.,,~
KAPITOLA 1.
Odsouzencem týdne Dja:velens la:rling (Den score dja:vlekrig 1)
© Kenneth B0gh Andersen & H ost&Son., Copenhagen 2005 & 2007 Translacion © 2017 Daniela Mrázová Cover illustration © 20 17 _nervexperimenc Czech edition © 2017 Nakladatelství Slovart, s. r. o. Published by agreemenr with Gyldendal Group Agency.
Ali righrs reserved.
Slyšel ho. Kroky, které ve ztichlé kolárně zně
Lupnutí prstů plné očekávání. Dokonce měl c i úsměv, jenž mu pohrává na rtech.
Schoulil se za velkou plechovou skříní, v ní:l doval nářadí, a opatrně vykoukl za roh. Kdy:l
nou zahalil stín, srdce mu vylétlo až do krku. S LUCIFERŮV UČEŇ
přirozeně veliký. Démonický. A bylo na vině je
klamavé světlo, nebo měl skutečně rohy? Z dánského originálu Djďve/em '4.rling (Hosr&Son., Copenhagen 2005) přeložila Daniela Mrázová Redigovala Kristýna Králová Korektury Marie Lukáčová Návrh obálky Oleg Kolomijec s použitím ilustrace od _nervexperiment Editorka Sára Vybíralová Vydalo Nakladatelství Slovart, s. r. o., v edici BRIO v roce 20 17 Vydání první Sazbu zhotovil Alias Press, s. r. o., Bratislava Tisk KASICO, a. s., Bratislava
„Kdepak jsiiii?" zazpíval stín pobaveně. ,,Jen k
Filip se skrčil, aby byl co nejmenší. Cítil pc
zádech. Bylo tu horko jako v peci. Nebo to n
vnímal, protože byl zavřený ve školní kolárně S0renovi se taky říkalo S0tanáš. O kouscích, j
domí a z nichž vlasy hrůzou vstávaly na hlavě, l
knihy. Kdyby byl ďábel kluk, byl by to právě ) obětem nepatřili jen náhodní žáci, které si
vyh
ním dvoře nebo které zrovna potkal v prázdný
když se ulil z hodiny. Ne, S0tanáš z osmé tříd než Filip - byl mnohem rafinovanější.
ISBN 978-80-7529-262-9 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 www.slovan.cz
Každý týden si vybral novou oběť, nového oc
muž pak byl v patách, dokud se v pátek neroze
5
KAPITOLA 1.
Odsouzencem rydne
Dja:velens l.erling (Den store dj.evlekrig 1) © Kenneth B0gh Andersen & Host&Son., Copenhagen 2005 & 2007 Translacion © 2017 Daniela M ráwvá Cover illustration © 2017 _nervexperimenc ch edition © 2017 Nakladatelství Slovart, s. r. o. ;hed by agreemenc with Gyldendal Group Agency.
Ail rights reserved.
Slyšel ho. Kroky, které ve ztichlé kolárně zněly jako šepot. Lupnutí prstů plné očekávání. Dokonce měl dojem, že slyší i úsměv, jenž mu pohrává na rtech. Schoulil se za velkou plechovou skříní, v níž školník skladoval nářadí, a opatrně vykoukl za roh. Když stěnu najednou zahalil stín, srdce mu vylétlo až do krku. Stín se zdál ne-
LUCIFERŮV UČEŇ
Z dánského originálu Djďvelens ltrling (Host&Son., Copenhagen 2005) přeložila Daniela Mráwvá Redigovala Kristýna Králová Korektury Marie Lukáčová · Oleg Kolomijec s použitím ilustrace od _nervexperimenc Editorka Sára Vybíralová
přirozeně veliký. Démonický. A bylo na vině jen to podivné
klamavé světlo, nebo měl skutečně rohy? ,,Kdepak jsiiii?" zazpíval stín pobaveně. ,,Jen klidně vyléeez!" Filip se skrčil, aby byl co nejmenší. Cítil pot stékající po zádech. Bylo tu horko jako v peci. Nebo to možná jen tak vnímal, protože byl zavřený ve školní kolárně se S0renem. S0renovi se taky říkalo S0tanáš. O kouscích, jež měl na svě domí a z nichž vlasy hrůzou vstávaly na hlavě, by se daly psát
akladatelsrví Slovart, s. r. o., v edici BRJO v roce 2017 Vydání první Sazbu zhotovil Alias Press, s. r. o., Bratislava Tisk KASICO, a. s., Bratislava
knihy. Kdyby byl ďábel kluk, byl by to právě S0ren. K jeho obětem nepatřili jen náhodní žáci, které si vyhmátl na škol-
ním dvoře nebo které zrovna potkal v prázdných chodbách, když se ulil z hodiny. Ne, S0tanáš z osmé třídy - o dvě výš než Filip - byl mnohem rafinovanější.
ISBN 978-80-7529-262-9 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 www.slovart.cz
Každý týden si vybral novou oběť, nového odsouzence, jemuž pak byl v patách, dokud se v pátek nerozeznělo posled-
5
odsouzencem týdne, nezbývalo mu než se pokusit splynout
Ve třídě zrovna panoval zmatek, protože dva stávce servali, jeden se uhodil a další čtyři se p
se vzorkem na tapetách a doufat, že se dožije pátečního ve-
zapomněli udělat úkol, což přimělo jiné tři j<
čera. Pak se S0renův dravčí pohled zaměřil zase na někoho
naopak udělali. Podrážděné mávnutí rukou"!-,, lipoví naznačilo, že mohou jít.
ní zvonění. Pokud se člověku dostalo té pochybné cti stát se
jiného a dotyčný byl v bezpečí. Aspoň dočasně. Tento týden padla volba na Filipa. Až doteď unikal po-
o hladu, protože mu S0ren pokaždé čmajznu! studený oběd
,,A do hajzlu!" zvolal Mikkel, když vešli do ny. Někdo mu zpřevracel sportovní tašku, c rozházené všude kolem. ,,Proč musí lidi strk zích věcí?"
z domova i peníze na ovoce. Vlastně ještě něco - někdo mu
Společně všechno posbírali, ale když Mikk
měrně lacino; S0ren ho přinutil sníst pár hrstí písku, přivá
zal ho ke sprše v dívčích šatnách a Filip den co den zůstával
počural penál. Dvakrát.
zkontroloval, zjistil, že mu chybí ručník.
I tak to byly maličkosti ve srovnání s tím, co S0ren prováděl jiným dětem.
na schody?" zeptal se a ukázal přitom na dve
Jenže víkend ještě nezačal. Probíhala poslední páteční ho-
pu do tělocvičny. Vedly dolů do kolárny a byl
dina, Filip byl stále odsouzencem týdne a právě teď se krčil
Filip sešel deset schodů, když vtom se dveře bouchly. Dutou ránu následovalo zacvaknutí
za skříní v kolárně a zíral na černý stín na stěně. Vypadal téměř jako namalovaný. Filip viděl, jak větří a naslouchá jako šelma na lovu, a pomyslel si, že jestli ho neprozradí zápach studeného potu, tak jeho bušící srdce určitě. Burácelo jako parní lokomotiva. Měl
být nahoře ve třídě na hodině matematiky. Zrovna teď
měl sedět
s rukou ve vzduchu a sdělovat učiteli J0rgenovi, že
ostatní v počítání trochu předstihl a jestli to nevadí.
„Nemoh by ses mrknout, jestli ho ti re1
„Mikkeli?" Vzal za kliku, ale dveře nepovolí ,,Mikkeli, to je fakt blbá sranda!"
„Promiň, Filipe," spustil Mikkelův hlas, ,,jenž
kázal. Jinak přijdu příští tejden na řadu já." Vz kroky, které zakrátko utichly. ,,Mikkeli! Mikkeli, vrať sel"
Volání se vinulo po schodech do suterém
Tak proč vlastně skončil tady? Ve společnosti kluka, před kterým by s pištěním utekli i lvi v římském Colosseu. Mohl za to Mikkel.
zoufalé prosby z onoho světa. Filip se obrátil kš Východ na školní dvůr byl na úplně opačnén
Mikkel si nechal v šatně věci na tělocvik a zeptal se J0r-
jelito, mohl by to do S0renova příchodu stihn
gena, zda by si pro ně směl dojít. A nemohl by Filip s ním? Bude to jen chvilka.
6
ží, ale pokud by se okamžitě sebral, místo aby 1 Vrhl se po dlouhém schodišti riskantním
a řítil se sklepením. Celou dobu očekával, že ze
7
)kud se člověku dostalo té pochybné cti stát se týdne, nezbývalo mu než se pokusit splynout 1 tapetách a doufat, že se dožije pátečního ve0renův dravčí pohled zaměřil zase na někoho :ný byl v bezpečí. Aspoň dočasně. n padla volba na Filipa. M doteď unikal poS0ren ho přinutil sníst pár hrstí písku, přivá ev dívčích šatnách a Filip den co den zůstával )Že mu S0ren pokaždé čmajznul studený oběd :níze na ovoce. Vlastně ještě něco - někdo mu . Dvakrát. ly maličkosti ve srovnání s tím, co S0ren proětem.
d ještě nezačal. Probíhala poslední páteční hol stále odsouzencem týdne a právě teď se krčil .árně a zíral na černý stín na stěně. Vypadal tétalovaný. Filip viděl, jak větří a naslouchá jako ., a pomyslel si, že jestli ho neprozradí zápach tu, tak jeho bušící srdce určitě. Burácelo jako tiva. 1oře ve třídě na hodině matematiky. Zrovna teď kou ve vzduchu a sdělovat učiteli J0rgenovi, že tání trochu předstihl a jestli to nevadí. astně skončil tady? Ve společnosti kluka, před ištěním utekli i lvi v římském Colosseu. Mikkel.
1echal v šatně věci na tělocvik a zeptal se J0r;i pro ně směl dojít. A nemohl by Filip s ním? hvilka.
6
Ve třídě zrovna panoval zmatek, protože dva kluci se o pře stávce servali, jeden se uhodil a další čtyři se překřikovali, že zapomněli udělat úkol, což přimělo jiné tři ječet, že oni ho naopak udělali. Podrážděné mávnutí rukou Mikkelovi a Filipovi naznačilo, že mohou jít. ,,A do hajzlu!" zvolal Mikkel, když vešli do chlapecké šatny. Někdo mu zpřevracel sportovní tašku, oblečení leželo rozházené všude kolem. ,,Proč musí lidi strkat prsty do cizích věcí?" Společně všechno posbírali, ale když Mikkel obsah tašky
zkontroloval, zjistil, že mu chybí ručník. „Nemoh by ses mrknout, jestli ho ti retardi nehodili na schody?" zeptal se a ukázal přitom na dveře vedle vstupu do tělocvičny. Vedly dolů do kolárny a byly pootevřené. Filip sešel deset schodů, když vtom se dveře znenadání zabouchly. Dutou ránu následovalo zacvakrmtí zámku . ,,Mikkeli?" Vzal za kliku, ale dveře nepovolily ani o chlup. ,,Mikkeli, to je fakt blbá sranda!" ,,Promiň, Filipe," spustil Mikkelův hlas, ,,jenže on mi to při kázal. Jinak přijdu příští tejden na řadu já." Vzápětí se ozvaly kroky, které zakrátko utichly. ,,Mikkeli! Mikkeli, vrať se!" Volání se vinulo po schodech do suterénu a znělo jako zoufalé prosby z onoho světa. Filip se obrátil k šedým stínům. Východ na školní dvůr byl na úplně opačném konci podlaží, ale pokud by se okamžitě sebral, místo aby tady trčel jako jelito, mohl by to do S0renova příchodu stihnout. Vrhl se po dlouhém schodišti riskantním tempem dolů a řítil se sklepením. Celou dobu očekával, že ze stínů vyskočí
7
S0ren s ďábelským úšklebkem na rtech. Jenže to se nestalo a o kousek dál se objevil východ. Zvládl to!
S0ren vytahoval z tašky jednu věc za dn;
na maso, ořezávač doutníků, pár rybářských : kleště, ruční mixér na baterie. Při pohledu na
Skoro ... Protože když se pokusil otevřít dveře ven, nepohnuly se ani o milimetr. Zvenčí byly něčím zapřené. Zbývaly tedy
zatmělo před očima. Podlaha se pod ním rozh
jen široké schody zpět, které vedly k S0renovi z osmičky ...
ho, téměř až slavnostního výrazu. ,,Jsi obžalov;
Filipovy úvahy přerušilo zapraskání. Pak zvuk kroků. A dobře známý hlas, který zazpíval: ,,Kdepak jsiiii? Jen klidne vyl'eeez.I"
„Filipe z 6. A," pronesl S0ren a svraštil obli s ďáblem. Co můžeš říct na svou obranu?" Filip upřel pohled na mixér a polkl knedlík kosti skříně, za kterou se předtím skrýval.
v
lo mu než doufat, že to nakonec nějak dopadne. Což ovšem,
„Je to pravda," zašeptal a horečně přikyvova čený s ďáblem."
když měl v něčem prsty S0tanáš, i tak znamenalo pohromu.
S0ren se na okamžik zatvářil takřka zklam
„Tichej jako myšička!" konstatoval S0ren vesele, načež
odpovědí zrovna nepočítal a Filip ucítil názna
jeho hlas přešel do chmurného chrčení: ,,To ti rychle pomů
se S0renovy rty roztáhly do vypočítavého úsm
žu změnit."
„Filipe, Filipe, Filipe," oslovil ho. ,,I ti, co se vali potrestáni."
A tak tu teď seděl. Chycený. Zahnaný do kouta. Nezbýva-
A náhle, jako démon vyvolaný z nejtemnějších hlubin pekla, se zjevil před Filipem.
S úšklebkem po něm chňapl a Filipovi nezl
,,Nazdárek," usmál se a odhalil zuby zažloutlé nikotinem. Tmavé vlasy lesknoucí se gelem měl vyčesané do dvou zatočených rohů.
vřít oči a modlit se, aby to šlo rychle. Jen aby
koupila na hrob nějaké pěkné květiny.
Sundal si školní brašnu a postavil ji na zem.
Někdo však musel jeho modlitby vyslyšet, pr,
Ozvalo se znepokojivé zacinkání. Jako by místo učebnic ob-
se najednou rozezněl tak hluboký a mocný hl~
sahovala nože.
lem omdlel: ,, U všech rohatých, co je to tam? rn
„Některý kantoři si stěžujou, že nikdy nedělám úkoly. Ale
Filip otevřel oči a viděl, jak S0rena drží kole1
já je dělám. Například zrovna teď píšu úkol z dějepisu a myslel jsem, že bys mi s ním moh pomoct. Jako s výzkumem
vá tlapa a táhne ho dozadu. Školník byl velký jako drak a stejně strašli,
a tak, chápeš." S0ren rozepnul tašku a vyndal něco, co se po-
Trpěl jakousi podivnou kožní chorobou, kvůli r
dobalo grilovací vidličce. ,,Je to pojednání o středověkým mu-
pinách loupala kůže, takže vypadal jako plaz.
čení. Ti povím, Filípku,
ti maníci tehdy dokázali přinutit lidi,
aby se přiznali úplně k čemukoli."
8
Když byl Filip předškolák, věřil, že jedno
z jeho černých úst tryskat oheň. Ale nejenorr
9
S0ren vytahoval z tašky jednu věc za druhou. Paličku na maso, ořezávač doutníků, pár rybářských háčků, štípací kleště, ruční mixér na baterie. Při pohledu na ně se Filipovi zatmělo před očima. Podlaha se pod ním rozhoupala. ,,Filipe z 6. A," pronesl S0ren a svraštil obličej do vážné ho, téměř až slavnostního výrazu. ,,Jsi obžalován ze spolčení s ďáblem. Co můžeš říct na svou obranu?" Filip upřel pohled na mixér a polkl knedlík v krku o veli kosti skříně, za kterou se předtím skrýval. ,,Je to pravda," zašeptal a horečně přikyvoval. ,,Jsem spol čený s ďáblem." S0ren se na okamžik zatvářil takřka zklamaně. S touhle odpovědí zrovna nepočítal a Filip ucítil náznak naděje. Pak se S0renovy rcy roztáhly do vypočítavého úsměvu. ,,Filipe, Filipe, Filipe," oslovil ho. ,,I ti, co se přiznali, bý vali potrestáni." S úšklebkem po něm chňapl a Filipovi nezbývalo než za vřít oči a modlit se, aby to šlo rychle. Jen aby mu maminka koupila na hrob nějaké pěkné květiny. Někdo však musel jeho modlitby vyslyšet, protože sklepem se najednou rozezněl tak hluboký a mocný hlas, až Filip má lem omdlel: ,,U všech rohatých, co je to tam? Už zase řádíš?" Filip otevřel oči a viděl, jak S0rena drží kolem krku špina vá tlapa a táhne ho dozadu. Školník byl velký jako drak a stejně strašlivý na pohled. Trpěl jakousi podivnou kožní chorobou, kvůli níž se mu v šu pinách loupala kůže, takže vypadal jako plaz. Když byl Filip předškolák, věřil, že jednoho dne uvidí z jeho černých úst tryskat oheň. Ale nejenomže se školník 9
drakovi podobal, měl i jeho sílu a byl jediný dospělý na celé škole, který se odvážil S0renovi bez váhání postavit. „Pusčte mě!" ječel
KAPITOLA 2.
S0ren a bušil do školníkovy paže tlusté
jako kmen stromu. Muž ho pustil, ale jen proto, aby ho vzápětí chytil za ucho. V
vi zprvu připomínal
cnobrý skutek
druhé ruce držel předmět, který Filipobič, ale při bližším pohledu se ukázalo,
že to je smotaný kabel. '' 'I. '.10 r bOl'I" ,,Auuu I. muž a usmál se na Filipa. ,,Jen ti
Když se Filip vrátil do třídy, zela prázdnotou. Ž
pomáhám s výzkumem k úkolu z dějepisu. Neměl bys mi
obrácené vzhůru nohama na uklizených lavicíc
slušně poděkovat?"
vo místo se lišilo. Sbalil si učebnice. J0rgen na zadání domácího úkolu, a i když ho Filip měl u
„Samozřejmě," opáčil
,,Postarám se o to, aby ta vaše tlustá prdel...," S0ren
pře
rušil sám sebe bolestivým zavřísknutím, poté co mu škol-
ně si číslo stránky poznamenal do černého
ník na uchu vymodeloval další záhyb. ,,Děkuju! Tak děku
Oblékal si bundu a přitom koutkem oka zab kelovo místo. Židle byla nakřivo a pod lavic
. k certu.I" JU, v
001
,,To bylo lepší. Půjdeš se mnou do ředitelny a povykládáš,
a zlomené pravítko. Mikkel zjevně spěchal d01
jaký jsi byl dneska pilný žáček." Školník ho táhl za sebou
Jiné děti ve Filipově situaci by možná byly na
a S0ren musel několikrát legračně poposkočit, aby o ucho
zuřené
nepřišel úplně.
hulákal na Filipa tak, že se to rozléhalo
roby. Možná by naplánovaly nějakou větší tres zahrnující provazy, železniční koleje a jízdní
celou kolárnou. ,,Pořád seš odsouzenec tejdne! Slyšíš? Neu-
se třeba pokusily nahlásit ho na policii, proto
tečeš!"
existovat zákon proti tomu, aby jeden druhéhi
„Mně neutečeš!"
„To si piš, že ne," ozval se školníkův hlas a soudě podle S0renova zaječení se ušní lalůček dočkal dalšího zákrutu. Filip zůstal sedět ve sklepě v temném stínu skříně s kole-
a přály mu, aby ho postihly všemožné 5
le zradil. Jenže Filip nezuřil. Vlastně se na Mikkela an
ny přitaženými k bradě. Teprve když se ozvalo poslední zvo-
bit. Udělal to přece jen proto, že ho k tomu S1 A že to odnesl zrovna Filip, bylo samozřejmě m
nění týdne a kolárnu zaplnily křičící děti, vydal se nahoru.
tečnosti
za to však nemohl Mikkel. Kromě toh
nic nestalo. Bylo to sice tak tak, ale Filip ze bez úhony.
11
bal, měl i jeho sílu a byl jediný dospělý na celé e odvážil S0renovi bez váhání postavit. !" ječel S0ren a bušil do školníkovy paže tlusté ·omu. Muž ho pustil, ale jen proto, aby ho vzá1cho. V druhé ruce držel předmět, který Filipo)mínal bič, ale při bližším pohledu se ukázalo, mý kabel. bolí!" ně," opáčil muž a usmál se na Filipa. ,,Jen ti
rýzkumem k úkolu z dějepisu. Neměl bys mi )Vat?"
se o to, aby ta vaše tlustá prdel...," S0ren pře e bolestivým zavřísknutím, poté co mu škol-
vymodeloval další záhyb. ,,Děkuju! Tak děku-
pší. Půjdeš se mnou do ředitelny a povykládáš, neska pilný žáček." Školník ho táhl za sebou :1 několikrát legračně poposkočit, aby o ucho ečeš!"
hulákal na Filipa tak, že se to rozléhalo ,u. ,,Pořád seš odsouzenec tejdne! Slyšíš? Neu-
že ne," ozval se školníkův hlas a soudě podle :ení se ušní lalůček dočkal dalšího zákrutu. sedět ve sklepě v temném stínu skříně s koleli k bradě. Teprve když se ozvalo poslední zvocolárnu zaplnily křičící děti, vydal se nahoru.
KAPITOLA 2.
7Jobrý skutek
Když se Filip vrátil do třídy, zela prázdnotou. Židle spočívaly obrácené vzhůru nohama na uklizených lavicích. Jen Filipovo místo se lišilo. Sbalil si učebnice. J0rgen napsal na tabuli zadání domácího úkolu, a i když ho Filip měl už hotový, stejně si číslo stránky poznamenal do černého notýsku. Oblékal si bundu a přitom koutkem oka zabloudil na Mikkelovo místo. Židle byla nakřivo a pod lavicí ležela tužka a zlomené pravítko. Mikkel zjevně spěchal domů. Jiné děti ve Filipově situaci by možná byly na Mikkela rozzuřené a přály mu, aby ho postihly všemožné smrtelné choroby. Možná by naplánovaly nějakou větší trestnou výpravu zahrnující provazy, železniční koleje a jízdní řád, nebo by se třeba pokusily nahlásit ho na policii, protože snad musí existovat zákon proti tomu, aby jeden druhého takhle podle zradil. Jenže Filip nezuřil. Vlastně se na Mikkela ani nemohl zlobit. Udělal to přece jen proto, že ho k tomu S0ren přinutil. A že to odnesl zrovna Filip, bylo samozřejmě mrzuté, ve skutečnosti za to však nemohl Mikkel. Kromě toho se nakonec nic nestalo. Bylo to sice tak tak, ale Filip ze sklepa vyvázl bez úhony.
11