ÚVOD ZDENKA Z: Je mi devadesát a mám kamarádku, které je dvacet pět. Při dobré vůli a včasném poznávání erotických krás života, by mohla být moje pravnučka. Protože však žádné potomky nevlastním, uniklo mi, jak jde vývoj generací řadou let po stupně dopředu, a kajícně přiznávám, že mnohému pokroku od roku k roku vůbec nerozumím. Od toho mám tedy kamarádku Pavlínku, aby mne poučila, jak to dneska chodí. A více méně žasnu, stejně jako ona žasne nade mnou. A přitom si ohromně rozumíme. je to asi tak, jako když se potká doga s jezevčíkem, člověk by nevěřil, že se mohou skamarádit, a oni jo, protože navzájem poznají, že jsou oba psi. No a o tom vzájemném po znávání by měla být tato knížka. Jsou to dva světy, nebo vskutku jenom jeden? Co nás vlastně rozděluje? Jako člověk jsem patrně stejná jako pramáti Eva, mám dvě ruce, dvě nohy, dvě uši, dvě oči, jeden mozek, stejné bolesti i touhy, jenomže mne pánbu poslal na zem o několik statisíciletí později, to kolem se měnilo, formovalo, až dospělo k dnešku a to, v čem jsem žila, ze mne udělalo to, co dnes jsem. A v tom kvapu času, ve kterém jsem prožila svých devadesát let, se snažím pochopit, odkud kam to dění na světě míří a co já s tím vším mám společného. A hlavně to bude o elementu žena - muž. Nejdřív však upozorňuju, že jsem ženská, že do mužů nevidím, i když mám s nimi své zku šenosti, takže můj postoj k životu je holčičí, snad ne ojedinělý, ale v každém případě takový, jakému mne život naučil.
7
ÚVOD PAVLÍNA
Poprvé jsem ji uviděla při premiéře Lídy Baarové, na červeném koberci, kdy jsem ji vítala a podala jí ruku. Přišla jako velká dáma, ze které jsem nemohla spustit oči. Její charismatický úsměv, perfektní make-up a účes, kožich a nádherné šaty ve mně vyvolaly obdiv. Byla skvěle naladěná, smála se a místo výtahu šla po schodech! Byla pro mne na první pohled jasnou inspirací. Protože o ni byl velký mediální zájem, dostala se mi tak příležitost ji poznat víc a doprovázet ji na focení nebo rozhovory. A tady si myslím, že mezi námi začal vznikat oboustranný přátelský vztah. Takovým dobrým lepidlem bych asi označila její narozeniny, které má 4. dubna. Byla to pro mne nesmírná radost uspořádat oslavu její devadesátky. Nebyl to dárek pro ni, vlastně to byl dárek mě. Je pro mě takové čerpadlo, zdroj inspirace. Přála bych si opravdu moc, aby mi ve stáří fungovala hlava a tělo jako jí teď. Zažila ve svém životě mnoho smutných a nelehkých situací, ale ani jedna ji nepoložila. Je pevná jako skála a přitom na první pohled z ní vyzařuje křehkost a ženskost. Nikdy nefňuká, nenaříká, bojuje jako gladiátor. Má v sobě motor a ten jede pořád naplno. Je zkušená, chytrá a noblesní dáma, která mi dělá radost už jen tím, že mi věnuje svůj čas. Moc si jí vážím a líbí se mi, že se spolu umíme zasmát, mohu jí říct všechno a nemusím přemýšlet nad slovy nebo formou. Jsem před ní přirozená a je mi blízko. A co je naprosto nejlepší - nevychovává mě, vyslechne mě, poradí mi, ale nesnaží se mi vnucovat svůj názor. A v neposlední řadě mi umí zvednout náladu, ale také sebevědomí. Její pochvala se mnou umí dělat divy. Přála bych si, aby ještě dlouho byla součástí mé budoucnosti. Je skvělá! To jsou důvody, které vysvětlují naše přátelství. Tak tedy pojďme začít, Zdenko, ať nezdržuju ...
9
KAPITOLA I
Z: Když se člověk rozhodne jít na procházku svým živo tem, tak najednou neví, kde má začít. Najednou zjišťuje, že ten život je mozaika, složená ze spousty barevných sklíček, které někde spolu vůbec neladí, aby se pak spojily ve třpytivý celek, který zase zahalí mlha, ale ta za chvíli začne prosvítat, a tak člověk jde ze světla do tmy a zase do šera, jeho kroky prochází tou cestou tiše, pak zase zadupou a najít nějaký záchytný bod, o který se můžeš opřít, je úkol, který hledám pro náš rozhovor. Co nás vlastně v životě nejvíc ovlivňuje? Asi je to přece jenom láska. Tak začněme s ní. P: Dobře. Ale všímáš si, jak rychle se dnes lidi rozcházejí a rozvádějí? Když to tak kolem sebe pozoruji, tak ničíme mezi lidské vztahy kvůli hloupostem a jakmile se přihodí nějaký pro blém, tak místo snahy komunikovat a řešit ho řekneme: ,,Hele víš co, asi to nemá cenu, bude lepší, když si půjdeme každý svou cestou. To neřeš ..." Ráda bych věděla, jak poznám, že někoho miluju a že má cenu bojovat. Do dnešního dne nevím, jestli jsem někdy někoho milovala. Jak se to pozná? Z: To, děvče, hned tak nepoznáš. Ty začátky zami lovanosti vznikají přes oči, někdo se ti líbí, odpovídá tvým představám (vysoký, štíhlý s modrýma očima), ten protějšek má stejné pocity (blond, se šťavnatými ňadry), seznámíte se, začnete se spolu držet za ruce (tak to alespoň fungovalo za mých časů), chodíte do parku a do biografu, tam ve tmě tě už může pohladit po noze i ji stisknout, pak konečně se dostane ke rtům, což může dopadnout vlhce, milostně, ale už tady přichází
II
první nebezpečí. Zažila jsem propukající vášnivou lásku, která skončila právě tím prvním políbením. Tomu fešnému muži tak zapáchalo z úst, že veškeré jeho vypracované svaly, které slibovaly pod jeho košilí a šortkami nevšední zážitek, ustoupily okamžitě do pozadí. Veškerá touha vyprchala, vyvinula jsem se z jeho objetí a chudáka nechala na břehu Nežárky nechápavě stát. Protože to bylo o dovolené a ještě jsme se častěji vídali, vyhýbala jsem se mu, jak jsem mohla, vlastně jsem se za to abruptní zvládnutí své vášně nezvládnutelně styděla. A teď si představ, že kdyby si On tenkrát třebas nebyl dal česnečku, nebo vyčistil zuby, tak to tam na břehu té říčky dopadlo úplně jinak. Asi by se nám to oběma líbilo, pokračovali bychom v načatém díle a dnes bych byla vdova v domácnosti s pěti pravnoučaty, na které bych pletla ponožky a čepičky, o něž by nikdo nestál, jelikož jsou k dostání daleko modernější a lepší. A jestli by se byl ten náš vztah dopracoval k opravdové lásce, to se nedá říct, to člověk ví, až když ji prožije. Já myslím, že láska je cosi nedefinovatelného. Začíná pudovým spojením dvou lidí, kdy tělesná touha přebíjí myšlení, rozum se octne v klíně a ani mozku se nepodaří ho odtamtud vytáhnout (pokud nejde o lásku k penězům či k moci, ale to je jiná kapitola, tady by láska měla být nahrazena slovy hamižnost). Člověk se octne v deliriu, které považuje za lásku láskoucí. Jenomže jako na Silvestra oslňujících rachejtlí pomalu ubývá, barvy uhasínají, výbuchy mizí a k ránu nastává novoroční klid, tak i tělesný vztah se opotřebovává, mění, a teprve tam někde, kdy smysly se dostanou do rovnováhy, kdy vzniká to pravé porozumění, něha, tam se asi rodí ta skutečná láska, pochopení, odpuštění. Ale někdy taky vznikne nuda, touha po nových dobrodružstvích a ta bývalá „láska" je fuč. Tomu se člověk nesmí divit, ani bránit, ani vyhýbat. To prostě tak je.
12
P: Takže lásku poznám, až když už je pryč, že?! Z: Ne. Až je pryč ta zamilovanost, která buď v tu lásku dozraje anebo pomalu uschne. P: No dobře. Prosím tě, když jsi byla mladá, bývalo normální, že mladé holky randily se staršími muži? Dnes takových případů vidím kolem sebe mnoho a sama mám tu zkušenost. Ale nevím, jestli je to jen ve větších městech ... A víš, že dnes se používá speciální označení pro pár, který tvoří starší pán a mladá dívka, která využívá jeho finanční zajištěnosti? Ten pán se dnes označuje „sugar daddy", což v překladu do češtiny znamená cukrový taťka. Ale sama vím, že peníze a zajištění není vždy hlavní důvod vztahu s tak velkým věkovým rozdílem. Z: To souvisí jedno s druhým. Když se tak díváš kolem sebe, tak si taky všimni, v jakém postavení ti starší páni jsou. Vsadím se, že nejde nikdy o nějaké úředníčky, o lidi, kteří musí počítat své drobné a nemohou ani sobě dopřát jít na koncert nebo do hezkého restaurantu. A mohou to být i lidé vzdělaní a daleko cennější než ti, po kterých je poptávka. Jak napsal Seneca: ,,Záleží na tom, jaký jsi, ne co máš." Domnívám se totiž, že mladá nezadaná dívka hledá trva lou známost, co ji láká je etablované stáří, které jí může ledacos poskytnout, co od stejně starého študáka čekat samozřejmě nemůže. Když má kliku, tak se seznámí se vzdělaným chlapem, kterého okouzlí její věk, a ona se nezamiluje jen do jeho peněz, ale také do něho. Pak je to v nejlepším pořádku. Jenomže ta kových případů je málo. A je také málo mohovitých pěkných mužů, kteří ani v pokročilejším věku nezapřou svá motýlí křídla,
13
s nimiž přelétají z jedné květinky na druhou a jistotu nedají žádné. Samozřejmě, že se to odehrává daleko víc ve městech než na vesničkách. 1 když máme bohaté sedláky, pardon farmáře, o které se opřít je mnohdy lepší než o bohaté existence městské, ale představa, že budu bydlet na venkově, na hony vzdálená od světel velkoměsta, není v mládí tak moc lákavá. K tomu honu za mohovitými partnery: je určitě příjemné být chvíli hýčkaná, ale očekávat vztah na celý život, takového hned tak nepotkáš. Ostatně používáš slovo randění, to je asi přesně to, co se dá v tomto případě očekávat. P: Zdenko, teď mně ještě napadlo, víš, že dnes existuje na internetu celkem dost seznamek, které se přímo specializují na to, že mladá a atraktivní slečna hledá sponzora? Představ si, že ty dívky si tam založí tzv. profil, kam nahrají svoje fotografie , klasicky o sobě napíšou nějaké představení, které zahrnuje i jejich záliby, sny a přání. Jenže k tomu ještě dopíšou, kolik měsíčně potřebují na spokojený život. A pak zase opačně - muž si založí také svůj profil, ale ještě přidá údaje o tom, koho by si tak přál najít. A tak se tam ti dva seznámí, jdou randit, on jí platí život, ona se mu dává zplna a všichni jsou šťastni do té doby, než se ozve sponzor s tučnější nabídkou. Z: V tom jsou si ty naše generace věru vzdálené. Dřív byly jenom inzeráty, jako: Za trošičku lásky půjdu za tebou do dáli. .. , Budu ti dobrou, věrnou manželkou ... , Vstupte do mého života, už teď vás miluji..., Hledám ženu za každou cenu... Já nevím, jestli ta internetová nabídka není poctivější. Něco za něco. To říkám proto, abych našim mladým a jejich elektronickým vynálezům nebrala hned vše, v co mají důvěru. Možná že jsou tam taky opačné seznamovací možnosti. Že se půvabní
14
mladíci nabízejí mohovitým dámám a ty zase hledají obveselení u neukojeného mládí. P: Řekni mi, proč začíná být trendem, že starší dámy mají „zajíčky"? Z: Nevím, od kolika let počítáš starší dámy. Jo, to za našich mladejch let už ve čtyřiceti byly ženy matrony, ale dnes? Podívej se kolem sebe, kolik „celebrit" i přes šedesát má kolem sebe chlapce sotva škole odrostlé. Proč? Protože se jim zastesklo po mládí, po vypracovaném hladkém těle. A ony vypadají podpořeny botoxy a kouzly plastických chirurgů na chvíli skvěle a mladistvý vznět jim svědčí. Jestli se k tomu taky dobereš, ti prorokovat nebudu, ale neříkej nikdy nikdy. P: Ve čtyřiceti letech není ženská stará... V tomto případě narážím pouze na číselný rozdíl. Pokud bude třicetiletá žena spát s patnáctiletým chlapcem, tak bude mít taky nálepku „starší dáma". Tak jsem to myslela. Já osobně jsem měla dvakrát mladšího kluka, byl to, jak se dnes říká, spíše „úlet", nic vážného. A ačkoliv byli jen o dva roky mladší než já, připadala jsem si ve svých dívčích letech jako jejich matka. Byli sice krásní, fajn, sexy a dokonce chytří, ale neuměla jsem si představit, že mi dají to zázemí, které snad každá holka podvědomě hledá. Myslíš, že se mi ten pohled časem změní? Ty máš zkušenost s mladšími muži? Z: Ano, ano, mám jednu zkušenost. Jenomže to byla taková výjimka. Já jsem vždycky inklinovala ke starším mužům, k chytrým, vzdělaným, vědoucím. Byla jsem taková pijavice, která z nich sála všecko, co se dalo, obohacovala jsem se jejich
15
duchem i tělem a přejímala i filtrovala jejich životní postoje. Takže ta má zkušenost s o osmnáct let mladším chlapcem byla spíš lidumilná záležitost než velké vzrušení. Ale od začátku. V divadle Komedie jsme hráli veleúspěšnou hru Noela Cowarda Akt s houslemi. Měla jsem v ní krásnou komickou roli šantánové tanečnice, s sebou vodící svého mladinkého milence, s kterým se před ostatními chlubí a cicmá se s ním, kde může (tedy na jevišti). Role toho mladíčka byla skoro němá, to znamená, že kromě nějakého ano, ne neměl žádný text. Režisér se tedy rozhodl obsadit ji nehercem, ztepilým mladíkem, který občas předváděl pánské oděvy a byl synem mé přítelkyně, baletky Karlínského divadla. Byl to hoch opravdu krásný, s vlnitými vlasy až na krk (tenkrát ještě neexistovali Beatles, kteří pánské účesové módě dali nový tvar, vyvinuvší se až k dnešním dredovým dlouhovlasákům), jedno ženské oko při pohledu na něj nezůstalo suché. No a tenhle Adonis se do mne zamiloval. Hráli jsme, hráli, až došlo k derniéře. Poslední představení se vždycky společně zapíjí, tentokrát však každý musel ještě něco vyřizovat, pro Sváťu Beneše přijeli filmaři na noční natáčení, Rudla Deyl se necítil dobře, tam někde už klíčila jeho ošklivá nemoc, Nina Jiránková měla návštěvu z Itálie, Růžena Lysenková (babička Ani Geislerové) taky něco, a tak se večírek nekonal. Můj milenec František (tehdy ještě milenec jen na divadle) byl chudinka tak zklamán, že společně neposedíme, že jsem se nad ním slitovala a pozvala ho do jedné vinárny ve Štěpánské ulici na přípitek. Už jsem byla unavená a za půl hodiny chtěla jít domů, načež on prohlásil, že mne doprovodí. Když jsem se s ním před domem loučila, byl tak nešťastný, že se už neuvidíme, že se mně ho zželelo a pozvala jsem ho nahoru. Chvíli jsme stáli na terase, měsíček svítil, vypili jsme další skleničku, pak jsem mu vlídně řekla, že už musí jít, on se však najednou vzmužil,
16
svých celých sedmnáct let vložil do toho okamžiku a já neměla odvahu říct ne. Ostatně nebylo to tak špatné. Jenomže... Já jsem odmalička alergická na mlíko a on celý ve své nevinnosti voněl mlíkem! Zůstal přes noc, ráno jsem ho donutila, aby zavolal mamince, že je živ a zdráv (prý ještě nikdy nezůstal přes noc někde, aby to doma předem neohlásil), udělala mu snídani a vypravila do školy. Byla to jeho první zkušenost. Moje taky. Ale já, poučená knihami, jsem věděla, že to poprvé je pro kluka strašně důležité, že od toho se odvíjí jeho další erotický život, tak jsem ho nechala odvíjet se u mne a se špatným svědomím jsem poslouchala Sašu, jeho matku, jak je Fanoušek najednou vyměněný, šťastný, že se strašně zamiloval, ale kdo ho konečně zbavil panictví jí prozradit nechce a ona se jen bojí, aby to nebyla žádná flundra. Tak jsem jednoho dne sebrala odvahu, vědouc, že Saša je moudrá ženská, a řekla jsem, že ta flundra jsem já. To, že to nebude přijato jako tragédie, jsem věděla, ale nějakou negativní reakci jsem přece jen předpokládala. Místo toho mi Saša začala líbat obě tváře, vykřikovat radostí, že nic lepšího se Fandovi nemohlo stát, říkám, byla to zkušená, moudrá kamarádka. A po čase mi pomáhala najít pro Faníčka náhradnici. Podařilo se. S velkou protekcí docílila, aby Franta mohl odjet studovat do Švýcar a tam se ho ujala jeho mladá bytná. A potom se prý už rozjel naplno. Nebylo divu. Při jeho vzhledu i při tom, co není vidět na první pohled! Takže místo odpovědi na tvou otázku jsem ti odvyprávěla svůj příběh z dávného minula. Odpovědět ti nedovedu a jak tak koukám, tak naše zkušenost se „zajíčky" je si do jisté míry podobná. Jenomže já dnes vím, že byla ojedinělá, že už mne žádné další rozkoše toho ani jiného druhu nečekají . Zatímco u tebe dávno, moc a moc dávno ještě není všem dnům konec. Ale to patří do kapitoly přitažlivost. Nikdy nevíš, kdy a kde na
17
Zdenka Pavlína Proctiázková Kadlecová
Procházka ,._,.
ZIV tem
za našich mladejch let nebejvalo a co beJvalo Vydalo Nakladatelství BRÁNA, a. s., Nad Vinným potokem 4, ror oo Praha ro, jako svou 1075. publikaci Obálku s použitím fotografie Jana Zátorského navrhla Barbora Ondřichová Fotografie na zadní straně přebalu COYOTAK PICTURES Fotografie v knize archiv Zdenky Procházkové Odpovědná
redaktorka Dana Bryndová
Technická redaktorka Vlasta Machová Sazba Barbora Ondřichová Vytiskl EUROPRINT, a. s. Stran 224 První vydání Praha 2017 in fo@ brana-knihy .cz www.brana-knihy.cz Najdete nás na Facebooku Knihy z Nakladatelství BRÁNA si můžete objednat nebo zakoupit také na naší adrese po dohodě s obchodním oddělením