Brandon Sanderson
POUTA DĚDICTVÍ MISTBORN Z anglického originálu Misrborn, The Bands of Mourning, vydaného nakladatelstvím A Tom Doherty Associates Book v New Yorku v roce 2016, přeložila Milena Poláčková. Redakce: Ludmila Schwarzová. Obálka: Chris McGrath. Ilustrace: Isaac Stewart a Ben McSweeney. Vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. sr. o., Řeznická 12, 110 00 Praha 1, jako svou 736. publikaci. Sazba: Tomáš Kropáček. Tisk: S-TISK, Vimperk. První vydání, Praha 2017.
PROLOG
„Telsin," sykl Waxilián a plížil se z domku, který sloužil jako škola. Telsin se ohlédla, trhla sebou a přikrčila se. Bylo jí šestnáct a byla o rok starší než on. Měla malý nosík, dlouhé tmavé vlasy a úzké rty. Oblečená byla tradičně po terrissku v pestrých barvách s geometrickými obrazci do tvaru písmene V. Na rozdíl od Waxiliána Telsin terrisské oblečení velmi slušelo. Vypadala v něm elegantně. Waxilián si v něm připadal jako v pytli. ,,Jdi pryč, Asinte," odpověděla a zabočila za roh domku. ,,Nestihneš večerní čtení." ,,Nikdo si nevšimne, že tam nejsem. Nekontrolujou to ." V domku mezitím učitel Tellingdwar chrlil na děti poučky o správných terrisských postojích. Poslušnost, pokora nebo takzvaná „důstojná uctivost". Mluvil k menším dětem. Starší děti jako Waxilián a jeho sestra se mezitím měly věnovat meditaci. Telsin se odplížila dál a postupovala zalesněnou částí Elendelu, které se říkalo prostě Osada. Waxilián zneklidněl, ale rozběhl se za sestrou. „Budeš mít průšvih," řekl jí, jakmile ji dostihl. Šel za ní kolem kmene obrovského dubu. ,,A já kvůli tobě taky." ,,No a?" odsekla. ,,Co pořád máš s tím slušným chováním?" ,,Nic," odpověděl. ,,Já jenom-" Zmizela mezi stromy. Vzdychl a šel za ní dál, kde se setkali se třemi dalšími terrisskými mladíky, vysokým chlapcem a dvěma dívkami. Jedna z nich, Kwashim, si Waxiliána přeměřila pohledem od hlavy až k patě. Byla šu'hlá a snědá. ,,Ty jsi ho vzala?"
,,Přišel sám," odpověděla Telsin. Waxilián se na Kwashim vstřícně usmál a potom i na druhou dívku, Idashwy. Měla velké oči a byla stejně stará jako on. A... Souladovy svatý ruce ... byla úžasná. Zpozorovala, jak se na ni dívá, několikrát mrkla a potom odvrátila pohled jinam a ostýchavě se usmála. ,,On nás práskne," poznamenala Kwashim a odvedla Waxiliánovu pozornost od druhé dívky. ,,Ty co přeci víš." ,,Neprásknu," odsekl Waxilián. Kwashim se na něho nevraživě podívala. ,,Budeš chybět ve škole. Kdo bude dneska odpovídat učiteli, když tam nebudeš? To teda bude ticho jako v kostele, když tam nebude nikdo, kdo by mu lez do zadku." Forch, vysoký chlapec, stál ve stínu. Waxilián se na něj nedíval a vyhýbal se jeho pohledu. Nic neví, že ne? NemťUe to přeci vědět. Forch byl ze všech nejstarší, ale byl nemluvný. Byl to twinborn jako Waxilián. Allomancii však obvykle nepoužívali. Osada byla terrisská a pěstovala se v ní feruchemie. Pro allomancii tu nebylo mísco. To, že byli oba chlapci mincíři, nebylo v Terrisu podstatné. „Jdeme," zavelela Telsin. ,,Nehádejte se, není čas. Jestli se na nás brácha musí za každou cenu lepit, tak ho nechte bejt." Skupinka ji následovala pod korunami stromů. Pod nohama jim křupalo listí. V takovém množství zeleně člověk rychle zapomněl, že je uprostřed velkoměsta. Zvuky křičících lidí a okovaných koňských kopyt k nim doléhaly jen z dálky a kouř tu nebyl vidět ani cítit. Terris se ze všech sil snažil zachovat si svou oázu tichou a klidnou. Waxilián to tu měl milovat. Skupinka se brzy dostala k sídlu Synody, kde úřadovali terrisští starší. Telsin mávla, aby se zastavili, doběhla k jednomu oknu a poslouchala. Waxilián se neklidně rozhlížel. Blížil se večer a v lese se stmívalo, ale stejně by je tu mohl kdokoli potkat. Tak se tolik neboj, opakoval si. Musí se přece do těch jejich hrátek zapojit, aby mezi ně zapadl a nelišil se. Po kraji tváří mu stékal pot. Kwashim se vedle něho opřela o strom, naprosto klidná a netečná, a při pohledu na jeho
14
neklid se pohrdavě usmála. Forch stál ve stínu, zpříma Zmarovy boty - mohl klidně být jedním z těch stromů málo na něm byly znát jakékoli emoce. Waxilián se podív Idashwy. Začervenala se a odvrátila pohled. Telsin se k opatrně vrátila. ,,Je tam." ,,Tady přece pracuje naše babička," poznamenal Waxil ,,No jasně,:' odpověděla Telsin. ,,A poslali pro ni, aby hned přišla. Ze jo, Jdashwy?" Mlčenlivá dívka přikývla. ,,Viděla jsem starší Vwafe když běžela kolem mého pokoje." Kwashim se zazubila. ,,Takže nekouká." ,,Na co nekouká?" zeptal se Waxilián. „Na Cínovou bránu," odpověděla. ,,Dostaneme se do m mnohem jednodušeji než normálně!" „Normálně?" podivil se Waxilián a zděšeně se podíva sestru a potom na Kwashim. ,,Vy už jste někdy utekly?" ,,No jasně," odpověděla Telsin. ,,V Osadě ti nenalejou. ve městě jsou prima hospody." „Ty k nám nepatříš," otočil se Forch a udělal krok k ně Mluvil pomalu a rozvážně, jako by si každé slovo rozmÝ zvlášť. ,,Tak co ti na tom záleží. Hele, ty se klepeš. Čch bojíš? Vždyť jsi tam žil skoro celej život." Nepatříš k nám. Jak to ta Telsin dělá, že si vždycky kam k najde cestičku? Jak to, že on vždycky zůstane mimo? ,,Neklepu," odpověděl. ,,Jen nechci mít průšvih." ,,On nás práskne," znovu řekla Kwashim. ,,Neprásknu." Přinejmenším tohle ne, pomyslel si. ,,Tak jdeme," navrhla Telsin a vedla je lesem k Cínové br, což bylo nadnesené jméno pro jednu úplně obyčejnou uli i když, to musela uznat, měla na konci kamennou bra s vyrytými terrisskými symboly šestnácti kovů. Za ní začínal jiný svět. Zářivé plynové lampy v ulic kameloti vracející se z práce se stohy neprodaných velko mátových novin na rukou. Dělníci mířící do hlučných hos1 Tenhle svět on vlastně nikdy nepoznal. Vyrostl v přepycho• domě plném noblesního zařízení, kaviáru a vína. Tenhle obyčejný život ale měl v sobě cosi přitažlivého. N
ám," odpověděla Telsin. n se na Kwashim vstřícně usmál a potom i na druhou shw}. Měla velké oči a byla stejně stará jako on. A... , svatý ruce ... byla úžasná. Zpozorovala, jak se na ni likrát mrkla a potom odvrátila pohled jinam a ostýusmála. 's práskne," poznamenala Kwashim a odvedla Waxiozornost od druhé dívky. ,,Ty tO přeci víš." ásknu,'' odsekl Waxilián. 1m se na něho nevraživě podívala. ,,Budeš chybět ve ao bude dneska odpovídat učiteli, když tam nebudeš? ude ncho jako v kostele, když tam nebude nikdo, kdo z do zadku." , vysoký chlapec, stál ve stínu. Waxilián se na něj a vyhýbal se jeho pohledu. Nic neví, že ne? NemťUe to dét. Forch byl ze všech nejstarší, ale byl nemluvný. o rwinborn jako Waxilián. Allomancii však obvykle ívali. Osada byla terrisská a pěstovala se v ní ferucheo allomancii tu nebylo mísro. To, že byli oba chlapci ·, nebylo v Terrisu podstatné. me," zavelela Telsin. ,,Nehádejte se, není čas. Jestli se brácha musí za každou cenu lepit, tak ho nechte bejt." inka ji následovala pod korunami stromů. Pod nohama upalo listí. V takovém množství zeleně člověk rychle něl, že je uprostřed velkoměsta. Zvuky křičících lidí ·aných koňských kopyt k nim doléhaly jen z dálky a kouř yl \'idět ani cítit. Terris se ze všech sil snažil zachovat si oázu tichou a klidnou. xilián to tu měl milovat. pinka se brzy dostala k sídlu Synody, kde úřadovali terrisrší. Telsin mávla, aby se zastavili, doběhla k jednomu oknu louchala. Waxilián se neklidně rozhlížel. Blížil se večer ·se se stmívalo, ale stejně by je tu mohl kdokoli potkat. k se tolik neboj, opakoval si. Musí se přece do těch jejich k zapojit, aby mezi ně zapadl a nelišil se. kraji tváří mu stékal pot. Kwashim se vedle něho opřela rom, naprosto klidná a netečná, a při pohledu na jeho 14
neklid se pohrdavě usmála. Forch stál ve stínu, zpříma, a Zmarovy boty - mohl klidně být jedním z těch stromů, tak málo na něm byly znát jakékoli emoce. Waxilián se podíval na Idashwy. Začervenala se a odvrátila pohled. Telsin se k nim opatrně vrátila. ,,Je tam." ,,Tady přece pracuje naše babička," poznamenal Waxilián. „No jasně<' odpověděla Telsin. ,,A poslali pro ni, aby sem hned přišla. Ze jo, Idashwy?'' Mlčenlivá dívka přikývla. ,,Viděla jsem starší Vwafendal, když běžela kolem mého pokoje." Kwashim se zazubila. ,,Takže nekouká." ,,Na co nekouká?" zeptal se Waxilián. „Na Cínovou bránu," odpověděla. ,,Dostaneme se do města mnohem jednodušeji než normálně!" „Normálně?" podivil se Waxilián a zděšeně se podíval na sestru a_ potom na Kwashim. ,,Vy už jste někdy utekly?" „No Jasně," odpověděla Telsin. ,,V Osadě ti nenalejou. Ale ve městě jsou prima hospody." ,,Ty k nám nepatříš," otočil se Forch a udělal krok k němu. Mluvil pomalu a rozvážně, jako by si každé slovo rozmýšlel zvlášť. ,,Tak co ti na tom záleží. Hele, ty se klepeš. Čeho se bojíš? Vždyť jsi tam žil skoro celej život." Nepatříš k nám. Jak to ta Telsin dělá, že si vždycky kamkoliv najde cestičku? Jak to, že on vždycky zůstane mimo? ,,Neklepu," odpověděl. ,,Jen nechci mít průšvih." ,,On nás práskne," znovu řekla Kwashim. ,,Neprásknu." Přinejmenším tohle ne, pomyslel si. ,,Tak jdeme," navrhla Telsin a vedla je lesem k Cínové bráně, což bylo nadnesené jméno pro jednu úplně obyčejnou ulici i když, to musela uznat, měla na konci k;imennou branku s vyrytými terrisskými symboly šestnácti kovů. Za ní začínal jiný svět. Zářivé plynové lampy v ulicích, kameloti vracející se z práce se stohy neprodaných velkoformátových novin na rukou. Dělníci mířící do hlučných hospod. Tenhle svět on vlastně nikdy nepoznal. Vyrostl v přepychovém domě plném noblesního zařízení, kaviáru a vína. Tenhle obyčejný život ale měl v sobě cosi přitažlivého. Něco,
15
co on sám nikdy nenašel a co ostatní evidentně měli, i když to neuměl pojmenovat. Ostatní se rozprchli kolem budovy se zataženými okny, kde touto dobou sedávala a četla Waxiliánova babička. V Terrisu nestály u bran stráže, ale přesto byly brány sledované. Waxilián z brány nevyšel. Ještě. Sklonil hlavu, vyhrnul si rukávy a odhalil feruchemické náramky. ,,Jdeš?" volala na něho Telsin. Neodpověděl. "No jasně, že nejdeš. Bojíš se průšvihu." Vedla Kwashim a Forcha pryč. Idashwy se kupodivu loudala za nimi. Ohlédla se s tázavým pohledem na Waxiliána. To zvlddnu, pomyslel si. Nic to není. V uších mu stále zněl sestřin posměch. Přinutil se udělat krok dopředu a připojil se k Idashwy. Měl stažený žaludek, ale srovnal s ní krok a těšil se z jejího nesmělého úsměvu. ,,Tak co se to stalo?" zeptal se. ,,Hmm?" ,,No proč tak nahonem poslali pro babičku?" Idashwy pokrčila rameny a svlékla si terrisské oblečení. Šokovalo ho, že pod ním má sukni a blůzu, jaké se nosí ve městě. Odhodila terrisský plášť do křoví. ,,Já toho moc nevím. Viděla jsem tvou babičku běžet do Synody a zaslechla jsem, jak o tom mluví Tathed. Nějaká krize nebo co. My jsme na dnešek plánovali, že utečeme do města, tak jsem usoudila, že tohle je dobrá příležitost." „Ale nevolali ji přece jen tak pro nic za nic ... " přemítal Waxilián a ohlédl se přes rameno. „Snad že ji má vyslýchat strážmistr nebo co," pokračovala Idashwy. Strážník? „Pojď, Asinte," pobídla ho a vzala ho za ruku. ,,Babička s tím cizákem zatočí dost rychle. Možná už je na cestě sem!" Strnul na místě. Idashwy se na něho podívala. Ty její velké hnědé oči mu znemožňovaly myslet. ,,Tak jdeme," pobídla ho. ,,Vypadnout na chvíli z Osady není žádný průšvih. Vždyť jsi tu přeci čtrnáct let bydlel!"
16
Zmarovy boty. „Já musím jít," řekl, otočil se a utíkal k lesu. Idashw) z stát na místě. Wax zmizel v lese a utíkal k Synodě. Je ti že si teď bude myslet, že jsi srab, bouřila se druhá pol jeho já. Všichni si to budou myslet. Skrčil se pod oknem babiččina úřadu. Srdce mu divoc šilo. Přitiskl se ke zdi a skutečně slyšel otevřeným okne se děje uvnitř. ,,My se dokážeme ochránit sami, strážmi bylo slyšet babičku. ,,To přece víte." Wax se odvážil napřímit a nahlédl oknem dovnitř. Ba seděla za stolem jako ztělesnění terrisské ctnosti, vlasy tané do uzlu, tradiční oblečení vzorně upravené. Muž, který stál naproti ní, držel pod paží klobouk a pŮ velmi zdvořile. Byl starší, měl splihlý knír a na prsou kap ský odznak s označením detektiva. Vysoká hodnost. Pres Jo, pomyslel si Waxilián a pohrával si v kapse se zápisn ,,Terris se chrání sám," poznamenal strážník, ,,protože o nu obvykle nepotřebuje." ,,Ani teď ji nepotřebuje." ,,Ale můj informátor -" „Vy máte informátora?" podivila se babička. ,,Já jsem Jela, že jste dostal anonymní tip." „Ano, anonymní," odpověděl a položil na stůl list pa ,,Ale tohle není jenom obyčejný tip." Babička zvedla papír. Waxilián věděl, co je na něm nap Už ho viděl. I s průvodním dopisem. Košile páchnoucí kouřem, pověšená na jeho dveřích. Zablácené boty, které odpovídají stopám kolem ohoř domu. Láhve oleje ve skříni u jeho postele. Papír obsahoval seznam důkazů, které svědčily o to ten, kdo před necelým měsícem podpálil jídelnu, takže řela až po samé základy, byl Forch. Bylo to vzrušující, dl na to, jak strážníci berou Waxiliánova zjištění vážně. „Je to jistě znepokojivé," namítla babička, ,,ale ne v tom seznamu nic, co by vás opravňovalo nás tu rušit, táne."
17
nikdy nenašel a co ostatní evidentně měli, i když to jmenovat. e rozprchli kolem budovy se zataženými okny, kde ou sedávala a četla Waxiliánova babička. V Terrisu ran stráže, ale přesto byly brány sledované. ·n z brány nevyšel. Ještě. Sklonil hlavu, vyhrnul si dhalil feruchemické náramky. volala na něho Telsin. Neodpověděl. ně, že nejdeš. Bojíš se průšvihu." washim a Forcha pryč. Idashwy se kupodivu loudala hlédla se s tázavým pohledem na Waxiliána. 'dnu, pomyslel si. Nic to není. V uších mu stále zněl směch. Přinutil se udělat krok dopředu a připojil se } . Měl stažený žaludek, ale srovnal s ní krok a těšil se esmělého úsměvu.
o se to stalo?" zeptal se. ?" roč
tak nahonem poslali pro babičku?" wy pokrčila rameny a svlékla si terrisské oblečení. Šoho, že pod ním má sukni a blůzu, jaké se nosí ve městě. 1la terrisský plášť do křoví. "Já toho moc nevím. Viděla ou babičku běžet do Synody a zaslechla jsem, jak o tom athed. Nějaká krize nebo co. My jsme na dnešek pláže utečeme do města, tak jsem usoudila, že tohle je příležitost."
nevolali ji přece jen tak pro nic za nic ... " přemítal án a ohlédl se přes rameno. ad že ji má vyslýchat strážmistr nebo co," pokračovala 'Y· 'iník? jď, Asinte," pobídla ho a vzala ho za ruku. ,,Babička cizákem zatočí dost rychle. Možná už je na cestě sem!" ul na místě. shwy se na něho podívala. Ty její velké hnědé oči mu ožňovaly myslet. ,,Tak jdeme," pobídla ho. ,,Vypadnout víli z Osady není žádný průšvih. Vždyť jsi tu přeci čtrnáct dlel!" 16
Zmarovy boty. „Já musím jít," řekl, otočil se a utíkal k lesu. ldashwy zůstala stát na místě. Wax zmizel v lese a utíkal k Synodě. Je ti jasný, že si teď bude myslet, že jsi srab, bouřila se druhá polovina jeho já. Všichni si to budou myslet. Skrčil se pod oknem babiččina úřadu. Srdce mu divoce bušilo. Přitiskl se ke zdi a skutečně slyšel otevřeným oknem, co se děje uvnitř. ,,My se dokážeme ochránit sami, strážmistře," bylo slyšet babičku. ,,To přece víte." Wax se odvážil napřímit a nahlédl oknem dovnitř. Babička seděla za stolem jako ztělesnění terrisské ctnosti, vlasy spoutané do uzlu, tradiční oblečení vzorně upravené. Muž, který stál naproti ní, držel pod paží klobouk a působil velmi zdvořile. Byl starší, měl splihlý knír a na prsou kapitánský odznak s označením detektiva. Vysoká hodnost. Prestižní. Jo, pomyslel si Waxilián a pohrával si v kapse se zápisníkem. ,,Terris se chrání sám," poznamenal strážník, ,,protože ochranu obvykle nepotřebuje." ,,Ani teď ji nepotřebuje. " ,,Ale můj informátor-" ,,Vy máte informácora? " podivila se babička. ,,Já jsem myslela, že jste dostal anonymní tip. " ,,Ano, anonymní," odpověděl a položil na stůl list papíru. ,,Ale cohle není jenom obyčejný tip." Babička zvedla papír. Waxilián věděl, co je na něm napsáno. Už ho viděl. I s průvodním dopisem. Košile páchnoucí kouřem, pověšená na jeho dveřích. Zablácené boty, které odpovídají stopám kolem ohořelého domu. Láhve oleje ve skříni u jeho postele. Papír obsahoval seznam důkazů, které svědčily o tom, že ten, kdo před necelým měsícem podpálil jídelnu, takže vyhořela až po samé základy, byl Forch. Bylo to vzrušující, dívat se na to, jak strážníci berou Waxiliánova zjištění vážně. ,Je co jistě znepokojivé," namítla babička, ,,ale nevidím v tom seznamu nic, co by vás opravňovalo nás tu rušit, kapitáne."
17
Strážník se naklonil nad stůl, opřel se rukama o jeho okraj a podíval se JÍ do očí. ,,Ale hasiče jste nevyhodila, když jsme , ám Je sem při tom požáru poslali." „Vždycky přivítám pomoc, když jde o záchranu lidských životu," odpověděla babička. ,,Ale nemám zájem zavírat je v cele. Dčkuju." ,,Protože Forch je twinborn? Máce strach z jeho schopností?" Pohrdavě se na něho podívala. „Staršino," řekl a zhluboka se nadechl, ,,máte tu mezi sebou zločince a-" „Pokud tu máme zločince," namítla, ,,tak si s ním poradíme sami. Já jsem viděla ty domy zkázy a utrpení, kterým vy říkáte věznice, kapitáne. Nedopustím, aby v nich skončil kdokoli z mých lidí na základě nějakých anonymních výmyslů, které někdo poslal poštou." Strážník se zhluboka nadechl a vydechl a potom se napřímil. S čímsi pleskl o desku stolu. Waxilián přimhouřil oči, aby tam dohlédl, ale strážník měl tu věc pod rukou. ,,Kolik toho víte o žhářství, staršino?" zeptal se strážník tiše. „Tenhle zločin málokdy zůstává samotný, většinou se k němu přidruží ještě další. Často se žhářstvím přikryje vloupání, defraudace nebo agrese. Právě v takových případech, jako je tento, je to často jen předzvěst něčeho většího. Přinejlepším máte mezi sebou žháře, který jen čeká na příležitost a bude pálit znova. A přinejhorším ... no, přijde něco horšího. Abyste toho všichni nelitovali, staršino." Babička sevřela rty do tenké linky. Strážník dal ruku ze stolu a na stole nechal ležet ten předmět. Byl to náboj. ,,Co to je?" zeptala se babička. ,,Taková připomínka." Babička smetla kulku ze stolu, až se odrazila od zdi, za kterou se skrýval Waxilián. Uskočil a přikrčil se. Srdce mu stále divoce bušilo. ,,Tyhle nástroje smrti mi sem nenoste," sykla babička. Waxilián se vrátil k oknu. Strážník si právě nasazoval na hlavu čepici. ,,Až ten kluk zase něco podpálí," řekl tiše, ,,tak pro mě pošlete. Doufejme, že ještě nebude pozdě. Dobrou noc."
18
Mlčky odešel. Wax se schoulil ještě těsněji ke zdi v obavác že se strážník ohlédne a uvidí ho. Neohlédl. Kapitán vyra po cestě a zmizel ve večerním šeru. Ale babička ... nepřesvědčil ji. Copak to nevidí? Forch sp cha! zločin. A oni to nechají být. Proč ,, Asince ,"ozvala se babička. Vždycky Waxiliánovi říkala jd terrisským jménem. ,,Pojď sem, prosím." Projela jím nejdřív vlna šoku a potom studu. Vstal. ,,Jak " že jsem tady?" zeptal se oknem. ,,Vidím tě v zrcadle, chlapče," odpověděla, aniž by se ?a n • podívala. Oběma rukama zvedla šálek čaje. ,,Poslech~1, _an Mrzutě se ploužil kolem dřevěného domku a vstupmm1 dv mi dovnitř. Celý dům byl cítit nátěrem, na kterém nedáv také pracoval. Ještě měl zbytky barvy za nehty. Vešel dovnitř a zavřel dveře. ,,Proč jsi -" Posaď se , Asinte," řekla babička tiše. ,, o I Došel ke stolu, ale nesedl si na místo pro hosty. Zusca přímo na místě, kde stál strážník. „To je tvůj rukopis," poznamenala babička a p~ejela _ru po papíře, který strážník nechal na stole. ,,Neříkala Jsem ti sr že Forcha máme pod kontrolou?" „Říkala jsi mi hodně věcí, babičko. Ale věřím tomu, rn mám důkaz." Vwafendal se naklonila nad stůl. Ze šálku, který držela, kou, stoupala pára. ,,Ale Asinte," poznamenala, ,,já jsem sir lela, že sem chceš zapadnout." ,,To chci." ,,Tím , že mi budeš poslouchat pod oknem, když máš b meditacích?" Sklopil oči a začervenal se. Základním stavebním kamenem Terrisu je pořádek, cl če::, řekla babička. ,,Máme svoje pravidla a ta mají svů
vod." ,,A zapalovat domy není proti pravidlům?" ,,Jistěže je," odpověděla. ,,Ale Forch není tvoje starost. vili jsme s ním. Lituje toho. Zachoval se jako floutek, co moc času sám a nudí se. Požádala jsem pár lidí, aby se I
19