ČÁST PRVNÍ A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůl.e Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Pavlův list Římanům 12,2
1 Jakmile Alice položila telefon, ústa se jí nezadržitelně roztáhla do širokého spokojeného úsměvu. Potenciální katarský zákazník si předběžně vybral PR agenturu, pro kterou pracovala. Výběrové řízení bylo v tichosti vyhlášeno před půl rokem. Qatar International Promotion Agency hledala partnerskou agenturu ze Západu, která by jí pomohla očistit obraz této země a dát lidem zapomenout na podezření z financování Islámského státu. Do předvýběru postoupilo jen pět společností - dvě americké, jedna španělská, jedna německá a jedna francouzská. Šance na vítězství jedna ku čtyřem. Alice o něm byla pevně přesvědčena.
Zhluboka se nadechla a protáhla se v křesle. To se otočilo k velké prosklené stěně kanceláře, v níž se odrážel obraz aktivní ženy v dost přísně střiženém kostýmku, kontrastujícím s kaštanovou kšticí s dlouhými a poněkud neposednými loknami. Zhasla stolní lampičku a odraz zmizel. V padesátém třetím patře pařížského mrakodrapu Tour Montparnasse si člověk připadal jako v nebi - v potemnělém podvečerním nebi, na kterém viselo jen pár váhavých obláčků. Dole se rozprostíralo rušné a čilé město s tisíci světel, směrem
10
která se začínala rozsvěcovat v budovách táhnoucích s do nedohledna a ukrývajících miliony lidí. Na konci pn covní doby byly ulice plné aut a chodníky se hemžily zpc maleně se pohybujícími bezvýznamnými tečkami. Alice t všechno s úsměvem pozorovala. Tolik lidí, které je třeba přť svědčit, tolik výzev, které je nutno zdolat, tolik vzrušen které při tom zažije ... Od té doby, co navštěvovala kurz osobního rozvoje vedené Tobym Collinsem, v ní rostlo sebt vědomí, díky němuž ve své práci navzdory soutěživé a na1 jaté atmosféře nacházela uspokojení. Znovu se nadechla a uvolnila se. Théo už je doma s chí vou. Paul se vrátí pozdě, jako každý večer. Alice už bud možná spát, až ho taxík vysadí před domem. Z čeho by nočr taxikáři žili, nebýt právníků a těch jejich pracovních vt čeří?
Už aby byly prázdniny, pomyslela si. Aby byli konečr alespoň chvíli spolu. Pokud její tým tu katarskou zakázk získá, dostane Alice přidáno, to je jisté. Nebo přinejmenší1 pořádné prémie. Ty jí neodepřou. A za ně si vyrazí na velko rodinnou dovolenou. Co třeba rovnou do Austrálie? Austr: lie - nesplněný sen z doby dospívání. .. Zazvonil telefon. Tata. ,,Jsem v práci, tati." ,,Přijedeš o víkendu do Cluny, drahoušku?" ,,Nejspíš ano." ,,To rád slyším! Paul taky dorazí?" „Jestli nebude mít moc práce, jako třeba obchůzky klienl v celách. A pokud bude ochotný vynechat sobotní hodin kreslení. To je kromě věznic jeho jediný koníček." „Tak ho ode mě pozdravuj," řekl se smíchem. ,,Dnes rár jsem potkal Jeana. Nevypadal vůbec dobře. Jeho maminka kvůli němu dělá starosti, pořád o tom mluví. Jestli o víkend 11
1
Jakmile Alice položila telefon, ústa se jí nezadržitelně rozihla do širokého spokojeného úsměvu. Potenciální katarský ákazník si předběžně vybral PR agenturu, pro kterou praovala. Výběrové řízení bylo v tichosti vyhlášeno před půl okem. Qatar International Promotion Agency hledala part.erskou agenturu ze Západu, která by jí pomohla očistit braz této země a dát lidem zapomenout na podezření z fi.ancování Islámského státu. Do předvýběru postoupilo jen pět společností - dvě ameické, jedna španělská, jedna německá a jedna francouzská. ance na vítězství jedna ku čtyřem. Alice o něm byla pevně 1řesvědčena.
Zhluboka se nadechla a protáhla se v křesle. To se otočilo k velké prosklené stěně kanceláře, v níž se odrážel braz aktivní ženy v dost přísně střiženém kostýmku, konrastujícím s kaštanovou kšticí s dlouhými a poněkud nepoednými loknami. Zhasla stolní lampičku a odraz zmizel. r padesátém třetím patře pařížského mrakodrapu Tour liontparnasse si člověk připadal jako v nebi - v potemnělém ,odvečerním nebi, na kterém viselo jen pár váhavých običků. Dole se rozprostíralo rušné a čilé město s tisíci světel, měrem
10
která se začínala rozsvěcovat v budovách táhnoucích se do nedohledna a ukrývajících miliony lidí. Na konci pracovní doby byly ulice plné aut a chodníky se hemžily zpomaleně se pohybujícími bezvýznamnými tečkami. Alice to všechno s úsměvem pozorovala. Tolik lidí, které je třeba pře svědčit, tolik výzev, které je nutno zdolat, tolik vzrušení, které při tom zažije ... Od té doby, co navštěvovala kurzy osobního rozvoje vedené Tobym Collinsem, v ní rostlo sebevědomí, díky němuž ve své práci navzdory soutěživé a napjaté atmosféře nacházela uspokojení. Znovu se nadechla a uvolnila se. Théo už je doma s chů vou. Paul se vrátí pozdě, jako každý večer. Alice už bude možná spát, až ho taxík vysadí před domem. Z čeho by noční taxikáři žili, nebýt právníků a těch jejich pracovních večeří?
Už aby byly prázdniny, pomyslela si. Aby byli konečně chvíli spolu. Pokud její tým tu katarskou zakázku získá, dostane Alice přidáno, to je jisté. Nebo přinejmenším pořádné prémie. Ty jí neodepřou. A za ně si vyrazí na velkou rodinnou dovolenou. Co třeba rovnou do Austrálie? Austrálie - nesplněný sen z doby dospívání... Zazvonil telefon. Tata. ,,Jsem v práci, tati." ,,Přijedeš o víkendu do Cluny, drahoušku?" ,,Nejspíš ano." ,,To rád slyším! Paul taky dorazí?" „Jestli nebude mít moc práce, jako třeba obchůzky klientů v celách. A pokud bude ochotný vynechat sobotní hodinu kreslení. To je kromě věznic jeho jediný koníček." „Tak ho ode mě pozdravuj," řekl se smíchem. ,,Dnes ráno jsem potkal Jeana. Nevypadal vůbec dobře. Jeho maminka si kvůli němu dělá starosti, pořád o tom mluví. Jestli o víkendu alespoň
11
přijedeš, byla
by ráda, kdyby ses s ním na chvíli sešla a podpo-
řila
ho." Jean je na tom špatně? Zvláštní, že si toho nevšimla, když byla v Burgundsku naposledy. Jean ... Vytáhlá postava, tmavé blond vlasy, světlemodré oči, jemné rysy a laskavý výraz prozrazující srdečnou povahu. Dětství v Cluny prožili společně. Nekonečné honičky mezi ruinami kláštera a věčné sázky, ve kterých šlo vždycky o to samé: polibek na Nový rok. Záchvaty smíchu uprostřed vinic, když se při vinobraní schovávali a ujídali z hroznů, místo aby je trhali. První letmé políbení, když jim bylo devět - ona políbila jeho a on zčer venal jako rajčata strýčka Eduarda. Snili o tom, jak se společně vydají na druhý konec světa, tam, kde se chodí po hlavě - do Austrálie. Už tehdy o ní snila. Chudák Jean. Zpráva o tom, že se mu nedaří, Alici rozesmutnila. Po zdánlivě bezstarostných studiích bylo jeho radikální rozhodnutí pro všechny překvapením. S magisterským diplomem v oboru trvale udržitelného rozvoje v kapse najednou se vším praštit a vydat se úplně jinou cestou. Jean. Tolik ji podpořil, když před lety, ještě než potkala Paula, přišla o maminku a vzápětí i o nejlepší přítelkyni. Zármutek u ní nastartoval existenciální krizi.Jean jí tehdy s nekonečnou trpělivostí naslouchal, láskyplně ji podporoval a nesmírně jí pomohl. Teď mu jeho podporu chtěla oplatit a něco pro něj udělat. Jenže co? Zhluboka se nadechla a pohlédla na davy v hloubce pod sebou. Je přece specialistka na krizovou komunikaci, a ne psychoterapeutka.
*** 12
Těžké dveře neochotně zavrzaly v pantech. Jean se protáhl
ven a ony se za ním samy tlumeně zabouchly jako dveře vězeňské cely. Zamířil doprava do uličky Notre-Dame a na· dechl se svěžího vzduchu. Byl nádherný březnový den. Slunce zbarvilo dlažební kostky pod jeho nohama do zlatova. Strohá budova finančního úřadu na rohu ulice Saint-Odilť se zamřížovanými okny jako by spala, zatímco před trafikot naproti stála přinejmenším desetičlenná fronta na lístky de loterie. Po povinné dani ještě daň nepovinná. Jean došel až do ulice Lamartine, hlavní třídy malebnéhc městečka Cluny lemované pastelovými fasádami a pestro barevnými výlohami. Na terase kavárny La Nation mecha nicky napočítal třicet šest zákazníků . Káva udržuje mys bdělou, aniž by ji plně probudila, pomyslel si. O kus dál ve frontě u druhého tabáku se čtrnáct lidí chys talo vylepšit si existenci sázkou na náhodu. U Dupaquiera, uzenáře, z jehož krámku se linuly vůně kterým by neodolal ani zapřisáhlý vegetarián, napočítal J ea1 dvacet dva zákazníků, a v restauraci Panier voyageur si jicl sklenku vína s kouskem sýra právě vychutnávalo nejmíi tucet. Jean udělal čelem vzad a zamířil zpátky. Pražící slunc, zvýrazňovalo vytesané kamenné podstavce, pilastry, sloupk) hlavice a další prvky románské architektury na fasádách I u Wolffa, výborného optika, bylo plno lidí, zřejmě toužícícl po lepším zraku. Přinese jim ale lepší vhled do vlastního ži vota? Na terase cukráře Germaina, jehož věhlas se nesl dalek, za hranice kopcovitého kraje Beaujolais, sedělo třicet čtyi lidí. Jean se usmál. Člověk se oddává gurmánství, když jeh duše myslí jen na to, jak uspokojit tělo.
13
,řijedeš,
byla by ráda, kdyby ses s ním na chvíli sešla a podpo-
'ila ho." Jean je na tom špatně? Zvláštní, že si toho nevšimla, když ,yla v Burgundsku naposledy. Jean ... Vytáhlá postava, tmavé ,lond vlasy, světlemodré oči, jemné rysy a laskavý výraz proirazující srdečnou povahu. Dětství v Cluny prožili společně. ~ekonečné honičky mezi ruinami kláštera a věčné sázky, ve cterých šlo vždycky o to samé: polibek na Nový rok. Zá:hvaty smíchu uprostřed vinic, když se při vinobraní schorávali a ujídali z hroznů, místo aby je trhali. První letmé ,olíbení, když jim bylo devět - ona políbila jeho a on zčer renal jako rajčata strýčka Eduarda. Snili o tom, jak se spoečně vydají na druhý konec světa, tam, kde se chodí po hlavě - do Austrálie. Už tehdy o ní snila. Chudák Jean. Zpráva >tom, že se mu nedaří, Alici rozesmutnila. Po zdánlivě bez:tarostných studiích bylo jeho radikální rozhodnutí pro ršechny překvapením. S magisterským diplomem v oboru rvale udržitelného rozvoje v kapse najednou se vším praštit L vydat se úplně jinou cestou. Jean. Tolik ji podpořil, když před lety, ještě než potkala )aula, přišla o maminku a vzápětí i o nejlepší přítelkyni. Zámutek u ní nastartoval existenciální krizi. Jean jí tehdy s neconečnou trpělivostí naslouchal, láskyplně ji podporoval L nesmírně jí pomohl. Teď mu jeho podporu chtěla oplatit a něco pro něj udělat. enže co? Zhluboka se nadechla a pohlédla na davy v hloubce pod ,ebou. Je přece specialistka na krizovou komunikaci, a ne >sycho terapeutka.
*** 12
Těžké dveře neochotně zavrzaly v pantech. Jean se protáhl ven a ony se za ním samy tlumeně zabouchly jako dveře vězeňské cely. Zamířil doprava do uličky Notre-Dame a nadechl se svěžího vzduchu. Byl nádherný březnový den. Slunce zbarvilo dlažební kostky pod jeho nohama dozlatova. Strohá budova finančního úřadu na rohu ulice Saint-Odile se zamřížovanými okny jako by spala, zatímco před trafikou naproti stála přinejmenším desetičlenná fronta na lístky do loterie. Po povinné dani ještě daň nepovinná. Jean došel až do ulice Lamartine, hlavní třídy malebného městečka Cluny lemované pastelovými fasádami a pestrobarevnými výlohami. Na terase kavárny La Nation mechanicky napočítal třicet šest zákazníků. Káva udržuje mysl bdělou, aniž by ji plně probudila, pomyslel si. O kus dál ve frontě u druhého tabáku se čtrnáct lidí chystalo vylepšit si existenci sázkou na náhodu. U Dupaquiera, uzenáře, z jehož krámku se linuly vůně, kterým by neodolal ani zapřisáhlý vegetarián, napočítal Jean dvacet dva zákazníků, a v restauraci Panier voyageur si jich sklenku vína s kouskem sýra právě vychutnávalo nejmíň tucet. Jean udělal čelem vzad a zamířil zpátky. Pražící slunce zvýrazňovalo vytesané kamenné podstavce, pilastry, sloupky, hlavice a další prvky románské architektury na fasádách. I u Wolffa, výborného optika, bylo plno lidí, zřejmě toužících po lepším zraku. Přinese jim ale lepší vhled do vlastního života? Na terase cukráře Germaina, jehož věhlas se nesl daleko za hranice kopcovitého kraje Beaujolais, sedělo třicet čtyři lidí. Jean se usmál. Člověk se oddává gurmánství, když jeho duše myslí jen na to, jak uspokojit tělo.
13
Zahnul doprava do ulice Municipale vedoucí ke klášteru a prošel kolem kavárny upravené ve stylu Belle Époque, kde na terase a uvnitř napočítal celkem dvacet osm hostů. Ve vinném sklípku bylo milovníků vína ještě víc. Když došel na Place de l' Abbaye, minul velkou terasu hostince narvaného k prasknutí - nejméně sedmdesát štamgastů - a pak pokračoval ulicí 11. srpna 1944, ulicí Merciere a ulicí de la Barre. Cestovní kancelář slibovala svým klientům objevení nového nebe, což Jeana pobavilo. Plno měli i v protějším vinařství pojmenovaném Au plaisir dit vin, tedy něco jako „Božské povznesení". Zvláštní název pro nápoj, který mění stav našeho vědomí, aniž by ho kdy pozvedl. Po pár metrech vyústila ulice na sluncem zalité náměstí s kostelem. Před svatostánkem klábosilo pár farníků. Jean je pozdravil, když kolem nich procházel, a otevřel polstrované dveře. Ty se za ním s tlumeným výdechem zavřely a on vešel do chladného prostoru. Uvnitř panovala tma prosycená pachem vlhkého kamene s nádechem kadidla. Jean prošel boční lodí směrem ke kůru. Jeho kroky ani v nejmenším nenarušily ticho, které v kostele panovalo. Vklouzl do sakristie a čekal v přítmí. Náhle se rozezněly zvony a on poslouchal až do posledního zazvonění, které se ještě dlouho rozléhalo prostorem pod vysokou kamennou klenbou. Pak pomalu zamířil k oltáři a stanul čelem k přítomným. Sloupy vzletně stoupající ke křížové klenbě přitahovaly pohled i ducha do výše. Byly seřazeny v majestátním sloupořadí a potkávaly se v obrovských lomených obloucích po celé délce hlavní lodi. Všechno uvnitř kostela působilo gigantickým dojmem a vytvářelo pocit obrovského prostoru naplněného slavnostní atmosférou. Boční lodě i střední část lodi hlavní byly poměrně tmavé, ale když člo14
věk zvedl zrak, spatřil světlo - oslňující světlo, které zapla vovalo klenbu téměř nadpřirozeným jasem. Jean klesl pohledem na shromážděné věřící. Dvanáct. Na židlích v několika prvních řadách bylo roztroušenc dvanáct lidí. Mše začala.
15
Zahnul doprava do ulice Municipale vedoucí ke klášteru L prošel kolem kavárny upravené ve stylu Belle Époque, kde 1a terase a uvnitř napočítal celkem dvacet osm hostů. Ve vin1ém sklípku bylo milovníků vína ještě víc. Když došel na >1ace de l' Abbaye, minul velkou terasu hostince narvaného ; prasknutí - nejméně sedmdesát štamgastů - a pak pokra:oval ulicí 11. srpna 1944, ulicí Merciere a ulicí de la Barre. :estovní kancelář slibovala svým klientům objevení nového 1ebe, což Jeana pobavilo. Plno měli i v protějším vinařství pojmenovaném Au plaisir lit vin, tedy něco jako „Božské povznesení". Zvláštní název 1ro nápoj, který mění stav našeho vědomí, aniž by ho kdy 1ozvedl. Po pár metrech vyústila ulice na sluncem zalité náměstí kostelem. Před svatostánkem klábosilo pár farníků. Jean je ,ozdravil, když kolem nich procházel, a otevřel polstrované lveře. Ty se za ním s tlumeným výdechem zavřely a on vešel .o chladného prostoru. Uvnitř panovala tma prosycená pachem vlhkého kamene nádechem kadidla. Jean prošel boční lodí směrem ke kůru . eho kroky ani v nejmenším nenarušily ticho, které v kostele anovalo. Vklouzl do sakristie a čekal v přítmí. Náhle se roezněly zvony a on poslouchal až do posledního zazvonění, teré se ještě dlouho rozléhalo prostorem pod vysokou ka1ennou klenbou. Pak pomalu zamířil k oltáři a stanul čelem přítomným. Sloupy vzletně stoupající ke křížové klenbě řitahovaly pohled i ducha do výše. Byly seřazeny v majesítním sloupořadí a potkávaly se v obrovských lomených obmcích po celé délce hlavní lodi. Všechno uvnitř kostela ůsobilo gigantickým dojmem a vytvářelo pocit obrovského rostoru naplněného slavnostní atmosférou. Boční lodě střední část lodi hlavní byly poměrně tmavé, ale když člo14
věk
zvedl zrak, spatřil světlo - oslňující světlo, které zaplavovalo klenbu téměř nadpřirozeným jasem. Jean klesl pohledem na shromážděné věřící. Dvanáct. Na židlích v několika prvních řadách bylo roztroušeno dvanáct lidí. Mše začala.
15
Laurent Gounelle
A objevíš poklad, který v tobě dřímá Z francouzského originálu
Et tu trouveras le trésor qui dort en toi, vydaného nakladatelstvím Kero v Paříži roku 2016, přeložila
Sabina Poláková.
Vydalo nakladatelství Rybka Publishers, V Jirchářích 6, 110 00, v Praze na jaře roku 2017. www.rybkapub.cz Vydání první.