..
OBSAH
Padající hvězda • 9 Esence ztráty • 23 Ukrytá temnota • 39 Trh se zradou • 61 Řád Trnikeře • 89 Requiem za Padlého anděla • 99 Temnota v srdci Řádu • 119 Konkláve • 143 Poslední vydechnutí Padlého anděla • 159 Staří přátelé • 173 Dávná nenávist • 187 Dohody uzavřené ve vzteku • 199 Vlákno dřeva, vlákno vody • 213 Lůžka nemocných • 225 Přízraky z dávných dob • 243 Dračí král • 265 Smrtelně vážné záležitosti • 281 Slaná chuť slz • 301 Blížící se bouře • 325 Jako semena roznesená větrem • 343 Pro dobro Řádu • 363 Jitřencův dědic • 379 Strom znovuzrození • 391 Představená Řádu • 405
.
.
,
,
v
PADAJICI HVEZDA
Zpočátku je Pád téměř příjemný.
Ostré věčné světlo Města se vzdaluje a zanechává vás uprostřed temnoty, kde s vámi zůstávají pouze vzpomínky na bezbřehou úlevu, na ten osvěžující chlad, který se vám zmocnil končetin. Vše teprve čeká na svou proměnu v marné toužení, v zahořklost a chlad, který nepovolí ani v žáru letního slunce. Příjemný je zpočátku i vítr. Ovívá vás takjemně, že téměř nevnímáte, jak vám jeho studené prsty drásají křídla. Vytrhaná pera se třpytí jako odhozené šperky, vzplanou a hoříjako tisíce hvězd padajících atmosférou. Někde uvnitř tušíte, že byste měli zakoušet bolest; že ten proud sytě rudé krve, ta řezavá bolest v zádech, to nesnesitelné pálení, které vám zachvátilo celé tělo - to všechno je vaše, a že je to smrtelné a zhoubné. Jenže necítíte nic: ani vzrušení, ani sžíravá muka svých zranění. Nic než ozvěnu té nepojmenovatelné úlevy, vědomí, že už se nikdy nebudete muset znovu zpovídat soudcům ve Městě. Nic, dokud se k vám země nevzepne ke smrtícímu polibku a vy jí nedopadnete do náruče jako změť bolesti a roztříštěných kostí; a s výkřikem, o němž jste nevěděli~ žejej v sobě máte, takovým, který vám rozerve hrdlo - jako když se novorozeně na tomto světě plném utrpení poprvé vyděšeně nadechne. První ji uviděla Ninon. Philippe sice její přítomnost pocítil ještě předtím, ale nic neřekl. Neměl ani tak v úmyslu chránit mladého Padlého anděla, jako spíš chránit sám sebe - jeho postavení v gangu Rudé mam by bylo vratké už tak, rozhodně jim nechtěl připomínat, jak cenným zbožím by se pro ně mohl stát, kdyby se v nich našel dostatek krutosti. A nebesa věděla, že v těchto dnech stačilo málo, aby je krutost nebo zoufalství zcela ovládly.
V těchto dnech život visel na vlásku, a to i život někoho, kdo kdysi býval Nesmrtelný. Prohledávali opuštěné Grands Magasins - jako zoufalí a hladoví mrchožrouti, jak to vyjádřila Ninon, protože každý, kdo si zachoval alespoň zbytky příčetnosti, se těmto rozvalinám z Velké války Řádů obloukem vyhýbal. Nikdo je totiž nestačil očistit od smrtících zaklínadel, která jste mohli jediným chybným krokem uvolnit, a nad pozůstatky prodejních pultů a vybledlých reklam na oblečení a parfémy z jiné, nevinnější doby se jako těžká mlha stále vznášely přízraky a duchové a pach smrti. Vyhýbal sej im každý až na gangy - bezvýznamné pěšáky na poli velkých hráčů, parazity přežívající jen díky zbytkům, které jim pohodí Řády. Gangy mohly být obrovské, čítat desítky mužů a žen, ale i tak zůstávaly roztříštěné a bezmocné, jelikož jim byla odepřena magie, síla, která skutečnou moc nad Paříží soustředi la pouze do rukou Řádů. Mezi gangy patřila Rudá mam ba spíše k těm menším: asi dvacet členů pod vedením Krvavé Jeanne a k tomu Philippe, poslední z posledních, který se jen ze všech sil snažil přežít - jako vždy. Procházeli s Ninon pod kupolovitou střechou bývalých Galeries Lafayette a překračovali hromady trosek, které kdysi bývaly oddělením s módními doplňky. Na stěnách visely barevné útržky reklamních plakátů: nesouvislé části těl idealizovaných modelů, potrhané obrázky zboží, které se už dávno přestalo vyrábět. Jeden z cárů papíru prorokoval, že módní sezona 1914 předčí vše, co město dosud vidělo. Ta sezona samozřejmě nikdy ani nezačala, pohltila ji válka. Na schodišti, které se klenulo před nimi, se povalovala další suť. Polámané figuríny s nepřirozeně bledými tvářemi je pozorovaly bezvýraznýma očima, které se v mdlém světle leskly jako kočičí. Philippe Grands Magasins nesnášel - nebyl sice tak pověrči vý jako Ninon, ale téměř hmatatelně cítil, jak se nad tím místem vznáší příkrov smrti, téměř skutečně slyšel poslední výkřiky • 10 •
1 život visel na vlásku, a to i život někoho, kdo kdysi !lný. tli opuštěné Grands Magasins - jako zoufalí a hla)uti, jak to vyjádřila Ninon, protože každý, kdo si ,oň zbytky příčetnosti, se těmto rozvalinám z Velké loukem vyhýbal. Nikdo je totiž nestačil očistit od ínadel, která jste mohli jediným chybným krokem pozůstatky prodejních pultů a vybledlých reklam )arfémy z jiné, nevinnější doby se jako těžká mlha přízraky a duchové a pach smrti. jim každý až na gangy - bezvýznamné pěšáky na ráčú, parazity přežívající jen díky zbytkům, které dy. Gangy mohly být obrovské, čítat desítky mužů zústávaly roztříštěné a bezmocné, jelikož jim byla ie, síla, která skutečnou moc nad Paříží soustředi kou Řádů. Mezi gangy patřila Rudá mam ba spíše 1: asi dvacet členů pod vedením Krvavé Jeanne ppe, poslední z posledních, který se jen ze všech t - jako vždy. s Ninon pod kupolovitou střechou bývalých Gale1 překračovali hromady trosek, které kdysi bývaly 1ódními doplňky. Na stěnách visely barevné útržky akátů: nesouvislé části těl idealizovaných modebrázky zboží, které se už dávno přestalo vyrábět. 1apíru prorokoval, že módní sezona 1914 předčí dosud vidělo. Ta sezona samozřejmě nikdy ani tila ji válka. Na schodišti, které se klenulo před ovala další suť. Polámané figuríny s nepřirozeně mi je pozorovaly bezvýraznýma očima, které se ! leskly jako kočičí. ands Magasins nesnášel - nebyl sice tak pověrči ale téměř hmatatelně cítil,jak se nad tím místem ' smrti, téměř skutečně slyšel poslední výkřiky
• 10 •
umírajících duší, když kouzla proměňující v kámen začala rozsévat smrt. Jako každý Nesmrtelný- i když svržen, vypovězen ze své země a odloučen od svého lidu - dokázal vnímat proudy čchi, cítil, jak se o něj jejich porušené hrany otírají jako ostří zubatých nožů. ,,Ninon-" Obrátila se a shlédla na něj ze schodů před ním s tváří zčer venalou vzrušením, tou nepochopitelnou touhou koketovat s nebezpečím, dokud vás nepřipraví o život. Zcela lidská věc, samozřejmě - a když byl svržen z nebes, bylo mu teď souzeno být opět člověkem-, ale ani jako smrtelník ještě v Annamu nikdy takto lehkomyslně po smrti neprahl. ,,Měli bychom se vrátit -" začal. A pak to pocítil. Byl to ryzí a spalující pocit. Začínal vlnou jakéhosi klidu, která se z žaludku postupně rozšířila po celém těle - a zlomek vteřiny poté ho do paží a tváře zasáhl ostrý vítr, oči mu zahalila temnota, jako kdyby okolní svět znenadání obestřela noc, a útroby se mu sevřely syrovou ozvěnou bolesti, v plicích se mu usadil výkřik, deroucí se nezadržitelně ven ... A pak to odeznělo a zanechalo Philippa na schodišti vysíleného a lapajícího po dechu, jako by se právě prohnal napříč celou Paříží. Kdesi hluboko v mysli se mu bolest stále ozývala - matná, tlumená vzpomínka, kterou by ale vždy dokázal rozpoznat stejně neomylně, jako by dokázal najít její zdroj. Padlý anděl. Mladý, sotva svržený na tento svět, ochromený bolestí. Leží někde blízko; leží bezbranný ve městě, kde jsou mladí Padlí andělé zbožím, bytostmi, které se zabíjejí, rozebírají na kusy a prodávají, ještě než se stanou příliš mocnými a začnou samy zabíjet a trhat na kusy. ,Y pohodě?" zeptala se Ninon. Prohlížela si ho přimhouře nýma očima. ,,Nezačneš zase s těma mystickýma řečma, že ne?" Philippe zavrtěl hlavou a snažil se popadnout dech - nesmí projevit slabost, nesmí projevit nevědomost, ne pokud chce • 11 •
(
přežít. ..
jen zvládl poznamenat téměř svým obvyklým uštěpačným tónem: ,,Nic takového, sestřičko. Mimochodem, tohle je sotva místo, kde by na tebe mohlo zaútočit něco mystického." ,.To neznamená, že byste to zrovna vy idioti neschytali," prohodila Ninon temně. ,.Tak pojď. Alex říkal, že ve třetím patře bude dobrá kořist, nějaký parfémy a alchymistický zásoby." Jít nahoru bylo to poslední, co Philippe chtěl. Neměl v úmyslu se v obchodním domě zdržovat ani o trochu déle, než bude nezbytně nutné. ,,A šedesát let si tam jenom tak leží a nějakým zázrakem si jich nikdo nevšimnul? Buď má Alex špatné informace, nebo si je někdo dost bedlivě hlídá ..." Ninon se s mladickou bezstarostností zasmála: ,.Tak na to máme tebe, ne? Abys s takovýma věcma udělal krátkej proces." ,,Jistě," řekl Philippe. Nějaká zaklínadla ovládal; stále dokázal využít nepatrné pozůstatky moci, kterou kdysi měl, aby se napojil na pole čchi kolem sebe. Musel by ale být naprosto šílený, aby se o to pokoušel zde. Neodvažoval se nicméně protestovat příliš silně ani příliš nahlas;jak mu Ninon mezi řádky připomněla, byl užitečný jen tak dlouho, dokud mohl posloužit magií -vědomou, kontrolovanou magií, o stupeň vytříbenější, než byla kouzla z andělské esence a dalších přípravků. Až to nedokáže ... Přinutil se od takových myšlenek odvrátit pozornost a následoval Ninon po schodech nahoru - přes jednu opuštěnou podestu za druhou, pod tíhou prázdných pohledů vyretušovaných žen a mužů z ohořelých plakátů, okolo zašlých zrcadel a přes střepy roztříštěných lustrů. Bolest v hlubinách jeho mysli soustavně rostla, přesně jak se obával, což bylo znamení, že se k místu zrození nového Padlého blíží. Ninon sice čarodějka nebyla - Řády už dávno všechny, kteří praktikovali magii, naverbovali do svých řad-, ale přesto s podivnou jistotou směřovala přímo k ohnisku. „Ninon -" začal znovu, když obcházeli zdevastovanou výlohu Nakonec
přece
• 12 •
s exotickými vůněmi z Annamu a Dálného východ připomněly domov, kam již nepatřil. Příliš pozdě.
zastavila se. Ruka jí vyletěla k ústům. Zezadu hadnout, jak se tváří, jestli je zděšená, nebo fasci ještě něco jiného. Dohnal ji a spatřil to co ona: zrn něných per, propletenec zlomených končetin, těl cejícími ránami a nad tím vším poklidně prýštící slunečnímu svitu pod vodní hladinou. Zář, kter: teplo žhavých uhlíků, útěchu z jídla ohřátého n chladných zimních dnů a čirou úlevu poté, co se p a vzduch je svěží a lehký. Jako první se vzpamatoval Philippe. Zatímco N na místě a zírala na výjev před sebou, opatrně se 1 kroužit kolem polámaného těla, připravený utéct ce toho, že by Padlý chtěl zaútočit. Nemyslel si
dojde. Zblízka si uvědomil, v jakém je tělo zubože několika místech byly patrné zlomeniny, ne vždy mknutými zápěstími volně ležely rozhozené do zalitý krví, která se mísila s neurčitými tekutinarr zaschlé krve ani rozpáraných vnitřností ale cítit n, vznášel jen náznak štiplavé vůně, vzduch jako by ze spáleného dřeva. Všechny pachy u mladých Pa záhadná záře. Ale pouze do té doby, než se zača' té doby, než se jako jejich soukmenovci definitiv
sféry smrtelníků. Zato obličej ... obličej zůstal netknutý. To byl dělech snad to nejhrůznější. Z tváře se na něj t: mené strachem. V pohledu se jim zračila věčnc zakusit jen bytost vyňatá z toku času, bytost z M nic společného s křehkým lidstvím. Lícní kosti Na celé tváři přišlo Philippovi něco jaksi... po • 13 •
onec přece jen zvládl poznamenat téměř svým ob>ačným tónem: ,,Nic takového, sestřičko. Mimocho~ sotva místo, kde by na tebe mohlo zaútočit něco
nená, že byste to zrovna vy idioti neschytali," proho:mně. ,,Tak pojď. Alex říkal, že ve třetím patře bude nějaký parfémy a alchymistický zásoby." 1 bylo to poslední, co Philippe chtěl. Neměl v úmyodním domě zdržovat ani o trochu déle, než bude né. ,,A šedesát let si tam jenom tak leží a nějakým ich nikdo nevšimnu!? Buď má Alex špatné informaněkdo dost bedlivě hlídá ..." s mladickou bezstarostností zasmála: .,Tak na to 1e? Abys s takovýma věcma udělal krátkej proces." l Philippe. Nějaká zaklínadla ovládal; stále dokápatrné pozůstatky moci, kterou kdysi měl, aby pole čchi kolem sebe. Musel by ale být naprosto o to pokoušel zde. Neodvažoval se nicméně pro: silně ani příliš nahlas;jak mu Ninon mezi řádky >yl užitečný jen tak dlouho, dokud mohl posloužit mou, kontrolovanou magií, o stupeň vytříbenější, :la z andělské esence a dalších přípravků. Až to
od takových myšlenek odvrátit pozornost a násleo schodech nahoru - přes jednu opuštěnou podepod tíhou prázdných pohledů vyretušovaných žen dých plakátů, okolo zašlých zrcadel a přes střepy lustrů. Bolest v hlubinách jeho mysli soustavně jak se obával, což bylo znamení, že se k místu zroidlého blíží. Ninon sice čarodějka nebyla - Řády my, kteří praktikovali magii, naverbovali do svých to s podivnou jistotou směřovala přímo k ohnisku. al znovu, když obcházeli zdevastovanou výlohu • 12 •
s exotickými vůněmi z Annamu a Dálného východu. připomněly domov, kam již nepatřil.
Palčivě
mu
Příliš pozdě.
Zastavila se. Ruka jí vyletěla k ústům. Zezadu nedokázal odhadnout, jak se tváří, jestli je zděšená, nebo fascinovaná, nebo ještě něco jiného. Dohnal ji a spatřil to co ona: změť rudě potřís něných per, propletenec zlomených končetin, tělo poseté krvácejícimi ránami a nad tím vším poklidně prýštící zář podobnou slunečnímu svitu pod vodní hladinou. Zář, která připomínala teplo žhavých uhlíků, útěchu z jídla ohřátého na kamnech za chladných zimních dnů a čirou úlevu poté, co se přežene bouřka a vzduch je svěží a lehký. Jako první se vzpamatoval Philippe. Zatímco Nin on ještě stála na místě a zírala na výjev před sebou, opatrně se přiblížil a začal kroužit kolem polámaného těla, připravený utéct při první známce toho, že by Padlý chtěl zaútočit. Nemyslel si ale, že k tomu dojde. Zblízka si uvědomil, v jakém je tělo zuboženém stavu: na několika místech byly patrné zlomeniny, ne vždy čisté . Paže s vymknutými zápěstími volně ležely rozhozené do stran. Trup byl zalitý krví, která se mísila s neurčitými tekutinami. Žádný zápach zaschlé krve ani rozpáraných vnitřností ale cítit nebyl - kolem se vznášel jen náznak štiplavé vůně, vzduch jako by načichl kouřem ze spáleného dřeva. Všechny pachy u mladých Padlých tlumila ta záhadná záře. Ale pouze do té doby, než se začala vytrácet - do té doby, než se jako jejich soukmenovci definitivně stali součástí sféry smrtelníků. Zato obličej ... obličej zůstal netknutý. To bylo na Padlých andělech snad to nejhrůznější. Z tváře se na něj upíraly oči ochromené strachem. V pohledu se jim zračila věčnost, kterou může zakusit jen bytost vyňatá z toku času, bytost z Města, které nemá nic společného s křehkým lidstvím. Lícní kosti vystupovaly ven. Na celé tváři přišlo Philippovi něco jaksi... povědomého. Ještě • 13 •
(
.
.
I¼\0 Z10MENÝCit I<:Ě-ÍBEL
ALIETTE DE BODARDOVÁ
Z anglického originálu The House ofShattered Wings vydaného roku 2015 v New Yorku nakladatelstvím New American Library přeložil Vojtěch Ettler Odpovědný redaktor Jiří Štěpán
Jazyková redaktorka Tereza Jůzová Obálka (s použitím podkl adů Penguin Random House) a grafická úprava Alena Gratiasová Sazba písmem Arnhem Pro Pavla Hernandezová Tisk a knihařské zpracování Finidr, s. r. o., Český Těšín Vydal Host - vydavatelství, s. r. o. Radlas 5,602 00 Brno, tel.: 545 212 747 roku 2017 jako svou 1287. publikaci První vydání. Počet stran 424 e-mail: redakce@hostbrno.cz www.hostbmo.cz