Prolog NORWOOD, ANGLIE KVĚTEN 1667
Smrt sama o sobě není ničím; my se jí však bojíme, neboť nevíme, jaká bude a kam se podějeme. John Dryden: Aurangzéb, !VIJ
ad norwoodským náměstím se válely temné mraky s břichy plnými chladného jarního deště a če kaly, až se zbaví svého břemene. Ten bezútěšný pruh země lemovaly špinavé hromady sněhové břečky. Byl to dokonalý den pro popravu. Jednadvacetiletá Annabella Taylorová si stáhla kapuci vlněného pláště do obličeje, aby si zakryla vlasy, a tlači la se davem dopředu. Nikdo si jí nesměl všimnout. Ale nemusela se bát. Třebaže zaujala postavení blízko šibenice, dav, který sledoval s odporným jásotem popravčí káru, jí věnoval jen málo pozornosti. Nikdo určitě neočekával, že by se přišla podívat na matčinu popravu. Proto by její plán mohl vyjít. Šerif a jeho muži mohli být natolik vyvedení z míry, až je bude osobně žádat, aby jí vydali tělo matky, že by je nemuselo napadnout, aby jí a její služebné Charity Woodfieldové zabránili odnést matčino tělo do vozu, s nímž přijel Charityin otec. ,,Mám zlou zprávu," zašeptal jakýsi hlas u Annabellina lokte.
N
9