První setkání s marme(ádou
tále do ní vracím. ití, a proto je stále hledám. ťché, prosté a pravdivé. í jen na nás, jak je využijeme. dá se mnou. Svým milovaání si mohou plnit.
'JÍanka
Mami, mami, přečti mi to, naléhala jsem na maminku v obchodě ovoce-zelenina, kam jsem s ní chodila často nakupovat. Uvnitř prodejny byly zajímavé malby na zdi. Na jedné straně byl namalovaný košík se zeleninou, na druhé straně zátiší s ovocem a nad pokladnou byla holčička držící krajíc chleba namazaný marmeládou, do kterého se s chutí zakusovala. Měla modrou mašli ve vlasech, baculaté růžové tvářičky a našpulené rtíky, zapatlané od marmelády. Pod malbami byly napsány vtipné slogany o vitamínech a zdraví. Nevím proč, ale nejvíc se mi líbil text pod malbou holčičky: ,,naše marmelády mají děti rády". Poprvé mi text přečetla maminka, protože jsem ještě neuměla číst, a později jsem hlásila nahlas všechny texty zpaměti hned při vstupu do prodejny. Maminka mi raději slíbila, že mi tu marmeládu zase koupí, hlavně ať už jsem zticha. Tak to bylo asi mé úplně první setkání s marmeládou. Když jsem byla větší,,,musela" jsem doma pomáhat zavařovat. Okurky, kvě ták, čalamády, kompoty a marmelády pomalu plnily patra polic ve sklepě a přispívaly tak k maminčině spokojenosti. Mě, jako správného puberťáka, zanechávalo toto zavařovací šílenství naprosto chladnou. Zavařování bylo dříve úplně normální a hospodyňky zavařovaly vše, co zavařit šlo. Vůbec mě to nebavilo a raději bych lítala s dětmi venku. Musím ale s odstupem času uznat, že to, co jsme zavařovali, bylo vždy výborné a mám to ve své chuťové paměťové bance dodnes. Za pár let, již ve vlastní domácnosti, mě vůbec nenapadlo marmelády doma vyrábět, jak jsem to dělávala dřív s rodiči. Připadalo mi moderní a pokrokové vše koupit a nezdržovat se zavařováním. Dlouho byla kvalita marmelád dobrá a já je kupovala svým dětem naprosto bez obav. Najednou se ale něco stalo a přestaly nám chutnat. Vystřídala jsem výrobce, ale nebylo to stále ono. Několikrát jsem si z obchodu omylem přinesla marmeládu, co byla spíš cukr s ovocnou příchutí a s ukrytou tajenkou:,,hádej, z čeho jsem ... ?". Zmiňovat se o konzervačních látkách a barvivech, které výrobce musel přiznat na etiketu, je myslím zbytečné. Tím nechci shazovat dobré marmelády, které se také dají v obchodech „možná" sehnat. To bylo poprvé, co jsem si uvědomila, že se něco děje. Proč ovoce a zelenina nechutná jako dřív? Byla to otázka, kterou jsem si kladla čím dál častěji.
ová -52-3
Ovoce a zeleninu jsme přestali pěstovat, ale začali vyrábět! A to je konec. Velké skleníkové továrny, kde ovoce a zelenina nezná zeminu plnou živin
- 5-