Text copyright © 2017 by Craig Robinson and Adam Mansbach Cover art and interior illustrations copyright © 2017 by Keith Knight Translation © Naďa Funioková, 2017 © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2017 Z anglického originálu Jake the fake vydaného nakladatelstvím Crown Books for Young Readers, New York, v roce 2017 přeložila Naďa Funioková Odpovědná redakce Kateřina Havelková Štěpančíková Obálka dle originálu a sazba René Senko Technická redakce Petr Kovář Tisk a knihařské zpracování Těšínské papírny, s. r. o., Český Těšín Jako svou 2367. publikaci vydalo Nakladatelství JOTA, s. r. o.
Škárova 16, 612 00 Brno tel.: 515 919 580 e-mail: jota@jota.cz www.jota.cz V Brně roku 2017 První vydání Počet stran 144 ISBN 978–80–7565–161–7
1. Kapitola Takže, můj nadějnej plán, že léto nikdy neskončí a škola vůbec nezačne, se zhroutil. Nejspíš jsem to měl tušit. Zítřek je můj první den v šestý třídě na Akademii múzických a výtvarných umění. Je to fakt bomba. Do tý školy berou jenom nadaný děcka: musíte absolvovat test, A NAVRCH ještě konkurz. Zahrát na nějakej nástroj, pokud jste malej muzikant, vystoupit v baletních piškotech nebo klaunským převleku, jestli jste malej tanečník nebo malej klaun, předvíst svoje malůvky, když jste malej malíř, a tak podobně. I když žádní malí klauni nejspíš ani neexistujou.
1
Až na mě. Já jsem v podstatě takovej malej klaun, protože jsem se tam prošvindloval. Při konkurzu jsem hrál na klavír „Písničku pro tátu“.
tu o tá r p u ONG táto G s t í aj u JONG em n táto h s j a s l m h l o á r NG Nem i zah GKO ! s N O m H e NG ! ! s O j ě S t s Tak enhle e mě t v l a m s ap jse Byl em n s j Tam Y PINK K PIN
Hrál jsem tuhle písničku odhadem tak sedmnáctmilionkrát, takže jsem ji uměl fakticky dobře. Ještě víc mi ale pomohlo, že mi starší ségra, která chodí na AMVU do posledního ročníku, prozradila dávno dopředu všecky ty záludný triky, co si členové zkušební komise vymýšlejí, jako že vás v půlce donutí změnit tóninu, chtějí, abyste při hraní i zpívali, a takový věci. Takže jsem u zkoušky zaperlil, a když jsem skončil, všichni porotci tleskali, jenže ti nejspíš tleskali všem děckám, i těm, co akorát odkrkaly abecedu a slezly z jeviště, nebo si rozbíjely cihly o hlavu. 2
Jenže pravda se má tak, že „Písnička pro tátu“ je vlastně to jediný, co zahrát opravdu umím, když teda nepočítám takový ty skladbičky pro mrňata, co zvládne i jednorukej, kterýmu na tý jediný ruce ještě chyběj dva prsty. Přezdívka toho chlápka by jen tak mimochodem mohla bejt Vítězný véčko. Takže tam dřív nebo později, pokud se teda celý středoškolský učební osnovy nebudou skládat z hraní „Písničky pro tátu“ pořád dokola, pochopí, že nejsem zas tak úžasnej klavírista. Čtení z not mi moc nejde. A vlastně neumím improvizovat.
Noty jsou pro mě španělská vesnice!!
Jo, a taky přímo nesnáším hraní na klavír. 3
Navíc jsem si u přijímacího testu na Akademii tak trochu porovnával odpovědi z matematický části s výsledkama Syreety Simmons-Kapurniské, která seděla v pátý třídě přede mnou a je přes matiku děsná mozkovna. A u otázek, kde se moje odpovědi lišily od těch jejích, což platilo pro většinu z nich, jsem ty svoje poupravil, aby souhlasily s jejíma. Podvádět je špatné. Můj mný ku průzdron
Já to vím. A normálně bych něco takovýho v žádným případě neprovedl. Jenže tohle byl ten nejdůležitější test v mým životě, tak jsem udělal výjimku. Celý 4
léto jsem z toho měl výčitky svědomí, ale jsem si v podstatě jistej, že kdybych rupnul, cítil bych se ještě hůř. Slohovku jsem zvládl docela sám. Loni jsem byl na slohovky úplně nejlepší z celý naší třídy. Aspoň si to myslím. Slohovkář „Piš dál“ z Písmákova, tak mi říkali. I když ne doopravdy, protože tohle jsem si jenom vymyslel. Možná jsem si vlastně tak z jedný třetiny zasloužil dostat se na Akademii múzických a výtvarných umění. A možná mám tak třetinovou šanci, že mě odtamtud nevykopnou. Těch pár částí mýho těla, který si zaslouží dostat se na Akademii múzických a výtvarných umění:
Moje levá ruka
Oko
Ucho
Moje pravá noha
Ledvina
Pár očních řas
Jó, tuhle matiku zvládám dobře. „Písnička pro tátu“ je fakticky písnička pro mýho tátu, protože kdyby on (a taky máma) tolik nejančili, že bych měl jít na AMVU, nic z tohohle by se nikdy nestalo. I když vlastně člověk, kterej na tom všem nese největší vinu, je Lisa. 5
Lisa je v podstatě jednorožec. Ten roh není opravdovej
Vždycky samý správný věci
Puf
Ne teda, že by jí ze středu čela doslova trčel roh, myslím to tak, že se jedná o vzácný a jedinečný stvoření, který si jen tak poletuje po světě na stříbrnejch křídlech, obdivováno veškerým lidstvem, a navíc kadí akorát samý třpytky. To pochopitelně není pravda. Ale v opravdu skutečným životě je Lisa: a) studentka nejvyššího ročníku b) která dostává samý jedničky
6
c) a loni zpívala na stadionu Wrigley Field národní hymnu
mě é é é z , ÓÓÓ á!!! á á k c i r éé m á á , á á má áže Ta dok výšku, t u vytáhnose na ni kam náš hrabe ší p le nej pálkař!!
d) a je šéfredaktorka studentských novin Akademie múzických a výtvarných umění e) a i když je možná divný říkat to o vlastní ségře, je fakt, fakt, fakt hezká f) a styl oblíkání i účesu střídá tak minimálně jednou týdně
7
g) a ať má na sobě, co chce, třeba tátovu bundu, o který máma vždycky říká, že ji nejspíš ukradl nějakýmu vandrákovi, vždycky vypadá, jako by jí ten outfit dával dohromady tým módních expertů h) a i přes tu svoji dokonalost, ze který se chce člověku zvracet, není vůbec nafrněná, ale je milá a příjemná na všecky i) kromě mě.
Co ty jseš vůbec zač? Tvůj malý bráška!!
Máš na to nějaký doklad?
Neřekl bych, že je na mě Lisa vyloženě zlá. Některý děcka, jako třeba můj nejlepší kámoš Evan, mají bráchy a ségry, co jim dělají věci, jako že je přimáčknou na zem a pokoušejí se jim plivnout do pusy. Nebo se jim schovají do skříně a pak na ně vyskočí a vyděsí je, až se počůrají, a celý si to nahrajou na mobil a dají to na YouTube. Lisa většinou jenom předstírá, že neexistuju. Nebo že existuju, ale ona nemůže za boha živýho přijít na to, proč nebo co jsem vlastně zač. Žvejkal mi ukradl všecky originální pohyby!!
Lochnesská příšera
EXISTUJE Sněžný muž
Brácha