Issuu

Stačí

okamžik, a stává se z vás loutka pohlcená nenávistí a sebelítostí. Pocitům bezbrannosti a zoufalství se jednoduše nedokážete vyhnout. Najednou žijete ve světě, který je vám neznámý. Srdce přestává tlouct a duše neodpovídá. Víte, že jste selhali, a začínáte se z hloubky celé svojí duše nenávidět. A pak, v jedné chvíli, vám osud přivede do cesty osobu, jejíž elektrický výboj nutí srdce žít a duši křísí z útrob vašeho já. Víte, že dostáváte druhou šanci. Běží,

1014 by Gabrielle Bernátová c,2017 by Libor Hlavička rout &- 2017 by Jiří Pánek 2017 by NAŠE VOJSKO, s.r.o. I rights reserved 978-80-206-1659-3

bosa, v roztrhaných šatech. Pod rouškou hluboké noci se snaží najít bezpečnou cestu ke svému cíli. Neví, jakým směrem se má vydat, aby ji nechytili. Prší. Fouká chladný podzimní vítr a ona se snaží jakž takž zahřát rychlými pohyby rukou po svých ramenou. Dokonce i to málo oblečení, které má na sobě, je promočené. Nenachází jiné východisko než se někde skrýt. Dívá se na papírek v ruce. Hustý déšť kompletně rozmazal i pouhý náznak adresy, která na něm byla napsaná. Navzdory tomu jí cosi říká, že se konečně nachází tam, kam ji poslal. 7

Gabrielle Bernátová

Protře

si oči a zahledí se na bytovku přímo naproti ní. Vidí vchod do podzemních garáží, k nimž patří i dlouhý přístře šek. Pod ním se může skrýt před deštěm. Rychle přebíhá přes cestu, skrývajíc se před náhodným či cíleným pohledem. Aspoň na malou chvilku si chce oddechnout. Svoje unavené a vyčerpané tělo sesouvá na sice chladnou, ale suchou zem. Opírajíc se o stěnu kousek od železné automatické brány, sklání hlavu ke skrčeným nohám. Třese se zimou a bolestí, začíná jí kručet v žaludku a do očí se jí znovu derou slzy. "Všechno nejlepší k narozeninám," řekne sama sobě a neubrání se tichému pláči. Dnes má osmnáct, a musí prožívat takové peklo. Kdyby byla s tátou, oslavovala by a radovala se z jeho dárků. Místo toho jen o vlásek uniká smrti. Vyčerpaná zavírá oči a usíná, přesto ji šlehající blesky každou chvíli probouzejí. Naštěstí sedí na místě, kde je chráněna před nepřízní počasí. Na říjen je přece jen větší zima, než by čekala. Při ohlušujícím zahřmění se probírá úplně. Pojednou se otevírá automatická brána. Ke garáži přijíždí auto. Rychle se staví na nohy a polekaně se dívá do světel sedanu, který prudce brzdí. Až teď si plně uvědomuje, že ji mohli srazit. Z auta vystupuje hnědovlasá třicátnice se zlověstným výrazem, oblečená do dlouhého tmavého kabátu. Přibližujíc se k ní rychlým krokem, měří si její promoklé a dobité tělo. ,,Zmiz! Skoro jsem tě přejela - jsi normální?!" ,,Já... , já se o... Promiňte," říká plačtivě. Žena se na ni upřeně zadívá a všimne si potrhaného oblečení a krve. Pohled na tak zubožené děvče se jí vůbec nelíbí. 8

NEVYZPYTATELNÁ tv

„Hej, jsi v pořádku?! Počkej mě 1 zaparkovat auto. Jen co z něj vystl "Najděte ji! Musíme ji dovléct n;: ser jak hovado! Jak se jí vůbec pod Slova jednoho z mužů onu ženu, hodne jít na místo, kde děvče před ji tam. Všimne si jí, jak se krčí v ke: chází k ní a rukou naznačuje směr "Pššt. Tam tě neuvidí." Přehazuj Děvče sbíhá dolů, ale ještě pře1 která jí pomáhá. V duchu si oddec „Hej, nevidělas tu takovou mlad z mužů; ale jen co zjistí, s kým má "Co? Jakou pipku? Zase se porc trefí," a předstírá, že ťuká do dálk »Aha, nevěděl jsem, že jsi to ty; I malou holku; je to kamarádova do kázal stýkat se s jejím přítelem." U „Nikdo tu není - teď jsem přijE hřišti: tam chodí děcka hulit." T' nenápadně kontroluje situaci kol ,,Díkes, Leo; máš to u nás." Volá svoje kumpány a spolu s majitelka sedanu vidí, že ji nikde a zavře bránu. Zatímco přichází na nohou. »3sem zvědavá, co jsi provedl. konce i mně..."

3brielle Bernátová

[sena bytovku přímo naproti ní. Vidí garáží, k nimž patří i dlouhý přístře :rýt před deštěm. Rychle přebíhá přes náhodným či cíleným pohledem. Assi chce oddechnout. Svoje unavené rá na sice chladnou, ale suchou zem. isek od železné automatické brány, m nohám. Třese se zimou a bolestí, m a do očí se jí znovu derou slzy. arozeninám," řekne sama sobě a ne. Dnes má osmnáct, a musí prožívat 1a s tátou, oslavovala by a radovala oho jen o vlásek uniká smrti. 1 usíná, přesto ji šlehající blesky kaž\Taštěstí sedí na místě, kde je chrá3.SÍ. Na říjen je přece jen větší zima, fojícím zahřmění se probírá úplně. :omatická brána. Ke garáži přijíždí nohy a polekaně se dívá do světel zdí. Až teď si plně uvědomuje, že ji

ovlasá třicátnice se zlověstným vý1hého tmavého kabátu. Přibližujíc měří si její promoklé a dobité tělo. >řejela - jsi normální?!" te," říká plačtivě. adívá a všimne si potrhaného oble{ zubožené děvče se jí vůbec nelíbí.

NEVYZPYTATELNÁ MRCHA

"Hej, jsi v pořádku?! Počkej mě tu!" rozkazuje a odchází zaparkovat auto. Jen co z něj vystupuje, slyší hlasy. "Najděte ji! Musíme ji dovléct nazpět - jinak máme prů ser jak hovado! Jak se jí vůbec podařilo zdrhnout?" Slova jednoho z mužů onu ženu zaujala natolik, že se rozhodne jít na místo, kde děvče předtím stálo - ale nenachází ji tam. Všimne si jí, jak se krčí v keřích hned u bytovky. Při chází k ní a rukou naznačuje směr úkrytu v garáži. "Pššt. Tam tě neuvidí." Přehazuje přes ni rychle kabát. Děvče sbíhá dolů, ale ještě předtím se podívá na ženu, která jí pomáhá. V duchu si oddechne: Nelhal. „Hej, nevidělas tu takovou mladou ... pipku?!" křičí jeden z mužů; ale jen co zjistí, s kým má tu čest, zarazí se. „Co? Jakou pipku? Zase se porouchala brána! Mě z toho trefí," a předstírá, že ťuká do dálkového ovladače. ,,Aha, nevěděl jsem, že jsi to ty; promiň. Hledáme takovou malou holku; je to kamarádova dcera a zdrhla, protože jí zakázal stýkat se s jejím přítelem." Lže, až se mu od huby práší. „Nikdo tu není - teď jsem přijela. Zkuste to na školním hřišti: tam chodí děcka hulit." Tváří se nezúčastněně, ale nenápadně kontroluje situaci kolem. ,,Díkes, Leo; máš to u nás." Volá svoje kumpány a spolu s nimi odchází pryč. Když majitelka sedanu vidí, že ji nikdo nesleduje, zhasne světlo a zavře bránu. Zatímco přichází dolů, děvče se ledva drží na nohou. ,,Jsem zvědavá, co jsi provedla, když si dovolí lhát dokonce i mně..."

Gabrielle Bernátová

Podepře

ji; naštěstí není tak těžká, aby jí nedokázala pomoct přejít do postele. V bytě je teplo, trochu nepořádek, ale jelikož se nečekaná návštěva nachází v zoufalém stavu, tak ji to zřejmě netrápí. ,,Promiň," řekne děvče v polospánku. ,,Dokážeš se vysvléct?" ptá se arogantně. Děvče přikývne. Roztřesená a promrzlá se pokouší svléknout, její tělo je ale čím dál tím méně schopné pohybu. Když se Lea otočí, všimne si nekoordinovaných pohybů i nepřítomného pohledu v očích návštěvnice. Rychle k ní přiskakuje a stíhá ji zachytit dřív, než narazí hlavou o podlahu. Kontroluje, zda dýchá. Naštěstí upadla jen z vyčerpání. Nechává ji ležet na zemi, zatímco odchází do koupelny pro ručníky a nůžky. Opatrně jí rozstřihává oblečení. Všímá si modřin, krve, a dokonce i škrábanců, které má na těle. Osušenou a oblečenou alespoň do bavlněného trička ji s námahou dává do postele. Tvář stvoření před ní je ztrhaná. Očividně za posledních pár dnů neprožila nic pěkného. Mračí se. Přechází do obýváku a vytahuje mobil. „Edo, proč mám pocit, že ta hlupka u mě neskončila náhodou?!" Znechucení a hněv jsou v jejím hlase přímo hmatatelné. ,,Takže tě našla... Jak víš, že jsem to byl já?" „Kdo jiný než tvůj fotr by ji dal hledat těmi idoty, co ani nevědí, jak se ke mně mají chovat," odpovídá důrazně. „Proč mám pocit, že je uložena v tvé posteli? Jednou mi ještě poděkuješ, že jsem jí pomohl."

NEVYZPYTATELNÁ MF<

,,Zajímavé, že musela skončit rovn Prohrábne si nervózně vlasy a snaží lou situací. Postare)· se o ni, prosím tě! Ta1 " že jsem ji pustil. Ona má fakt prob a kromě toho zapadá do tvých plár

Pro Lucii." Takže má něco společného s tím, " vózně mobil v ruce. Dá se to tak říct." Nic víc neřekr "Lea nazlobeně mrští mobilem na ,,Tomu se říká vydírání... Ale ner Namístě by zkapala! Pehe, to bw hodnotí svou situaci. Otevře dveře dívá na svůj potenciální dlouhodc rok se vyhýbám jakémukoliv kont předhodí, jako bych byla nějaká, vzdechne si. Pro jistotu se ukládá do postel usne, jí kontroluje teplotu a dech. ***

Teda, Leo, máš tu nějak ticho. V tt celou bytovku, říká si pro sebe LE nevyměnila zámky- to ji určitým mněnce, že i když to nepřizná, chi Otevírá dveře sestřina bytu. Ja1 řádek. Vchází do ložnice a naskýt, raz sestry objímající neznámé dě, 11

3brielle Bernátová

1ení tak těžká, aby jí nedokázala po. V bytě je teplo, trochu nepořádek, návštěva nachází v zoufalém stavu,

:e v polospánku. ?" ptá se arogantně. :řesená a promrzlá se pokouší svlékdál tím méně schopné pohybu. imne si nekoordinovaných pohybů u v očích návštěvnice. e a stíhá ji zachytit dřív, než narazí troluje, zda dýchá. Naštěstí upadla 'á ji ležet na zemi, zatímco odchází {Y a nůžky. Opatrně jí rozstřihává lřin, krve, a dokonce i škrábanců,

u alespoň do bavlněného trička ji :ele. je ztrhaná. Očividně za posledních ~kného. Mračí se. Přechází do obýt, že ta hlupka u mě neskončila a hněv jsou v jejím hlase přímo

že jsem to byl já?" by ji dal hledat těmi idoty, co ani tjí chovat," odpovídá důrazně. uložena v tvé posteli? Jednou mi ií pomohl."

'ÍŠ,

NEVYZPYTATELNÁ MRCHA

,,Zajímavé, že musela skončit rovnou před mojí bránou." Prohrábne si nervózně vlasy a snaží se vyrovnat se s nastalou situací. ,,Postarej se o ni, prosím tě! Taťka se nesmí dovědět, že jsem ji pustil. Ona má fakt problém. Potřebuje pomoc, a kromě toho zapadá do tvých plánů. Věř mi. Zvládneš to. Pro Lucii." Takže má něco společného s tím, co se stalo?!" svírá ner" vózně mobil v ruce. Dá se to tak říct." Nic víc neřekne a položí to. " Lea nazlobeně mrští mobilem na gauč. ,,Tomu se říká vydírání... Ale nemůžu ji vyhodit na ulici. Namístě by zkapala! Pehe, to bude ještě dobrá otrava," hodnotí svou situaci. Otevře dveře do ložnice a upřeně se dívá na svůj potenciální dlouhodobý problém. ,,Rok. Celý rok se vyhýbám jakémukoliv kontaktu s dětmi, a oni mi ji předhodí, jako bych byla nějaká zasraná pěstounka," povzdechne si. Pro jistotu se ukládá do postele vedle ní. Předtím než usne, jí kontroluje teplotu a dech.

*** Teda, Leo, máš tu nějak ticho. V tuto dobu už telka hučí na celou bytovku, říká si pro sebe Leina sestra Monika. Ještě nevyměnila zámky - to ji určitým způsobem utvrzuje v domněnce, že i když to nepřizná, chce ji občas vidět. Otevírá dveře sestřina bytu. Jako vždy za nimi vidí nepořádek. Vchází do ložnice a naskýtá se jí nepochopitelný obraz sestry objímající neznámé děvče.

Gabrielle Bernátová

„Odkdy ty jseš lesba?" Zhrozena tím pohledem, není schopná vyjádřit jinak svůj šok. Zvykla si na sestřiny výstřelky- ale že je na ženy? To se dostává na první místo jejího seznamu absurdností a rebelií. ,,Už jenom ty jsi mi tu chyběla. Drž hubu!" Zvedá se z postele a dívku zakrývá tak, aby jí nebylo zima. Jak vychází z pokoje, rukama strčí do sestřiných ramen, až ta vypadne ze dveří. Přechází do kuchyně, rychle píše někomu zprávu a potom se snaží najít něco k jídlu. Je naprosto nevyspaná, protože celou noc kontrolovala děvče, zda je v pořádku. ,,Odkdy ty vaříš?" ptá se ještě víc překvapená Monika. ,,Co chceš?!" Hrabe se v kredenci a hledá kuchařku. ,,Přišla jsem se na tebe podívat. Je v tom nějaký problém? A kdo je ta holka?" ukazuje prstem na ložnici. Už opravdu přestává chápat, co se s ní děje. Ale má neutuchající touhu zjistit, koho si to přivedla domů. Poslední rok je její mladší sestřička zvláštní, nepřístupná, arogantní a hrozivější - ale něco z té staré Ley v ní přece jen je. I pohled v jejích očích se změnil; toho si všimne každý, kdo ji aspoň trochu zná. Není možné, aby ještě stále držela smutek. „To tě nemusí trápit. Vidíš, že žiju - tak vypadni! Nemám na tebe čas!" Kousne se do spodního rtu a chvíli přemýšlí. „Tímto svým hrubým tónem mě teda neodradíš. Přišla jsem, protože-" Otevírají se dveře do ložnice a Monika vidí důvod svého šoku. „Stalo se něco?" Lea se naklání ke dveřím; snaží se být příjemná, i když to už asi neumí.

NEVYZPYTATELNÁ MR

Děvče překvapeně zamrká a nedol

diné slovo. „Padej do postele! Nevylezeš z ní Rozuměla jsi? Jestli potřebuješ jít a pak doprava." Opravdu se chce chovat lépe, ale 1 se od minulého roku kvůli vnějším v nepřístupná a odporná ke všem, kte snaží obměkčit a zneužít. Proto se emocí rovná nule, i když to navenek na háku. V jejím nitru to vře, proto tušící oběti. Dobře si to uvědomuje, ,,A nezapomeň, kde je postel!" „Nejseš k ní tak trochu hrubá? C mě příliš - odcházím." Monika je pc štvaná, ale zároveň i udivená, že sei

brlohu. ,,Ale, sestřičko, myslela jsem, že 2 „Zbláznila ses?! Nebýt toho, že i s tebou nikdy nepromluvila! Měla b řádku - takhle to dál nejde! Začni · dveřmi a odchází. Lea přechází do ložnice za dě, k němu sedá na postel. ,,Musíme si promluvit," pokouš milá. ,,Jsem Lea. A ty?" Dívá se na ni, ale hlavu má sklor mluvit, takže musí spolknout pár

(

abrielle Bernátová NEVYZPYTATELNÁ MRCHA

)a?" Zhrozena tím pohledem, není , svůj šok. Zvykla si na sestřiny vý•ny? To se dostává na první místo je)Stí a rebelií. u chyběla. Drž hubu!" Zvedá se z potak, aby jí nebylo zima. Jak vychází do sestřiných ramen, až ta vypadne uchyně, rychle píše někomu zprávu 1ěco k jídlu. Je naprosto nevyspaná, rolovala děvče, zda je v pořádku. L se ještě víc překvapená Monika. ! v kredenci a hledá kuchařku. e podívat. Je v tom nějaký problém? .zuje prstem na ložnici. Už opravdu : ní děje. Ale má neutuchající touhu lla domů. Poslední rok je její mladší stupná, arogantní a hrozivější - ale přece jen je. I pohled v jejích očích ne každý, kdo ji aspoň trochu zná. tále držela smutek. lidíš, že žiju - tak vypadni! Nemám do spodního rtu a chvíli přemýšlí. tónem mě teda neodradíš. Přišla ožnice a Monika vidí důvod svého

,e naklání ke dveřím; snaží se být i neumí.

Děvče překvapeně

zamrká a nedokáže ze sebe dostat je-

diné slovo. "Padej do postele! Nevylezeš z ní, dokud ti nedovolím. Rozuměla jsi? Jestli potřebuješ jít na záchod, běž rovně a pak doprava." Opravdu se chce chovat lépe, ale už to nejde. Jednoduše se od minulého roku kvůli vnějším vlivům obrnila tím, že je nepřístupná a odporná ke všem, kteří se ji, byť jen trochu, snaží obměkčit a zneužít. Proto se její ovládání vlastních emocí rovná nule, i když to navenek vypadá, že má všechno na háku. V jejím nitru to vře, proto si vybíjí zlost na nicnetušící oběti. Dobře si to uvědomuje, avšak neumí to změnit. ,,A nezapomeň, kde je postel!" "Nejseš k. ní tak trochu hrubá? Co ti udělala? Toto je na mě příliš - odcházím." Monika je podrážděná, ba přímo naštvaná, ale zároveň i udivená, že sestra má někoho v tomto brlohu. ,,Ale, sestřičko, myslela jsem, že zůstaneš na dezert!" „Zbláznila ses?! Nebýt toho, že jsi moje sestra, už bych s tebou nikdy nepromluvila! Měla by ses dát konečně do pořádku - takhle to dál nejde! Začni už konečně žít!" Třískne dveřmi a odchází. Lea přechází do ložnice za děvčetem a již klidnější si k němu sedá na postel. ,,Musíme si promluvit," pokouší se být alespoň trochu milá. ,,Jsem Lea. A ty?" Dívá se na ni, ale hlavu má skloněnou. Cítí z ní, že se bojí mluvit, takže musí spolknout pár sprostých poznámek na

12 13

Gabrielle Bernátová

její adresu. Už se nedokáže vcítit do druhé osoby. Po roce ochladla a jistým, zvráceným způsobem otupěla. „Nesežeru tě, tak mluv. Jestli jsem tě nezabila doteď, už se nemáš čeho bát." Děvče se na ni vystrašeně podívá. ,,J..., já jsem Viktorie," spolkla knedlík v krku. „Tak mi už pověz, co se ti stalo," vybízí ji, přestože jakous takous představu o tom má. Viki delší chvíli přemýšlí a nic neříká; přece jenom má strach. Na druhou stranu, i kdyby jí chtěla ublížit, už by to udělala. Proč by ji ten kluk jinak poslal právě k ní? ,,Můj otec měl problémy, a oni...," hovoří přes slzy. ,,Z-zabili ho. A mě i. .. Říkali, že mě dají do nějaké dražby, aby získali to, co jim patří, protože to tak někdo chce." Umlkla. Nemůže zadržet slzy. ,,Chceš mi říct, že tě chtěli prodat jako kurvu? - V podstatě jsi na tom ještě líp, než jsem čekala," neodpustí si sarkastické poznámky. Musí si vtlouct do hlavy, že ne každý dokáže tyto její řeči strávit. Slzy. Co s tím má dělat? Čím ji může uklidnit? ,,Znásilnili tě?" Sama se v těchto kruzích pohybuje dost dlouho na to, aby věděla, že ta otázka je zbytečná. Viktorie jí nedokáže odpovědět. ,,Musíme jít k lékaři, aby tě prohlédl. Doklady určitě nemáš, tedy to půjde na moje jméno. Pojď; dám ti nějaké věci." Už aspoň pochopila, proč ji poslal rovnou k ní, a to bez vysvětlení. Na odpověď ani nečeká. Otevírá skříň a vytahuje věci po... ní. Ano, už je to víc než rok.

NEVYZPYTATELNÁ~

Návštěva přichází ke komodě

Lea s nějakým děvčetem. Bere ji d4 ,,Polož to zpátky!" Ráznosti jejího hlasu se leká; rá: sklo se rozbíjí. Rychle si klekne a lou dušičkou pozvedá svůj zrak a zachránkyni. ,,Nechytej to - jdu pro vysavač!" Jak si jen může dovolit brát nom mně?! pomyslí si. Vytahuje , chodbě, zapojuje ho do zásuvky a „Obleč si ty věci. Jdeme! Neboj se Lea psala Karin dřív, než se Vik ji znásilnili. Dávajíc vysavač na Viktorie na sobě měla krev; s u patřila jenom jí, anebo i někomt která má po celém těle, usuzuje, Ty modřiny nejsou jednodenní zi stvé, některé starší; z toho plyne, kem. Jak se to mohlo stát? Kde u

***

V době, kdy se v ordinaci už nik dveře a v nich stojí drobná, na p4 „No pojďte!" poví rozhodným 1 Pouze kvůli dlouholeté příteU. pozdě po obědě. „Kdo je to?" ptá se autoritati děvče vstupující do ordinace.

3abrielle Bernátová

lokáže vcítit do druhé osoby. Po roce áceným způsobem otupěla. iluv. Jestli jsem tě nezabila doteď, už rašeně

podívá. e," spolkla knedlík v krku. >se ti stalo," vybízí ji, přestože jakous mmá. mýšlí a nic neříká; přece jenom má mu, i kdyby jí chtěla ublížit, už by to kluk jinak poslal právě k ní? émy, a oni...," hovoří přes slzy. ,,Z-zaže mě dají do nějaké dražby, aby zís1rotože to tak někdo chce." Umlkla. chtěli prodat jako kurvu? - V podlíp, než jsem čekala," neodpustí si

Musí si vtlouct do hlavy, že ne kaž:i strávít. Slzy. Co s tím má dělat? Znásilnili tě?" Sama se v těchto kruuho na to, aby věděla, že ta otázka odpovědět.

aby tě prohlédl. Doklady určitě neoje jméno. Pojď; dám ti nějaké věci." )Č ji poslal rovnou k ní, a to bez vyú nečeká. Otevírá skříň a vytahuje :o víc než rok.

NEVYZPYTATELNÁ MRCHA

Návštěva přichází

komodě

a vidí fotku, na které je Lea s nějakým děvčetem. Bere ji do ruky. ,,Polož to zpátky!" Ráznosti jejího hlasu se leká; rám s fotkou padá na zem, sklo se rozbíjí. Rychle si klekne a chce to posbírat. S malou dušičkou pozvedá svůj zrak a opatrně se dívá na svoji zachránkyni. ,,Nechytej to - jdu pro vysavač!" zlobí se. Jak si jen může dovolit brát do ruky to, co patří jenom mně?! pomyslí si. Vytahuje vysavač z velké skříně na chodbě, zapojuje ho do zásuvky a rychle vysává sklo. ,,Obleč si ty věci. Jdeme! Neboj se - má gynekoložka je fajn." Lea psala Karin dřív, než se Viktorie vůbec zeptala, jestli ji znásilnili. Dávajíc vysavač na původní místo, přemýšlí. Viktorie na sobě měla krev; s určitostí nemůže říct, zda patřila jenom jí, anebo i někomu jinému. Podle poranění, která má po celém těle, usuzuje, že se jen tak nevzdávala. Ty modřiny nejsou jednodenní záležitost: některé jsou čer stvé, některé starší; z toho plyne, že ji museli mít pod zámkem. Jak se to mohlo stát? Kde udělala chybu?

*** V době, kdy se v ordinaci už nikdo nenachází, se otevírají dveře a v nich stojí drobná, na pohled příjemná lékařka. ,,No pojďte!" poví rozhodným hlasem. Pouze kvůli dlouholeté přítelkyni je ochotná přijít i tak pozdě po obědě. „Kdo je to?" ptá se autoritativním tónem a dívá se na děvče vstupující do ordinace.

Gabrielle Bernátová

NEVYZPYTATELNÁ MRCHA Ze slovenského originálu Nevyspytatel'ná mrcha přeložil Libor Hlavička. Vydalo nakladatelství NAŠE VOJSKO, s.r.o., Nad Vinným potokem 1148/4, 10100 Praha 10, e-mail:info@nasevojsko.eu,www.nasevojsko.eu, tel.: +420 224 313 071, v roce 2017 jako svou 7591. publikaci. Odpovědný

redaktor Libor Hlavička. Obálka a grafická úprava Jiří Pánek. Tisk a vazba EUROPRINT a. s.

Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována, kopírována v podobě mechanické a elektronické ani šířena jakýmkoliv jiným informačním systémem bez předchozího souhlasu držitelů autorských práv.

ISBN 978-80-206-1659-3