0275627

v

VRAZDY ARISTOKRATEK V KARTACH JSOU VEPSANE NEBEZPECNE LZI

Vražtry ariJtokratek

Prolog Důl Leeswood Green, Flintshire, Wales

2. června 1869

„Co je tamhle tomu malému rošťáčkovi?" Samuel měl z koně dobrý rozhled. -Ukázal na tečku u jednoho z mnoha vstupů do šachty uhelného dolu. Eustace ap Llewelyn, průvodce, kterého si Samuel najal v Cardiffu, pohlédl směrem, kam Samuel ukazoval. ,,Aha, vy myslíte tu holčičku s lysinkou na hlavě?" promluvil se silným velšským přízvukem. „To je dívka? Neuvěřitelné. Vždyť je to ještě capart. Nemůže jí být víc než osm." Lysinka? Dítě mělo strupatou znetvořenou hlavu, jako by mu jestřáb vyškubl z temena chomáč vlasů, a pak do ní začal klovat. ,,Né, bude jí tak 12. Děti tu nejsou tak velké jako prý u vás v Americe." Dívka natáhla ruku k chlapci - jestli to byl chlapec - a odvedla ho od vstupu k prostranství, kde seděly v kruhu ostatní děti a srkaly z plechových talířů hustou polévku. Chlapec měl kolem pasu řetěz, jehož konec chrastil o zem. Až na tu lysinku se podobal dívce. Samuel usoudil, že by to mohli být sourozenci. Všechny děti byly kost a kůže a v očích měly prázdný výraz. Jedly mlčky, jako by povídání vyžadovalo moc energie. ,,Snad mi nechcete tvrdit, že je legální zaměstnávat v dolech malé děti?" „Né, je to proti zákonu už od čtyřicátého druhého roku." Eustace pokrčil rameny. ,,Oni ale potřebují práci. Jejich rodiny potřebují pe13

Vražt!J aristokratek

Christine Trent

níze, jinak by všichni

umřeli

hlady. Proto nad tím

většina

lidí

přivírá

oči."

Samuel si přehodil otěže do druhé ruky a přemýšlel. Pracovat v dolech je pro ně asi lepší, než být v chudobinci, kde žila Susanna před mnoha lety. ,,Proč má tak znetvořenou hlavu?" Znovu pokrčil rameny. ,,Asi tlačí vozíky. Ten kluk s řetězem vedle ní - je její partner. Leze po čtyřech a je zepředu připoutaný k vozíku s uhlím, který za sebou táhne tunelem. Dívka je za vozíkem a tlačí ho \·ětšinou hlavou. Když dostanou vozík ven na povrch, čekají, až se vyprázdní, a pak se vracejí dolů pro další nálož." ,,Proč na tu práci nepoužívají poníky nebo osly?" zeptal se Samuel. „Děti jsou levnější a menší. Šachty nejsou vysoké ani metr. Zvířata by se tam nedostala." ,,Tak proč se nedělají šachty větší?" ,,Chlape, vy mě snad neposloucháte. To stojí čas a peníze, aby se vykopal tunel tak velký, aby se tudy prodralo zvíře. Vykopat tunel odpovídající velikosti dítěte je mnohem snazší." Sam pokýval hlavou a ze své výhodné pozice pozoroval, jak děti dojedly nedostatečné jídlo, podaly plechové talíře muži v zástěře a vrátily se ke svým povinnostem. Olysalá dívka opět vzala chlapce s řetě­ zem ochranitelsky za ruku a vedla ho ke vstupu do šachty. Připoutala volný konec řetězu ke kovové sponě na oji vozíku a poplácala chlapce po ramem. Kluk zapřažený do vozíku klekl na všechny čtyři a vlekl za sebou vzpírající se skřípající vozík do ústí tunelu. Když byl vozík téměř uvnitř, dívka také poklekla na všechny čtyři, chytila se rukama za kraj vozíku a přitiskla hlavu k tvrdému kovu. Prapodivná řada dětí a vozíků v mžiku zmizela ve spletitých důlních chodbách. Jak daleko se musí plazit po odřených kolenou pro další náklad? Kilometr? Nebo snad ještě dál? Sam pobídl koně a vyrazil cestou od dolu. ,,Už jsem toho viděl dost. Jestli nedorazíme do :Moldu včas, nestihnu vlak do Pembrey." 14

„Myslel jsem, že jste chtěl vidět, kde se má „Viděl jsem dost na to, abych pochopil, ž jako dynamit. Jedeme." Obrátil koně, a aniž by se přesvědčil, že ho

Sam s Eustacem vrátili zapůjčené koně a t pecek, která se nacházela pár bloků od nádn už jen zbytky párků, kaše a hrášku, které zbytky uhlíků po uhašení ohně. Během jídla toho Sam moc nenamluvil, f voval na nadcházející schúzku s panem Alfi s ním před několika týdny u něho doma ve š, vedením dynamitu. Okamžitě si uvědomil, ji na otevření mnoha zlatých a stříbrných dol v Nevadě, Kalifornii nebo jeho rodném Col, Nobel měl však problémy s prodejem po Evropě, a zvláště ve Velké Británii. Vlád kerou Nobelovu snahu ujistit je, že je dynami ostatní způsoby odstraňování skal, obávaly j Povzbuzen Samovým nadšením Nobel tc aby se pokusil přesvědčit velšskou vládu, a várnu na dynamit ve Walesu. Samuel byl čle v Londýně v průběhu americké občanské vá Samuel sice nebyl ani Velšan, dokonce a mu zůstaly nějaké kontakty - alespoň v to c pomoct Švédovi se silným přízvukem do: lezu. Samovi se z toho všeho točila hlava. R v Coloradu? Otevřít jednu ,·e Velké Británii ve Walesu nebo dokonce ve Spojených stát, království byla určitě mnohem levnější. Na chvíli přestal uvažovat, když se mt mce. 15

Chrtstine Trent

mřeli

hlady. Proto nad tím většina lidí přivírá

ěže

do druhé ruky a přemýšlel. Pracovat v donež být v chudobinci, kde žila Susanna před

~nou hlavu?" y. ,,Asi tlačí vozíky. Ten kluk s řetězem vedle : po čtyřech a je zepředu připoutaný k vozíku táhne tunelem. Dívka je za vozíkem a tlačí ho lostanou vozík ven na povrch, čekají, až se vydolu pro další nálož." )užívají poníky nebo osly?" zeptal se Samuel. 1enší. Šachty nejsou vysoké ani metr. Zdřaca by

achty větší?" 1eposloucháte. To stojí čas a peníze, aby se vy,y se tudy prodralo zvíře. Vykopat tunel odpomnohem snazší." ze s,·é výhodné pozice pozoroval, jak děti dopodaly plechové talíře muži v zástěře a vrástem. Olysalá dívka opět vzala chlapce s řetě­ ku a vedla ho ke vstupu do šachty. Připoutala )Vové sponě na oji vozíku a poplácala chlapce

>zíku klekl na všechny čtyři a vlekl za sebou :ík do ústí tunelu. Když byl vozík téměř uvnitř, šechny čtyři, chytila se rukama za kraj vozíku nu kovu. vozíků v mžiku zmizela ve spletitých důlních musí plazit po odřených kolenou pro další nátad ještě dál? azil cestou od dolu. ,,Už jsem toho viděl dost. du včas, nestihnu vlak do Pembrey." 14

Vražtb aristokratek

,,:Yiyslel jsem, že jste chtěl vidět, kde se má otevřít nová šachta." „Viděl jsem dost na to, abych pochopil, že to nebude tak efektivní jako dynamit. J edeme." Obrátil koně, a aniž by se přesvědčil, že ho Eustace následuje, vyrazil. Sam s Eustacem vrátili zapůjčené koně a usadili se v hospodě U Tří pecek, která se nacházela pár bloků od nádraží v Moldu. :Na talíři měli už jen zbytky párků, kaše a hrášku, které připomínaly pokroucené zbytky uhlíků po uhašení ohně. Během jídla toho Sam moc nenamluvil, protože se v duchu připra­ voval na nadcházející schůzku s panem Alfredem Nobelem. Setkal se s ním před několika týdny u něho doma ve Švédsku a byl nadšený před­ vedením dynamitu. Okamžitě si uvědomil, jaký by to mohlo mít dopad na otevřen í mnoha ?.latých a stříbrných dolů na americkém Západě v Nevadě, Kalifornii nebo jeho rodném Coloradu. Nobel měl však problémy s prodejem svého úžasného vynálezu po Evropě, a 7.vláště ve Velké Británii. Vlády většiny zemí se přes veškerou Nobelovu snahu ujistit je, že je dynamit mnohem bezpečnější než ostatní způsoby odstraňování skal, obávaly jeho ničivé síly. Povzbuzen Samovým nadšením Nobel tohoto Američana požádal, aby se pokusil přesvědčit velšskou vládu, aby mu povolila otevřít továrnu na dynamit ve Walesu. Samuel byl členem diplomatického sboru v Londýně v průběhu americké občanské války a vyznamenal se v ní. Samuel sice nebyl ani Velšan, dokonce ani Angličan, ale z té doby mu zůstaly nějaké kontakty - alespoň v to doufal - a dokázal by snad pomoct Švédovi se silným přízvukem dosáhnout přijetí jeho vynálezu. Samovi se z toho všeho točila hlava. Rozjet továrnu na dynamit v Coloradu? Otevřít jednu ve Velké Británii a zásobovat odtamtud doly ve Walesu nebo dokonce ve Spojených státech? Pracovní síla v tomto království byla určitě mnohem levnější. Na chvíli přestal uvažovat, když se mu vybavil obraz malé děl­ nice. 15

V ra ždy aristokratek

Christi11e Trent

Rychle vzpomínku potlačil a jediným douškem dopil pivo. Vzpomněl si na Violecu. Manželka mu tolik scházela, ale už to nebude dlouho trvat než ... ,,Pane Harpere, zdá se, že máme nějaký problém." Eustace kývl smě­ rem k oknu, starobylé zanedbané skleněné tabulce, zvlněné a poničené, téměř nepruhledné letitým působením cigaretového kouře. Nedaleko vchodu na nádraží vedlo několik policistů dva muže v kovových poutech. ,,Proč bychom měli mít problémy? Vždyť jsou dost zabezpečení." Eustace mlčky potřásl hlavou. Do hospody vtrhl umouněný kluk s nepříčetným výrazem v očích a naléhavě ze sebe něco chrlil ve velštině tak rychle, že Sam nezachytil jediné slovo. Eustace s ponurým výrazem pokýval a několik lidí opustilo své sklenice a talíře a zamířilo ke dveřím. „Jak jsem říkal. Pojďme!" Eustace se zvedl a Sam ho následoval. Jeho průvodce mu přitam vše vysvětloval. ,Y poslední době se tu dějí zlé věci. Nový ředitel dolu, nějaký Angličan jménem Young, se k horníkum chová naprosto nekřesťansky. Nejdřív jim zakázal v podzemí mluvit velšsky. Pak sem začal nabírat anglické horníky a dává jim tu nejlepší práci. A navíc vyhlásil, že bude snižovat platy. Hloupý zelenáč. Ještě mu teče mléko po bradě, ale mozek má zatemněný. Několik horníků se sešlo a rozhodlo, že mu ukážou, zač je toho loket. Trochu ho přimáčkli, odvlekli ho na policejní stanici, pak došli do jeho domu a odtáhli všechen jeho nábytek sem na nádraží v naději, že odtud nadobro zmizí." Venku zatím dav obklopil policisty a jejich zajatce, aby je zastavil. Kdosi vykřikl: ,,To není fér. V řetězech by měl být ten darebák Young!" Ostatní souhlasně zamručeli. Zdálo se, že dav tvoří většinou horníci, malí chlapci i dospělí muži. Z vrstvy černého prachu, který byl zažraný do vrásek a prasklin v jejich tvářích, hleděly oči s výrazem smutku a zloby zároveň. Objevilo se mezi nimi i pár žen. Ženy, které nepracovaly v dolech, a dalo by se předpokládat, že ani děti by tam neměly pracovat. Ti lidé 16

v davu v sobě museli mít obrovskou zlobu, l svou práci, což mohlo vést ke srážce mzdy ne „Několik mužů bylo zadrženo pro napadení soud," vysvětloval Eustace. ,,Tihle dva, Ism odsouzeni k měsíci nucených prací na zámku ,,Bratři?"

Eustace se zastavil a shovívavě pohlédl Sarr toho asi moc nevíte, co? Každý druhý se tu jr zahleděl za Sama. ,,Dorazí další lidé z města. nout na naše nástupiště o něco dřív, jestli mi Sam se otočil a spatřil jednolitý mumlající ných tváří. V tu chvíli několik horníků zablokovalo z nich zakřičel na policisty. ,,Vy neposadíte na zámek. Neudělali nic špatného." Sam a Eustace by museli čekat, dokud ša1 zpátky do hospody, dokud nebude po všem,'' „Asi to nebude tak snadné," poznamenal l

rem. K Samovu údivu tam stála skupinka voj~ výrazem jako horníci a s puškami připravený Místo aby přítomnost vojáků dav uklidnil níků zuřivost. Střetla se tu nenávist horní1 nadřízených, což Samovi připomnělo bitk které se osobně zúčastnil. Týkala se mlad majitele továrny, který si koupil svou hodnos na úrovni továrních dělníků - nebyli na tom o Současná situace se vyvíjela podobně jak vojáci zůstali za svým velitelem a v bitemí , zastřelili. Všichni tři ještě toho dne skončil netů nepřítele, a proto nebylo třeba podat o t na tu zradu nedokázal zapomenout. Tehdy r stačí jen málo. 17

Christine Trent

)tlačil a jediným douškem dopil pivo. Vzpomněl

a mu tolik scházela, ale už to nebude dlouho

e, že máme nějaký problém." Eustace kývl smě­ anedbané skleněné tabulce, zvlněné a poničené, ým působením cigaretového kouře. nádraží vedlo několik policistů dva muže v ko-

iít problémy? Vždyť jsou dost zabezpečení." 1hlavou. nouněný

výrazem v očích chrlil ve velštině tak rychle, že Sam nezachytil :,onurým ,·ýrazcm pokýval a několik lidí opusa zamířilo ke dveřím. 1e!" Eustace se zvedl a Sam ho následoval. Jeho kluk s

nepříčetným

~ ,·ysvč tlo,·al.

tu dějí zlé ,·ěci. Nový ředitel dolu, nějaký Ansc k horníkům chová naprosto nekřesťansky. odzemí mluvit velšsky. Pak sem začal nabírat jim tu nejlepší práci. A navíc vyhlásil, že bude elenáč. Ještě mu teče mléko po bradě, ale mo>lik horníků se sešlo a rozhodlo, že mu ukážou, 1 ho přimáčkli, odvlekli ho na policejní stanici, a odtáhli všechen jeho nábytek sem na nádraží >ro zmizí."

1

opil policisty a jejich zajatce, aby je zastavil. í fér. V řetězech by měl být ten darebák Young!" 1ručeli. Zdálo se, že dav tvoří většinou horníci, 1ži. Z vrstvy černého prachu, který byl zažraný jejich tdřích, hleděly oči s výrazem smutku

i i pár žen. Ženy, které nepracovaly v dolech, 1t, že ani děti by tam neměly pracovat. Ti lidé 16

Vraž~ aristokratek

v davu v sobě museli mít obrovskou zlobu, když na celý den opustili svou práci, což mohlo vést ke srážce mzdy nebo ke ztrátě práce. „Několik mužů bylo zadrženo pro napadení pana Younga a měli dnes soud," vysvětloval Eustace. ,,Tihle dva, Ismael a John Jonesovi, byli odsouzeni k měsíci nucených prací na zámku Flint." ,,Bratři?"

Eustace se zastavil a shovívavě pohlédl Samovi do očí. ,,O Velšanech toho asi moc nevíte, co? Každý druhý se tu jmenuje Jones." Eustace se zahleděl za Sama. ,,Dorazí další lidé z města. Bylo by nejlepší se přesu­ nout na naše nástupiště o něco dřív, jestli mi rozumíte, pane Harpere." Sam se otočil a spatřil jednolitý mumlající dav špinavých zachmuře­ ných tváří. V tu chvíli několik horníků zablokovalo vstup na nádraží. Jeden z nich zak řičel na policisty. ,,Vy neposadíte naše kamarády do vlaku na zámek. Neudělali nic špatného." Sam a Eustace by museli čekat, dokud šarvátka neskončí. ,,Pojďme zpátky do hospody, dokud nebude po všem," navrhl Sam. ,,Asi to nebude tak snadné," poznamenal Eustace a ukázal tím smě­ rem. K Samovu údivu tam stála skupinka vojáků se stejně odhodlaným výrazem jako horníci a s puškami připravenými ke střelbě. Místo aby přítomnost vojáků dav uklidnila, vyvolala naopak u horníků zuřivost. Střetla se tu nenávist horníků s naprostým nezájmem nadřízených, což Samovi připomnělo bitku z dob občanské války, které se osobně zúčastnil. T ýkala se mladého nafoukaného synáčka majitele továrny, který si koupil svou hodnost a myslel si, že vojáci jsou na úrovni továrních dělníků - nebyli na tom o nic lépe než jižanští otroci. Současná situace se vyvíjela podobně jako tehdy v roce 64, kdy tři vojáci zůstali za svým velitelem a v bitevní vřavě ho všichni tři zezadu zastřelili. Všichni tři ještě toho dne skončili svůj život zásahem bajonetů nepřítele, a proto nebylo třeba podat o tom hlášení. Ale Sam nikdy na tu zradu nedokázal zapomenout. Tehdy poznal, že k takovému činu stačí jen málo. 17

Vraždy aristokratek

Christine Trent

Jeho vojenský instinkt ho v tom okamžiku přiměl k tomu, že prostudoval území kolem sebe. Poklepal Eustace po rameni. ,,Podívejte se tamhle. Je tam vyvýšené místo. Zkusíme se tam dostat a počkáme, až se to tu trochu uklidní." Oba muži se prodírali hradbou drsných začernalých zdvižených pěstí za hlasitých výkřiků lidí, kteří jeden druhého povzbuzovali svou frustrací a únavou. Pár lidí z města mělo stejný nápad a hledalo útočiště na vyvýšenině nedaleko od nich. To místo bylo dostatečně vysoko a nenacházely se tam žádné budovy. Než se Sam s Eustacem a tucet dalších vyškrábali na kopec, Samovi se začalo ozývat jeho staré zranění nohy. Neměl rád tuhle připomínku toho, že už není tak silný, jako býval v dobách před občanskou válkou. Stál vedle dívky, kterou odhadoval tak na patnáct, ale s ohledem na svou předešlou zkušenost došel k závěru, že by jí mohlo být i dvacet. Měla na sobě naškrobenou šedou uniformu, což Samovi napovědělo, že nebude mít s doly nic společného. Dívka k němu obrátila vyděšené oči a zahrnula ho palbou velštiny. Usoudil, že by mohla být služebnou nějaké paní ve městě a do davu se dostala stejně jako on a Eustace. Když dokončila své nesrozumitelné vyprávění, sevřela rukama své tělo, třásla hlavou a pozorně sledovala, jak se situace rozvine. Prostranství plnili další horníci a lidé z města. Sam odhadoval, že ten převoz dvou vězňů vlakem do věznice ve flint Castle pozorují určitě stovky lidí. Scéna se vyhrotila ve chvíli, kdy několik přihlížejících hodilo na policisty a vojáky kameny. Jeden zasáhl jakéhosi dustojníka do čela. Po tváři mu začal stékat pramínek krve, což vyvolalo v davu výbuchy nadšení. Dokonce i jeden ze spoutaných vězňu se nad policistovým zraněním usmál. Ale možná že to byl jen výraz úlevy, že kámen nezasáhl jeho hlavu. éspěšný zásah inspiroval další v ulici k tomu, že sebrali ze země ostré kamínky a začali je s výsměchem házet. 18

Sam se koncentroval na výraz ve tvářích voják kde stál, dobrý výhled. Jejich přimhouřené oči

valy, že to dopadne špatně. Dav, oslněný dočasným vítězstvím, nevěnov:

pozornost. Mvslím že b)'Chom měli i'ít o něco dál..." rušen výstřely z pušek. S nacvičenou přesnosti k rameni a nazdařbuh stříleli do vzduchu, aby v Nezabralo to. Ohlušující salvy zastavily lidi je "

,J

'

kročili vpřed.

Nějaký muž udělal pohyb, jako by chtěl yyn zbraň

z ruky. „Hlupák," zasyčel Sam. Služebná na něho \rl „Nikdy se nepokoušejte odzbrojit muže, kter opět přerušena, protože vojáci přestali mít ke zvedli zbraně, znovu vystřelili do daYu, ale tcn1

ností. Sam vzal služku za loket, aby spolu s ním přikovaná, fascinovaná morbidní situací. Strach někdy vede k problémům. Ne vždy Zf na ramena a utekli do bezpečí. Někdy jste s1 k tomu, co se děje kolem. Ratatata! Zbraně znovu vypálily a kamen) a vojáky. Některé dokonce zasáhly spoutané osvobodit. „Slečno, prosím vás." Sam zatahal dívku za

otočila ' tentokrát se zmaten{·m výrazem v obli , . Není vám dobře slečno?" zeptal se Sam, i ,, '

americké angličtině nebude rozumět, stejně ja rozumět velštině.

Místo odpovědi sklopila zrak. Cprostřed bi skvrna. Bez rozmýšlení popadl dívku do n: od celé té vřavy směrem ke kapli, jejíž věže up 19

Christz11e Trent

Vraž.t!J aristokratek

kt ho v tom okamžiku přiměl k tomu, že prostu-

,e.

rameni. ,,Podívejte se tamhle. Je tam vyvýšené dostat a počkáme, až se to tu trochu uklidní." li hradbou drsných začernalých zdvižených pěstí dí, kteří jeden druhého povzbuzovali svou fru-

1

stejný nápad a hledalo útočiště na vyvýšenině místo bylo dostatečně vysoko a nenacházeh• se

J

;

;

Sam se koncentroval na výraz ve tvářích vojáků, na které měl z místa, kde stál, dobrý výhled. Jejich přimhouřené oči a sevřené rty vyjadřo­ valy, že to dopadne špatně. Dav, oslněný dočasným vítězstvím, nevěnoval mu žům se zbraněmi pozornost. ,,:\:Iyslím, že bychom měli jít o něco dál. .. " začal Sam, ale byl pře­ rušen výstřely z pušek. S nacvičenou přesností přiložili vojáci zbraně k rameni a nazdařbůh stříleli do vzduchu, aby vystrašili dav. Nezabralo to. Ohlušující salvy zastavily lidi jen na chvíli. Pak zas vykročili vpřed.

:em a tucet dalších vyškrábali na kopec, Samovi taré zranění nohy. Neměl rád tuhle připomínku ný, jako býval v dobách před občanskou válkou. :rou odhadonl tak na patnáct, ale s ohledem enost došel k závěru, že by jí mohlo být i dvacet. Jenou šedou uniformu, což Samovi napovědělo, ic společného. Dívka k němu obrátila vyděšené ,u velštiny.

. být služebnou nějaké paní ve městě a do davu 1 a Eustace. Když dokončila své nesrozumitelné ma své tělo, třásla hlavou a pozorně sledovala,

lší horníci a lidé z města. Sam odhadoval, že ten '-.em do věznice ve Flint Castle pozorují určitě

chvíli, kdy několik přihlížejících hodilo na poli~den zasáhl jakéhosi důstojníka do čela. Po tváři ~k kn·e, což vyvolalo v davu výbuchy nadšení. mtaných \·ězňů se nad policistovým zraněním J byl jen výraz úlevy, že kámen nezasáhl jeho \·al další v ulici k tomu, že sebrali ze země ostré ;měchem házet. 18

Nějaký

muž udělal pohyb, jako by chtěl vyrvat nejbližšímu vojákm·i z ruky. ,,Hlupák,;, zasyčel Sam. Služebná na něho vrhla nechápavý pohled. „Nikdy se nepokoušejte odzbrojit muže, který..." Samova slova byla opět přerušena, protože vojáci přestali mít kontrolu nad situací, pozvedli zbraně, znovu vystřelili do davu, ale tentokrát cíleně a s rozhodností. Sam vzal služku za loket, aby spolu s ním ustoupila, ale stála jako přikovaná, fascinovaná morbidní situací. Strach někdy vede k problémům. Ne vždy způsobí, abyste vzali nohy na ramena a utekli do bezpečí. Někdy jste strachy naprosto neteční k tomu, co se děje kolem. Ratatata! Zbraně znovu vypálily a kameny a suť lítaly na policisty a vojáky. Některé dokonce zasáhly spoutané vězně, které chtěl dav osvobodit. Slečno prosím vás." Sam zatahal dívku za ruku. Znovu se k němu " ' otočila, tentokrát se zmateným výrazem v obličeji. „Není vám dobře, slečno?" zeptal se Sam, i když měl obavy, že jeho americké angličtině nebude rozumět, stejně jako on měl problémy pozbraň

rozumět velštině.

Místo odpovědi sklopila zrak. Cprostřed břicha se jí rozlévala rudá skvrna. Bez rozmýšlení popadl dívku do náručí a rozběhl se pryč od celé té vřavy směrem ke kapli, jejíž věže upoutaly jeho pozornost. 19

Christine Trent

1

kvúli jejím, ať už reálným, nebo vsugerova-

Historie může být pro spisovatele velmi nepo(apadají do jeho konceptu. Již jsem se zmínila sem kvůli svému příběhu změni la. Proto munarozeniny královny Viktorie byly 24. května. lesát)·ch narozenin se konaly 2. června roku 1epokoje v Moldu ve Walesu. Proto jsem posunin o měsíc později, aby to vyhovovalo mému

CHRISTINE TRENT

~

Z anglického originálu A VlRTCOUS DEATH vydaného nakladatelstvím Kensington Publishing Corp., N. Y., 2014 přelož il a Hana Vališová Vydalo Nakladatelství BRÁNA, a. s., Nad Vinným pocokem 4, 101 00 Praha 10, jako svou 1090. publikaci Obálku navrhla Diana Delevová Odpovědná redaktorka Nicole Škorpilová

,braná bibliografie

.ffiths, ~fike. The Mold Tragedy of 1869. ~ Carreg Gwalch, 2001. lain and Simple. n, 1996.

oria's Daughters. Griffin, 1998

en Viccoria's Other World.

16.

278

Technická redakce Vlasta :\:fachová Sazba Patricie Císlerová ECROPRINT a.s. Stran 280 Vydání první Praha 2017 info@brana-knihy.cz www.hrana-knihy.cz Připojte

se k nám na Facebooku

Knihy z Nakladatelství BRANA si můžete objednat nebo zakoupit také na naší adrese po dohodě s obchodním oddělením