14
15 a doufá, že ty léky nebo mastička nebo bylinkové obklady nebo bůh-
vyšla, maminka zalapala po dechu a opřela se o lékárnický pultík.
ví-co to pan doktor Dulík Justýnce předepsal zaberou a cesta přes celé
Máša totiž nenesla žádnou mastičku, ani cucací pastilky, ani sirup
město se vyplatí.
(jedonorze003.tif). Na vodítku, které hrálo všemi barvami duhy vedla bílého jednorožce!
Do lékárny dorazí maminka na poslední
„To je Hubert. Náš zdravotní asistenční jednorožec. Pan doktor ho
chvíli. Magistra Máša se už chystala
vaší dceři předepsal na 6 dní. Měl by spát s Justýnkou v pokojíčku
zavírat. „Promiňte, běžím k Vám
a krmte ho třikrát denně. Má moc rád čerstvé ovoce, pampelišky
přes celé město,“ říká maminka, když
a oříškové lázeňské oplatky.“
s funěním podává Máše recept. Máša si recept přečte, vykulí oči, nasadí
A než stačila maminka Máše říct, že k nim domů Hubert
si kulaté žluté brýle (jednorozec003.tif)
rozhodně jít nemůže, protože na něj nemají místo a maminka nemá ani čas, aby se starala o zvíře, tedy pohádkovou bytost...
a přitiskne nos na recept ještě jednou.
stála s Hubertem před lékárnou a na dveřích už se houpal
„To už jsme tady tedy hodně dlouho
nápis ZAVŘENO.
neměli, už jsem bála, že ho tady budeme
(jednoroze003.tif)
mít navždycky...,“ povídá si Máša pod fousy. Tedy, Máša samozřejmě žádné
Maminka se podívala
fousy nemá, ale říká se to tak.
na Huberta, promnula si oči a podívala se
Máša ještě chvíli kroutí hlavou
ještě jednou do těch
a pak se vydá do zadní místnosti.
obrovských hnědých
„Tak pojď, pojď, máš práci,
očí. Hubert zamrkal
no vstávej,“ ozývá se zezadu
a oba mlčky vyrazili
a maminka si pomyslí, že paní
letním večerem domů
magistra Máša je tady v téhle
za Justýnkou.
podivné malé lékárně asi často sama a tak už si začala za samé nudy povídat s tubami léků a s mastičkami. Když Máša po chvíli ze svého kumbálu
14
15 a doufá, že ty léky nebo mastička nebo bylinkové obklady nebo bůh-
vyšla, maminka zalapala po dechu a opřela se o lékárnický pultík.
ví-co to pan doktor Dulík Justýnce předepsal zaberou a cesta přes celé
Máša totiž nenesla žádnou mastičku, ani cucací pastilky, ani sirup
město se vyplatí.
(jedonorze003.tif). Na vodítku, které hrálo všemi barvami duhy vedla bílého jednorožce!
Do lékárny dorazí maminka na poslední
„To je Hubert. Náš zdravotní asistenční jednorožec. Pan doktor ho
chvíli. Magistra Máša se už chystala
vaší dceři předepsal na 6 dní. Měl by spát s Justýnkou v pokojíčku
zavírat. „Promiňte, běžím k Vám
a krmte ho třikrát denně. Má moc rád čerstvé ovoce, pampelišky
přes celé město,“ říká maminka, když
a oříškové lázeňské oplatky.“
s funěním podává Máše recept. Máša si recept přečte, vykulí oči, nasadí
A než stačila maminka Máše říct, že k nim domů Hubert
si kulaté žluté brýle (jednorozec003.tif)
rozhodně jít nemůže, protože na něj nemají místo a maminka nemá ani čas, aby se starala o zvíře, tedy pohádkovou bytost...
a přitiskne nos na recept ještě jednou.
stála s Hubertem před lékárnou a na dveřích už se houpal
„To už jsme tady tedy hodně dlouho
nápis ZAVŘENO.
neměli, už jsem bála, že ho tady budeme
(jednoroze003.tif)
mít navždycky...,“ povídá si Máša pod fousy. Tedy, Máša samozřejmě žádné
Maminka se podívala
fousy nemá, ale říká se to tak.
na Huberta, promnula si oči a podívala se
Máša ještě chvíli kroutí hlavou
ještě jednou do těch
a pak se vydá do zadní místnosti.
obrovských hnědých
„Tak pojď, pojď, máš práci,
očí. Hubert zamrkal
no vstávej,“ ozývá se zezadu
a oba mlčky vyrazili
a maminka si pomyslí, že paní
letním večerem domů
magistra Máša je tady v téhle
za Justýnkou.
podivné malé lékárně asi často sama a tak už si začala za samé nudy povídat s tubami léků a s mastičkami. Když Máša po chvíli ze svého kumbálu
16
17
Hubert umí mluvit a psát Maminka otevřela branku do zahrady a přivázala Huberta k jabloni, kterou tu tatínek vysadil, když se Justýnka narodila. Každý rok jablůňka krásně vykvetla, ale jablka na ní ještě nikdy nevyrostla. Hubert začal něžně okusovat větvičky. Justýnka zrovna u stolu v kuchyni dojídala rohlík se šunkou a tatínek seděl v obýváku a díval se na večerní zprávy, když maminka otevřela dveře a oznámila jim, že má pro ně velké překvapení. Ti dva se po sobě trochu otráveně podívali, protože maminka pro ně měla překvapení docela často. Nejpřekvapenější ale nakonec bývala maminka, když zjistila, že Justýnu ani tatínka vůbec nezajímají nové sazeničky na její skalku ani bezlepkové těstoviny, které koupila v obchodě se zdravou výživou. „Dneska je to ale opravdové překvapení, vlastně sama jsem pořád ještě překvapená a nemůžu tomu uvěřit, až to uvidíte... No, pojďte už ven, ať tam není dlouho sám...“ ševelila maminka vesele. Maminka, tatínek a Justýnka vyšli terasou ven na zahradu, kde krásně vonělo podvečerní léto. Byla to omamná směs všech kytek z maminčiny zahrádky, dozrávajících jahod, dohasínajících slunečních paprsků a ....“No ale fuj, Huberte. Fuj. Ošklivý jednorožec“! zvolala maminka, když si všimla, že Hubert nechal u jabloně pěknou hromádku hovínek.
16
17
Hubert umí mluvit a psát Maminka otevřela branku do zahrady a přivázala Huberta k jabloni, kterou tu tatínek vysadil, když se Justýnka narodila. Každý rok jablůňka krásně vykvetla, ale jablka na ní ještě nikdy nevyrostla. Hubert začal něžně okusovat větvičky. Justýnka zrovna u stolu v kuchyni dojídala rohlík se šunkou a tatínek seděl v obýváku a díval se na večerní zprávy, když maminka otevřela dveře a oznámila jim, že má pro ně velké překvapení. Ti dva se po sobě trochu otráveně podívali, protože maminka pro ně měla překvapení docela často. Nejpřekvapenější ale nakonec bývala maminka, když zjistila, že Justýnu ani tatínka vůbec nezajímají nové sazeničky na její skalku ani bezlepkové těstoviny, které koupila v obchodě se zdravou výživou. „Dneska je to ale opravdové překvapení, vlastně sama jsem pořád ještě překvapená a nemůžu tomu uvěřit, až to uvidíte... No, pojďte už ven, ať tam není dlouho sám...“ ševelila maminka vesele. Maminka, tatínek a Justýnka vyšli terasou ven na zahradu, kde krásně vonělo podvečerní léto. Byla to omamná směs všech kytek z maminčiny zahrádky, dozrávajících jahod, dohasínajících slunečních paprsků a ....“No ale fuj, Huberte. Fuj. Ošklivý jednorožec“! zvolala maminka, když si všimla, že Hubert nechal u jabloně pěknou hromádku hovínek.
18
19 „Jednorožec? Jednorožec! O-o-opravdu vidím j-j-jednorožce na naší zahradě?“ zakoktal se tatínek a udělal krůček vzad. Justýnka neřekla ani slovo a nedůvěřivě si Huberta měřila pohledem. Pak se odvážila přiblížit a začala si jej pečlivě prohlížet. (jednorozec031_2) „Je na baterky, že jo? Určitě je to hračka na baterky,“ přemýšlela nahlas, zatímco Hubertovi zvedala hřívu, aby našla tlačítko, kterým se podivná a dozajista největší hračka, jakou kdy viděla, zapíná. „Ne, to není žádná hračka, to je úplně normální jednorožec,“
18
19 „Jednorožec? Jednorožec! O-o-opravdu vidím j-j-jednorožce na naší zahradě?“ zakoktal se tatínek a udělal krůček vzad. Justýnka neřekla ani slovo a nedůvěřivě si Huberta měřila pohledem. Pak se odvážila přiblížit a začala si jej pečlivě prohlížet. (jednorozec031_2) „Je na baterky, že jo? Určitě je to hračka na baterky,“ přemýšlela nahlas, zatímco Hubertovi zvedala hřívu, aby našla tlačítko, kterým se podivná a dozajista největší hračka, jakou kdy viděla, zapíná. „Ne, to není žádná hračka, to je úplně normální jednorožec,“