0276639

DOMINIK DÁN Moucha Vydalo Nakladatelstvi Slovart, spol. sr. o., v Praze roku 2017 Překlad Josef Šmatlák Redakce Jiří Dubecký, Markéta Tomášová Produkce Dana Klimová Návrh obálky Dodo Dobrík Editor Jan Pavel Sazba Alias Press, s. r. o., Bratislava Tisk FINJDR, spol. s r. o., Český Těšín ISBN 978-80-7529-373-2 10987654321 www.slovart.cz

1 ČERVEN1990

,,Pane vrchní... pane vrchníí! V mojí polívce je moucha!" Obsluha na terase zakouřené restaurace vázla. Číšníko­ vo hlemýždí tempo nedokázalo urychlit ani občasné zvolání „platííím", natož hrozba nějaké reklamace. Chlapík s ulízanými, nechutně mastnými vlasy se neochotně odloupl od pultu, kde klidně pokuřoval a debatoval s výčepním, popadl nedotočená piva, prošel lokálem, rozhrnul závěs z plastových céček a vyšel na terasu. Rozhlédl se kolem a přilou­ dal se ke stolu v rohu. Jeho černé kalhoty odhalovaly na kolenou zažranou špínu. Polobotky nezaznamenaly dotek hadru či kartáče už celou věčnost. Pohyb, který u stolu reklamujícího hosta předvedl, se v žádném případě nedal nazvat úklonou; číšník se předklonil jen proto, aby lépe viděl živočicha, který se nacházel v hostově talíři. Když se o jeho existenci přesvědčil na vlastní oči, napří­ mil se a nenapadlo ho nic lepšího než zlehčit trapnou situaci ještě trapnějším vtipem. ,,No, tak tam je, a co jako? Co byste chtěl za pět vosumdesát, aby tam snad plaval delfín?" Z jeho oroseného čela se snesla kapka potu a provrtala v pěně jednoho z půllitrů dírku. Všiml si jí nejen on sám, ale i host. Ledabyle pohnul paží a pětici půllitrů přestěho­ val od pupku k boku. Nic tím nenapravil. Host se rozběs­ nil. ,,Tak tohleto je vrchol! S takovouhle drzostí jsem se nesetkal ani za socialismu, a to už skoro rok tady máme demokracii! S takovejma lidma, jako jste vy, to teda bude terno. Jak si můžete dovolit dělat srandu z mouchy v polívce,

•

9

kterou ke všemu přinesete zrovna mně? A co další hosti, kterým cákáte pot do piva? Jak ti k tomu přijdou?" ,,Snadno, za tři pade." To už neměl říkat. ,,Ihned mi zavolejte vedoucího! A přineste mi knihu přá­ ní a stížností!" Číšník se uchechtl. ,,Co, vedoudho? A knihu? Kde to žijete, člověče? Sám tady vykládáte o demokracii! Vy ste snad zapomněl, že ... " Za číšníkovými zády se objevil muž v džínách a bílém triku, poklepal mu na rameno a nepatrně kývl hlavou smě­ rem k výčepu. Číšru1<: ukončil svůj proslov a poslušně se odporoučel. Pár hostů přestalo žvýkat a pít a se zájmem sledovalo slibně se rozvíjející mezihru. ,,Pane, máte přání?" Host si ho pochybovačně prohlédl. ,, Vy jste vedoucí?" Nevypadal tak. Chlápek stěží po maturitě. Prohrábl si nagelované vlasy a jazykem přestěhoval zápalku z jednoho koutku úst do druhého. ,,Ne. Já sem ředitel tohodle podniku, pane. Sem podnikatel! Žádnej vedoucí, žádná kniha přání a stížností, žádnej RaJ." „ To teda máte pravdu, do ráje má tenhle bordel hodně daleko." „Myslel sem RaJ jako Restaurace a Jídelny. Koupil sem to vod nich, teda kupuju, ale to je vlastně fuk! Jako by mi to už říkalo pane! Starý socialistický podniky krachujou a teď sme tady my," přiložil si dlaň s široce roztaženými prsty k prsům a vítězoslavně se rozhlédl kolem. Parta výrostků u stolu v protilehlém koutě terasy ho podpořila vztyčenými palci. ,, Už nemusím makat na ty kurvy komoušský, teď už makám sám na sebe, do vlastní kešeně a vy mi tady kazíte reputaci a nasíráte kunčofty. Vo co vám vlastně de?" ,,Moucha, vážený pane! Objednal jsem si čočkovou polévku s párkem a jen jsem do ní ponořil lžíci, vyplavala moucha ... Aha! Račte se kouknout! Tady je! Masařka jako tele!" „To je dost zvláštní, nemyslíte? Polívku podáváme už od rána a doteď si nikdo nestěžoval, a jen přídete vy, najednou 10

je v ní moucha! Nejste vy takhle náhodou vod konku Známe takový týpky, co si ji přinesou s sebou a hod polívky, jen aby udělali kravál a vodehnali nám ku A aby nemuseli platit, pochopitelně! A když už sme 1 máte vy vůbec na zaplacení?" „To ... Co si to dovolujete?!" zatřásl se hostovi hla lívku prej podáváte od rána, a od kterýho, jestli mů dět? Párek je scvrklej, polívka je studená ... " ,,Tak dost! A ven!" Výrostci v koutě se zvedli jako jeden muž. Jedna rr si přitáhla kočárek blíž k sobě a druhá vztáhla ruku čičce v růžové sukýnce a přivinula ji k sobě. Turista v kraťasech prudce a dost naštvaně vstal , lu a přitom se mu podařilo vylít polovinu polévky r Zaťal pěsti, ale parta vyzývavě přihlížejících holon odradila od úmyslu hájit svá práva. Tak se jen rych bl pro svůj batoh, přehodil si ho přes rameno a bez, vykličkoval mezi stoly ven. „To je teda úroveň ... Vysrat se na takovouhle der cii. Zlatý komouši! Kontrolu vám sem poslat..." rep neohlížel se a uháněl na autobusovou zastávku. ,,Dík," utrousil podnikatel směrem k výrostkům, to u mě, mládeži, rundu na mě," a odnesl polopráz, líř opuštěný prchnuvším turistou. Parta se spokojeně usadila a maminy vypustily di si zase hrály. Byla sobota, nádherné slunečné červnové odpoled soparkem na okraji Našeho Města proudily davy lid tra a užívaly si první skutečně horké soboty. Všud, la pohoda a úsměvy na tvářích odpočívajících dos1 kolem dováděly děti a mimina žvatlala v nejrůznějš zítkách, zapatlaná cukrovou vatou a sladkou limo Maminy v letních šatech nahoře málem bez uvolnE sedávaly na laminátových lavičkách s nohama nespi sky roztaženýma a větraly si, co se dalo. Co se nec si ovívaly složenými novinami a časopisy. Všude p klid, mír, láska. Už od května bylo teplo, ale vedro začalo až nyni tel restaurace Konvalinka nechal v průčelí odmontov, dvoukřídlé dveře a tímto zásahem rozšířil svůj lokál

ou ke všemu přinesete zrovna mně? A co další hosti, ým cákáte pot do piva? Jak ti k tomu přijdou?" ,nadno, za tři pade." ) už neměl říkat. hned mi zavolejte vedoucího! A přineste mi knihu přá­ stížností!" íšník se uchechtl. :o, vedoucího? A knihu? Kde to žijete, člověče? Sám taykládáte o demokracii! Vy ste snad zapomněl, že ... " 1 číšníkovými zády se objevil muž v džínách a bílém L, poklepal mu na rameno a nepatrně kývl hlavou smě­ k výčepu. Číšník ukončil svůj proslov a poslušně se odučel. Pár hostů přestalo žvýkat a pít a se zájmem sleilo slibně se rozvíjející mezihru. 'ane, máte přání?" ::,st si ho pochybovačně prohlédl. 'y jste vedoucí?" ~vypadal tak. Chlápek stěží po maturitě. Prohrábl si lované vlasy a jazykem přestěhoval zápalku z jednomtku úst do druhého. le. Já sem ředitel tohodle podniku, pane. Sem padni! Žádnej vedoucí, žádná kniha přání a stížností, žádaJ." o teda máte pravdu, do ráje má tenhle bordel hodně ~o." lyslel sem RaJ jako Restaurace a Jídelny. Koupil sem to lich, teda kupuju, ale to je vlastně fuk! Jako by mi to :alo pane! Starý socialistický podniky krachujou a teď ady my," přiložil si dlaň s široce roztaženými prsty ům a vítězoslavně se rozhlédl kolem. Parta výrostků u v protilehlém koutě terasy ho podpořila vztyčenými „Už nemusím makat na ty kurvy komoušský, teď už m sám na sebe, do vlastní kešeně a vy mi tady kazíte aci a nasíráte kunčofty. Vo co vám vlastně de?" oucha, vážený pane! Objednal jsem si čočkovou pos párkem a jen jsem do ní ponořil lžíci, vyplavala ha ... Aha! Račte se kouknout! Tady je! Masařka jako

>

1

je dost zvláštní, nemyslíte? Polívku podáváme už od

doteď si nikdo nestěžoval, a jen přídete vy, najednou

je v ní moucha! Nejste vy takhle náhodou vod konkurence? Známe takový týpky, co si ji přinesou s sebou a hoděj ji do polívky, jen aby udělali kravál a vodehnali nám kunčofty. A aby nemuseli platit, pochopitelně! A když už sme u toho, máte vy vůbec na zaplacení?" ,,To ... Co si to dovolujete?!" zatřásl se hostovi hlas. ,,Polívku prej podáváte od rána, a od kterýho, jestli můžu vě­ dět? Párek je scvrklej, polívka je studená ... " ,,Tak dost! A ven!" Výrostci v koutě se zvedli jako jeden muž. Jedna mamina si přitáhla kočárek blíž k sobě a druhá vztáhla mku k holčičce v růžové sukýnce a přivinula ji k sobě. Turista v kraťasech prudce a dost naštvaně vstal od stolu a přitom se mu podařilo vylít polovinu polévky na stůl. Zaťal pěsti, ale parta vyzývavě přihlížejících holomků ho odradila od úmyslu hájit svá práva. Tak se jen rychle shýbl pro svůj batoh, přehodil si ho přes rameno a beze slova vykličkoval mezi stoly ven. ,,To je teda úroveň ... Vysrat se na takovouhle demokracii. Zlatý komouši! Kontrolu vám sem poslat..." reptal, ale neohlížel se a uháněl na autobusovou zastávku. „Dík," utrousil podnikatel směrem k výrostkům, ,,máte to u mě, mládeži, rundu na mě," a odnesl poloprázdný talíř opuštěný prchnuvším turistou. Parta se spokojeně usadila a maminy vypustily děti, aby si zase hrály. Byla sobota, nádherné slunečné červnové odpoledne. Lesoparkem na okraji Našeho Města proudily davy lidí z centra a užívaly si první skutečně horké soboty. Všude vládla pohoda a úsměvy na tvářích odpočívajících dospělých, kolem dováděly děti a mimina žvatlala v nejrůznějších vozítkách, zapatlaná cukrovou vatou a sladkou limonádou. Maminy v letních šatech nahoře málem bez uvolněně posedávaly na laminátových lavičkách s nohama nespolečen­ sky roztaženýma a větraly si, co se dalo. Co se nedalo, to si ovívaly složenými novinami a časopisy. Všude panoval klid, mír, láska. Už od května bylo teplo, ale vedro začalo až nyní. Ředi­ tel restaurace Konvalinka nechal v průčelí odmontovat velké dvoukřídlé dveře a tímto zásahem rozšířil svůj lokál o tera• 11

su, kterou lemovaly přenosné betonové květináče. Nad všemi stoly se prostírala pergola a v případě bouřky byly dveře zpátky během pár minut. To však zatím nebylo třeba a namísto nich postačil vietnamský závěs z plastových céček. ,,Ty kriple," obořil se ředitel na číšníka, jakmile ho vyhmátl u výčepu, ,,kolikrát ti mám říkat, že i když seš můj brácha, tak budeš makat a poslouchat jako švýcarský hodinky. A ty tvý přiblblý fóry z lochu si laskavě strč do prdele! Kolikrát?! Eště žes mu jednu nenatáhl" ,,Amohsem ... " ,,Hovno si moh! Dohoda platí, na to laskavě nezapomínej! Budeš tady makat jen do prvního průseru, jak sem sh'bil tátovi, dýl ani ťuk! Do prvního průseru, a pak letíš a je mi u prdele, kterou zase vomrdáš nebo vokradeš, a kolik za to vyfasuješ, jasný?! Celá rodina má vo tebe péči, tak bys moh laskavě projevit aspoň kapku vděčnosti a udělat taky něco pro nás a na chvíli sekat dobrotu, ty... !" ,,Se nepos ... !" ,,A přestaňte už pančovat to pivo!" Majitel nečekal na bratrovu odpověď a obrátil se k výčepnímu, neboť tato výčit­ ka byla určena jemu. ,,Jeden jako druhej! Panebože, co sem komu udělal! Točte to po čárku aspoň zkraje sezóny, kreténi, a necákejte do toho pot, neslintejte a nelejte starou polívku do nový, ale do kanálu! Všude je tady much jak nasráno! Dyť se koukněte, vostatní je asi sežerou, ale dycky se najde ňákej fajnovka jako tamten blb a máme vystaráno. Hygienika nebo kontrolu tady tak akorát potřebujem!" ,,Dóóbroš ... " ,,A padej na terasu, na čtyřce máš vobjednávku, nevidíš, nebo co?!" Ředitel se ohnal, ale neudeřil. Namísto toho máchl a rutinně chytil mouchu promenující se po hraně výčepruno pultu. Bratr číšník se přikrčil a raději vyběhl ven. Cestou kopl zuřivě do céček, ale ta se jen s chrastěním rozlétla a vzápětí vrátila do předchozí svislé polohy. „Aline," ředitel se naklonil přes výčepní pult a gestem naznačil výčepnímu, aby přistoupil blíž. Palcem rozmáčkl mouchu v sevřené pěsti. Poté štítivě odhodil její ostatky na zem a tichým plesknutím si očistil dlaně, ,,letos sou ňák pře­ žraný, takový svině tlustý tady lítaj ... " konstatoval s výra12

zem odporu a překvapení, když spatřil svůj mrtvý ú a pro jistotu ho ještě přišlápl. ,,Co sem to chtěl ... Aha! taky neser, fakticky! Dal sem ti ho na starost, abys dohlíd a naučil řemeslu, a ne abys do něj hustil všecl sviňárny, co do vás lili na učňáku. Ať nenosí pod mín nalejvá polívku ani guláš. Sám nejlíp víš, co všechno plave a co se musí udělat, aby se to dalo žrát, tak mě a hejbni kostrou! A ať nechodí po lokále jako vandrák mokrej jak vrata vod chlíva!" „Sorry, Robe, měl sem čtyři objednávky najedno výčepní přerušil čepování a nacvičeným pohybem si vil elastický obvaz na předloktí. Měl dobrou figuru ké tričko odhalovalo mohutné bicepsy a obvaz nazné zdatného sportovce. Asi tenisový loket. „Na to ti seru! Koukám na vás už dlouho, tak se mlouvej na ňáký zasraný vobjednávky!" ,,Dóóbroš." „A kdyby se ten blb začal vometat kolem ňáký s kočárkem, tak davaj z fleku echo, jasný?" „Jasný! Na to se můžeš spolehnout, vim, za co a na čem sme se dohodli, takže ... " „Víš leda hovno, co to je, mít takovýho bráchu, a rodina kvůli němu dělá za dryje, tak laskavě sklapn ,,Dóbroš." ,,Kolik sme dneska udělali?" ,,Osum hekťáků." „Tak se snažte. Já du shánět ten mrazák a po šic stavím kvůli papírům, tak se neflákat a makat, kapii ,,Jo, šéfe!" Odcházel, ale po pár krocích se vrátil. Alin zavřel postavil pod ni prázdný půllitr, aby pivo neodkaf zbůhdarna na pult, a znovu se otočil k šéfovi. „A eště něco. Kdyby sem přišuměl Valér, tak ne střílet ty, ale necháš to laskavě na mně, jasný?!" ,,Jasný, dohoda je dohoda! Dám echo! Je tvůj!" Ředitel přikývl, sklopil hlavu a poté starostlivě pi na Alina. ,,A. .. jinak seš v pohodě?" zeptal se už klidněji. ,,V poho, dyť vidíš, né?" ,,Jen aby," a odešel shánět mrazák.

terou lemovaly přenosné betonové květináče. Nad všetoly se prostírala pergola a v případě bouřky byly dveře ky během pár minut. To však zatím nebylo třeba a nao nich postačil vietnamský závěs z plastových céček. "y kriple," obořil se ředitel na číšníka, jakmile ho vyti u výčepu, ,,kolikrát ti mám říkat, že i když seš můj ila, tak budeš makat a poslouchat jako švýcarský hodin' ty tvý přiblblý fóry z lochu si laskavě strč do prdele! <rát?! Eště žes mu jednu nenatáhl" ~mohsem... " fovno si mohl Dohoda platí, na to laskavě nezapomí~udeš tady makat jen do prvního průseru, jak sem slíbil 'i, dýl ani ťuk! Do prvního průseru, a pak letíš a je mi lele, kterou zase vomrdáš nebo vokradeš, a kolik za to ,uješ, jasný?! Celá rodina má vo tebe péči, tak bys moh vě projevit aspoň kapku vděčnosti a udělat taky něco tás a na chvíli sekat dobrotu, ty... !" e nepos ... !" , přestaňte už pančovat to pivo!" Majitel nečekal na bra1 odpověď a obrátil se k výčepnímu, neboť tato výčit­ 'la určena jemu. "Jeden jako druhej! Panebože, co sem 1 udělal! Točte to po čárku aspoň zkraje sezóny, kretélecákejte do toho pot, neslintejte a nelejte starou polív)nový, ale do kanálu! Všude je tady much jak nasráno! e koukněte, vostatní je asi sežerou, ale dycky se najde fajnovka jako tamten blb a máme vystaráno. Hygienibo kontrolu tady tak akorát potřebujem!" óóbroš ... " padej na terasu, na čtyřce máš vobjednávku, nevidíš, co?!" :iitel se ohnal, ale neudeřil. Namísto toho máchl aruchytil mouchu promenující se po hraně výčepru'ho pulatr číšník se přikrčil a raději vyběhl ven. Cestou kopl ~ do céček, ale ta se jen s chrastěním rozlétla a vzápětí 1 do předchozí svislé polohy. line," ředitel se naklonil přes výčepní pult a gestem .čil výčepnímu, aby přistoupil blíž. Palcem rozmáčkl hu v sevřené pěsti. Poté štítivě odhodil její ostatky na tichým plesknutím si očistil dlaně, ,,letos sou ňák pře­ takový svině tlustý tady lítaj ... " konstatoval s výra-

zem odporu a překvapení, když spatřil svůj mrtvý úlovek, a pro jistotu ho ještě přišlápl. ,,Co sem to chtěl... Aha! Ty mě taky neser, fakticky! Dal sem ti ho na starost, abys na něj dohlíd a naučil řemeslu, a ne abys do něj hustil všechny ty sviňámy, co do vás lili na učňáku. Ať nenosí pod míru a nenalejvá polívku ani guláš. Sám nejlíp víš, co všechno v tom plave a co se musí udělat, aby se to dalo žrát, tak mě neser a hejbni kostrou! A ať nechodí po lokále jako vandrák a není mokrej jak vrata vod chlíva!" ,,Sorry, Robe, měl sem čtyři objednávky najednou a ... " výčepní přerušil čepování a nacvičeným pohybem si upravil elastický obvaz na předloktí. Měl dobrou figuru, krátké tričko odhalovalo mohutné bicepsy a obvaz naznačoval zdatného sportovce. Asi tenisový loket. ,,Na to ti seru! Koukám na vás už dlouho, tak se nevymlouvej na ňáký zasraný vobjednávky!" ,,Dóóbroš." „A kdyby se ten blb začal vometat kolem ňáký kurvy s kočárkem, tak davaj z fleku echo, jasný?" „Jasný! Na to se můžeš spolehnout, vim, za co seděl a na čem sme se dohodli, takže ... " „Víš leda hovno, co to je, mít takový ho bráchu, a co mi rodina kvůli němu dělá za dryje, tak laskavě sklapni!" ,,Dóbroš." ,,Kolik sme dneska udělali?" ,,Osum hekťáků." „ Tak se snažte. Já du shánět ten mrazák a po šichtě se stavím kvůli papírům, tak se neflákat a makat, kapišto?" ,,Jo, šéfe!" Odcházel, ale po pár krocích se vrátil. Alin zavřel pípu, postavil pod ni prázdný půllitr, aby pivo neodkapávalo zbůhdama na pult, a znovu se otočil k šéfovi. „A eště něco. Kdyby sem přišuměl Valér, tak nebudeš střílet ty, ale necháš to laskavě na mně, jasný?!" ,,Jasný, dohoda je dohoda! Dám echo! Je tvůj!" Ředitel přikývl, sklopil hlavu a poté starostlivě pohlédl na Alina. ,,A. .. jinak seš v pohodě?" zeptal se už klidněji. ,,V poho, dyť vidíš, né?" ,,Jen aby," a odešel shánět mrazák.

.

13

Alin vyčkal, dokud nezaburácel motor šéfova auta a jeho hluk nedozněl v dáli. Teprve pak pocítil opravdovou úlevu. Mile se usmál na dívku sedící u stolu nazývaného vip. Kromě ředitele nikdo nevěděl, co to znamená, ale napsali to tlustou fixkou na čtvrtku, přelomili ji do stříšky a triumfálně umístili uprostřed stolu. Nacházel se po straně výčepního pultu, jaksi oddělený od ostatních stolů v lokále, a sedávali u něj pouze ředitelovi kumpáni. Dokonce na něm měnili každý den ubrus, aby se odlišoval od ostatních stolů. Nyní tam však seděla ona. Poprvé se v Konvalince objevila před dvěma týdny. Prý si vyšla na výlet a zastihla ji bouřka. Nebylo divu, tehdy pršelo skoro bez přestání. „A to vy takhle sama samička?" zavrkal Alina donesl jí čaj. Čaj přijde vhod i v létě, zejména když je člověk promočený na kůži. ,,No a? Co bych koho otravovala?" Lokál byl prázdný. Alin se nudil, a tak si přisedl. ,,Zranil jste se?" kývla bradou směrem k jeho obvázanému levému lokti. Usrkla a jala se ždímat konečky dlouhých černých vlasů.

,,Nó ... " protáhl Alin neurčitě,,, to je jen taková kravina," a přejel si dlaní po obvazu, jako by se chtěl ujistit, že je na svém místě. Zaběhl dozadu a přinesl teplomet. Nasměroval ho na ni a za odměnu byl obdarován úsměvem. Poté donesl rum do čaje a velice litoval, že nechtěla zůstat do zavírací hodiny. Nemohl teď odejít z výčepu a ona měla naspěch. Druhý den přišla zas. Už nepršelo a nebylo proč se schovávat, ale obloha byla stále zamračená a lidi to nelákalo na vycházky do lesoparku, takže Konvalinka zela prázdnotou a Alin měl čas. Opět se usadili k vip stolu a pokračovali ve vrkání. ,,Co děláš?" ,,Chtěla bych točit pivo jako ty." ,,Na to seš moc mladá." „Brzo odmaturuju. Dělám hotelovku, takže budu mít na to i papíry." 14

„Se nepo ... Maturu budeš mít, říkáš? Takže sem sil jen kvůli tomu? Aby ses přiučila?" ,,I tak. A taky... sem tě chtěla vidět." Nicméně ani dnes nechtěla vyčkat do konce provoz už si aspoň potykali. Doprovodil ji až na terasu ke kvi čům. Až na hranici svého království. Pak následoval < ník, autobusová zastávka a její úsměv z okna. Přišla i třetího dne a pak zase. Zatáhl ji dozadu do páchnoucí šatny a položil na p cenou postel. Sice protestovala, že takhle ne, jenže t. remcají všechny. Zničehonic se však objevila Iveta a · šila je. Měla být u doktorky, ale ta měla dovolenou, a t vrátila dřív. Vyrušila je, holka v panice utekla pryč a ubalil Ivetě takovou, až se jí otočila hlava. Uplynul další týden, nová známost chodila skoro r delně a Alinovi stoupal tlakoměr. Hučelo mu v klack1 zátylku se mu chtíčem ježily vlasy. Byla mladá, sotva náctka, černovlasá a moc pěkná. Dnes přišla opět. ,,Co ste si špitali s říďou? Zjezdil tě?" ,,To je naše věc a tvoje zbytečná starost." Jen pokrčila rameny a upila z limonády. Alin d< a přisedl si k ní. ,,Víš co? Konečně se vyčasilo, je sucho, uděláme si• vejlet nahoru do lesejčka, tam, co je ten altánek. čtv1 dinky Šourem támhle do kopce." ,, Tam to znám." ,, Tak běž napřed, já t.am za moment dorazím za tebot: Trhla ramenem a kývla nebo zakroutila hlavou, že jo, nebo raději ne ... Kdo se má v těch mladejch holkác znat? Ale dopila a poslušně zamířila ven. Bílé kvítkc šaty za ní rozmarně vlály, a když do nich zezdola , vánek a odhalil její bílá stehna, byl Alin na pokraji n vého zhroucení. ,,Iveto!! Ivoši!" ,,Co je?" Iveta se vyšourala z kuchyně, dožvýkávala a otír, ústa. ,, Tebe raději šatit než živit." ,,Se nepo."

vyčkal, dokud nezaburácel motor šéfova auta a jeho . nedozněl v dáli. Teprve pak pocítil opravdovou úleviile se usmál na dívku sedící u stolu nazývaného vip. ně ředitele nikdo nevěděl, co to znamená, ale napsatlustou fixkou na čtvrtku, přelomili ji do stříšky a triUně umístili uprostřed stolu. Nacházel se po straně pního pultu, jaksi oddělený od ostatních stolů v loa sedávali u něj pouze ředitelovi kumpáni. Dokonce ~m měnili každý den ubrus, aby se odlišoval od ostatstolů.

yní tam však seděla ona. >prvé se v Konvalince objevila před dvěma týdny. Prý šla na výlet a zastihla ji bouřka. Nebylo divu, tehdy pr,koro bez přestání. 1. to vy takhle sama samička?" zavrkal Alin a donesl

tj přijde vhod i v létě, zejména když je člověk promona kůži. o a? Co bych koho otravovala?" ,kál byl prázdný. Alin se nudil, a tak si přisedl. :ranil jste se?" kývla bradou směrem k jeho obvázané~vému lokti. Usrkla a jala se ždímat konečky dlouhých fch vlasů. Tó ... " protáhl Alin neurčitě, ,,to je jen taková kravina," jel si dlaní po obvazu, jako by se chtěl ujistit, že je na . místě. běhl dozadu a přinesl teplomet. Nasměroval ho na ni Kiměnu byl obdarován úsměvem. Poté donesl rum do 1 velice litoval, že nechtěla zůstat do zavírací hodiny. ohl teď odejít z výčepu a ona měla naspěch. uhý den přišla zas. Už nepršelo a nebylo proč se scho:, ale obloha byla stále zamračená a lidi to nelákalo na ízky do lesoparku, takže Konvalinka zela prázdnotou \ měl čas. Opět se usadili k vip stolu a pokračovali ve

ú.

o děláš?" htěla bych točit pivo jako ty." a to seš moc mladá." rzo odmaturuju. Dělám hotelovku, takže budu mít na ipíry."

„Se nepo ... Maturu budeš mít, říkáš? Takže sem si přišla jen kvůli tomu? Aby ses přiučila?" ,,I tak. A taky... sem tě chtěla vidět." Nicméně ani dnes nechtěla vyčkat do konce provozu, ale už si aspoň potykali. Doprovodil ji až na terasu ke květiná­ čům. Až na hranici svého království. Pak následoval chodník, autobusová zastávka a její úsměv z okna. Přišla i třetího dne a pak zase. Zatáhl ji dozadu do páchnoucí šatny a položil na propocenou postel. Sice protestovala, že takhle ne, jenže takhle remcají všechny. Zničehonic se však objevila Iveta a vyrušila je. Měla být u doktorky, ale ta měla dovolenou, a tak se vrátila dřív. Vyrušila je, holka v panice utekla pryč a Alin ubalil Ivetě takovou, až se jí otočila hlava. Uplynul další týden, nová známost chodila skoro pravidelně a Alinovi stoupal tlakoměr. Hučelo mu v klacku a na zátylku se mu chtíčem ježily vlasy. Byla mladá, sotva osmnáctka, černovlasá a moc pěkná. Dnes přišla opět. ,,Co ste si špitali s říďou? Zjezdil tě?" ,, To je naše věc a tvoje zbytečná starost." Jen pokrčila rameny a upila z limonády. Alin dotočil a přisedl si k ní. „Víš co? Konečně se vyčasilo, je sucho, uděláme si malej vejlet nahoru do lesejčka, tam, co je ten altánek. Čtvrt hodinky šourem támhle do kopce." ,, Tam to znám." ,, Tak běž napřed, já tam za moment dorazím za tebou, jo?" Trhla ramenem a kývla nebo zakroutila hlavou, že snad jo, nebo raději ne ... Kdo se má v těch mladejch holkách vyznat? Ale dopila a poslušně zamířila ven. Bílé kvítkované šaty za ní rozmarně vlály, a když do nich zezdola zadul vánek a odhalil její bílá stehna, byl Alin na pokraji nervového zhroucení. ,,Iveto!! Ivoši!" ,,Co je?" Iveta se vyšourala z kuchyně, dožvýkávala a otírala si ústa. ,, Tebe raději šatit než živit." ,,Se nepo." 15

Mrtvá ležela na zádech. Věděli už, kdo ji vytáhl z vody. Kromě toho ale nevěděli nic víc. Došli až k ní. Zápach byl nesnesitelný. Černé dlouhé vlasy byly slepeny špínou do provazců. Bílé květované šaty měla na prsou rozepnuté do véčka, na jedné straně dírky, na druhé straně knoflíky. Ramena obnažená. Ruce od loktudolu měla skryté pod tělem . Při vytahování se jí vyhrnul lem sukně ke kolenů m. Bílá barva šatuostře kontrastovala s barvou ženiny pokožky, na níž kvetly černé skvrny vedle fialových. Celá ta příšernost končila holými chodidly a zčernalými prsty. Nic víc, pouze černé

hnijící prsty.

www.slovart.cz

ISBN 978-80-7529-373-2

I I

9 788075 293732