[an Palouček dravení - o daru léčení . vydání 2017 1datelství KAZDA, s.r.o., ové sady 988/2 602 oo Brno
+420 728 672 169
@knihykazda.cz w.knihykazda.cz 1a práva vyhrazena lství KAZDA, s.r.o., 2017 Jan PALOUČEK, 2017
ktura: Jana Veselá ,álka: Pavel Mahovský .o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín očet stran: 155
978-80-906819-0-3
trh Euromedia Group - knižní disDobrovský - BETA a Pemic Books. t se slevou přímo u nakladatele ida.cz nebo v knihkupectvích.
Obsah Alternativní medicína ............................... . 2. Příčiny nemocí 3. Původ života 4. Pojetí života a smrti ..... . ........................... . 5. Diagnóza . .......................................... . 6. Karma .............................................. . 7. Energie .. ...................... . ...... .. ............ . 8. Voda ................... . ........................... . 9. Tajemství pravidelnosti ............................. . ro. Pomohu si sám .............. . ...................... . 11. Léčivá síla 12. Důvěra ............................................. . 13. Léčit, nebo neléčit ................. .. ............... . 14. Způsob léčení .. . .. .................................. . 15. Průběh léčení ...................................... .. 16. Pocity při léčení . .. ........................... .... .. . 17. Vnímání léčivé síly ...... .... ........................ . 18. Léčení na dálku ..................................... . 19. Jasnovidnost ...................... : ................. . 20. Cíl léčení ........................................... . 21. Rozvíjení daru léčení ........................... . ... . 22. Vyrovnání za léčení ................................. . 23. Zázračné uzdravení ................................. . 24. Léčení dříve a dnes ................................. . 25. O kráse ....... . .................................... . 26. Dobro v člověku .................................... . 2 7. Pramen světla v nás ................................. . 28. Závěrem .. ... ....................................... . I.
7 16 24
30
38 44
52 61 71
75 80
88 91 96 IOO III
II4 117
120 124 129
132 1 34
140 144 148
151 1 54
r. Alternativní medicína
Úloha alternativní medicíny Výrazu „alternativní medicína" se používá k označení diagnostických a léčebných metod stojících mimo rámec běžných lékař ských postupů a prováděných zpravidla osobami bez lékařského vzdělání. Její postavení není snadné, neboť narušuje staré pořádky v medicíně. Naštěstí ji nelze dost dobře zakázat, protože očividně dobře funguje. „Alternativní léčebné postupy" se často považují za pouhou náhražku nebo doplněk klasického medicínského úsilí - zejména v případech, kde klasická zdravotní péče nedokáže vyjít vstříc oprávněným potřebám pacienta nebo prostě selhává. Skutečná úloha alternativní medicíny nespočívá v doplňování klasické medicíny, a již vůbec ne v jejím zpochybňování, ale v jejím přetvoření. Alternativní medicína přináší nový, rozšířený pohled na problematiku zdraví. Je však nemyslitelné, aby klasická medicína byla někdy zcela nahrazena medicínou alternativní. Další pokroky v klasické medicíně jsou ovšem možné jen za předpokladu, že se změní její princip. Dosavadním principem je rovnice: pozemský člověk = hmota. Správným principem, který se medicína dosud zdráhá uznat a který v budoucnu zcela změní její podobu, je rovnice: pozemský člověk = duch ve hmotném těle. Nelze tvrdit, že všechny druhy alternativní medicíny se ubírají právě tímto smě rem, ale ve svém souhrnu představují určitě inspirativní proud nových nebo také staronových léčebných možností. Zdánlivá jednoduchost diagnostických a léčebných postupů svádí k mylné 7
1.
Alternativní medicína
domněnce, že se dají vcelku snadno osvojit. Avšak osvojit se dá vždy jen technika, podobně jako při hře na hudební nástroj nebo při čemkoliv jiném. Skvělá technika sama o sobě není ještě schopna vyvolat hluboký účinek. Velikost účinku je závislá především na nitru člověka. Podobně jako v hudbě nezní jen tóny, ale také hudebníkova duše, je tomu i při léčení. V tom spočívá hlavní tajemství, které odlišuje hudebního virtuosa od obyčejného hráče. Proto se každý hráč na hudební nástroj nebo kdokoliv jiný, kdo chce dosáhnout ve svém oboru opravdového vrcholu, musí připravovat také vnitřně. Čím více se bude ve svém nitru přimykat k věčným pravdám, tím větší ohlas musí vzbudit jeho výkon u všech lidí, kteří mají otevřené srdce. To platí i pro léčitelství. Proto ti, kteří si kladou za cíl dosahovat v těchto disciplínách dobrých výsledků, musí věnovat většinu svého času nejenom jejich studiu a praxi, nýbrž především svém vnitřnímu rozvoji. U léčitelství přistupuje navíc ještě nezbytný předpoklad urči tých vrozených vloh nebo schopností, jimž se na školách nelze naučit. Člověk se proto nemůže rozhodnout, že vystuduje léčitelství. Může si však tento dar přát.
Nemoc -
překvapující
katastrofa?
Nemoci jsou nejčastějším důvodem, proč člověk navštěvuje lékaře nebo léčitele. Ani dnes není nouze o nemocné lidi, kteří o významu zdraví začínají uvažovat teprve v okamžiku, když o něj přišli. Nemoc se považuje nejčastěji za katastrofu, která náhle a často bez viditelných příčin krutě mění běh života. Člověk je překvapen a klade si otázku, proč právě on je tím postiženým. Ano, nezřídka má dokonce dojem, že na něj padl los v temné loterii osudu. Nemoc však nepřichází bez příčiny. Pokud se někdo domnívá, že onemocnět je snadné, pak se mýlí. Onemocnět vyžaduje naopak velmi mnoho úsilí. Často po mnoho let musí člověk investovat svůj čas, energii a prostředky na to, aby se jednoho dne 8
1.
Alternativn-
konečně dočkal odpovídajícího vý výpěstkem,
a je jen škoda, že na nč ce kus života. Přijmout odpovědnost za ztrá1 lidí nepříjemnou záležitostí. Ve sn konfrontaci vynakládají veliké úsi ocitl někdo jiný. Přímo detektivn na nepřehledný zástup patogenníc obžalovaných se ocitají nevinní, F ní, maskovaní v roli postižených, zeni od nutnosti zabývat se pocite ani lidé, kteří pociťují jistou spol zdraví, nemají o této věci dostateč ci nevznikají totiž jenom v důsled nýbrž především v důsledku špat hybu. Tímto vnitřním pohybem je nebo také jejich odmítání. Toto tí základ pro jeho myšlení a emocic vědné i za vznik nejrůznějších psy tělo. Tímto jednoduchým způsobe du na život a svět, určuje každý člc činou nepříznivých duševních sta, mocnění nejsou tedy okolnosti neb jsme se rozhodli je vnímat. Nemoc je ve většině případů s s celkem. Člověk je v tomto spojení stranou. Místem jeho zrodu a nakc ní. Chce-li zůstat naživu a zdráv, r ké spojení, což znamená tolik, jak< s pravidly, která jsou v něm nasta se jim přírodní zákony. Ty také be jich - s výjimkou svého života. Tai tože jsme si navykli hledat pro sebe kon v povýšené domněnce o své vý
lternacivní medicína
rn snadno osvojit. Avšak osvojit se dá lě jako při hře na hudební nástroj nebo technika sama o sobě není ještě schop(. Velikost účinku je závislá především jako v hudbě nezní jen tóny, ale také hupři léčení. V tom spočívá hlavní tajemího virtuosa od obyčejného hráče. Proní nástroj nebo kdokoliv jiný, kdo chce opravdového vrcholu, musí připravovat mde ve svém nitru přimykat k věčným musí vzbudit jeho výkon u všech lidí, To platí i pro léčitelství. Proto ti, kteří 1 těchto disciplínách dobrých výsledků, > času nejenom jejich studiu a praxi, ný1ímu rozvoji. navíc ještě nezbytný předpoklad urči schopností, jimž se na školách nelze naže rozhodnout, že vystuduje léčitelství.
t.
k vapující katastrofa? lůvodem, proč člověk navštěvuje lékaře
1í nouze o nemocné lidi, kteří o význa1t teprve v okamžiku, když o něj přišli. :astěji za katastrofu, která náhle a často ě mění běh života. Člověk je překvapen 1ě on je tím postiženým. Ano, nezřídka 1ěj padl los v temné loterii osudu. í bez příčiny. Pokud se někdo domní1é, pak se mýlí. Onemocnět vyžaduje í. Často po mnoho let musí člověk inprostředky na to, aby se jednoho dne
1.
Alternativní medicína
konečně dočkal
odpovídajícího výsledku - nemoci. Nemoc je jeho a je jen škoda, že na něj nemůže být hrdý. Stál ho pře ce kus života. Přijmout odpovědnost za ztrátu svého zdraví je pro většinu lidí nepříjemnou záležitostí. Ve snaze vyhnout se této nepříjemné konfrontaci vynakládají veliké úsilí na to, aby se v roli pachatele ocitl někdo jiný. Přímo detektivní pozornost se proto zaměřuje na nepřehledný zástup patogenních faktorů a okolností. Na lavici obžalovaných se ocitají nevinní, přičemž skuteční viníci, nemocní, maskovaní v roli postižených, jsou alespoň dočasně osvobozeni od nutnosti zabývat se pocitem vlastní odpovědnosti. Avšak ani lidé, kteří pociťují jistou spoluodpovědnost za ztrátu svého zdraví, nemají o této věci dostatečně správnou představu. Nemoci nevznikají totiž jenom v důsledku chyb v tělesné životosprávě, nýbrž především v důsledku špatně usměrněného vnitřního pohybu. Tímto vnitřním pohybem je zaujetí člověka pro určité věci, nebo také jejich odmítání. Toto tíhnutí určitým směrem vytváří základ pro jeho myšlení a emocionální život, a je proto zodpovědné i za vznik nejrůznějších psychických tlaků, jimiž trpí také tělo. Tímto jednoduchým způsobem, jen na základě svého pohledu na život a svět, určuje každý člověk svému prožívání směr. Pří činou nepříznivých duševních stavů odpovědných za vznik onemocnění nejsou tedy okolnosti nebo situace, nýbrž způsob, jakým jsme se rozhodli je vnímat. Nemoc je ve většině případů svědectvím narušeného spojení s celkem. Člověk je v tomto spojení plně závislou, tedy podřízenou stranou. Místem jeho zrodu a nakonec i jeho partnerem je stvoře ní. Chce-li zůstat naživu a zdráv, musí s ním udržovat harmonické spojení, což znamená tolik, jako naučit se v něm žít v souladu s pravidly, která jsou v něm nastavena pro všechny stejně. Říká se jim přírodní zákony. Ty také bezvýhradně uznáváme a dbáme jich - s výjimkou svého života. Tam nastává veliký problém, protože jsme si navykli hledat pro sebe výhody a stavět se tak nad zákon v povýšené domněnce o své výjimečnosti. Jsme však prozatím výpěstkem,
9
1.
Alternativní medicína
1.
Alternativn
výjimeční
jen svojí zaostalostí a zatvrzelostí, s jakou se odmítáme vřadit do běhu tohoto nádherného celku jako jedna jeho část. Proto nás nezkráceně postihují zdravotní a jiné katastrofy. Jejich ničivé dopady jsou důsledkem přerušeného spojení. Jako tvor vybavený svobodnou vůlí může se sice člověk zákonitostem života vzpírat, neměl by pak ale překvapeně hledět na výsledek. Zachovávat spojení znamená žít tělesně i duševně v souladu s přírodními zákony. V duševní oblasti se tyto zákony promítají do morálních zásad, k nimž je třeba počítat i názory na život a jeho smysl. Morálka a smysl života nejsou tedy proměnnou veličinou, kterou je možno podle vlastních potřeb upravovat, ale pevnou, neotřesitelnou konstantou vesmíru nezávislou na běhu času. To je jistě veliké překvapení pro ty, kteří si zvykli morálku upravovat podle svých soukromých potřeb a představ, a kteří si dokonce myslí, že smysl života si každý může vybrat. Je to právě naopak. Morální zákon se nikdy nezměnil, stejně jako se nikdy nezměnil a nebude měnit smysl života. Proměnlivé jsou pouze lidské názory a míra, v jaké se člověk přibližuje či vzdaluje pravdě.
Člověk žijící vnitřně ve správných morálních zásadách, žije také v souladu s přírodními zákony. Život podle vlastní modifikace morálního zákona vytváří zpočátku neviditelný energetický konflikt, jenž se dříve nebo později přenese i do hmotné roviny. Způsob vnitřní existence, tedy názory, v nichž člověk žije, jsou proto tím podstatným, co vytváří, nebo naopak narušuje jeho vazbu k celku a rozhoduje tak i o jeho zdravotním osudu.
10
Léče
Jestliže nemoc je důsledkem naruš být snahou směřující k opačnému Oddělenost si každý způsobuje s musí to být znovu on sám, kdo se
srovnatelně pohodlnější obviňova
nebo jiné okolnosti než myslet na beklamem se člověk jen vzdaluje m vá čas, který mu osud přinesl k životem. Pokud se mu nepodaří vy nemůže očekávat, že ho napadne n Nemoc je v nejobecnější rovině nebo i úmyslné ignorace jasně sta mením, že člověk vede život podle trestem, ale imunitní reakcí celku, nápravným opatřením, pobídnutín Vykládáme-li si léčení jen jako blému, aniž bychom se pokusili vzniku, bojujeme se sedmihlavým hlava okamžitě znovu naroste. Léčení musí být cestou ke z na níž se člověk učí pokoře a nové, tě je možné kráčet jen dobrovolně, není možné změnit se na předpis. mocného na této cestě provázet, pc část, na níž chtějí pomáhat. Skutečné uzdravení je obnoven stat bez obratu v myšlení, bez pře, vycích. Pouhé potlačení příznaku nění nemocného orgánu může sic úlevu a potřebný čas, ale nespočívá né uzdravení, tím méně záruka tr
lternativní medicína
lostí a zatvrzelostí, s jakou se odmítánádherného celku jako jedna jeho část. ihují zdravotní a jiné katastrofy. Jejich ;em přerušeného spojení. )bodnou vůlí může se sice člověk zá' neměl by pak ale překvapeně hledět ;pojení znamená žít tělesně i duševně .kony. V duševní oblasti se tyto zákozásad, k nimž je třeba počítat i názory >rálka a smysl života nejsou tedy proje možno podle vlastních potřeb upraitelnou konstantou vesmíru nezávislou eliké překvapení pro ty, kteří si zvykli svých soukromých potřeb a představ, že smysl života si každý může vybrat. 1í zákon se nikdy nezměnil, stejně jako fe měnit smysl života. Proměnlivé jsou a, v jaké se člověk přibližuje či vzdaluje
e správných morálních zásadách, žije mi zákony. Život podle vlastní modifi·tváří zpočátku neviditelný energetický >o později přenese i do hmotné roviny. tedy názory, v nichž člověk žije, jsou :) vytváří, nebo naopak narušuje jeho tak i o jeho zdravotním osudu.
r. Alternativní medicína
Léčení
Jestliže nemoc je důsledkem narušení vztahu s celkem, léčení musí být snahou směřující k opačnému cíli, tj. k obnovení této vazby. Oddělenost si každý způsobuje sám. Chce-li tento stav změnit, musí to být znovu on sám, kdo se o to nejvíce namáhá. Je však nesrovnatelně pohodlnější obviňovat nevyzpytatelný osud, náhodu nebo jiné okolnosti než myslet na vlastní odpovědnost. Tímto sebeklamem se člověk jen vzdaluje možnosti uzdravení a promeškává čas, který mu osud přinesl k hlubšímu zamyšlení nad svým životem. Pokud se mu nepodaří vymanit se z role oběti a chudáka, nemůže očekávat, že ho napadne něco spásného. Nemoc je v nejobecnější rovině následkem jakékoliv nevědomé nebo i úmyslné ignorace jasně stanovených pravidel života, znamením, že člověk vede život podle vlastních pravidel. Nemoc není trestem, ale imunitní reakcí celku, který se brání šíření nákazy. Je nápravným opatřením, pobídnutím k jinému pohledu na život. Vykládáme-li si léčení jen jako snahu o likvidaci nějakého problému, aniž bychom se pokusili nalézt skutečnou příčinu jeho vzniku, bojujeme se sedmihlavým drakem, jemuž každá useknutá hlava okamžitě znovu naroste. Léčení musí být cestou ke ztracenému souzvuku. Cestou, na níž se člověk učí pokoře a novému způsobu života. Po této cestě je možné kráčet jen dobrovolně, z vlastního rozhodnutí, neboť není možné změnit se na předpis. Lékař nebo léčitel mohou nemocného na této cestě provázet, pokud již sami proputovali tu její část, na níž chtějí pomáhat. Skutečné uzdravení je obnovením spojení. Nemůže nikdy nastat bez obratu v myšlení, bez převratných změn v názorech a návycích. Pouhé potlačení příznaků nemoci, či operativní odstranění nemocného orgánu může sice přinést pacientovi výraznou úlevu a potřebný čas, ale nespočívá v nich ještě ani zdaleka skuteč né uzdravení, tím méně záruka trvalého zdraví. 11
•!:::==:;aa----------~----- - ~ 1.
Alternativní medicína
Lékař
nebo
léčitel?
Otázka, kdo má oprávnění léčit, je dodnes předmětem mnoha sporů. Mnoho lékařů již získalo k alternativní léčbě kladný vztah a mohou svým pacientům nabídnout kombinaci dvou vzdělání. Jsou to nakonec hlavně pacienti, kteří svým zájmem a potřebami povzbuzují lékaře k tomu, aby si rozšiřovali obzor. Stále více pacientů oprávněně požaduje, aby se s nimi zacházelo jinak než jako s pouhou hmotou. Vedou je k tomu jejich osobní zkušenosti, jejich prožitky, které jsou pro ně nevyvratitelnou skutečností. Od lékařů očekávají, že budou jejich vnitřní život respektovat, a nikoliv zesměšňovat a popírat. Přesto je však stále ještě dost lékařů, kterým v tom brání vzdělání, hrdost na akademické hodnosti nebo strach ze ztráty prestiže. Na druhé straně však zájem o alternativní medicínské fenomény v řadách lékařů nepřetržitě vzrůstá, což každoročně přináší nové důkazy o jejich existenci. Odmítání a nevědomost lékařů na tomto poli se tak stává stále více otázkou jejich nedostatečného vzdělání a zájmu. Na rozdíl od lékařů, kterým je společné víceméně jednotné vzdělání, jsou léčitelé velmi nesourodou skupinou, která se neřídí žádnými závaznými pravidly. Tato okolnost má svoje dobré i stinné stránky. Člověk, který je nadaný léčivou silou, ji získal darem od Stvořitele, a to zcela nezávisle na pozemském vzdělání. Otázku, jak tuto sílu správně používat, mu pomohou rozřešit jen jeho vlastní zkušenosti. Proto potřebuje jistou volnost a prostor pro jejich získávání. Na druhou stranu nenesou léčitelé za své konání, v porovnání s lékaři, téměř žádnou odpovědnost. Často jim chybí i ty nejzákladnější znalosti, které by jim umožňovaly spolupráci s lékaři, po níž někdy volají. Prozatím však neexistují žádná opatření, která by tuto naléhavě nutnou spolupráci umožňovala. Odmítavý vztah klasické medicíny staví fenomén léčitelství víceméně mimo zákon. Léčivá energie 12
1.
Alternativn
oficiálně neexistuje, přestože větš tuje. Ví to na základě vlastní zku rý vytváří nezdravý prostor pro úmysly, ani pravé léčitelské schopn diskreditují hodnotné výsledky a Otázka „Lékař nebo léčitel?" fliktu dva póly léčebného umění, spolupůsobit ve prospěch zdraví v budoucnu bude spolupráce lékař zákonem vyžadovaná. Předpoklad šem přesná znalost vlastních mož i léčitele. Tato spolupráce umožní ní optimální léčebnou taktiku. Na operace i rekonvalescence může pr le. Tím budou vytvořeny mnohem kový průběh lékařského zákroku.
M obou léčite,
Skutečných léčitelů nikdy mnoho de. Přirozená schopnost každého č a zprostředkovávat přenos síly je u -li v úvahu jen skutečné léčitelské vyvinuly přirozeným způsobem, p jakéhokoliv rizika, spojeného s půs Přesto je však třeba zmínit se c tech. Nebezpečí fyzického poškozen ní-li léčitel svoje diagnostické neb< dá-li pacienta včas do péče lékařů. 1 vědomí a souhlasu lékaře může pfo vu. Tímto způsobem mohou poško kteří svoje schopnosti mylně pova
,lternativní medicína
ř
nebo léčitel?
:ní léčit, je dodnes předmětem mnoha ískalo k alternativní léčbě kladný vztah n nabídnout kombinaci dvou vzdělání. Lcienti, kteří svým zájmem a potřebami , aby si rozšiřovali obzor. Stále více pae, aby se s nimi zacházelo jinak než jako 1e k tomu jejich osobní zkušenosti, jejich ě nevyvratitelnou skutečností. Od lékaiich vnitřní život respektovat, a nikoliv :esto je však stále ještě dost lékařů, kteí, hrdost na akademické hodnosti nebo Na druhé straně však zájem o alterna1y v řadách lékařů nepřetržitě vzrůstá, )vé důkazy o jejich existenci. Odmítání >mto poli se tak stává stále více otázkou elání a zájmu. kterým je společné víceméně jednotné 1i nesourodou skupinou, která se neřídí dly. Tato okolnost má svoje dobré i stínje nadaný léčivou silou, ji získal darem ezávisle na pozemském vzdělání. Otáz>oužívat, mu pomohou rozřešit jen jeho potřebuje jistou volnost a prostor pro
esou léčitelé za své konání, v porovnání :lpovědnost. Často jim chybí i ty nejzáby jim umožňovaly spolupráci s lékaři,
1jí žádná opatření, která by tuto naléhavě 1ovala. Odmítavý vztah klasické medicírí víceméně mimo zákon. Léčivá energie
1.
Alternativní medicína
oficiálně neexistuje, přestože většina lidí včetně lékařů ví, že existuje. Ví to na základě vlastní zkušenosti. Je to stav bezvládí, který vytváří nezdravý prostor pro řadu lidí nemajících ani poctivé úmysly, ani pravé léčitelské schopnosti. Tito lidé svým působením diskreditují hodnotné výsledky a působení opravdových léčitelů. Otázka „Lékař nebo léčitel?" staví zcela nesprávně do konfliktu dva póly léčebného umění, které jsou rovnocenné a mají spolupůsobit ve prospěch zdraví pacienta. Jsem přesvědčený, že v budoucnu bude spolupráce lékaře a léčitele nejenom možná, ale zákonem vyžadovaná. Předpokladem takové spolupráce bude ovšem přesná znalost vlastních možností jak ze strany lékaře, tak i léčitele . Tato spolupráce umožní stanovit pro každé onemocně ní optimální léčebnou taktiku. Např. příprava na operaci, vlastní operace i rekonvalescence může probíhat za spolupůsobení léčite le. Tím budou vytvořeny mnohem příznivější podmínky pro celkový průběh lékařského zákroku.
Mohou léčitelé škodit? Skutečných léčitelů nikdy mnoho nebylo a nikdy mnoho nebude. Přirozená schopnost každého člověka vnímat neviditelný svět a zprostředkovávat přenos síly je u léčitele vystupňována. Bereme-li v úvahu jen skutečné léčitelské schopnosti, které se u člověka vyvinuly přirozeným způsobem, pak je bezpředmětné obávat se jakéhokoliv rizika, spojeného s působením léčivé síly. Přesto je však třeba zmínit se o některých negativních aspek-
tech. Nebezpečí fyzického poškození vzniká zejména tehdy, přece ní-li léčitel svoje diagnostické nebo léčitelské schopnosti a nepře dá-li pacienta včas do péče lékařů. Také vysazení určitých léků bez vědomí a souhlasu lékaře může přivodit zhoršení zdravotního stavu. Tímto způsobem mohou poškodit pacienta zejména ti léčitelé, kteří svoje schopnosti mylně považují za nadřazené a nepoznali
13
1.
Alternativ ní medicína
dosud svoje omezení. Léčitelé, kteří si osvojili dostatek vědomostí i odpovědnosti, nikdy svoje pacienty tímto způsobem neohrozí. Při použití skutečné léčivé síly není třeba obávat se ani nežádoucího analgetického účinku, který by mohl dočasně potlačit přízna ky závažného onemocnění. Od skutečného zhoršení zdravotního stavu je třeba odlišit běž né reakce doprovázející léčení, které jsou způsobeny obnovením průtoku energie. Mezi nejčastější reakce patří následující: závrať a lehčí poruchy pohybové koordinace, připomínající stav lehké opilosti, pocity silného tepla, únava, která je pociťována jako pří jemná a často vyústí v krátký a tvrdý spánek, přechodné zhoršení obtíží, horečky, zimnice. Ojediněle se můžeme setkat s lidmi, kteří vystupují sice jako léčitelé, avšak jejich hlavní schopností je odčerpávat životní sílu svým klientům, což zpravidla činí neúmyslně, zřídkakdy záměr ně.
Mnohem závažnější škody však vznikají působením léčitelů v duchovní rovině. Léčitel, ať si to již uvědomuje, či ne, zprostřed kovává při svém působení také svoje názory na život a jeho smysl. Je-li působení léčitele účinné, spočívá v tom pro pacienta nezříd ka i důkaz toho, že názory léčitele jsou pravdivé. Člověk, který si svou představu o životě teprve formuje, může tak být snadno a nepozorovaně zaveden na falešnou cestu. Začne-li pak v tomto smyslu jednat a žít, vytváří si mnohem větší překážku, než byl jeho původní zdravotní problém.
jak se pozná dobrý
léčitel?
Dobrý léčitel povzbuzuje tělo i ducha. Jeho působení má přiná šet jak tělesnou, tak i duševní úlevu. Hlavním cílem dobrého léčitele by nemělo být jen tělesné uzdravení, ale především vnitřní proměna pacienta poskytující i jeho tělu novou oporu. Měl by se zabývat jeho životem, a nikoliv jen jeho zdravotním problémem. 14
1.
Alternativ
Čím více toho bude léčitel vědět o
a duchovním světem, tím lépe mů Posuzování léčitelských scho která se nemůže obejít bez vyjád léčitele. Měřítkem léčitelských sc uzdravení, k němuž nemůže čast voji onemocnění rozhoduje nejeno vnitřní stanovisko člověka. Způs k pochopení naléhavosti změny statným ukazatelem jeho schopno úloha myslet a jednat. Přijme-li no smysl, přinese mu již jen tento v novou motivaci a perspektivu. Pro středně vynucuje také změny v těl novou sílu k obnovení svojí zákon Protože jsou léčitelské schopn závazkem. Léčitel má tohoto daru tu a ke znovunalezení ztracené ces každému léčiteli závažnou upomín povinnosti. Často spočívá pro čl tech jediná možnost jeho vlastní zá by nebyl schopen napravit to, co v minulých inkarnacích napáchal. 1 zájmu mělo hledět jako na člověka a poznávat, a nikoliv jako na nadřé k tomu, aby rozdávala nadpozems~ V témže smyslu má každý léč Skromně a s vědomím vlastní ned• zovat v jejich víře, vracet jim odva~ ru. Kdo není dosud schopen spatř< ností tento hluboký smysl, neměl b
dternativní medicína
1.
.telé, kteří si osvojili dostatek vědomostí Jje pacienty tímto způsobem neohrozí. : síly není třeba obávat se ani nežádoucíkterý by mohl dočasně potlačit přízna í. 11í zdravotního stavu je třeba odlišit běž :čení, které jsou způsobeny obnovením j častější reakce patří následující: závrať ·é koordinace, připomínající stav lehké pla, únava, která je pociťována jako pří .tký a tvrdý spánek, přechodné zhoršení
setkat s lidmi, kteří vystupují sice jako 1í schopností je odčerpávat životní sílu vidla činí neúmyslně, zřídkakdy záměr-
kody však vznikají působením léčitelů
I, ať si to již uvědomuje, či ne, zprostřed
í také svoje názory na život a jeho smysl. nné, spočívá v tom pro pacienta nezříd1ry léčitele jsou pravdivé. Člověk, který :ě teprve formuje, může tak být snadno na falešnou cestu. Začne-li pak v tomto ·áří si mnohem větší překážku, než byl roblém.
)Zná
dobrý
léčitel?
e tělo i ducha. Jeho působení má přiná ševní úlevu. Hlavním cílem dobrého létělesné uzdravení, ale především vnitřní :ující i jeho tělu novou oporu. Měl by se nikoliv jen jeho zdravotním problémem.
Alternativní medicína
Čím více toho bude léčitel vědět o souvislostech mezi pozemským a duchovním světem, tím lépe může ukazovat nemocnému cestu. Posuzování léčitelských schopností je komplexní záležitostí, která se nemůže obejít bez vyjádření pacienta, lékaře a dalšího léčitele. Měřítkem léčitelských schopností nemá být jen fyzické uzdravení, k němuž nemůže často z různých důvodů dojít. O vývoji onemocnění rozhoduje nejenom léčebné umění, ale především vnitřní stanovisko člověka. Způsob, jakým vede léčitel pacienta k pochopení naléhavosti změny v jeho životě, je často tím podstatným ukazatelem jeho schopností. Pacientovi potom přináleží úloha myslet a jednat. Přijme-li nový úhel pohledu na život a jeho smysl, přinese mu již jen tento vnitřní posun veliké obohacení, novou motivaci a perspektivu. Protože si duševní pohyb bezprostředně vynucuje také změny v tělesné rovině, získává i tělo ihned novou sílu k obnovení svojí zákonité činnosti. Protože jsou léčitelské schopnosti darem, jsou současně také závazkem. Léčitel má tohoto daru využít ke svému osobnímu růs tu a ke znovunalezení ztracené cesty k Bohu. Dar léčení je proto každému léčiteli závažnou upomínkou na jeho vlastní nesplněné povinnosti. Často spočívá pro člověka v léčitelských schopnostech jediná možnost jeho vlastní záchrany, neboť jiným způsobem by nebyl schopen napravit to, co svým předchozím působením v minulých inkarnacích napáchal. Na léčitele by se v jeho vlastním zájmu mělo hledět jako na člověka, který má sám co napravovat a poznávat, a nikoliv jako na nadřazenou bytost, která je zde jen k tomu, aby rozdávala nadpozemskou pomoc. V témže smyslu má každý léčitel pomáhat i druhým lidem. Skromně a s vědomím vlastní nedostatečnosti má druhé povzbuzovat v jejich víře, vracet jim odvahu a obracet jejich pohled vzhů ru. Kdo není dosud schopen spatřovat v daru léčitelských schopností tento hluboký smysl, neměl by jej vůbec posuzovat.
15
Obst 1. 2.
3. 4.
5. 6.
Jan Palouček Cesta k uzdravení - o daru léčení 2. vydání 2017 Vydalo Nakladatelství KAZDA, s.r.o., Nové sady 988/i 602 oo Brno Tel. +420 728 672 169 info@knihykazda.cz www.knihykazda.cz Všechna práva vyhrazena © Nakladatelství KAZDA, s.r.o., 2017 ©MUDr.Jan PALOUČEK, 2017
7. 8. 9. 10. 11.
12.
13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.
Korektura: Jana Veselá Sazba a obálka: Pavel Mahovský Tisk a vazba: Finidr, s.r.o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín Počet stran: 155 ISBN 978-80-906819-0-3 Naše knihy dodávají na trh Euromedia Group - knižní distribuce, Kosmas, Pavel Dobrovský-BETA a Pemic Books. Knihy lze zakoupit se slevou přímo u nakladatele na www.knihykazda.cz nebo v knihkupectvích.
22.
23. 24. 25. 26. 2 7.
28.
Alternativní medicína ...... . Příčiny nemocí Původ života Pojetí života a smrti ... ... .. . Diagnóza ................ .. Karma .................... . Energie ................ ... . Voda ..................... . Tajemství pravidelnosti Pomohu si sám ........... . Léčivá síla Důvěra ................... . Léčit, nebo neléčit ........ . Způsob léčení ............ .. Průběh léčení ............. . Pocity při léčení ......... .. Vnímání léčivé síly ........ . Léčení na dálku .......... .. Jasnovidnost ............. . . Cíl léčení .............. ... . Rozvíjení daru léčení Vyrovnání za léčení .... ... . Zázračné uzdravení ....... . Léčení dříve a dnes ....... . O kráse ................. .. Dobro v člověku .......... . Pramen světla v nás .... ... . Závěrem .................. .