J.R.WARD v
~
~
ANDELSKY PODIL
Přeložila:
JIŘINA STÁRKOVÁ
J.
R. WARD v
J. R. Ward:
Andělský
podíl
Vydání první Copyright© Love Conquers Ali, Inc., 2016 This edition published by arrangemcnt with New American Library, an imprint of Pcnguin Publishing Group, a division of Penguin Random House LLC. Ali rights reserved including the right ofreproduction in whole or in part in any forrn. Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/3 l, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2017 jako svou 2105. publikaci Přeloženo z anglického originálu Angel's Share vydaného nakladatelstvím New American Library, an imprint of Penguin Random House LLC, ew York v roce 20 I 6 Český překlad © 2017 Jiřina Stárková Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová Korektorka Daniela Čermáková Přebal a vazba © 2017 Emil Křižka Ilustrace na přebalu © 2017 Emil Křižka Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: ~ F INIDR, s. r. o., Český Těšín
ANDELSKY PODIL ,,,,.
Druhá část série Králové bourbonu
Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povoleni. Název a logo BARONET jsou ochranné známky zapsané Útadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 2 16133 a 216134. ISBN 978-80-269-0632-2 BARONET Praha2017
,,,,.
BARONET
=
POZNÁMKA AUTORKY
S láskou
věnuji
LeE!le Janine Scottové
„Andělský
podíl" je terminus technicus používaný při bourbonské whisky. Rodící se lihovina prodělá vá proces zrání v zevnitř požehnutých dubových sudech, kde se nechává školit až dvanáct let, často i déle. Protože se sudy skladují v neizolovaném prostředí, jedinečný ráz čtyř kentuckých ročních období, jmenovitě střídání tepla a chladu, způsobuje rozpínání a smršťování dřeva, které je v bezprostředním kontaktu s bourbonem a dodává mu další chuťový rozměr. Tyto dynamické podmínky spolu s faktorem času tvoří výslednou alchymii, díky níž vznikají svébytné, proslulé a vyhledávané výrobky, typické pro tuto oblast. Přitom zároveň dochází k nezbytnému odpařování a absorpci. Zmíněný úbytek, který činí za rok průměrně dvě procenta původního objemu a který kolísá mimo jiné v závislosti na vlhkosti prostředí, změnách teploty a době zrání, nazývají odborníci andělský podíl. Přestože se tato ztráta dá naprosto uspokojivě vysvětlit a logicky zdůvodnit, mně osobně se mnohem víc líbí romantická představa, že prastaré kentucké palírny navště vují andělé a při poletování nad zemí ucucávají zlatavý mok. Možná si v létě při slavném Derby dopřávají mátový julep a v chladných zimních dnech neředěný bourbon. A možná přidávají whisky do těsta na pekanový koláč nebo jím zvýrazňují jiné sladkosti.
výrobě
7
JEDNA
Most Velká pětka, Char/emont, Kentucky
úLathan Tulane Baldwine se naklonil
Ó
přes zábra-
dJí nového mostu spojujícího kentucký Charlemont s nejbližším městem v sousední Indianě, New Jeffersonem. Pod ním se valila řeka Ohio, na jejíž kalné, vzedmuté hladině se odrážela pestrobarevná světla krášlící každý z pěti majestátních nosných oblouků. Když si stoupnu! na špičky, měl dojem, že přepadne dopředu, ale byl to pouhý klam. Představil si, jak právě z toho okraje skáče jeho otec do náruče smrti. Tělo Williama Baldwinea se našlo před dvěma dny pod kaskádami na řece Ohio. A bez ohledu na své vznešené cíle i na to, co v životě dokázal, završil svůj lidský úděl s rozbitým a znetvořeným tělem na mělčině u člu nové kůlny. Hned vedle staré rybářské loďky s prodejní hodnotou dvou set babek. Nanejvýš tří. Taková potupa. Jaké to při pádu asi bylo? Když se Williama zmocnila gravitace a stahovala ho k hladině, do tváře mu určitě šlehal prudký vítr. Oblečení vlající jako prapor mu ples15
kalo do trupu a do nohou. Oči mu jistojistě slzely, buď pod náporem proudícího vzduchu, nebo snad dokonce emocí? První možnost je správně. Při dopadu to zaručeně bolelo. A co bylo pak? Šokovaný nádech, při kterém vtáhl do plic špinavou říční vodu? Pocit zalykavého dušení? Nebo ho náraz o hladinu milosrdně zbavil vědomí? Anebo ... třeba to ukončil infarkt z předávkování adrenalinem, způsobeného prudkým pádem - ostrá bolest uprostřed hrudi, vystřelující do levé paže a znemožňující sebezáchovná plavecká tempa. Byl naživu, když do něho narazil říční člun s uhlím a když se do něj zakousl lodí šroub? Než ho proud přenesl přes vodopády, byl stoprocentně mrtvý. Lane litoval, že se nikdy nedozví, jestli ten chlap trpěl. Vědomí, že otec cítil bolest, ukrutnou, mučivou bolest a taky strach, všeobjímající a drtivý strach, by mu totiž nesmírně ulevilo. Byla by to konejšivá očista od břečky emocí, v nichž se kvůli otcově nemastné neslané smrti topil, přestože stál na souši. „Ukradl jsi přes osmašedesát milionů dolarů," pronesl k bezcitnému větru, lhostejné hlubině, znuděnému proudu pod sebou. ,,A společnost je zadlužená ještě víc. Cos, ksakru, prováděl? Kams ty prachy zašantročil?" Odpovědi se pochopitelně nedočkal. Stejně by to dopadlo i v případě, že by otec žil a Lane se s ním střetl tváří v tvář. ,,Moje manželka," vybafl. ,,Spal jsi s mou manželkou. Pod střechou, kterou jsi sdílel s mou matkou - a pod kterou jsi Chantal zbouchnu!!" Ovšem Laneovo manželství s Chantal Blaire, rozenou Stoweovou nebylo nic víc než oddací protokol, na který se pod nátlakem podepsal. Nicméně ten omyl zkormouceně přiznává a pracuje na jeho nápravě. 16
,,Není divu, že matka je narkomanka. Není divu, že žije jako poustevnice. O těch ostatních ženských na beton věděla. Věděla, cos byl zač, ty hajzle! " Kdy Lane zavřel oči, uviděl mrtvého člověka. Ne však nafouklé a skvrnami pokryté otcovo tělo na pitevním stole v márnici, kde ostatky identifikoval. Samá voda. Viděl ženu sedící zpříma na židli ve své kanceláři v jejich rodinném sídle, v dokonale nažehlené prosté sukni a propínací halence, s mírně zcuchaným chlapeckým účesem, na nohou místo balerínek, které obvykle nosila, běžeckou obuv se zelenými šmouhami od trávy. V obličeji měla úděsnou grimasu. Strašidelný Jokerův škleb. Vyvolaný požitím bolehlavu. Její tělo našel dva dny před otcovým skokem z mostu. „To kvůli tobě je Rosalinda mrtvá, ty zrůdo. Pracovala pro tebe třicet let. Jako bys ji vlastnoručně zabil." Právě díky ní Lane objevil chybějící finance. Zesnulá hlavní účetní, která dohlížela na provoz rodinného sídla, zanechala něco jako dopis na rozloučenou: USB zaříze ní s tabulkami v Excelu s jasnými důkazy znepokojivých odčerpávání peněz, přesněji převodů do Holdingové společnosti WWB. Holdingové společnosti Williama Wyatta Baldwinea. K sebevraždě měla pádné důvody v hodnotě osmašedesáti milionů. A všechny souvisely s Laneovým otcem, který ji nutil provádět nemorální machinace s financemi tak dlouho, dokud se v ní nevzepřel smysl pro čest. ,,A vím, cos provedl Edwardovi. Vím, že jsi za to odpovědný. Svého vlastního syna jsi jmenoval zástupcem rodinné firmy v Jižní Americe. Zorganizoval jsi jeho únos, a aby ses ho jednou provždy zbavil, odmítl jsi za něj zaplatit výkupné. Potichu jsi zlikvidoval svého obchodního rivala, zatímco sis hrál na truchlícího otce. 17
kalo do trupu a do nohou. Oči mu jistojistě slzely, buď pod náporem proudícího vzduchu, nebo snad dokonce emocí? První možnost je správně. Při dopadu to zaručeně bolelo. A co bylo pak? Šokovaný nádech, při kterém vtáhl do plic špinavou říční vodu? Pocit zalykavého dušení? Nebo ho náraz o hladinu milosrdně zbavil vědomí? Anebo .. . třeba to ukončil infarkt z předávkování adrenalinem, způsobeného prudkým pádem - ostrá bolest uprostřed hrudi, vystřelující do levé paže a znemožňující sebezáchovná plavecká tempa. Byl naživu, když do něho narazil říční člun s uhlím a když se do něj zakousl lodí šroub? Než ho proud přenesl přes vodopády, byl stoprocentně mrtvý. Lane litoval, že se nikdy nedozví, jestli ten chlap trpěl. Vědomí, že otec cítil bolest, ukrutnou, mučivou bolest a taky strach, všeobjímající a drtivý strach, by mu totiž nesmírně ulevilo. Byla by to konejšivá očista od břečky emocí, v nichž se kvůli otcově nemastné neslané smrti topil, přestože stál na souši. „Ukradl jsi přes osmašedesát milionů dolarů," pronesl k bezcitnému větru, lhostejné hlubině, znuděnému proudu pod sebou. ,,A společnost je zadlužená ještě víc. Cos, ksakru, prováděl? Kams ty prachy zašantročil?" Odpovědi se pochopitelně nedočkal. Stejně by to dopadlo i v případě, že by otec žil a Lane se s ním střetl tváří v tvář. ,,Moje manželka," vybafl. ,,Spal jsi s mou manželkou. Pod střechou, kterou jsi sdílel s mou matkou - a pod kterou jsi Chantal zbouchnu/!" Ovšem Laneovo manželství s Chantal Blaire, rozenou Stoweovou nebylo nic víc než oddací protokol, na který se pod nátlakem podepsal. Nicméně ten omyl zkormouceně přiznává a pracuje na jeho nápravě. 16
,,Není divu, že matka je narkomanka. Není divu, že žije jako poustevnice. O těch ostatních ženských na beton věděla. Věděla, cos byl zač, ty hajzle!" Kdy Lane zavřel oči, uviděl mrtvého člověka. Ne však nafouklé a skvrnami pokryté otcovo tělo na pitevním stole v márnici, kde ostatky identifikoval. Samá voda. Viděl ženu sedící zpříma na židli ve své kanceláři v jejich rodinném sídle, v dokonale nažehlené prosté sukni a propínací halence, s mírně zcuchaným chlapeckým účesem, na nohou místo balerínek, které obvykle nosila, běžeckou obuv se zelenými šmouhami od trávy. V obličeji měla úděsnou grimasu. Strašidelný Jokerův škleb. Vyvolaný požitím bolehlavu. Její tělo našel dva dny před otcovým skokem z mostu. „To kvůli tobě je Rosalinda mrtvá, ty zrůdo. Pracovala pro tebe třicet let. Jako bys ji vlastnoručně zabil." Právě díky ní Lane objevil chybějící finance. Zesnulá hlavní účetní, která dohlížela na provoz rodinného sídla, zanechala něco jako dopis na rozloučenou: USB zaříze ní s tabulkami v Excelu s jasnými důkazy znepokojivých odčerpávání peněz, přesněji převodů do Holdingové společnosti WWB. Holdingové společnosti Williama Wyatta Baldwinea. K sebevraždě měla pádné důvody v hodnotě osmašedesáti milionů. A všechny souvisely s Laneovým otcem, který ji nutil provádět nemorální machinace s financemi tak dlouho, dokud se v ní nevzepřel smysl pro čest. ,,A vím, cos provedl Edwardovi. Vím, že jsi za to odpovědný. Svého vlastního syna jsi jmenoval zástupcem rodinné firmy v Jižní Americe. Zorganizoval jsi jeho únos, a aby ses ho jednou provždy zbavil, odmítl jsi za něj zaplatit výkupné. Potichu jsi zlikvidoval svého obchodního rivala, zatímco sis hrál na truchlícího otce. 17
Nebo jsi to
udělal
proto, že
tě
taky podezíral ze prone-
věry?"
Laneův starší bratr Edward to přežil. Ovšem teď je z něho pouhá lidská troska se zuboženým tělem a nepravidelným srdečním rytmem, nikoli právoplatný dědic rodinné firmy, trůnu či koruny. William Baldwine spáchal spoustu zla. Ovšem to jsou jediné dvě skutečnosti, o kterých Lane ví. Čeho dalšího se dopustil? Neméně důležitá otázka zní: Co s tím? A může v tom vůbec něco podniknout? Připadal si, jako by stál na velitelském můstku velké lodi, která směřuje ke skalnatému pobřeží - krátce potom, co se zlomilo kormidlo. Sebral sílu, napjal svaly a přehoupl nohy přes masivní železné zábradlí. Podrážky jeho polobotek s plesknutím přistály na opačné straně, na třicet centimetrů širokém betonovém okraji. S tlukoucím srdcem, rukama a nohama bez citu a ústy vyprahlými tak, že nedokázal polknout, oběma rukama uchopil ledově studenou konstrukci za zády a v úrovni svých boků a naklonil se do hlubiny pod sebou. Jaké to bylo? Mohl by skočit - nebo udělat krok do prázdna ... a padat, padat, padat, až by se nakonec dozvěděl, co jeho otec zakoušel. Odnesl by ho proud ke stejnému lodnímu přístřešku? Taky by se střetl s nákladním člunem, jehož lodní šroub by mu v kalných, líně tekoucích vodách Ohia potrhal tělo důkladněji než velký bílý žralok? V duchu naprosto zřetelně slyšel slova své mámy, pronesená s výrazným jižanským přízvukem: Bůh nám nenakládá na bedra víc, než můžeme unést. Díky své víře překonala paní Aurora víc trápení, než by vydržela většina smrtelníků. Coby Afroameričanka
18
vyrůstající v 50. letech na Jihu se setkala s diskriminací a nespravedlnostmi, jaké si on sám ani neumí předsta vit. Přestože si prošla bezmála očistcem, zazářila v kuchařské škole a velí špičkové kuchyni v Easterly ne jako francouzský šéfkuchař, ale s daleko větší bravurou a přitom vychovávala jeho i jeho bratry a sestru zkušeně ji než kdokoli jiný, stala se duchem rodinného sídla a pro řadu lidí měřítkem morálky a lidskosti . Majákem, který byl jediným světlem, jež mu zářilo na obzoru do té doby, než poznal Lizzie. Litoval, že jeho víra není tak neotřesitelná jako ta její. K.ristepane, vždyť paní Aurora se na něj dokonce spoléhá - počítá s tím, že on dá všechno do pořádku, zachrání celou rodinu a stane se člověkem, kterým, jak je pře svědčená, může být. Člověkem, jímž se jeho otec nenarodil a jímž nikdy nebyl, nehledě na pozlátko bohatství a úspěchu. Může skočit. Prostě skočit. A bude po všem. Myslel si jeho otec to samé? Dohnaly ho k tomu lži a odhalená zpronevěra, Rosalindina smrt i tušení, že vyjde najevo pravda? Přišel sem William proto, že i on si uvědomoval dosah toho, co udělal, a že zašel tak daleko, že už se to nedá zvrátit? Pochopil, že spadla klec, došlo i na něj a ani se svým finančním ostrovtipem se mu nemůže podařit vyřešit problém, který sám způsobil? Nebo se rozhodl předstírat svou vlastní smrt - a jaksi se mu to vymklo z rukou? Existují snad někde na zahraničním účtu nebo v bankovním trezoru ve Švýcarsku na jeho nebo jiné jméno prostředky, jež byly ukradeny? Tolik otázek. Nedostatek odpovědí a stres z odpověd nosti a nutnosti všechno napravit jsou přesně to, co člo věka snadno dožene k šílenství. Lane se znovu zadíval na hladinu. Z té výšky ji sot-
19
Nebo jsi to
udělal
proto, že
tě
taky podezíral ze prone-
věry?"
Laneův starší bratr Edward to přežil. Ovšem teď je z něho pouhá lidská troska se zuboženým tělem a nepravidelným srdečním rytmem, nikoli právoplatný dědic rodinné firmy, trůnu či koruny. William Baldwine spáchal spoustu zla. Ovšem to jsou jediné dvě skutečnosti, o kterých Lane ví. Čeho dalšího se dopustil? Neméně důležitá otázka zní: Co s tím? A může v tom vůbec něco podniknout? Připadal si, jako by stál na velitelském můstku velké lodi, která směřuje ke skalnatému pobřeží - krátce potom, co se zlomilo kormidlo. Sebral sílu, napjal svaly a přehoupl nohy přes masivní železné zábradlí. Podrážky jeho polobotek s plesknutím přistály na opačné straně, na třicet centimetrů širokém betonovém okraji. S tlukoucím srdcem, rukama a nohama bez citu a ústy vyprahlými tak, že nedokázal polknout, oběma rukama uchopil ledově studenou konstrukci za zády a v úrovni svých boků a naklonil se do hlubiny pod sebou. Jaké to bylo? Mohl by skočit - nebo udělat krok do prázdna ... a padat, padat, padat, až by se nakonec dozvěděl, co jeho otec zakoušel. Odnesl by ho proud ke stejnému lodnímu přístřešku? Taky by se střetl s nákladním člunem, jehož lodní šroub by mu v kalných, líně tekoucích vodách Ohia potrhal tělo důkladněji než velký bílý žralok? V duchu naprosto zřetelně slyšel slova své mámy, pronesená s výrazným jižanským přízvukem: Bůh nám nenakládá na bedra víc, než můžeme unést. Díky své víře překonala paní Aurora víc trápení, než by vydržela většina smrtelníků. Coby Afroameričanka
18
vyrůstající v 50. letech na Jihu se setkala s diskriminací a nespravedlnostmi, jaké si on sám ani neumí předsta vit. Přestože si prošla bezmála očistcem, zazářila v kuchařské škole a velí špičkové kuchyni v Easterly ne jako francouzský šéfkuchař, ale s daleko větší bravurou a přitom vychovávala jeho i jeho bratry a sestru zkušeně ji než kdokoli jiný, stala se duchem rodinného sídla a pro řadu Lidí měřítkem morálky a lidskosti. Majákem, který byl jediným světlem, jež mu zářilo na obzoru do té doby, než poznal Lizzie. Litoval, že jeho víra není tak neotřesitelná jako ta její. Kristepane, vždyť paní Aurora se na něj dokonce spoléhá - počítá s tím, že on dá všechno do pořádku, zachrání celou rodinu a stane se člověkem, kterým, jak je pře svědčená, může být. Člověkem, jímž se jeho otec nenarodil a jímž nikdy nebyl, nehledě na pozlátko bohatství a úspěchu. Může skočit. Prostě skočit. A bude po všem. Myslel si jeho otec to samé? Dohnaly ho k tomu lži a odhalená zpronevěra, Rosalindina smrt i tušení, že vyjde najevo pravda? Přišel sem William proto, že i on si uvědomoval dosah toho, co udělal, a že zašel tak daleko, že už se to nedá zvrátit? Pochopil, že spadla klec, došlo i na něj a ani se svým finančním ostrovtipem se mu nemůže podařit vyřešit problém, který sám způsobil? Nebo se rozhodl předstírat svou vlastní smrt - a jaksi se mu to vymklo z rukou? Existují snad někde na zahraničním účtu nebo v bankovním trezoru ve Švýcarsku na jeho nebo jiné jméno prostředky, jež byly ukradeny? Tolik otázek. Nedostatek odpovědí a stres z odpověd nosti a nutnosti všechno napravit jsou přesně to, co člo věka snadno dožene k šílenství. Lane se znovu zadíval na hladinu. Z té výšky ji sot-
19
va viděl. Po pravdě ... neviděl nic než černočernou tmu a matný, spíše tušený lesk. Uvědomil si, že východisko pro toho zbabělce bylo něco jako vábení sirén, konec, jejž si může sám určit a jehož přitažlivost má sílu zemské gravitace. Stačí tvrdé přistání a je po všem, i po starostech: s úmrtími, podvody, dluhy. Všechno se smaže. Nic ho nebude trápit, ani podebraná rána, z níž se co nevidět vyvalí hnis, který vyplaví na veřejnost dlouho utajovanou rodinnou infekci. Měl otec bezesné noci? Litoval něčeho? Když tady William stál, zvažoval, jestli má, nebo nemá zlomek okamžiku letět vzduchem a navždy se zbavit toho obrovského maléru, jaký způsobil? Uvědomil si vůbec někdy následky svých činů, došlo mu, že bohatství nahromadě né za víc než dvě století přišlo vniveč ne během jediné generace, ale za pouhý jeden rok, nanejvýš dva? Laneovi zahvízdal v uších vítr. Vábení sirén. Edward, jeho starší, kdysi dokonalý bratr, to nevyřeší. Gin, jeho jediná sestra, nemyslí na nic jiného než na sebe. Maxwell, jeho druhý bratr, je už tři roky nezvěstný. Matka je upoutaná na lůžko, mozek omámený sedativy. Takže všechno je v rukou hráče pokeru, někdejšího děvkaře bez finančních, manažerských a jakýchkoli jiných praktických zkušeností. Jediné, co konečně má, je láska dobré ženy. Ale v téhle děsivé realitě ... mu ani ta není nic platná. Náklaďáčky značky Toyota nejsou stavěné na stodvacetikilometrovou rychlost. Zvlášť pokud jsou deset let staré. Ještě že řidič byl plně při vědomí, přestože byly čtyři hodiny ráno. Lizzie Kingová křečovitě svírala volant, a když se blí-
20
žila ke stoupání na silnici, nohou na plynu se doslova dotýkala podlážky. V posteli ve svém venkovském domě se probudila sama. Jindy by to byl normální stav, ale teď, když je zase s Lanem, už to neplatí. Prachatý playboy a zahradnice se konečně dali dohromady a láska mezi těmito dvěma nepravděpodobnými spojenci je silnější a soudržnější než molekuly diamantu. A Lizzie při něm bude stát, děj se co děj. Nehledě na to, co přinese budoucnost. Koneckonců je snadné vzdát se pohádkového bohatství, když jste ho nikdy nepoznali ani po něm nikdy netoužili natož potom, co jste nakoukli za skvostnou oponu a za vší tou slávou a leskem spatřili bezútěšnou pustinu. Lane je zkrátka pod obrovským tlakem. A tak vstala z postele. Sešla po vrzajících schodech. A prošla celé přízemí svého domečku. Když se podívala oknem ven, zjistila, že porsche, kterým přijel a nechal stát pod javorem u přední verandy, je pryč. A zatímco dumala, proč odjel a nic jí neřekl, začala si dělat starosti. Je to jen pár dní, co se jeho otec zabil, jen pár dní, co se tělo Williama Baldwinea našlo daleko za vodopády na řece Ohio. Hned nato se do Laneovy tváře vkradl nepřítomný výraz a do mozku myšlenky na chybějící peníze, návrh na rozvod, který nechal doručit nenasytné Chantal, neutěšené rodinné finance, nejistá situace společnosti Bradfordova bourbonská, otřesný fyzický stav jeho bratra Edwarda, nemoc paní Aurory. Ale s ničím se jí nesvěřil. Jedinou známkou stresu byla jeho nespavost, a to ji upřímně děsilo. Lane si vždycky dával záležet na tom, aby byl v její přítomnosti vyrovnaný, vyptával se jí na její práci na pozemcích Easterly, masíroval jí věčně bolavé rameno, připravoval večeři 21
va viděl. Po pravdě ... neviděl nic než černočernou tmu a matný, spíše tušený lesk. Uvědomil si, že východisko pro toho zbabělce bylo něco jako vábení sirén, konec, jejž si může sám určit a jehož přitažlivost má sílu zemské gravitace. Stačí tvrdé přistání a je po všem, i po starostech: s úmrtími, podvody, dluhy. Všechno se smaže. Nic ho nebude trápit, ani podebraná rána, z níž se co nevidět vyvalí hnis, který vyplaví na veřejnost dlouho utajovanou rodinnou infekci. Měl otec bezesné noci? Litoval něčeho? Když tady William stál, zvažoval, jestli má, nebo nemá zlomek okamžiku letět vzduchem a navždy se zbavit toho obrovského maléru, jaký způsobil? Uvědomil si vůbec někdy následky svých činů, došlo mu, že bohatství nahromadě né za víc než dvě století přišlo vniveč ne během jediné generace, ale za pouhý jeden rok, nanejvýš dva? Laneovi zahvízdal v uších vítr. Vábení sirén. Edward, jeho starší, kdysi dokonalý bratr, to nevyřeší. Gin, jeho jediná sestra, nemyslí na nic jiného než na sebe. Maxwell, jeho druhý bratr, je už tři roky nezvěstný. Matka je upoutaná na lůžko, mozek omámený sedativy. Takže všechno je v rukou hráče pokeru, někdejšího děvkaře bez finančních, manažerských a jakýchkoli jiných praktických zkušeností. Jediné, co konečně má, je láska dobré ženy. Ale v téhle děsivé realitě ... mu ani ta není nic platná. Náklaďáčky značky Toyota nejsou stavěné na stodvacetikilometrovou rychlost. Zvlášť pokud jsou deset let staré. Ještě že řidič byl plně při vědomí, přestože byly čtyři hodiny ráno. Lizzie Kingová křečovitě svírala volant, a když se blí-
20
žila ke stoupání na silnici, nohou na plynu se doslova dotýkala podlážky. V posteli ve svém venkovském domě se probudila sama. Jindy by to byl normální stav, ale teď, když je zase s Lanem, už to neplatí. Prachatý playboy a zahradnice se konečně dali dohromady a láska mezi těmito dvěma nepravděpodobnými spojenci je silnější a soudržnější než molekuly diamantu. A Lizzie při něm bude stát, děj se co děj. Nehledě na to, co přinese budoucnost. Koneckonců je snadné vzdát se pohádkového bohatství, když jste ho nikdy nepoznali ani po něm nikdy netoužili natož potom, co jste nakoukli za skvostnou oponu a za vší tou slávou a leskem spatřili bezútěšnou pustinu. Lane je zkrátka pod obrovským tlakem. A tak vstala z postele. Sešla po vrzajících schodech. A prošla celé přízemí svého domečku. Když se podívala oknem ven, zjistila, že porsche, kterým přijel a nechal stát pod javorem u přední verandy, je pryč. A zatímco dumala, proč odjel a nic jí neřekl, začala si dělat starosti. Je to jen pár dní, co se jeho otec zabil, jen pár dní, co se tělo Williama Baldwinea našlo daleko za vodopády na řece Ohio. Hned nato se do Laneovy tváře vkradl nepřítomný výraz a do mozku myšlenky na chybějící peníze, návrh na rozvod, který nechal doručit nenasytné Chantal, neutěšené rodinné finance, nejistá situace společnosti Bradfordova bourbonská, otřesný fyzický stav jeho bratra Edwarda, nemoc paní Aurory. Ale s ničím se jí nesvěřil. Jedinou známkou stresu byla jeho nespavost, a to ji upřímně děsilo. Lane si vždycky dával záležet na tom, aby byl v její přítomnosti vyrovnaný, vyptával se jí na její práci na pozemcích Easterly, masíroval jí věčně bolavé rameno, připravoval večeři 21
- obvykle úděsnou, ale jí to bylo fuk. Od té doby, co si mezi sebou všechno vyříkali, do staronového vztahu se vrhli po hlavě a Lane se přestěhoval do jejího venkovského domu, Lizzie pořád čeká - ačkoli třeští radostí, že s ní bydlí - , kdy její nejmilejší ztratí nervy a exploduje. Přesto by bylo daleko jednodušší, kdyby zuřil a běsnil. Teď dostala strach, že se dočkala - a šestý smysl jí napověděl, kde by Lanea měla hledat. Ze všeho nejdřív ji napadlo Easterly, rodinné sídlo Bradfordových. Pak Stará palírna, kde se dodnes vyrábí a skladuje ta nejkvalitnější rodinná bourbonská whisky. Nakonec baptistický kostel, který navštěvuje paní Aurora ... Samo sebou se mu pokoušela volat na mobil, ale když se přístroj rozezněl na jeho nočním stolku, už na nic nečekala. Oblékla se. Popadla klíče od auta. A sprintovala k pick-upu. Když ujížděla k mostu přes řeku, silnice I-64 byla liduprázdná a díky tomu mohla udržovat stejné tempo jak při stoupání do kopce, tak při klesání k řece na území státu Indiana. Její stařičký pick-up na to reagoval zvýšenou rychlostí, k níž se přidalo mrtvičné otřásání, které rozkmitalo volant i sedadlo - ale ta zpropadená toyota to prostě musí vydržet, protože Lizzie to potřebuje. ,,Lane ... kde jsi?" Tolikrát se ho ptala, jak se cítí, a on jen odpověděl: ,,Dobře." Tolikrát mu nabídla příležitost k rozhovoru, kterou nevyužil. Tolikrát k němu vyslala zkoumavý pohled, když se na ni nedíval, tolikrát zapátrala po známkách zakolísání nebo beznaděje. Ale od oné společné, hluboce osobní a posvátné chvilky v sadu mezi nimi nedošlo k žádné citové bouři. Tenkrát ho sama vyhledala pod kvetoucími ovocnými stromy a přiznala se, že mu křivdila, že ho špatně odhadla a neprávem odsoudila a že je ochotná vzdát se v jeho prospěch jediné věci, kterou
22
má a kterou kdy měla, a sice svého venkovského domu a pozemku - jež jsou v dané situaci tím nejvhodnějším majetkem, co se dá snadno prodat, aby Lane aspoň zčásti uhradil výdaje za právníky, s jejichž přispěním se pokusí zachránit svou rodinu. Lane ji objal, řekl, že ji miluje - a její dar odmítl s vysvětlením, že se o všechno postará sám, že se mu určitě podaří najít ukradené peníze, splatit obrovský dluh, postavit firmu na nohy a vzkřísit rodinné bohatství. A ona mu věřila. Pořád mu věří. Ale od té doby byl zhruba stejně vřelý a uzavřený jako gumová ohřívací láhev, fyzicky přítomný, a zároveň naprosto netečný. Lizzie mu to ani trochu nevyčítala. Nicméně to svým způsobem bylo strašidelné. V dálce za řekou zářila a poblikávala charlemontská obchodní čtvrť v centru města jako umělá pozemská galaxie, která je pouhý shovívavý klam. Most spojující oba břehy, stále ještě ozdobený svěže zelenými a jasně rů žovými světly na počest rovinného dostihu Kentucky Derby, byl jako přeslazená duha, na jejímž konci čeká zaslíbená země. Silnice byly naštěstí prázdné, takže jakmile se Lizzie dostane na druhou stranu, odbočí z dálnice na Říční cestu, prosviští na sever a přesvědčí se, jestli Laneovo auto parkuje před Easterly. A pak? Pak bude v koncích. Nově vybudovaný most měl v obou směrech tři jízdní pruhy, z bezpečnostních důvodů oddělené širokým a vysokým středovým pásem z betonu. I ten věnčily šňůry bílých světel a všechno se blyštělo a lesklo, a nejen díky osvětlení, ale i zásluhou novoty a relativně krátké expozice proti povětrnostním vlivům. Stavba byla dokonče ná teprve v březnu, přičemž první vozidla vjela na most
23
- obvykle úděsnou, ale jí to bylo fuk. Od té doby, co si mezi sebou všechno vyříkali, do staronového vztahu se vrhli po hlavě a Lane se přestěhoval do jejího venkovského domu, Lizzie pořád čeká - ačkoli třeští radostí, že s ní bydlí - , kdy její nejmilejší ztratí nervy a exploduje. Přesto by bylo daleko jednodušší, kdyby zuřil a běsnil. Teď dostala strach, že se dočkala - a šestý smysl jí napověděl, kde by Lanea měla hledat. Ze všeho nejdřív ji napadlo Easterly, rodinné sídlo Bradfordových. Pak Stará palírna, kde se dodnes vyrábí a skladuje ta nejkvalitnější rodinná bourbonská whisky. Nakonec baptistický kostel, který navštěvuje paní Aurora ... Samo sebou se mu pokoušela volat na mobil, ale když se přístroj rozezněl na jeho nočním stolku, už na nic nečekala. Oblékla se. Popadla klíče od auta. A sprintovala k pick-upu. Když ujížděla k mostu přes řeku, silnice 1-64 byla liduprázdná a díky tomu mohla udržovat stejné tempo jak při stoupání do kopce, tak při klesání k řece na území státu Indiana. Její stařičký pick-up na to reagoval zvýšenou rychlostí, k níž se přidalo mrtvičné otřásání, které rozkmitalo volant i sedadlo - ale ta zpropadená toyota to prostě musí vydržet, protože Lizzie to potřebuje. ,,Lane ... kde jsi?" Tolikrát se ho ptala, jak se cítí, a on jen odpověděl: ,,Dobře." Tolikrát mu nabídla příležitost k rozhovoru, kterou nevyužil. Tolikrát k němu vyslala zkoumavý pohled, když se na ni nedíval, tolikrát zapátrala po známkách zakolísání nebo beznaděje. Ale od oné společné, hluboce osobní a posvátné chvilky v sadu mezi nimi ne-došlo k žádné citové bouři. Tenkrát ho sama vyhledala pod kvetoucími ovocnými stromy a přiznala se, že mu křivdila, že ho špatně odhadla a neprávem odsoudila a že je ochotná vzdát se v jeho prospěch jediné věci, kterou
22
má a kterou kdy měla, a sice svého venkovského domu a pozemku - jež jsou v dané situaci tím nejvhodnějším majetkem, co se dá snadno prodat, aby Lane aspoň zčásti uhradil výdaje za právníky, s jejichž přispěním se pokusí zachránit svou rodinu. Lane ji objal, řekl, že ji miluje - a její dar odmítl s vysvětlením, že se o všechno postará sám, že se mu určitě podaří najít ukradené peníze, splatit obrovský dluh, postavit firmu na nohy a vzkřísit rodinné bohatství. A ona mu věři la. Pořád mu věří. Ale od té doby byl zhruba stejně vřelý a uzavřený jako gumová ohřívací láhev, fyzicky přítomný, a zároveň naprosto netečný. Lizzie mu to ani trochu nevyčítala. Ni cméně to svým způsobem bylo strašidelné. V dálce za řekou zářila a poblikávala charlemontská obchodní čtvrť v centru města jako umělá pozemská galaxie, která je pouhý shovívavý klam. Most spojující oba břehy, stále ještě ozdobený svěže zelenými a jasně rů žovými světly na počest rovinného dostihu Kentucky Derby, byl jako přeslazená duha, na jejímž konci čeká zaslíbená země. Silnice byly naštěstí prázdné, takže jakmile se Lizzie dostane na druhou stranu, odbočí z dálnice na Říční cestu, prosviští na sever a přesvědčí se, jestli Laneovo auto parkuje před Easterly. A pak? Pak bude v koncích. Nově vybudovaný most měl v obou směrech tři jízdní pruhy, z bezpečnostních důvodů oddělené širokým a vysokým středovým pásem z betonu. I ten věnčily šňůry bílých světel a všechno se blyštělo a lesklo, a nejen díky osvětlení, ale i zásluhou novoty a relativně krátké expozice proti povětrnostním vlivům. Stavba byla dokonče ná teprve v březnu, přičemž první vozidla vjela na most
23
počátkem
dubna. Významně se tak zkrátilo popojíždění v zácpách ve špičce Před ní, zaparkované v „pomalém" pruhu, stálo auto, které její mozek poznal dřív, než ho její oči stačily řád ně zaostřit. Laneův
porsche. To je Laneův Lizzie dupla na brzdu rázněji, než šlapala na plyn. Pře chod ze zbrklého pohybu vpřed ve zbrklé zastavení provedl náklaďáček s elegancí pohovky přistávající na zemi po pádu z okna ve druhém poschodí. Všechno se otřása lo a klepalo bezmála na hranici konstrukčního rozkladu ' ba co hůř, nedošlo téměř k žádné změně rychlosti, jako by toyota vynaložila nesmírnou námahu při nabírání rychlosti a teď se nehodlala hybné síly vzdát bez boje Na kraji mostu spatřila něčí postavu. Totiž na nejzazším okraji mostu. Přesněji na římse nad smrtící propastí. ,,Lane!" zaječela. ,,Lane!" Vtom toyota přešla do podélné rotace a Lizzie musela usilovně otáčet hlavou kolem dokola, aby se jí Lane neztratil ze zorného pole. Vyskočila z auta dřív, než se úplně zastavilo. Řadicí páku nechala na neutrálu, motor v chodu, dveře dokořán. ,,Lane! Ne! Lane!" Lizzie se rozběhla po chodníku a přitom zdolávala překážky, které se v porovnání se vzdáleností od hladiny řeky zdály neskutečně nicotné. Lane prudce otočil hlavu A jednou rukou se pustil zábradlí za zády. Jak ztrácel oporu, obličej mu zkřivil šok, pak úžas ... který vzápětí vystřídal děs. To když přepadl do prázdna. Lizzie stěží dokázala otevřít ústa natolik, aby jimi prošel výkřik.
24
v
DVE
/iZJoker.
~ ~dyž se Lane ocitl v prázdném prostoru, pod nohama nic než řeku Ohio, když začal klesat volným pádem, když se mu poněkud opožděně prohnal žilami hrůzný příliv poplašné reakce ... na mysli mu vytanula partie pokeru, kterou před sedmi lety sehrál v kasinu hotelu Bellagio v Las Vegas. Ještěže se pád milosrdně zpomalil. Kolem stolu pro vysoké sázky jich sedělo deset. Minimální vklad činil pětadvacet tisíc dolarů. Mezi hráči byli dva kuřáci a osm konzumentů bourbonu, tři mě li tmavé brýle, jeden plnovous, dva baseballové čepice a takzvaný kněz bílý oblek s prapodivnými rozměry, jaký by v 80. letech možná nosil Elvis - pokud by se král rockenrolu smířil s arašídovým máslem a banánovými sendviči a dožil se vlivu sedmdesátkového punk-rocku. Především, jak vyšlo najevo později, dvě místa od Lanea seděl bývalý námořní důstojník a poměrně brzy, jak ostatní postupně odpadali, zůstali ve hře jen sami dva. z tváře někdejšího mariňáka se nedalo vyčíst absolut25