1. kapitola
Nora se zavěsila do Igora; ten ji přidržel, když se sehnula, aby si vyzula boty. Nohy měla jako z olova. Scházeli dolů s kopce z Búdkové cesty do centra města. Bylo pár minut po čtvrté ráno. Vraceli se ze svatební hostiny za zvuku štěbetání ptáčků a ruchů z ulice, které signalizovaly nově narozený den. Nora držela v ruce pár lakovek na vysokých podpatcích, na jaké nebyla zvyklá. Kulhajíc poskakovala vedle Igora, a kdyby ji nohy tak proklatě nebolely, cítila by se na čtrnáct. ,,Ty moje malé milé kůzlátko," přitáhl si ji Igor k sobě a náruživě ji políbil. Nora se k němu přitiskla a polibky mu se stejnou vášní opětovala. Když se jí zdálo, že se dusí nejen polibky, ale i tím, co už dlouho tak intenzivně jako teď necítila, zabušila Igorovi na rameno, snažíc se vysvobodit z jeho sevření. Její odstrkování však Igor se smíchem ignoroval. „Nemůžu dýchat. Vždyť mě udusíš," smála se, zaklonila hlavu a očekávala, že ji Igor začne líbat na krk. Jenže on si jen otřel nos o její krk a jemně ji od sebe odstrčil. Upřela na něj překvapený a káravý pohled. Igor zavrtěl hlavou a vytrhl jí boty z rukou. ,,Nestydíš se, takhle uprostřed bílého rána, pohoršovat kolemjdoucí, ty bláznivý mravní narušiteli?" ,,Já tady žádné blázny kromě nás nevidím," zasmála se Nora a vykročila vedle Igora. 9
Dana Hlavatá
NEVĚ
J I
J
I
"No dobře, vrať mi moje boty. Obuju si je, a budu se snažit, abych se zkrotila, Igorku. I když jsem nacpaná k prasknutí... Kůže mi je příliš těsná, a já nevím, co mám se sebou dělat." "Vím, jak by ses mohla zbavit pocitu plnosti. Pohybem." Igor vrátil Noře boty, ale ona si jejich řemínky jen provlékla skrze prsty na rukách, přehodila je přes rameno a potutelně se usmála. ,,Jakým?" přitiskla se k němu a znovu ho začala zasypávat polibky. Rukou se mu dotkla míst, kde cítila pulzovat život. ,,Aha, už vím," zakřenila se, ,,a nadšeně souhlasím." "Už jsem ti říkal, že..." Igor zastavil, zároveň se snažil kontrolovat, ale pohled na to místo ho jen ubezpečil, že ženským rukám se dá jen těžko odolat. ,,Tys toho dneska napovídal, ale mohl bys něco i dělat," zasmála se Nora a sundala si boty z ramene. "Nebo chceš, abychom si to nechali na doma? Anebo bychom možná mohli tady... nějak dovádět ... Najdeme si nějaké dobře zašité místo, řekněme v keřích nebo mezi domy a ..." Igor se zprudka nadechl a jemně od sebe Noru odstrčil. Vážně si ji přeměřil, klouzajíc pohledem od hlavy až k bosým nohám. ,,Ty mě balíš!" vytřeštil Igor oči, a Nora přistoupila na jeho hru. ,,To ani nemusím. Já jsem taky sbalená, i na cestu, tak co." "Počkat, počkat, tady něco nesedí. Už jsem ti přece řekl ..." „Co? Co že jsi mi řekl? A nezdá se ti, že moc mluvíš? A řekla jsem ti já, že stačí méně... nebo málo, anebo jen jediná věta, kterou touží slyšet každá žena?" zeptala se Nora a zůstala mu viset na rtech. Tušila, co jí chtěl říct, ale potřebovala to slyšet. Nadzvedla obočí a upřela na něj svůj pohled. Vypnula prsa a rukama si přejela po štíhlých bocích. V tmavomodrých šatech, které jí sahaly po lýtka a zvýrazňovaly její křivky, se cítila jako ve druhé 10
kůži. Jak je to dobře, že si neobl který jí chtěla půjčit Hana, její k
volně bledá a přidával jí deset l třicítce, vůbec nepotřebovala. K dávala léta? Žádnou takovou nez »A víš, že jsem zapomněl, co jse nebylo nic důležitého," ušklíbl se nové vlasy ostříhané na ježka. P ještě více zkrabatilo, když se zad vedle něj cupitala bez toho, aby s »Okamžitě si vzpomeň, jinak. .. a pevně ho stiskla, "to z tebe vym Igor se zasmál a Nora se schou a Igor zvedl Noře prstem bradu. D Zvážněla, když viděla, jak se Igora „Musím ti něco říct. Už jsem si v „Noře se zastavil dech. S tlukou1 vysloví to, co tak moc toužila slyš sebe nevysoukají za celý život an chvíle napjatého čekání byla p~liš vydržela. Když se jí Igor díval do o vpíjí, nevydržela to.
,,Já _tě taky miluj u, Igore," zašept z1t sve rty k jeho obličeji, zavrtěl hl „Ne, to já tě miluju tak, že mám o ním. Miluju tě víc, než ..." Nora měla nutkání zeptat se _ místo toho se snažila vtisknout te vzdal, a krátce, ale vášnivě se s Non jejích a vzal jí hlavu do dlaní. y.
Dana Hlavatá
-------
je boty. Obuju si je, a budu se snaž,it, .. I když jsem nacpaná k prasknuti. .. á nevím, co mám se sebou dělat." zbavit pocitu plnosti. Pohybem." Igor si jejich řemínky jen provlékla skrze a je přes rameno a potutelně se ~smála. němu a znovu ho začala zasypavat poa míst, kde cítila pulzovat život. la se, "a nadšeně souhlasím." Igor zastavil, zároveň se snažil k~ntronísto ho jen ubezpečil, že ženskym ru-
lat. ,ovídal, ale mohl bys něco i dělat," za-
si boty z ramene. 1 si to nechali na doma? Anebo bychom jak dovádět... Najdeme si nějaké dobře keřích nebo mezi domy a.· ·"
::hl a jemně od sebe Noru odstrčil. V~žně pohledem od hlavy až k b~sým ~oham. il Igor oči, a Nora přistoupila na Jeho ~ru.
jsem taky sbalená, i na ~esytu, t:k co." r něco nesedí. Už jsem t1 prece rekl... J? A nezdá se ti, že moc mluvíš? A řekla ey... nebo málo , anebo jen jediná věta, ktey a?" zeptala se Nora a zůstala mu viset zen. d ::htěl říct, ale potřebovala to slyšet. Na y. sVŮJ. pohled. Vypnula prsa a rukama La neJ , ., bocích. V tmavomodrých šatech, ktere J~ y 1y JeJl .. , kř1·vky, se cítila jako ve druhe 1znova 10
NEVĚŘÍM TI
-- - - - ---------
kůži. Jak je to dobře, že si neoblékla kostým starorůžové barvy,
který jí chtěla půjčit Hana, její kamarádka. Vypadala v něm mrtvolně bledá a přidával jí deset let. A to teď, když má krátce po třicítce, vůbec nepotřebovala. Která žena by si dobrovolně při dávala léta? Žádnou takovou neznala. ,,A víš, že jsem zapomněl, co jsem ti to vlastně chtěl říct? Asi to nebylo nic důležitého," ušklíbl se Igor a prsty si prohrábl kaštanové vlasy ostříhané na ježka. Pokrčil vysoké čelo, které se mu ještě více zkrabatilo, když se zadíval na Noru. Vykročil, a Nora vedle něj cupitala bez toho, aby si obula boty. „Okamžitě si vzpomeň, jinak. .." Nora objala Igora kolem pasu a pevně ho stiskla, ,,to z tebe vymáčknu." Igor se zasmál a Nora se schoulila v jeho objetí. Zůstali stát a Igor zvedl Noře prstem bradu. Dívali se jeden druhému do očí. Zvážněla, když viděla, jak se Igorovi zachmuřil obličej. ,,Musím ti něco říct. Už jsem si vzpomněl." „Noře se zastavil dech. S tlukoucím srdcem čekala, jestli Igor vysloví to, co tak moc toužila slyšet; jenže někteří chlapi to ze sebe nevysoukají za celý život, ani když mají víc partnerek. Ta chvíle napjatého čekání byla příliš dlouhá na to, než aby to Nora vydržela. Když se jí Igor díval do očí, a ona cítila, jak se do nich vpíjí, nevydržela to. ,,Já tě taky miluju, Igore," zašeptala, a když chtěla opět přiblí žit své rty k jeho obličeji, zavrtěl hlavou. ,,Ne, to já tě miluju tak, že mám občas pocit, že se z toho zblázním. Miluju tě víc, než ..." Nora měla nutkání zeptat se - než kaštanový jazýček? Namísto toho se snažila vtisknout ten svůj mezi jeho rty. Igor to vzdal, a krátce, ale vášnivě se s Norou políbil. Odtáhl rty od těch jejích a vzal jí hlavu do dlaní.
/ 11 /
r Dana Hlavatá
I
j
I l I
,,Chci se tě na něco důležitého zeptat." ,,Na všechno ti odpovím." V zatáčce se objevil trolejbus. Oba se otočili tím směrem. Nora se podívala na hodinky, které jí Igor daroval ke kulatým narozeninám. Milovala hodinky. Čím větší, tím lepší. Věděla, že jí chce Igor udělat radost, ale že jí koupí hodinky oválného tvaru za čtyři tisíce, do kterých se zakoukala pár týdnů před svými narozeninami v prodejně na Obchodní ulici, to by ji ani ve snu nenapadlo. Zeptala se sice, kolik kusů mají, a jestli vydrží ve skleněné vitríně, než si na ně naspoří, ale když ji prodavač ujistil, že jim vždycky přijde v jednom vzoru jediný kus, pohřbila svou naději, že se jednou na ně na své levé ruce bude dívat. ,,První ranní," procedila skrze zuby a znovu se obrátila na Igora, který z ní nespouštěl oči. Jakmile si všimla jeho pohledu, pochopila, že to bude něco hodně vážného. Pootevřela ústa a napjatě čekala, co řekne. ,,Vezmeš si mě?" Nora na něj vytřeštila oči. ,,Igore, to tě inspirovali Vlado s Andreou?" ,,Neodpověděla jsi mi." ,,Igorku, opravdu tě miluju." ,,Ale..." ,,Zaskočil jsi mě. To jsem doopravdy nečekala..., opravdu ne. Já nevím... mám strach." ,,Nemusíš se bát. Ochráním tě. Před celým světem. Noro, prosím, zkus to se mnou. A zkus mi i věřit. Udělám pro tebe všechno. Všechno, co ti uvidím na očích, i když budeš spát, a budeš je mít zavřené."
„Já ti věřím. Opravdu ti věřím. I o tom, že jsme tady jeden pro druhého, jsem přesvědčená." 12
NEVfŘí
Nora zvedla oči k Igorovi, ale něním, se zmítaly v pochybnost
jistila? Igor je jednoduše Igor, ž který jí vzal iluze o životě, 0 ma nekončí. Ten v ní vybudoval dok plnila voda, aby ji mohla přeplava stejně se jí zdála být příliš studen jít. Namočit tam nohu, to ano, al riskantní a odvážné. ,,Ale?"
,,Ty víš, že bych tě nevyměnila „To jsi už řekla - ale?" Igor odhr a políbil ji na nos. Nora se k němu ,,Au!" zaječela, když šlápla na m nami. Sehnula se a chytla se za no ,,Obuj se, ty trdlíku." Nora si obula boty a mlčky vlož dokud neprošli podchodem na M trolejbusu.
,,Proč jsi nechtěla jet taxíkem?" „Já nevím. Miluju rána. Rozbřes
spalé lidi, kteří jsou naštvaní jen vzbudit, a přitom ..., víš, kolik z nid nemůžou?"
„Ty máš ale řeči," zasmál se Igor, s že se v něm celá ztratila. Přešlapo 1 nalité a opuchlé. Představovala si, ~ vrhne se pod sprchu, a Igor jí pak v jeden po druhém, potom chodidla, Je to muž, který mě určitě vždyc
13
NEVĚŘÍM TI
Dana Hlavatá
ežitého zeptat." n." ,lejbus. Oba se otočili tím směrem. Nora {teré jí Igor daroval ke kulatý~ n~rozeY· Čím větší, tím lepší. Věděla, ze Jl chce za ,le J.í koupí hodinky oválného , tvaru . e zakoukala pár týdnů před svyrm naroObchodní ulici, to by ji ani ve snu ne~a~ >lik kusů mají, a jestli vydrží ve skl:n~~e ,)pon, ., ale když J.i prodavač ujistil, zedv 11m .. . d1·ny' kus , pohřbila svou na e)l, 1 vzoru Je
,é levé ruce bude dívat. ila skrze zuby a znovu se obrátila na Igo„ Jak.m1"le • si všimla jeho pohledu, po,1OCl. :o hodně vážného. Pootevřela ústa a na-
a oči.
•ali Vlado s And reou.?"
. J.
"
miluju." jsem doopravdy necek ala..., opravdu ne. v
h." ·hráním tě. Před celým světem. Noro, pro.A,,. zk us m11 . . vervi·t . Udělám pro tebe všechno. „ h , 1· když budeš spát, a budes Je m1t na OClC v
v
•
,
iu ti věřím. I o tom, že jsme tady jeden pro dčená."
Nora zvedla oči k Igorovi, ale její myšlenky, protkané proviněním, se zmítaly v pochybnostech. Proč to dělá? Proč ho znejistila? Igor je jednoduše Igor, žádný Maroš, její bývalý manžel, který jí vzal iluze o životě, o manželstvi, a o tom, že nikdy nic nekončí. Ten v ní vybudoval dokonalou propast, kterou celá léta plnila voda, aby ji mohla přeplavat a dostat se na druhý břeh. Ale stejně se jí zdála být příliš studená, než aby se odvážila do ní vejít. Namočit tam nohu, to ano, ale plavat v ní, to se jí zdálo být riskantní a odvážné. ,,Ale?" ,,Ty víš, že bych tě nevyměnila za nic na světě. Miluju tě." „To jsi už řekla - ale?" Igor odhrnul Noře pramínek vlasů z čela a políbil ji na nos. Nora se k němu přitiskla. ,,Au!" zaječela, když šlápla na maličký kamínek s ostrými hranami. Sehnula se a chytla se za nohu. ,,Obuj se, ty trdlíku." Nora si obula boty a mlčky vložila ruku do jeho dlaně. Mlčeli, dokud neprošli podchodem na Mírovém náměstí na zastávku trolejbusu. ,,Proč jsi nechtěla jet taxíkem?" ,,Já nevim. Miluju rána. Rozbřesk, vyzpěvování ptáčků, rozespalé lidi, kteří jsou naštvaní jen proto, že se museli tak brzy vzbudit, a přitom..., víš, kolik z nich by se rádo probudilo, ale už nemůžou?"
,,Ty máš ale řeči," zasmál se Igor, stoupl si za Noru a objal ji tak, že se v něm celá ztratila. Přešlapovala z nohy na nohu. Měla je nalité a opuchlé. Představovala si, že hned, jakmile přijde domů, vrhne se pod sprchu, a Igor jí pak v posteli bude masírovat prsty, jeden po druhém, potom chodidla, a ona usne jako malé dítě. Je to muž, který mě určitě vždycky ochrání, usmála se sama 13
12
Dana Hlavatá
I
.!
j
pro sebe, a když nastoupili společně se dvěma dalšími ranními ptáčaty, sedli si na zadní sedadla a poslouchali cvrlikání trolejbusu, přišla na ni dřímota. Byly to sladké pocity, jako když si po obědě ukradnete pro sebe deset minut, a lehnete si jen tak na pár okamžiků, které vás osvěží natolik, že pak s energií vydržíte až do hluboké noci. Procitla, když jí Igor jemně zacloumal ramenem. Vystoupili, prošli kolem hydrometeorologické stanice na Kolibě, a po pár desítkách metrů dolů z kopce otevírali branku do zahrady. Nora se jako vždycky, když přicházela k domu, podvědomě sehnula, připravená podrbat za ušima Hermelína, svého milovaného baseta, jakmile se se štěkotem objeví u branky. ,,Kde je? Jak to, že nás nevítá?" ,,Možná tuší, že mu ze svatby neneseme žádnou výslužku. Mohli jsme mu něco přinést, nějakou kostičku, že jo?" ,,To je fakt divné. Že by nás neslyšel?" ,,Určitě zase něco hraboší v zemi." ,,Hermelíne! Kde jsi, ty malý rošťáku, jak to, že mě nevítáš?" Nora zrychlila krok. Než Igor vyšel po pár schůdcích do domu, Nora dům obešla. „Hermelíne, no tak!" pokřikovala, ještě stále pobaveně, jako kdyby si hráli, ,,ty ses naštval, že jsme tě nechali doma samotného, a teď si hraješ na uraženého? No tak, vylez, kde jsi..." Nora ztišila hlas, když spatřila Hermelína stočeného do klubíčka pod obrovským kaštanem. Jako by se bála, že ho probudí. Přišla k němu, ale jakmile se sehnula, ucítila maličké cepíny permoníků, které se jí zabodávaly ostrými hroty do temene hlavy. Uvnitř cítila, jak jí to rve. „Hermelíne!" vykřikla a vrhla se na kolena. Slzy jí stékaly po tvářích. Ohlédla se za Igorem, jenže pak si uvědomila, že vešel do domu předním vchodem. 14
--
NEVĚŘ
,,Igore! Igore!"
Igor otevřel kuchyňské okno hrady a na terasu, na které tak č „Noro, co je? Co je s Hermelín ,,Hermelín.··," rozvzlykala se a čej. Igor přibouchl okno a vyběhl strany, kde měla Nora přes léto bulku a hrách. Zůstal stát nad n a k Hermelínoví sehnul, nevěřícn ,,Nedýchá. Slyšíš? On nedýchá.. vala Nora a tiskla obličej k nehy psa. Igor se ji snažil od Hermelina se dusila pláčem a tiskla se ke p dokázal odtrhnout. Pár minut ji domů. Posadila se v kuchyni. Igor vou příchutí. Mlčela. Sedl si k ní, manila z jeho dlaní, upírajíc zrak květů prostřený na stole. Pohled s zováčkem kroužila po obvodě rud z jednoho na druhý. Slzy si už neut všiml, že brada se jí stále chvěje. P( vrátila. Usoudil, že bude lepší, kdyi ,,Jdu se o něj postarat," řekl a zv děla, jak jde do zahrady. Z dřevník na druhý konec zahrady, pod druh sadil ještě její děda, vymrštilo ji t( předsíně, ze které vedly všechny v domě, a z kabelky si vyndala moc displeji stiskla „Zavolej".
I
15
Dana Hlavatá
Nevěř(mtL
Ze slovenského originálu Neverím ti přeložila Marcela Kořínková. Obálka a grafická úprava Jiří Pánek. Vydalo nakladatelství NAŠE VOJSKO, s.r.o., Nad Vinným potokem 1148/4, 10100 Praha 10, e-mail:info@nasevojsko.eu,www.nasevojsko.eu, tel.: +420 224 313 071, v roce 2017 jako svou 7568. publikaci. Odpovědný redaktor Jiří Pánek. Jazyková korektura Eva Štěpánková. Tisk a vazba FINIDR, s. r. o.
ISBN 978-80-206-1636-4
Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována, kopírována v podobě mechanické a elektronické ani šířena jakýmkoliv jiným informačním systémem bez předchozího souhlasu držitelů autorských práv.
•
.I-