Issuu

KAPITOLA 1.

Ten, jehož život se měl záhy naplnit smrtí a násilím, zloději a lupiči, se v recepci nejubožejšího hotelu ve Švédsku zasnil. Jediné vnouče koňského handlíře Henrika Bergmana vždycky svádělo svoji bídu na dědečka. Stařík vévodil v rámci jižního Švédska špičce svého oboru, nikdy neprodal míň než sedm tisíc zvířat za rok, všechno prvotřídní kusy. Od roku 1955 však proradní sedláci počali měnit dědovy plno- a polokrevníky za traktory takovou rychlostí, kterou dě deček nedokázal chápat. Ze sedmi tisíc transakcí bylo sedm set, z nichž se stalo sedmdesát a z těch pouhopouhých sedm. Během pěti let se několikamilionové rodinné jmění rozpustilo v obláčku nafty. Otec ještě nenarozeného vnuka se v roce 1960 pokusil zachránit co, co zachránit šlo, tím, že objížděl rolníky v kraji a kázal prokletí mechanizace. Vždyť se toho tolik povídá. Třeba že nafta způsobuje rakovinu, když na člověku ulpí, a taky že ulpí. A pak tatínek dodával, že výzkumy prokázaly, že nafta u mužů pravděpodobně způsobuje neplodnost, jenomže to dělat neměl. Za prvé to nebyla pravda a za druhé to zaneprázdll

nenym, nicméně neustále chtivým zemědělcům opatřeným třemi až osmi dětmi znělo jako pohádka. Bylo trapné opatřit si kondom, na rozdíl od nějakého toho kousku z řady Massey Fergusson nebo John Deer. Dědeček zemřel v chudobě, navíc ho ukopal jeho poslední kůň. Jeho zkroušený syn i bez koní přesedlal, prošel jakýmsi kurzem a časem získal zaměstnání u společnosti Facit a. s., jednoho z předních světových podniků vyrábějících psací a počítací stroje. Tím se mu zadařilo být převálcován historickým vývojem nejenom jednou, ale rovnou dvakrát za život, jelikož trh najednou zaplavily elektronické kalkulačky. Jako výsměch produktu zvíci cihly od firmy Facit se japonská varianta navíc vešla do kapsy od saka. Stroje koncernu Facie se nesmrštily (aspoň ne dostatečně rychle), ovšem podnik sám tuto změnu prodělal a nakonec se scvrkl doslova v nic. Syn koňského handlíře dostal padáka. Aby potlačil skuteč nost, že ho život dvakrát podvedl, sáhl po láhvi. Nezaměstnaný, zahořklý, stále nemytý a nikdy střízlivý, ztratil záhy veškerou přitažlivost pro svou o dvacet let mladší manželku, která nejdřív vydržela chvíli a potom ještě chvíli. Ale nakonec si ca trpělivá mladá žena pomyslela, že se chyba, kterou představoval sňatek s nesprávným mužem, dá odčinit. „Chci se rozvést," řekla jednou dopoledne manželovi, který rázoval po bytě onoho páru v bílých trenýrkách s tmavými fleky a něco hledal. ,,Nevidělas flašku s koňakem?" opáčil. ,,Ne. Ale chci se rozvést." „Včera večer jsem ji postavil na linku, muselas ji někam přesunout ... " ,,Je možné, že skončila v baru, když jsem uklízela, už si nevzpomínám, ale snažím se ti vysvětlit, že se chci rozvést." 12

„V baru? Jo, jasně, tam jsem měl hledat! Jsem pitomec. To se pak odsud odstěhuješ? A vezmeš si s sebou i toho prďolu, co si jenom sere do gatí?" Ano, miminko s sebou vzala. Blonďatého kloučka s hodnýma modrýma očima. Kloučka, z nějž se měl o mnoho let později stát recepční. Maminka si pro sebe vysnila kariéru učitelky jazyků, ale miminko se rozhodlo přijít na svět čtvrt hodiny před začátkem závěrečné zkoušky. Teď odjela do Stockholmu s prckem, svými pěti švestkami a podepsanými rozvodovými papíry. Pak se vrátila k dívčímu příjmení Perssonová, přičemž nezvážila důsledky pro chlapce, který už dostal křestní jméno Per (ne že by nebylo možné jmenovat se Per Persson nebo třeba Jonas Jonasson, ale někomu to může připadat fádní). V hlavním městě na ni čekala práce dopravní policistky. Matka Pera Perssona chodila po ulici sem a tam a téměř denně jí vyčinil některý ze špatně parkujících řidičů, především těch, kteří si mohli udílené pokuty dovolit. Ze snu o učení - o šíření znalostí o tom, které německé předložky se pojí se čtvrtým a které se třetím pádem, mezi žáky, jimž to bylo povětšinou samozřejmě jedno - sešlo. Ale když matka v zaměstnání, které mělo být jenom dočasné, strávila půlku věčnosti, stalo se, že jeden z těch poučujících, špatně parkujících řidičů se úplně rozlítil, když uprostřed stížnosti objevil v uniformě dopravní policie ženu. Jedno dalo druhé a ocitli se na obědě v krásné restauraci, kde byl lístek s pokutou přetržen vedví, asi tak při servírování kávy s likérem. A když jedno dalo třetí, požádal špatně parkující řidič matku Pera Perssona o ruku. Žadatelem byl náhodou islandský bankéř, který se chystal odstěhovat domů do Reykjavíku. Své zamýšlené manželce na-

nenym, nicméně neustále chtivým zemědělcům opatřeným třemi až osmi dětmi znělo jako pohádka. Bylo trapné opatřit si kondom, na rozdíl od nějakého toho kousku z řady Massey Fergusson nebo John Deer. Dědeček zemřel v chudobě, navíc ho ukopal jeho poslední kůň. Jeho zkroušený syn i bez koní přesedlal, prošel jakýmsi kurzem a časem získal zaměstnání u společnosti Facie a. s., jednoho z předních světových podniků vyrábějících psací a počítací stroje. Tím se mu zadařilo být převálcován historickým vývojem nejenom jednou, ale rovnou dvakrát za život, jelikož trh najednou zaplavily elektronické kalkulačky. Jako výsměch produktu zvíci cihly od firmy Facie se japonská varianta navíc vešla do kapsy od saka. Stroje koncernu Facie se nesmrštily (aspoň ne dostatečně rychle), ovšem podnik sám tuto změnu prodělal a nakonec se scvrkl doslova v nic. Syn koňského handlíře dostal padáka. Aby potlačil skuteč nost, že ho život dvakrát podvedl, sáhl po láhvi. Nezaměstnaný, zahořklý, stále nemytý a nikdy střízlivý, ztratil záhy veškerou přitažlivost pro svou o dvacet let mladší manželku, která nejdřív vydržela chvíli a potom ještě chvíli. Ale nakonec si ta trpělivá mladá žena pomyslela, že se chyba, kterou představoval sňatek s nesprávným mužem, dá odčinit. „Chci se rozvést," řekla jednou dopoledne manželovi, který rázoval po bytě onoho páru v bílých trenýrkách s tmavými fleky a něco hledal. ,,Nevidělas flašku s koňakem?" opáčil. ,,Ne. Ale chci se rozvést." „Včera večer jsem ji postavil na linku, muselas ji někam přesunout ... " ,,Je možné, že skončila v baru, když jsem uklízela, už si nevzpomínám, ale snažím se ti vysvětlit, že se chci rozvést." 12

„V baru? Jo, jasně, tam jsem měl hledat! Jsem pitomec. To se pak odsud odstěhuješ? A vezmeš si s sebou i toho prďolu, co si jenom sere do gatí?" Ano, miminko s sebou vzala. Blonďatého kloučka s hodnýma modrýma očima. Kloučka, z nějž se měl o mnoho let později stát recepční. Maminka si pro sebe vysnila kariéru učitelky jazyků, ale miminko se rozhodlo přijír na svět čtvrt hodiny před začátkem závěrečné zkoušky. Teď odjela do Stockholmu s prckem, svými pěti švestkami a podepsanými rozvodovými papíry. Pak se vrátila k dívčímu příjmení Perssonová, přičemž nezvážila důsledky pro chlapce, který už dostal křestní jméno Per (ne že by nebylo možné jmenovat se Per Persson nebo třeba Jonas Jonasson, ale někomu to může připadat fádní). V hlavním městě na ni čekala práce dopravní policistky. Matka Pera Perssona chodila po ulici sem a tam a téměř denně jí vyčinil některý ze špatně parkujících řidičů, především těch, kteří si mohli udílené pokuty dovolit. Ze snu o učení - o šíření znalostí o tom, které německé předložky se pojí se Čtvrtým a které se třetím pádem, mezi žáky, jimž to bylo povětšinou samozřejmě jedno - sešlo. Ale když matka v zaměstnání, které mělo být jenom dočasné, strávila půlku věčnosti, stalo se, že jeden z těch poučujících, špatně parkujících řidičů se úplně rozlítil, když uprostřed stížnosti objevil v uniformě dopravní policie ženu. Jedno dalo druhé a ocitli se na obědě v krásné restauraci, kde byl lístek s pokutou přetržen vedví, asi tak při servírování kávy s likérem. A když jedno dalo třetí, požádal špatně parkující řidič matku Pera Perssona o ruku. Žadatelem byl náhodou islandský bankéř, který se chystal odstěhovat domů do Reykjavíku. Své zamýšlené manželce na-

sliboval zlato a zelené lesy, pokud odjede s ním. Islandská náruč vítala rovněž synka. Ale uplynulo už tolik času, že blonďatý klučina stihl dospět a mohl o sobě rozhodovat sám. Počítal se zářivější budoucností ve Švédsku a vzhledem k tomu, že nikdo nedokáže porovnat to, co následovalo, s tím, co by se bývalo mohlo stát, nelze určit, nakolik byl tento synův kalkul správný, či špatný. Per Persson si už v šestnácti letech obstaral zaměstnání při studiu gymnázia, v němž se zrovna moc neangažoval. Matce nikdy do detailů nevyprávěl, o jakou práci se jedná. A měl pro to svoje důvody. ,,Kam se chystáš, chlapče?" mohla by se matka ptát. ,,Do práce, mami." ,,Tak pozdě?" ,,Jo, většinou se tam jede nepřetržitě." ,,A co že to vlastně děláš?" ,,Vždyť už jsem to vykládal tisíckrát. Vypomáhám v ... zábavním průmyslu. Setkávání lidí a tak." ,,Jak vypomáháš? A jak se jmenuje ... " ,,Musím letět, mami. Můžem to probrat pak." Per Persson opět proklouzl. Je zřejmé, že nerad prozrazoval podrobnosti, jako že jeho zaměstnavatel balil a prodával pří ležitostnou lásku ve velkém omšelém žlutém dřevěném domě v Huddinge jižně od Stockholmu. Nebo že zařízení působilo pod názvem Klub Amore. Nebo že chlapcova práce spočívala v zajištění provozu, přičemž také tvořil doprovod a kontroloval. Platilo, že každý jednotlivý návštěvník najde cestu do správného pokoje za správnými milostnými hrátkami za správně vyměřený čas. Chlapec vycvářel rozvrhy, odměřoval čas návštěv,

poslouchal za dveřmi (a nechal pracovat představivost). Pokud to vypadalo, že se něco ubírá špatným směrem, strhl poplach. Asi v tu dobu, kdy matka emigrovala a Per Persson dokončil studia také formálně, rozhodl se jeho zaměstnavatel pro změnu branže. Z klubu Amore se stal penzion Mořský mys. Vůbec nestál někde u moře, tudíž ani na žádném mysu. Ale jak prohlásil majitel hotelu: ,,Nějak se ta prdel jmenovat musí." Čtrnáct místností. Dvě stě dvacet pět korun za noc. Společná toaleta a sprcha. Čisté povlečení a ručníky jednou týdně, ale pouze pokud se dostatečně opotřebí. Změna činnosti z hnízdečka lásky na hotel třecí cenové nebylo nic, co by si majitel zrovna přál. Vydělával podstatně víc, když měli hosté v posteli společnost. A když se v rozvrhu děvčat objevila mezera, mohl si s některou z nich na chvíli zalézt sám. Jedinou výhodou penzionu Mořský mys bylo, že to bylo méně nelegální. Bývalý majitel nočního klubu si odkroutil osm měsíců v chládku a řekl si, že to stačilo. Peru Perssonovi, který prokázal nadání pro logistiku, nabídl práci recepčního a to nebylo zrovna nejhorší (ačkoli o mzdě to neplatilo). Jednalo se o zápis a odhlašování hostů, dohled na to, aby lidi platili, o kontrolu rezervací. Také bylo potřeba být trochu příjemný, ale ne tak, aby to mělo negativní vliv na výsledek. Šlo o novou činnost pod novým názvem a úkol Pera Perssona byl jiný a nesl s sebou víc zodpovědnosti než dřív. Pobídlo ho to k tomu, aby vyhledal šéfa a pokorně mu navrhl úpravu platu. ,,Nahoru, nebo dolů?" zeptal se šéf. Per Persson odpověděl, že by upřednostnil zvýšení. Rozhovor se neubíral směrem, který si přál. Teď tu stál a doufal, že si bude smět aspoň ponechat to, co už měl. 15

sliboval zlato a zelené lesy, pokud odjede s ním. Islandská náruč vítala rovněž synka. Ale uplynulo už tolik času, že blonďatý klučina stihl dospět a mohl o sobě rozhodovat sám. Počítal se zářivější budoucností ve Švédsku a vzhledem k tomu, že nikdo nedokáže porovnat to, co následovalo, s tím, co by se bývalo mohlo scác, nelze určit, nakolik byl tento synův kalkul správný, či špatný. Per Persson si už v šestnácti letech obstaral zaměstnání při studiu gymnázia, v němž se zrovna moc neangažoval. Matce nikdy do detailů nevyprávěl, o jakou práci se jedná. A měl pro to svoje důvody. ,,Kam se chystáš, chlapče?" mohla by se matka ptát. •« , ,,D o prace, mami. L pozd':>" ,, T:•_ a.K e. ,,Jo, většinou se tam jede nepřetržitě." ,,A co že to vlastně děláš?" ,,Vždyť už jsem to vykládal tisíckrát. Vypomáhám v ... zábavním průmyslu. Setkávání lidí a tak." ,,Jak vypomáháš? A jak se jmenuje... " ,,Musím letět, mami. Můžem to probrat pak." Per Persson opět proklouzl. Je zřejmé, že nerad prozrazoval podrobnosti, jako že jeho zaměstnavatel balil a prodával pří ležitostnou lásku ve velkém omšelém žlutém dřevěném domě v Huddinge jižně od Stockholmu. Nebo že zařízení působilo pod názvem Klub Amore. Nebo že chlapcova práce spočívala v zajištění provozu, přičemž také tvořil doprovod a kontroloval. Platilo, že každý jednoclivý návštěvník najde cestu do správného pokoje za správnými milostnými hrátkami za správně vyměřený čas. Chlapec vytvářel rozvrhy, odměřoval čas návštěv,

poslouchal za dveřmi (a nechal pracovat představivost). Pokud co vypadalo, že se něco ubírá špatným směrem, strhl poplach. Asi v tu dobu, kdy matka emigrovala a Per Persson dokončil studia také formálně, rozhodl se jeho zaměstnavatel pro změnu branže. Z klubu Amore se stal penzion Mořský mys. Vůbec nestál někde u moře, tudíž ani na žádném mysu. Ale jak prohlásil majitel hotelu: ,,Nějak se ta prdel jmenovat musí. " Čtrnáct místností. Dvě stě dvacet pět korun za noc. Společná toaleta a sprcha. Čisté povlečení a ručníky jednou týdně, ale pouze pokud se dostatečně opotřebí. Změna činnosti z hnízdečka lásky na hotel třetí cenové nebylo nic, co by si majitel zrovna přál. Vydělával podstatně víc, když měli hosté v posteli společnost. A když se v rozvrhu děvčat objevila mezera, mohl si s některou z nich na chvíli zalézt sám. Jedinou výhodou penzionu Mořský mys bylo, že co bylo méně nelegální. Bývalý majitel nočního klubu si odkroutil osm měsíců v chládku a řekl si, že to stačilo. Peru Perssonovi, který prokázal nadání pro logistiku, nabídl práci recepčního a co nebylo zrovna nejhorší (ačkoli o mzdě to neplatilo). Jednalo se o zápis a odhlašování hostů, dohled na to, aby lidi platili, o kontrolu rezervací. Také bylo potřeba být trochu příjemný, ale ne tak, aby to mělo negativní vliv na výsledek. Šlo o novou činnost pod novým názvem a úkol Pera Perssona byl jiný a nesl s sebou víc zodpovědnosti než dřív. Pobídlo ho to k tomu, aby vyhledal šéfa a pokorně mu navrhl úpravu placu. ,,Nahoru, nebo dolů?" zeptal se šéf. Per Persson odpověděl, že by upřednostnil zvýšení. Rozhovor se neubíral směrem, který si přál. Teď cu stál a doufal, že si bude smět aspoň ponechat to, co už měl.

Ze švédského originálu Mordar Anders och hans viinner (ramt moch annan oviin), Piratforlaget, Srockholm 20 I 5

Tahle by se ti líbila, tati. Je pro tebe.

Copyright © 2015 by Jonas Jonasson First published by Piracforlaget, Sweden Published by arrangemenc with Brandt New Agency, Spain Copyright © 2017 by Panteon Cover © 2017 by Emil Křižka Translation © Hana Švolbová 2016

Nakladatelství Panteon, Národní 21, 11 O 00 Praha www.jonasson.cz w.-w.jonasjonasson.com www.knihypanteon.cz Přeložila: Hana Švolbová Návrh obálky: Emil Křižka Sa1.ba: DTP Panteon Tisk a vazba: CPI Moravia Books, Pohořelice Princed in Czechia.

ISBN 978-80-87697-58-0