.telství GLOS v roce 2017, o 95,612 00 Brno w.apokryf.cz
ava: Martin Procházka vila: Marie Gut
OBSAH: Dvanáct měsíčků
5
O Širokém, Dlouhém a Žárookém
14
Chytrá horákyně
23
Moudrý zlatník
36
O labuti
46
Růžové poupě
55
•
DVANÁCTv MĚSÍČKŮ
ila jednou jedna žena a ta měla dvě dcery. Jedna dcera byla vlastní a druhá nevlastní. Svoji měla nade vše ráda, ale nevlastní ani vidět , ~ ....c--T'<- nemohla a to proto, že /2 ~ +; nevlastní Maruška byla q"f:~0il!H. ~\ krásnější než její Dorla. 1 ~~ • Milá Maruška . nevěděla, že je tak krásná a velmi ji rmoutilo, že se na ni macecha stále tak hněvá. Všechnu práci vykonávala sama. Vařila, prala, dříví štípala, trávu žala a krávy sama obstarávala. Dorla se v krásných šatech před zrcadlem jen otáčela a stále poroučela. Ale Maruška byla mírná jako ovečka a vše ráda obstarávala a matčiny nadávky trpělivě snášela. Ale ani to mnoho nepomohlo. Matka i Dorla ji týraly čím dál tím více, protože se stávala neustále krásnější a Dorla ošklivější.
Z
5
A tu si jednou matka řekla: ,,Proč mám mít doma nevlastní dceru? Když pňjdou chlapci na námluvy, zalíbí se jim hezká Maruška anaDorlu se ani nepodívají. Musíme se jí zbavit." Od té chvíle přemýšlela, jak by to učinila. Nedávala Marušce jíst, bila ji a vymýšlela nemožnosti, které se splnit nedaly. Jednou, uprostřed zimy, když mrzlo, jen praštělo, zachtělo se Dorle čerstvých fialek. ,,Jdi, Maruško, přines mně kytici fialek z lesa," poručila nevlastní sestře. ,,Domičko, jak mám pňnést fialky, když je tolik sněhu?" pravilo ubohé děvče. „Neslyšíš snad? Jsi líná a nechce se ti! Nepňneseš-li mně z lesa fialky, zabijeme tě," zvolala Dorla. Macecha Marušku chytla, vystrčila ven a dveře zabouchla. Děvče plačíc šlo do lesa. Zapadala po kolena do sněhu a dlouho bloudila a bloudila. Ruce i nohy ji zábly, hlad měla a tak prosila Pána Boha, aby si ji raději vzal. Pojednou spatřila v dáli světlo. Šla stále za ním, až přišla na vrchol hory. A tu vidí veliký oheň, okolo něho sedí dvanáct mužů. Uprostřed nejstarší s dlouhým, bílým vousem, pak mladší a mladší, až poslední nejmladší a nejkrásnější. Muži tiše sedí a dívají se do ohně. Nejstarší drží veliký kyj. Je to
6
7
ka řekla: ,,Proč mám mít doma přijdou chlapci na námluvy, ;ka a na Dorlu se ani nepodívají. 1d té chvíle přemýšlela, jak by 1rušce jíst, bila ji a vymýšlela lnit nedaly. Jednou, uprostřed praštělo, zachtělo se Dorle
nes mně kytici fialek z lesa," :. ,,Domičko , jak mám přinést 1ěhu?" pravilo ubohé děvče . . a nechce se ti! Nepřineseš- li ne tě," zvolala Dorla. Macecha ,a ven a dveře zabouchla. o lesa. Zapadala po kolena do 1 bloudila. Ruce i nohy ji zábly, 'ána Boha, aby si ji raději vzal. v dáli světlo. Šla stále za l hory. A tu vidí veliký oheň, ct mužů. U pro střed nejstarší Lsem, pak mladší a mladší, L nejkrásnější. Muži tiše sedí !j starší drží veliký kyj. Je to
6
7
OBSAH Dvanáct měsíčků
O Širokém, Dlouhém a Žť Chytrá horákyně Moudrý zlatník O labuti Růžové poupě
© Vydalo nakladatelství GLOS v roce 2017, Palackého 95,612 00 Brno ww":'.apokryf.cz Grafická úprava: Martin Procházka Upravila: Marie Gut