Issuu

Jižní Sandwichovy ostrovy: Nedotčený kout planety Václav Šilha Foto: Václav Šilha

Zapomenutý kout světa, kde nepotkáte žádného turistu, vlastně vůbec žádného člověka. Ostrovy nejsou osídlené. Představte si činné sopky, které vyčnívají z ledových vod poblíž Antarktidy. Není tu letiště ani přístav. Nic. Nikdo. Dostat se sem je nezapomenutelný zážitek.

Jižní Sandwichovy ostrovy: Nedotčený kout planety Václav Šilha Foto: Václav Šilha

10 Objektiv objevuje svět

Jižní Sandwichovy ostrovy: Nedotčený kout planety 11

Naše expedice nesla název Ultima Thule. Ve

Na téměř dvouměsíční plavbě jsme urazili zhruba

I když to není tak docela pravda, protože na ostrovech je

povídat, plavíte se společně přece jen už trochu dlouho.

středověkých geografiích se tak označovalo místo, které

2400 námořních mil, což je asi 4500 kilometrů. Jen pro

nevyzpytatelné počasí a to se zkrátka naplánovat nedá.

Vezmete zavděk i mytím nádobí. Navíc moře bylo cestou

leží na samém okraji známého světa. Kromě možnosti

představu – to je vzdálenost, která odpovídá délce trasy

Sandwichovy ostrovy leží mezi Jižní Amerikou a Afrikou,

hrozně divoké, takže někteří z členů expedice se museli

fotograficky

z posledních

z Prahy do Abú Dhabí. Plavba z Falklandských ostrovů

jejich podnebí je pod vlivem Antarktidy. Nikdy nevíte, co

poprat i se svým žaludkem.

nedotčených koutů naší planety byla expedice Ultima

trvala dlouhých 7 dní a za celou dobu jsme kromě jedné

vás čeká. Na poslední úsek plavby, tedy z Falklandských

Ale pak to přišlo. V dálce jsme zahlédli ostrov.

Thule právě o samotné cestě. Nebyla jednoduchá

malé skály vyčnívající z moře neviděli nic kromě vln.

ostrovů k Jižním Sandwichovým ostrovům, jsme měli

Adrenalin začal stoupat. Není vůbec jednoduché na

zdokumentovat

jeden

a občas i pořádně bolela. Jižní Sandwichovy ostrovy si

Lidé se mě často ptají, zda jsme neměli strach na

najatého zkušeného kapitána s plachetnicí. K řízení nás

ostrově se vylodit. Jak jsem psal v úvodu, ostrovy

člověk zkrátka musí tvrdě zasloužit. A o to právě jde.

taková místa se vydat. Neměli. Ten zážitek a touha byly

samozřejmě nepustil, tak se dá s lehkou nadsázkou říci,

je třeba si zasloužit, porvat se sám se sebou. Vlny

Jedině tak totiž může vylézt na sopku na konci světa

mnohem silnější, a tak na strach nebyl čas. Věděli jsme,

že jediné, co nás cestou trápilo, byla neuvěřitelná nuda.

rozbouřeného moře u útesů dosahují čtyř až šesti metrů.

a zařvat: „Jsem tady!“

co na ostrovech čekat, nejeli jsme úplně do neznáma.

Za chvíli vás totiž přestane bavit číst knížky nebo si

A je to paradoxně dobře, protože musíte z lodi doslova

Představte si činné sopky vyčnívající z ledových vod poblíž Antarktidy. Skály, dým, led a naprosto nepředvídatelné počasí. To jsou Sandwichovy ostrovy.

Není tu žádné letiště, žádný přístav, nežijí tu žádní lidé. Po sedmi dnech plavby rozbouřeným Drakeovým průlivem jsme konečně dosáhli prvního cíle – ostrova Zavodovski. Vylodit se tady, není nic jednoduchého. Šplháme na lanech po kluzkých skalách, ale stojí to za to.

10 Objektiv objevuje svět

Jižní Sandwichovy ostrovy: Nedotčený kout planety 11

Naše expedice nesla název Ultima Thule. Ve

Na téměř dvouměsíční plavbě jsme urazili zhruba

I když to není tak docela pravda, protože na ostrovech je

povídat, plavíte se společně přece jen už trochu dlouho.

středověkých geografiích se tak označovalo místo, které

2400 námořních mil, což je asi 4500 kilometrů. Jen pro

nevyzpytatelné počasí a to se zkrátka naplánovat nedá.

Vezmete zavděk i mytím nádobí. Navíc moře bylo cestou

leží na samém okraji známého světa. Kromě možnosti

představu – to je vzdálenost, která odpovídá délce trasy

Sandwichovy ostrovy leží mezi Jižní Amerikou a Afrikou,

hrozně divoké, takže někteří z členů expedice se museli

fotograficky

z posledních

z Prahy do Abú Dhabí. Plavba z Falklandských ostrovů

jejich podnebí je pod vlivem Antarktidy. Nikdy nevíte, co

poprat i se svým žaludkem.

nedotčených koutů naší planety byla expedice Ultima

trvala dlouhých 7 dní a za celou dobu jsme kromě jedné

vás čeká. Na poslední úsek plavby, tedy z Falklandských

Ale pak to přišlo. V dálce jsme zahlédli ostrov.

Thule právě o samotné cestě. Nebyla jednoduchá

malé skály vyčnívající z moře neviděli nic kromě vln.

ostrovů k Jižním Sandwichovým ostrovům, jsme měli

Adrenalin začal stoupat. Není vůbec jednoduché na

zdokumentovat

jeden

a občas i pořádně bolela. Jižní Sandwichovy ostrovy si

Lidé se mě často ptají, zda jsme neměli strach na

najatého zkušeného kapitána s plachetnicí. K řízení nás

ostrově se vylodit. Jak jsem psal v úvodu, ostrovy

člověk zkrátka musí tvrdě zasloužit. A o to právě jde.

taková místa se vydat. Neměli. Ten zážitek a touha byly

samozřejmě nepustil, tak se dá s lehkou nadsázkou říci,

je třeba si zasloužit, porvat se sám se sebou. Vlny

Jedině tak totiž může vylézt na sopku na konci světa

mnohem silnější, a tak na strach nebyl čas. Věděli jsme,

že jediné, co nás cestou trápilo, byla neuvěřitelná nuda.

rozbouřeného moře u útesů dosahují čtyř až šesti metrů.

a zařvat: „Jsem tady!“

co na ostrovech čekat, nejeli jsme úplně do neznáma.

Za chvíli vás totiž přestane bavit číst knížky nebo si

A je to paradoxně dobře, protože musíte z lodi doslova

Představte si činné sopky vyčnívající z ledových vod poblíž Antarktidy. Skály, dým, led a naprosto nepředvídatelné počasí. To jsou Sandwichovy ostrovy.

12 Objektiv objevuje svět

Jižní Sandwichovy ostrovy: Nedotčený kout planety 13

vyskočit a zachytit se útesu. Takže čím větší vlna, tím

úplně všechno. Foťák, kameru, stativ, počítač. A najednou

větší pravděpodobnost, že na útes doskočíte a podaří se

musíte sebrat odvahu, počkat si na nejvhodnější okamžik

vám zachytit se, zvítězit a dostat se na ostrov. Žádná jiná,

a prostě skočit. Skočit a věřit. Věřit, že to dobře dopadne.

snadnější cesta neexistuje.

Není čas přemýšlet nad tím, že pod vámi je ledové moře

Nejsou tu pláže, na které by se dalo zajet, ukotvit loď

a že když skok nedopadne, dost pravděpodobně bude

a vystoupit na břeh. Nic takového. Chvíli čekáte na co

hodně náročné dostat se zpátky na loď. Taky se mi to

nejvyšší vlnu. Hlavou vám bleskne, že ji nemáte šanci

stalo. Ve vodě jsem skončil dvakrát. Překvapivě jsem

předem poznat, musíte se stoprocentně spolehnout na

necítil to, že je voda hrozně studená. Jediné, na co jsem

svou intuici a zariskovat. A přitom víte, že toho riskujete

myslel, bylo, aby tenhle můj nezdar přežily foťák a kamera.

strašně moc. Na svoje zdraví v tu chvíli vlastně ani není čas

Naštěstí nakonec všechno dobře dopadlo. Jsem tady!

myslet, ale na zádech ve speciálním batohu máte sbaleno

A přede mnou je několik hodin na ostrově. Ano, opravdu

Než sem dorazila naše výprava, na ostrově Vindication stanulo méně lidí než na Měsíci. Co bych si jako fotograf mohl víc přát.

To neuvěřitelné množství tučňáků je fascinující. Někdy jsem bojoval s tím, jak ho na fotce zachytit.

12 Objektiv objevuje svět

Jižní Sandwichovy ostrovy: Nedotčený kout planety 13

vyskočit a zachytit se útesu. Takže čím větší vlna, tím

úplně všechno. Foťák, kameru, stativ, počítač. A najednou

větší pravděpodobnost, že na útes doskočíte a podaří se

musíte sebrat odvahu, počkat si na nejvhodnější okamžik

vám zachytit se, zvítězit a dostat se na ostrov. Žádná jiná,

a prostě skočit. Skočit a věřit. Věřit, že to dobře dopadne.

snadnější cesta neexistuje.

Není čas přemýšlet nad tím, že pod vámi je ledové moře

Nejsou tu pláže, na které by se dalo zajet, ukotvit loď

a že když skok nedopadne, dost pravděpodobně bude

a vystoupit na břeh. Nic takového. Chvíli čekáte na co

hodně náročné dostat se zpátky na loď. Taky se mi to

nejvyšší vlnu. Hlavou vám bleskne, že ji nemáte šanci

stalo. Ve vodě jsem skončil dvakrát. Překvapivě jsem

předem poznat, musíte se stoprocentně spolehnout na

necítil to, že je voda hrozně studená. Jediné, na co jsem

svou intuici a zariskovat. A přitom víte, že toho riskujete

myslel, bylo, aby tenhle můj nezdar přežily foťák a kamera.

strašně moc. Na svoje zdraví v tu chvíli vlastně ani není čas

Naštěstí nakonec všechno dobře dopadlo. Jsem tady!

myslet, ale na zádech ve speciálním batohu máte sbaleno

A přede mnou je několik hodin na ostrově. Ano, opravdu

Než sem dorazila naše výprava, na ostrově Vindication stanulo méně lidí než na Měsíci. Co bych si jako fotograf mohl víc přát.

To neuvěřitelné množství tučňáků je fascinující. Někdy jsem bojoval s tím, jak ho na fotce zachytit.

14 Objektiv objevuje svět

Jižní Sandwichovy ostrovy: Nedotčený kout planety 15

jen několik hodin. Na ostrově je zakázáno zůstávat přes noc. Dost pravděpodobně to nikdo nekontroluje, ale je to zkrátka příliš riskantní a myslím, že ani největší blázen by nezůstal. Když se tak ale zamyslím, tak jako dva blázni jsme s kolegou kameramanem vypadali při skoku z lodi na útes. Hrozně přihlouple jsme se smáli. Přičítám to nahromaděnému adrenalinu v našich tělech a touze poznávat a zachycovat ty neopakovatelné okamžiky. Nedá se to popsat, tohle totiž člověk zažije jednou za život. Jdete a hlavou se vám honí, že jste na ostrově Vindication. Na jednom z Jižních Sandwichových ostrovů, na který se dostalo méně lidí než na Měsíc. Ano, jsem osmým člověkem, Připadáte si jak na místě z jiné planety. Dramatický sopečný kužel a miliony tučňáků.

který na tomto ostrově stanul. Osmým člověkem na světě!

Václav Šilha

Nevím, co víc bych si jako fotograf mohl přát.

Držitel několika prestižních cen Czech Press Photo a zlaté medaile z bienále Mezinárodní fotografické federace umění. Je to ale hlavně cestovatel, který s fotoaparátem a kamerou v ruce prozkoumal všechny kontinenty. Fotografovat začal vlastně náhodou. Jeho žena, novinářka Olga Šilhová, plánovala více než před deseti lety cestu do Francouzské Polynésie a sháněla fotografa. A jak Václav Šilha říká, on byl zrovna po ruce, tak vyrazil na cesty s ní, aby jí k článku udělal fotografie. A tak to celé začalo. Už v roce 2006 získal svoje první prestižní ocenění Czech Press Photo. Následovaly další ceny. Jeho fotografie znají čtenáři časopisů, jako jsou National Geographic, nebo BBC Wild Life Magazine. S Objektivem spolupracuje od roku 2015.

Zároveň jsem si uvědomil, že nějak takto – jako na ostrově Vindication – vypadala naše planeta, než jsme ji začali ničit. Příroda je tu nedotčená, v svojí plné divokosti a kráse. Na ostrovech žije několik milionů tučňáků. Miliony tučňáků. V hlavě se mi honila zásadní myšlenka. Jak je vyfotit? V tu chvíli jsem si uvědomil, že vlastně vůbec nevím. Nikdy jsem tolik tučňáků pohromadě neviděl, samotného mě překvapilo, že jsem si s tím chvíli nevěděl rady. Chtěl jsem, aby z fotografií bylo to množství cítit. Byla to krásná práce.

Vylodit se dá na ostrovech jen občas za pomoci nafukovacího člunu.

14 Objektiv objevuje svět

Jižní Sandwichovy ostrovy: Nedotčený kout planety 15

který na tomto ostrově stanul. Osmým člověkem na světě!

Václav Šilha

Nevím, co víc bych si jako fotograf mohl přát.

Vylodit se dá na ostrovech jen občas za pomoci nafukovacího člunu.

Madagaskar: Ostrov s vůní vanilky Miloš Brunner Foto: Miloš Brunner

„Madagaskar je jako krásná žena, můžete se do něj osudově zamilovat, ale i tak jej nepochopíte až do konce svého života.“ Slova slovenského cestovatele Vladimíra Dudláka u mě sedí naprosto přesně.

Večer v slavné Aleji baobabů.

Madagaskar: Ostrov s vůní vanilky Miloš Brunner Foto: Miloš Brunner

Večer v slavné Aleji baobabů.

32 Objektiv objevuje svět

Po třech letech známosti jsem si vzal Malgašku a dodnes se nestačím divit.

Madagaskar: Ostrov s vůní vanilky 33

Neměla si kam sednout, a tak si sedla na moje kolena. Od té doby jsme pak cestovali vždy společně.

Moje první cesta na čtvrtý největší ostrov světa

I když většinu svého pobytu na Madagaskaru jsme

přitom začala jako mnoho jiných cest. Vyjel jsem tehdy

strávili cestováním, ostrov přesunům z místa na místo

s kamarádem, fotografem Tonem Fialou, s tím, že

není moc nakloněn. Chůze pěšky je často rychlejší

příběh zamýšleného filmu bude o nás – soupeření mezi

než jízda na kolech. Nejvýhodnější se ukázala jízda

fotografem a filmařem.

taxi browsery. Pohodlné to však nebylo, prostě staré

Hned od začátku se mi lepila smůla na paty. Po několika

herky, které vezou na korbě až 30 pasažérů. Osvědčily

dnech cesty mě okradli na lodi, jíž jsme cestovali po řece

se nám i volské potahy. Ubytování bylo někdy lepší,

Tsiribihina. Byla to ostuda i pro danou vesnici, neboť na

někdy horší, téměř vždy pod útoky komárů, a navíc

Madagaskaru jsou místní obyvatelé spoluzodpovědní

bez klimatizace. Jezdili jsme po cestách nevyšlapaných

za příkoří, které se stane na jejich kmenovém území. To

turisty, vesnicemi, kde běloch – vazaha – byl vzácností.

mi ale nebylo nic platné, technika byla nenávratně pryč.

Navštívili jsme místní slavnosti, poznal jsem, jak se

A s tím i moje nálada.

dělá maska masonjoany, viděli jsme pohřební rituály

Celý film nakonec vůbec nevznikl a dnes vím, že to

famadihana nebo obřad mužské obřízky, navštívili

bylo dobře. Na Madagaskar jsem ale nezanevřel. Naopak,

jsme domorodé zlatokopy, podívali se na místa, kde

místo toho jsem se na ostrov vypravil ještě mnohokrát.

roste nejlepší vanilka na světě, prošli jsme se mnoha

Určitě také proto, že hned při další návštěvě jsem poznal

národními parky, abychom se dostali k posledním

Odile. Setkali jsme se v rozhrkaném taxi browseru.

žijícím zástupcům vzácných lemurů sifak. Dlouhé dny Nošení dětí. Žádné kočárky jsem tu za celou dobu svých pobytů nespatřil. Na vesnicích ani nejsou chodníky, tak by byly poměrně nepraktické.

jsme cestovali vlakem, abychom nakonec vykolejili. Navštívili jsme výrobce rikš a sami se pak zúčastnili místní svatby, tradiční i oficiální, cizí a pak i té své. Svatby nejsou na Madagaskaru tak rozšířené jako u nás. Je to přece jen nákladná záležitost, a čeho tu lidé mají hodně, to je tak leda čas. Těch pár ariarů (místní platidlo) raději projedí, než aby zaplatili za úřední razítko. Navíc jsou tu muži poměrně hodně přelétaví, a tak mnoho žen žije svobodných s několika dětmi od různých otců. Situace je horší ve městech než na vesnici, kde se ještě přece jen více dodržují tradice. Tradiční svatba tak nepotřebuje ani razítka. Stačí, když muž požádá otce vyvolené o ruku. Přitom je dobré zahrnout otce dary, například zebu. Zebu je místní Chameleon – jeden z živočichů, kterého jsem na Madagaskaru potkával nejčastěji.

kráva nebo býk a v hierarchii hodnot Malgašanů má

Brina – moje malgašská neteř. Rodina mojí ženy Odile je poměrně veliká. Děti žijí střídavě u rodičů a u babičky a dědečka. Ti jediní mají stálou práci a nějaké peníze. Odilini sourozenci se potloukají po Madagaskaru bez jisté budoucnosti.

32 Objektiv objevuje svět

Po třech letech známosti jsem si vzal Malgašku a dodnes se nestačím divit.

Madagaskar: Ostrov s vůní vanilky 33

Neměla si kam sednout, a tak si sedla na moje kolena. Od té doby jsme pak cestovali vždy společně.

Moje první cesta na čtvrtý největší ostrov světa

I když většinu svého pobytu na Madagaskaru jsme

přitom začala jako mnoho jiných cest. Vyjel jsem tehdy

strávili cestováním, ostrov přesunům z místa na místo

s kamarádem, fotografem Tonem Fialou, s tím, že

není moc nakloněn. Chůze pěšky je často rychlejší

příběh zamýšleného filmu bude o nás – soupeření mezi

než jízda na kolech. Nejvýhodnější se ukázala jízda

fotografem a filmařem.

taxi browsery. Pohodlné to však nebylo, prostě staré

Hned od začátku se mi lepila smůla na paty. Po několika

herky, které vezou na korbě až 30 pasažérů. Osvědčily

dnech cesty mě okradli na lodi, jíž jsme cestovali po řece

se nám i volské potahy. Ubytování bylo někdy lepší,

Tsiribihina. Byla to ostuda i pro danou vesnici, neboť na

někdy horší, téměř vždy pod útoky komárů, a navíc

Madagaskaru jsou místní obyvatelé spoluzodpovědní

bez klimatizace. Jezdili jsme po cestách nevyšlapaných

za příkoří, které se stane na jejich kmenovém území. To

turisty, vesnicemi, kde běloch – vazaha – byl vzácností.

mi ale nebylo nic platné, technika byla nenávratně pryč.

Navštívili jsme místní slavnosti, poznal jsem, jak se

A s tím i moje nálada.

dělá maska masonjoany, viděli jsme pohřební rituály

Celý film nakonec vůbec nevznikl a dnes vím, že to

famadihana nebo obřad mužské obřízky, navštívili

bylo dobře. Na Madagaskar jsem ale nezanevřel. Naopak,

jsme domorodé zlatokopy, podívali se na místa, kde

místo toho jsem se na ostrov vypravil ještě mnohokrát.

roste nejlepší vanilka na světě, prošli jsme se mnoha

Určitě také proto, že hned při další návštěvě jsem poznal

národními parky, abychom se dostali k posledním

Odile. Setkali jsme se v rozhrkaném taxi browseru.

kráva nebo býk a v hierarchii hodnot Malgašanů má

34 Objektiv objevuje svět

Madagaskar: Ostrov s vůní vanilky 35

vysoké postavení. Jelikož mnoho mladíků je chudých,

(manželka mě často napomíná a nemá ráda, když to

pomáhají si ke své milé i tím, že zebu ukradnou.

říkám tak na rovinu, ale česky zatím neumí tak dobře,

U některých kmenů to patří dokonce k jejich historické

aby si tyto řádky přečetla). Otec Prosper ke svazku

tradici. Na otci pak je, aby dal k tradiční svatbě svo-

svolil a já koupil nějaká piva, občerstvení a rum. Večer

lení.

v jejich dřevěné chýši se protáhl do rána. Probíhal

Mohou však také jako já koupit několik pytlů rýže. Moje svatba probíhala ve dvou etapách. Nejdříve ta pro

v užším kruhu rodin, a kdo chtěl, tančil na populární hudbu řinoucí se z poblikávající televizní obrazovky.

mě zajímavější část – tradiční obřad. Moje žena je z obce

Druhý den ráno už bylo jako každé jiné. S Odile jsme

Farafangana, což je zapomenuté místo na jihovýchodě

vyrazili na pláž Coco Beach a sledovali příboj Indického

ostrova, kde je chudoba ještě větší než ve zbytku země

oceánu.

Cestování na jihu ostrova – třeba i se slepicemi. Vlak nakonec do cíle nedojel, vykolejili jsme.

Strom baobab – „matka lesa“ – je na Madagaskaru posvátný. Tady v aleji jsou jich stovky a jsou cílem mnoha turistů.

34 Objektiv objevuje svět

Madagaskar: Ostrov s vůní vanilky 35

vysoké postavení. Jelikož mnoho mladíků je chudých,

(manželka mě často napomíná a nemá ráda, když to

pomáhají si ke své milé i tím, že zebu ukradnou.

říkám tak na rovinu, ale česky zatím neumí tak dobře,

U některých kmenů to patří dokonce k jejich historické

aby si tyto řádky přečetla). Otec Prosper ke svazku

tradici. Na otci pak je, aby dal k tradiční svatbě svo-

svolil a já koupil nějaká piva, občerstvení a rum. Večer

lení.

v jejich dřevěné chýši se protáhl do rána. Probíhal

Mohou však také jako já koupit několik pytlů rýže. Moje svatba probíhala ve dvou etapách. Nejdříve ta pro

v užším kruhu rodin, a kdo chtěl, tančil na populární hudbu řinoucí se z poblikávající televizní obrazovky.

mě zajímavější část – tradiční obřad. Moje žena je z obce

Druhý den ráno už bylo jako každé jiné. S Odile jsme

Farafangana, což je zapomenuté místo na jihovýchodě

vyrazili na pláž Coco Beach a sledovali příboj Indického

ostrova, kde je chudoba ještě větší než ve zbytku země

oceánu.

Cestování na jihu ostrova – třeba i se slepicemi. Vlak nakonec do cíle nedojel, vykolejili jsme.

Strom baobab – „matka lesa“ – je na Madagaskaru posvátný. Tady v aleji jsou jich stovky a jsou cílem mnoha turistů.

36 Objektiv objevuje svět

Madagaskar: Ostrov s vůní vanilky 37

Ten druhý obřad byl teprve nedávno, asi rok po tradiční svatbě. Aby Odile mohla do České republiky, musela mít doklad i z místní matriky potvrzený českou ambasádou sídlící v Kapském Městě. Kvůli tomu jsme museli do hlavního města Antananariva. Celkem složitý název, a tak městu místní říkají jednoduše – Tana. Toto město moc rád nemám. Bída a špína tu nejsou vidět snad jen v luxusních hotelech pro turisty. Ostatní lidé přežívají pochybným prodejem čínského zboží, zemědělských produktů v tržnici a špatně placenými službami ve státních institucích, v privátních firmách nebo na ulici. Famadihana – pohřební obřad, kdy se schází široká rodina z celého ostrova. Lidé otevírají hrobky, vynášejí staré mrtvé a přidávají nové zemřelé. Čistí se jejich hroby a látky, v nichž jsou mrtví zabaleni. Pozůstalí sdělují mrtvým novinky uplynulých let. Famadihana se koná vždy v létě, po monzunech, kdy jsou silnice sjízdné – aby se sešli i ti odříznutí od civilizace.

Na den mých narozenin vyšel obřad na místním úřadě zcela náhodou. Za rodinu přišla Odilina sestra a já jsem měl za svědka jejího manžela. A bylo to. A tak se Odile na český venkov nakonec dostala. Madagaskar jsem si prostě zamiloval natolik, že jsem si kousek tohoto ostrova přivezl i domů.

Hlavní město Madagaskaru – Tana. Vlastně se jmenuje Antananarivo, ale místní, a nakonec i já, mu říkáme familiárně Tana. Tohle je vyhlídka od královského paláce, to ještě jde. Jinak město ale nemám rád. Chudoba a špína jsou tu příliš viditelné.

Odile – v obci na úplném severu ostrova Antsiranana (kdysi Diego Suarez) si Odile nechala pomalovat obličej tradiční masonjohany. Tato pleťová maska chrání pleť proti ostrému slunci a používají ji téměř všechny ženy tady na severu Madagaskaru.

Miloš Brunner Narozen v Brně. Absolvoval střední školu a strojní fakultu VUT taktéž v Brně. Po ukončení fakulty roku 1980 se věnuje horolezectví. V roce 1989 se dostává na svoji první výpravu do USA. Pořádá fotoexpedice od Asie až po Ameriku. Od roku 2007 se více než fotografii věnuje filmování, mimo jiné i pro Objektiv.

36 Objektiv objevuje svět

Madagaskar: Ostrov s vůní vanilky 37

Potápění na Maledivách Jan Richter Foto: Jan Richter

Maledivy jsou místem, kam se každý potápěč rád vrací. Pro mě to platí dvojnásob. Hned napoprvé jsem byl okouzlen neuvěřitelným životem pod hladinou oceánu. Stovky krásných ryb, ladné manty, želvy, žraloci a korály všech možných barev a tvarů mne nadchly tak, že jsem se rozhodl svoje další ponory spojit s fotografováním pod vodou.

Potápění na Maledivách Jan Richter Foto: Jan Richter

52 Objektiv objevuje svět

Potápění na Maledivách 53

Dnes je to můj velký koníček. Pod mořskou hladinou už jsem viděl ledacos, mám za sebou více než čtyři

ho pouze v okolí hotelových resortů. Jakmile se vydá do

zde drobné rybky, které je zbavují parazitů. Při pohybu,

míst odlehlých turistům, pozná kontrast dvou světů.

jenž připomíná let, nastavují svoje tělo a nechávají

stovky ponorů na nejrůznějších místech světa. Ale

Krásné pláže s jemným bílým pískem, bungalovy

o sebe pečovat. Dorůstají délky tří až pěti metrů

potápění na Maledivách vždy patří k těm nejlepším.

na kůlech nad tyrkysově modrou vodou a proti tomu

a rozpětí jejich ploutví může dosahovat neuvěřitelných

Tahle ostrovní země má hned několik nej – je to

hromady neuklizených odpadků mezi skromnými

sedmi metrů. Manty se živí planktonem, který nasávají

nejmenší asijská země, nejmenší muslimská země na

domky místních.

do svých útrob. Na hlavě mají dva vystouplé laloky,

světě a zároveň je

to nejplošší země, jejíž nejvyšší

místo nad hladinou oceánu je 2,5 metru. Kromě potápění, které účastníky naší potapěčské výpravy zajímalo samozřejmě nejvíc, jsme měli možnost

Přilétáme do hlavního městě Male. A to je tady

nejedná se však o ploutve, jak by se na první pohled

další příjemná věc. Rovnou z letištní haly nasedáme

mohlo zdát. Laloky usměrňují tok vody, tlama ji filtruje

s potápěčskou výstrojí na loď. Žádná dlouhá cesta

a zachytává plankton.

autobusem. Pár kroků a jste na moři.

V lokalitě Ray City potkáváme pod vodou třeba murénu

nahlédnout do života místních lidí na ostrovech, přesněji

Při ponoru u korálového útesu Lankan Faru

síťkovanou, jež pozorně sleduje svoje okolí. Lovit ryby,

řečeno, na ostrově Maamigilie. Pokud člověk čeká

potkáváme manty obrovské. Připlouvají sem z oceánu

korýše nebo sépie se vydává převážně v noci. Částečně

obrázek, který zná z katalogů cestovních kanceláří, uvidí

pravidelně. Toto místo jim slouží jako čisticí stanice. Žijí

skrytá čeká na kořist, na kterou bleskurychle útočí. Muréna síťkovaná má nepřehlédnutelné výrazné zbarvení.

Někdy máte pocit, že proplouváte rybí polévkou. Indický oceán je plný života.

Manty obrovské dokáží předvádět dokonale ladný „let” nad korálovým útesem.

52 Objektiv objevuje svět

Potápění na Maledivách 53

Dnes je to můj velký koníček. Pod mořskou hladinou už jsem viděl ledacos, mám za sebou více než čtyři

ho pouze v okolí hotelových resortů. Jakmile se vydá do

zde drobné rybky, které je zbavují parazitů. Při pohybu,

míst odlehlých turistům, pozná kontrast dvou světů.

jenž připomíná let, nastavují svoje tělo a nechávají

stovky ponorů na nejrůznějších místech světa. Ale

Krásné pláže s jemným bílým pískem, bungalovy

o sebe pečovat. Dorůstají délky tří až pěti metrů

potápění na Maledivách vždy patří k těm nejlepším.

na kůlech nad tyrkysově modrou vodou a proti tomu

a rozpětí jejich ploutví může dosahovat neuvěřitelných

Tahle ostrovní země má hned několik nej – je to

hromady neuklizených odpadků mezi skromnými

sedmi metrů. Manty se živí planktonem, který nasávají

nejmenší asijská země, nejmenší muslimská země na

domky místních.

do svých útrob. Na hlavě mají dva vystouplé laloky,

světě a zároveň je

to nejplošší země, jejíž nejvyšší

místo nad hladinou oceánu je 2,5 metru. Kromě potápění, které účastníky naší potapěčské výpravy zajímalo samozřejmě nejvíc, jsme měli možnost

Přilétáme do hlavního městě Male. A to je tady

nejedná se však o ploutve, jak by se na první pohled

další příjemná věc. Rovnou z letištní haly nasedáme

mohlo zdát. Laloky usměrňují tok vody, tlama ji filtruje

s potápěčskou výstrojí na loď. Žádná dlouhá cesta

a zachytává plankton.

autobusem. Pár kroků a jste na moři.

V lokalitě Ray City potkáváme pod vodou třeba murénu

nahlédnout do života místních lidí na ostrovech, přesněji

Při ponoru u korálového útesu Lankan Faru

síťkovanou, jež pozorně sleduje svoje okolí. Lovit ryby,

řečeno, na ostrově Maamigilie. Pokud člověk čeká

potkáváme manty obrovské. Připlouvají sem z oceánu

korýše nebo sépie se vydává převážně v noci. Částečně

obrázek, který zná z katalogů cestovních kanceláří, uvidí

pravidelně. Toto místo jim slouží jako čisticí stanice. Žijí

skrytá čeká na kořist, na kterou bleskurychle útočí. Muréna síťkovaná má nepřehlédnutelné výrazné zbarvení.

Někdy máte pocit, že proplouváte rybí polévkou. Indický oceán je plný života.

Manty obrovské dokáží předvádět dokonale ladný „let” nad korálovým útesem.

54 Objektiv objevuje svět

Potápění na Maledivách 55

To trnuchy, jež obratně proplouvají mezi námi, loví

Pod hladinu se vydáváme i v noci. Noční ponory mají

tak, že ploutvemi rozvíří písečné dno a sbírají kořist

svoje zvláštní kouzlo. Podmořskému světu v hloubce

zbavenou skrýše. Pod hladinou vidíme stovky dalších

dává tma úplně jinou atmosféru. Tajemnou. Nikdy

ryb a korálů nejrůznějších tvarů a barev. Korálový útes

nevíte, co se skrývá mimo kužel vašeho světla. Skok

Faru se zvedá z hloubky někdy až nad hladinu oceánu

z lodi do temné hlubiny je vždy spojený s trochou napětí. U

a je ideálním domovem pro život až neskutečně pestrý.

Alimata

Jetty

připlouváme

korálovým

Mořská želva u Kudarah Thila jako by byla na

zahradám, kde potkáváme trnuchy, žraloky vouskaté

přítomnost potápěčů už zvyklá. Zdá se, že ji nic nevy-

a stovky dalších ryb. Jsou tak blízko, všude kolem nás

vede z míry, a přestože jsme u ní na dotek, rozvážně

a v těsném kontaktu. Žraloků vouskatých jsou stovky.

pojídá vodní houby. Jen se po nás občas podívá

Vyplouvají z temnoty do našich světel, míjejí nás ve vzdálenosti, kdy cítíte jejich pohyb v proudu vody,

s nechápavým výrazem, proč se k hostině nepřidáme. Trnucha je jako létající talíř pod vodou.

Želvy je pod vodu radost potkávat. Často se stává, že ochotně pózují před fotoaparátem.

a zase mizejí v temné hlubině.

54 Objektiv objevuje svět

Potápění na Maledivách 55

To trnuchy, jež obratně proplouvají mezi námi, loví

Pod hladinu se vydáváme i v noci. Noční ponory mají

tak, že ploutvemi rozvíří písečné dno a sbírají kořist

svoje zvláštní kouzlo. Podmořskému světu v hloubce

zbavenou skrýše. Pod hladinou vidíme stovky dalších

dává tma úplně jinou atmosféru. Tajemnou. Nikdy

ryb a korálů nejrůznějších tvarů a barev. Korálový útes

nevíte, co se skrývá mimo kužel vašeho světla. Skok

Faru se zvedá z hloubky někdy až nad hladinu oceánu

z lodi do temné hlubiny je vždy spojený s trochou napětí. U

a je ideálním domovem pro život až neskutečně pestrý.

Alimata

Jetty

připlouváme

korálovým

Mořská želva u Kudarah Thila jako by byla na

zahradám, kde potkáváme trnuchy, žraloky vouskaté

přítomnost potápěčů už zvyklá. Zdá se, že ji nic nevy-

a stovky dalších ryb. Jsou tak blízko, všude kolem nás

vede z míry, a přestože jsme u ní na dotek, rozvážně

a v těsném kontaktu. Žraloků vouskatých jsou stovky.

pojídá vodní houby. Jen se po nás občas podívá

Vyplouvají z temnoty do našich světel, míjejí nás ve vzdálenosti, kdy cítíte jejich pohyb v proudu vody,

s nechápavým výrazem, proč se k hostině nepřidáme. Trnucha je jako létající talíř pod vodou.

Želvy je pod vodu radost potkávat. Často se stává, že ochotně pózují před fotoaparátem.

a zase mizejí v temné hlubině.

56 Objektiv objevuje svět

Potápění na Maledivách 57

Všichni známe příběh Nema, klauna očkatého. Tady klauny potkáváme téměř při každém ponoru v hloubkách od jednoho do patnácti metrů. Žijí v sasankách, kde kladou jikry a pečují o své potomky. Fotografování klaunů je báječná zábava. Když máte připravený záběr, klaun pózuje a dívá se přímo do objektivu. Vy se chystáte zmačknout spoušť fotoaparátu a téměř jistě v tomtéž okamžiku klaun zmizí mezi chapadly sasanky. Nebo zjistí, že jste moc blízko jeho sasance a můžete ohrozit malé „klauníky“. V tu chvíli na vás neohroženě zaútočí a snaží se vás zahnat. Výsledek je jasný. Na fotografii je buď oranžová šmouha, nebo Korálové útesy tvoří krásnou barevnou zahradu.

sasanka bez klauna. Jedním z největších zážitků pod vodou je asi setkání se žralokem velrybím. Dostali jsme se k němu opravdu blízko, doslova na dotek. A dojem? Je skutečně obrovský. Průměrně dorůstá délky osmi metrů, ale ani 18metroví jedinci nejsou výjimkou. Je to největší paryba na světě. Typické pro žraloka velrybího je jeho zbarvení. Na tmavém velkém těle má světlé skvrnky a proužky. Živí se drobnými rybami a planktonem. Připadáme si v jeho blízkosti skutečně malí. Ale šťastní. Tohle setkání si člověk zapamatuje navždy.

Žralok velrybí. Tento obr mi při natáčení pro Objektiv dal lekci o udržování uctivé vzdálenosti. To, co je na záběrech pouhé zachvění kamery, byla ve skutečnosti pořádná rána ocasní ploutví.

Jan Richter Jeho děti o něm říkají, že je dobrodruh, ale není to tak úplně pravda. Jen má rád cestování, které je pokud možno spojeno s trochou adrenalinu. Na jachtě navštívil třeba potomky lidožroutů na souostroví Vanuatu. Po přeplavbě Draekova průlivu strávil měsíc na čtrnáctimetrové plachetnici v Antarktidě. Plavil se za severním polárním kruhem a na jachtě navštívil i Špicberky. Potápěl se v Pacifickém i Indickém oceánu, na Galapágách, u Kokosového ostrova, Malpelu, Malediv, v Rudém moři. Chodil po horách v Nepálu. Sám říká, že má štěstí na parťáky do nepohody. Jedině tak je možné připravovat cesty do odlehlých končin světa, kde se malá skupina lidí může spolehnout jen sama na sebe a kde je nutné vypořádat se s nepohodlím, ponorkovou nemocí anebo řešit problémy, které musí nevyhnutelně při těchto cestách nastat. V každém případě považuje cestování za skvělé dobrodružství. Ať už je to na druhé straně planety nebo doma v Krkonoších či v Českém ráji.

56 Objektiv objevuje svět

Potápění na Maledivách 57

121

Norsko: Cesta na sever František Mach Foto: František Mach

Ten rok jsem dokončil vysokou školu a přišel o otce. Ze studentského života jsem po hlavě skočil do světa dospělých. Sociální, zdravotní pojištění, nejistá budoucnost. Ideální čas na chvíli někam zmizet. Na účtu se objevily nějaké peníze z prehistorických faktur a dědictví v podobě 350 korun – zůstatek za komunální odpad. Se skvělou holkou a starým autem se toho dá ale vymyslet hodně.

Proslulá Trolltunga neboli Trolí jazyk.

121

Norsko: Cesta na sever František Mach Foto: František Mach

Proslulá Trolltunga neboli Trolí jazyk.

122 Objektiv objevuje svět

Norsko: Cesta na sever 123

A tak jsme vyrazili na sever. Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Finsko. Šest set kilometrů za polárním kruhem jsme již měli za sebou nespočet zážitků, ale Norsko v celé jeho kráse, od severu až po jeho nejjižnější cíp, před sebou. Otevíráme mapu s vyznačenými místy, která bychom chtěli navštívit. Norsko jich nabízí opravdu hodně, obzvlášť když vám nevadí hodit si batoh na záda a vyrazit vzhůru za dobrodružstvím. A to v mnoha případech doslova, neboť některé skalní vyhlídky nejsou autem dostupné, a tak nezbývá než požadovanou výšku vystoupat po svých. Záhy se nám Dva mladí lidé, jedno staré auto, na cestě daleko za polární kruh.

Trollstigen neboli Trolí stezka.

však odmění nezapomenutelnými zážitky.

Kjeragbolten, kámen, jenž se zaklínil ve skalní průrvě 984 m nad hladinou Lysefjordu.

To, co je zde cestou k úchvatné vyhlídce, je jinde úchvatnou vyhlídkou.

122 Objektiv objevuje svět

Norsko: Cesta na sever 123

Trollstigen neboli Trolí stezka.

však odmění nezapomenutelnými zážitky.

Kjeragbolten, kámen, jenž se zaklínil ve skalní průrvě 984 m nad hladinou Lysefjordu.

To, co je zde cestou k úchvatné vyhlídce, je jinde úchvatnou vyhlídkou.

124 Objektiv objevuje svět

Norsko: Cesta na sever 125

Ledopád pod vodopádem.

Ale i pro ty, kteří raději zdolávají kilometry v pohodlí auta, je zde co obdivovat. Romantické horské serpentiny, monumentální mosty a ještě velkorysejší podzemní projekty: od nejdelšího silničního tunelu planety přes kruhové objezdy hluboko ve skále až po stoupavé tunely, jež se kolmými stěnami prokousávají v nekonečné spirále, aby vás vyvezly stovky výškových Norsko, které se umí vrýt do paměti.

metrů na kafe s vyhlídkou na monumentální vodopád.

124 Objektiv objevuje svět

Norsko: Cesta na sever 125

Ledopád pod vodopádem.

metrů na kafe s vyhlídkou na monumentální vodopád.

126 Objektiv objevuje svět

Norsko: Cesta na sever 127

Zážitky musejí být silné, říkával táta. Rychle se blížící podzim způsobil, že naše koupel v Barentsově moři neměla dlouhého trvání a mnohé cesty za námi silničáři definitivně uzavírali kvůli blížící se zimě. Krajina se proměnila v úžasnou paletu barev a noční obloha rozehrávala světelnou show. Mnozí nevěřili, že naše stařičké auto tuto dlouhou cestu zvládne, ale když se nás polská uklízečka na jedné benzince na jižním cípu Norska ptala, jestli nemáme nějakou pálenku na prodej, věděl jsem, že domů je to co by kamenem dohodil. Podzimní tóny 600 km za polárním kruhem, v krajině bez stromů.

Příroda má zde přednost.

Nordkinn, skutečný a nejsevernější bod pevninské Evropy, místo, kam autem nedojedete.

František Mach Magistr umění v oboru kamery. Filmař tělem i duší od chvíle, kdy se jako malý kluk dostal k první kameře. Jeho tvorba sklízí úspěch nejen u televizního publika, ale i na mnohých filmových festivalech, a to již od studia na UTB FMK. Čas běží a na kontě mu stále přibývá množství nejen kameramanských počinů. Od dokumentárních a středometrážních hraných filmů přes videoklipy či cestopisné reportáže až po reklamu a 3D film. Kameraman, který rád cestuje. Pro Objektiv točí už několik let hlavně evropské země.

126 Objektiv objevuje svět

Norsko: Cesta na sever 127

Příroda má zde přednost.

Nordkinn, skutečný a nejsevernější bod pevninské Evropy, místo, kam autem nedojedete.