Prolog
P
o dokonãení druhého dílu titulu Îeny ãesk˘ch panovníkÛ v roce 2014 jsem se domníval, Ïe toto téma jiÏ bylo dostateãnû vyãerpáno a Ïe jsem své ãtenáfie seznámil alespoÀ s tûmi nejv˘znamnûj‰ími postavami knûÏen, královen a císafioven, které v na‰ich dûjinách ãasto sehrály v˘znamnou roli po boku ãesk˘ch vladafiÛ. Lidé se mû na besedách tehdy ptali, proã jsem vûnoval tûmto Ïenám takovou pozornost, kdyÏ povût‰inou stály jen ve stínu sv˘ch manÏelÛ, jeÏ sv˘m prominentním postavením urãovali bûh na‰ich dûjin mnohem zásadnûj‰ím zpÛsobem sv˘mi ãiny a rozhodnutími. Tenkrát jsem si uvûdomil, jak b˘vá úloha Ïenského Ïivlu v historické pamûti opomíjená, pfiinejmen‰ím v tûch pfiípadech, kdy se nejednalo o Ïádné v˘razné osobnosti spojené s legendami, m˘ty a pamûtí vûkÛ, jeÏ prosívá lidské osudy, z nichÏ vût‰ina posléze upadne v zapomnûní, aby nakonec zbyly jen ty, které lze nazvat celebritami minulosti, o nichÏ se dodnes vedou diskuze v kruzích historikÛ a literátÛ. A asi jen málokdo by pochyboval o tom, Ïe osobnosti ãesk˘ch panovníkÛ mezi tyto celebrity rovnûÏ patfií. Ale tito vládci ãeského státu, tvofiící panovnické dynastie, by ve skuteãnosti nebyli tím, k˘m se stali, neb˘t jejich manÏelek, neboÈ to byly K
9
Prolog
P
o dokonãení druhého dílu titulu Îeny ãesk˘ch panovníkÛ v roce 2014 jsem se domníval, Ïe toto téma jiÏ bylo dostateãnû vyãerpáno a Ïe jsem své ãtenáfie seznámil alespoÀ s tûmi nejv˘znamnûj‰ími postavami knûÏen, královen a císafioven, které v na‰ich dûjinách ãasto sehrály v˘znamnou roli po boku ãesk˘ch vladafiÛ. Lidé se mû na besedách tehdy ptali, proã jsem vûnoval tûmto Ïenám takovou pozornost, kdyÏ povût‰inou stály jen ve stínu sv˘ch manÏelÛ, jeÏ sv˘m prominentním postavením urãovali bûh na‰ich dûjin mnohem zásadnûj‰ím zpÛsobem sv˘mi ãiny a rozhodnutími. Tenkrát jsem si uvûdomil, jak b˘vá úloha Ïenského Ïivlu v historické pamûti opomíjená, pfiinejmen‰ím v tûch pfiípadech, kdy se nejednalo o Ïádné v˘razné osobnosti spojené s legendami, m˘ty a pamûtí vûkÛ, jeÏ prosívá lidské osudy, z nichÏ vût‰ina posléze upadne v zapomnûní, aby nakonec zbyly jen ty, které lze nazvat celebritami minulosti, o nichÏ se dodnes vedou diskuze v kruzích historikÛ a literátÛ. A asi jen málokdo by pochyboval o tom, Ïe osobnosti ãesk˘ch panovníkÛ mezi tyto celebrity rovnûÏ patfií. Ale tito vládci ãeského státu, tvofiící panovnické dynastie, by ve skuteãnosti nebyli tím, k˘m se stali, neb˘t jejich manÏelek, neboÈ to byly K
9
ÎENY âESK¯CH PANOVNÍKÒ ve faktech, m˘tech a otaznících III.
právû ony, od nichÏ se oãekávalo to nejdÛleÏitûj‰í – zaji‰tûní pokraãování rodu. V tom tkvûla jejich rozhodující dûjinná úloha, kterou nikdo jin˘ splnit nemohl. JistûÏe ‰lo pfiedev‰ím o to, aby pfiivedly na svût syny, budoucí následníky trÛnu. âím více synÛ, tím lépe pro panující rody, neboÈ trÛn se dûdil po meãi. Ne vÏdy se to ov‰em dafiilo. Existovaly rozvody, docházelo k neãekan˘m úmrtím, povaÏovan˘m za dílo náhod ãi úradkÛ BoÏích. Pak se nadûje na potomstvo udrÏovala v novû uzavíran˘ch sÀatcích. VzpomeÀme jen kníÏete Oldfiicha a jeho manÏelku BoÏenu, bez které by Pfiemyslovci po meãi vymfieli mnohem dfiíve neÏ v roce 1306, kdy byl v Olomouci úkladnû zavraÏdûn mladiãk˘ král Václav III. To lucembursk˘ král a císafi Karel IV. sice mûl nûkolik synÛ, z nichÏ dva se nakonec stali ãesk˘mi panovníky, ale zatímco Václav IV. byl zfiejmû neplodn˘, jeho nevlastní bratr Zikmund se muÏského potomka rovnûÏ nedoãkal. Vláda LucemburkÛ rychle spûla ke svému konci, coÏ Karel IV. urãitû nepfiedpokládal. A Habsburkové? Neb˘t Pragmatické sankce císafie Karla VI., která zaji‰Èovala dûdická a následnická práva na trÛn v rakouské fií‰i i Ïijícím HabsburkÛm, panování tohoto mocného rodu by zfiejmû skonãilo uÏ v roce 1740, nikoli aÏ v roce 1918. Není pochyb o tom, Ïe osudy vládnoucích dynastií v âeském království ãasto závisely na manÏelkách panujících vladafiÛ – pfiedev‰ím na jejich schopnosti povít dûdice. Habsburky nakonec zachránila Marie Terezie (1717–1780) a nemal˘ podíl na tom mûl také její syn Leopold II. Z tûchto manÏelsk˘ch svazkÛ v obou pfiípadech vze‰lo po ‰estnácti dûtech, i kdyÏ ne v‰echny se doÏily dospûlosti. K
10
VLADIMÍR LIŠKA
PROLOG
Je tedy urãitû spravedlivé, aby i manÏelky ãesk˘ch panovníkÛ udrÏovala na‰e historiografie v národní dûjinné pamûti. Nejen proto, Ïe byly spoleãnicemi, milenkami, matkami, mecená‰kami kultury a umûní, ale také nositelkami moci, kterou jim jejich v˘jimeãné spoleãenské postavení pfiiná‰elo. Také jejich vliv na vefiejné dûní b˘val nezanedbateln˘ – mluvíme pfiedev‰ím o charitû a kulturním mecená‰ství – a jako Ïeny vládnoucích panovníkÛ se ãasto stávaly pfiedmûtem politick˘ch kalkulací, intrik i machinací a v jistém slova smyslu také symbolem urãitého druhu Ïenské emancipace, kterou se snaÏily v okruhu své pÛsobnosti uplatÀovat. Tfietí díl o Ïenách ãesk˘ch panovníkÛ je m˘m posledním návratem k pozoruhodné problematice v˘znamu Ïenského Ïivlu, stojícího na nejvy‰‰ím stupni svûtské moci v na‰í historii. Tvofií uÏ jen doplnûk k pfiede‰l˘m dvûma publikacím na toto téma a zahrnuje osudy tûch proslulej‰ích manÏelek ãesk˘ch vladafiÛ, jeÏ byly v pfiedchozích dvou dílech opomenuty. Mezi nimi jsou v‰ak tfii Ïeny, které sice manÏelkami ãesk˘ch panovníkÛ nebyly, ale sv˘m vlivem se jim zcela vyrovnaly. Jde o ãeskou svûtici AneÏku Pfiemyslovnu, v˘znamnou ‰lechtiãnu Polyxenu z Lobkovic a matku pfiedposledního habsburského císafie Franti‰ka Josefa I. (1830–1916) Îofii Bavorskou. Snad mi ãtenáfii tyto tfii v˘jimky odpustí, neboÈ minimálnû v tûchto pfiípadech ‰lo o Ïeny, které lze povaÏovat za dÛleÏité historické osobnosti tehdej‰ích ãesk˘ch panovnick˘ch dvorÛ, jeÏ se sv˘m v˘znamem rovnaly prvofiad˘m dobov˘m celebritám. Tfietí díl zároveÀ v epilogu pfiiná‰í pojednání, v nûmÏ jsem se pokusil o struãné shrnutí t˘kající se v˘voje Ïenského Ïivlu v prÛbûhu K
11
ÎENY âESK¯CH PANOVNÍKÒ ve faktech, m˘tech a otaznících III.
právû ony, od nichÏ se oãekávalo to nejdÛleÏitûj‰í – zaji‰tûní pokraãování rodu. V tom tkvûla jejich rozhodující dûjinná úloha, kterou nikdo jin˘ splnit nemohl. JistûÏe ‰lo pfiedev‰ím o to, aby pfiivedly na svût syny, budoucí následníky trÛnu. âím více synÛ, tím lépe pro panující rody, neboÈ trÛn se dûdil po meãi. Ne vÏdy se to ov‰em dafiilo. Existovaly rozvody, docházelo k neãekan˘m úmrtím, povaÏovan˘m za dílo náhod ãi úradkÛ BoÏích. Pak se nadûje na potomstvo udrÏovala v novû uzavíran˘ch sÀatcích. VzpomeÀme jen kníÏete Oldfiicha a jeho manÏelku BoÏenu, bez které by Pfiemyslovci po meãi vymfieli mnohem dfiíve neÏ v roce 1306, kdy byl v Olomouci úkladnû zavraÏdûn mladiãk˘ král Václav III. To lucembursk˘ král a císafi Karel IV. sice mûl nûkolik synÛ, z nichÏ dva se nakonec stali ãesk˘mi panovníky, ale zatímco Václav IV. byl zfiejmû neplodn˘, jeho nevlastní bratr Zikmund se muÏského potomka rovnûÏ nedoãkal. Vláda LucemburkÛ rychle spûla ke svému konci, coÏ Karel IV. urãitû nepfiedpokládal. A Habsburkové? Neb˘t Pragmatické sankce císafie Karla VI., která zaji‰Èovala dûdická a následnická práva na trÛn v rakouské fií‰i i Ïijícím HabsburkÛm, panování tohoto mocného rodu by zfiejmû skonãilo uÏ v roce 1740, nikoli aÏ v roce 1918. Není pochyb o tom, Ïe osudy vládnoucích dynastií v âeském království ãasto závisely na manÏelkách panujících vladafiÛ – pfiedev‰ím na jejich schopnosti povít dûdice. Habsburky nakonec zachránila Marie Terezie (1717–1780) a nemal˘ podíl na tom mûl také její syn Leopold II. Z tûchto manÏelsk˘ch svazkÛ v obou pfiípadech vze‰lo po ‰estnácti dûtech, i kdyÏ ne v‰echny se doÏily dospûlosti. K
10
VLADIMÍR LIŠKA
PROLOG
Je tedy urãitû spravedlivé, aby i manÏelky ãesk˘ch panovníkÛ udrÏovala na‰e historiografie v národní dûjinné pamûti. Nejen proto, Ïe byly spoleãnicemi, milenkami, matkami, mecená‰kami kultury a umûní, ale také nositelkami moci, kterou jim jejich v˘jimeãné spoleãenské postavení pfiiná‰elo. Také jejich vliv na vefiejné dûní b˘val nezanedbateln˘ – mluvíme pfiedev‰ím o charitû a kulturním mecená‰ství – a jako Ïeny vládnoucích panovníkÛ se ãasto stávaly pfiedmûtem politick˘ch kalkulací, intrik i machinací a v jistém slova smyslu také symbolem urãitého druhu Ïenské emancipace, kterou se snaÏily v okruhu své pÛsobnosti uplatÀovat. Tfietí díl o Ïenách ãesk˘ch panovníkÛ je m˘m posledním návratem k pozoruhodné problematice v˘znamu Ïenského Ïivlu, stojícího na nejvy‰‰ím stupni svûtské moci v na‰í historii. Tvofií uÏ jen doplnûk k pfiede‰l˘m dvûma publikacím na toto téma a zahrnuje osudy tûch proslulej‰ích manÏelek ãesk˘ch vladafiÛ, jeÏ byly v pfiedchozích dvou dílech opomenuty. Mezi nimi jsou v‰ak tfii Ïeny, které sice manÏelkami ãesk˘ch panovníkÛ nebyly, ale sv˘m vlivem se jim zcela vyrovnaly. Jde o ãeskou svûtici AneÏku Pfiemyslovnu, v˘znamnou ‰lechtiãnu Polyxenu z Lobkovic a matku pfiedposledního habsburského císafie Franti‰ka Josefa I. (1830–1916) Îofii Bavorskou. Snad mi ãtenáfii tyto tfii v˘jimky odpustí, neboÈ minimálnû v tûchto pfiípadech ‰lo o Ïeny, které lze povaÏovat za dÛleÏité historické osobnosti tehdej‰ích ãesk˘ch panovnick˘ch dvorÛ, jeÏ se sv˘m v˘znamem rovnaly prvofiad˘m dobov˘m celebritám. Tfietí díl zároveÀ v epilogu pfiiná‰í pojednání, v nûmÏ jsem se pokusil o struãné shrnutí t˘kající se v˘voje Ïenského Ïivlu v prÛbûhu K
11
nûkolika dûjinn˘ch epoch, v nichÏ se manÏelky na‰ich panovníkÛ pohybovaly. âinil jsem tak ve snaze pfiiblíÏit alespoÀ zãásti dávno jiÏ zanikl˘ svût Ïen i nejv˘‰e postaven˘ch vrstev tehdej‰í feudální spoleãnosti. Nahlédnûme proto je‰tû jednou do hlubin za‰l˘ch vûkÛ a pfiibliÏme si Ïivotní osudy tûch, o nichÏ tato kniha pojednává. Jejich jména sice dávno odvál ãas, ale pfiesto nejsou a snad ani v budoucnu nebudou zapomenuta.
1
K
První ãeská královna SVATAVA POLSKÁ (* 1048 – † 1126)
nûkolika dûjinn˘ch epoch, v nichÏ se manÏelky na‰ich panovníkÛ pohybovaly. âinil jsem tak ve snaze pfiiblíÏit alespoÀ zãásti dávno jiÏ zanikl˘ svût Ïen i nejv˘‰e postaven˘ch vrstev tehdej‰í feudální spoleãnosti. Nahlédnûme proto je‰tû jednou do hlubin za‰l˘ch vûkÛ a pfiibliÏme si Ïivotní osudy tûch, o nichÏ tato kniha pojednává. Jejich jména sice dávno odvál ãas, ale pfiesto nejsou a snad ani v budoucnu nebudou zapomenuta.
1
K
První ãeská královna SVATAVA POLSKÁ (* 1048 – † 1126)
S VATAVA P OLSKÁ
Chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě se stal místem posledního odpočinku královny Svatavy Polské a jejího manžela, prvního českého krále Vratislava II.
V
plejádû manÏelek ãesk˘ch panovníkÛ zaujímá Svatava Polská ãestné místo pfiedev‰ím díky tomu, Ïe se stala vÛbec první ãeskou královnou, neboÈ jejím manÏelem byl ãesk˘ kníÏe a pozdûj‰í král Vratislav II. (vládl 1061–1092). Právû on se jako první ãesk˘ vladafi v roce 1085 koneãnû doãkal královského titulu. Vratislav II. si královskou korunu vyslouÏil. Jako vûrn˘ spojenec fiímského krále Jindfiicha IV. mu pomohl k zisku císafiské koruny, kdyÏ s ãesk˘mi oddíly, které vedl jeho syn Bfietislav, poãátkem února roku 1083 pfiekonal pevné hradby ¤íma a tím ukonãil obléhání sídla papeÏe ¤ehofie VII. (pontifikát 1073–1084). PapeÏ, kter˘ byl mocensk˘m rivalem Jindfiicha IV., se s posledními zbytky sv˘ch vojákÛ ukryl na Andûlském hradû, ale nebylo mu to moc platné. Postupnû od nûj zaãali odpadat kardinálové, ktefií ho nakonec sesadili a na jeho místo povolali nového papeÏe Klimenta III. K
14
VLADIMÍR LIŠKA
(pontifikát 1084–1100). Ten byl vÛãi Jindfiichovi IV. mnohem vstfiícnûj‰í a neváhal ho korunovat císafiem Svaté fií‰e fiímské národa nûmeckého. Jindfiich IV. ¤ehofiovi VII. nikdy nezapomnûl, jak ho kdysi uvrhl do církevní klatby a jak ho roku 1077 v Canosse nechal tfii dny ãekat v tfieskuté zimû jako kajícníka, prosícího papeÏe, aby klatbu nad ním zru‰il. ¤ehofi VII. to nakonec udûlal v˘mûnou za slib, Ïe se fiímsk˘ král nebude protivit jeho moci. Ano, Jindfiich IV. nezapomnûl a o pût let pozdûji se do Itálie vrátil s vojskem, aby papeÏe za jeho nûkdej‰í opováÏlivost ztrestal. Tentokrát mûl navrch on a vynutil si císafiskou korunu, zatímco ¤ehofi VII. skonãil ve vyhnanství v Salernu, kde roku 1085 zemfiel, zatímco ãesk˘ kníÏe Vratislav II. byl jen o nûkolik t˘dnÛ pozdûji císafiem pov˘‰en na krále a jeho manÏelka Svatava Polská se tak stala první ãeskou královnou. Císafi tím ãeského vladafie odmûnil nejen za vûrnost i finanãní a vojenskou podporu, ale jednalo se taktéÏ o potvrzení spojenectví Vratislava II. se sousední nûmeckou fií‰í. A tak byl dne 15. ãervna roku 1086 kníÏe Vratislav II. i s manÏelkou Svatavou v bazilice sv. Víta na PraÏském hradû s velkou pompou korunován za ãeského krále (pozn. aut. královsk˘ titul Vratislav II. získal uÏ v roce 1085). Poprvé v dûjinách ãeského pfiemyslovského státu se jeho vládce doãkal takové pocty a Svatava s manÏelem sdílela tuto slavnostní chvíli, neboÈ i jí byla na hlavu vloÏena královská koruna. Ale tohoto dÛstojenství si Vratislav dlouho neuÏil – jen necel˘ch ‰est let. V lednu roku 1092 si vyjel na lov, ale spadl z konû tak ne‰Èastnû, Ïe na následky tûÏkého zranûní zemfiel. Jeho tfietí Ïena Svatava se stala vdovou. K
15
S VATAVA P OLSKÁ
Chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě se stal místem posledního odpočinku královny Svatavy Polské a jejího manžela, prvního českého krále Vratislava II.
V
plejádû manÏelek ãesk˘ch panovníkÛ zaujímá Svatava Polská ãestné místo pfiedev‰ím díky tomu, Ïe se stala vÛbec první ãeskou královnou, neboÈ jejím manÏelem byl ãesk˘ kníÏe a pozdûj‰í král Vratislav II. (vládl 1061–1092). Právû on se jako první ãesk˘ vladafi v roce 1085 koneãnû doãkal královského titulu. Vratislav II. si královskou korunu vyslouÏil. Jako vûrn˘ spojenec fiímského krále Jindfiicha IV. mu pomohl k zisku císafiské koruny, kdyÏ s ãesk˘mi oddíly, které vedl jeho syn Bfietislav, poãátkem února roku 1083 pfiekonal pevné hradby ¤íma a tím ukonãil obléhání sídla papeÏe ¤ehofie VII. (pontifikát 1073–1084). PapeÏ, kter˘ byl mocensk˘m rivalem Jindfiicha IV., se s posledními zbytky sv˘ch vojákÛ ukryl na Andûlském hradû, ale nebylo mu to moc platné. Postupnû od nûj zaãali odpadat kardinálové, ktefií ho nakonec sesadili a na jeho místo povolali nového papeÏe Klimenta III. K
14
VLADIMÍR LIŠKA
(pontifikát 1084–1100). Ten byl vÛãi Jindfiichovi IV. mnohem vstfiícnûj‰í a neváhal ho korunovat císafiem Svaté fií‰e fiímské národa nûmeckého. Jindfiich IV. ¤ehofiovi VII. nikdy nezapomnûl, jak ho kdysi uvrhl do církevní klatby a jak ho roku 1077 v Canosse nechal tfii dny ãekat v tfieskuté zimû jako kajícníka, prosícího papeÏe, aby klatbu nad ním zru‰il. ¤ehofi VII. to nakonec udûlal v˘mûnou za slib, Ïe se fiímsk˘ král nebude protivit jeho moci. Ano, Jindfiich IV. nezapomnûl a o pût let pozdûji se do Itálie vrátil s vojskem, aby papeÏe za jeho nûkdej‰í opováÏlivost ztrestal. Tentokrát mûl navrch on a vynutil si císafiskou korunu, zatímco ¤ehofi VII. skonãil ve vyhnanství v Salernu, kde roku 1085 zemfiel, zatímco ãesk˘ kníÏe Vratislav II. byl jen o nûkolik t˘dnÛ pozdûji císafiem pov˘‰en na krále a jeho manÏelka Svatava Polská se tak stala první ãeskou královnou. Císafi tím ãeského vladafie odmûnil nejen za vûrnost i finanãní a vojenskou podporu, ale jednalo se taktéÏ o potvrzení spojenectví Vratislava II. se sousední nûmeckou fií‰í. A tak byl dne 15. ãervna roku 1086 kníÏe Vratislav II. i s manÏelkou Svatavou v bazilice sv. Víta na PraÏském hradû s velkou pompou korunován za ãeského krále (pozn. aut. královsk˘ titul Vratislav II. získal uÏ v roce 1085). Poprvé v dûjinách ãeského pfiemyslovského státu se jeho vládce doãkal takové pocty a Svatava s manÏelem sdílela tuto slavnostní chvíli, neboÈ i jí byla na hlavu vloÏena královská koruna. Ale tohoto dÛstojenství si Vratislav dlouho neuÏil – jen necel˘ch ‰est let. V lednu roku 1092 si vyjel na lov, ale spadl z konû tak ne‰Èastnû, Ïe na následky tûÏkého zranûní zemfiel. Jeho tfietí Ïena Svatava se stala vdovou. K
15