0275615

V NAKLADATELSTVÍ BR..\ 'I

JYesmíš

mě milor>at <Prokletý tanzanit Monika Wurmová Ze slovenského originálu NESMIEŠ MA MILOVA Ť, Prekliaty tanzanit vydaného Nakladatelstvím Brána, Praha, 2016 přeložila Hedvika Mojžíšová Vydalo Nakladatelství BRÁNA, a. s., Nad Vinným potokem 4, IOI 00 Praha I O, jako svou 1080. publikaci Obálku navrhla Libuše Bartošková Odpovědná redaktorka Nicole Škorpilová Grafická úprava a technická redakce Vlasta Machová Sazba Q point Praha Tisk a vazba Finidr, s. r. o., Český Těšín Stran 304 Vydání první Praha 2017

memz <Bari, v

info@-brana-knihy.cz www.brana-knihy.cz Připojte

se k nám na Facebooku

Knihy z Nakladatelství BRÁNA si mužete objednat nebo zakoupit také na naší adrese po dohodě s obchodním oddělením

l\AKL

__~ _

, _

www.brana-knihy.c

Prokletý tanZ!lnit

1. KAPITOLA

Originální vydání: NESMIEŠ MA MILOVAŤ Prekliaty tanzanit

Přeložila

Hedvika Mojžíšová

Podle vzoru Arthurovy košile a kalhot jsem ušila 1 se mi začal smát, když mě v mém novém výtvoru uv Nazval mě růžovým panáčkem. Zlobilo mě, když se jsem zaútočila na jeho hruď, dokud se nepřestal chi ohýbal v bocích. ,, Popravdě jsem očekával, že si ušiješ šaty. děvčata, "pokoušel se mi vysvětlit důvod svého smíc ze sebe věci, které jsem vytvořila vlastníma rukama, Neuměla jsem ušít šaty, protože jsem je na sobě ni jsem je ani nikdy neviděla. Bosýma nohama jsem zu dek své několikadenní práce. Uražená jsem padla r do klubíčka jsem zklamaně plakala. Bylo mi to moc nelíbil. Arthur za mnou nakonec přišel a sedl si na krc. v kajutě nákladní lodi, která nabízela cestujícím je, Pohladil mě po rozcuchaných vlasech. „ Ušijeme pro tebe šaty, pokusím se ti pomoct. 1 zkusíme to. Společně. Jsi překrásná. Šaty ti budou s Nechtěl jsem tě urazit, ty moje kučeravá hlavičko, "; Jeho hlas zněl důvěryhodně. Nikdy jsem se na něho nedokázala hněvat do, ne dlouho. Natočila jsem hlavu jeho směrem. Vid opustila koutek mého oka. Setřel ji svým prstem. ) po hněvu. Usmívala jsem se na něho. Rozcuchal n a políbil mě do nich. Vtom mi položil nečekanou o, někoho, Ashanti?" Na malý moment jsem se zamyslela, abych moi vědět.

© Monika Wunnová, 2016

Translation © Hedvika Mojžíšová, 2017 © Nakladatelství Brána, 2017

„ Miluji svoji matku a svého náčelníka, i kdyžjsoz a také vás, pane Lamberte ... Aaah, prales není človE rychle jsem se opravila. Usmál se. Byl tak hezký, lu uviděla svůj vlastní odraz.

ISBN 978-80-7243-969-0

5

Prokletý tanzanit

1. KAPITOLA

vá

Podle vzoru Arthurovy košile a kalhot jsem ušila prostý oblek. Arthur se mi začal smát, když mě v mém novém výtvoru uviděl stát před sebou. Nazval mě růžovým panáčkem. Zlobilo mě, když se mi vysmíval. Pěstmi jsem zaútočila na jeho hruď, dokud se nepřestal chichotat, až se smíchy ohýbal v bocích. „Popravdě jsem očekával, že si ušiješ šaty. Oděv vhodný pro děvčata, "pokoušel se mi vysvětlit důvod svého smíchu. Rozzlobeně jsem ze sebe věci, které jsem vytvořila vlastníma rukama, strhla. Neuměla jsem ušít šaty, protože jsem je na sobě nikdy neměla a zblízka jsem je ani nikdy neviděla. Bosýma nohama jsem zuřivě podupala výsledek své několikadenní práce. Uražená jsem padla na postel. Zkroucená do klubíčka jsem zklamaně plakala. Bylo mi to moc líto, že se můj oděv nelíbil. Arthur za mnou nakonec přišel a sedl si na kraj spartánské postele v kajutě nákladní lodi, která nabízela cestujícím jen základní vybavení. Pohladil mě po rozcuchaných vlasech. „ Ušijeme pro tebe šaty, pokusím se ti pomoct. Neslibuji mnoho, ale zkusíme to. Společně. Jsi překrásná. Šaty ti budou slušet víc než kalhoty. Nechtěl jsem tě urazit, ty moje kučeravá hlavičko, " snažil se mě uklidnit. Jeho hlas zněl důvěryhodně. Nikdy jsem se na něho nedokázala hněvat doopravdy a už vůbec ne dlouho. Natočila jsem hlavu jeho směrem. Viděl, jak poslední slza opustila koutek mého oka. Setřel ji svým prstem. V tom momentě bylo po hněvu. Usmívala jsem se na něho. Rozcuchal mi neposlušné kučery a políbil mě do nich. Vtom mi položil nečekanou otázku: ,,Líbala jsi už někoho, Ashanti?" Na malý moment jsem se zamyslela, abych mohla co nejlépe odpovědět.

žíšová, 2017 7

„Miluji svoji matku a svého náčelníka, i když jsou mrtví, miluju prales a také vás, pane Lamberte ... Aaah, prales není člověk, zapomněla jsem," rychle jsem se opravila. Usmál se. Byl tak hezký, když jsem v jeho očích uviděla svůj vlastní odraz. 5

Prokletý tan~nit

Monika Wurmová „ Možná jsem ti položil špatnou otázku, Ashanti. Chci vědět, zda jsi už

milovala nějakého muže, nebo chlapce, kterého sis jednoho dne měla vzít za muže. Dozvěděl jsem se, že domorodci vdávají svoje děti poměrně brzy. " Zamrkala jsem na něho, ale neodpověděla jsem. ,.Nechceš mi to říct?" naléhal Arthur. .. Nevím, jestli vám dobře rozumím, pane Lamberte. Proto jsem ticho. " Byla to pravda.jeho otázku jsem opravdu nechápala. Arthur mávl rukou. ,. Zapomeň na to, je ti jenom jedenáct, nebo dvanáct let. Je pochopitelné, že nevíš, na co narážím. " Jenže já jsem byla zvědavá. Chtěla jsem vědět, co tím myslel. ,. Tak mi to vysvětlete!" řekla jsem hlasitěji. lehla jsem si na záda, abych ještě lépe viděla do jeho tváře. Vůbec mi nevadilo, že jsem byla úplně nahá. Ruce jsem si založila za hlavu a čekala jsem, až začne vyprávět. „ Zamilovat se, znamená, že toužíš, aby člověk, kterého máš ráda, byl stále s tebou. "Po vyslovení této věty jsem ho objala okolo pasu. „ Vás miluji, jenom vás, pane Lamberte. Chci, abyste byl stále se mnou!" Arthur mě hladil po kůži na zádech. „Je to dobré, nebo špatné někoho milovat, pane?" vyvalila jsem na něho velké oči, protože Arthur byl nějaký smutný. Pokrčil rameny. ,.Někoho milovat je krásné, ale láska s sebou přináší i mnoho bolesti." Přikyvovala jsem mu. ,. Máte pravdu, milovala jsem mámu, i starého náčelníka, a když zemřeli, tak mě to uvnitř hrozně bolelo. " Chlácholivě se na mě podíval. ,, Víš, Ashanti, je rozdíl milovat matku a milovat muže. Chtěl jsem vědět, jestli jsi už ... " Arthur si lehl na bok vedle mě. Čekala jsem, co bude říkat dále. Ráda jsem poslouchala jeho hlas, který mě uklidňoval. Rukou sáhl na moje bři­ cho, ukazovákem obkreslil můj pupek. Polechtalo mě to a nahlas jsem se zasmála, zatím co on byl pořád vážný. ,.Láska mezi mužem a ženou je jiná než ta mezi rodičem a dítětem." Serióznějsempřikývla. ,.A ... ajaká? Jakjiná?" Moje otázka ho nutila rázně nadzdvihnout obočí. Zavrtěl se, dnes se mu věci vysvětlovaly hůře než jindy. ,.Pod vlivem lásky mezi mužem a ženou vznikají intimní chvíle v podobě spojení jejich těl." Už jsem asi rozuměla. ,.Ach vím. Máte na mysli znásilnění. Máma mě vždy chránila před muži, kteří znásilňovali zotročené ženy. I moji matku znásilni/i. Mnohokrát. Tak vznikají děti. Mám pravdu?" 6

Arthur se chytil zoufale za hlavu. Zhluboka se ne. další přímou otázku . .. Byla jsi někdy znásilněná?" S, odpověď.

„Kdybyste mě nebyl tehdy zachránil, tak by mě Arthur mé poslouchal dále. ,, Udělal to někdo předtím ? Nějaký jiný muž? záporně hlavou. ,.Ale vždyť ses jednou zmiňovala, Žť dotýkali." Nechápala jsem, proč mu na tom tak moc záleže jsem dále. ,,Nelžu, pane. Jiní se mě dotýkali, to je pn z tábora jako vy. Musela jsem jim sloužit jako otro/..ym těla, ale nikdy mě neznásilnili. Ten stařec už nemoh s červenými vlasy jsem utekla, protože mě chtěl vzít jako vy. Tehdy jsem se dala na útěk z tábora a v ten ' zastřeli/i matku. " Bylo mi do pláče, když jsem si na to mi zalily horkými slzami. „Slibuji ti, že u mé tě nikdo neznásilní. Nikdo s Budu tě ochraňovat, kvítečku můj nevinný. Ale musím naučit. Například poopravit tvůj pohled na vznik dětí. znásilněním, ale spojením dvou lidí, kteří se mají ráa milují. Všechno dobrovolně, bez násilí a dokonce : pěkn_v akt lásky mezi ženou a mužem. " To bylo popr něco o aktu, prostřednictvím kterého děti vznikají. ,.A jaké to je? Popište mi to?" Arthur se zasmál." .. To se nedá, "protestoval. ,. Tak mi to ukažte! " Arthur svraštil čelo. Dotkl se, je palcem. „ Tak rád bych ti to ukázal, ale nemůžu. " Vtom a =akry l moje nahé tělo, i když bylo v kajutě velmi hor „A proč mi to nemůžete ukázat?" nedala jsem m povzdechl. ,. Kladeš mi takové otázky, děvče moje ... " Jenže já jsem chtěla vědět víc o těchto věcech. J nezažila nic pěkného, proto jsem prahla po něčem Arthur začal vyprávět. ,,Já jsem nezačala," bránila jsem ho, aby mi něco pěkného mezi mužem a ženou uk 7

Monika Wurmová

'i položil špatnou otázku, Ashanti. Chci vědět, zda jsi už ' muže, nebo chlapce, kterého sis jednoho dne měla vzít jsem se, že domorodci vdávají svoje děti poměrně brzy." ' na něho, ale neodpověděla jsem. J říct?" naléhal Arthur.

1ám dobře rozumím, pane Lamberte. Proto jsem ticho. " !10 otázku jsem opravdu nechápala. Arthur mávl rukou. 1 0 , je ti jenom jedenáct, nebo dvanáct let. Je pochopi~o narážím."

1Jyla zvědavá. Chtěla jsem vědět, co tím myslel. ,, Tak r-ekla jsem hlasitěji. Lehla jsem si na záda, abych ještě ) tváře. Vůbec mi nevadilo, že jsem byla úplně nahá. la za hlavu a čekala jsem, až začne vyprávět. znamená, že toužíš, aby člověk, kterého máš ráda, byl 1yslovení této věty jsem ho objala okolo pasu. nom vás, pane Lamberte. Chci, abyste byl stále se hladil po laiži na zádech. ebo špatné někoho milovat, pane?" vyvalila jsem na 'ože Arthur byl nějaký smutný. Pokrčil rameny. rtje krásné, ale láska s sebou přináší i mnoho bolesti." n mu. .. Máte pravdu, milovala jsem mámu, i starého •mřeli, tak mě to uvnitř hrozně bolelo. " 1a mě podíval. ,, Víš, Ashanti, je rozdíl milovat matku 'ěljsem vědět, jestlijsi už ... " bok vedle mě. Čekala jsem, co bude říkat dále. Ráda ho hlas, který mě uklidňoval. Rukou sáhl na moje bři1kreslil můj pupek. Polechtalo mě to a nahlas jsem se >n byl pořád vážný. ,,Láska mezi mužem a ženou je 'čem a dítětem. " ikj,vla. ,,A ... ajaká? Jakjiná?" nutila rázně nadzdvihnout obočí. Zavrtěl se, dnes „aly hůře než jindy. ,, Pod vlivem lásky mezi mužem 1mí chvíle v podobě spojení jejich těl. " ně/a. .,Ach vím. Máte na mysli znásilnění. Máma mě méi, kteří znásilňovali zotročené ženy. I moji matku ·t. Tak vznikají děti. Mám pravdu?" 6

Prokletý tanzanit Arthur se chytil zoufale za hlavu. Zhluboka se nadechl a položil mi další přímou otázku. ,,Byla jsi někdy znásilněná?" S napětím čekal moji odpověď.

,,Kdybyste mé nebyl tehdy zachránil, tak by mě určité znásilnili." Arthur mé poslouchal dále. „ Udělal to někdo předtím? Nějaký jiný muž?" Zakroutila jsem záporně hlavou. ,,Ale vždyť ses jednou zmiňovala, že se tě už jiní muži dotýkali." Nechápala jsem, proč mu na tom tak moc záleželo, ale odpovídala jsem dále. ,,Nelžu, pane. Jiní se mě dotýkali, to je pravda. Byli to běloši z tábora jako vy. Musela jsem jim sloužit jako otrokyně. Dotýkali se mého těla, ale nikdy mé neznásilnili. Ten stařec už nemohl a tomu druhému s červenými vlasy jsem utekla, protože mě chtěl vzít do Belgie s sebou jako vy. Tehdy jsem se dala na útěk z tábora a v ten samý den mi běloši zastřeli/i matku. " Bylo mi do pláče, když jsem si na to vzpomněla. Oči se mi zalily horkými slzami. ,,Slibuji ti, že u mě tě nikdo neznásilní. Nikdo se té ani nedotkne. Budu tě ochraňovat, kvítečku můj nevinný. Ale musím té toho ještě hodné naučit. Například poopravit tvůj pohled na vznik děti. Děti nevznikajijen znásilněním, ale spojením dvou lidí, kteří se mají rádi, nebo se dokonce milují. Všechno dobrovolně, bez násilí a dokonce s potěšením. Je to pěkný akt lásky mezi ženou a mužem. " To bylo poprvé, co jsem slyšela něco o aktu, prostřednictvím kterého děti vznikají. ,,A jaké to je? Popište mi to?" Arthur se zasmál. " ,, To se nedá, "protestoval. „ Tak mi to ukažte!" Arthur svraštil čelo. Dotkl se mých rtů a pohladil je palcem. „ Tak rád bych ti to ukázal, ale nemůžu. " Vtom sáhl po přilaývce a zakryl moje nahé tělo, i když bylo v kajutě velmi horko. „A proč mi to nemůžete ukázat?" nedala jsem mu pokoj. Nahlas si povzdechl. ,,Kladeš mi takové otázky, děvče moje ... " Jenže já jsem chtěla vědět víc o těchto věcech. Poslední roky jsem nezažila nic pěkného, proto jsem prahla po něčem příjemném, o čem Arthur začal vyprávět. ,,Já jsem nezačala," bránila jsem se a prosila jsem ho, aby mi něco pěkného mezi mužem a ženou ukázal. 7

Monika Wurmová „Jsiještě dítě, i když tvoje postava říká něco jiného. " Všimla jsem si jeho oteklé nohavice a jeho zvláštního pohledu. Ale nebála jsem se ho. Věděla jsem, že on mi nikdy neublíží. „Nejsem dítě. Mám už měsíční krvácení a v kmenu by mě už chystali na vdavky. Tak mi nic neříkejte o dítěti. Říkala jsem vám, že jsem dospěla už dávno, protože jsem musela. "Ze vzteku jsem ze sebe skopla deku, kterou mě zakryl. „Dobře, ukážu ti něco, ale ne všechno. Jen proto, abys viděla, že vztah mezi mužem a ženou může být také pěkný. " Arthur mi položil svoji dlaň na břicho. Jeho ruka kontrastovala s moji hnědou kůži. Pohladil mě po něm. ,,Jaké to bylo?" zjišťoval moje pocity. ,, Pěkné, " odvětila jsem s úsměvem. „ Vidíš a takto se muž dotýká ženy, kterou má rád." Přikývla jsem. ,, Žena se muže dotýká též?" Arthur byl z mých otázek trochu mimo, mlčel. ,, Chci to vědět! Doteď jsem si myslela, že děti přicházejí na svět jen prostřednictvím násilí. ij; jste mi řekl, že je to jinak. Tak mi to dopovězte!"

Arthurovi se rozechvěl spodní ret. ,, Ty jsi tak nevinná, Ashanti. " Podívala jsem se na něho a trvala jsem na tom, aby odpověděl. ,,Ano, žena se dotýká muže také. Po celém těle," konečně pokračoval. Chopila jsem se iniciativy. Obě dlaně jsem položila na jeho hruď. „Dělám to správně?" Ztěžka polkl, viděla jsem, jak se mu pohnul hrtan. Pohladila jsem ho stejně jako on mě předtím. „Ano, velmi dobře, ale muž a žena jsou v soukromí nazí." Začala jsem rozepínat knoflíky jeho košile. Nebránil mi v tom. „Já už nahá jsem, " vyslovila jsem s úsměvem, když jsem si položila dlaně na jeho kůži a pohladila jsem ho po hnědých chloupcích. ,,Je to takhle dobře?" zeptala jsem se ho, když zasténal. Rozechvěně přikývl. Muselo to být příjemné, protože to řekl tak něžně. „A co ještě dělají muž a žena, když jsou nazí?" Arthur pootevřel víčka, byl nějaký malátný. „Líbají se," hlesl. To jsem si pamatovala. Protože ten stařec líbal rád moje tělo. „ Všude?" zjišťovala jsem podrobnosti. Přikývl. Tak jsem ho políbila na hruď. Když moje rty dopadly na jeho kůži, trhl sebou . .,Bolí to?" lekla jsem se, že jsem mu ublížila. 8

Prokletý tanzgnit

„Ne, zlatíčko, nebolí to. Je to velmi příjemné." BJ se mu to Ubilo. ,. Teď vy, pane. " Arthur se na mě podíval zvláštním pohledem, ze kt za/a nic vyčíst, ale který byl zvláštní. ,.Polibte i vy mě," opět jsem ho vyzvala. Lehl, rovně jako lať a čekala jsem. Arthur se po chvíli pře, Naklonil se nade mě a pohladil mi hořící líce. Také je1 zrazovaly to drobné kapičky potu na jeho čele. ,.Muž a žena jsou zvyklí líbat se na ústa," špitl mý; pootevřela jedno vičko. „Dobře, polibte mě tedy na ústa." Našpulila jsem kdysi očekávala polibek od matky. ,.Ale muž se ženo1 Ashanti, " chichotal se Arthur. Uvolnila jsem tedy ús na něho podívala, neuvědomujíc si jeho silnou ruku o ,.Žádný muž těještě nikdy nepolíbil na ústa?" Razantně jsem zakroutila hlavou. ., Ne, ještě nikdo Byla to pravda. Ani žádný mladík, kterého mi kdy j ako mého snoubence, se mě nedotkl. „Dobře tedy. Políbím tě. Přivři vička," pošeptal sem. Poslechla jsem. Najednou jsem se začala chvět k sobě bliž ke své žhnoucí hrudi. Nic jsem neviděla prostřednictvím hmatu. Velmi jsem toužila otevřít oči rej je tak křečovitě!" přikázal něžně. Pootevřela jsem pocítila něco měkkého a horkého. Uvědomila jsem ' j eho ústa, která na malý okamžik spočinula na mýc, j 5em oči. „Líbilo se ti to?" Zeširoka jsem se na něho usmálc „ Bylo to překrásné, pane. " Silně jsem ho objala. 1 nikdy nep ustila, když najednou začal vyprávět o svojí. A!ihanti. Nikdo se nesmí dozvědět, že jsem se tě tak!. jsem tě p olíbil. V naši společnosti se takovéhle věc, slib, že všechno zůstane jen mezi námi. Je to důležité i Z j eho slov mi bylo náhle nějak smutno. Ale i tak, do\'Un_í•slib. .,Nebojte se, pane, nikdy bych vás nezrat Po chvilce ticha jsem mu položila naléhavou otáz 9

Monika Wi,rmová

'ě, i když tvoje postava říká něco jiného. " Všimla jsem si

1vice a jeho zvláštního pohledu. Ale nebála jsem se ho. on mi nikdy neublíží.

'. Mám už měsíční krvácení a v kmenu by mě už chystali 1i nic neříkejte o dítěti. Říkala jsem vám, že jsem dospěla e jsem musela. "Ze vzteku jsem ze sebe skopla deku, kte-

žu ti něco, ale ne všechno. Jen proto, abys viděla, že n a ženou může být také pěkný. " 'ožil svoji dlaň na břicho. Jeho ruka kontrastovala s mojí rladil mě po něm. ,,Jaké to bylo?" zjišťoval moje pocity. •ětila jsem s úsměvem.

'se muž dotýká ženy, kterou má rád "Přikývla jsem. ie dotýká též?" Arthur byl z mých otázek trochu mimo, 1 ědět! Doteď jsem si myslela, že děti přicházejí na svět fm násilí. 1ý jste mi řekl, že je to jinak. Tak mi to dopo-

rozechvěl spodní ret. ,, Ty jsi tak nevinná, Ashanti. " na něho a trvala jsem na tom, aby odpověděl. dotýká muže také. Po celém těle, "konečněpokračoval. ~iciativy. Obě dlaně jsem položila na jeho hrud'. rávně?" Ztěžka polkl, viděla jsem, jak se mu pohnul sem ho stejně jako on mě předtím. lobfe, ale muž a žena jsou v soukromí nazí. " Začala ,flíky jeho košile. Nebránil mi v tom. ,em," vyslovila jsem s úsměvem, když jsem si položila 'i a pohladila jsem ho po hnědých chloupcích. ,,Je to ~ptala jsem se ho, když zasténal. Rozechvěně přikývl. ~mné, protože to řekl tak něžně. '!lají muž a žena, když jsou nazí?" Arthur pootevřel ialátný.

~sl. To jsem si pamatovala. Protože ten stařec líbal rád

'ovala jsem podrobnosti. Přikývl. Tak jsem ho políbila e rty dopadly na jeho kůži, trhl sebou. ,,Bolí to?" lekla 1 ublížila. 8

Prokletý tan~nit „Ne, zlatíčko. nebolí to. Je to velmi příjemné. "Byla jsem šťastná, že se mu to líbilo. .. Teď iy, pane. " Arthur se na mě podíval zvláštním pohledem, ze kterého jsem nedokázala nic vyčíst, ale který byl zvláštní. „Polibte i vy mě," opět jsem ho vyzvala. Lehla jsem si na záda rovně jako lať a čekala jsem. Arthur se po chvíli přece jen vzpamatoval. Naklonil se nade mě a pohladil mi hořící líce. Také jemu bylo horko, prozrazovaly to drobné kapičky potu na jeho čele. „ Muž a žena jsou zvyklí líbat se na ústa, "špitl mým směrem a já jsem pootevřela jedno víčko. . •. „Dobře, polibte mě tedy na ústa." Našpulila jsem rty,;ako kdyz;sem kdysi očekávala polibek od matky. ,,Ale muž se ženou se nelíbají takhle, Ashanti," chichotal se Arthur. Uvolnila jsem tedy ústa. Zpytavě jsem se na něho podívala, neuvědomujíc si jeho silnou ruku okolo mého pasu. ,, Žádný muž těještě nikdy nepolíbil na ústa?" Razantně jsem zakroutila hlavou ... Ne,ještě nikdo." Byla to pravda. Ani žádný mladík, kterého mi kdysi přiřadil náčelník jako mého snoubence, se mě nedotkl. Dobře tedy. Políbím tě. Přivři víčka, " pošeptal s pndusenym hlase~: Poslechla jsem. Najednou jsem se začala chvět, když si mě přitáhl k sobě blíž ke své žhnoucí hrudi. Nic jsem neviděla, vnímala jsem jen prostřednictvím hmatu. Velmi jsem toužila otevřít oči. ,, Pov~l rty,_ ~~svírej je tak křečovitě!" přikázal něžně. Pootevřela jsem je. V te chv1l1 ;s~m_ pocítila něco měkkého a horkého. Uvědomila jsem si, že to byla pr~ve jeho ústa, která na malý okamžik spočinula na mých rtech. Pootevrela jsem oči. ,, Líbilo se ti to?" Zeširoka jsem se na něho usmála. „Bylo to překrásné, pane." Silně jsem ho objala. Nejradši bych ho už nikdy nepustila, když najednou začal vyprávět o svojí ženě. ,,!sem žena~, Ashanti. Nikdo se nesmí dozvědět, že jsem se tě takhle dotykal, nebo ze jsem tě políbil. V naší společnosti se takovéhle věci netolerují. Dej mi slib že všechno zůstane jen mezi námi. Je to důležité pro naše dobro. " jeho slov mi bylo náhle nějak smutno. Ale i tak jsem mu dala požadovaný slib. ,,Nebojte se, pane, nikdy bych vás nezradila." Po chvilce ticha jsem mu položila naléhavou otázku:,, Vaši ženu také v•

Z

9

v

'

Prokletý tanzynit

Monika Wurmová líbáte na rty?" Arthur vstal prudce z postele. Asi jsem ho urazila, protože vypadal rozzlobeně. ,,Dneska to už stačilo, Ashanti! A ... už se mě nikdy neptej na intimnosti mezi mnou a mojí manželkou. Zakazuji ti to! Není to tvoje věc! Rozumíš?!" křičel a rozhazoval rukama, jako kdybych mu nějak ublížila. Arthur udělal několik nervózních kroků po kajutě, a potom jednoduše utekl. Nechápala jsem to, ale tehdy jsem byla příliš mladá, nezkušená a nevzdělaná, abych si uvědomila, že se Arthur do mě zakoukal, navzdory tomu, že jsem byla pro něj stejně zakázaná, jako byl on pro mě.

*** Po této části ze starého sešitu jsem si musela hned vzpomenout na Rashida. Byl pro mě stejně nedosažitelný a zakázaný, ať jsem ho jakkoliv milovala. Milovala jsem ho, a stejně jsem ho i proklínala. Nejradši bych ho poslala do horoucího pekla, ale on by byl schopný vrátit se i odtamtud, jen aby mně znepříjemňoval můj doteď klidný život. Přemýšlela jsem, jak se postavit k mojí znovu nabyté pozici. Rashid mě chytil do dokonalé pasti. Prakticky jsem mu slíbila účast na hledání toho jeho tanzanitu. Musím to udělat, i když to nepovede k žádnému výsledku. Jsem realista. Nemáte chuť na večeři, slečno de Vos? zeptal se esemeskou, když jsem mu nebrala mobil. Po té trapné porážce jsem o něm nechtěla nic slyšet. Hlavu jsem zabořila do polštáře. Byla jsem sama doma. Máma před chvílí odešla s kamarádkami do kina. Zachumlala jsem se do přikrývky a představovala jsem si, jaké to muselo být pro Ashanti zvláštní, když se jí Arthur s láskou dotýkal. Z myšlenek mě okamžitě probral naléhavý zvonek u dveří. Přes kukátko jsem zahlédla mámu nervózně přešlapo­ vat na místě. ,,Zapomněla jsem si klíče, Sandy! Asi stárnu, ach ta moje paměť! Doufám, že jsem tě nevzbudila, dceruško," zjišťovala, když mě uviděla převlečenou do pyžama. Podala jsem jí svazek klíčů a popřála pěkný večer. Omluvně pokývala hlavou, než nasedla do auta. Zamkla jsem vchodové dveře a zalezla jsem pod ještě teplou přikrývku a vychutnávala jsem si sladké nicnedělání. Vtom se opět ozval zvonek. To by nebylo poprvé, co by se máma vrátila, že opět něco zapomněla. ,,Vždyť jsem ti právě podala klíče, mami, proč jsi ... " frflajíc jsem otevírala vcho-

10

dové dveře. Na rohožce přede dveřmi stál Rashid! ,,M jsi máma," vysvětlovala jsem zahanbeně, ukrývajíc svc ve starém, ale oblíbeném pyžamu za dveřmi. Nedala aby začal hovořit. Odbyla jsem ho dřív, než začal svoji vysvětlovat.

Setkání ohledně naší cesty máme až zítra, jestli j příj;mný večer!" Už jsem chtěla zabouchnout dveře, nohu mezi ně a zárubeň. Nechtěla jsem ho vidět a souča mít blízko sebe. Byl tu jakýsi souboj mezi hrdostí ap policii!" vyhrožovala jsem mu, když přitlačil do dveří ho zastavit. Prakticky mě porazil. Nenáviděla jsem ho předsíně a hlavní dveře za sebou zabouchl. Stála jser oblíbeném flanelovém pyžamu ozdobeném pohádkov~ jsem si dala v bok a přísně jsem ho začala kárat: ,,St gentlemani? Jak se opovažuješ vtrhnout do mého dor od něho pouze odrazila. Přibližoval se. Přibližoval Sť dokázala couvat. Nedokážu usnout s vědomím, že se na mě zlob Pod~ědomě jsem zabočila do mojí ložnice. ,,Odejdi!" němu zvedla prst, jako bych v ruce držela kord. Bála vala jsem se toho, že by mi dokázal ublížit, spíš jserr zrádné mysli, protože bych ho nejraději objala. Rasl odblokovaný mobil. ,,Zavolej policii, číslo jsem už jen stlačila volbu volat." Sáhnula jsem po telefonu, který mi nabízel. Podí1 na displej a do jeho tváře. Telefon jsem zablokovala hodila na postel. „Rozhodla ses správně," postavil se majestátně pi po tváři. Něžně a přesto žádostivě. Okamžitě jsem se jeho velká ruka zabořila do mých rozcuchaných · tivně sevřel v dlani a zatahal. Druhou dlaní obkresl, Automaticky jsem hlavu zakláněla dozadu. Políbil . kosti. Čekala jsem polibek na ústa, ale sladké očekávÉ Nemůžu tě políbit. Aspoň ne tady. ebylc kd;by mě tvoje matka našla ve tvé posteli. Přijď 1 Elektronický klíč mi položil na noční stolek. Nezmc 11

Monika Wurmová

<thur vstal prudce z postele. Asi jsem ho urazila, protože 7ě.

ž stačilo, Ashanti! A ... už se mě nikdy neptej na intima mojí manželkou. Zakazuji ti to! Není to tvoje věc! I a rozhazoval rukama, jako kdybych mu nějak ublížila. kolik nervózních kroků po kajutě, a potom jednoduše jsem to, ale tehdy jsem byla příliš mladá, nezkušená ·ch si uvědomila, že se Arthur do mě zakoukal, navzdory 1 pro něj stejně zakázaná, jako byl on pro mě.

***

starého sešitu jsem si musela hned vzpomenout na ně stejně nedosažitelný a zakázaný, ať jsem ho jakkoliv 1 jsem ho, a stejně jsem ho i proklínala. Nejradši bych ucího pekla, ale on by byl schopný vrátit se i odtamtud, říjemňoval můj doteď klidný život. Přemýšlela jsem, nojí znovu nabyté pozici. Rashid mě chytil do doko:y jsem mu slíbila účast na hledání toho jeho tanzanitu. když to nepovede k žádnému výsledku. Jsem realista. ·a večeři, slečno de Vos? zeptal se esemeskou, když obil. Po té trapné porážce jsem o něm nechtěla nic stybořila do polštáře. Byla jsem sama doma. Máma před mádkami do kina. Zachumlala jsem se do přikrývky !m si, jaké to muselo být pro Ashanti zvláštní, když u dotýkal. Z myšlenek mě okamžitě probral naléhavý 'es kukátko jsem zahlédla mámu nervózně přešlapo­ ::>mněla jsem si klíče, Sandy! Asi stárnu, ach ta moje ! jsem tě nevzbudila, dceruško," zjišťovala, když mě u do pyžama. Podala jsem jí svazek klíčů a popřála 1vně pokývala hlavou, než nasedla do auta. Zamkla ře a zalezla jsem pod ještě teplou přikrývku a vychutlké nicnedělání. Vtom se opět ozval zvonek. To by >y se máma vrátila, že opět něco zapomněla. ,,Vždyť t klíče, marni, proč jsi ... " frflajíc jsem otevírala vcho-

10

Prokletý tanzanit

<lové dveře. Na rohožce přede dveřmi stál Rashid! ,,Myslela jsem si, že jsi máma," vysvětlovala jsem zahanbeně, ukrývajíc svoje tělo navlečené ve starém, ale oblíbeném pyžamu za dveřmi. Nedala jsem mu prostor, aby začal hovořit. Odbyla jsem ho dřív, než začal svoji přítomnost vůbec vysvětlovat.

naší cesty máme až zítra, jestli jsi zapomněl. Přeji Už jsem chtěla zabouchnout dveře, když vtom strčil nohu mezi ně a zárubeň. Nechtěla jsem ho vidět a současně jsem ho chtěla mít blízko sebe. Byl tu jakýsi souboj mezi hrdostí a pokorou. ,,Zavolám policii!" vyhrožovala jsem mu, když přitlačil do dveří. Nedokázala jsem ho zastavit. Prakticky mě porazil. Nenáviděla jsem ho proto. Strčil mě do předsíně a hlavní dveře za sebou zabouchl. Stála jsem před ním v mém oblíbeném flanelovém pyžamu ozdobeném pohádkovým motivem. Ruce jsem si dala v bok a přísně jsem ho začala kárat: ,,Styď se! Tohle dělají gentlemani? Jak se opovažuješ vtrhnout do mého domu?" moje slova se od něho pouze odrazila. Přibližoval se. Přibližoval se rychleji, než jsem dokázala couvat. Nedokážu usnout s vědomím, že se na mě zlobíš, Sandy de Vos!" Pod~ědomě jsem zabočila do mojí ložnice. ,,Odejdi!" Varovně jsem proti němu zvedla prst, jako bych v ruce držela kord. Bála jsem se. Ale neobávala jsem se toho, že by mi dokázal ublížit, spíš jsem měla strach z mojí zrádné mysli, protože bych ho nejraději objala. Rashid mi podával jeho odblokovaný mobil. ,,Zavolej policii, číslo jsem už vyťukal, stačí, abys jen stlačila volbu volat." Sáhnula jsem po telefonu, který mi nabízel. Podívala jsem se střídavě na displej a do jeho tváře. Telefon jsem zablokovala a naschvál jsem ho hodila na postel. „Rozhodla ses správně," postavil se majestátně přede mě. Pohladil mě po tváři. Něžně a přesto žádostivě. Okamžitě jsem se rozechvěla, když se jeho velká ruka zabořila do mých rozcuchaných vlasů, které provokativně sevřel v dlani a zatahal. Druhou dlaní obkresloval tvar mého krku. Automaticky jsem hlavu zakláněla dozadu. Políbil jamku na mojí klíční kosti. Čekala jsem polibek na ústa, ale sladké očekávání zmařila jeho slova. ,,Nemůžu tě políbit. Aspoň ne tady. Nebylo by příliš moudré, kdyby mě tvoje matka našla ve tvé posteli. Přijď za hodinu do hotelu." Elektronický klíč mi položil na noční stolek. Nezmohla jsem se na odpoSetkání

ohledně

příj~mný večer!"

11

Monika Wurmová věd',

natož ještě na protest. Rashid pokračoval ve svém opovážlivém monologu. ,,Věz ale, že když přijdeš, budu se s tebou milovat. Tvůj pří­ chod budu považovat za souhlas. Tak si dobře zvaž, zda opravdu přijdeš nebo ne. Máš na výběr." Rashid se naklonil a z postele vzal svůj mobilní telefon. Provokativně se usmál a nechal mě samotnou s těžkým rozhodnutím na bedrech. Jen co se za ním zabouchly dveře, rozklepaná jsem padla na postel. Myslel to vážně? Pohledem jsem zkontrolovala klíč, který tu nechal. Rychle jsem sáhla po mobilním telefonu a napsala mu zprávu: Co to mělo proboha znamenat?

Jeho odpověď přišla okamžitě. Ty si opravdu myslíš, že se tak snížím a docupitám k tobě jen proto, že chci mít s tebou sex, nebo jak si to před­ stavuješ? dodala jsem. Ani na druhou odpověď jsem nečekala déle než několik vteřin. Ty při­ jdeš! Jeho sebevědomé odpovědi mě uměly rozzuřit. A jak si můžeš být tak jistý? provokovala jsem ho. Protože mé chceš od první chvíle stejné jako já tebe. Nikdy bych ti neublížil. Slíbil jsem ti to. Takže máš na výběr. Buď zůstaneš doma, nebo přijdeš za mnou, abys ochutnala vášnivost mého náručí, které ti nabízím. A ty dobře víš, že nejde o sex, ale o to, co je mezi námi od první chvíle. Neodpověděla jsem hned. Nevěděla jsem, co na takovou nabídku vůbec odepsat. Vím, že přemýšlíš, co udělat. A vím i to, že jsi obklopená předsudky typu, co si o tobě pomyslím, když za mnou přijdeš. Do čerta! Ten chlap umí opravdu odhalit každou myšlenku. Ale teď vážně, co když za tebou přece jen přijdu? Budeš mé považovat za ehm ... , děvče lehkých mravů? Budu si jen myslet, že mě miluješ. Ty bys stejně nepřišla za mužem, kdybys k němu nepřechovávala city. To je všechno.

Prokletý tanZf1nit

jsem se pomátla. Nadávala jsem si v duchu. Hleděla js i směrem k výtahům. Jít za ním, nebo se diskrétně vy žmoulala elektronický klíč. ,,Viděl jsem tě přes okno vystupovat z taxíku." J, nou ozval za mými zády. Zkameněla jsem. Nedokázala Vlasy mi odhrnul stranou a políbil mě za ucho na p jsem skoro vykřikla. Dělal to ještě tak pomalu, že to m1 Musela jsem se kontrolovat, nacházeli jsme se na veřej „Rozmyslela jsem si to, jdu domů," špitla jsem pi Hrdlo se mi svíralo tak silně, že jsem se nedokázala ar nout. Červenala jsem se a cítila jsem se nesmírně trapn „Nechceš jít domů, vím, že jsi potřebovala hodrn mnou vůbec přišla. Konečně ses rozhodla pro něco, co se zákonu své touhy." Stačilo, abych ho jen poslouct mi zježily všechny chloupky na těle. Balamutil mě sl a nejhorší na tom bylo to, že jsem ho chtěla poslou jednu noc. V mém těle se bouřila láska i dozvuky prohr mě a podával mi svoji otevřenou dlaň. Beze slova čel odpověď. Pohledem jsem sledovala kolemjdoucí lidi. netušil, co se chystám udělat. Pomalu jsem zdvihla r k Rashidovi jsem zaváhala, ale nakonec jsem mu ji Rashid se nad ní sklonil a políbil mě na prsty. O všem 1

Zase měl pravdu. Odmlčela jsem se. Odběhla jsem do sprchy, upravila jsem si vlasy, nalíčila tvář. Všechno v rekordně krátkém čase. Předsudky se ve mně tříštily. Nevěděla jsem, co udělat. Bylo to tak nemorální. Ale pravda byla taková, že jsem ho chtěla, velmi chtěla. V kuchyni jsem mámě nechala vzkaz, že jsem na pracovním setkání s Rashidem. Sama jsem se tomu musela smát. Vzala jsem si taxi, byla jsem tak nervózní, že bych určitě nedokázala řídit. Překročila jsem práh hotelu a posadila jsem se na jednu z pohovek na recepci. Srdce mi bilo jako splašené. Asi

12

13

Monika Wurmová

na protest. Rashid pokračoval ve svém opovážlivém ale, že když přijdeš, budu se s tebou milovat. Tvůj pří­ ovat za souhlas. Tak si dobře zvaž, zda opravdu přijdeš výběr."

loni I a z postele vzal svůj mobilní telefon. Provokativně I mě samotnou s těžkým rozhodnutím na bedrech. Jen Juch!y dveře, rozklepaná jsem padla na postel. Myslel le?1 !sem zkontrolovala klíč, který tu nechal. Rychle ,b1lmm telefonu a napsala mu zprávu: Co to mělo pro-

přišla okamžitě. Ty si opravdu myslíš, že se tak snížím ěJen proto, že chci mít s tebou sex, nebo Jak si to před­ sem.

odp~věď jse?1 _nečekala déle než několik vteřin. Ty při­ dome_ odpoved1 mě uměly rozzuřit. A jak si můžeš být vala Jsem ho. Protože mě chceš od první chvíle stejně · bych ti neublížil. Slíbil jsem ti to. Takže máš na výběr. 'la, nebo přijdeš za mnou, abys ochutnala vášnivost i ti nabízím. A ty dobře víš, že nejde o sex, ale O to co rvní c~víle. Neodpověděla jsem hned. Nevěděla js~m, dku vubec odepsat. Vím, že přemýšlíš, co udělat. A vím rá předsudky typu, co si o tobě pomyslím, když za mnou Ten chlap umí opravdu odhalit každou myšlenku. Ale : za tebou přece jen přijdu? Budeš mě považovat za ích mravů?

Prokletý tanzanit

jsem se pomátla. Nadávala jsem si v duchu. Hleděla jsem k východu, ale i směrem k výtahům. Jít za ním, nebo se diskrétně vypařit? V ruce jsem žmoulala elektronický klíč. ,,Viděl jsem tě přes okno vystupovat z taxíku." Jeho hlas se najednou ozval za mými zády. Zkameněla jsem. Nedokázala jsem se ani otočit. Vlasy mi odhrnul stranou a políbil mě za ucho na přivítanou. Rozkoší jsem skoro vykřikla. Dělal to ještě tak pomalu, že to mnou doslova trhalo. Musela jsem se kontrolovat, nacházeli jsme se na veřejném místě. ,,Rozmyslela jsem si to, jdu domů," špitla jsem přidušeným hlasem. Hrdlo se mi svíralo tak silně, že jsem se nedokázala ani pořádně nadechnout. Červenala jsem se a cítila jsem se nesmírně trapně. „Nechceš jít domů, vím, že jsi potřebovala hodně energie, abys za mnou vůbec přišla. Konečně ses rozhodla pro něco, co chceš i ty. Nebraň se zákonu své touhy." Stačilo, abych ho jen poslouchala a okamžitě se mi zježily všechny chloupky na těle. Balamutil mě sladkými řečičkami a nejhorší na tom bylo to, že jsem ho chtěla poslouchat. Aspoň tuhle jednu noc. V mém těle se bouřila láska i dozvuky prohry. Rashid šel přede mě a podával mi svoji otevřenou dlaň. Beze slova čekal na moji tichou odpověď. Pohledem jsem sledovala kolemjdoucí lidi. Díky bohu nikdo netušil, co se chystám udělat. Pomalu jsem zdvihla ruku. Na půl cesty k Rashidovi jsem zaváhala, ale nakonec jsem mu ji přece jen podala. Rashid se nad ní sklonil a políbil mě na prsty. O všem bylo rozhodnuto.

slet, že mě miluješ. Ty bys stejně nepřišla za mužem řechovávala city. To je všechno. '

~- Od?:lče~ajsem se. Odběhla jsem do sprchy, upravila tla tvar: V~echno v rekordně krátkém čase. Předsudky ~evědela Jsem, co udělat. Bylo to tak nemorální. Ale i, ž: j~em ho chtěla, velmi chtěla. V kuchyni jsem :iz, ze Jsem na pracovním setkání s Rashidem. Sama :la smát. Vzala jsem si taxi, byla jsem tak nervózní, Jkázala řídit. Překročila jsem práh hotelu a posadila pohovek na recepci. Srdce mi bilo jako splašené. Asi

12

13