Issuu

Jeti Lazarus

NASLOUCHAT JAKO PES A zanechat ve světě svou stopu

Předmluva

Učme se od mistrů - těch , kteří lidem naslouchají nejlépe

~ Na světě není lepší psychiatr než štěně, které vám olíže tvář. Ben Williams

'7ánr Zde je během svého prvního řel ze zahrady celý provinilý - důkaz Mohl zatloukat o tom, kdo hrabal naslouchal, když jsem se na to ptal.

Mluvili jste někdy se psem? Ne jen něco takového jako „Kdopak byl hodný kluk? Spike je hodný kluk" a tak, ale opravdu mluvili? O vašich starostech, bolavém srdci, o radostech? Zkusili jste někdy odhodit do větru svůj ostych a odhalit svému psímu příteli celou svou d uši? Pokud ne, možná byste tO měli zkusit. Nepotřebujete si domlouvat žádnou schůzku, nemusíte nic platit. No, možná vás to bude stát procházku nebo pamlsek ... Pokud jste se psem takto mluvili, jak jste se potom cítili? Pravděpodobně jste se cítili svobodně. Svobodně, abyste mohli říkat, cokoliv chcete, bez nutnosti, aby to dávalo logický smysl, abyste museli obhajovat svůj postoj nebo abyste museli vyprávět zajímavý příběh. Svobodně, abyste cítili, cokoliv jste potřebovali cítit. Pravděpodobně jste se cítili neuspěchaně. Jako kdybyste na svou řeč měli veškerý čas, co potřebujete - a váš posluchač se nedíval na hodinky nebo na mobil a nepostrkoval vás směrem ke dveřím. Bez pochyb jste se cítili přijatí a nesouzení. Mohli byste se při znat k trojnásobné vraždě a váš posluchač by to proti vám nepoužil.

Pravděpodobně jste také cítili podporu, jako kdyby byl posluchač

na vaší straně. Cítili jste asi pozitivní, soucitnou energii mířící vaším směrem. Pravděpodobně jste měli pocit, jako byste byli středem světa další bytosti, jako nejdůležitější součást života té bytosti, alespoň pro ten okamžik. Určitě jste s tou bytostí cítili spojení: propojení dvou životů nekomplikované abstraktními představami, jako jsou účty, plány na večeři nebo hádkou z předešlého dne. Co je ale nejdůležitější, cítili jste se vyslyšení. Přijatí. Vzarí na vědomí. Přes to, že váš posluchač možná nerozuměl slovům, která jste říkali, slyšel vás - osobu za. těmi slovy a pocity. A tak jste se ve vaší vzájemné komunikaci mohli cítit naplněně. Kdy jste se naposledy cítili podobně při rozhovoru s jinou lidskou bytostí? Kdy jste naposledy poskytli takový pocit někomu jinému? Nebylo by pro svět dobré, kdyby takového naslouchání bylo o trochu víc? O hodně víc?

Opravdové spojení: Kam se podělo? Žijeme v době spojení - nebo alespoň se to říká. Během několika posledních dekád byly investovány miliardy dolarů do vývoje nových „cool" technologických způsobů, jak se mohou lidé vzájemně spojit. S každou novou platformou spojení, která se objeví - mobilní telefony, chaty, e-mail, hlasový záznamník, vzkazy, textové zprávy, Skype, Facebook, Twitter, on-line hry atd. - se rozrůstá společnost lidí, kteří nám jsou blíže. Ve svých telefonech a e-mailových kontaktech máme stovky čísel, mnoho z nás má stovky, nebo dokonce tisíce spojení na Linkedln, přátel na Facebooku nebo sledujících na Twitteru. Držíme svět, téměř doslovně, ve svých dlaních. To je přece neuvěřitelně báječné! No ... možná ... Jak tedy využíváme všechny tyto nové technologie? Máme najednou mnohem více smysluplnějších věcí, které si vzájemně sděluje me? Vstupujeme na novou půdu v našich osobních nebo pracovních

vztazích? Prohloubili jsme naše spoj více blízkých přátel? Hmm ... Tedy ... Nedávná studie, o které přinesl~ ve skutečnosti máme méně skucečni boomem sociálních sítí: 1 abychom o méně o celou třetinu. Pro potřeby , váno jednoduše jako mít někoho, s l cých věcech". Zamysleme se nad tím. Naše scH být upřímní, přímí, otevření a skut jením, které máme k dispozici na I skutečných kontaktů s ostatními lídr Co se to tady děje? Došlo k bt možností spojení, ale k drastickému terakcí. Máme povrchní, jednoduch~ hluboká, opravdová spojení s méně a Přiznejte si to: když si uvědomíce, piny ve hře World of Warcraft jsou čase si přiznat, že něco je špatně. Tento přístup „kvantita více n~ náš osobní život, ale ovlivňuje tak~ ho známo, že osobní vazby jsou kil zboží, utužuje týmy a misky rozhrn nu nebo druhou stranu. Chlapíci j cestujícího, kteří strávili polovinu vštěvovali zákazníky a brali je na věděli své. Treba to, že lidé obchoť jsou jim sympatičtí a mají k nim p< rozhodování u přijímacích pohovon navatele mají tendenci nabírat zam nutně ty s nejpůsobivějšími úspěchy

1) Viz http://abcnews.go.com/Technology/fa1

nell-sociologisc/scory?id.

cítili podporu, jako kdyby byl poslu-

,ucimou energii mířící vaším směrem. i pocit, jako byste byli středem světa tější součást života té bytosti, alespoň e s tou bytostí cítili spojení: propojení .é abstraktními představami, jako jsou idkou z předešlého dne. cítili jste se vyslyšení. Přijatí. Vzatí na 1chač možná nerozuměl slovům, která za těmi slovy a pocity. A tak jste se ve 1ohli cítit naplněně. ili podobně při rozhovoru s jinou lid-

cli takový pocit někomu jinému? ré, kdyby takového naslouchání bylo

se podělo?

alespoň se to říká. Během několika továny miliardy dolarů do vývoje nezpůsobů, jak se mohou lidé vzájemně ~ormou spojení, která se objeví - mo' hlasový záznamník, vzkazy, textové .vitter, on-line hry atd. - se rozrůstá u blíže. Ve svých telefonech a e-mailocy čísel, mnoho z nás má stovky, nebo 1kedln, přátel na Facebooku nebo sle1e svět, téměř doslovně, ve svých dla; báječné!

1y tyto nové technologie? Máme najed1ějších věcí, které si vzájemně sděluje1du v našich osobních nebo pracovních 12

vztazích? Prohloubili jsme naše spojení s lidskostí ve velkém? Máme více blízkých přátel? Hmm ... Tedy ... Nedávná studie, o které přinesly zprávu ABC News, uvádí, že ve skutečnosti máme méně skutečných přátel, než jsme mívali před boomem sociálních sítí: 1 abychom byli přesní, od roku 1985 je to méně o celou třetinu. Pro potřeby výzkumu bylo přátelství definováno jednoduše jako mít někoho, s kým můžeme mluvit o „důleži tých věcech". Zamysleme se nad tím. Naše schopnost vzájemně se svěřovat být upřímní, přímí, otevření a skuteční - zakrňuje. Se vším spojením, které máme k dispozici na konečcích prstů, nemáme více skutečných kontaktů s ostatními lidmi, máme jich méně. Co se to tady děje? Došlo k bezprecedentní explozi v počtu možností spojení, ale k drastickému snížení počtu skutečných interakcí. Máme povrchní, jednoduchá spojení s více a více lidmi, ale hluboká, opravdová spojení s méně a méně lidmi. Přiznejte si to: když si uvědomíce, že tři skřeti z vaší útočné skupiny ve hře Worfd of Warcraft jsou tři vaši nejbližší přátelé, je na čase si přiznat, že něco je špatně. Tento přístup „kvantita více než kvalita" neovlivňuje pouze náš osobní život, ale ovlivňuje také náš život pracovní. Je dlouho známo, že osobní vazby jsou klíčovou složkou, která prodává zboží, utužuje týmy a misky rozhodovacích vah přiklání na jednu nebo druhou stranu. Chlapíci jako z filmu Smrt obchodního cestujícího, kteří strávili polovinu svých životů na cestách, navštěvovali zákazníky a brali je na večeře a drinky, by o tom asi věděli své. Třeba to, že lidé obchodují s lidmi, kteří se jim líbí, jsou jim sympatičtí a mají k nim pocit jisté vazby. Totéž platí při rozhodování u přijímacích pohovorů. Je dobře známo, že zaměst navatele mají tendenci nabírat zaměstnance, kteří se jim líbí, ne nutně ty s nejpůsobivějšími úspěchy. Chceme pracovat s lidmi, se I ) Viz http://abcnews.go.com/Technology/ facebook-fri ends-fewer-close-friends-cornell-sociologist/ story?id.

kterými se cítíme ve spojení. Tento základní fakt se v digitální

éře

nezměnil.

Ale přitom se zdá, že se dál všichni opíjíme nápojem povrchnosti. Pyšně ukazujeme nafouklé seznamy „přátel", ale spousta z nás nemá komu zavolat, kdyi potřebuje skutečného přítele. Místo toho své problémy zveřejňujeme na Facebooku a hledáme útěchu.

Chybějící složka Lidé jsou společenský druh. Tak už jsme prostě byli stvořeni. Spojení s jinými lidmi nás živí, pomáhá nám, podporuje nás, přináší nám radost, útěchu a smysl. Četné studie ukazují, že ti, kteří jsou odříznutí od ostatních, fyzicky nebo emocionálně, se častěji potýkají s depresí a dalšími psychologickými problémy, jsou častěji nemocní a po delší dobu a umírají v mladším věku než ti, kteří mají prosperující, smysluplné vazby. 2 Naopak lidé se silnými lidskými vazbami jsou mentálně a fyzicky zdravější a žijí déle. A kvalita jejich života je údajně mnohem vyšší.

Jednoduché kouzlo spojení Schopnost spojit se s ostatními lidmi v našem soukromém i profesním životě závisí na jedné základní dovednosti. Kupodivu je to jedna ze schopností, kterou jsem při pozorování velkého procenta obchodních, ale i soukromých interakcí nezaznamenal. A je to tato: ochota a schopnost naslouchat. Prodejci mluví o svých produktech, ale neposlouchají, co skutečně jejich zákazníci potřebují. Politikové se chlubí svými výsledky, ale neptají se, co jejich voliči hledají u správného vůdce. Rodiče viní učitele za špatné známky svých dětí, ale neptají se, co by jejich syn nebo dcera mohli dě lat jinak. Fanoušci Facebooku často sdílejí své názory na svých stránkách, ale neptají se, jestli o co stojíte, nebo jestli vás to třeba 2) Viz http://www.health.harvard.edu/newsletter_article/the-health-benefits-of-strong-rdationships.

neuráží. Problémem je vážný ne lose z výstupu na vstup. Většina z nás moderních lid na výstup. Možná umíme fyzick vinuli jsme svůj vnitřní prostor přetéká naším vlastním obsahem Takže tu máme problém. N mem je, že nevíme, že problém šili příčinu problému, hledáme hlas (snad) slyšet. Pokřivený svět

Naprostá většina našich komuni! stupní část rovnice. Přitom vstu ce. Nakonec pro co, aby byla ko vyslán, ale musí být také přijat. zaměřujeme na vysílající stranu mizerní posluchači! Přiznávám, že koncept naslo kdo by chtěl poslouchat někoho do svých vlastních hlasů? Možr myšlenka navázání spojení s ně být celkem sexy. Na vysoké škole jsem scudov~ lávacím plánu se kladl důraz na munikaci, trénovali mě nejen v ních dovedností (například přes~ debata), ale také v oblastech jak myšlení a organizační teorie. K připraven ke vstupu do světa p noscmi, abych uspěl. Nenaučili jako epidemie a je co faktor veli1 Na co se soustředíme, když ci? Na obsah. Kdyi se účastním

1í. Tento základní fakt se v digitální éře

e dál všichni opíjíme nápojem povrchafouklé seznamy „přátel", ale spousta cdyž potřebuje skutečného přítele. Místo jeme na Facebooku a hledáme útěchu.

. Tak už jsme prostě byli stvořeni. Spoi, pomáhá nám, podporuje nás, přináší I. Četné studie ukazují, že ti, kteří jsou icky nebo emocionálně, se častěji potý:hologickými problémy, jsou častěji nenírají v mladším věku než ti, kteří mají tzby. 2 Naopak lidé se silnými lidskými rzicky zdravější a žijí déle. A kvalita jem vyšší.

,Jení

11ími lidmi v našem soukromém i pro1é základní dovednosti. Kupodivu je to 1 jsem při pozorování velkého procen>mých interakcí nezaznamenal. A je to 'llSÍouchat. Prodejci mluví o svých proco skutečně jejich zákazníci potřebují. výsledky, ale neptají se, co jejich voliči Rodiče viní učitele za špatné známky :o by jejich syn nebo dcera mohli dě oku často sdílejí své názory na svých sdi o to stojíte, nebo jestli vás to třeba

:du/newslener_artiddthe-health-benefits-of-scrong-

neuráží. Problémem je vážný nedostatek schopnosti přehodit rychlost z výstupu na vstup. Většina z nás moderních lidí má trvale řadicí páku nastavenou na výstup. Možná umíme .fyzicky zavřít ústa (tu a tam), ale nerozvinuli jsme svůj vnitřní prostor k naslouchání. Náš vnitřní pohár přetéká naším vlastním obsahem. A jsme to my, kdo trpí. Takže tu máme problém. Neposloucháme. Ale větším problémem je, že nevíme, že problém máme. Takže místo, abychom ře šili příčinu problému, hledáme další a novější způsoby, aby byl náš hlas (snad) slyšet. Pokřivený svět

Naprostá většina našich komunikačních školení se zaměřuje na výstupní část rovnice. Přitom vstup tvoří plnou polovinu komunikace. Nakonec pro to, aby byla komunikace úspěšná, vzkaz musí být vyslán, ale musí být také přijat. Ale my vlastně veškerou pozornost zaměřujeme na vysílající stranu. Pak se nedivme, že jsme takoví mizerní posluchači! Přiznávám, že koncept naslouchání není úplně sexy. Nakonec, kdo by chtěl poslouchat někoho jiného, když jsme tak zamilovaní do svých vlastních hlasů? Možná to tak mám jen já, ale pro mě myšlenka navázání spojení s někým, opravdového spojení, může být celkem sexy. Na vysoké škole jsem studoval rétoriku a komunikaci. Ve vzdě lávacím plánu se kladl důraz na interpersonální a organizační komunikaci, trénovali mě nejen v nejrůznějších aspektech prezentač ních dovedností (například přesvědčivé mluvení, ústní interpretace, debata), ale také v oblastech jako mezilidská komunikace, kritické myšlení a organizační teorie. Když jsem dostudoval, cítil jsem se připraven ke vstupu do světa práce, vyzbrojen znalostmi a dovednostmi, abych uspěl. Nenaučili mě ovšem, že špatné naslouchání je jako epidemie a je to faktor velice omezující jakýkoliv úspěch. Na co se soustředíme, když si připravujeme obchodní prezentaci? Na obsah. Když se účastníme obchodní schůzky, snažíme se být 15

tím, kdo má nejinteligentnější/nejkreativnější/nejbystřejší komentáře. Když jdeme na rande, snažíme se prezentovat náš neuvěřitelný životní příběh (zívnutl). Výstupy, výstupy, výstupy. V dnešní době díky moderním technologiím plaveme ve virtuálním moři výstupů. Máme 700 programů kabelové televize, nekonečné zástupy blogů a neustále se valící příliv vzkazů do našich e-mailů. Na našich chytrých zařízeních můžeme celou věčnost klikat mezi on-line komentáři. Utápíme se ve výstupech od ostatních, kteří všichni soutěží o naše naslouchající ucho. Potřebujeme,

aby nás někdo poslouchal

Ale ... zeptejte se kohokoliv na chyby jakéhokoliv jejich vztahu osobního nebo pracovního - a nejčastější odpovědí, kterou uslyšíte, je, že se lidé necítí být dostatečně posloucháni! Rodiče si myslí, že je jejich děti neposlouchají. Děti si myslí, že je neposlouchají jejich rodiče. Manželé mají pocit, že je neposlouchají jejich partneři. Zaměstnanci mají pocit, že je neposlouchají jejich nadřízení. Zákazníci si myslí, že je neposlouchají společnosti. Podle mého názoru se to všechno dá shrnout do tří jednoduchých bodů: Mluvíme, ale nikdo nás neposlouchá a... Všichni lidé na celém světě chtějí, aby jim někdo naslouchal, takže ... Lidé jsou silně přitahováni k těm, Naslouchání kdo jim naslouchá. je nejsilnějším A tyto zásady vedou k jednoznačné způsobem, jak si vytvořit pouta mu závěru: pokud chceme v dnešním hlučném světě udělat něco dobrého, s ostatními. pak zdaleka nejlepším darem, který mů žeme komukoliv dát, je, že mu budeme naslouchat. Naslouchání je jedním z nejdůležitějších a nejúčinnějších způsobů, jak navázat hluboký smysluplný vztah s ostatními lidskými bytostmi. Přesto je to dovednost, o jejíž rozvoj většina z nás obvykle nemá zájem. 16

Učme

se od nejlepších

Prezentuji dovednosti naslouchání a o naslouchání a o vztazích se zákazr zase něco nového přiučím. Kromě t pech", měl jsem tisíce jednání se z; „mysliteli" v medicíně. Kromě prác osobní vztahy s ostatními - přátelsk1 žíval ohromnou frustraci z nedostat~ ních - a musím přiznat, že i já jsem chyb. Touha k sepsání této knihy tak Pravda také je, že miluji psy. Ob velice blízký vztah a také jsem za t:: mluvil. Podívejme se na samotnou defin tři definice, které výkladový slovník 1 1. Věnovat pozornost ušima; b: chání; dát ucho. 2. Dávat pozor; všímat si; být pc 3. Pozorně čekat na zvuk.

Jaká bytost vám přijde na mysl, l mě je to naprosto jednoznačně Cani! Jednoho rušného dne jsem se ba, nicí psů. Vyprávěl jsem jí o Roamy1 který byl jako chlupatý anděl a zdol náct let. Vždy jsem se upřímně těšil myho uvidím. Vždy jsem si s Roamym povídal. 1 jakého důvodu opravdu otevřel oh o tom, co se dělo v mém životě. N vídal a vyprávěl Roamymu o jedno jsem s ním svá pozorování o světě na sedačce a měli jsme vypnutý zvm žel, v tichosti naslouchal a vyzařoval 17

ěj ší/ nejkreativnější/ nejbystřejší

komen-

;nažíme se prezentovat náš neuvěřitelný tupy, výstupy, výstupy. tderním technologiím plaveme ve vir1e 700 programů kabelové televize, ne:ustále se valící příliv vzkazů do našich 1 zařízeních můžeme celou věčnost kliUtápíme se ve výstupech od ostatních, 1aslouchající ucho. ěkdo

poslouchal

· na chyby jakéhokoliv jejich vztahu - a nejčastější odpovědí, kterou uslyší)Statečně posloucháni! Rodiče si myslí, jí. Děti si myslí, že je neposlouchají je>eit, že je neposlouchají jejich partneři. je neposlouchají jejich nadřízení. Zá)uchají společnosti. ) všechno dá shrnout do tří jednoduchých bodů: Mluvíme, ale nikdo nás neposlouchá a ... Všichni lidé na celém světě chtějí, aby jim někdo naslouchal, takže ... Lidé jsou silně přitahováni k těm, kdo jim naslouchá. A tyto zásady vedou k jednoznačné mu závěru: pokud chceme v dnešním hlučném světě udělat něco dobrého, pak zdaleka nejlepším darem, který mů mu budeme naslouchat. Naslouchání je ,ejúčinnějších způsobů, jak navázat hlutatními lidskými bytostmi. Přesto je to ina z nás obvykle nemá zájem.

Učme

se od nejlepších

Prezentuji dovednosti naslouchání a jsem facilitátorem workshopů o naslouchání a o vztazích se zákazníky. Baví mě to a pokaždé se zase něco nového přiučím. Kromě toho jsem léta strávil „v zákopech", měl jsem tisíce jednání se zákazníky, prodejci a předními „mysliteli" v medicíně. Kromě práce tu samozřejmě byly rovněž osobní vztahy s ostatními - přátelské i milostné. Přitom jsem prožíval ohromnou frustraci z nedostatku naslouchání ze strany ostatních - a musím přiznat, že i já jsem v tomto směru udělal spoustu chyb. Touha k sepsání této knihy tak narůstala již určitou dobu. Pravda také je, že miluji psy. Obdivuji je. Měl jsem s několika velice blízký vztah a také jsem za ta léta s několika stovkami psů mluvil. Podívejme se na samotnou definici slova poslouchat. Tady jsou tři definice, které výkladový slovník nabízí: 1. Věnovat pozornost ušima; být nablízku za účelem naslouchání; dát ucho. 2. Dávat pozor; všímat si; být poslušný. 3. Pozorně čekat na zvuk. Jaká bytost vám přijde na mysl, když si přečtete tato slova? Pro mě je to naprosto jednoznačně Canis fomiliaris, pes domácí. Jednoho rušného dne jsem se bavil s kamarádkou a další milovnicí psů. Vyprávěl jsem jí o Roamym, zlatavě zbarveném kříženci, který byl jako chlupatý anděl a zdobil můj život po skvělých jedenáct let. Vždy jsem se upřímně těšil na to, jak po celém dni Roamyho uvidím. Vždy jsem si s Roamym povídal. Ale jedné noci jsem se mu z ně jakého důvodu opravdu otevřel ohledně skutečných problémů o tom, co se dělo v mém životě. Nevím proč. Povídal jsem a povídal a vyprávěl Roamymu o jednom problému i o dalších, sdílel jsem s ním svá pozorování o světě a ostatních lidech. Seděli jsme na sedačce a měli jsme vypnutý zvuk na televizi. Roamy tam jen ležel, v tichosti naslouchal a vyzařoval ke mně svou bezpodmínečnou, 17

nehodnoticí lásku a pozornost. Když jsme skončili, cítil jsem se neuvěřitelně lehce a nezatíženě. Cítil jsem se opravdu vyslechnutý! Tyto malé rozhovory se staly pravidelnými. Roamy se stal mým důvěrníkem, mým spolukonspirátorem, mým psím léčitelem. Jednou nebo dvakrát týdně jsem se mu svěřoval a jen jsem mluvil. Vě děl jsem, že sice většině mých slov nerozumí, ale cítil jsem, že rozumí mně. Když jsem tento příběh vyprávěl své kamarádce milující psy, začal jsem si uvědomovat, čím to bylo, že jsem se při povídání s Roamym cítil tak dobře. Bylo to dáno tÍm, co nedělal. Nesoudil mě, ani nezaujímal různé postoje nebo neříkal: ,,No, s tebou žít nebyla taky žádná sranda." Nepřerušoval mě. Nenabízel rady ani se nesnažil můj problém vyřešit. Ani neříkal: ,,Aspoň se z toho poučíš." Nehádal se se mnou, ani se nesnažil opravit urči tá fakta. Neříkal: ,,To mi připomíná, že stejná věc se stala i mně." Nepřestal se soustředit, neusnul, nedíval se na hodinky ani na telefon (možná jednou nebo dvakrát přikývl, ale to nechme stranou). Neodtáhl se ode mne, ani se neurazil, když jsem řekl něco negativního. Neřekl mi, abych se konečně vzpamatoval a pohnul se s životem dál. Nevydával bezmyšlenkovité zvuky, jen aby se zapojil do konverzace (předpokládám, že jeho občasné pšouknutÍ bylo neúmyslné). Nenabízel otřepané fráze jako „I tohle jednou přejde", ,,Aspoň, že jsi zdravý" nebo „Jednoho dne si na to vzpomeneš a zasměješ se." Kdybych mluvil s člověkem, něco z výše uvedeného by se urči tě stalo. Výsledkem by bylo, že bych se více kontroloval. A skončil bych s pocitem frustrace a nenaplnění. Nebyl bych tak upřímný a sebeodhalující. Vážně. Jde o to, že s Roamym jsem se cítil více „vyslechnutý" než s vět šinou lidí v životě. (A nejsou to pouhé divoké představy nedotčeného milovníka psů; vědci nedávno přišli s tím, že psí mozek zpracovává lidský hlas velice podobným způsobem jako lidský3). 3) Viz http://news.sciencemag.org/brain-behavior/2014/02/how-dogs-k.now-whac-youre-feeling.

Uvědomil

jsem si, že to bylo hlav1

umožnil se cítit - akceptovaný, podp nejdůležitější.

Vzkaz mi byl náhle jasný: my lid jako psi. Legrační na tom je, že to jsme a pak se zlobíme, když psi vydají seb udělat psy „lidštějšími" tím, že je o po nich lidské věci (přiznejte si, že js máme víc co učit my od nich než on Možná jste v pokušení se zeptat: že bychom měli skutečně poslouchat naslouchací dovednosti?" Ano, přesně to říkám. Neříkám, stranu nebo nastavovat každé ucho j psi. Ale říkám, že bychom se měli s1 stupu k naslouchání. A mimochodem, hodně štěstí. schopna ani zdaleka přiblížit tomu, My lidé nejsme schopni takového d a nesobeckosti. Ale kdybychom moH cent stejně efektivní posluchači jako superstar.

Poslouchat jako pes

Zamysleme se nad základními vlast chání" tak výjimečným. Psi. .. • Naslouchají celou svou bytostí • Využívají pohotovou řeč těla a • Vysílají k nám čistou, pozitivn • Jsou naprosto spokojeni s tich, • Nemají žádný vlastní program procházku anebo nemají práz

Jeff Lazarus

NASLOUCHAT JAKO PES A zanechat ve světě svou stopu

Z anglického originálu Listen Like a Dog: And Make Your Mark on the World přeložila Veronika Kratochvílová. Redakce Vladislav Dudák. Jazyková redakce Alice Dudáková. Obálka Mirka Hrdinová. Sazba Luboš Vyskočil - Koršach. Vytiskl Finidr s.r.o., Český Těšín. Vydal Práh, Patočkova 2386/85, 169 00 Praha 6, www.prah.cz, v roce 2017 jako svou 641. publikaci. Vydání první.