministr spravedlnosti, viceguvernér. Ale kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby účast prostého lidu byla vyšší. Použitelné proevropské strany budou stále v EP držet 70 procent hlasů.

Možná poprvé by ale měli politologové a mainstreamový politický establishment vyjádřit vděk zemím, jako je Polsko, Estonsko, Litva

a Lotyšsko, protože bez nich by těch 70 procent nebylo. I

jen maďarský Jobbik. V zemích zkoušených krizí (Itálie, Řecko, Španělsko) do1 lépe, než se čekalo. V ČR vyhrála nesystémová strana, jejíž 1 vost spočívá v tom, že nechce zvyšovat daně a raději zk01 klientelistický systém a hledá rezervy. V rámci výsledků celé tak špatné. Obecně voliči slyší na nové talenty (Niedermaye oslabuje tradiční politické strany, kde se čeká na postup v Jan Keller ale také přišel zvenku, takže i ČSSD si mohla vyt lepšího. Úspěch svobodných je zasloužený. Svobodní sice odříkávají nabiflované jehovistické lib mantry, ale jejich úspěch je výsledkem dlouholeté soust a jejich euroskepse je autentičtější než u ODS. Mezi stude1 strana velkou podporu. Vsadím se, že tam teď Klaus bude

pit, a doufám, že ho nevezmou. Ve Francii odešli tradiční levicoví voliči ke krajní prav: Francii vláda, jaká chce, stejně musí dělat to, co žádají pi ská a Německem tlačená rozpočtová pravidla. Je to poslec levici, aby dělala levicovou politiku. Ať již je na papíře nap reálně evropský establishment nepřipustí zvýšení vlivu EP. ské rady a mezivládního rozhodování se opět zvýší, posílí P potvorného" Německa, to ale vzhledem k dění ve Francii k čemu vede politika fiskální přísnosti. K Británii dodám asi to, co David Černý v projek nechápu, nerozumím, málo vnímám a ani moc chápat nechci. Ano, Británie si prošla krizí, ale co s tím má EU Pokud se Britové zlobí na své bankéře, nemohli by si ty ú, na nějakém jiném hřišti? Posílí pozice „evropotvorného" Německa, to ale vzhled kům voleb ve Francii musí zvážit, k čemu vede politika nosti. 28.

5. 20 14 Hospodářské noviny

,ude dít, pokud euro neskončí nebo se nerozpadne, bude ivat normální instituce normální měnové zóny a Evropská e krok za krokem federalizovat. Bude to však proces, který '.Vá a bude bolestivý a dramatický - budou se měnit evrop, i národní ústavy, včetně neohebné německé. je také vědět, že pokud by se euro v dnešní podobě přece o, neznamená to pro nás větší svobodu a nezávislost na Německu. České hospodářství je velice provázané s tím a buď s ním časem bude sdílet společnou měnu, nebo ude muset k německému euru či marce pevně zafixovat. vozci a investoři, na kterých naše hospodářství stojí, nejsou zvědaví na nějaké kurzové divokosti, nepředvídatelnosti !lné výkyvy.

respekt.cz, přečteno v Českém rozhlasu

20.

201 I

:achránil střed tod Evropy

v minulosti vysvětloval někomu z Francie či Německa ;orným budovatelům, kteří stáli u kolébky unie - že euroku voliče nezajímají, většinou se dost zamračili. :htěli říct - koho jsme to do unie vzali. Dnes je francouzvýsledek tak strašný, že je možná lepší české a slovenské než obsah vypláchnuté kloaky, který do Bruselu a Štrasá nazlobený galský kohout. Průměrný český a slovenský roposlanec vypadá najednou stravitelně. A elita mezi nimi ejhorší: bývalý eurokomisař, ministr spravedlnosti, vice,le kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby účast prostého lidu

a Lotyšsko, protože bez nich by těch 70 procent nebylo. Dojem kazí jen maďarský Jobbik. V zemích zkoušených krizí (Itálie, Řecko, Španělsko) dopadly volby lépe, než se čekalo. V ČR vyhrála nesystémová strana, jejíž nesystémovost spočívá v tom, že nechce zvyšovat daně a raději zkouší rozbíjet klientelistický systém a hledá rezervy. V rámci výsledků celé EU to není tak špatné. Obecně voliči slyší na nové talenty (Niedermayer atd.), což oslabuje tradiční politické strany, kde se čeká na postup v hierarchii. Jan Keller ale také přišel zvenku, takže i ČSSD si mohla vybrat někoho lepšího. Úspěch svobodných je zasloužený. Svobodní sice odříkávají nabiflované jehovistické libertariánské mantry, ale jejich úspěch je výsledkem dlouholeté soustavné práce a jejich euroskepse je autentičtější než u ODS. Mezi studentstvem má strana velkou podporu. Vsadím se, že tam teď Klaus bude chtít vstoupit, a doufám, že ho nevezmou. Ve Francii odešli tradiční levicoví voliči ke krajní pravici. Ať je ve Francii vláda, jaká chce, stejně musí dělat to, co žádají přísná evropská a Německem tlačená rozpočtová pravidla. Je to poslední výstraha levici, aby dělala levicovou politiku. Ať již je na papíře napsáno cokoli, reálně evropský establishment nepřipustí zvýšení vlivu EP. Vliv Evropské rady a mezivládního rozhodování se opět zvýší, posílí pozice „evropotvorného" Německa, to ale vzhledem k dění ve Francii musí zvážit, k čemu vede politika fiskální přísnosti. K Británii dodám asi to, co David Černý v projektu Entropa: nechápu, nerozumím, málo vnímám a ani moc chápat a rozumět nechci. Ano, Británie si prošla krizí, ale co s tím má EU společného? Pokud se Britové zlobí na své bankéře, nemohli by si ty účty vyřizovat na nějakém jiném hřišti? Posílí pozice „evropotvorného" Německa, to ale vzhledem k výsledkům voleb ve Francii musí zvážit, k čemu vede politika fiskální přís nosti. 28. 5. 2014 Hospodářské noviny

1é proevropské strany budou stále v EP držet 70 procent oprvé by ale

měli

nt vyjádřit vděk

politologové a mainstreamový politický zemím, jako je Polsko, Estonsko, Litva