~
~
~.
•
~
~ -
...
§ ~
~ ~ ~ ,
(:)
ř'
.
~
Rozhodnutí pro pobyt ve tmě
Prolog „Tak ahoj, za týden pro tebe přijdu." Zůstal jsem za dveřmi tiše stát sám. Zaslechl jsem - nebo se mi to tak alespoň zdálo - jak Bře tislav v předsíňce vypl osvětlení. Objala mne naprostá tma, tichá a hebká jako flísová deka. Jako by přese mne někdo přehodil teplou přikrývku, zalily mne pocity přátelské radosti. Zdálo se, že to ticho a sametové, úplné černo, mi chtějí něco povědět. Někdo nebo něco ve mně jako by si se mnou chtělo velmi dů věrně povídat. Těším se. Koneckonců - mám spoustu času. Tato tma neskončí jako každá jiná, po několika krocích k vypínači nebo po pěti až osmi hodinách. Bude tu bez přestání, sedm dní a sedm nocí, pokud tedy mezi nimi vůbec rozpoznám nějaký rozdíl. Ještě nikdy jsem nic podobného nezažil. A popovídat s tím Něčím hned vedle mne či uvnitř mne si určitě chci. Kvůli tomu jsem si sedmidenní pobyt v úplné tmě, tichu a o samotě zařídil. Úplně zurčím nadšením. Vítej, hned od první chvíle nesmírně příjemný příteli, kterého cítím, že znám, a přitom jsem se na něj přišel „podívat", poněvadž o něm vím málo, a chtěl by vědět daleko více. Vítej, tmo, těšil jsem se, a už je mi jasné, že ty také. Kdo koho vlastně vítá?
8
O několika dnech o samotě, ve tmě a myšlenkami a stavy, jsem uvažoval asi rok valy příběhy o mniších, kteří kdesi v Himál (no tohle!), asi ani nepijí (hm?), a jejich v soustředění vystupuje z těla a může prožíva světů. Z nějakého důvodu jsem nikdy příl tom něco pravdy bude. Jinak by to přeci ne Ve 44 letech jsem už leccos přečetl, sl Máloco mne překvapí, a shledávám, že zřej často pocit, že ať přijde kdokoli s čímkoli, r přímo nějak neznám z vlastní zkušenosti, s Čím mladší a nadšenější člověk mi něco vy rtech vyvolává shovívavý úsměv. Také jsen tenácti letech mne přestal uspokojovat mat ta. V Čechách tehdy ještě vládla komunisti možnost setkat se s lidmi, kteří četli myšlen ci z pouhé fotografie, uměli je vyléčit svou dřevěného stolu a dokázali určit, kde vyros kus nábytku vyroben, kdo pod tím stromen Setkal jsem se s lidmi, kteří věřili, že mystickým popisem minulosti, přítomnosti : pro život člověka na zemi, a zároveň v jis1 budoucnosti lidstva. Pamatuji si, jak jeden j domů s fotografií mé sestry, a oznamoval, Žé nými lidmi zjistili, že má sestra je na tom n náctiletý jsem byl otřesen představou, že r protože „má něco s krví". Nakonec se věci nou cestou, a ona spokojeně a zdravě žije, n Stál jsem tenkrát ve dveřích a ptal se onohc sám, nikdo nás nerušil), zda si myslí, že exi~
,ro tebe přijdu." Zůstal jsem za dveřmi tiše nebo se mi to tak alespoň zdálo _ jak Bře ;větlení. Objala mne naprostá tma tichá a ~ako ~y pře~e mne někdo přehodÚ teplou ,11?' pratelske radosti. Zdálo se, že to ticho mi chtějí něco povědět. mně jako by si se mnou chtělo velmi dů .. K_oneckonců - mám spoustu času. Tato 1ma, po několika krocích k vypínači nebo · ~u~e tu bez přestání, sedm dní a sedm rn vubec rozpoznám nějaký rozdíl. Ještě >_ne~il. A popovídat s tím Něčím hned ;i _určitě chci. Kvůli tomu jsem si sedmitichu a o samotě zařídil. Úplně zurčím
:hvíle nesmírně příjemný příteli, kterého :em s~ na něj přišel „podívat", poněvadž 'vědet daleko více. Vítej, tmo, těšil jsem tké. Kdo koho vlastně vítá?
Rozhodnutí pro pobyt ve tmě O několika dnech o samotě, ve tmě a tichu, pouze s vlastními myšlenkami a stavy, jsem uvažoval asi rok. Vždycky mne fascinovaly příběhy o mniších, kteří kdesi v Himálaji sedí v jeskyni, nejedí (no tohle!), asi ani nepijí (hm?), a jejich vědomí díky tak silnému soustředění vystupuje z těla a může prožívat realitu nadsmyslových světů. Z nějakého důvodu jsem nikdy příliš nepochyboval, že na tom něco pravdy bude. Jinak by to přeci nedělali. Ve 44 letech jsem už leccos přečetl, slyšel, zažil a promyslel. Máloco mne překvapí, a shledávám, že zřejmě stárnu, protože mám často pocit, že ať přijde kdokoli s čímkoli, mám dojem, že i když to přímo nějak neznám z vlastní zkušenosti, stejně to mohu posoudit. Čím mladší a nadšenější člověk mi něco vykládá, tím více mi to na rtech vyvolává shovívavý úsměv. Také jsem býval takový. V devatenáct~ letech mne přestal uspokojovat materialistický výklad svě ta. V Cechách tehdy ještě vládla komunistická strana. Dostal jsem možnost setkat se s lidmi, kteří četli myšlenky, rozpoznávali nemoci z pouhé fotografie, uměli je vyléčit svou energií. Chvíli postáli u dřevěného stolu a dokázali určit, kde vyrostl strom, z něhož je ten kus nábytku vyroben, kdo pod tím stromem kdy seděl ... Setkal jsem se s lidmi, kteří věřili, že informace v Bibli jsou mystickým popisem minulosti, přítomnosti i budoucnosti, návodem pro život člověka na zemi, a zároveň v jistém smyslu předpovědí budoucnosti lidstva. Pamatuji si, jak jeden jasnovidec přišel k nám domů s fotografií mé sestry, a oznamoval, že spolu s dalšími podobnými lidmi zjistili, že má sestra je na tom moc špatně. Tehdy osmnáctiletý jsem byl otřesen představou, že má mladší sestra umře, protože „má něco s krví". Nakonec se věci - Bohu dík - ubíraly jinou cestou, a ona spokojeně a zdravě žije, má rodinu a krásné děti. Stál jsem tenkrát ve dveřích a ptal se onoho muže (byl jsem doma sám, nikdo nás nerušil), zda si myslí, že existuje Bůh. Řekl, že „ně9
'
jaké univerzální vědomí" existuje. Nechápal jsem, co má na mysli, nicméně říkal jsem si, že všechna ta náboženství, okultní spolky, spiritismus, šamanství a tak dále přeci musejí mít nějaký reálný základ. Onen pán byl vystudovaný inženýr a mluvil přeci úplně normálně, i když o „nenormálních" věcech. Představa, že svět není to, co jsem si osmnáct let myslel, mnou otřásla, a dobrých čtrnáct dní jsem si zvykal na myšlenku, že Bůh nejspíš existuje. Pochopitelně ne jako vousatý stařík na obláčku, andělé nebudou prdelatí jako barokní sošky, modlitba jistě není vyslo_vování tužeb před svatým obrázkem a sepjaté ruce. Nebe a peklo JSOU patrně nějaké symboly, jako ostatně všechno. Podstata světa holt musela být prostému lidu vysvětlována v alegoriích. Na základní škole mne učili, že víra v Boha vznikla tak, že si lidé neumě li vysvětlit některé přírodní jevy, proto si představovali, že za nimi stojí bytosti nezměrné síly, nadpřirozené bytosti. Časem došli k tomu, že jedna z nich musí být hlavní, takže si určili hlavního Boha. Chtěli s ním být zadobře, a tak začalo uctívání a náboženství. A dnes v Boha věří prý hlavně staří lidé a nerozvinuté národy. Já za tím tušil nějakou šifru, podobenství, přišlo mi, že nemohlo jít jen o omyl v poznání lidstva. V úžasu jsem v době dospívání hleděl na oční oblohu plnou hvězd. Lehl jsem si na chalupě na zahradě na záda na stůl, a zíral na ni. Měl jsem pocit, že když ji pochopím, porozumím všemu. Někteří lidé tvrdí, že když je duše po smrti, před dalším narozením mimo tělo vidí ty samé hvězdy ale " ' ' z d~hé strany. Ríkají tomu světová půlnoc. Nešlo tomu porozumět, tak Jsem se alespoň učil, jak se která hvězda jmenuje, a na tvorbě kterých souhvězdí se podílí. Táta mi řekl, že některé z těch hvězd už možná ani dnes neexistují, jenže jejich světlo k nám letí miliony let, takže vidím záři něčeho, co už není. Vidím tedy minulost. Chtěl jsem být hvězdářem. Chtěl jsem být alchymistou. Astrolo~em. Senzibilem. Jasnovidcem. Knězem. Anebo vším najednou, Jen tomu více porozumět. Třeba himálajským mnichem, sedícím v jeskyni v horách, bez kontaktu s lidmi, civilizací, přírodou, bez
10
vědomí plynoucího času, a přece tak živý
podstatu světa a pohybuje se v ní. Odpou a vidí mnohé.
těla
Příjezd
Takže jsem se ve 44 letech dozvědě zkusit i ve dvacátém prvním století v Čec pocity meditujícího poustevníka, v klidu pokoje, s vědomím, že venku jsou lidé, k nosit jídlo a starat se o mne. Jakmile proběhlo online přihlášení děl, že 18. března tuto zkušenost podstc dít zvláštní věci. To se mi stává. Když v rozhodnutí něco vykonat nebo někam jet čal jsem mít pocity, jako bych izolaci oc dalších vjemů - tzv. senzorickou depriva měsíce předem. Uprostřed dne jsem si rn vat, že sedím v naprosté temnotě, která m překvapuje a beru ji jako normální, přiro světla. Spíše tma vytváří určitou „obrazo té, kterou mám před sebou, když zavřu sám, a potom to, co si sám představím. Jí1 ale vše se odehrává jaksi ve snu. Pomalo mezi tím, co se mi zdá, a tím, co je skutec teď prožívám, nebo spíše to, o čem vím, 2 Z mého nitra vystupují dávno zapomenu za tento život. Nevím, kolik je hodin, co ho jsem tady, nevím už ani, kde to vlasti k závěru, že není ani jasné, kdo jsem. Tal v lednu, prožívám a říkám si: ,,Aha, trn, se mnou na dálku povídá. Dobře jsem ud přihlásil. " Už teď mi je jasné, že se v bř středění v šumavské vesničce dozajista r
í" existuje. Nechápal jsem, co má na mys-
, že všechna ta náboženství, okultní spolky, tak dále přeci musejí mít nějaký reálný záudovaný inženýr a mluvil přeci úplně nortálních" věcech. ~ní to, co jsem si osmnáct let myslel , mnou ;t dní jsem si zvykal na myšlenku že Bůh itelně ne jako vousatý stařík na ~bláčku jako barokní sošky, modlitba jistě není vy~ tým o?rázkem a sepjaté ruce. Nebe a pek1boly, Jako ostatně všechno. Podstata světa u lidu vysvětlována v alegoriích. Na zá: víra v Boha vznikla tak, že si lidé neumě lní jevy, proto si představovali, že za nimi Y, nadpřirozené bytosti. Časem došli k tobýt hlavní, takže si určili hlavního Boha. !, a tak začalo uctívání a náboženství. A 1 ně staří lidé a nerozvinuté národy. u šifru, podobenství, přišlo mi, že nemoh1í lidstva. V úžasu jsem v době dospívání 1ou hvězd. Lehl jsem si na chalupě na za:íral na ni. Měl jsem pocit, že když ji poriu. Někteří lidé tvrdí, že když je duše po :ním mimo tělo, vidí ty samé hvězdy, ale u světová půlnoc. Nešlo tomu porozumět jak se která hvězda jmenuje, a na tvorbě ílí. Táta mi řekl, že některé z těch hvězd :tují, jenže jejich světlo k nám letí milioěčeho, co už není. Vidím tedy minulost. n. Chtěl jsem být alchymistou. Astrolodcem. Knězem. Anebo vším najednou, . Třeba himálajským mnichem, sedícím ontaktu s lidmi, civilizací, přírodou, bez
vědomí plynoucího času, a přece tak živým duchem, který spatřuje
podstatu světa a pohybuje se v ní. Odpoutá se od svého fyzického a vidí mnohé.
těla
Příjezd
Takže jsem se ve 44 letech dozvěděl, že něco podobného lze zkusit i ve dvacátém prvním století v Čechách. Mohu si vyzkoušet pocity meditujícího poustevníka, v klidu a teple klimatizovaného pokoje, s vědomím, že venku jsou lidé, kteří o mně vědí, budou mi nosit jídlo a starat se o mne. Jakmile proběhlo online přihlášení a platba zálohy, a já vě děl, že 18. března tuto zkušenost podstoupím, začaly se se mnou dít zvláštní věci. To se mi stává. Když vnitřně dospěji k pevnému rozhodnutí něco vykonat nebo někam jet, začnu „tam už být". Začal jsem mít pocity, jako bych izolaci od sluchových, zrakových a dalších vjemů - tzv. senzorickou deprivaci - již prožíval teď, dva měsíce předem. Uprostřed dne jsem si náhle třeba začal představo vat, že sedím v naprosté temnotě, která mne už vlastně ani nijak nepřekvapuje a beru ji jako normální, přirozený stav, ne jako absenci světla. Spíše tma vytváří určitou „obrazovku" mé mysli, podobnou té, kterou mám před sebou, když zavřu oči. Není tu nic, jen já, já sám, a potom to, co si sám představím. Jím jídlo, uléhám do postele, ale vše se odehrává jaksi ve snu. Pomalounku přestávám rozlišovat mezi tím, co se mi zdá, a tím, co je skutečné. Je realitou to, co právě teď prožívám, nebo spíše to, o čem vím, že se nachází někde venku? Z mého nitra vystupují dávno zapomenuté zážitky, sahající snad až za tento život. Nevím, kolik je hodin, co je za den, nevím, jak dlouho jsem tady, nevím už ani, kde to vlastně jsem. Pomalu docházím k závěru, že není ani jasné, kdo jsem. Takovéto pocity tedy už nyní, v lednu, prožívám a říkám si: ,,Aha, tma už si mne přitahuje, už si se mnou na dálku povídá. Dobře jsem udělal, že jsem se na tuto akci přihlásil." Už teď mi je jasné, že se v březnu na sedmidenním soustředění v šumavské vesničce dozajista nudit nebudu.
11
Vystupuji z vlaku a čekám, až pro mne Břetislav (provozovatel temné místnosti) podle dohody přijede autem a odveze mne na místo. Všechno jsem si zařídil, týden mne nikdo nebude shánět, na e-mailu je automatická odpověď, že se vrátím až 26. března. Něja ká část mé duše je ale klidně schopná věřit tomu, že se zpátky nevrátím vůbec. Kdo ví, až doba skončí, co Břetislav nalezne za dveř mi za člověka? Třeba se mé vnímání času nějak posune, já se s tím ztotožním a vylezu na světlo Boží v úplně jiném století, pozdějším, nebo také dřívějším? Takový Filadelfský experiment v soukromém provedení? (vysvětlení: Pod dohledem Nikoly Tesly v roce 1943 americké námořnictvo uspořádalo tzv. Filadelfský experiment, dodnes opředený tajemstvími. Torpédoborec USS Eldridge měl být pomocí silného magnetického pole zneviditelněn tím, že se světel né paprsky budou ohýbat jinam než k pozorovateli, což by mělo nepochybný význam pro armádu. Došlo ale k tomu, že loď nejen zmizela běžnému pohledu, nýbrž na určitou dobu také odcestovala do jiného času či prostoru.)Nebo se stanu někým jiným s úplně jinou minulostí?
*** Na nádraží v Klatovech svítí sluníčko, procházím se, užívám si naprosto volného dne. Vůbec nic nemusím, vše je zařízeno, takže si jen tak postávám, dívám se na stromy a na lidi na chodníku. Nic netuší. Nevědí, že tu budu už pouze chvíli, jen na malou chvíli bude světlo zde, pak odejdu do jiného světa, jinam, a přitom hned vedle, a to na neobvykle dlouho. Už jen ta představa ve mně vyvolává pocit naprosté pohody. Užívám si dovolenou, která už asi ani klidnější být nemůže. Na všech ostatních dovolených se vždycky něco dělá: opaluje, koupe, chodí po horách, navštěvují památky, nakupuje zboží, jezdí na kole, popíjí pivo ... tady mne nečeká nic z toho. Prostě jen dovolená, dovolená od všeho. Kosmická dovolená. Dokonce se ani nebudu muset dívat na svět!
12
Nastupuji do automobilu, kterým prc jel, prohodíme pár slov, on mi podává cel kámy, prý na ochutnávku, co budu v pr jiné jíst. Hm, moc dobrý. Vyjíždíme do kr: kám si, že už to vzdalování od civilizace j Přijíždíme k domu, nechává mne s· mizí kamsi dozadu. Za chvíli se ve zdi p jí dveře (zvenku to jako dveře ani příliš n zevnitř) a Břetislav mne ještě jednou, ten1 ním ruky. ,,Vítej na pobytu ve tmě." Jdu dovnitř, usedáme ke stolku a vy lity. Podepisuji, že jsem zdráv a že neben žádnou alergií ani vůbec ničím. Když mi tazy, cítím vždycky velikou vděčnost. Na tovat. Prostě jsem zdráv a hotovo, zaplať ný obnos za ubytování a jídlo. Pobyt mů~ ucítím, že samota a smyslová deprivace projít dvojími dveřmi do recepce a zazvc patře domu Břetislav bydlí, takže kdykoli boval „uklidnit". Ptám se ho, zda se to stává. ,,Stává," jsou natolik zvyklí na každodenní shon . že třeba nevydrží a zapnou si notebook. 2 dnech vylezou s tím, že jim to nic nedává alespoň si odpočinou. Někdo si rozsvítí, r čne ve tmě vidět různé běsy nebo ho honí jinou možnost, jak jim utéct, než odejít nový vnější vjem, odreagování." Vysvětluje mi, že v běžném životě mysli „vyvažujeme" také pomocí látek, k kdo svou duševní nerovnováhu dolaďujt piva, další dvěma (nebo více) půllitry. D
~
~
~
ch svítí sluníčko, procházím se, užívám si ibec nic nemusím, vše je zařízeno, takže n se na stromy a na lidi na chodníku. Nic 1 už pouze chvíli, jen na malou chvíli bude >jiného světa, jinam, a přitom hned vedtho. Už jen ta představa ve mně vyvolává žívám si dovolenou, která už asi ani klid;h ostatních dovolených se vždycky něco lí po horách, navštěvují památky, nakupu>píjí pivo ... tady mne nečeká nic z toho. >lená od všeho. Kosmická dovolená. Do:t dívat na svět!
~
§ ~
~ ~
..
čekám, až pro mne Břetislav (provozova.e dohody přijede autem a odveze mne na ařídil, týden mne nikdo nebude shánět, na dpověď, že se vrátím až 26. března. Něja idně schopná věřit tomu, že se zpátky nedoba skončí, co Břetislav nalezne za dveř mé vnímání času nějak posune, já se s tím !tlo Boží v úplně jiném století, pozdějším, ový Filadelfský experiment v soukromém Pod dohledem Nikoly Tesly v roce 1943 pořádalo tzv. Filadelfský experiment, domi. Torpédoborec USS Eldridge měl být kého pole zneviditelněn tím, že se světel t jinam než k pozorovateli, což by mělo armádu. Došlo ale k tomu, že loď nejen J, nýbrž na určitou dobu také odcestovala J.)Nebo se stanu někým jiným s úplně ji-
,.
\)
\ '
~
-\~
Nastupuji do automobilu, kterým pro mne mezitím Břéťa při jel, prohodíme pár slov, on mi podává celozrnný chléb z místní pekárny, prý na ochutnávku, co budu v průběhu soustředění mimo jiné jíst. Hm, moc dobrý. Vyjíždíme do krásné šumavské krajiny, ří kám si, že už to vzdalování od civilizace je hezké samo o sobě. Přijíždíme k domu, nechává mne stát pod malou stříškou a mizí kamsi dozadu. Za chvíli se ve zdi přede mnou náhle otevírají dveře (zvenku to jako dveře ani příliš nevypadalo, klika je pouze zevnitř) a Břetislav mne ještě jednou, tentokrát oficiálně vítá podáním ruky. ,,Vítej na pobytu ve tmě." Jdu dovnitř, usedáme ke stolku a vyřizujeme potřebné formality. Podepisuji, že jsem zdráv a že neberu žádné léky. Netrpím ani žádnou alergií ani vůbec ničím. Když mi někdo klade podobné dotazy, cítím vždycky velikou vděčnost. Navíc si nemusím nic pamatovat. Prostě jsem zdráv a hotovo, zaplať Pámbů. Platím domluvený obnos za ubytování a jídlo. Pobyt můžu kdykoli ukončit, pokud ucítím, že samota a smyslová deprivace jsou nad moje síly. Stačí projít dvojími dveřmi do recepce a zazvonit na zvonek. V horním patře domu Břetislav bydlí, takže kdykoli přijde, pokud bych potře boval „uklidnit". Ptám se ho, zda se to stává. ,,Stává," přisvědčuje. ,,Někteří lidé jsou natolik zvyklí na každodenní shon a práci, starosti a zábavu, že třeba nevydrží a zapnou si notebook. Začnou se nudit, a po třech dnech vylezou s tím, že jim to nic nedává. Akorát se dobře prospí a alespoň si odpočinou. Někdo si rozsvítí, protože dostane strach. Začne ve tmě vidět různé běsy nebo ho honí vlastní myšlenky, a nemá jinou možnost, jak jim utéct, než odejít z pokoje a najít si nějaký nový vnější vjem, odreagování." Vysvětluje mi, že v běžném životě si mnohdy nerovnováhu mysli „vyvažujeme" také pomocí látek, které si dáváme do těla. Ně kdo svou duševní nerovnováhu dolaďuje kouřením, jiný sklenkou piva, další dvěma (nebo více) půllitry. Další, aby se udrželi v rov-
13
;taňte
•
plýtvat, ,stanete chtít.
Sedm dní ve tmě Pavel Sumcov Návrh obálky Roman Petrželka, grafické zpracování a sazba Studio Kálí. Vydalo Nakladatelství Spira) Energy, Zuzana Antares-Fojtíková Taussigova 15, Brno v edici Apollón jako svou 27. publikaci. Vydání prvé. Vytiskla CENTA, s.r.o., Vídeňská 113, Brno. Brno 2017. knihy.magick.cz
ISBN: 986-80-86954-24-0
71
'