HORTENSIE , MALINOVA Jitka Ludvíková
ILUSTRACE
Valerie Brůnová
NAKLADATELSTVÍ
BRÁNA
j
Jitka Ludvíková
HORTENSIE MALINOVÁ Ilustrace Valerie Brůnová Vydalo Nakladatelství BRÁNA, a. s., Nad Vinným potokem 1148/4, 101 00 Praha 10, jako svou 1083. publikaci Obálku navrhla Valerie Brůnová Odpovědná redaktorka Tereza Tomášková Technická redakce Vlasta Machová Sazba: www.aper-grafika.cz Tisk a vazba Finidr, s.r.o., český Těšín Stran 136 Vydání první Praha 2017 info@brana-knihy.cz www.brana-knihy.cz
(I Připojte se k nám na Facebooku Knihy z Nakladatelství BRÁNA si můžete objednat nebo zakoupit také na naší adrese po dohodě s obchodním oddělením
o Aničku :J.ěti,
'Odružství
Dneska je 1. července a začínají školní prázdniny. Nejlepší dva měsíce v celém roce! Za prvé: Nemusím brzy vstávat. Za druhé: Nemusím chodit slušně oblékaná. Za třetí: Nedostávám poznámky od pana učitele Krkavce. Za čtvrté: Nemusím být brzo v posteli. To je přece dost důvodů, aby dítě prázdniny milovalo. Ale mně, Lindě Masterhánové, se přihodilo ještě něco úžasnějšího! Přesně tři úžasné věci. Jednak jsem nepropadla zpátky do páté třídy (což by prázdninovou pohodu významně narušilo). Jednak se k nám přistěhovali Anna a Hugo. A to nejdůležitější ze všeho bylo mé seznámení s Hortensií Malinovou.
5
e Sluníčko ostře
svítilo. ale to v červenci není mc neobvyklého. Neobvyklé bylo jít v tuhle dobu do muzea. Do muzea se chodí na podzim. když je venku plískanice a nelze podnikat jiné zábavné věci. Ne v létě. V létě se mají dělat lumpárny a domů se má chodit jenom na jídlo, případně spát. To si ovšem nemyslí moje maminka, která mně, Anně a Hugovi koupila lístky do muzea. Ne do muzea kuriozit nebo UFO. což by celkem zábavné být mohlo, ale do muzea slavných lidí. Já, Anna ani Hugo jsme nikoho z těch, které ukazovali na výstavě, neznali a zdržovat se čtením popisek se nám nechtělo. jsou přece prázdniny. Shodli jsme se, že vycpaná zvířata jsou zábavnější než expozice vycpaných slavných lidí. a jak nejrychleji to šlo, prokličkovali jsme k východu . .,Co ted?" zeptala se Anna a povytáhla úzká ramínka tak vysoko, že narazila do tenoučkých rezavých copanů. Stejný pohyb udělal i Hugo, aniž by cokoli řekl . .,Půjdeme do parku," navrhla jsem a rozeběhla se klikatými ulička mi starého města směrem k velkému parku. Běžela jsem pomalu, aby mi dvojčata stačila. Zastavila jsem se až před velkou železnou branou. zdobenou tepanými liliemi. .,Máme štěstí.je odemčeno," zavěsila jsem se celou vahou na jednu z největších klik, kterou jste kdy viděli, a západka za mučivého skřípění povolila. Anna i Hugo si zacpali uši. Vypadali jako dvě stejné opičky. Hubené opičky v slavnostních šatech s velkou kulatou rezavou hlavou, malým pihatým nosíkem a zelenýma očima. Nikdy jsem neviděla sourozence vypadající na chlup stejně. Zasmála jsem se: }ly jste tak stejní, že byste mohli jezdit s cirkusem. Nebo být v muzeu kuriozit." 6
„Jsme jednovaječná dvojčí Od té doby, co přijel.ještě ne1 Moc jsem toho o jednovaj jsem si myslela, že jsou vždy kdyby byl Hugo holka a z nás také fajn. Doufám! „Párkrát jsem si tady rozt špičky lilií . .,Dejte si na to po
!rvenci není nic neobvyklélo muzea. Do muzea se chodí l nelze podnikat jiné zábavné npárny a domů se má chodit
(terá mně, Anně a Hugovi kouiozit nebo UFO, což by celkem mých lidí. Já, Anna ani Hugo výstavě, neznali a zdržovat se přece prázdniny. Shodli jsme než expozice vycpaných slavčkovali jsme k východu. 1la úzká ramínka tak vysoko, copanů. Stejný pohyb udělal
,.Jsme jednovaječná dvojčata," poučila mě Anna a Hugo přikývl. Od té doby, co přijel.ještě nepromluvil. Moc jsem toho o jednovaječných dvojčatech nevěděla. Až do teď jsem si myslela, že jsou vždy stejného pohlaví. Možná by bylo lepší, kdyby byl Hugo holka a z nás byla holčičí parta, ale mít „brášku" bude také fajn. Doufám! „Párkrát jsem si tady roztrhla kalhoty," ukázala jsem na železné špičky lilií. .. Dejte si na to pozor, příště může být zamčeno. Ten park
rozeběhla
se klikatými ulička arku. Běžela jsem pomalu, aby až před velkou železnou brae štěstí.je odemčeno," zavěsila ích klik, kterou jste kdy viděli, ila. ako dvě stejné opičky. Hubené 1 kulatou rezavou hlavou, ma1a. Nikdy jsem neviděla souro1ála jsem se: }Jy jste tak stejní, být v muzeu kuriozit." 7
je soukromý." Věděla jsem od pana učitele Krkavce, že se do parku nesmí chodit, ale protože zde není nic takového napsáno, nechala jsem si tu informaci pro sebe a zabouchla za námi bránu. Pokaždé, když jsem v parku, připadám si jako v jiném světě. Nevím, čím to je, protože na první pohled se jedná o úplně normální park. Zelený trávník je protkán voňavým lučním kvítím a staré mohutné stromy mluví řečí ptáků, kteří si v jejich korunách postavili svá hnízda, jako kdekoli jinde. Přesto vím, že je tu ukryto něco magického, jenom se mi nepodařilo přijít na to, co to je. Cítila jsem, že podobný pocit mají i Anna a Hugo. Zírali před sebe a já zaregistrovala, že se zčistajasna maličko pousmáli. .,Je to tu skoro jako v Africe," řekl Hugo svoji první větu od té doby, co jsem ho včera prvně viděla na nádraží. .,Je to tu lepší než v Africe!" chytla jsem Annu a Huga za ruku a rozeběhla se s nimi dlouhou kaštanovou alejí vedoucí do středu parku. .. Možná společně odhalíme, jaké tento park skrývá tajemství." Na zádech mi naskočila husí kůže při představě, že se to konečně povede. Pokouším se o to poslední dva roky. A nic. Jen patery roztržené kalhoty, co měsíc rozbité koleno a nesčetněkrát soda od maminky za pozdní příchod k večeři. ,,Tajemství?" zajímal se Hugo. „Ano. Tajemství," odpověděla jsem co nejzáhadněji, abych skryla vlastní napětí. ,,Co všechno víš?" „Moc toho není," přiznala jsem, ,,ale jsem na dobré stopě. Prý ten park patří někomu moc slavnému." .,Snad ne někomu z těch vycpaných lidí?" ušklíbla se Anna. ,,Ne, tahle osoba je živá." 8
„Tak kdo to je?" vyhrkli o „To si nejsem jistá," řekla vit, říká se jen, že ta osobaj „Ty jsi nepátrala?" zeptal ,,Pátrala, ale neúspěšně., bezpečná, něco jako série\ jsem nové slovo, které jse1 hodíjej použít. „Excentrická?" zeptala se „Excentrická - jako mag na čelo . „Jo, jako magor," souhlas slýchávala. „Anebo vůbec neexistujE po trávě," řekla Anna a vys: „To si nemyslím," zašepta Tu velkou kamennou for rové výšky, jsem viděla sné psat: hranatá, široká asi jal slunečníkem, která ze své] vodu. Ale dnes bylo všechno j ba s roztaženým slunečníl velryby stál ještě někdo. S vodu na sebe, velrybu i na ně . Chvíli jsme mlčky zíra: z knihy. Vytržená stránké knihy. Tak neskutečné.
~le Krkavce, že se do parku nemvého napsáno, nechala jsem . námi bránu. n si jako v jiném světě. Nevím, jedná o úplně normální park. čním kvítím a staré mohutné 1 korunách postavili svá hnízje tu ukryto něco magického, to je. ti..nna a Hugo. Zírali před sebe tličko pousmáli. go svoji první větu od té doby,
LŽÍ.
~m Annu a Huga za ruku a roalejí vedoucí do středu parku. !nto park skrývá tajemství." ředstavě, že se to konečně poky. A nic. Jen patery roztržené :;četněkrát soda od maminky
:o
nejzáhadněji,
jsem na dobré
abych skryla
stopě.
ldí?" ušklíbla se Anna.
Prý ten
,.Tak kdo to je?" vyhrkli oba současně . ..To si nejsem jistá," řekla jsem po pravdě, "nikdo o tom nechce mluvit, říká se jen, že ta osoba je velmi zvláštní." ..Ty jsi nepátrala?" zeptal se zklamaně Hugo. ,.Pátrala, ale neúspěšně. Všichni mlčí jako hrob. Buď je ta osoba nebezpečná, něco jako sériový vrah, nebo je tak excentrická," použila jsem nové slovo, které jsem včera slyšela v rádiu a přišlo mi, že se hodí jej použít. ,.Excentrická?" zeptala se Anna. „Excentrická - jako magor," řekl veledůležitě Hugo a zaklepal si na čelo. „Jo, jako magor," souhlasila jsem s Hugem. I to jsem coby detektiv slýchávala. ,,Anebo vůbec neexistuje a majitel nechce, aby mu někdo dupal po trávě," řekla Anna a vyskočila na lavičku. ,.To si nemyslím," zašeptal Hugo a ukázal na fontánu. Tu velkou kamennou fontánu, ze které prýštila voda do osmimetrové výšky, jsem viděla snad tisíckrát. I poslepu bych ji dovedla popsat: hranatá, široká asi jako náš obývák, uprostřed obří velryba se slunečníkem, která ze svého hřbetu bez přestání chrlí křišťálovou vodu. Ale dnes bylo všechno jinak. Uprostřed fontány nestála velryba s roztaženým slunečníkem. Tedy stála, ale nebyla jediná. Vedle velryby stál ještě někdo. Stál - hopsal, poskakoval. tancoval, cákal vodu na sebe, velrybu i na všechny strany, aniž by si připadal divně. Chvíli jsme mlčky zírali na ten obrázek. Zdálo se to jako výjev z knihy. Vytržená stránka z nějakého komiksu nebo pohádkové knihy. Tak neskutečné.
9
Kdo je Hortensie Malinová a kam zmizela? Co znamená zkratka KAA? Koho chrání pan učitel Krkavec? Kdo bydlí ve velkém bílém domě? Jaké tajemství hlídá strážce pokladu? Co je na dně studny? Jah.t:: J~uu J:JOSvátné artetakty? Komu hrozí nebezpečí? Jak zachránit knihy? Všechny tyto záhady musí vyřešit tři jedenáctiletí sourozenci Linda, Anna a Hugo. Bohužel mají velmi málo času a nepřítel má velký náskok.