Issuu

Věnováno

Katie a Jeremymu Habberleyovým

Neboj se neboj se J dobrépřicha to strašné snaa FILODÉMOS (HERKULANEJ

Při soukromých předsevzetích je však obrat zpět; a podle toho,jak nebo méně z ruky štěstí, ale pro ty, ~ všední cesty mezi závratr,

TACITUS, Dl

Z anglického originálu Tbrone ofthe Caesars. Bfood & Steel (First published by HarperCollinsPub/isbers, Great Britain, 2015) přeložil © 2017 Petr Kovács Redakce textu: Iva Klinderová Jazyková korektura: Jan Řehoř Tisk: CENTA, spol. s r. o., Vídeňská 113, Brno

První vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7507-694-6

KAPITOLA 1

Řím Palatinský pahorek

Den před březnovými nónami, 238 n. I. Byla stále tma. Prefekt pretoriánů si před úsvitem rád zašel na procházku do císařských zahrad. Neměl s sebou žádné služebnictvo, žádný doprovod, ani pochodeň si nevzal. Byly to okamžiky ticha a samoty, čas k tichému rozjímání, než se opět přihlásí každodenní povinnosti. Povinnosti, které se před ním táhly do dáli jako nudná cesta s koncem v nedohlednu. Vitalianus již dlouho přemýšlel o důchodu, o poklidném životě někde na venkově se ženou a dcerami. Vybavil si svůj dům v Etrurii. Rušné město Telamon i Aureliova silnice byly jen pár mil za kopcem, ale jako by patřily do jiné doby, do jiného světa. Z vily na stupňovitém pozemku na pobřeží byl výhled na moře. Postavil ji už jeho děd. Vitalianus k ní přistavěl další dvě křídla a samostatnou lázeň. Statek nyní sahal až do vnitrozemí podél obou břehů Umbra. Ideální místo, kam se uchýlit na stáří, může si tady číst, psát, kochat se krásnými výhledy, trávit čas se ženou a těšit se z přítomnosti dcer, dokud se nevdají a neodejdou z domu. Nedokázal si přestavit vhodnější místo, kam by se člověk, který se vzdal svých veřejných funkcí, mohl uchýlit. Vitalianus si svůj nárok na odpočinek dozajista zasloužil. Měl za sebou dlouhou kariéru - nejprve sloužil jako velitel pomocné kohorty v Británii, následoval post tribuna ve Třetí Augustově legii v Africe, prefekta jízdy v Germánii, prokurátora císařské pokladny v Kýrenaice, čtyři roky u maurské jízdy, které velel při východním tažení a potom i na Rýně, dlouhá desetiletí služby po celém impériu. Už není žádný mladík, bylo mu padesát a toužil po odpočinku. Ale povinnosti stále volaly, a všechny ty přístavby a zvelebování zděděného majetku nebyly levné.Ještě tři čtyři roky ve funkci 23

velitele pretoriánů a mzda a další výnosy a požitky funkce mu umožní vysněný odchod na venkov. Bílé mramorové obrubníky cestiček zářily v temnotě. Rafinovaně sestří hané živé ploty a ovocné stromy byly jen černými, splývajícími obrysy, platany i s břečťanem, který je ovíjel, vytvářely souvislou černou hradbu. Na hipodromu panovalo dosud ticho, jediným zvukem bylo zurčení fontán; přišlo mu téměř k nevíře, že stojí přímo v srdci města s milionem obyvatel. Vitalianus byl rád, že se zbavil voliér, které tu nechal rozmístit předchozí císař. Vrkání a hemžení holubů - opravdu jich bylo dvacet tisíc? - rušilo klid jeho ranních procházek. To byl celý Alexandr. Zatímco Peršané na východě zabírali obrovské kusy impéria a germánské kmeny vypalovaly severní provincie, on vydával císařská prohlášení o chovu ptáků a dokonce se svatouškovsky chlubil tím, že si na své ptačí sbírky vydělává prodejem vajec, z nějž i skromně přispívá do státní pokladny, ze které zatím jeho matka kradla ve velkém. Vitalianus nebyl součástí spiknutí proti Alexandrovi, ale bylo lepší, že ho zabili. Prošel kolem mramorové nymfy a bezděčně jí přejel rukou po hladkém stehnu. Dokázal by se po křivolakých pěšinkách zahrad pohybovat i poslepu, a tak jeho myšlenky vyrazily vlastní cestou. Maximinus je nekulturní, nevzdělaný sedlák, navíc krutý a násilnický, ale je rozhodně lepší císař, než byl jeho předchůdce. Obří Thrák se minimálně ukázal jako skvělý voják; uplynulé tři roky prakticky neustále válčil, za Rýnem, za Dunajem. Vitalianovi se za jeho vlády dařilo; nejprve byl povýšen na správce Mauretánie Caesarejské, potom na zástupce prefekta pretoriánů. Na jezdce z italského venkova to byl neuvěřitelný vzestup, navíc měl jenom naprosté minimum skutečně významných patronů . Jako člen druhého nejvyššího řádu dosáhl na ty nejvyšší funkce, na které mohl jako jezdec aspirovat. Přesto dál věrně a přičinlivě sloužil. Nekonečné soudní pře, kterým bude dnes, tak jako téměř každý den, předsedat, byly pouhý začátek. Většina pretoriánů doprovázela císaře na jeho tažení a Vitalianus měl potíže udržovat ve městě pořádek. Zbývající tisícovka mužů nedokázala rozprášit davy, které se tu a tam sešly při zatýkání jistých osob, či vyklidit chrámy obsazené davem, který nesouhlasil s rekvizicemi chrámových pokladů, s jejichž pomocí měly být hrazeny náklady válečných tažení. Jeho efektivita by mnohonásobně vzrostla, pokud by mohl vydávat rozkazy i šesti

tisícovkám příslušníkům městských kohor v Římě rozdělil už císař Augustus. Důstoj1 toriánům, senátorský prefekt města pak m, dával pozor na druhého a císař si mohl b nezmocní vlády nad Věčným městem, al a vycvičených jednotek. Dlužno říct, že Sabina na místo Pupiena coby městského městských kohort a pretoriáni se možná 1 notky by pod pevným velením jistě dokáz padné nepokoje městského plebsu. Maxi tvrdě, ale severní válka si vyžádala oběti, sloužili věrně. Klíčem k bezpečnosti byla p koli rozkaz. Ještě tři čtyři roky a může se Křik racků ho vrátil zpět do přítomn, nastal čas chopit se opět otěží. Upravil si odznak své funkce, přizvedl tuniku a zan něj již čekal jeho tajemník a dva pretoriá1 samého srdce císařského paláce. V hlavní audienční síni až na pár otrok1 sálu odrážela spíš než nepřítomnost lidí z,, Tři řady sloupů se zvedaly až do výše s· mohutné cedrové trámy, podpírající širo1 konci sálu odhalovalo pronikající ranní dveří, v nichž se imperátor zjevuje svýr vstupním dvoře paláce. Apsidu naproti c Maximina. Zde bude skutečný císař, po1 na trůně přijímat zástupce senátu a své podél stěn shlíželi mramoroví bohové na Vitalianus vykonal adoraci. Sklonil h konečky prstů. Znenadání mu blesklo bla zasedání vedl právě z tohoto sálu, kde by skdo by přijímal úklony druhých, jako pán povznesli z řádu jezdců. Maximinus jako d pečnou představu rázně zaplašil. Již pouhť vlastizradou. Neopatrné slovo či gesto, za

:da a další výnosy a požitky funkce mu umožní

OV.

níky cestiček zářily v temnotě. Rafinovaně sestří stromy byly jen černými, splývajícími obrysy, pla' je ovíjel, vytvářely souvislou černou hradbu. Na sud ticho, jediným zvukem bylo zurčení fontán; že stojí přímo v srdci města s milionem obyvatel. zbavil voliér, které tu nechal rozmístit předchozí holubů - opravdu jich bylo dvacet tisíc? - rušilo .zek. To byl celý Alexandr. Zatímco Peršané na cé kusy impéria a germánské kmeny vypalovaly ival císařská prohlášení o chovu ptáků a dokonce tím, že si na své ptačí sbírky vydělává prodejem >řispívá do státní pokladny, ze které zatím jeho Vitalianus nebyl součástí spiknutí proti Alexan>zabili. vé nymfy a bezděčně jí přejel rukou po hladkém po křivolakých pěšinkách zahrad pohybovat :nkyvyrazilyvlastní cestou. Maximinus je nekul. navíc krutý a násilnický, ale je rozhodně lepší tdce. Obří Thrák se minimálně ukázal jako skvělý rakticky neustále válčil, za Rýnem, za Dunajem. ly dařilo; nejprve byl povýšen na správce Maurena zástupce prefekta pretoriánů. Na jezdce z ital:uvěřitelný vzestup, navíc měl jenom naprosté 1mných patronů. Jako člen druhého nejvyššího ;í funkce, na které mohl jako jezdec aspirovat. .vě sloužil. Nekonečné soudní pře, kterým bude ý- den, předsedat, byly pouhý začátek. rovázela císaře na jeho tažení a Vitalianus měl pořádek. Zbývající tisícovka mužů nedokázala a tam sešly při zatýkání jistých osob, či vyklidit , který nesouhlasil s rekvizicemi chrámových něly být hrazeny náklady válečných tažení.Jeho tě vzrostla, pokud by mohl vydávat rozkazy i šesti

tisícovkám příslušníkům městských kohort, ale velení jednotkám posádkou v Římě rozdělil už císař Augustus. Důstojník jezdeckého původu velel pretoriánům, senátorský prefekt města pak městským kohortám.Jeden přitom dával pozor na druhého a císař si mohl být vždy jistý, že se žádný z nich nezmocní vlády nad Věčným městem, alespoň ne bez boje vyzbrojených a vycvičených jednotek. Dlužno říct, že situace ve městě se dosazením Sabina na místo Pupiena coby městského prefekta výrazně zlepšila. Vojáci městských kohort a pretoriáni se možná neměli příliš v lásce, ale obě jednotky by pod pevným velením jistě dokázaly spojeným úsilím potlačit pří padné nepokoje městského plebsu. Maximinova ruka na město dopadala tvrdě, ale severní válka si vyžádala oběti, a císař zatím šetřil ty, kteří mu sloužili věrně. Klíčem k bezpečnosti byla poslušnost a povinnost splnit jakýkoli rozkaz. Ještě tři čtyři roky a může se z téhle divočiny stáhnout. Křik racků ho vrátil zpět do přítomnosti. Obloha začínala blednout, nastal čas chopit se opět otěží. Upravil si pás s mečem, nepřehlédnutelný odznak své funkce, přizvedl tuniku a zamířil po schodech nahoru, kde na něj již čekal jeho tajemník a dva pretoriáni. Společně pak vešli dovnitř, do samého srdce císařského paláce. V hlavní audienční síni až na pár otroků a stráží nikdo nebyl. Prázdnotu sálu odrážela spíš než nepřítomnost lidí zvučná ozvěna rozlehlého prostoru. Tři řady sloupů se zvedaly až do výše sto stop, kde se v přítmí ztrácely mohutné cedrové trámy, podpírající široké klenutí stropu. Na protilehlém konci sálu odhalovalo pronikající ranní světlo obrysy monumentálních dveří, v nichž se imperátor zjevuje svým poddaným shromážděným na vstupním dvoře paláce. Apsidu naproti dveřím vyplňovala socha sedícího Maximina. Zde bude skutečný císař, pokud se ještě někdy vrátí do Říma, na trůně přijímat zástupce senátu a své oblíbené petičníky. Z výklenků podél stěn shlíželi mramoroví bohové na svého neoblomného kolegu . Vitalianus vykonal adoraci. Sklonil hlavu a odeslal soše polibek přes konečky prstů. Znenadání mu blesklo hlavou, jaké by to asi bylo, kdyby svá zasedání vedl právě z tohoto sálu, kde by se nemusel klanět, kde by to byl on, kdo by přijímal úklony druhých, jako pán nad všemi kolem. Již dva císaři se povznesli z řádu jezdců. Maximinus jako chlapec pásl kozy. Vitalianus nebezpečnou představu rázně zaplašil.Již pouhé pomyšlení na něco takového bylo vlastizradou. Neopatrné slovo či gesto, zamumlání ve spánku, to vše mohlo 25

vést k obvinění. Pak už události nabíraly rychlý spád. Uzavřený vůz na sever, kleště a drapáky v rukách zručných katů, kterými vás budou drásat a trhat tak dlouho, až je budete prosit o smrt. Hlava na píce, vrány, vyklované oči. Narovnal se a rozhodným krokem zamířil ke dveřím navazující baziliky. Jakmile vstoupil, šum hovoru rázem ustal. První žalobci byli již vpuštěni. Tenhle sál byl menší a jeho dlouhé stěny lemovaly dvě řady korintských sloupů, které ještě zmenšovaly podlahovou plochu soudního dvora. Mezi čekajícími zahlédl i Timesithea. Procházel bližší z kolonád a vybavil si v paměti jeho při. Malý Řek se zapletl do dědického sporu. Timesitheus zodpovídal za dodávky obilí, jeho protivníkem byl vlivný senátor. Za normálních okolností by neměl v úmyslu znepřátelit si ani jednoho z nich. Až na to, že tohle nebyly normální okolnosti. Timesitheus byl zapřisáhlý nepřítel prefekta císařského tábora Domitia a Domitius byl jedním z mála zastánců, které Vitalianus u císařského dvora měl. Navíc tu byla osobní zášť . Před třemi lety vznesl Timesitheus na císařském consi/iu přede všemi námitky proti jeho jmenování správcem Mauretánie Caesarejské. A nyní se bude ten Graecu/us zoufale snažit, aby si získal jeho přízeň. Nebude mu to však nic platné. Když se přiblížil k půlkruhovému výklenku, kde seděl tribunál, přistoupil k němu centurio jeho pretoriánů. „Dorazili vojáci ze severu, prefekte. Mají císařskou pečeť. Jejich velitel tvrdí, že přináší zprávu nejvyšší důležitosti přímo od císaře Maximina, urče nou výhradně do tvých rukou. Jedná se o záležitost státní bezpečnosti. Čekají venku v portiku." Vitalianus přikývl. ,,Vyřiď jim, že je za okamžik vyslechnu." Vystoupal na stupínek a obrátil se čelem do sálu. ,,Omlouvám se, ale jednání soudního dvora začne s malým zpožděním. Dorazily zprávy od nejvznešenějšího Maximina Augusta." Oči všech přítomných k němu navzdory mírnému tónu jeho hlasu neklidně vzhlédly. Lidé dole stejně jako on dobře věděli, co to znamená: další zatčení, další významní mužové budou v doprovodu stráží odvezeni na sever, aby je už nikdo nikdy nespatřil. Mohl by to být kdokoli z nich. Graecu/us Timesitheus, jeho senátorský protivník, stejně jako všichni ostatní v sále se začali horečně probírat vzpomínkami a pře hrávali si v hlavě i ty nejbanálnější konverzace, které v poslední době vedli. Nebáli se jen o sebe. Všichni si byli vědomi zničujících následků dopada-

jících na rodiny obětí: popravčí špalek n ství, konfiskace majetku, zničující chud V enku již vyšlo slunce. Jeho paprsky s obkladů stěn. Zrada a strach nebyly v Řín nechal před mnoha a mnoha lety přivéz1 kámen na obložení.Jak.o všichni císaři, ch U zadních dveří baziliky se spolu t a jejich centurio. Když ho spatřili, vších pozoru. Centurio ukázal rukou za slou1 U fontány uprostřed nádvoří stál důst< se, že si pozorně prohlíží, jak voda dop2 stavoval Sicílii, po níž bylo celé nádvoř otočil. Byl ještě mladý, kolem pětadva tvář. Vitalianovi byl odněkud povědom „Prefekte." Mladý důstojník zvedl ruk1 a unaveně. Na tunice mu ulpěl prach c opasku měl i memento mori, stříbrnou psací destičky označené císařskou pečet Vitalianus je otáčel v rukou. Byly ze z četěné nachovou císařskou pečetí s orlen složené destičky.

Imperátor Gaius Julius Verus Maximim věrnému a milujícímu prefektovi preto1 matům jsme se s nesmírným zármut Význačnépostavení zrádců znemožňuje; Jejich totožnost ti oznámí doručitel toh stejném duchu, s nímžjsi by/jmenován plníšsvépovinnosti, nepolevíš ani ted; d a nedopravíšk nám tak, abychom zdepe daleko sahá vlastizrádná nákaza, ktero Náš syn Verus Maximus Caesar Tě ro Fadi/la posílá pozdravy Tobě i Tvé žen jejich i Tvé cti. Přikazujeme Ti, můj v i nadále udržoval vojáky ve městě v jej 27

dálosti nabíraly rychlý spád. Uzavřený vůz na sever, h zručných katů, kterými vás budou drásat a trhat prosit o smrt. Hlava na píce, vrány, vyklované oči. n krokem zamířil ke dveřím navazující baziliky. hovoru rázem ustal. První žalobci byli již vpuštěni. jeho dlouhé stěny lemovaly dvě řady korintských tšovaly podlahovou plochu soudního dvora. Mezi tesithea. onád a vybavil si v paměti jeho při. Malý Řek se >ru. Timesitheus zodpovídal za dodávky obilí, jeho :nátor. Za normálních okolností by neměl v úmyslu o z nich. Af na to, že tohle nebyly normální okoltpřisáhlý nepřítel prefekta císařského tábora Domiím z mála zastánců, které Vitalianus u císařského a osobní zášť. Před třemi lety vznesl Timesitheus :de všemi námitky proti jeho jmenování správcem . A nyní se bude ten Graeculus zoufale snažit, aby bude mu to však nic platné. cruhovému výklenku, kde seděl tribunál, přistoupil ·etoriánů.

císařskou pečeť. Jejich velitel ejvyšší důležitosti přímo od císaře Maximina, určerukou. Jedná se o záležitost státní bezpečnosti.

reru, prefekte. Mají

yřiď jim, že je za okamžik vyslechnu." Vystoupal elem do sálu. ,,Omlouvám se, ale jednání soudního požděním. Dorazily zprávy od nejvznešenějšího či všech přítomných k němu navzdory mírnému ě vzhlédly. Lidé dole stejně jako on dobře věděli, :čení, další významní mužové budou v doprovodu , aby je už nikdo nikdy nespatřil. Mohl by to být '.IS Timesitheus, jeho senátorský protivník, stejně le se začali horečně probírat vzpomínkami a pře banálnější konverzace, které v poslední době vedli. ichni si byli vědomi zničujících následků dopada-

jících na rodiny obětí: popravčí špalek nebo, v tom lepším případě, vyhnanství, konfiskace majetku, zničující chudoba. Venku již vyšlo slunce. Jeho paprsky se odrážely od dokonale naleštěných obkladů stěn. Zrada a strach nebyly v Římě ničím novým. Již císař Domitianus nechal před mnoha a mnoha lety přivézt až z daleké Kappadokie bílý, lesklý kámen na obložení.Jako všichni císaři, chtěl i on vidět, co se děje za jeho zády. U zadních dveří baziliky se spolu bavili čtyři pretoriáni a dva vojáci a jejich centurio. Když ho spatřili, všichni se rázem odmlčeli a postavili do pozoru. Centurio ukázal rukou za sloupy, dál do otevřeného prostoru. U fontány uprostřed nádvoří stál důstojník. Byl zády k Vitalianovi a zdálo se, že si pozorně prohlíží, jak voda dopadá z vrcholu na ostrov, který před stavoval Sicílii, po níž bylo celé nádvoří pojmenováno. Při zvuků kroků se otočil. Byl ještě mladý, kolem pětadvaceti, měl tmavé vlasy a pohlednou tvář. Vitalianovi byl odněkud povědomý, ale nedokázal si ho zařadit. „Prefekte." Mladý důstojník zvedl ruku k pozdravu. Zblízka působil bledě a unaveně. Na tunice mu ulpěl prach cest a mezi amulety na vojenském opasku měl i memento mori, stříbrnou kostru. Předal Vitalianovi zavřené psací destičky označené císařskou pečetí. Vitalianus je otáčel v rukou. Byly ze zlata a slonoviny, jen ledabyle zapečetěné nachovou císařskou pečetí s orlem Caesarů. Rozlomil pečeť a roztáhl složené destičky. Imperátor Gaius Julius Verus Maximinus PubliuAeliu Vitalianovi, našemu věrnému a milujícímu prefektovi pretoriánů. Při našem tažení proti Sarmatům jsme se s nesmírným zármutkem dozvěděli o dalším spiknutí. Význačné postavení zrádců znemožňuje, abychom zde uváděli jejich jména. Jejich totožnost ti oznámí doručitel tohoto dopisu. Očekávám nyní, že ve stejném duchu, s nímž jsi byl jmenován prefektem pretoriánů a s nímž si plníš svépovinnosti, nepolevíš ani ted; dokud tyto ohavné zločince nezadržíš a nedopravíš k nám tak, abychom zdepečlivým šetřením mohli stanovit,jak daleko sahá vlastizrádná nákaza, kterou kolem sebe šíří. Náš syn Verus Maximus Caesar Tě rovněž pozdravuje a jeho žena]unia Fadilla posílá pozdravy Tobě i Tvé ženě. Tvým dcerám pošleme dar, hodný jejich i Tvé cti. Přikazujeme Ti, můj věrný, drahý a milující příteli, abys i nadále udržoval vojáky ve městě v jejich věrnosti res publice i nám.

ISBN 978-80-7507-694-6

I II

9 788075 076946