Liber viaticus Jana ze Středy bttm ntff dtt~ annunaumrrmttif
fttfiqrUOIUtffi ptÍ1 ílqpUttbt tttt&:urq mm uc ttt Qtmmrimotmue-ttue
,tpuO tttttťttťrtOntbt abmttmtur·tit-
usnt nttttt
quo_p phat
t Xilttfllttm non t\l mtntmtt mptltqltbl utM mrnum mttOttt' qm qnr wtftt nttti tftť
qimnn fulttum fiuUtwlin finun npm& c ~ · Jbunr íň ít mtttttt iutmuf.\'llůJÍ ob
onfruttrut& nriis qš ttotííron· inmtttttttftmntnpunfua:urw
pottt nmr, ~~~~~-=--1':::;.jj,d!.I
„
quutt
,tn(ltb ,1tm11u·nt au ctimtbrn l fanpltifm cšftipd,1m111tr• Jl .ď".-tti:l.)t
páns fiifuttttoagommaunntr Cpřutatrt ammtl t4l2tme (litr qtrta maoumru lllttltm nň,11u,rp1 r
ttffltr.ta, ffl' btt8 ttffltunt Outt mue 1ú1frun11:> 0,1mo 6fllffl tuaú tffG' nilbU'ttt t fdptcns mr t fnntt1ru1uui ,mat Otltn mtin•4't(10C dtnotfi qO tlOntbnnt ffl ,.._,.......tommus mťltlS tfr • '" outH tUt9 fatuttbr{ . nlbtl ufďt11tbtmbtr'lfttmť·l~or. "\ltttt
-:~ ltmil-rt01·• ~ t t J l • • E{ctt M lWttt0rii tommt ttttttt ttlOnQtnqno tdanms
.__...,,.,......, · mtS ap1cr021m1 tina
...mm qé to
mmtpittttna ttrdm t umt :urabtm
mmmtt1npiřo!ttii>EJ!uult1Mrmr
~~~~:tltnttr.Pqmtt mpt ttltllttnttftllutt -"".,....,.....,,,-,...·OUttt• u • rn J 11 t I an~ tt JAV"'°"'......
~
{ix9 nňl ttlQtllltltttttmdn tUlt' tUUO dtltI! - -anatin AttttJtiš t1ttt ~runi:. m1a ínltttlmi ACADEMIA
I
mme 1~·c9Jřft1tue mu& Otís nraun tmtmtar manftonmt-0.' tt· •
ommbtírišfius-~amm run mnobts J lOÍtllbt tts Otebi ttttttt „ lJtntdttutttfQ$ tlO na 1t,
..
ii
omqtimffilaoumní
ttntl'C(q>ttťiu'()!tsnumqimutlltÍttfi
un vmpmfljtemumt·
n
Vmptt
•21>tt02itl·tl04Pltá»UÍ M
mtttllť llt (ub1an1t~~Íttt
ftň'lttmtrnmtaf.1mem
-
e !
10ímf~tn\is maf-1mtCfa ommno ttllin Mumttntar-~1 qti fd!iínoiw
Ilinnum tftnjlOtttmtltttDttQttím tut.,. nit,ifffltlm (tOatttitfmtf.totiimltof. mm1rf.1 ttorfmtaf~ tutlin annt•qit t1
ltQ1ta qvonua_pmo ea-~mrroa_n1n_(ir 00nm fummu tttnr4001 m; an 1mo
rnttmafmttffit·§ltfMhi~-rtfunum . ifn]l rt0tt ~ttttttir tn pmaffe·!11P4;f tttn·tttm ourobttndltt·rlo qb &ottm
tniilmim.nrnirmr,nilfmn.n,rrňrn NÁRODNÍ MUZEUM
Liber viaticus Jana ze Středy
Zmenšená reprodukce rukopisu XIII A 12 Knihovny Národního muzea
ACADEMIA
I NÁRODNÍ MUZEUM
~~-~ ·~~
li
-4-=-:~~·~. ~
EA ·~ . .
· ~ :1il
!
.
~~~ ~
I
ť. w.,r-~-i,~----lllllllllllllla--...
. :anrmwli
-
fil)..,Utl0tt9 Qtťlttiltts~,mt Jtna tngtnta-;..;.
R fdmrnn.. . . . _. . •:· b utt ~ odnua fá StttJlJtlnt miie
c ttJ
I
•
tOdaua frilol1t1nmeapti:
..
o • '1Jdnuafro1:Jnnottt1tutn· t rtona~ lltG1ltt1 q,Vfamt b>tmm-: b
. \, ~
i
f i K b
Wt "1J t1J
.,
~
,
L,
I
'
o utaltnum ronftffin1&·:·
c utJ
., '.lllilao tthqtttarum•:· b Jttlttlnt tndl'tf116•:· 6) pault pumtl)ttntnttHf.
b ttt
~
\'
•--.,.: --->..~· .,
6ttgQ?q tptíropt HÍŮÍOÍ9
t tJ „ Jo~anmu1aii1e&íro1t&· f Jtms- o (l)daua tpV{ámttonttnt·
9' ttr ·( ftbntanMfdtaamptnttG• K wn1 i QJdua dbbdttG ururoua· . u xvu ·f tt)t1tttllipa1t1mattvtt&·:· ,s,otmmparo1no· r xvt b~
u=ttttl}onu t1bbatt&1~fttto·
pnítttttqJtm&1mattfDG· t ~m ' 4Jt1nit matt11ttnattftUm· f ,ntt
f XlJ Jn• K ~ t
t,t
b r
c tr
b 1'Ul c \?tJ
~,i f "' '1
1T \?
K utl
,XlM b ttJ
{
tli
r
tf
·[
·J tfabtt1m 1~dJaftrnm ttíh;
t
Jg-n ens UlqJtttt6 t nt,1ttvr•
·1 tl1tttttttt1tntlrtftlG·:·
temtttttaantttttgtnt6·:--
'
~ntOttl~ tlp)Clolt 1tt106· 1 ' . 1, .. , ' - ;·~. ,'q '; -:
·1 i)otvmrpt tptfroptl~ Jo~anms mfoftotnt•:• ·r OdllUtlfat1cltt1gtttttG·:•
·t
iLJt1ltttJ tptfroptt'lftaot6
tl{trgtmbt6tltq}!nt6JRffi ., i Sattm11m1t11 man-: omla tanamar.
\ 1ut(Jotmia· ~t· l
2r
•
ttOtt úrftO tntn~ňt pur tt "l: • ttíJll
Jnuei1me tlliht qm fmttll'6·\nttlnntt:;
nttttttttta ttfnltttit)š:J tí\ rdi1r
: f iocttrurga1tt&mBt1rmus \1ttt1n
~ntsfattyfpťi,1tmsmt0tttn1 • 0ltntttnt.m ítttOUtO:ttrqtpmm& 111ll1 mnbirons ono mnmnn& butaťvm "' ,., mt?fittO utílo! Q riht0ut1·0tf6 pnos pu, rrgt Pllnttrmncnn:s ttí .Uluttt ut(h)!:t tttrttttptOf { tlltt·P fius fns mtttamnrtlttluttt mgrcOt cdt .~~ Utttt fmttu ttuttt g-arti :ttď
5
Uf
fimnt Mbfum t>uttttmtntl!l?tit110c ttobuHtttas lmtn pús ,1rnrut ptltnl\ fti '
:.,:.,.·~,..·· ~- fifrauus ~ttt motmu ~uá mnuto· Jtnm. n nmomr·ti '3lmtttto,fo- •
,~ l'"l'
m!intMttlltt fimcr1t1m48.(
ttttrutttttgtg ttttt tU1lt1 nµ 6'?ltt
ttmttttíuuum anuttru Hmimct tlbuttfusrpín ttuS:::O tfo mtua mus umntl~ror:\ptnamttSatto
bl5 tUl}ttttt tlDE ( l.lli.ll 1U ltlltttt ttltS tmttbttro&:t comm n3Cítil t Gtnttdbtc rosuftnctoq11lltrdO
rosmtmrua:unfi.tmttfnJcótur
lJattttros €( go dút1lltntnte rum
tt:
n,:® mrup C,'Ott monttt r1 fdít úDmtttS pt«qittíaua:Oonunu\ "'
C
QtntdOtntftltttf:tttt'tt&tt ttt: tg\l UObttgttlttftt l,.) OClttlt uttlt tt
~ blllll ttllt Qnlifa Uřottntntt tuam:
tt11ťftťllonéttum1uttmo~ ~
Bm ros mttttlJll fttrol: cn 1mqum
tttS mrquutothťUtttt1ftlt0 uttpt
tlil5 tigttlt '2fílnQtS ros l ttmnc ttgCS mttlltQt!t:mtt tntl' ttQttt ttt
or umuapcfu1:nou fltttta ml\ltttf ,., i.lunu& ůnttf.,B'"mntt cnió mtt~to illtlit{hlattttuon ftOttB cn m1t tt:t cntttnttn amt tmm 1tR Wtt Qttntttmt uottmtas aus: un ltQt uatbttttltfaptmam nttii ttmfmtttr aue mcottnbi Dttart10ctta:t mr tomtttus: tt lffl\lt{ttm aman(Í!í tutttQňt ltgttttttt qnot1pta~1mttt_ nJ cmtfmrmmntttm am :ud om~ cťtftttts ttatrftto dQtta1::q0 fmdti ntG qm ronfttlmttttt CO·Pfittmtt~
nmmOabtttttq.ifuo e:trotmm
mu; nó ttftttttaomma quatttnQf
fnnttJlíimtbtttt(l )9ttCíctntPl1 ·
-o, , ommrqut0murvp1unu0ti .,. fitntqm tnuu1,111 ·rttt:mttt tunútrgunr aotlíuntu tíl)Jlln
blnttm lolJttmrs.
9v
10r
Liber viaticus Jana ze Středy Komentářový
svazek
ke zmenšené reprodukci rukopisu XIII A 12 Knihovny Národního muzea
Pavel Brodský I Kateřina Spurná I Marta Vaculínová (edd.)
Academia Národní muzeum Praha 2016
úvod Pavel Brodský
Tato publikace splácí do jisté míry určitý dluh. Dluh vůči rukopisu, o němž pojednává. Přes tože jeho přelomový význam je znám již déle než století, není o něm velká povědomost. Veřejnosti jsou opakovaně prezentovány rukopisy jako Vyšehradský kodex, Velislavova bible, Bible Václava IV., nemluvě už o tzv. Ďáblově bibli (jejímž méně efektním, ale výstižnějším označením je Codex gigas). Pomocí medializace je tak vytvářen dojem, že jedinou sbírkou, která u nás vlastní rukopisy stojící za pozornost, je pražská Národní knihovna; kromě ní jsou to už jen sbírky zahraniční. Přitom Knihovna Národního muzea v Praze disponuje rukopisnou sbírkou zcela srovnatelnou s Národní knihovnou. A v některých ohledech i kvalitnější. Vyšehradský kodex totiž s největší pravděpodobností není památkou českého původu, Bible Václava IV. vzhledem k rozsáhlosti výzdoby trpí značným kolísáním úrovně. Opakem toho je rukopis, který zde představujeme . Kromě zásadního přínosu vývojového a slohového jde o kodex nesmírně kvalitní. Jeho postavení v dějinách české knižní malby je vysloveně klíčové; na takové místo si nemůže dělat nárok žádný jiný rukopis. Iluminátor, známý doposud jen poměrně úzkému okruhu specialistů, patřil k největším malířům celé gotické Evropy. Je plně kongeniální např. Petru Parléřovi, tvořícímu ostatně ve stejné době. (Další doklad kultivovanosti pražského císařského dvora a promyšlenosti politických, ideových i kulturních koncepcí Karla IV.) Jestliže Parléřovo dílo je mladší než klasické francouzské katedrály 13. století, nic to neubírá na jeho novátorství, jež představuje jeden z prvních kroků vedoucích k pozdní gotice. Podobně i Mistr Viatiku, ač mladší než většina významných iluminátorů západní a jižní Evropy, vytyčil směr, kudy se bude nadále knižní malba ubírat, a to nejen v zemských hranicích. Pod český vliv se záhy dostala celá střední Evropa, ohlasy se však projevily i ve Francii a v Itálii. Proto je namístě seznámit s rukopisem širší veřejnost a současně dát na vědomí, že i v Knihovně Národního muzea jsou uloženy zcela unikátní památky. S jejich zpřístupňová ním ostatně knihovna začala již před několika lety, kdy formou faksimile s komentářovým svazkem vydala Jenský kodex, obsahující mimo jiné velmi vzácnou husitskou ikonografii.
Knihy a knihovny v Čechách v době
Karla IV. Ivan Hlaváček
Písemná kultura a její produkty, ať recipované, či takové, které v tom kterém teritoriu vznikly, jsou poměrně objektivním obrazem i odrazem větší či menší kulturnosti (resp. nekulturnosti) a akulturace příslušné společnosti a jejích jednotlivých vrstev a společenství.1 Aby ale jejich obraz byl co nejúplnější nebo alespoň dostatečně symptomatický a pokud možno pře svědčivý, musí se ten, kdo se o takový obraz pokouší, aspoň do jisté míry snažit o komplexní pohled a nevyhýbat se možným třináctým komnatám. Právě ty totiž mohou leckdy přispět mimořádnou a nečekanou informací. Lze-li se z tohoto hlediska pokusit o takovou skicu pro dobu moderní a do značné míry i pro dobu novověkou vůbec, je pro středověk třeba konstatovat, že tu jde o naprosto od1 Literatura o těchto otázkách je mimořádného rozsahu a není možno ji zde uvádět ani v náznaku, a to ani jen pro středověk. Proto se upozorňuje t oliko na dva svazky kolektivního díla Geschichte der Textiiberlieferung der antiken und mittelalterlichen Literatur. Zť.irich 1961-1964 a na další klasické dílo, jímž je spis E. R. Curtia: Lateinisches Mittelalter, jenž vyšel v řadě vydání. K dispozici je i český překlad pod názvem Evropská literatura a latinský středověk. Praha 1998. S různými otázkami české problematiky jsem se v posledních desetiletích snažil vyrovnávat v řadě statí. Příspěvky věnované předhusitské knižní kultuře a příslušným knihovnám byly s různými, zejména bibliografickými doplňky z valné části přetištěny v mém souboru Knihy a knihovny v českém středověku. Studie k jejich dějinám do husitství. Praha 2005. Níže cituji pod jejich názvy tento soubor, ale vždy i s datem původního vydání. Zde upozorňuji zejména na tam publikovanou obecněji pojatou stať z roku 2001 Kniha v českém státě v době předhusitské, s. 136-156. Dále srov. I. Hlaváček: Středověké soupisy kníh a knihoven v českých zemích. Praha 1965; jejich jednotlivé soupisy budou citovány jen svým pořadovým číslem. Z obecné literatury upozorňuji pouze na kníhu M. Steinmanna: Handschriften im Mittelalter. Basel 2013, která bohatě nahrazuje příslušné partie jinak stále aktuální knihy W. Wattenbacha: Das Schriftwesen im Mittelalter. Leipzig 1896 3 (reprint Graz 1956). Srov. i metodicky z literárněhistorického aspektu závažné stati A. Vidmanové (viz závěrečnou poznámku).
IVAN HLAVÁ ČEK
12
lišnou situaci. Pro období první se můžeme opírat jak o nejrůznější sociologické výzkumy či ankety, tak i je doprovázející tiskoviny a další výpovědi, zejména pak množství svědectví osobních. Nadto máme pro novověk vůbec zpravidla k dispozici v plném rozsahu výpověď knihy tištěné, kdy jednotlivé tituly jsou dochovány ve stovkách či alespoň desítkách exemplářů v nejrůznějších knihovnách shromažďujících tuto produkci ex offo (i když i tu jsou nezřídka různá bílá místa). Čím více se ale obracíme do minulosti, těchto pramenů ubývá. Ve vlastním středověku pak více než často tápeme. I tam se ovšem 15. století zřetelně vyděluje od doby předchozí. Písemná svědectví lidského ducha tu jsou zakleta v rukopisech nejrůznějšího stáří a kvality. Rukopisy zprostředkovávající díla nejen dob dávných, ale i nedávných a současných byly opisovány často ledabyle či neúplně, sledování autorství je nezřídka považováno za zbytečný balast, a tak leckdy neznáme ani autora, či jsou tyto texty dokonce přisuzovány nepravým, někdy dokonce fiktivním osobám. Osobní korespondence patří spíše k výjimkám. Nadto se s díly určitého teritoria setkáváme nezřídka zcela náhodně na místech neočekávaných, ba odlehlých, aniž bychom byli schopni říci, jak a kdy se tam dostala, ač by to pro eventuální rekonstrukci jinak zasutých vazeb nebylo bez významu. Ale vytýkat tyto a mnohé jiné prohřešky tehdejším autorům, a ovšem stejně tak jejich opisovačům či uživatelům by bylo příliš jednoduché, nadto současně i vrcholně ahistorické. Ahistorické proto, že tehdejší doba měla prostě jiné představy o tomto druhu činnosti, či přesněji: nahlížela na toto kulturní bohatství i dědictví současně, diferencovaně a možno říci více než pragmaticky a naše otázky ji jednoduše vůbec nezajímaly. Je ale potřebí o těchto úskalích vědět a snažit se jim nevyhýbat, ale pokud možno na ně přiměřeně reagovat, protože jen tak se dobereme zřetelnějších výsledků. Nejdůležitější
a nejrozšířenější složkou středověkého „know-how" byla pochopitelně literatura liturgická v nejširším slova smyslu. O její pokud možno jednotnou, byť v rámci diecézí či řádů diferencovanou výpověď (zejména tu jsou důležitou stopou příslušná kalendária) se církev a často i moc světská (vzpomeňme jen nejznámějšího příkladu, totiž snah Karla Velikého o unifikaci tehdy velmi rozvolněných liturgických a biblických textů) snažila přede vším, neboť šlo o jeden z důležitých širších integračních předpokladů tehdejší společnosti. Za těmito texty následovala díla literatury patristické a další produkty teologického snažení zejména těch autorů, kteří se dostali do obecného či aspoň obecnějšího povědomí i jako autority, a dostávalo se jim proto neformální, ale leckdy i bezprostřední formální autoritativní záštity. Tu mohlo jít o autoritu papežskou, u spisovatelů řádových pak o záštitu jejich vrcholnými strukturami. U četných textů univerzitních pak šlo pochopitelně o autoritu univerzitní. Ta bývala ovšem delegována; týkalo se to zejména juristických univerzit severoitalských, kde tato povinnost spočívala na bedrech jejich koncesovaných specialistů, tzv. stacionářů, kteří při jednotlivých univerzitách vytvořili za úplatu systém půjčování a korigování knih po jednotlivých složkách, nazývaných pecie. 2 Abychom si mohli utvořit v menší či větší míře představu o množství a působení rukopisných knih v konkrétním čase a prostoru, je potřebí se nejdřív stručně zmínit o základních 2 Literatura k tomuto fenoménu bude uvedena závěrem v pozn. 61. Zde upozorňuji najeden takový ceník je š tě z 13. století, který objevil v rukopisu olomoucké metropolitní kapituly, zasadil do souvislostí a vydal M. Boháček: Zur Geschichte der Stationarii von Bologna. Eos 48/2, 1957, s. 247- 295 (též italská verze).
,ČEK
KNIHY A KNIHOVNY V ČECHÁCH V DOBĚ KARLA IV.
1my ctví
výchozích předpokladech, totiž o míře gramotnosti příslušné společnosti, a tedy schopnosti její receptivnosti. Ta byla ovšem přímo závislá na struktuře a fungování příslušného školství. Množství knih, které bylo k dispozici, pak odviselo od jejich místní produkce a - ovšem v menší míře - rovněž od různých forem jejich importu. Respekt a návaznost na starší fundus byly ovšem velmi relativní, často dokonce výrazně limitované. Je ale třeba nejdříve něko lik obecnějších informací, aby bylo možno správně postihnout příslušnou dimenzi domácí. Počet dnes dochovaných středověkých rukopisů (zde i nadále jsou uvažovány pouze rukopisy psané písmem latinským, i když i v našem prostředí přicházejí, byť zřídka, ke slovu i rukopisy hebrejské), dlouho psaných v majoritním jazyku vzdělanců - latině, je zdánlivě vysoký. Vedle ní se postupně a stále masivněji začínají uplatňovat jazyky živé, tj. více či méně postupně, ale diferencovaně, všechny základní kulturní jazyky západního, tedy latinského křesťanství. 3 Řádově jde o statisíce rukopisů, což je zdánlivě impozantní číslo, nicméně je to optický klam, protože před sebou máme toliko zlomek původního bohatství. To lze, byť jen velice neurčitě, odhadovat na celou řadu milionů. 4 Nadto jsou tyto rukopisy, a to nejen v rámci teritoria, o němž uvažujeme, ale stejně tak i pokud jde o časovou skladbu, dochovány velice nerovnoměrně. Nezřídka lze totiž konstatovat, že velké kláštery či jiné církevní instituce, které v průběhu doby zanikly nebo byly postiženy jinými pohromami, nemají často zachováno nic či takřka nic, ač se u jedné každé z nich muselo ve středověku jednat až o stovky rukopisů v bezprostředním vlastnictví. Jindy naopak ústavy méně významné či dnes dokonce považované za bezvýznamné mají dochovanost značnou, ba dokonce velikou, často v protikladu k té, která se týká archiválií. 5 Zcela mimořádnou výjimku tvoří knihovna významného benediktinského kláštera, založeného ve Svatém Havlu (St. Gallen) v 7. a konsolidovaného v následujícím století se stovkami rukopisů, pocházejících převážně dokonce z raného středověku. 6 Závěry o počtu knih (svazků) v jednotlivých institucích, výjimečně i u jednotlivců, lze udě lat i na základě další kategorie pramenů, byť rovněž dochované velmi torzovitě. Jde o různě zevrubné soupisy knih (od opravdových katalogů k velmi stručným inventářům) řady knihoven, jejichž rukopisy se buď rozptýlily doslova po celém světě (samozřejmě ponejvíc právě v Evropě, ale hojně např. i v USA), zanikly vůbec beze stop, nebo je původní provenience
věd'
emsou .Ve luje
'ali>yly čný
~m, , se , ba ílní ,ro:íliš těla
1aty ji )at, vý-
ite:ézí ria) 1rla
ide-
,sti. ení :iko
ita-
ich
lill-
tal:ioání
pis.ích
13
3 Chronologicky plynule tu, byť s různými přesahy, na sebe navazují jazyky románské, následované germánskými a posléze slovanskými. Srov. k této problematice alespoň mou stať Dreisprachigkeit im Bereich der Bohmischen Krone: Zum Phanomen der Sprachbenutzung im bohmischen Material bis zur hussitischen Revolution. In: The Development ofLiterate Mentalities in East Centra! Europe. Edd. A. Adamska - M. Mostert, Turnhout 2004, s. 289-310. 4 K tomu je k dispozici pokus o obecnější odhad u U. Neddermeyera: Von der Handschrift zum gedruckten Buch s charakteristickým podtitulem Schriftlichkeit und Leseinteresse im Mittelalter und in der friihen Neuzeit. Quantitative und qualitative Aspekte 1-2. Wiesbaden 1998. Srov. k tomu ale kritické stanovisko M. Hartmannové v Deutsches Archiv fiir Erforschung des Mittelalters 57, 2001, s. 712n. Nově pak E. Buringh: Medieval Manuscript Production in the Latin West. Leiden - Boston 2010. 5
Stačí upozornit na „census" teritoriálně německých rukopisů, který zpracovala S. Kramer: Handschriftenerbe des deutschen Mittelalters 1: Aachen-Kochel, 2: Koln-Zyfllich, 3: Handschriftenregister (ten společně s M. Bernhardem) (Mittelalterliche Bibliothekskataloge Deutschlands und der Schweiz, Erg.-Bd. 1). Mtinchen 1989-1990. Kriticky k tomu ale srov. K. Klein v Zeitschrift fiir deutsches Altertum und deutsche Literatur 121, 1992, s. 216-230.
6 K tomu srov. můj referát o nové literatuře o této instituci: Svatohavelské rozjímání. Studie o rukopisech 39, 2009 (vyšlo prosinec 2010), s. 351-362.
IVAN H LAVÁČEK
14
jejich rukopisů neznámá, protože nemají výraznější svědectví o svém původu, nebo ten zatím nebyl či nemohl být na základě kodikologicko-paleografické analýzy stanoven. Nepři cházejí tedy nejen jejich staré vlastnické poznámky včetně možných charakteristických signatur, tím méně vysvětlující kolofony nebo jiné potenciálně specifikující rysy. 7 Ty se mohou týkat jak vnějších, tak vnitřních znaků rukopisů, jako je charakteristická vazba či layout stránek, ale u liturgických rukopisů i charakter liturgie, struktura příslušného kalendária (eventuálně obsah nekrologia), u papírových rukopisů jejich filigrány, aby se uvedly alespoň potenciálně nejcharakterističtější možnosti. 8 Základní podmínkou pro recepci knih, resp. jejich obsahu, byla ovšem alespoň částečná gramotnost, která po zhroucení laické kultury římské říše byla garantována církevním školstvím, kdy každý klášter a postupně i každá kapitula byly povinny vybudovat a provozovat školu na určité úrovni. Zejména pro vlastní potřebu, ale dle místních podmínek i pro osoby stojící mimo ně. Teprve ve vrcholném středověku se začínají objevovat i školy jiných typů. Dva z nich zasluhují obecnou pozornost. Jsou to jednak školy ve vznikajících a často prudce se rozvíjejících městech a potom zejména univerzity. Zatímco sortiment knih potřebných u prvních z nich byl zpravidla omezený, čímž není řečeno, že se to nutně muselo týkat i j ejich knihoven, u kategorie univerzit nabyla rozmanitost naopak značné šíře. Tomuto rytmu se přizpůsobovala i produkce knih, která se původně omezovala na klášterní (a kapitulní) skriptoria. Doba raného a vrcholného středověku byla doslova výsadní doménou knižní produkce spojené s benediktinskou kulturou klášterních skriptorií, vedle nichž se uplatňovala , byť v menší míře, i skriptoria při některých kapitulách. Porůznu se setkáváme i s putujícími svět skými písaři, resp. iluminátory. Tak jak se kulturní život ve „staré" křesťanské Evropě od 12. až 13. století přesouval do měst a na univerzity, nutně docházelo vedle rozšiřujícího se sortimentu k tomu, že výroba knih opouštěla stále zřetelněji své klášterní zázemí a stávala se předmětem činnosti světské řemeslné výroby. 9 Je ovšem pochopitelné, že ještě dobíhají dří vější stereotypy (zejména u kartuziánů, ale i jinde) a ovšem podstatně narůstá výroba knih pro vlastní potřebu, ať už jejich diktováním, či prostým opisováním. S tím nutně souvisí i postupný rozmach obchodu s knihami s řadou center s různou mírou těchto aktivit, jejichž akční rádius se pochopitelně lišil. Pokud jde o místa, kam byly knihy ukládány, lišila se podle jejich funkce. Liturgické knihy byly totiž zpravidla součástí příslušného klášterního nebo kostelního pokladu, ostatní knihy byly chovány v knihovních skříních, případně v tzv. pultových knihovnách, kdy frekventovanější svazky byly jištěny řetězy nebo kolovaly mezi členy příslušné komunity. Podle velikosti byly knihovnám vyhrazovány samostatné prostory v příslušných areálech, daleko řidčeji šlo o samostatné budovy, v církevních zařízeních často úzce spojované se skriptorii. 10 7 Soupis ko l ofonů podává kolektivní dílo Bénédictins de Bouveret: Colophon s de manuscrits occidentaux des origines au XVI siecle. Fribourg 1965nn. Srov. nově L. Reynhout: Formules latines de coloph ons. Turnhout 2006. 8
Přehle dný výklad o jednotlivých možných záchytných bodech pro určení proven ience rukopisů podává v úvodu své knihy N. R. Ker: Medieval Libraries of Great Britain. London 1960.
9 Jako p říklad stačí uvést základní rozsáhlou americkou publikaci: R. Rouse - M. Rouse: The Manuscripts and th eir Maker s. Book Production in Medieval Paris 1- 2. Turnhout 2000. V Pa ří ž i šlo ovšem o daleko vyvinutěj š í poměry. 10 Obecný přehled podává P. Spunar, a to pro obecné
po měry
v rozpravě o
těchto zaříze n ích
v jím redigovaném
Obsah
Úvod I Pavel Brodský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Knihy a knihovny v Čechách v době Karla Iv. I Ivan Hlaváček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osobnost Jana ze Středy I Marie Bláhová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Liberviaticus a jeho vznik pohledem kodikologa I Michal Dragoun.............. Vazba Viatiku I Jana Tomšů ... . . .... .... ....... ..... . . ........ . . . ........... Liberviaticus Jana ze Středy I Jaromír Homolka . ..... ...... ..... . . . .. . ........ Liberviaticus Jana ze Středy- ikonografie I Hana Hlaváčková . .......... . . . .... Ornamentika Viatiku a její význam pro Čechy a Evropu I Viktor Kubík .... . .... . . Malířská výzdoba Viatiku I Pavel Brodský .... .. . . . ... ... . . . . ...... . . . ...... . . Průzkum malířské výzdoby rukopisu Liber viaticus Jana ze Středy I Martina Ohlídalová, Jana Dřevíkovská ........................................
9 11 35 71 107 113 119 169 205
Bibliografie k rukopisu ..... ... . . ........ ..... ........ . . . ............... . .. Seznam vyobrazení ..... ... . . . .. . . . . .. .... .... . . ..... . .... .... ......... .. . Summary ......... ..... ... .. . ..... ........ ... . . ........ ... .............. . • v,k • , ReJsttí Jmenny a vecny .................................................. . Rejstřík citovaných rukopisů a listin (podle místa uložení) . . .......... . . . ..... . Rejstřík ikonografický ...... ... ..... ...... .... . ..... . ............ .. ... ... .
259 273 285 287 305 309
v
,
243
ft Akademie věd W České republiky
N Á RODN Í
MUZEUM
Liber viaticus Jana ze Středy Komentářový
svazek ke zmenšené reprodukci rukopisu XIII A 12 Knihovny Národního muzea Pavel Brodský
I
Kateřina
Spurná
I Marta Vaculínová (edd.)
Marie Bláhová, Pavel Brodský, Michal Dragoun, Jana Dřevíkovská, Ivan Hlaváček , Hana Hlaváčková, Jaromír Homolka, Viktor Kubík, Martina Ohlídalová, Jana Tomšů Bibliografii zpracoval Pavel Brodský Rejstříky sestavil Michal Dragoun Obálku a grafickou úpravu navrhla Jana Štěpánová Vydalo Nakladatelství Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Vodičkova 40, 110 00 Praha 1, a Národní muzeum, Václavské náměstí 68 , 115 79 Praha 1 (www.nm.cz) Odpovědní redaktoři Alena
Sojková a Jaroslav Havel Technická redakce Monika Chomiaková a Brigita Dusiová Obrazová redaktorka Olga Václavková Vydání první, Praha 2016 Ediční číslo 11554 Sazba, zlom a předtisková příprava Jana Štěpánová, studio RedGreenBlue Tisk INDIGOPRINT, s.r.o., Drtinova 8,150 00 Praha 5 - Smíchov ISBN 978-80-200-2553-1 (Academia) ISBN Svazek 1: 978-80-7036-481-9 (Národní muzeum) ISBN Svazek 2: 978-80-7036-482-6 (Národní muzeum) ISBN Soubor: 978-80-7036-480-2 (Národní muzeum) Nedílnou součástí této publikace je zmenšená reprodukce rukopisu XIII A 12 Knihovny Národního muzea Knihy Nakladatelství Academia zakoupíte také na www.academiaknihy.cz I www.academiabooks.com I www.eknihy.academia.cz