© Oldřich Dudek, 2017
Illustrations © Oldřich Dudek, 2017 © Nakladatelství BRÁNA, 2017
ISBN 978-80-7243-968-3
I. O Smolíčkovi pacholíčkovi Smolíček pacholíček měl
tátu jelena. Na tom by nebylo zas tak nic moc zvláštního, protože tátů jelenů běhá po světě mnoho, ale táta Smolíčka pacholíčka byl přece jen rarita. I když byl zapřisáhlý abstinent, chodil po čtyřech, byl celý obrostlý hustou hnědou srstí a jeho paroží bylo úctyhodných rozměrů, protože maminka Smolíčka pacholíčka byla velice hezká a vnadná žena s pružnými názory na morálku. Sousedé tuto hezkou blondýnu s neposednýma očima a nohama sice považovali za osobu poněkud zvrhlou, ale v podstatě si na jejího manžela zvykli a občas mu hodili na přilepšenou kus chleba či mrkve. Táta jelen byl tvor pracovitý a nekonfliktní, jen tu a tam dostal blokovou pokutu od městské policie, protože někdy, zřejmě v zamyšlení, udělal bobky přímo na chodníku. Jednoho dne se však stalo něco, co nikdo nečekal. Hezká Smolíčkova matka si přivedla nového druha medvěda. Celá ulice z toho byla na nohou, ale jak čas utíkal a život šel dál, zanedlouho už huňatý otčím Smolíčka pacholíčka nikoho nepřekvapoval. Ženy v okolí začaly dokonce říkat, že táta jelen byl ňouma, že maminka Smolíčka pacholíčka konečně našla to, co hledala, a mnohé ženy po večerech v posteli vyčítavě žďuchaly do bílých úzkých hrudníčků svých neochlupených manželů. Nastala zima.
s
Huňatý otčím Smolíčka pacholíčka strašlivě
zívl
a zamručel: „Nějak na mě leze spaní. Kdo se mě bude pokoušet vzbudit, toho přetrhnu jako hada!" Po těchto vlídných slovech zalezl huňatý otčím Smolíčka pacholíčka v ložnici do postele, přikryl si hlavu polštářem a usnul. Pak přišlo jaro. V domě, kde Smolíček pacholíček bydlel, se náhle po ránu ozval strašlivý medvědí řev, doprovázený zvuky převraceného nábytku. Po chvíli vyběhl na ulici rozzuřený medvěd, kterému z hlavy rostly obrovské parohy. Chlupatý otčím Smolíčka pacholíčka si počínal jako šílený, mlátil svými parohy do zdí domů, převracel jimi popelnice, zaútočil i na projíždějící tramvaj, až byl nakonec ve svém řádění zastaven uspávací střelou narychlo přivolaného Bajaji. Maminku Smolíčka pacholíčka dávali v nemocnici dohromady asi tři měsíce z různých zlomenin a zhmožděnin, které jí způsobil její žárlivý huňatý druh. Poučení pro ženy: vybírejte si za své životní druhy takové partnery, kteří vědí, že parohy jsou součástí jejich osobnosti.
DUDEI<
~AB'l 8'ťLó JASNO{ PIINE/1 JSEM 1AP'I JI!"
6
Huňatý otčím Smolíčka pacholíčka strašlivě
zívl
a zamručel: „Nějak na mě leze spaní. Kdo se mě bude pokoušet vzbudit, toho přetrhnu jako hada!" Po těchto vlídných slovech zalezl huňatý otčím Smolíčka pacholíčka v ložnici do postele, přikryl si hlavu polštářem a usnul. Pak přišlo jaro. V domě, kde Smolíček pacholíček bydlel, se náhle po ránu ozval strašlivý medvědí řev, doprovázený zvuky převraceného nábytku. Po chvíli vyběhl na ulici rozzuřený medvěd, kterému z hlavy rostly obrovské parohy. Chlupatý otčím Smolíčka pacholíčka si počínal jako šílený, mlátil svými parohy do zdí domů, převracel jimi popelnice, zaútočil i na projíždějící tramvaj, až byl nakonec ve svém řádění zastaven uspávací střelou narychlo přivolaného Bajaji. Maminku Smolíčka pacholíčka dávali v nemocnici dohromady asi tři měsíce z různých zlomenin a zhmožděnin, které jí způsobil její žárlivý huňatý druh. Poučení pro ženy: vybírejte si za své životní druhy takové partnery, kteří vědí, že parohy jsou součástí jejich osobnosti.
DUOíl<
I
,//R
AB't 8lfló JASNO! PIINE/1 JSEM fAP'I.,,, · 11
6
Milosti Štědrého dne Na světě existuje mnoho nejrůznějších náhod. Na širém, klidném moři se za bílého dne spolu srazí dvě velké lodě, stoletá stařenka z Londýna si tipne výsledky anglické fotbalové ligy a vyhraje milion liber já a můj soused jsme zase chodili každý rok na Vánoce pouštět do řeky naše vánoční kapry. Neznám případ, že by dva sousedi měli tak podobného koníčka. Avšak zatímco hlas zvonů táhl nad závějemi, soused táhl k řece rok od roku čím dál tím větší a tlustší kapří tele. Svého šupináče nosil navíc v síťovce, aby všichni viděli, kolik korun obětoval na milost pro svého kapra. To já každoročně uděloval tuto milost dvoukilovému standardu, kilo cca za 80 Kč. Na Štědrý den jsem pak od rána trpěl žaludeční neurózou, protože jsem měl silný pocit, že se na mě soused svými kapry vytahuje. Tento pocit navíc umocňoval sousedův nazrzlý synek, tlusťoch s pichlavýma očima. Baňatý chlapeček mě vždy slušně pozdravil, podíval se posměšným pohledem na mého kapra a pak se jeho pichlavý pohled vítězně zaryl do mého obličeje s nevyřčenou větou: ,,Heč, my máme zase většího!" Moje vánoční kapří prohry byly sice věcí malichernou a nad malichernými prohrami mávne vzdělanec, jako jsem já, rukou. Jenomže malicherné prohry se nesmí opakovat každý rok! To se i ze vzdělance může stát přes noc blb s pomstychtivými plány domovníka s nedokončenou pátou třídou obecné školy. 9
„Jednou se namíchnu a koupím na Vánoce ne kapra tele, ale kapra vorvaně! Ponesu ho v náručí jako miminko! Jako miminko, ať kilo stojí třeba tisíc korun! A hop do řeky! Soused i ten jeho banďour se navzájem vzteky pokoušou! Jo, hoši, tak dlouho se chodí s kaprem k řece, až vám do řeky hodí někdo většího!"
Tyto pozoruhodné věty jsem vykřikoval silným, spravedlivě zakyslým hlasem. Byl večer, leželi jsme s mojí ženou Zuzanou v posteli a zítřek opět nesl název Štědrý den. ,,Vánoční tradice je vánoční tradice, ale vánoční tradice nikdo nemůže zneužívat ke svému povyšování!" „Počkej!" zašeptala Zuzana a ostražitě se na posteli posadila. Pod nosem mě zašimral její jemný parfém a problém vánoční tradice smazala nečekaná otázka co s načatým večerem. Najednou jsem zapomněl, že jsme manželé středního věku, a zajel rukou pod rů žovou noční košili, kde vždy nacházím hebké, téměř horké obliny. Hebké, téměř horké obliny však sebou škubly a Zuzana znova zašeptala: ,,Počkej!"
Náš dům se ponořil do ticha. Náhle se ozvaly zvuky, jako když někdo zvenčí škrábe omítku. Pak se tyto zvuky přenesly do obývacího pokoje, kde se změnily v chroupání a řachtání. „Mísa s vlašskými ořechy," zašeptala Zuzana a okamžitě bez varování vykřikla: ,,Myš! To je myš!" Roztřeseným hlasem mě pověřila rozkazy, pronesenými stručnou formou: ,,Vstaň! Rozsviť! Chyť ji! Zab ji! Vyhoď ji!!!" 10
Rozšafně jsem tedy vstal a plíživým pohybem kocoura z kreslených grotesek Tom a Jerry se přiblížil k vypínači v obývacím pokoji a rozsvítil! Z mísy oře chů na stole vystřelila malinká hnědá myš, neslyšně dopadla na koberec a zmizela pod sedací soupra-
vou. ,,Malá hnědá myš," řekl jsem vypouleným modrým očím po návratu z výzkumné výpravy do obývacího pokoje. ,,Hříčka přírody, zřejmě myš křížená s veverkou, protože jsem nikdy neslyšel o myši, která chroupe vlašské ořechy. Neškodná zrůdička, která pochopila, že proti mně nemá šanci!" Já se zblázním!" zafňukala Zuzana a zhasla " světlo. ,,Co budeme dělat?" Ložnice se ponořila do tmy. „Já bych věděl," zašeptal jsem. Ještě jsem se však nestačil dotknout hebkých, téměř horkých oblin, když se v ložnici ozvalo zašustění a horečné chroupání. ,,Ona je tady!" zaječela Zuzana a souběžně se zaječením rozsvítila stolní lampičku.
Zvuky okamžitě umlkly. Hele" řekl jsem a ukázal k oknu. Na koberci pod z:;aženým závěsem ležel malý vlašský ořech. ,,Budeme jí říkat Louskáček a bude s námi bydlet!" Hned zítra koupíš pasti na myši!" zahuhňala roz" třeseně moje bezbranná žena. Myš to zřejmě slyšela a chtěla si ještě něco užít, protože si s námi hrála hru na Tmu, chroupání a světlo až do rána. Pasti na myši se kupují nejlépe na Štědrý den v době vánočních koled a dárků. Prodávající a ku11
„Jednou se namíchnu a koupím na Vánoce ne kapra tele, ale kapra vorvaně! Ponesu ho v náručí jako miminko! Jako miminko, ať kilo stojí třeba tisíc korun! A hop do řeky! Soused i ten jeho banďour se navzájem vzteky pokoušou! Jo, hoši, tak dlouho se chodí s kaprem k řece, až vám do řeky hodí někdo většího!"
Tyto pozoruhodné věty jsem vykřikoval silným, spravedlivě zakyslým hlasem. Byl večer, leželi jsme s mojí ženou Zuzanou v posteli a zítřek opět nesl název Štědrý den. ,,Vánoční tradice je vánoční tradice, ale vánoční tradice nikdo nemůže zneužívat ke svému povyšování!" „Počkej!" zašeptala Zuzana a ostražitě se na posteli posadila. Pod nosem mě zašimral její jemný parfém a problém vánoční tradice smazala nečekaná otázka co s načatým večerem. Najednou jsem zapomněl, že jsme manželé středního věku, a zajel rukou pod rů žovou noční košili, kde vždy nacházím hebké, téměř horké obliny. Hebké, téměř horké obliny však sebou škubly a Zuzana znova zašeptala: ,,Počkej! "
Náš dům se ponořil do ticha. Náhle se ozvaly zvuky, jako když někdo zvenčí škrábe omítku. Pak se tyto zvuky přenesly do obývacího pokoje, kde se změnily v chroupání a řachtání. „Mísa s vlašskými ořechy," zašeptala Zuzana a okamžitě bez varování vykřikla: ,,Myš! To je myš!" Roztřeseným hlasem mě pověřila rozkazy, pronesenými stručnou formou: ,,Vstaň! Rozsviť! Chyť ji! Zab ji! Vyhoď ji!!!" 10
Rozšafně jsem tedy vstal a plíživým pohybem kocoura z kreslených grotesek Tom a Jerry se přiblížil k vypínači v obývacím pokoji a rozsvítil! Z mísy oře chů na stole vystřelila malinká hnědá myš, neslyšně dopadla na koberec a zmizela pod sedací soupra-
vou. ,,Malá hnědá myš," řekl jsem vypouleným modrým očím po návratu z výzkumné výpravy do obývacího pokoje. ,,Hříčka přírody, zřejmě myš křížená s veverkou, protože jsem nikdy neslyšel o myši, která chroupe vlašské ořechy. Neškodná zrůdička, která pochopila, že proti mně nemá šanci!" ,, Já se zblázním!" zafňukala Zuzana a zhasla světlo. ,,Co budeme dělat?" Ložnice se ponořila do tmy. „Já bych věděl," zašeptal jsem. Ještě jsem se však nestačil dotknout hebkých, téměř horkých oblin, když se v ložnici ozvalo zašustění a horečné chroupání. ,,Ona je tady!" zaječela Zuzana a souběžně se zaječením rozsvítila stolní lampičku. Zvuky okamžitě umlkly. „Hele," řekl jsem a ukázal k oknu. Na koberci pod zataženým závěsem ležel malý vlašský ořech. ,,Budeme jí říkat Louskáček a bude s námi bydlet!" ,, Hned zítra koupíš pasti na myši!" zahuhňala roztřeseně moje bezbranná žena. Myš to zřejmě slyšela a chtěla si ještě něco užít, protože si s námi hrála hru na Tmu, chroupání a světlo až do rána. Pasti na myši se kupují nejlépe na Štědrý den v době vánočních koled a dárků. Prodávající a ku11
pující na mě hleděli jako na zvrhlíka, který zřejmě chystá nějaký zvláštní druh atentátu na Ježíška. Moje úsilí však slavilo triumf, požadovaný druh zboží jsem sehnal a krátce po poledni byl náš dům pod ostrahou pastiček s lákavými kousky sýrů. ,,Konečně Štědrý den, jaký jsem si vždycky před stavovala," řekla Zuzana. Téměř vzápětí se ozvalo z předsíně mohutné KLAP, následované jemným pištěním. Pastička chytila myš zajímavým způsobem - za ocásek. Jelikož Zuzana nechtěla našeho Louskáčka vůbec vidět, popadl jsem zmítající se myš rovněž za ocásek s tím, že ji pustím do polí a plání, které začínaly před naším domem na druhé straně silnice. Otevřel jsem rázně zahradní dveře a tam jsme se setkali. Můj soused, nesoucí za pomoci svého synka v síťovce buclatého kapra, a já, nesoucí myš. ,,Dobré odpoledne," pozdravili oba nesympaťáci. Aniž by se zastavili v chůzi, pokračovali dál, ohlížejíce se po mně se zaraženými pohledy. Pak se ozval mutující hlásek nesympaťáka juniora: „Tati, on jde letos místo kapra pouštět myš? Ten teda dopad'!" Z chladných polí se ozvalo posměšné krákorání havranů. V tu chvíli šedými mraky problesklo slunce a celého mě rozsvítilo úžasnou myšlenkou, ze které vystupoval jakoby z dálky mutující hlásek nesympaťáka juniora: ,,Tati, on jde letos místo kapra pouštět myš?" A tak od onoho Štědrého dne kupuji každý rok na Vánoce od svého známého myš, které daruji život. 12
Ten dobrý člověk totiž chová myši jako potravu pro chovatele hadů. . Proč by měly milosti Štědrého dne patřit jenom břichatým kaprům?
13
pující na mě hleděli jako na zvrhlíka, který zřejmě chystá nějaký zvláštní druh atentátu na Ježíška. Moje úsilí však slavilo triumf, požadovaný druh zboží jsem sehnal a krátce po poledni byl náš dům pod ostrahou pastiček s lákavými kousky sýrů. ,,Konečně Štědrý den, jaký jsem si vždycky před stavovala," řekla Zuzana. Téměř vzápětí se ozvalo z předsíně mohutné KLAP, následované jemným pištěním. Pastička chytila myš zajímavým způsobem - za ocásek. Jelikož Zuzana nechtěla našeho Louskáčka vůbec vidět, popadl jsem zmítající se myš rovněž za ocásek s tím, že ji pustím do polí a plání, které začínaly před naším domem na druhé straně silnice. Otevřel jsem rázně zahradní dveře a tam jsme se setkali. Můj soused, nesoucí za pomoci svého synka v síťovce buclatého kapra, a já, nesoucí myš. ,,Dobré odpoledne," pozdravili oba nesympaťáci. Aniž by se zastavili v chůzi, pokračovali dál, ohlížejíce se po mně se zaraženými pohledy. Pak se ozval mutující hlásek nesympaťáka juniora: „Tati, on jde letos místo kapra pouštět myš? Ten teda dopad'!" Z chladných polí se ozvalo posměšné krákorání havranů. V tu chvíli šedými mraky problesklo slunce a celého mě rozsvítilo úžasnou myšlenkou, ze které vystupoval jakoby z dálky mutující hlásek nesympaťáka juniora: ,,Tati, on jde letos místo kapra pouštět myš?" A tak od onoho Štědrého dne kupuji každý rok na Vánoce od svého známého myš, které daruji život. 12
Ten dobrý člověk totiž chová myši jako potravu pro chovatele hadů. Proč by měly milosti Štědrého dne patřit jenom břichatým kaprům?
13