Issuu

TANČÍCÍ DÉMON

Tora vyšel do husté letní noci a pohlédl na rozbouřenou černou oblohu nad zubatými liniemi střech. Stromy mávaly větvemi v horkém větru a pod nohama mu vířil prach. Potom zaburácel hrom a světlo blesku na chvílku osvítilo prázdnou ulici. Tora sehnul hlavu, sevřel balíček zlatých a stříbrných mincí pod kabátem a pospíchal k domovu. Ulice byly tu a tam matně osvíceny křiklavými papírovými svítilnami označujícími vinárny nebo domy tajných schůzek. Houpaly se a tančily v poryvech větru a vrhaly podivné stíny na ulici a na zdi domů. Ošklivá noc! Torovi to bylo jedno. Měl štěstí. Hrál skoro celý večer v kostky a kupoval si spoustu vína, protože fantasticky vyhrál. Znamenalo to, že bude moci zaplatit poslední splátku na malý statek u hlavního města. Vdechl doušek teplého vzduchu, protáhl si svaly a cítil, jak je šťastný. Jako syn zemědělců toužil už mnoho let mít vlastní kousek půdy. Jeho radost trochu povadla, když pomyslel, jak řekne tu dobrou zprávu své manželce - aniž by se mu dostalo dalšího kázání. Hanae nesnášela hazardní hry.

OBSAH TANČÍCÍ DÉMON

POVINNOSTI ODVOLÁN

ROZHNĚVANÍ BOHOVÉ NEBLAHÁ NÁVŠTĚVA V PODEZŘENÍ ZLODĚJ DŽIROKIČI

AKITADA SI ZAHRÁVÁ S OHNĚM DVORNÍ BÁSNÍK KRYSÍ TRUS PRODAVAČ TAŠTIČEK NEBLAHÉ PŘEDTUCHY

VDOVA VOŇAVÁ BROSKEV HLUCHONĚMÍ

VZNEŠENÁ DOMÁCNOST DALŠÍ PŘEDVOLÁNÍ OPAT KRYSÍ NÁVNADA ČARODĚJNICE

PAST NA KRYSU SLEPÝ ŽEBRÁK SPRÁVCE TYGRA KRYSA RODINNÉ ZÁLEŽITOSTI PUTUJÍCÍ MRAKY CENZOŘI DÉŠŤ

JÁMA KOBE SANTALOVÝ STROM KRYSÍ VDĚČNOST PŘIZNÁNÍ

POŽÁRNÍ HLÍDKA DALŠÍ PŘIZNÁNÍ ČEST ŽENY UPRCHLÍK EPILOG HISTORICKÁ POZNÁMKA

11 17 24 32 37 47 55 67 76 84 89 95 102 110 116 127 141 149 157 164 175 178 192 205 213 221 234 243 253 266 277 285 292 300 310 317 323 331 339

OSOBY

(japonská příjmení se uvádějí před křestními jmény)

HLAVNÍ POSTAVY

Sugawara Akitada, šlechtic, vedoucí tajemník na ministerstvu spravedlnosti Tamako, jeho manželka Tora, člen jeho družiny a společník Genba, další člen družiny Seimei, jeho tajemník a věrný rodinný sluha Hanae a Juki, Torova manželka a malý syn Kobe, náčelník policie hlavního města

POSTAVY V PŘÍPADU ŽHÁŘSTVÍ

Todžiro, Takeo, chlapci bez domova Koiči, Šiniči, Seidži, tři hluchoněmí; výběrčí pro gang .,ochránců"

Haru, dcera Koičiho Džirokiči, lupič, známý také jako Krysa Rašina, jeho přítelkyně; majitelka vinárny Kaneharu, drobný obchodník Watanabe, bohatý obchodník opat Šokan, opat chrámu Seíkan-dži

POSTAVY V PŘÍPADU VRAŽDY VRCHNÍHO ÚŘEDNÍKA

Kijowara Kane, kontrolor Pravice paní Kijowarová, jeho manželka Kacumi, jeho syn a dědic paní Aoi, sestřenice paní Kijowarové; chrámová panna Ono Takamura, dvorní básník Fuhito, správce Kijowary Kaneho princ Acunori, ministr vnitřních záležitostí

OSTATNÍ

Munefusa, Akitadův podřízený na ministerstvu spravedlnosti Fudžiwara Kaneie, ministr spravedlnosti Nakatoši, bývalý podřízený

OSOBY (japonská příjmení se uvádějí před křestními jmény)

HLAVNÍ POSTAVY

Todžiro, Takeo, chlapci bez domova Koiči, Šiniči, Seidži, tři hluchoněmí; výběrčí pro gang ,,ochránců"

Haru, dcera Koičiho Džirokiči, lupič, známý také jako Krysa Hošina, jeho přítelkyně; majitelka vínárny Kaneharu, drobný obchodník Watanabe, bohatý obchodník opat Šokan, opat chrámu Seikan-dži

POSTAVY V PŘÍPADU VRAŽDY VRCHNÍHO ÚŘEDNÍKA

OSTATNÍ

Munefusa, Akitadův podřízený na ministerstvu spravedlnosti Fudžiwara Kaneie, ministr spravedlnosti Nakatoši, bývalý podřízený

TANČÍCÍ DÉMON

Tora vyšel do husté letní noci a pohlédl na rozbouřenou černou oblohu nad zubatými liniemi střech. Stromy mávalyvětvemi v horkém větru a pod nohama mu vířil prach. Potom zaburácel hrom a světlo blesku na chvilku osvítilo prázdnou ulici. Tora sehnul hlavu, sevřel balíček zlatých a stříbrných mincí pod kabátem a pospíchal k domovu. Ulice byly tu a tam matně osvíceny křiklavými papírovými svítilnami označujícími vinárny nebo domy tajných schůzek. Houpaly se a tančily v poryvech větru a vrhaly podivné stíny na ulici a na zdi domů. Ošklivá noc! Torovi to bylo jedno. Měl štěstí. Hrál skoro celý večer v kostky a kupoval si spoustu vína, protože fantasticky vyhrál. Znamenalo to, že bude moci zaplatit poslední splátku na malý statek u hlavního města. Vdechl doušek teplého vzduchu, protáhl si svaly a cítil, jak je šťastný. Jako syn zemědělců toužil už mnoho let mít vlastní kousek půdy. Jeho radost trochu povadla, když pomyslel, jak řekne tu dobrou zprávu své manželce - aniž by se mu dostalo dalšího kázání. Hanae nesnášela hazardní hry.

přehlédnout.

Zaměstnával se tímto problémem cestou přes Šestý obvod, když někdo vyběhl z jedné uličky a srazil se s ním. Oba sebou plácli na zem a Torovo pochybně získané jmění se rozsypalo po vyježděné ulici. Tora se vyhrabal na nohy a ve světle blesku spatřil, že neznámý shrabuje s udivující rychlostí a zručností jeho mince . .,Hej!" vykřikl Tora a vrhnul se po zloději. Oba upadli, převalovali se po zemi, bili se a kopali. Zloděj by štíhlý a oblečený v hedvábí. Žena? Tora uvolnil stisk. Útočník mu okamžitě vyklouzl ze sevření. „Pusť moje peníze, ty malá děvko!" popadl ji Tora za zápěstí. Zaryla mu zuby do ruky a vrazila pěst do oka. Zařval a pustil ji. Oko hrozně bolelo a Tora si na něj sáhl, aby se ujistil, že tam ještě je, potom zašmátral po té zlodějské mrše. Byla pryč. Zvedl se na nohy. Blesk opět osvítil ulici a Tora uviděl, jak její modrobílé roucho mizí za vzdáleným rohem. Několik jeho zlatých mincí leželo roztroušeno o pár kroků dál. Šel je posbírat, ale z temného ústí uličky se vyrojili další lidé. Matně vnímal mladé tváře a syčivé dechy. Něco ho udeřilo do hlavy, upadl na kolena a zvracel. Zasmáli se, potom třesk hromu přehlušil všechny zvuky. Temnota se naplnila vířícími hvězdami mnoha barev. Tora zůstal ležet, dokud hvězdy nepohasly a nenabyl jistoty, že kyselou chuť v ústech nebude následovat víno v jeho žaludku. To už byli útočníci pryč. Z vinárny vyšli lidé a pomohli mu na nohy. Poznal své spoluhráče z hazardu. Vyjádřili mu soucit, ale než odešli, jeden z nich se sehnul a v dlani schoval minci. Zůstal tam stát na nejistých nohou a nadával. Jeho malé bohatství bylo pryč a s ním každá naděje přesvědčit Hanae, že hrál o peníze pro jejich blaho. Mrzutě se oprášil a rozhlédl se po mincích, které zloději mohli

Nebylo tam nic než malá modrá hedvábná s přetrženou šňůrkou, taková, jaké lidé používají na amulet. Zvedl ji a chystal se odejít, když ho do nosu zasáhl závan kouře. Není totiž kouř jako kouř. Noci v hlavním městě byly prosycené pachem hořící smolné borovice z pochodní používaných k osvětlení ulic a bran. Tohle bylo cítit něčím vážným. Otočil hlavu, aby nabral vzduch, potom vyrazil do temného ústí uličky. Byla krátká a vedla do další ulice s obchody. Tam Tora v dálce spatřil blikající červenavé světlo. Lidé křičeli. Nad hlukem se zvedal tenký, vysoký nářek. Byl to další požár. Tato ulice procházela mezi řadami sousedících krámků, k nimž byly vzadu připojeny domy. V takových ulicích mohl oheň přeskakovat ze střechy na střechu a zachvátit celou čtvrť v neuvěřitelně krátké době. Přední část jednoho z obchodů už byla plná plamenů a nad okolím se valil hustý dým. Jak k němu Tora běžel, zahlédl malou postavu, která jako by tančila sem tam před požárem. Stvoření vykříkovalo a mávalo pažemi, jako kdyby oheň povzbuzovalo. K Torovu zděšení bylo jeho tělo pokryto plamínky. Vypadalo jako démon, který přišel rovnou z pekla. Tora prudce zastavil a zježily se mu vlasy. Nazývali je ohně bohů a hlavní město už sužovaly ně kolik týdnů. V dalším záblesku spatřil stíny šinoucí se z temnoty, aby se dívaly. Zdálo se, že se tančící démon několikrát pokusil skočit do ohně, a někdo se modlil k Amidovi. Tora se zachvěl. Připojil se k divákům, kývl k ohnivému démonovi a zeptal se: ,,Co se to děje?" Starší žena s očima rozšířenýma děsem řekla: ,,To je mladý Kaneharu."

taštička

Tora se vyhrabal na nohy a ve světle blesku spatřil, že neznámý shrabuje s udivující rychlostí a zručností jeho mince. ,,Hej!" vykřikl Tora a vrhnu! se po zloději. Oba upadli, převalovali se po zemi, bili se a kopali. Zloděj by š_tíhlý a oblečený v hedvábí. Žena? Tora uvolnil stisk. Utočník mu okamžitě vyklouzl ze sevření. „Pusť moje peníze, ty malá děvko!" popadl ji Tora za zápěstí. Zaryla mu zuby do ruky a vrazila pěst do oka. Zařval a pustil ji. Oko hrozně bolelo a Tora si na něj sáhl, aby se ujistil, že tam ještě je, potom zašmátral po té zlodějské mrše. Byla pryč. Zvedl se na nohy. Blesk opět osvítil ulici a Tora uvíděl, jak její modrobílé roucho mizí za vzdáleným rohem. Několik jeho zlatých mincí leželo roztroušeno o pár kroků dál. Šel je posbírat, ale z temného ústí uličky se vyrojili další lidé. Matně vnímal mladé tváře a syčivé dechy. Něco ho udeřilo do hlavy, upadl na kolena a zvracel. Zasmáli se, potom třesk hromu přehlušil všechny zvuky. Temnota se naplnila vířícími hvězdami mnoha barev. Tora zůstal ležet, dokud hvězdy nepohasly a nenabyl jistoty, že kyselou chuť v ústech nebude následovat víno v jeho žaludku. To už byli útočníci pryč. Z vinárny vyšli lidé a pomohli mu na nohy. Poznal své spoluhráče z hazardu. Vyjádřili mu soucit, ale než odešli, jeden z nich se sehnul a v dlani schoval minci. Zůstal tam stát na nejistých nohou a nadával. Jeho malé bohatství bylo pryč a s ním každá naděje přesvědčit Hanae, že hrál o peníze pro jejich blaho. Mrzutě se oprášil a rozhlédl se po mincích, které zloději mohli

přehlédnout.

Nebylo tam nic než malá modrá hedvábná taštička s přetrženou šňůrkou, taková, jaké lidé používají na amulet. Zvedl ji a chystal se odejít, když ho do nosu zasáhl závan kouře. Není totiž kouř jako kouř. Noci v hlavním městě byly prosycené pachem hořící smolné borovice z pochodní používaných k osvětlení ulic a bran. Tohle bylo cítit něčím vážným. Otočil hlavu, aby nabral vzduch, potom vyrazil do temného ústí uličky. Byla krátká a vedla do další ulice s obchody. Tam Tora v dálce spatřil blikající červenavé světlo. Lidé křičeli. Nad hlukem se zvedal tenký, vysoký nářek. Byl to další požár. Tato ulice procházela mezi řadami sousedících krámků, k nimž byly vzadu připojeny domy. V takových ulicích mohl oheň přeskakovat ze střechy na střechu a zachvátit celou čtvrť v neuvěřitelně krátké době. Přední část jednoho z obchodů už byla plná plamenů a nad okolím se valil hustý dým. Jak k němu Tora běžel, zahlédl malou postavu, která jako by tančila sem tam před požárem. Stvoření vykřikovalo a mávalo pažemi, jako kdyby oheň povzbuzovalo. K Torovu zděšení bylo jeho tělo pokryto plamínky. Vypadalo jako démon, který přišel rovnou z pekla. Tora prudce zastavil a zježily se mu vlasy. Nazývali je ohně bohů a hlavní město už sužovaly ně kolik týdnů. V dalším záblesku spatřil stíny šinoucí se z temnoty, aby se dívaly. Zdálo se, že se tančící démon několikrát pokusil skočit do ohně, a někdo se modlil k Amidoví. Tora se zachvěl. Připojil se k divákům, kývl k ohnivému démonovi a zeptal se: ,.Co se to děje?" Starší žena s očima rozšířenýma děsem řekla: ,,To je mladý Kaneharu."

I. J. Parkerová Případy Sugawary Akitady

Ohně bohů

Z anglického originálu The Fires of the Gods, vydaného nakladatelstvím Severn House, přeložil Pavel Kříž Odpovědný redaktor Jakub Marek Obálku vytvořil Lukáš Francl - xoxo prague Sazba Marie Nováková, BM Vytiskla Tiskárna Protisk s.r.o., České Budějovice Vydalo nakladatelství Garamond jako svou 537. publikaci Vydání první Stran 344 Praha 2017