Hana Marie Kornerová: Znamení jednorožce První vydání Copyright© 2017 Hana Marie Kornerová Vydalo nakladatelství Baronet, a. s., Květnového vítězství 332/3 I, Praha 4, www.baronet.cz, v roce 2017 jako svou 2097. publikaci OdpovMná redaktorka a korektorka Květuše Sajnerová Ilustrace na přebalu© 2017 Martina Černá Pfebal a vazba © 2017 Martina Černá Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba � FINIDR, s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET� jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-0614-8 BARONET Praha 2017
Kapitola 1
ilosti, už přijíždějí! Už jsou tady!" Strážný od brány vpadl do jídelny, když se podával druhý chod. Rodina právě večeřela a nejmladší dcera Lori se lekla tak, že si polila šaty omáčkou. Markýz Martinelli de Borbolla si strhl z tučného hrdla ubrousek a zlostně na posla zařval: ,,Řekl jsem ti, že máš podat hlášení, až vojsko dorazí. Tomu říkáš podat hlášení? Vrazil jsi sem, jako by nás pře padl nepřítel!" ,,Milosti, já ... ," pokusil se promluvit strážný, ale markýz mrštil ubrouskem na stůl, výhrůžně se vztyčil a rukou ukázal na dveře. „Vent" vykřikl. ,,A buď rád, že ti nedám vyplatit dvacet ran holí!" Voják se vyřítil z jídelny, jako by mu za patami hořelo. Markýz pohlédl na rodinu sedící kolem stolu. Už při vpádu strážného všichni přestali jíst a teď na něj s očeká váním hleděli. Pět párů očí přilepených k jeho tváři. Čtyři páry hnědé - napjaté a zvědavé - jeden modrozelený (spíš zelený než modrý) a zcela lhostejný. Ten patřil jeho manželce Céline. Jako obvykle si kladl otázku, co se asi skrývá za tím neproniknutelným pohledem a chladným bílým čelem. Céline byla jeho ženou už víc než rok, přesto pro něj zůstala stejnou záhadou jako v první den.
M
11
Raději sklouzl pohledem na dcery. Nejzvědavější byla nejstarší, už dvacetiletá, bohužel! (zde si otec v duchu povzdechl), Bernarda. V kulaté tváři, která byla téměř věr nou kopií jeho obličeje (znovu si povzdechl), měla vepsanou touhu. Neklidně se vrtěla na židli a bylo vidět, že by se nejraději vrhla k oknu, jen aby zahlédla přijíždějící vojsko. Osmnáctiletá Nicoleta byla mnohem zdrženlivější. Ráda se tvářila přezíravě a unyle, což se k jejímu typu nehodilo. Neboť přes všechnu snahu působit vznešeně a étericky vypadala stejně jako její sestry - venkovská Italka z jihu. Tmavá, podsaditá, s širokými boky a poněkud krátkýma nohama. Ty se naštěstí daly zakrýt širokou nabíranou suknicí a vyššími podpatky. Co se ale zakrýt nedalo, byla olivová pleť, které nepomohl ani silný nános pudru. Otec se zamračil. Nepřál si, aby se jeho dcery přehnaně líčily. Takový nános se snad hodil pro stárnoucí královské metresy, ale ne pro mladé dívky. Opakovaně to zdůrazňo val, ale jeho připomínky zřejmě nepadly na úrodnou pů du. Bude si muset s dcerou promluvit rázněji. Oči mu sklouzly na nejmladší - třináctiletou Lori. Ta si svým vzhledem hlavu nelámala. Zatím. Nosila dětské lokýnky, nos měla posetý pihami a vůbec jí nevadilo, že se leskne. Té by zase trochu pudru neuškodilo, pomyslel si otec. Jenže Lori na parádu nebyla. Ke štěstí jí úplně stačil stůl plný pamlsků. Bohužel to na ní začínalo být vidět. Stejně jako na nejstarší Bemardě. Markýz si znovu povzdechl. S nejmladší zatím nebyl žádný spěch, ale dvě starší už byly zralé na vdávání. Při nejmenším! Dvacetiletá Bernarda byla už dokonce pře zrálá. A to nebyla ještě ani zasnoubená. Na to, že by se v brzké době mohla vdát, nebylo ani pomyšlení. Bohužel! Markýz se zamračil. V průběhu posledních dvou let, kdy jeho hvězda strmě stoupala vzhůru, objevilo se ně kolik zájemců o Bernardinu a Nicoletinu ruku. Ale nepo-
12
třeboval
proslulý instinkt, aby okamžitě věděl, že nápadníkům nejde o dcery, ale pouze o to, aby pod jeho ochrannými křídly udělali kariéru. Pochopitelně počítal s tím, že mladíkům, kteří se stanou jeho zeti, zajistí odpovídající místa ve společnosti a z toho také plynoucí výhody. Ale to by ti nápadníci museli projevit mnohem silnější zájem o své nastávající. Což ti hlupáci opomněli. Markýz byl zkušený muž, o lásce a manželství věděl své. Láska jako taková byla dobrá leda pro služky. Pro chudinu, která sňatkem neměla co ztratit, stejně jako nemohla nic získat. Když si nula bere další nulu, může to být klidně i z lásky. Jakmile je ve hře sebemenší majetek, jde láska stranou a ke slovu přichází rozum. Tak to na světě vždyc~y chodilo a vždycky chodit bude. Dcery z dobrého rodu mají povinnost dobře se vdát. Každý sňatek je především smlouva. A smlouvu lze uzavřít jak s člověkem na úrovni, který si váží nabytého postavení, tak s darebákem bez špetky rozhledu. A přesně takoví byli ti, kteří se loni naoko ucházeli o Bernardu a Nicoletu. Měl je prohlédnuté během pěti minut. Byli to docela obyčejní hlupáci a markýz si žádné hlupáky v rodině nepřál. Jejich omezenost se projevila už v tom, že se snažili vlichotit do přízně jemu, místo aby okouzlovali dychtivé slečny dcery. To on měl před jednadvaceti lety dost rozumu, aby podobnou chybu neudělal. Zděděný titul markýze (jehož dědičnost byla i na tolerantním italském jihu považovaná za spornou) a téměř žádný majetek mu už v mládí určily, jakou cestou se dát. Po bedlivém průzkumu a zvažování všech pro a proti vybral si jedinou dceru velmi bohatého statkáře, který si třicet let předtím koupil titul hrabě te. O sto let dříve, kdy se s tituly kupčilo jako na trhu, by statkář v jeho finanční situaci mohl být rovnou vévodou. Ale doba se změnila, ani za peníze se už nedaly dělat žádné zázraky. Proto také statkář s hraběcím tiani
svůj
13
tulem hledal někoho, kdo by prestiž jeho rodiny zvýšil. Přehnané nároky si ani on dělat nemohl, jeho dcera Anna byla sice zbožná, dobře vychovaná dívka, ale rozhodně to nebyla žádná krasavice. A tak bylo spojení pro oba muže stejně výhodné. Zakřiknutá, poslušná Anna se stala markýzou Martinelli. Toto poněkud plebejské jméno bylo nedlouho po svatbě vylepšeno přídomkem de Borbolla podle panství, které markýz za část manželčina věna zakoupil na francouzském jihu. Martinelli de Borbolla už znělo dostatečně vznešeně. Alespoň na venkově. Jenže markýz měl mnohem smělejší plány. Jeho cílem bylo dosáhnout významného postavení u francouzského dvora. Tomu, kdo ho neznal, by se tak velikášské plány mohly zdát směšné. Ale markýz byl chytrý a obratný muž schopný splynout s každou společností, navíc obdaře ný hbitým jazykem a přesvědčovacími schopnostmi . To mu spolu s předvídavostí, určitým právním povědomím a čichem pro dobrý obchod vyneslo pověst geniálního zprostředkovatele a vyjednávače. V nastalé nepřehledné politické situaci se na něho obracely různé strany a kliky, aby jejich jménem uzavíral dohody a sjednával slušné podmínky pro vycouvání z politických i obchodních dobrodružství. Když v roce 1756 vypukla válka, měl už pověst muže, který se vyzná v každé situaci a s nímž je žádoucí být zadobře.
Války jsou vždycky vítanou příležitostí pro chytré muže bez skrupulí, kteří dokážou vystihnout vhodný okamžik, aby získali výhody, majetek a moc. A tato válka, která brzy přerostla v konflikt mocností, nabízela podobných příležitostí nespočet. Dva roky po jejím vypuknutí se i markýz de Borbolla dočkal. S Jeho Veličenstvem Ludvíkem XV. se poprvé setkal na velkém podzimním honu v Artois. Král byl v té době už poněkud omrzelý, velmi dlouho vládnoucí pa14
novník, k smrti znechucený a unavený válečnými výdaji, které až do dna vysávaly královskou pokladnu. Markýz se během několika málo měsíců dostal obratným manévrováním až do užšího kruhu králových oblíbenců. Nutno přiznat, že prvotní zájem Jeho Veličen stva nezískal politickým nadáním či skvělými nápady, jak naplnit státní kasu, ale schopností organizovat zábavy. Od vybraných hostin přes maškarní plesy až po lovecké vyjížďky, které pravidelně končily na nějakém odlehlém, ale pohodlně zařízeném zámečku, kde nebyla nouze o krásné a ochotné ženy, které měl král ve velké oblibě. Markýz de Borbolla byl v té době třetí rok vdovcem, neboť poslušná a tichá Anna nečekaně zemřela na rychlou horečku. Se svým nynějším majetkem a postavením se markýz při plánování nového sňatku už nemusel zabývat výhradně ekonomickým prospěchem, ale mohl si dovolit přepych výběru. Z toho, co vyšší společnost nabízela, ho nejvíce zaujala právě Céline. Byla sirotek po hraběti z Toursu, který padl v královských službách loni na podzim. Do společnosti ji jako debutantku přivedli poruční ci. Plavá krása, které markýz v duchu říkal severská, a zvláštní modrozelené oči ho zcela uchvátily. Po všech těch černovlasých a snědých ženách, kterými byl dosud obklopený, představovala Céline nejen vítanou změnu, ale byla i jakýmsi důkazem jeho společenského vzestupu. I přes své mládí působila velmi vznešeně, což byla přednost (a výsada), jíž jeho dcery nemohly přes veškerou snahu nikdy dosáhnout. Navíc její francouzský hraběcí titul mnohonásobně převyšoval jeho vlastní původ. Markýz rychle zjistil, že po finanční stránce je slušně zajištěná, což její půvab ještě znásobilo. Rozhodl se jednat rychle, ze zkušenosti věděl, že bohatství sirotků pod správou poručníků nemusí mít dlou15
hé trvání. Dívčinu hodnotu zvyšovalo i to, že byla jedináček (její bratr Brian padl bezdětný ve stejné bitvě jako otec), majetek se tedy nemusel ani dělit, ani vyplácet dalším potomkům. Markýz neváhal a požádal krále o svolení k sňatku. K překvapení všech je dostal. Svatba se konala už za čtvrt roku. Markýzovi ani v nejmenším nevadilo, že jeho novomanželka je o celý rok mladší než jeho nejstarší dcera. Nelámal si hlavu ani tím, jak ji dcery, dosud nesmířené s matčinou smrtí, přijmou.
Pohříchu
- jejich první setkání dopadlo katastrofálně. tak i všechna následující. A ani dnes - rok a půl po svatbě - nebyly vztahy mezi mladou macechou a sleč nami de Borbolla o nic srdečnější. Markýzovi bylo v době sňatku dvaačtyřicet a nějakou dobu si namlouval, že díky věkovému rozdílu snadno ovládne mladou a nezkušenou dívku. Zmýlil se. Céline mu od prvního okamžiku dávala najevo pohrdání a chlad. Před svatbou si představoval , jakou rozkoš mu mladá manželka poskytne, ale její neochota a odpor ho nakonec o všechny rozkoše připravily. Velmi brzy pochopil, že si ji nezíská ani dary, ani milostnými výkony v loži manželském. Po prvních týdnech, kdy se mu pokoušela bránit a vzdorovat, nakonec rezignovala. Ale vítězství nedosáhl, Céline zůstala odtažitá a studená jako kámen. Nemohl se zbavit dojmu, že se na něho stále dívá svrchu. Každým gestem a pohledem mu dávala na vědomí, že ona je urozená, jemně vychovaná hraběcí dcera a on pouhý parvenu 1 z italského jihu. Sdílet s ní lože brzy přestalo být potěšením a stalo se pouhou vyčerpávající povinností. Stejně
Povýšenec, č l ověk, který se z nízkého postaveni vyšvihne mezi pfíslušníky vyšší třídy - pozn. aut.
16