JONATHAN MABERRY
AKTA@
CE:1\ Tl.JRY FOX FILM CORPORATION.
vision of Idea and Design 016.
10 vítězství 332/3 I, Praha 4, publikaci Trust No One, vydaného f Idea and Design Works, LLC,
116 Twenl!eth Century Fox Film
, Praha 2 šin
iskována, kopírována o povoleni.
nky zapsané 1pisu216133 a 216134.
NIKOMU NEVER
Přeložil:
LUMÍR MIKULKA
JO NAT HAN
AKT) Jonathan .\1aberry: Akta X - Nikomu nevěř Vydáni první Thc X-Files is 1 M and © 2016 TWE\TTIETH CE7\!TURY FOX FILM CORPORATIOl\". Published in thc U.S by lDW Publishing, a division of Idea and Design Works, LLC. For tJ1e Baronet a.s. edition: ,,~ 20 16. A li rights rescrvcd. Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Kvčtnového vítčzství 332/31. Praha 4, www.baronet.cz v roce 20 l 7 jako svou 2094. publikaci P ře loženo z anglického originálu Thc X-Fíles - Trust No One, vydaného nakladatelstvím IDW Publishing, a division of Idea and Design Works, LLC, USA v roce 20 I 5 Český překlad © 2017 Lumír Mikulka Odpovědná redaktorka Daniela Čermáková Korektorka Stanislava Moravcová ílustrace na přebalu The X Files is TM & © 2016 Twentieth Century Fox Film Corporation. Ali rights rcscrved. Pře ba I a vazba ,-r 20 I 7 Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: ~FINIDR, s. r. o., Český Tčšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována č i jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. 1\/ázev a logo BARONET jsou ochranné známky zapsané Úřadem pn'.1myslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBl\" 978-80-269-0606-3 BARONET Praha 2017
NIKOMU
OBSAH Předmluva
J onathan Maberry. .. ............ ......... .. ............................................ 9 Katatonie Tím Lebbon........................... ... ......................... .. ... ................... I 3 Šelma z Little H illu Peter Clines ..... ........... ........................................ ................ ... ... 43 O pomenutí Aaron R osenberg ........................ .... ........................ .. ................ 7 1 Soumrak Paul Crilley ........ ...................................... .. ............... ... ............ 89 M ilovat vetře lce Stefan Petrucha ...... ... ............................................................. 12 1 N on gratum anu s rodentum Brian Keene ............ .... ..................................................... .. .... 15 1 Zpátky v EI Pasu ne bude mít můj život cenu Keith R. A. DeCandido ............................. ........................... ... 17 1 Hl edání nevysvětlitelného Ray Garton ..................... ........................... .. ........... ................ 197 Král vodní hlubiny Tim D ea! ...... .... .... .. ......... .. .. .. ........... ................... .......... .. ........ 229 Stoky Gini Koch ............ ..................... ... ...... .. ......... ............... ........... 253 Clair de Lune W. D. Gagliani a David Benion ........................ .. ................... 283 Všechno je to v očích H eather Graham ......... ... ............. ........... ... ............................. 299 Dů m na H ikorové m vrchu M ax A llan Collins ....................... ............. .... .......................... 323 Čas a příli v Gayle Lynds a J ohn C. Sheldon ....... .............. ...................... .. 359 Sochy Kevin J. Anderson .............................. .................................... 385 O autorech ..... .. ............. ....... ............................... .. ............... .... ..... 411
Jonathar
VĚNOVÁNÍ Autoři
by rádi
knihy Akta X - Nikomu
nevěř
poděkovali zástupům fanoušků,
kteří
od samotného začátku podporovali Scullyovou a Muldera. Víme, že chcete věřit. My rovněž.
Akta X Kdykoli slyším tento název, vyl né myšlenky. Nikomu nevěř. Chci věřit. Pokaždé. Prásk, prásk. Vždy s1 strany téže mince. Nikomu nevěř, protože - hej, t tč (no jistě, nyní udělejte pauzu a kde existují lidé, kteří za odměnu bu, fundamentalističtí vetřelci stří tí agenti, vládní konspirace, ufoni a je~tě spousta dalších důkazů de pozorování a na to, o čem si mys žert, nebo sebevražedná taktická c Nikomu nevěř. Moudrá rada od vládního krtka lený takřka jistě svými vlastními 1 Nikomu nevěř. A přesto. Chci věřit. Chci. Opravdu chci. Nejen v možnost existence mi; no a všem lidem: v čerta z Jersey, skupinám důvtipných šiřitelů koni něco viděli, šerifům z malých mč~ čům stok a všem dalším. Tam ven tím po tom, abych tomu věřil.
v
PRfDMlUVA Jonathan Maberry
IOVÁNÍ
'cta X - Nikomu nevěř tli zástupům fanoušků, notného začátku ullyovou a Muldera.
chcete věřit. · rovněž.
!
Akta X Kdykoli slyším tento název, vybaví se mi okamžitě dvě protikladné myšlenky. Nikomu nevěř. Chci věřit. Pokaždé. Prásk, prásk. Vždy spolu, a přece každá jiná. Jako dvě strany téže mince. Nikomu nevěř, protože - hej, tady se nikomu věřit nedá. Ve svě tě (no jistě, nyní udělejte pauzu a proneste to hlasem onoho herce), kde existují lidé, kteří za odměnu loví mimozemšťany měnící podobu, fundamentalističtí vetřelci střídající pohlaví, upíři, dvojití i trojití agenti, vládní konspirace, ufoni žijící mezi námi či kontrola mysli a ještě spousta dalších důkazů dokládajících, že spoléhat na vlastní pozorování a na to, o čem si myslíme, že to víme s jistotou, je buď žert, nebo sebevražedná taktická chyba. Nikomu nevěř. Moudrá rada od vládního krtka ležícího na ulici, kde umírá, zastřelený takřka jistě svými vlastními lidmi. Nikomu nevěř. A přesto. Chci věřit. Chci. Opravdu chci. Nejen v možnost existence mimozemského života, ale ve všechno a všem lidem : v čerta z Jersey, v dybbuka, indiánským šamanům, skupinám důvtipných šiřitelů konspiračních teorií, astronautům, kteří něco viděli, šerifům z malých městeček, již toho viděli spoustu, čisti čům stok a všem dalším. Tam venku cosi je a já v to chci věřit. Dychtím po tom, abych tomu věřil. 9
PREDML
AKTA X: NIKOMU NEVÉt{
Celkově
vzato jsem spíše jako Mulder. Chci najít ty věci, jež tam pravděpodobně jsou. Věci, které jsou ukryté, protože nikdo neměl dost odvahy, aby posvítil do tmy. Věci, které překračují hranice naší kultury, počítají s naší civilizovanou slepou netečností. Věci, které se od nás tak radikálně a zásadně liší, že jsme se nenaučili, jak na ně máme reagovat. No jistě, a pak jsou tu všichni ti darebáci. Ti, kteří vše ukrývají a zatemňují a otevřeně lžou. Muži v černých oblecích, ochotní stisknout spoušť, aby umlčeli jakýkoli hlas. Také je bych chtěl vytáhnout na světlo. To všechno chci. A pokud by na mne přišly skeptické chvíle, jaké zná Scullyová, no budiž. Možná chci dokázat víc než jen věřit. Možná chci i vidět na vlastní oči, zvážit a změřit. Získat důkazy, které zaženou veškeré pochybnosti. To jsou Akta X. Tohle nebyl seriál, který by Chris Carter vyčaroval jakoby odnikud. Byl převratný, ale současně oslovil mnoho z nás. Na tomto svě tě najdeme spoustu skeptiků i spoustu paranoidní týpků. Ovšem bok po boku jsou zde s nimi i zvědaví skeptikové. Lidé, kteří nevěří, ale byli by ochotní prolézat houštiny, ukrývat se v kryptě nebo se lopotit v kanálech, aby něco našli. Ve skutečnosti jim nejde o to, aby něco vyvrátili. Ve skrytu duše jsou jako Mulder. Chtějí věřit. Takjako mnozí z nás. Akta X otevřela v našich hlavách tajné dveře a nechala v nás zápasit pochybnosti, paranoidní podezřívavost, snahu hledat racionální vysvětlení i neustávající zvědavost. Seděli jsme u televize a sledovali tento seriál s puntičkářskou pozorností, jako kdyby před námi běžel nějaký důležitý dokument. Chceme věřit. Chceme vědět. Sledování tak inteligentního seriálu jako Akta X člověku dovoluje, aby se stal partnerem v rozhovorech mezi těmi, kdož chtějí vč dět, a těmi, kteří se snaží udržet poznání pod pokličkou. Neúnavnost Scullyové a Muldera nás poháněla dál a dál a my jsme zhltli deset řad seriálu, několik filmů, komiksy, hry, romány ... Pořád chceme věřit. A současně nedáme svou víru nikomu jen tak zadarmo. Odráží se v tom náš vztah k prověřování reality, který nám brání přidat se k davu těch, co si nasadí na hlavy klobouky z alobalu v pře svědčení, že jim pak nikdo nedokáže číst a ovládat myšlenky. IO
Právě
díky tomu vznikla tato anto balu, třebaže i o nich by se dalo deb Ne, je to celoživotní láska k Akt tolik význačných autorů z oblasti n a science-fiction. Všichni autoři byl lásky k této sérii, chápání toho, jak. svého umění vyprávět příběh. Nem vým průměrem, abyste narazili na z to antologii odvedli skvělou práci. Do svých povídek vložili i vášeň. Jako kdyby všichni věřili. Kromě toho do nich vložili i přirc nost k detailům spojeným s vyšetřo· mu. Všichni by ale věřit chtěli. Stejně jako budete chtít i vy. Nabízíme vám zde patnáct příběr noty rozkládající se z míst za hranic by lidských bytostí až k mnohem os šaty každého z nás. Nejsou to příbět poledne. Jsou to příběhy, jimž nesel Ale to už zjistíte sami. Nepustili byste se do jejich čtení, lo spojené s Akty X. Ať už jste ale 1 série, nebo patříte k natolik nadšen) citovat úplná jména všech postav, r Něco, co vás přiměje, abyste zamb funguje telefon, a nechali rozsvícen Chci věřit, opravdu chci. Protože pravda je tam venku. Pojďme ji najít ...
~IKOMU NEVtR
o Mulder. Chci najít ty věci, jež tam jsou ukryté, protože nikdo neměl dost i, které překračují hranice naší kultury, )U netečností. Věci, které se od nás tak ;e nenaučili, jak na ně máme reagovat. ni ti darebáci. Ti, kteří vše ukrývají 1ži v černých oblecích, ochotní stisk>li hlas. Také je bych chtěl vytáhnout
<eptické chvíle, jaké zná Scullyová, „íc než jen věřit. Možná chci i vidět :ískat důkazy, které zaženou veškeré
:::hris Carter vyčaroval jakoby odni: oslovil mnoho z nás. Na tomto svě >oustu paranoidní týpků. Ovšem bok ví skeptikové. Lidé, kteří nevěří, ale y, ukrývat se v kryptě nebo se lopo. skutečnosti jim nejde o to, aby něco :o Mulder. Chtějí věřit.
ách tajné dveře a nechala v nás zásnahu hledat racionální >st. Seděli jsme u televize a sledovali )rností, jako kdyby před námi běžel 1dezřívavost,
eriálu jako Akta X člověku dovoluovorech mezi těmi, kdož chtějí vě poznání pod pokličkou. Neúnavnost ~la dál a dál a my jsme zhltli deset sy, hry, romány ...
PREDMLUVA
Právě
díky tomu vznikla tato antologie. Ne kvůli kloboukům z alobalu, třebaže i o nich by se dalo debatovat. Ne, je to celoživotní láska k Aktům X, která mi dovolila oslovit tolik význačných autorů z oblasti mystery, thrillerů, hororů, fantasy a science-fiction. Všichni autoři byli pečlivě vybráni na základě své lásky k této sérii, chápání toho, jak Akta X fungují, a také na základě svého umční vyprávět příběh. Nemusíte se proto prokousávat šedivým průměrem, abyste narazili na zářivou perlu. Všichni autoři v této antologii odvedli skvělou práci. Do svých povídek vložili i vášeň. Jako kdyby všichni věřili. Kromě toho do nich vložili i přirozenou skepsi a objektivní pozornost k detailům spojeným s vyšetřováním FBI. Tito lidé nevěří nikomu. Všichni by ale věřit chtěli. Stejně jako budete chtít i vy. Nabízíme vám zde patnáct příběhů ze světa plného temnoty. Temnoty rozkládající se z míst za hranicemi naší společné zkušenosti coby lidských bytostí až k mnohem osobnější temnotě skrývající se pod šaty každého z nás. Nejsou to příběhy určené k ukrácení nudného odpoledne. Jsou to příběhy, jimž neschází zuby. A drápy. A ... Ale to už zjistíte sami. Nepustili byste se do jejich čtení, pokud by vás neuchvátilo kouzlo spojené s Akty X. Ať už jste ale byli spíše náhodnými diváky této série, nebo patříte k natolik nadšeným fanouškům, že dokážete odrecitovat úplná jména všech postav, najdete v této knize něco nového. Něco, co vás přiměje, abyste zamkli dveře, zkontrolovali , zda vám funguje telefon, a nechali rozsvíceno. Chci věřit, opravdu chci. Protože pravda je tam venku. Pojďme ji najít. .. Jonathan Maberry, editor
rlikomu jen tak zadarmo. •rověřování reality, který nám brání í na hlavy klobouky z alobalu v pře :áže číst a ovládat myšlenky. 11
KATAT
lim Leb
LYNOTT SOU ND, MASSACHU SE
12.
října
1994, 03:00
zbudiljsem tě?" „Muldere? Ehm ... ne, musela j Zatraceně, jsou tři hodiny ráno.
V
,,Proč?"
„Člověk je unavený. Oči mu těžkr
„Jo, tohle. Někdy. Ale právě teď n ,,Proč ne?" ,,Potřebuju tvou pomoc." ,,Vážně? Ve tři hodiny ráno?" „Myslím, že tohle nemohlo počka ,,O co přesně jde?" „Lynott Sound. Malé městečko v čer se ztratily čtyři děti. A včera rán sích. V katatonickém stavu. Odvezli nereagují. Nepřipadá ti to neobvykle „Připadá mi to jako partička děce „V jejich tělech se žádné drogy rn „Masová hypnóza. Láká je blbno1 méně vnímaví na hypnózu, prostě v lese. Děti jsou kruté." „Každý z nich zmizel zvlášť. Až di. Nikdy v minulosti společně nic zase dčláš?"
KATATONlf lim Lebbon
LYNOTT SOUND, MASSACHUSETTS
12.
října
1994, 03:00
zbudil jsem tě?" ,,Muldere? Ehm ... ne, musela jsem vstát, abych zvedla telefon. Zatraceně, jsou tři hodiny ráno. Copak ty nikdy nespíš?"
V
,,Proč?"
,,Č lověk je unavený. Oči mu těžknou. A spí."
,,Jo, tohle. Někdy. Ale právě teď ne." ,,Proč ne?" ,, Potřebuju tvou pomoc." ,,Vážně? Ve tři hodiny ráno?" ,,Myslím, že tohle nemohlo počkat do zítřka." ,,O co přesně jde?" ,,Lynott Sound. Malé městečko v Massachusetts. Předevčírem večer se ztratily čtyři děti. A včera ráno je všechny našli v místních lesích. V katatonickém stavu. Odvezli je domů. Jsou zdravé, ale vůbec nereagují. Nepřipadá ti to neobvyklé?" ,,Připadá mi to jako partička děcek sjetých drogami ." ,,V jejich tělech se žádné drogy nenašly, Scullyová." „Masová hypnóza. Láká je blbnout s takovými věcmi. A ti, co j sou méně vnímaví na hypnózu, prostě utekli domů a nechali kamarády v lese. Děti jsou kruté." ,,Každý z nich zmizel zv lášť. A žádní z nich nejsou blízcí kamarádi. Nikdy v minulosti společně nic nepodnikali. Scullyová, vážně to zase děláš?" 13
KATATm
AKTA X: NIKOMU NEVÉŘ
„Dělám
co? Možná se prostě jenom opičí. To se stává často. Jeden z nich má vzácnou formu spánkové apnoe, ostatní měli pocit, že to je parádní věc, díky níž si vyslouží pozornost okolí, a tak udělali to samé. Klasický příklad úzkosti dospívajících dětí." „Děláš to samé, co pokaždé. Snažíš se to všechno smést pomocí racionálního vysvětlení." ,, o tak podívej, ty jsi byl ten, kdo mi zavolal o pomoc!" ,,Máš sexy hlas, když se rozčiluješ." ,,Nejsem rozčilená. Jsem unavená." ,,V tom případě jsi sexy, když jsi unavená." ,,Běž s tím do háje, proč nespíš? A kromě toho už spolu stejně nepracujeme." ,,Oficiálně."
,,Přesně
tak. Tak proč mě u toho chceš mít?" ,,Ze stejného důvodu jako pokaždé. Bez tebe by to nebylo ono." ,,A protože já jsem hlas rozumu." ,,Rozumné vysvětlení je to, co hledáme. Uvidíme se zítra v poledne?" ,,Lynott Sound, bylo to tak?" „Motorest Marshall. Hned za městem. Věděl jsem, že nedokážeš odolat." ,,Chtěla bych už jít spát, Muldere." ,,Sladké sny, Scullyová. "
Ukázalo se, že motorest není právě nejkrásnějším místem, jaké kdy Mulder navštívil. Dva náklaďáky stály na špalcích na kraji štěrkové ho parkoviště. Bez kol, s rozmlácenými předními skly, sedadla vytrhaná, s vyhřezlými kusy molitanu. Příkop, který se táhl po opač né straně úzké silnice, páchl jako cosi mrtvého. Budova byla kdysi benzinovou pumpou, a i když čerpadla mezitím zmizela, potrhaná plátěná stříška zůstala. Stejně jako pach rozlitého benzinu. Vznášel se ve vzduchu, když zabouchl dveře auta a zamířil přes parkoviště. Zlehka se mu zvedl žaludek, sotva se nadechl benzinových výparů promíchaných s vůní žhavé tučné a škvařící se slaniny. Mulder nejedl už skoro čtyřiadvacet hodin, ale tohle místo v něm chuť k jídlu příliš neprobouzelo. Ze stěn oprýskávala barva, dveře se zasekávaly v rámu a jméno na vývěsním štítu na čelní straně - Motorest Marshall - kdosi napsal 14
rukou. Odstín barvy kolísal a kolerr Zařízení vyvolávalo pocit místa tou2 vali, které si ale musí vystačit s tím, Když se však ocitl uvnitř, mohutni la a uvítala jej přátelským mávnutím jiní návštěvníci. To nevěstilo nic dol zde zastavuje dost lidí a aspoň na pr der najednou ke svému překvapení I „Máme tu někoho, kdo by potřeb a začala nalévat kávu, aniž by čekal: „Je dobrá?" zeptal se Mulder a pc na, která pořád ještě nalévala kávu, obočí. Měla červeňoučké tváře a by kuchařky.
„On se ptá, jestli je to kafe prý do „Dobrý? Nejlepší kafe tady na na židli u okna. Byl tak malý, sesc padlo, jestli by měl právo na svůj ním byl skoro stejně velký jako on. „Patton?" zeptal se Mulder. Starý ko kdyby odháněl mouchu. „Matka mě neměla ráda. A otec r ,,To je křestní , nebo příjmení?" „To záleží na tom, na které stranc Mulder se usmál a pak zavrtěl Marshall, usoudil, třebaže si nebyl. ní - nabídla smetanu a cukr. Zved usrkl. Ať se propadne, jestli Patton celé věky. Zatímco stále srkal kávu, přeléť trbatým písmem na široké tabuli n kou sestavu jídel - v tomto přípac lemi lehce znepokojující podobě. ~ sirupem, trojitě mrtvý hamburger, ného Pána, moučník pečený se zá: se na Marshall, která rovnala umy ,,Jídlo máte stejně dobré jako k~ ,,Soudíte podle vzhledu, zlato?" Mulder si vzpomněl na pach a na kávu. Zavrtěl hlavou.
(: NIKOMU NEVÉŘ
KATATONIE
:ě jenom opičí. To se stává často. Jeden 1kové apnoe, ostatní měli pocit, že to je uží pozornost okolí, a tak udělali to safospívajících dětí." é. Snažíš se to všechno smést pomocí
:n, kdo mi zavolal o pomoc!" čiluješ."
avená." rž jsi unavená." ;píš? A kromě toho už spolu stejně ne-
oho chceš mít?" >každé. Bez tebe by to nebylo ono." mu." ~o hledáme. Uvidíme se zítra v poled-
:a
městem. Věděl
jsem, že nedokážeš
lderc."
,rávč nejkrásnějším
místem, jaké kdy ky stály na špalcích na kraji štěrkové1lácenými předními skly, sedadla vyitanu. Příkop, který se táhl po opač tko cosi mrtvého. Budova byla kdysi čerpadla mezitím zmizela, potrhaná iako pach rozlitého benzinu. Vznášel dveře auta a zamířil přes parkoviště. otva se nadechl benzinových výparů :né a škvařící se slaniny. Mulder nen, ale tohle místo v něm chuť k jídlu lveře se zasekávaly v rámu a jméno č-
Motorest Marshall - kdosi napsal
rukou. Odstín barvy kolísal a kolem písmen byla spousta cákanců. Zařízení vyvolávalo pocit místa toužícího po tom, aby ho lidé milovali, které si ale musí vystačit s tím, že ho prostě potřebují. Když se však ocitl uvnitř, mohutná žena za pultem se na něj usmála a uvítala jej přátelským mávnutím ruky. Nezdálo se, že by zde byli jiní. návštěvníci. To nevěstilo nic dobrého. Ovšem vypadalo to, že se zde zastavuje dost lidí a aspoň na první pohled tu bylo čisto. A Mulder najednou ke svému překvapení pocítil hlad. „Máme tu někoho, kdo by potřeboval hrnek kafe," pronesla žena a začala nalévat kávu, aniž by čekala na Mulderovu odpověď. ,,Je dobrá?" zeptal se Mulder a posadil se na stoličku u pultu. Žena, která pořád ještě nalévala kávu, k němu zvedla pohled skrz husté obočí. Měla červeňoučké tváře a byla při těle. Klišé v podobě veselé kuchařky.
,,On se ptá, jestli je to kafe prý dobrý, Patrone!" „Dobrý? Nejlepší kafe tady na východě." Starý muž se hrbil na židli u okna. Byl tak malý, seschlý a holohlavý, až Muldera napadlo, jestli by měl právo na svůj vlastní spis. Hrnek na stole před ním byl skoro stejně velký jako on. ,,Patton?" zeptal se Mulder. Starý muž mávl rukou kolem hlavy, jako kdyby odháněl mouchu. ,,Matka mě neměla ráda. A otec mě nikdy neviděl." ,,To je křestní, nebo příjmení?" ,,To záleží na tom, na které straně vylezu z postele." Mulder se usmál a pak zavrtěl hlavou, když mu žena - nejspíš Marshall, usoudil, třebaže si nebyl jistý, zda to je jméno nebo příjme ní - nabídla smetanu a cukr. Zvedl hrnek s horkou kávou a opatrně usrkl. Ať se propadne, jestli Patton neměl pravdu. Lepší kafe nepil už celé věky. Zatímco stále srkal kávu, přelétl pohledem menu naškrábané kostrbatým písmem na široké tabuli na stěně za pultem. Nabízelo typickou sestavu jídel - v tomto případě v příjemně originální, byť chvílemi lehce znepokojující podobě. Slanina a lívance se šíleně sladkým sirupem, trojitě mrtvý hamburger, sekaná s nebeskou kaší pro samotného Pána, moučník pečený se zázračnou a láskyplnou péčí. Podíval se na Marshall, která rovnala umyté talíře. ,,Jídlo máte stejně dobré jako kafe?" ,,Soudíte podle vzhledu, zlato?" Mulder si vzpomněl na pach benzinu, zdemolované náklaďáky a na kávu. Zavrtěl hlavou. 15
AKTA X: NIKOMU NEVÉÍl
,,Udělám
vám svoji speciální snídani." Usmála se a zmizela širokým průchodem do kuchyně. ,,Původně jsem to kafe připravoval já sám. Před skoro čtyřiceti roky," ozval se Patton. ,,Musel jsem sehnat zrna, rozhodnout, jak je správně pomlít a jak pomletou kávu skladovat. Jenom já jsem věděl, jak se to dělá. Všechno, co jsem uměl, jsem pak předal dceři." Kývl směrem ke kuchyni a vřele se zasmál. ,,A ona teď vaří stejně dobrou kávu,jakou jsem dělal já. Lidi se na to vyptávají. Cizinci i místní chtějí vědět, jak ji vaříme. Co přesně děláme, když ji meleme a mícháme a jak ji zaléváme. Chtějí vědět, jak dlouho ji mají nechat stát. A jestli používáme nějakou speciální vodu z nějakého konkrétního potoka nebo z nějaké studny. Všichni se vyptávají, alejájim nic neřeknu." Starý muž si poklepal na nos prstem, který vypadal jako klacík. ,,Páč to je tajemství." Mulder se posadil ke stolu přes uličku vedle toho, u něhož sedčl Patton. Nedokázal se ubránit tomu, aby mu ten muž začal být sympatický. Když nyní věděl, že to je otec Marshall, připadal mu motorest jako ještě příjemnější místo s přátelskou atmosférou. ,,Jistě , já se vyptávat nebudu," řekl a znovu si usrkl té božské kávy. ,,Já mám rád dobrá tajemství." „Tajemství jsou ale od toho, aby je lidi odhalovali, nebo ne?" zeptal se Patton. Změřil si Muldera pohledem. Jeho vrásčitý úsměv už nebyl tak srdečný jako před chvílí. ,,Myslím tím takové lidi, jako jste vy." ,,Lidi jako já?" zeptal se Mulder. ,,Policajti." ,,Já nejsem policajt." ,,No tak federálové." Mulder odvrátil pohled a znovu se napil. Brzy bude potřebovat ještě jeden hrnek a napadlo ho, jestli ten druhý bude chutnat stejně dobře jako první. U některých tajemství se stává, že časem zvětrají. „Já nejsem úplně normální federál," pronesl tlumeně. Nechtěl si toho staříka znepřátelit. Na místech, kde žije pár lidí - jako bylo městečko Lynott Sound, vědí staří lidé jako Patton často o věcech, o nichž tam nemají ostatní ani ponětí. Možná už byl celý seschlý a starý a sotva se hýbal, ale Mulder odhadoval, že přesto ví o všem, co se ve městečku šustne. Často se stávalo, že právě lidé jako on mě li v rukou zlaté cihličky v podobě informací, které mohly rozhodnout o tom, zda se případ podaří vyřešit. Patton se zasmál. Byl to ostrý zvuk, jako když někdo mačká noviny. ,,Pak tady budete kvůli těm spáčúm." 16
KATATONIE
Mulder přikývl. „Banda děcek. Opilých nebo zfetovar ,,Vy si to vážně myslíte?" „Jistě." Ale Patton se už nedíval na tv ruce. Svíral okraj stolu před sebou, jak Kotníky na jeho prstech připomínaly k zčernalé strupy. „V tom je ještě něco jiného," řekl Ml ,,Píseň andělů," zamumlal starý muž. ,,Co je to?" Už se to nese zlato," ozval se hlas " ' „Toho neberte vážně, je to starý pon Muldera talíř a přelétla pohledem z něj vypadala už tak srdečně jako před chví ,,Mohl bych dostat ještě jedno kafe?' ky jedno pro mou parťačku. Má ho rád ,,Pro part'ačku?" zeptala se žena. Mulder pokrčil rameny. ,,Má zpoždě Marshall zmizela za pultem. Muldť ní snídaně sestávající z lívancú, vejce v několikavteřinových intervalech upí1 ze starého muže pomaličku vyprchává lou kůží nyní seděl uvolněněji. Moh ku, který zavinil, že si již neuvědomO' Mulder ale měl za to, že se Patton pr očekával , že se bude Mulder vyptáva hlouběji. A vyhlídka na něco takovéhc Včděl, že bude nejlepší, když přest né vědomí, že existuje cosi, čemu by li stačilo. „Budeš tlustý," promluvil hlas za ní jela vlna sympatií. Stýskalo se mu pc dva měsíce od chvíle, kdy se viděli m po telefonu - a třebaže občas předstí ho slyší ráda - nic nemohlo nahradit ,,Mám rychlý metabolismus," odtu; ,,Jasně. Na kecy tč vždycky užilo." Mulder vstal, aby se se Scullyovo1 delší vlasy a možná se zdála i o trod rá dobrá Scullyová, jak ji znal. Dok
:: NIKOMU NEVl:A
KATATONIE
ní snídani." Usmála se a zmizela širo-
ravoval já sám. Před skoro čtyřiceti rojsem sehnat zrna, rozhodnout, jak je 1 kávu skladovat. Jenom já j sem věděl, em uměl , jsem pak předal dceři." Kýse zasmál. ,,A ona teď vaří stejně dobLidi se na to vyptávají. Cizinci i místní , přesně děláme, když ji meleme a míjí vědět, jak dlouho ji mají nechat stát. peciální vodu z nějakého konkrétního Všichni se vyptávají, ale já jim nic nena nos prstem, který vypadal jako kla-
přes uličku vedle toho, u něhož sedčl )mu, aby mu ten muž začal být sympae otec Marshall, připadal mu motorest ,řátelskou atmosférou. ,"řekla znovu si usrkl té božské kávy.
aby je lidi odhalovali, nebo ne?" zeptal )hledem. Jeho vrásčitý úsměv už nebyl vfyslím tím takové lidi, jako jste vy." lder.
,vu se napil. Brzy bude potřebovat ješstli ten druhý bude chutnat stejn ě dobmství se stává, že časem zvětrají. federál," pronesl tlumeně. Nechtěl si 1ístech, kde žije pár lidí - jako bylo staří lidé jako Patton často o věcech, ti ponětí. Možná už byl celý seschlý ulder odhadoval, že přesto ví o všem, o se stávalo, že právě lidé jako on mě bě informací, které mohly rozhodnout
'ešit.
ý zvuk, jako když spáčům."
někdo mačká
novi-
Mulder přikývl. ,,Banda děcek. Opilých nebo zfetovaných. Nejspíš." ,,Vy si to vážně myslíte?" „Jistě." Ale Patton se už nedíval na Muldera. Hleděl na své vlastní ruce. Svíral okraj stolu před sebou, jako kdyby mčl strach se pustit. Kotníky na jeho prstech připomínaly kostnaté suky, nehty měl jako zčernalé strupy. ,,V tom je ještě něco jiného," řekl Mulder. ,,Píseň andělů," zamumlal starý muž. ,,Co je to?" ,,Už se to nese, z lato," ozval se hlas Marshall. Pak dodala šeptem: „Toho neberte vážně, je to starý pomatený cvok." Při sunula před Muldera talíř a přelétla pohledem z něj na Pattona a zase zpátky. Nevypadala už tak s rdečně jako před chvílí. ,,Není ti nic, tati?" ,,Mohl bych dostat ještč jedno kafe?" zeptal se Mulder. ,,A j eště taky jedno pro mou parťačku. Má ho ráda se smetanou, ale bez cukru." ,,Pro parťačku?" zeptala se žena. Mulder pokrčil rameny. ,,Má zpoždění." Marshall zmizela za pultem. Mulder se zatím pustil do zkoumání snídaně sestávající z lívanců, vejce a křupavé slaniny. Současně v několikavteřinových intervalech upíral oči na Pattona. Všiml si , jak ze starého muže pomaličku vyprchává napětí. Na židli potažené lesklou kůží nyní seděl uvolněněji. Mohlo to být v důsledku jeho vě ku, který zavinil, že si již neuvědomoval, o čem před chvílí hovořili. Mulder ale měl za to, že se Patton prostě uklidnil. Ještě před chvílí očekával, že se bude Mulder vyptávat dál. Že bude chtít proniknout hlouběji. A vyhlídka na něco takového jej děsila. Vědčl, že bude nejlepší, když přestane tlačit. Prozatím. Už samotné vědomí, že existuje cosi, čemu by měl přijít na kloub, v této chvíli stačilo. ,,Budeš tlustý," promluvil hlas za ním a Mulder pocítil,jakjím projela vlna sympatií. Stýskalo se mu po Scullyové. Uplynuly už skoro dva měs íce od chvíle, kdy se viděli naposledy. A ačkoli spolu mluvili po telefonu - a třebaže občas předstírala frustraci, Mulder věděl, že ho slyší ráda - nic nemohlo nahradit setkání tváří v tvář. ,,Mám rychlý metabolismus," odtušil. ,,Jasnč. Na kecy tč vždycky uži lo." Mulder vstal, aby se se Scullyovou přivítal. Měla teď sice o něco delší vlasy a možná se zdála i o trochu štíhlejší, ale jinak to byla stará dobrá Scullyová, jak ji znal. Dokonale upravená s ještě dokona17
AKTA X: NIKOMU NEvrn
leji fungujícím ostrým jazykem, jímž dokázala rozseknout člověka na dvě poloviny ze vzdálenosti deseti kroků. ,,Díky, že jsi přišla," řekl. ,,Je fajn tě vidčt." Rozhlédla se a krátce se usmála na Pattona. ,,Ta~áš mě na ta nejkrásnější místa," prohodila tiše, aby to slyšel jenom Mulder. ,,To ano. Ale musíš zkusit, jaké tady dělají kafe." Usmála se a tentokrát se to dalo říct i o jejích očích. ,,Tak kdepak máš svého nového kamaráda?" ,,Kryceka? Pořád sleduje jednoho třetiřadého šéfa gangu v Bostonu a předpokládá, že ho vystřídám ... " Pohlédl na hodinky. ,,Asi tak před hodinou." ,,Budeš mít problémy se Skinnerem." ,,Zase?" ,,Nesu tu kávu," ozvala se Marshall, která se vynořila z kuchyně. ,,Aha, tak tohle je ta vaše parťačka. Taky jí to moc sluší." ,,Toho jsem si nevšiml," prohodil Mulder. ,,Můžeme si vzít to kafe s sebou?" ,,Já jsem šest hodin řídila!" ohradila se Scullyová. ,,O to silnější důvod nesedět tady a neflákat se," odtušil. ,,No tak, Scullyová. Někam musíme. Čekají nás ti spáči." Ucítil za sebou jakýsi pohyb. Ohlédl se a uviděl, jak se Patton zavrtává ještě o něco hlouběji do své židle. Možná už odtamtud vůbec neodcházel. Hleděl na Muldera, jen sotva bral na vědomí přítomnost Scullyové. Civěl na něho starýma uslzenýma očima. Mulder položil na stůl hrst drobných, vzal si od Marshall kelímky s kávou a poděkoval pokývnutím hlavy. Když byli venku, nadechla se Scullyová čerstvého venkovského vzduchu okořeněného slabým pachem benzinu a nafty a zívla. ,,Já se vážně potřebuju vyspat." ,,Víš, jak se to říká? Vyspat se můžeš, až budeš mrtvá." ,,Tak to teda díky, Muldere. To zní vážně hezky a vesele." ,,Ale no tak. Pojedeme mým autem."
-=-f!L-.:._ ~ -,,Jmenuje se Laura Connollyová," vysvětloval Mulder. ,,Třináct let. Ve škole jí to jde dobře, bezproblémová rodina." ,,A proč jedeme zrovna za ní?" zeptala se Scullyová. ,,Protože dům, ve kterém bydlí, máme po cestě jako první." Mulder jí věnoval svůj šarmantní úsměv, ale Scullyová skutečně neměla 18
KATATC
tu správnou náladu. Byla unavená ; minkou, že jí onemocněl kterýsi příl cházet. Mulder ji tahal na svá šílená přemluvit. Snad ji za ním hnal prost Ne, právě teď byla příliš unavená čerpaná, než aby se zabývala stíny , neměly být. Její vědecká mysl se' příliš dobře. Ani když byla dokonal „Jak to s ní teda bylo?" zeptala si „Stejně jako ti tři další i ona před dle rodičů to je šťastná holka, kter ného nemá, aspoň pokud vědí. Ani lu nebo aby se bála domů." Vjíždčl Vypadalo to tam stejně jako ve st< Scullyová navštívila. Normálně, sp „Žádný rodič nezná svoji třinácti „Mluvíš z vlastní zkušenosti?" z stále měl v zásobě nějaký vtip. „O tom bych něco věděla," od1 úsmčvu. Občas ji k tomu donutil. zeptala se. ,,Od místní policie?" „Pokud vím, tak místní policie s domů. Případ vyřešen."
„Takže z nemocnice? Od dokton „To nepochybně," přisvědčil M tón. ,,Takže?" zeptala se. Možná to ( der měl i svou stinnou odvráccnot O tom už se přesvědčila a věděla t; „Prostě jeden člověk, co ho znár ,,Jaký člověk?" Muldcr už byl venku z auta ar mu domku. Nezbývalo jí, než aby uhladila si oblečení, přejela si ruk< nout na to, jak se cítí unavená aj nebude ráno zpátky na akademii. „Nčkdo, kdo chce, abychom tc odpověď, než zaklepal na přední d Otevřel malý holohlavý muž. V z Muldcra na ni a zase zpátky.