V NAKLADATELSTV Í BR ÁNA \
LizFeuwick
Pod nebem
Cornwallu Z anglického orinálu Under a Comish Sky vydaného nakladatelstvím The Orion Publishing Group Ltd., London,2015 přeložila Irena Steinerová Vydalo Nakladatelství BRÁNA, a. s., Nad Vinným potokem 11 48/4, l OI 00 Praha l O, jako svou I094. publikaci Obálku navrhla Libuše Bartošková Odpovědná redaktorka Tereza Tomášková Technická redakce Vlasta Machová Sazba Tomáš Grof Vytiskl EUROPRINT a.s. Stran 320 Vydání první Praha 20 17 info@brana-knihy.cz www.brana-knihy.cz Připojte
se k nám na Facebooku
Knihy z Nakladatelství BRÁNA si můžete objednat nebo zakoupit také na naší adrese po dohodě s obchodním oddělením
~
-------------BRMIA - - www.hrana-knihy.cz
W15 ·ová, 2017
Poo
NEBEM CORNWALLU
PROLOG
Nejlepším
věnem je poctivost.
SHAKESPEARE
Paví oko na ni pomrkává a Demi se směje. Otočí se k dítěti vedle sebe, k tomu, se kterým si celý týden hrála, ale chlapeček tam není. Ani ta slečna, co je má hlídat, ani ostatní děti. Zůstala sama s motýlem a slunečními paprsky. Ten motýlek je tak krásný! Opatrně se k němu přibližuje, ale on uletí a sedne si na fialovou květinu. Demi se rozhlédne a rozhodne se, že se vydá za ním. Určitě poletí někam za ostatními. Třeba je ten motýl ve skutečnosti zakletá víla nebo cornwallský skřítek. Máma tvrdí, že skřítci jsou zlobiví, tak jako Demi, když nechce jíst mrkev. Motýl posedí jen chviličku a hned je zas pryč. Demi se ho snaží chytit, ale marně. Až se vrátí do hotelu, nakreslí mamince jeho obrázek. Paví oko zatřepetá křídly a letí dál. Určitě nese na zádech vílu! Poletuje nahoru a dolů, zastaví se jen na okamžik a vzápětí zamíří k lesu a modravým zvonkům. Babička jí o těch kytičkách vykládala, ona už totiž ve zvonečkovém lese byla. Žijí v něm víly a Demi tam nesmí nikdy vkročit sama bez babičky nebo dědečka, protože by ji ty víly chytily a odnesly. Babička jí to vyprávěla už dávno, když ještě byla úplně malá. Jenže motýlek s pavími oky na křídlech mizí mezi stromy a Demi běží za ním. Je už přece velká a víly ji nedohoní, protože umí rychle utíkat. Stezka se klikatí, Demi poskakuje a prozpěvuje si přitom písničku, kterou ji naučila babička: ,,Zvonku, zvonku, zvonečku, jak jsi krásný, panečku! Zvonku, zvonku, slyš můj hlas, prozraď pravdu bez příkras. Kdo mě má rád, zvonečků? Povíš mi to, holečku?" Zastaví se a naslou5
Liz FENWICK
chá. Odpoví jí ty zvonky? Mamin.kaji má ráda, babička ji má ráda, děda ji má rád a Charlie ji má rád. K tomu nepotřebuje zvonky, aby jí to pověděly.
Skrz stromy prosvítá slunce a barví půdu do modra a fialova. Demi vytahuje z kapsy pastelku a hraje si, že maluje stromy a kytky. Slunce je vysoko, v břiše jí kručí a rozbolela ji hlava. Točí se dokola a dokola, až upadne na zem. Motýl zmizí a Demi je najednou sama. Je v lese víl a skřítků; ví to. Cítí jejich kouzelnou moc. Mihne se před ní další motýl a na okamžik přetne sluneční paprsek. Vánek rozhoupe zvonky a Demi se zachvěje. Začnou zvonit? Jak to ří kala babička? Když uslyšíš zvonit modré zvonky, někdo zemře. Maminka ji tenkrát napomenula, ať přestane vykládat ty staré pověry. Demi si zakryje rukama uši, přesto stále slyší vyzvánění. Vstane. Vítr zafouká silněji a Demi se otřese chladem. Musí odsud pryč. Zapraská větvička a ona se rozhlédne. Nevidí nic než kytky a stromy. Rozběhne se, zakopne a při pádu napřáhne ruce před sebe. Bolest. Krev. Slzy. Zvedá se. Musí běžet dál, ale nemůže popadnout dech. ,,Mami!" zakřičí. Hlas odnese vítr. Maminka ji neuslyší. Na cestičku dopadne tmavý stín a Demi se stáhne žaludek strachy. To musí být Kowres, ta strašná obryně. Babička ji straši la, že když se zatoulá ven ze zahrady, obryně ji sežere. Jednu jí dokonce ukázala; zkameněla na poli nedaleko domu, kde babička vyrůstala. Kolena, ruce i hlava ji bolí, ale musí utéct před Kowres. Sežrala by ji. Babička tvrdí, že Kowres si ráda pochutnává na neposlušných dětech . Najednou se před ní tyčí ta kamenná Kowres. Běží k ní, pryč od té obryně za sebou. Pokouší se schovat, ale ta druhá se po ní sápe. A už ji má! Demi cítí vůni zázvoru. Sežere ji ta obryně? Je to kvůli tomu, že zaslechla zvonit modrý zvoneček?
6
JARO
Lidé rychleji oželí ztrátu otce než ztrát1 NICCOLÓ MACHIAVLLLI
Poo
NEBEM CORNWALLU
I Otevřeným
oknem se dovnitř nesla vůně zimolezu a paprsky podveslunce dopadaly na zmuchlaná prostěradla. Victoria se usmála. Ještě stále cítila Adamovu vodu po holení. Přetáhla přes postel přikrývku a načechrala polštáře. Bylo příjemné dopřát si líné odpoledne v posteli s mladým kolouškem, ale rozhodně by ji nepotěšilo, kdyby teď Charles vpadl dovnitř a na vlastní oči uviděl důkazy. Před pár minutami zaslechla jeho auto na příjezdové cestě. Sundala z ramínka zelenou hedvábnou košilku a vklouzla do ní. Jemná látka ji pohladila na kůži a ona se slastně zachvěla. Věčná škoda, že jsou dnes pozvaní na ten večírek. Charles by se jinak zdržel v Londýně a ona by si mohla užívat Adama celý večer, ne jen odpoledne. Ten mladík se rychle zaučoval ve všech směrech. Reality, stará sídla i sex ... naprosto ideální. Victoria si prsty prohrábla vlasy. Sice jí před pár lety zešedivěly, ale nebyla to žádná myší šeď, třpytily se jako leštěná ocel a pěkně držely tvar. Nasadila si náušnice a vzala do ruky perlový náhrdelník. Dostala ho od Charlese k padesátým narozeninám. Vybrala si ho samozřejmě sama a měl přesně ten správný odstín hodící se k barvě její pokožky. Perly dokázaly obličej nádherně rozzářit. Sáhla si na krk. I přes to, kolik času za ta léta strávila na slunci, měla kůži pěknou. Skalpel zatím nebude černího
potřeba.
Propnula záda a snažila se zapnout náhrdelník, ale samotné se jí to ne,,Kde mám brýle?" pronesla nahlas a zrakem přejížděla všechny plochy v ložnici. „Na hlavě." Charles stál ve dveřích. Měl na sobě tmavý oblek, který navzdory lichotivému střihu nedokázal zakrýt rostoucí břicho. ,,Díky. Proč ten oblek~" dařilo.
9
Liz FENWJCK
,,Obchody." Přešlápl z nohy na nohu. ,,Snad jsi nesekl s důchodem?" To by ovšem byla skvělá zpráva. „Ne." Přistoupil k ní a vzal jí z rukou perly. Dal jí je kolem krku a nemotorně zápolil se zapínáním. Vznášel se kolem něj oblak kolínské. Kéž by s ní trochu šetřil; její nos už byl po čtyřiceti letech na tu vůni alergický. Když konečně náhrdelník zapnul, položil jí ruce na ramena a jemně je promnul. Victoria se snažila si ten pocit užívat, ale nešlo to, a když ji políbil na krk, zahlédla v zrcadle, jak se jí ve tváři mihla nelibost. Rychle změnila výraz, když k ní vzhlédly Charlesovy modré oči . ,,Jako vždy vypadáš nádherně, Tori." „Díky." Otočila se mu v náruči a narovnala mu kravatu. Je to dobrá duše - na to nesmí zapomínat. ,,Připomeň mi, kvůli čemu to vlastně Smithovi pořádají?" „Zásnubní večírek pro dceru." Polkla. Něco takového oni nikdy slavit nebudou. ,,Ach tak." Odvrátil se od ní. ,,Nesnáším, když mluvíš tímhle tónem." Victoria stiskla zuby. Ani výhled z okna do zahrady nedokázal zaplnit prázdnotu, co měla uvnitř. „Jak to myslíš?" Zavrtěl hlavou a odfrkl si. Pak dodal: ,,Potřebuju si s tebou o něčem promluvit. Je to důležité." Prudce se otočila. ,,Moc dobře víš, jak to myslím." Bože, jak se jí hnusil. Ten smutek, který slyšela v jeho hlase, ji rozčiloval a teď se zase tváří jako ublížené štěně. Takhle by se dvaašedesátiletý chlap rozhodně neměl chovat. ,,Tori, vážně s tebou potřebuju něco probrat." Zvedla k němu hlavu a všimla si přitom, kolik ukazuje budík na noč ním stolku. ,,Bude to krátké? Už jsme tam měli být. Půjdeš v obleku?" „Ne, nebude to krátké." Pohlédl dolů na své kalhoty. ,,Měl bych se převléct?"
Victoria si povzdechla. ,,Ne. Radši už pojďme." Vyšla z ložnice a zastavila se až u schodů. Odsud měla celé schodiště dolů do haly jako na dlani. Za tohle všechno mohla děkovat Charlesovi. Bez jeho peněz by nikdy nebyla schopná odkoupit rodinné sídlo Boscawen. Uslyšela za sebou jeho těžké kroky, otočila se, usmála a natáhla k němu ruku. 10
Poo NEBEM CoRNWALLU
Uplynulo už téměř jednačtyřicet let od chvíle. tomto schodišti v den, kdy se konal jejich zás zachvěla při vzpomínce na dychtivé tváře, kt, jedna z nich se neusmívala. ,,Tori, haló!" Charles jí stiskl dlaň. ,,Promiň, říkal jsi něco?" ,,Ano, něco docela důležitého. Neříkej mi, Zamračil se a na čele se mu utvořila přísná vn ,,Promiň, jen jsem vzpomínala na naše z: úsměv na tváři. „Čtyřicet krásných společných let." Políbil „Rádo se stalo," zalhala a popadla klíče od vyrazí, přijedou dost pozdě, zvlášť pokud bud, před nimi bude traktor.
Demi nesmí mámu zklamat. Dluží to její pa ni a na její práci v Bottel & Lampard vždyck by se Demi hodila matčina víra v její schopno: mohla její zdravá a schopná máma najednou 1 zármutku, který se dral na povrch, a v duchu s nejvhodnější chvíle na chmurné myšlenky. ně. To místo dostane. Zasloužila si ho tvrdou bavilo. Narovnala si sukni a zkřížila kotníky. V l nabádal ji, ať sedí s rameny dozadu, ať se neh to, čemu matka říkala „přednosti". Jak jen je [ ji kvůli nim neustále otravovali kluci ve škol1 vypadat elegantně. Přitahovaly příliš velkou p, Josh, který seděl naproti ní, vypadal klidně, řovalo prudké sluneční světlo pronikající skrz se. Architekta, co tuhle budovu projektoval, z, nost větrání a mytí oken mu úplně unikala. Musel to být někdo jako Josh. Demi s ním celou dobu mu musela opravovat chyby v pro_ 11
LIZ FENWICK
Poo NEBEM CORNWALLU
nohy na nohu. odem?" To by ovšem byla skvělá zpráva. 1 vzal jí z rukou perly. Dal jí je kolem krku Jínáním. Vznášel se kolem něj oblak kolínské. její nos už byl po čtyřiceti letech na tu vůni náhrdelník zapnul, položil jí ruce na ramena ,ria se snažila si ten pocit užívat, ale nešlo to, ahlédla v zrcadle, jak se jí ve tváři mihla neli1z, když k ní vzhlédly Charlesovy modré oči. dhemě, Tori." v náruči a narovnala mu kravatu. Je to dobrá ínat. :mu to vlastně Smithovi pořádají?" dceru." Polkla. Něco takového oni nikdy slavit
Uplynulo už téměř jednačtyřicet let od chvíle, kdy společně scházeli po tomto schodišti v den, kdy se konal jejich zásnubní večírek. Victoria se zachvěla při vzpomínce na dychtivé tváře, které na ně dole čekaly. Jen jedna z nich se neusmívala. ,,Tori, haló!" Charles jí stiskl dlaň. ,,Promiň, říkal jsi něco?" ,,Ano, něco docela důležitého. Neříkej mi, žes neslyšela ani slovo?" Zamračil se a na čele se mu utvořila přísná vráska. „Promiň, jen jsem vzpomínala na naše zásnuby." To mu vyvolalo úsměv na tváři. ,,Čtyřicet krásných společných let." Políbil ji. ,,Díky, miláčku." ,,Rádo se stalo," zalhala a popadla klíče od jeho auta. Jestli hned nevyrazí, přijedou dost pozdě, zvlášť pokud budou mít to štěstí a na silnici před nimi bude traktor.
od ní. íš tímhle tónem." Victoria stiskla zuby. Ani vý:dokázal zaplnit prázdnotu, co měla uvnitř. ěl hlavou a odfrkl si. Pak dodal: ,,Potřebuju si it. Je to důležité." :,c dobře víš, jak to myslím." Bože, jak se jí slyšela v jeho hlase, ji rozčiloval a teď se zase Takhle by se dvaašedesátiletý chlap rozhodně
Demi nesmí mámu zklamat. Dluží to její památce. Morwenna byla na ni a na její práci v Bottel & Lampard vždycky tak pyšná. Zrovna dnes by se Demi hodila matčina víra v její schopnosti. Zemřela tak náhle. Jak mohla její zdravá a schopná máma najednou umřít? Demi polkla příval zármutku, který se dral na povrch, a v duchu se napomenula. Tohle není nejvhodnější chvíle na chmurné myšlenky. Teď musí myslet pozitivně. To místo dostane. Zasloužila si ho tvrdou prací a navíc ji to hrozně bavilo. Narovnala si sukni a zkřížila kotníky. V hlavě slyšela matčin hlas; nabádal ji, ať sedí s rameny dozadu, ať se nehrbí a nesnaží se schovávat to, čemu matka říkala „přednosti". Jak jen je Demi nenáviděla! Nejenže ji kvůli nim neustále otravovali kluci ve škole, ale navíc nikdy nebude vypadat elegantně. Přitahovaly příliš velkou pozornost. Josh, který seděl naproti ní, vypadal klidně. Na rozdíl od ní ho neozařovalo prudké sluneční světlo pronikající skrz špinavé okno. Zamračila se. Architekta, co tuhle budovu projektoval, zajímal jen vzhled, ale nutnost větrání a mytí oken mu úplně unikala. Musel to být někdo jako Josh. Demi s ním strávila rok na stáži a po celou dobu mu musela opravovat chyby v projektech. Žádal ji o pomoc
,třebuju něco
probrat." všimla si přitom, kolik ukazuje budík na noč ké? Už jsme tam měli být. Půjdeš v obleku?" ." Pohlédl dolů na své kalhoty. ,,Měl bych se
,,Ne. Radši už pojďme ." Vyšla z ložnice a za)dsud měla celé schodiště dolů do haly jako 10 mohla děkovat Charlesovi. Bez jeho peněz l odkoupit rodinné sídlo Boscawen. Uslyšela :y, otočila se, usmála a natáhla k němu ruku. 10
11
LIZ FENWICK
a ona mu ji poskytovala - ačkoli sama nechápala proč, když po roce vezmou do trvalého pracovního poměru pouze jednoho z nich. Josh se zajímal jen o tvary a vzhled, praktické záležitosti šly mimo něj. Právě proto by to místo měla dostat ona, protože ona zohledňovala obojí, takže její architektonické návrhy fungovaly po všech stránkách. To ji na tom bavilo nejvíc. Pokaždé, když se na Joshe podívala, uhnul pohledem. Kdoví, co tady prováděl, zatímco si musela vzít několikatýdenní volno z rodinných dů vodů. Doufala, že mezitím všichni poznali, jaký je to packal, protože tohle místo by vyřešilo jeden její zásadní problém: peníze. Sice si během stáže něco málo vydělala, ale většinu z toho dávala matce na domácnost a prakticky veškeré matčiny úspory padly pohřeb. Morwennina životní pojistka nakonec veškeré náklady pokryje, jenže ta ještě nebyla vyplacena. Demi se zhluboka nadechla. Pořád nemohla uvěřit, že máma zemřela, nechtěla se s tím smířit, jenže to tak bylo. Teď nutně potřebovala dobře placenou práci na plný úvazek. Nebýt Matta, se kterým chodila, neměla by ani střechu nad hlavou. Demi se kousla do rtu. Dumáním o své zoufalé situaci se určitě neuvede do toho správného rozpoložení pro blížící se pohovor. Po krku jí stékala kapička potu a všimla si, jak Josh sleduje její dráhu, dokud jí nevklouzla za blůzu. Na sako, které měla na sobě, bylo příliš teplo, jenže kdyby si je svlékla, všichni by se jí dívali do výstřihu, i když byl decentní. Nemluvili by s ní, ale s jejím poprsím. Muži to měli jednoduché. Nejňorší chyba, jaké se mohli dopustit, byla špatně zvolená vázanka - a ta Joshova byla přímo kapitální omyl. Jasně dokazovala, že nemá vkus. Snad by to místo nenabídli někomu, kdo se dobrovolně rozhodl uvázat si kolem krku širokou kravatu s růžovými puntíky a k tomu si oblékl zelenou proužkovanou košili a károvaný oblek? Bylo to skrznaskrz špatně. Její oblečení bylo trochu staršího data, ale vyjadřovalo nenápadnou eleganci - nebo aspoň natolik, jak dovolovaly její křivky, pomyslela si kysele. Kdyby měla rozhodovat ona, vybrala by si zaměstnance, který podává lepší výkony a jehož styl oblékání naznačuje aspoň základní cit pro kombinování barev, tvarů a materiálů. 12
POD I\EBEM CORNWALLU
Venku
zahřmělo
a slunce se schovalo práv letěly dveře personálního oddělení. Nemohla špatné znamení. Její protivník se usmál jejín přitom nepodíval. „Demi a Joshi, pojďte dál." Demi vstala a že je vyšší než svých sto pětapadesát centime pohovor za sebou a to místo v kapse, tím líp. „Posaďte se." Žena zamířila k psacímu stc co nejdál od okna. Nepotřebuje se dál škvařit. ,,V první řadě bych vám ráda poděkovala. v naší firmě Bottel & Lampard odvedli vynik usmála. Dem i si přitiskla dlaně na sukni. Tohh neodvedl dobrou práci, nanejvýš ucházející, , mu pomáhala. „Byla to čest stát se součástí týmu," ozval s vynadala do patolízalů. Celou dobu nedělal ni šel se ji dostat do postele. Byl to kretén, ale < předvádí, stejně mu to nebude moc platné. „Jak je vám známo, v tuto chvíli můžeme I a rozhodování bylo velice těžké." Žena zved smály. Demi už věděla, co řekne, poznala to její levý prsteníček. Demi jednou uklouzlo, ž vážný, což sice byla pravda, ale ještě to nez hned zakládat rodinu. „Po poradě s celým pracovním týmem jsm ru, že bychom to místo měli nabídnout Josho cování návrhu sociálních zařízení." „Ale ... ," vyhrkla Demi. Josh vyskočil ze ž „No teda, hrozně moc vám děkuju." Stour aby na ni nebylo vidět. Demi vstala a snažila se ho obejít. Ten náv bovala to uvést na pravou míru. Josh si při\, dopustit, aby mu ta krádež prošla. ,,Ten návrl stolu. 13
Poo NEBEM CORNWALLU
LIZ FESWICK
- ačkoli sama nechápala proč , když po roce ovního poměru pouze jednoho z nich. Josh se led, praktické záležitosti šly mimo něj. Právě stat ona, protože ona zohledňovala obojí, takže 1y fungovaly po všech stránkách. To ji na tom
1she podívala, uhnul pohledem. Kdoví, co tady ~la vzít několikatýdenní volno z rodinných dů m všichni poznali, jaký je to packal, protože :len její zásadní problém: peníze. Sice si během . ale většinu z toho dávala matce na domácnost iny úspory padly pohřeb. Morwennina životní náklady pokryje, jenže ta ještě nebyla vyplanadechla. Pořád nemohla uvěřit, že máma zemířit, jenže to tak bylo. Teď nutně potřebovala plný úvazek. Nebýt Matta, se kterým chodila, ad hlavou. Demi se kousla do rtu. Dumáním irčitě neuvede do toho správného rozpoložení čka
potu a všimla si, jak Josh sleduje její dráza blůzu. Na sako, které měla na sobě, bylo ;i je svlékla, všichni by se jí dívali do výstřihu, [uvili by s ní, ale s jejím poprsím. Muži to měli ·ba, jaké se mohli dopustit, byla špatně zvolená byla přímo kapitální omyl. Jasně dokazovala, o místo nenabídli někomu, kdo se dobrovolně :rku širokou kravatu s růžovými puntíky a k tornžkovanou košili a károvaný oblek? Bylo to
:hu staršího data, ale vyjadřovalo nenápadnou ttolik, jak dovolovaly její křivky, pomyslela si todovat ona, vybrala by si zaměstnance, který hož styl oblékání naznačuje aspoň základní cit varů a materiálů. 12
a slunce se schovalo právě v okamžiku, kdy se rozletěly dveře personálního oddělení. Nemohla se zbavit dojmu, že je to špatné znamení. Její protivník se usmál jejím směrem, ale do očí se jí přitom nepodíval. ,,Demi a Joshi, pojďte dál." Demi vstala a v duchu si představovala, že je vyšší než svých sto pětapadesát centimetrů. Čím dřív bude mít ten pohovor za sebou a to místo v kapse, tím líp. „Posaďte se." Žena zamířila k psacímu stolu a Demi si vybrala židli co nejdál od okna. Nepotřebuje se dál škvařit. „V první řadě bych vám ráda poděkovala. Oba jste během své stáže v naší firmě Bottel & Lampard odvedli vynikající práci." Žena se na ně usmála.Demisi přitiskla dlaně na sukni. Tohle se nevyvíjelo dobře. Josh neodvedl dobrou práci, nanejvýš ucházející, a už i to jen díky tomu, že mu pomáhala. „Byla to čest stát se součástí týmu," ozval se Josh a Demi mu v duchu vynadala do patolízalů. Celou dobu nedělal nic, jen si stěžoval a pokoušel se ji dostat do postele. Byl to kretén, ale obratný a úlisný. Jen ať se předvádí, stejně mu to nebude moc platné. „Jak je vám známo, v tuto chvíli můžeme přijmout jen jednoho z vás a rozhodování bylo velice těžké." Žena zvedla koutky, ale oči se jí nesmály. Demi už věděla, co řekne, poznala to z pohledu, jaký vrhla na její levý prsteníček. Demi jednou uklouzlo, že jejich vztah s Mattern je vážný, což sice byla pravda, ale ještě to neznamenalo, že má v plánu hned zakládat rodinu. ,,Po poradě s celým pracovním týmem jsme nakonec dospěli k závě ru, že bychom to místo měli nabídnout Joshovi za jeho prvotřídní zpracování návrhu sociálních zařízení." ,,Ale ... ," vyhrkla Dem i. Josh vyskočil ze židle. ,,No teda, hrozně moc vám děkuju." Stoupl si mezi stůl a Demi tak, aby na ni nebylo vidět. Demi vstala a snažila se ho obejít. Ten návrh byl její, ne jeho! Potře bovala to uvést na pravou míru. Josh si přivlastnil její dílo. Nemohla dopustit, aby mu ta krádež prošla. ,,Ten návrh ... " Přistoupila zboku ke stolu. • Venku
zahřmělo
13