I. kapitola
Přetnout gordický uzel pomohla Noře
Hana. Trvalo to téměř dva roky, než udělala za vším tlustou čáru a začala se snažit žít od začátku. Řešit věci už jen sama za sebe, neříkat my, ale já, je pro člověka, který nevstoupil do manželství bez rozmyslu, ale s hlavou plnou něžných myšlenek a nádherných slov o budoucnosti, doopravdy těžké. Jenomže déle už se s rozchodem otálet nedalo. Celou tu dobu, po kterou byli Nora a Maroš spolu, jen přešla povala na místě. Ať už se odklonila na levou, nebo na pravou stranu, manžel ji zase vrátil zpátky. Na začátek, a nejednou dokonce až za pomyslnou čáru. Jeho chování po svatbě se nezmě nilo hned, ale stačilo pár měsíců a už se nedokázal ovládat tak, aby skryl svou tvář zohyzděnou sobectvím a schopnost manipulovat druhými. Před Norou především. Prožila s ním toho za poslední dobu tolik, že by to jiným vystačilo na několik životů. „Nezmění se, nevěř tomu, Noro. Už ti tolikrát sliboval, že se změní, že nebude vyvádět a chovat se k tobě tak, aby ses cítila poníženě. Udělala jsi všechno... všechno pro záchranu vašeho vztahu. Přeměň se třeba v žábu, stejně ti to není nic platné," řekla Hana nejednou Noře, ale ta jen sklonila hlavu a stále si v myšlenkách stavěla vzdušné zámky. Ty se rozpadly na zrnka prachu hned následující den po Marošových planých slibech. A zase byla někde na začátku. Hana zmlkla, nechtěla Noře radit,
/ 9/