Skip to main content

0278639

Page 1

Y@«~@@~íluu@ ~n~~@{ň)@W@

1)ružij:~ca \ ,rolla,111,, ,. " .l . .....,.


Sian Tolfreeové s láskou

Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2017 Bořivojova 75, Praha 3 Copyright© 2016 Jacqueline Wilson Illustrations © 2016 Nick Sharratt Ail rights reserved. Z anglického originálu Rent a Bridesmaid (First published by Doubleday, Penguin Random House Children's, London 2016) přeložila© 2017 Daniela Feltová Redakce textu: Zuzana Řehořová Jazyková korektura: Mirka Jarotková Grafická úprava obálky: Bohumil Fencl Tisk: CENTA, spol. sr. o., Vídeňská 113, Brno První vydání v českém jazyce ISBN 978-80-7507-690-8


enhle příběh začíná šaty. Ale ne nějakými obyčejnými šaty, třeba kostkovanou školní uniformou nebo propínací šatovkou. Ani šatičkami na dětskou party nebo kostýmem na princeznu. Tohle jsou šaty pro družičku. Nejkrásnější družičkovské šaty na světě . Jsou růžové. Není to taková ta křiklavá lízátková rů­ žová. Je to mnohem světlejší a jemnější barva. Nevím, jestli jsem někdy měla malinovou zmrzlinu, ale je to přesně ten odstín: vanilková s několika červenými malinami, když se v ní rozmačkají a zamíchají, udělají tuhle krásnou růžovou. Šaty jsou hedvábné a tak hladké, že by je člověk pořád jen hladil. Balonkové rukávy a výstřih jsou lemované úzkou krajkou, v pase jsou hodně zabrané a mají širokánskou sukni se třemi volánky. Pod nimi je spodnička, taky růžová, ale trochu tmavší a lemovaná stejnou krajkou jako šaty. Nejsou to moje šaty. Patří mé nejlepší kamarádce Matty. Obě se jmenujeme Matidla, jen nám tak nikdo neříká - s výjimkou slečny Hopeové, naší třídní, zvlášť když se na některou z nás zlobí. Což bývá nejčastěji

T

7


Matty. Je hrozně zlobivá a drzá, ale všichni ji mají rádi, i slečna Hopeová. Nejradši ze všech ji mám já. Jsem šťastná jako blecha, že je to moje úplně nejlepší kamarádka. Před ní jsem žádnou nejlepší kamarádku neměla. Měla jsem prostě jen kamarádky. Nejčastěji jsem se kamarádila s Cathy a Amandou. Ty na mě vždycky byly moc hodné. Háček je v tom, že Cathy má ze všech holek nejradši Amandu a Amanda zase Cathy. Je to trochu depresivní, být u všech až na druhém místě.

Podle táty je to tím, že jsem do téhle školy přišla až ve třetí třídě, kdy už všechny holky nějakou nejlepší kamarádku měly. Jenže Matty přišla do Heathfieldské dokonce až ve čtvrté třídě, a přesto se prakticky všechny spolužačky hned chtěly stát její nejlepší kamarádkou, dokonce i Cathy a Amanda. Ale Matty si vy- ' brala mě! Stalo se to hned na začátku školního roku, úplně první den. Přišla ke mně a řekla: ,,Hej, ty, Matildo! Hádej,jak se jmenuju! Taky Matilda!" Já to samozřejmě věděla, protože jsem slyšela, žejí tak paní učitelka říká, ale ze slušnosti jsem dělala, jako že to nevím. „Vážně? To je super!" odpověděla jsem, přestože to nic tak mimořádného není. Ve čtvrté třídě jsou dvě Ayeshy, 8

v páté dvě Eleanor a v šesté třídě dokonce tři holky, které se jmenují Jasmine. Říkala jsem si, že to asi znělo hloupě. Tenkrát jsem se ještě před Matty hrozně styděla. Má ohnivě rudé kudrnaté vlasy, úplnou hřívu, krásné zelené oči a směšný pršáček posetý pihami. Na sobě měla naši obyčejnou modrobíle kostkovanou školní uniformu, ale připnula si na ni zepředu spoustu placek. Na nohou měla úžasné smaragdově zelené tenisky pošité blýskavými flitry. „Máš hezký placky a boty," řekla jsem obdiv Matty se zazubila. ,,Jsou hustý, viď? Slečna mi řekla, že se tady takovýhle věci nesměj noi zlobila se na mě, protože jsem tu nová. Jak jméno Matilda?" Pokrčila jsem rameny, protože jsem nevědě: na to odpověděla. Mně se moje jméno líbí. Hl: tomu, že existuje krásná knížka o dívce jméne1 která ráda čte. Já totiž taky ráda čtu. Těch kn tildě mám doma šest, protože lidem případ prostě skvělý nápad, dávat mi ji k narozeni k Vánocům. „Je to hrozný jméno, viď?" řekla Matty. ,,Všit říkaj Matty. Tobě taky?" „Mně zase říkaj Tilly," odpověděla jsem. ,,No jo, některý děcka z mý starý školy rr. zkoušely říkat. Prej: Tilly, Tilly, co tě čílí? Ta lice uškrtila zajíce. To jsem jim teda hodně trhla. Tobě nevadí, když ti říkaj Tilly?" 9


~ hrozně zlobivá a drzá, ale všichni ji mají rádi, fopeová. ši ze všech ji mám já. Jsem šťastná jako blecha, noje úplně nejlepší kamarádka. Před ní jsem Lejlepší kamarádku neměla. Měla jsem prostě :rádky. Nejčastěji jsem se kamarádila s Cathy .ou. Ty na mě vždycky byly moc hodné. Háček že Cathy má ze všech holek nejradši Amandu la zase Cathy. Je to trochu depresivní, být ž na druhém místě.

Lty je to tím, že jsem do téhle školy přišla až ~ídě, kdy už všechny holky nějakou nejlepší m měly. Jenže Matty přišla do Heathfieldské až ve čtvrté třídě, a přesto se prakticky 3olužačky hned chtěly stát její nejlepší kamaokonce i Cathy a Amanda. Ale Matty si vy-

to hned na začátku školního roku, úplně první t ke mně a řekla: ,,Hej, ty, Matildo! Hádej,jak 1! Taky Matilda!" 10zřejmě věděla, protože jsem slyšela, že jí tak lka říká, ale ze slušnosti jsem dělala, jako že

roje super!" odpověděla jsem, přestože to nic ádného není. Ve čtvrté třídě jsou dvě Ayeshy, 8

v páté dvě Eleanor a v šesté třídě dokonce tři holky, které se jmenují Jasmine. Říkala jsem si, že to asi znělo hloupě. Tenkrát jsem se ještě před Matty hrozně styděla. Má ohnivě rudé kudrnaté vlasy, úplnou hřívu, krásné zelené oči a směšný pršáček posetý pihami. Na sobě měla naši obyčejnou modrobíle kostkovanou školní uniformu, ale připnula si na ni zepředu spoustu placek. Na nohou měla úžasné smaragdově zelené tenisky pošité blýskavými flitry. ,,Máš hezký placky a boty," řekla jsem obdivně. Matty se zazubila. ,,Jsou hustý, viď? Slečna Hopeová mi řekla, že se tady takovýhle věci nesměj nosit, ale nezlobila se na mě, protože jsem tu nová. Jak se ti líbí jméno Matilda?" Pokrčila jsem rameny, protože jsem nevěděla, co bych na to odpověděla. Mně se moje jméno líbí. Hlavně kvůli tomu, že existuje krásná knížka o dívce jménem Matilda, která ráda čte. Já totiž taky ráda čtu . Těch knížek o Matildě mám doma šest, protože lidem připadá, že je to prostě skvělý nápad, dávat mi ji k narozeninám nebo k Vánocům . „Je to hrozný jméno, viď?" řekla Matty. ,,Všichni mi ale říkaj Matty. Tobě taky?" „Mně zase říkaj Tilly," odpověděla jsem. „No jo, některý děcka z mý starý školy mi tak taky zkoušely říkat. Prej: Tilly, Tilly, co tě čílí? Ta zrzavá palice uškrtila zajíce. To jsem jim teda hodně rychle zatrhla. Tobě nevadí, když ti říkaj Tilly?" 9


,,An1.

ne. "

„Tak dobře. Vlastně by to byl asi trochu maglajz, kdyby nám oběma říkali Tilly. Sedneme si vedle sebe?" ,,To bych byla moc ráda, ale o tom, kde kdo bude sedět, obyčejně rozhoduje slečna Hopeová." „Tak to je v pohodě. Řeknu jí, že se stydím, protože jsem tu nová, a že potřebuju sedět vedle někoho hodnýho," prohlásila Matty. Bylajsem moc ráda, že jsem podle ní hodná, ovšem ona rozhodně nebyla stydlivá. Přesto se jí nějak podařilo paní učitelku přesvědčit, a když skončilo vyučování, při­ padalo mi, že znám Matty celý život. Hned jak zazvonilo na konec poslední hodiny, zeptala se mě: ,,Mohla bys jít k nám?" ,,To by bylo super, ale nevadilo by to tvojí mámě?" ,,Měla by radost, že mám novou nejlepší kamarádku," odpověděla.

Řekla to tak bezstarostně, a pro mě to přitom byla nejkdy slyšela. Vždyť tím řekla, že jsem její nejlepší kamarádka! Musela jsem se zatvářit překva­ peně, protože do mě šťouchla. ,,Jsme přece nejlepší kamarádky, ne?" ujistila se. ,,To jo! Jasně že jsme," přisvěd­ čila jsem. Nebylo těžké poznat Mattyinu mámu mezi všemi ostatními maminkami čekajícími u školních vrat. Měla hřívu ohnivě rudých kudrnatých vlasů a stejně tak i Ma ttyin mladší bráška. Líbilo se mi i jejich oblečení. Mattyina máma měla dlouhé zelené šaty,

úžasnější věta, jakou jsem

10

černý sametový kabátek a fialové boty na klín dala jako nějaká umělkyně a trochu mi připomú mámu. Mattyin bráška měl na ruce šest barev mových náramků a na hlavě hnědou čepici bambulemi, které vypadaly jako uši. „čau, mami!" zavolala Matty a chytila mě „Tohle je moje nejlepší kámoška Tilly. Pozval knám!" „To je báječný," řekla Mattyina máma a usm mě. ,,Já jsem Angie. A kde je tvoje maminka, 1 měly bysme se jí zeptat, jestli ti to dovolí?" . „Moje máma .. . tady není," odpověděla jsem. ,,Ze školy mě vyzvedává teta Sue. · To je tamhleta paní v béžovým saku." Teta Sue měla béžové i kalhoty, béžový svetřík a béžové polobotky. K tomu béžové vlasy. Jediná výrazná věc na ní byla rtěnka . Snažila jsem se k ní moc nepřibližovat, protože jsem od ní nechtěla být umazaná. Byla pravým opakem Sylvie, máminy kamarádky z umělecké školy. Sylvie mě vyzvedávala z mojí staré školy. Vždycky chodila v černém a nosila spoustu náramků a měla vlasy do pasu, mo Teď se mi po ní stýskalo. ,,Tak se zeptáme tvý tety," navrhla Angie. ,,To není moje opravdická teta - je to jen p, dání," řekla jsem rychle. ,,Ahoj, Sue," oslovila ji Angie, jako by se život. Teta Sue se zatvářila překvapeně. Je stará na to, aby se jí říkalo paní Brownová.

i

11


e." obře. Vlastně by to byl asi trochu maglajz, kdyby &ma říkali Tilly. Sedneme si vedle sebe?" ch byla moc ráda, ale o tom, kde kdo bude sedět rozhoduje slečna Hopeová." ' je v pohodě. Řeknu jí, že se stydím, protože ová, a že potřebuju sedět vedle někoho hodrohlásila Matty. em moc ráda, že jsem podle ní hodná, ovšem ona nebyla stydlivá. Přesto se jí nějak podařilo ~lku přesvědčit, a když skončilo vyučování, při1, že znám Matty celý život. zazvonilo na konec poslední hodiny, zeptala ohla bys jít k nám?" ylo super, ale nevadilo by to tvojí mámě?" ,y radost, že mám novou nejlepší kamarádku," fa. ~ tak bezstarostně, a pro mě to přitom byla největa, jakou jsem kdy slyšela. Vždyť tím řekla, že jsem její nejlepší kamarádka! Musela jsem se zatvářit překva­ peně, protože do mě šťouchla. ,,Jsme přece nejlepší kamarádky, ne?" ujistila se. ,,To jo! Jasně že jsme," přisvěd­ čila jsem. Nebylo těžké poznat Mattyinu mámu mezi všemi ostatními maminkami čekajícími u školních vrat. Měla hřívu ohnivě rudých kudrnatých vlasů a stejně tak i Mattyin mladší bráška. Líbilo se mi i jejich oblečení. Mattyina máma měla dlouhé zelené šaty, 10

černý

sametový kabátek a fialové boty na klínu. Vypadalajako nějaká umělkyně a trochu mi připomínala moji mámu. Mattyin bráška měl na ruce šest barevných gumových náramků a na hlavě hnědou čepici s dvěma bambulemi, které vypadaly jako uši. čau mami!" zavolala Matty a chytila mě za ruku. „Tohle,je moje nejlepší kámoška Tilly. Pozvala jsem ji k nám!" „To je báječný," řekla Mattyina máma a usmála se na mě. ,,Já jsem Angie. A kde je tvoje maminka, Tilly? Neměly bysme se jí zeptat, jestli ti to dovolí?" „Moje máma ... tady není," odpověděla jsem. ,,Ze školy mě vyzvedává teta Sue. To je tamhleta paní v béžovým saku." Teta Sue měla béžové i kalhoty, béžový svetřík a béžové polobotky. K tomu béžové vlasy. Jediná výrazná věc na ní byla rtěnka. Snažila jsem se k ní moc nepřibližovat, protože jsem od ní nechtěla být umazaná. Byla pravým opakem Sylvie, máminy kamarádky z umělecké školy. Sylvie mě vyzvedávala z mojí staré školy. Vždycky chodila v černém a nosila spoustu náramků a měla vlasy do pasu, modré vlasy. Teď se mi po ní stýskalo. ,,Tak se zeptáme tvý tety," navrhla Angie. ,,To není moje opravdická teta - je to jen paní na hlídání," řekla jsem rychle. ,,Ahoj, Sue," oslovila ji Angie, jako by se znaly celý život. Teta Sue se zatvářila překvapeně. Je stará a potrpí si na to, aby se jí říkalo paní Brownová. 11


Angie si s ní hned začala povídat a vůbec si toho nevšimla. "Vy chcete, aby k vám šla Tilly teď?" podivila se teta Sue. "No, dnes se to moc nehodí, takhle narychlo. Možná někdy jindy." "Prosím, teto Sue," zaškemrala jsem. Co když žádné někdy jindy nebude? Co když si Matty najde nějakou jinou nejlepší kamarádku a pozve zítra na návštěvu ji místo mě? "V tom případě se musíme zeptat tatínka, drahoušku," řekla teta Sue. ,,Můžeme mu zavolat?" zeptala jsem se. ,,Myslím, že bychom ho neměly vyrušovat v práci." „Říkal mi, že mu můžu zavolat kdykoli," namítla jsem. ,,No dobře, ale jen pokud se jedná o něco důležitého," připomněla mi teta Sue. ,,Ale vždyť toje důležitý!" řekla Matty. "Prosím, zavolejte Tillyinu tátovi. Určitě mu to nebude vadit. No tak, teto Sue. Buď dobrá kámoška. Prosím, prosím, prosím." Chytila tetu Sue za béžovou ruku a prosebně se jí zadívala do očí. Teta Sue není vysloveně přísná, ale musím vždycky udělat to, co mi řekne. Nikdy v životě se mi nepodařilo ji přemluvit. Jenže Matty to nějakým zázrakem dokázala. "Tak dobře," řekla a usmála se na Matty. Má jeden z těch starodávných mobilů, a navíc si ho často zapomíná nabít. Někdy dokonce zapomene, jak se s ním telefonuje. Když ho vylovila z kabelky, zatajila jsem dech, ale jí se nakonec podařilo dovolat se tátovi a všechno mu vysvětlit. Potom mi mobil podala. ,,Ahoj, tati. Mám novou nejlepší kamarádku, jmenuje se Matty - teda Matilda jako já - a prosím tě, mohla bych k ní jít na návštěvu?" vychrlila jsem ze sebe. 12

Táta chtěl ještě mluvit s Mattyinou mámou a: že můžu. "Tak běž, a užij si to, koťátko," řekl. Taky že jsem si to užila! Nikdy nezapomei první nádhernou návštěvu u Matty. Nabídli . činu. Teta Sue mi vždycky dává sklenici mlť koládové sušenky. Mám sice mléko ráda a st čokoládové sušenky, ale je trochu nudné jís co den. A když musí táta pracovat přesčas a: být doma na večeři, teta Sue mi dělá pizzu vlnky. „Já vím, že máš pizzu nejradši, Tilly," říká mi Já sice ráda chodím s tátou do pizzerie, jen zmrazené pizzy chutnají úplně jinak. Angie nám nedala ani mléko, ani čokoládové ani pizzu. Když jsme k nim přišli, dostalijsme 1 vou vodu s plátkem pomeranče, sendvič s an máslem, syrovou mrkev a borůvky na talířk1 nenky. Mattyin bráška Lewis jedl borůvky pm z talířku a snědl jich daleko víc než jen třetím „Lewisi! Neslintej nám na ty borůvky!" ol Matty. ,,Já nejsem Lewis. Jsem velkej hnědej med• Lewis a poklepal si na bambule na čepici pfo uši. ,,Buď zticha, nebo tě sežeru, Matty!" „Já nejsem Matty. Jsem lovec Takže si dej bacha, abych si ne pušku," setřela ho Matty. Chtěla, aby Lewis zůstal , s mámou a my abychom si š jejich pokoje. „Já jdu taky," prohlásil Lev „Ne, my tam chcem bejt san na svém Matty. 13


Ve\ice hezká a rozumná devítiletá dívka má téměř nenošené, úžasné ružové značkové šaty pro družičku s \adícími dop\ňky. li;p:j.~

Zúčastní se jakékoli svatby, a dodá tak l,ř,ro~~ dokona\ý lesk a perfektní styl vašim svatebním fotografiím. Za den si účtuje <$ velmi ma\ý poplatek. -a:

ISBN 978-00-7507-690-8

12 788075 076908

---

I

-

~


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
0278639 by Knižní­ klub - Issuu