Issuu

Rafaelova škola Vílí křídla

Renata Štulcová

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Štulcová, Renata Rafaelova škola. Vílí křídla / Renata Štulcová. -- Druhé přepracované vydání v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2017. -- 329 stran ISBN 978-80-7500-251-8 821.162.3-31 * 821-93 – české romány – fantasy romány – publikace pro děti 821.162.3-3 - Česká próza [11] 821-93 - Literatura pro děti a mládež (beletrie) [26]

Obsah 1. Památka po mamince.................................................................................1 2. Přijímací zkoušky.......................................................................................7 3. Tajemná Františka....................................................................................13 4. V nové škole.............................................................................................21 5. Metamorfóza............................................................................................29 6. Svatyně Alby............................................................................................37 7. Útok orlů.................................................................................................45 8. Vílí ukolébavka........................................................................................55 9. První vyučování........................................................................................63 10. Vílí brány.................................................................................................73 11. Zamilovaná..............................................................................................81 12. Jak se loví sólokapr...................................................................................89 13. U nymf....................................................................................................97 14. Vílí tanec................................................................................................105 15. Signály Gaii............................................................................................113 16. Poprvé ze školy.......................................................................................121 17. Bílý had..................................................................................................131 18. Zasedání parlamentu .............................................................................141 19. Svatyně Alby..........................................................................................149 20. Příprava projektu....................................................................................159 21. Rada Bílého hada...................................................................................167 22. Konkurz.................................................................................................175 23. Zhmotňování přání................................................................................183

Rafaelova škola – Vílí křídla 24. Kdo hledá šperkovnici?...........................................................................191 25. Noc ve vílím kruhu................................................................................199 26. V zaprášeném kumbálu..........................................................................209 27. Oslava narozenin....................................................................................215 28. Štědrovečerní noc...................................................................................223 29. Pukovo odhalení.....................................................................................231 30. Opuštěná...............................................................................................237 31. Pravda....................................................................................................249 32. Kletba....................................................................................................257 33. V rukou lásky.........................................................................................265 34. Athénská škola.......................................................................................273 35. Lev.........................................................................................................283 36. Květinové víly.........................................................................................291 37. Záchrana Prosebna.................................................................................299 38. Égnys, ventós, vodá, tersá, legús.............................................................311 39. Metamorfóza..........................................................................................321

VIII

Mé poděkování patří panu Antonínu Koláčkovi a jeho dceři Elišce. Eliščina obliba světa Rafaelovy školy a pan Antonín Koláček se svým nakladatelstvím Maitrea totiž umožnili, aby se příběh vrátil ke čtenářům. Děkuji všem za laskavou podporu a péči, kterou Rafaelově škole věnovali a věnují.

Růžové květy meruňky nedočkavě vykvétají brzy zjara, a pokud je nespálí mráz, promění se do léta v sladké plody.

Památka po mamince

Jelení víska na březích Berounky vítá jarní svítání. Stoletá vila rodiny Fialkových na pokraji bylinné farmy se vynořuje z mlhy. Břečťan porůstá stěny domu, otáčí se kolem rohových věží a v té, do níž ve dne svítí nejvíce slunce, spí Marina. Zazvonil budík a za ním se pro jistotu ozývá: „Marino, Marinko, vstávej.“ Marina se líně protahuje, ale když zaslechne kroky na schodech k pokoji, hbitě vyskočí z postele a volá: „Už jdu, babi!“ Srdce jí přitom úlekem tluče až v krku: Co kdyby babička došla až sem? Co kdyby mě takto viděla? Marina neroztáhla žaluzie, nerozsvítila, popaměti nahmatala na stole čelenku a hřeben, dlouhé hnědé vlasy si rozčesala a širokou látkovou čelenku do nich navlékla. Tak a teď už mě můžou vidět, povzdychla si, když konečně rozsvítila a zahleděla se na sebe do zrcadla. Marina Fialková je drobná bledá dívka s výraznýma, čokoládově hnědýma očima. Děda o ní říká, že se dívá jako zvědavá čokoláda a všichni okolo ní se shodnou, že je celá maminka. 1

Rafaelova škola – Vílí křídla Marina povytáhla zvědavé obočí a jako vždy zalitovala: Kdyby tak tatínek nevyhodil všechny maminčiny věci i její fotografie… Jak asi maminka vypadala? Z kuchyně voněla káva a bylinky, z nichž babička připravovala Marině ranní čaj. Babička brzy vstávala, na stará kolena měla špatné spaní stejně jako děda, který teď seděl u stolu a četl si ranní noviny. Měl na sobě nažehlenou košili a sako na ramínku v chodbě. I babička v bílé halence a černých kalhotách, vlasy úhledně začesané do drdolu, už byla připravena. Marina stále ještě v noční košili pozdravila a děda jí s úsměvem povídá: „Tedy ty s tou čelenkou snad i spíš.“ „No,“ ozval se z koupelny tatínek přes vrčení holicího strojku, „vždyť já jí pořád říkám, že z té čelenky jednou bude mít migrénu. Možná že ji ta záda bolí právě z té čelenky.“ „To jste celí vy, muži, vůbec nerozumíte dívčí módě,“ bránila vnučku babička. „Od té doby, co ji nosí, je stále pěkně učesaná. Nic si z nich, Marino, nedělej. Sněz ten loupáček a pak dojdi do obýváku pro svůj zdravotní průkaz a žádanku na vyšetření. Uložila jsem je do příborníku.“ U snídaně Marina zase pocítila ten tlak kolem páteře. Tlak se stupňoval, rozléval se jí do celého těla a uši skryté pod čelenkou ji začaly brnět. Párkrát ďobla do loupáčku a se slovy „já to dojím potom“ se vydala pro dokumenty. Obývací pokoj byl zařízen tmavým starobylým nábytkem, na nějž babička stále aranžovala krajkové dečky, vonící misky sušených lístků a vázy s květinami z jejich květinové farmy. Teď počátkem dubna vázy zdobily pouze slaměnky. 2

Památka po mamince Marina vytáhla skřípající širokou zásuvku příborníku, ale ať přehrabovala vyrovnané kapesníky a utěrky zleva zprava, lékařské papíry nenašla. Otevřela druhou zásuvku, pak třetí – a vtom zaslechla zvnitřku příborníku šustění, jako kdyby za šuplíky zapadly nějaké papíry. Vytáhla spodní zásuvku. Zašátrala, vylovila pomačkaný zdravotní průkaz se žádankou na vyšetření páteře a kousek žlutého kovu. Překvapeně si sedla na koberec a prohlížela si ze žlutých nitek spletenou hůlčičku, dlouhou jak polovina malíčku. Co to je? Kde se to tady vzalo? Může to být pravé zlato? „Marinko, běž se převléknout, budeme muset vyjet,“ vešla babička do obývacího pokoje. Marina jí ukázala svůj objev a babička nedokázala skrýt rozrušení. Dlouho si mlčky prohlížela kovovou věcičku a pak Marině šeptem sdělila: „Vypadá jako nožka od šperkovnice tvé maminky. Měla šperkovnici ze zlatého filigránu. Šperkovnice zmizela s tvou maminkou stejně jako všechny její fotografie,“ šeptala babička a ohlížela se, aby ji ani manžel ani syn neslyšeli. Marina na ni upřela tázavé oči. „Já myslela, že fotografie vyhodil tatínek?“ Babička zakroutila hlavou. Ten den Marina už školu nestihla, a tak za ní Katka s nakopírovanými přijímacími testy do primy přišla domů. Katka, nejlepší Marinina kamarádka od školky, byla o hlavu vyšší a když šla s Marinou do schodů, brala je po dvou. V pokojíčku rychle rozkládala testy na Marinině bílém psacím stolku. „Dělali jsme je společně, máš si je zkusit a já ti mám pomoct,“ vyřizovala Marině. „Řešení mám tady v sešitě.“ 3

Rafaelova škola – Vílí křídla Marina přemáhala bolest zad a vraštila čelo nad testy z českého jazyka a matematiky. „Zase tak těžké to není,“ podotkla Katka. „Není, ale když já budu dělat testy ještě z přírodovědy,“ povzdychla si Marina. „Ale ty přece na tu školu nechceš jít, tak čeho se bojíš?“ nechápala Katka. „Nechci, ale musím. Maminka si to přála.“ Náhle si Katka všimla rentgenového snímku na stole „To je moje ctěná páteř,“ snažila se zavtipkovat Marina. „Mám na ní výrůstky. Tady a tady. Budu jezdit na rehabilitace, musím posilovat svaly zad, i když mě bolí, musím se hýbat a dokonce mi předepsali i dietu. Prý jsem ojedinělý případ. Prý se výrůstky na páteři objevují nejdříve ve dvaceti letech. Jestli mi budou dál růst, tak mě čeká operace,“ ztišila se Marina do vylekaného šepotu. Budou mi osekávat obratle.“ Obě dívky se otřásly hrůzou. Katka zvedla šedobílý snímek proti oknu, zaujala ji čtyři místa, na kterých byly výrůstky. „Víš, jako co to vypadá?“ zamyslela se. „To vypadá, jako když ti rostou motýlí křídla.“ Motýlí křídla? Marina si vzpomněla na své uši a hrklo v ní. Vyděšeně mrkala, přemýšlela, zda může Katce uši ukázat… Neukázala jí je, společně vyplnily přijímací testy a potom sešly do přízemí, kde měla babička firemní obchod s bylinami, bylinnou kosmetikou a mrazem sušenými okvětními lístky, které si lidé objednávali na svatby a jiné slavnostní akce. „Máme jít do sadu?“ ptala se Marina babičky. Stará paní se smutným úsměvem přikývla. „Sbírání okvětních plátků je lehká práce a můžeš s sebou vzít i Katku. V sadu je dnes krásně.“ 4

Památka po mamince Obě dívky si vzaly košíky a vydaly se do meruňkového sadu. „Jako růžový sníh,“ radovaly se mezi stromy. Květinářky babiččiny květinové farmy sbírají okvětní plátky ze stromů a odnášejí do sušičky, která květy suší a konzervuje mrazem, že vypadají stále jako čerstvé. Plátky se musejí sklízet něžně, jinak uvadají a ztrácejí se stejně jako čerstvě padlý sníh. Květinářky mají v očích usmívající se tajemno a pracují mlčky. V sadu vládne posvátné ticho, přerušované nanejvýš šustěním padajících plátků. Šustění padajících plátků?! Marina zpozorněla. Zdá se mi to nebo ne? Přeci padající květy nejsou slyšet? Znovu se zahleděla na padající plátky. Znovu zaslechla zvuky jejich dopadu. A v uších jí zněly též další a další zvuky, které dříve neslyšela. Vylekaně se rozhlížela. Pak si sáhla na boulící se uši pod čelenkou. Večer se přehoupl do noci, ale Marina nedokázala usnout. Rozsvítila lampičku a sedla si před zrcadlo. V zrcadle se odrážel třpyt jejích očí a špičaté uši uličnicky vykukující z vlasů. Měla je maminka taky tak špičaté jako já? Marina si nešťastně osahávala uši, které se za poslední měsíc divně tvarovaly, a napadlo ji, že ve stejné době, kdy jí začaly růst uši, ji také začala bolet záda. Chvilinku se smutně pozorovala, pak si vzpomněla na dnešní objev. Prohrabala svou malou šperkovnici se spoustou cetek, našla dlouhý pozlacený řetízek, navlékla na něj úlomek nožičky od maminčiny šperkovnice a zavěsila si ho na krk. Konečně mám něco po mamince, malinko se usmála a pustila si nový šperk za výstřih noční košile. Kvůli bolestivým výrůstkům na páteři usínala poslední dva měsíce na břiše a myslela na nepochopitelné události v životě své rodiny. Maminko, kam jsi zmizela? Co ti kdo udělal? Proč jsi donutila babičku a dědu ke slibu, abych mě dali studovat na Rafaelovu školu? Maminko, já mám divnou nemoc… 5