VERONIKA MATYSOVÁ
POUŠJNÍ VČELA
Pouštní včela
1. Hajran, Kadírije, 29. červen Generál Tárik Al-Baláwí zakloní hlavu a hledí skrz silné sluneční paprsky na modrou oblohu. Rtuť na teploměru stoupá k pětačty řiceti stupňům, ve stínu baldachýnu klenoucího se nad tribunami je však snesitelně. Hrud má obtěžkanou vyznamenáními, která se v odpoledním slunci jasně lesknou. Řád zlatého vlka. Řád mahonské lišky. Řád kamenného orla. Diamantový půlměsíc. A spousta dalších. Všechny jsou spjaty s historií Kadírije a všechny jsou mu velice drahé. Tu a tam pohlédne na svou slavnostní uniformu. Je na ni velmi pyšný. Nemá mnoho příležitostí se v ní objevit na veřejnosti. To dělává jeho dvojník. Respektive tři dvojníci. Někdy jim závidí, že mohou opustit zdi prezidentského paláce a účastnit se běžného života. Potkávat lidi. Seznamovat se se ženami. Nejen s těmi, které mu plukovník As-Saíd pravidelně při vádí do paláce, aby se trochu rozptýlil. I když je mu vděčný aspoň za to. Jeho poradci - obzvlášť ten nesnesitelně neodbytný Abdul Záhir, který proti němu zneužívá své šediny a vynucuje si tak úctu - však tvrdí, že je to tak lepší. Všichni významní státníci prý mají dvojníky. Saddám, budiž mu země lehká, jich prý měl aspoň pět, argumentoval. A tak se tím řídí. Dodává mu to navíc zdání důležitosti. Dnešní dění si však Al-Baláwí nehodlal nechat ujít. Vojenské přehlídky odjakživa miloval. Už jako malý kluk. Brával ho na ně jeho otec, 7
Pouštní včela
Veronika Matysová
který sloužil v armádě Tárikova předchůdce, prezidenta Akbara Nazárího. Tedy do chvíle, než Tárik Nazárího svrhl při vojenském puči a dosadil do čela státu sebe sama. Jeho otec bohužel při doprovodných bojích zahynul. Al-Baláwí si povzdechne a věnuje otci tichou vzpomínku. Byl od útlého dětství jeho velkým vzorem. Nemohl mu ale odpustit, že se při puči postavil za Nazárího. Při tom pomyšlení se zamračí a vrátí se myšlenkami k probíhající letecké přehlídce. Na tuhle se obzvlášť těšil, oslavuje padesáté výročí nezávislosti Kadírije. Litoval, že se nenarodil o tři roky dříve. On a jeho milovaná vlast by pak byli stejně staří. Takže proč by zrovna sem měl za sebe někoho posílat? Koneckonců je mezi svými věrnými. Je si loajalitou svých lidí naprosto jist. Tady mu nic nehrozí, ať si Záhir říká, co chce. Z úvah ho vytrhne zašumění davu. V dálce na obloze se objeví tři bílé tečky. Stíhačky MiG-29. Nejnovější přírůstek jeho armády. Jeho chlouba. V závěsu za nimi pět letounů MiG-3BN. Ve třetí řadě pak sedm bombardérů Su-22. Stíhačky i bombardéry letí v jednotné formaci, udržují bezchybné rozestupy. Body na obloze se rychle zvětšují. Už jsou vidět jejich elegantní trupy a k jeho uším doléhá i burácení jejich motorů. Al-Baláwí je sleduje spokojeným pohledem. Něco tu však nehraje. Jedna ze stíhaček najednou mění směr, vybočuje z řady, odděluje se od formace a míří k tribunám. Tribunami projede vlna znepokojení a vzápětí se začínají ozývat výkřiky zděšení. Stíhačka má zjevně problém, pilotovi se nedaří zvládnout řízení. Měl by vyrovnat dráhu a vrátit se zpět k ostatním, letoun je však zjevně neovladatelný. Generál vytřeští oči a chytí se za srdce. Tohle od dnešní přehlídky rozhodně nečekal...
8
2. Tel Aviv, Izrael, 12. červenec
Reportérka americké televizní stani sedí v kavárně v hale nablýskaného v Tel Avivu nedaleko hlavního vchod cappuccino a sestavuje zprávu o nejn Kadíriji, vyčerpané občanskou válkou. Pohlédne na hodinky. Za dvacet minu sílání. Tedy za předpokladu, že se její shodou okolností jménem Paul, vzbud ví, že se oba pozdě v noci vytratili za klapnutí jejich dveří pozdě k ránu. Na s před kameru musí jen ona. Zřejmě nebu zentativně.
Ve svých pětačtyřiceti letech je Ghid postavu, pravidelně pěstovanou cvičen černé vlasy s modrým odleskem jí saha hnědé oči rámuje pečlivě udržované klt Ji život naučil zodpovědnosti. Narc let vyrůstala v Bejrútu. Aby ji uchrání' poslali ji rodiče studovat do internátn' lářský titul získala na univerzitě v P, na Georgetownské univerzitě ve Wasr dia už ve Spojených státech zůstala. Než přijala nabídku z NBC, pracoval, v arabském jazyce. Posléze se stala de 9
Pouštní včela
Veronika Matysová idě
Tárikova předchůdce, prezidenta Akbara wíle, než Tárik Nazárího svrhl při vojenském .a státu sebe sama. Jeho otec bohužel při doahynul. dechne a věnuje otci tichou vzpomínku. Byl no velkým vzorem. Nemohl mu ale odpustit, il za Nazárího. LÍ se zamračí a vrátí se myšlenkami k probíice. Na tuhle se obzvlášť těšil, oslavuje pade1sti Kadírije. Litoval, že se nenarodil o tři roky ,vaná vlast by pak byli stejně staří. Takže proč za sebe někoho posílat? Koneckonců je mezi ;i loajalitou svých lidí naprosto jist. Tady mu 1ir říká, co chce. e zašumění davu. V dálce na obloze se objeví ky MiG-29. Nejnovější přírůstek jeho armády. 1ěsu za nimi pět letounů MiG-3BN. Ve třetí ,ardérů Su-22. trdéry letí v jednotné formaci, udržují bezody na obloze se rychle zvětšují. Už jsou vidět ,y a k jeho uším doléhá i burácení jejich mo~duje spokojeným pohledem. raje. Jedna ze stíhaček najednou mění směr, děluje se od formace a míří k tribunám. Trita znepokojení a vzápětí se začínají ozývat hačka má zjevně problém, pilotovi se nedaří ěl by vyrovnat dráhu a vrátit se zpět k ostat~ zjevně neovladatelný. Generál vytřeští oči 'ohle od dnešní přehlídky rozhodně nečekal. ..
8
2. Tel Aviv, Izrael, 12. červenec Reportérka americké televizní stanice NBC Ghida Haríríová sedí v kavárně v hale nablýskaného hotelu InterContinental v Tel Avivu nedaleko hlavního vchodu, pije své oblíbené ranní cappuccino a sestavuje zprávu o nejnovějším vývoji v sousední Kadíriji, vyčerpané občanskou válkou. Pohlédne na hodinky. Za dvacet minut mají mít živý vstup do vysílání. Tedy za předpokladu, že se její kameraman a zvukař, oba shodou okolností jménem Paul, vzbudí, pomyslí si jízlivě. Dobře ví, že se oba pozdě v noci vytratili za zábavou. Slyšela provinilá klapnutí jejich dveří pozdě k ránu. Na snídani je neviděla. Ještěže před kameru musí jen ona. Zřejmě nebudou vypadat zrovna reprezentativně.
Ve svých pětačtyřiceti letech je Ghida stále krásná. Má štíhlou postavu, pravidelně pěstovanou cvičením jógy a pilates. Zvlněné černé vlasy s modrým odleskem jí sahají těsně pod ramena. Velké hnědé oči rámuje pečlivě udržované klenuté obočí. Ji život naučil zodpovědnosti. Narodila se a do svých sedmi let vyrůstala v Bejrútu. Aby ji uchránili tamní nestabilní situace, poslali ji rodiče studovat do internátní školy ve Švýcarsku. Bakalářský titul získala na univerzitě v Paříži a následně studovala na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu. Po ukončení studia už ve Spojených státech zůstala. Než přijala nabídku z NBC, pracovala jako šéfredaktorka deníku v arabském jazyce. Posléze se stala dopisovatelkou z USA pro li9
Veronika Matysová
banonskou televizi, kde si jí všiml hlavní producent stanice NBC a nabídl jí místo. Chvíli váhala, ale pracovat pro jednu z nejsledovanějších amerických televizí ji lákalo, a tak nakonec kývla. A nikdy nelitovala. Minuty ubíhají a po Paulovi a Paulovi stále ani stopy. Ghida pocítí lehkou nervozitu. Každou chvíli kolem projde známá či alespoň povědomá tvář. V hotelu lnterContinental opět rozbila stan novinářská komunita. Tíhnou k sobě jako smečka vlků, i když si vzájemně jdou po krku. Kolem recepce právě míří na snídani světlovlasá reportérka konkurenční televizní stanice CBS Monica Fisherová. Povšimne si Ghidy a zamíří k ní ji pozdravit. Má sestřih na ramena a elegantní šedý kostýmek, který dává vyniknout její štíhlé postavě. Monica se na ni přátelsky usmívá a napřahuje k ní ruku. Je mnohem mladší než Ghida, která vůči ní pociťuje profesní, ale i lidskou převahu. Když se viděly poprvé, Monica hlasitě urážela islám a navrhovala muslimy izolovat od „zbytku civilizovaného světa". ,,Ráda tě vidím," říká Monica Fisherová s nesmělým úsměvem. ,,Mohlo mě napadnout, že tady budeš." Jindy velmi sebevědomá mladá novinářka má ve tváři ostýchavý výraz, kterého se v přítomnosti Ghidy nikdy nezbavila, ač koli se z nich mezitím staly přítelkyně. Cítí, že i kolegyně si vždy vybaví okolnosti jejich seznámení. A nemýlí se, přestože Ghida na to neučiní žádnou narážku. A kromě toho Monice dávno odpustila. Pochopila, že její urážlivé výroky pramenily z předsudků a neznalosti. .,Chystáš se do Kadírije?" .,V jednu chvíli asi ano. Zatím to ale pokrýváme odsud. A co ty?" Mladá novinářka se usměje . .,Já určitě ne. Jsem tu jen na záskok, večer už mě vystřídá Zinger, který nemohl letět hned kvůli 10
Pouštn( vlela něčemu
vůbec
doma. Ten asi do Kadírije poje nevadí, už se těším zpátky do
stavěná."
Ghida přikývne. Monica rozhodně n nepohody. Spíš by se hodila ke zpravod či filmových festivalů. .,Co Walter?" zeptá se Ghida. Monica pokrčí rameny. ,,Od té posl taktu." Snaží se nedat najevo, jak ji jeji mezi nimi poslední dobou už dost skří Ghida chápavě přikývne. Ví, jak Mon záleželo. Monica pohlédne na hodinky „Běžím na snídani, ráda jsem tě zase míří k hotelové jídelně. „Budete si přát něco dalšího, madam Ghida se otočí za hlasem číšníka, kt1 šálku s dopitou kávou. ,,Ne, děkuju, už budu muset jít." Ghida bere do ruky mobil a znov1 jednomu, pak druhému Paulovi. Ned ještě posílá výhružné smsky se spo ším případě se může vymluvit na špa pouze po telefonu, ke kterému je nep reportážích přímo z místa kvůli probl několikrát, takže by na tom nebylo však doufala, že se její kolegové nako je oba pěkně podá . Vtom jí světlo přicházející od nalešti Zvedne zrak a spatří snědého muž dělník. Neunikne jí, že za jeho zády s 11
Pouštní včela
Veronika Matysová
kde si jí všiml hlavní producent stanice NBC 1íli váhala, ale pracovat pro jednu z nejsledo1 televizí ji lákalo, a tak nakonec kývla. A ni-
o Paulovi a Paulovi stále ani stopy. Ghida po-
!m projde známá či alespoň povědomá tvář. ental opět rozbila stan novinářská komunita. mečka vlků, i když si vzájemně jdou po krku. ávě míří na snídani světlovlasá reportérka 1í stanice CBS Monica Fisherová. Povšimne si . pozdravit. Má sestřih na ramena a elegantní ý dává vyniknout její štíhlé postavě. itelsky usmívá a napřahuje k ní ruku. Je mnola, která vůči ní pociťuje profesní, ale i lidskou ěly poprvé, Monica hlasitě urážela islám a naolovat od „zbytku civilizovaného světa". íká Monica Fisherová s nesmělým úsměvem. ut, že tady budeš." rědomá mladá novinářka má ve tváři ostý) se v přítomnosti Ghidy nikdy nezbavila, ač m staly přítelkyně. Cítí, že i kolegyně si vždy lch seznámení. A nemýlí se, přestože Ghida u narážku. A kromě toho Monice dávno ode její urážlivé výroky pramenily z předsudků
:lírije?" ano. Zatím to ale pokrýváme odsud. A co ty?" se usměje. ,,Já určitě ne. Jsem tu jen na zásstřídá Zinger, který nemohl letět hned kvůli 10
něčemu vůbec
doma. Ten asi do Kadírije pojede. Po pravdě řečeno mi to nevadí, už se těším zpátky do Ameriky. Nejsem na tohle
stavěná."
Ghida přikývne. Monica rozhodně nepůsobí jako reportérka do nepohody. Spíš by se hodila ke zpravodajství z módních přehlídek či filmových festivalů. ,.Co Walter?" zeptá se Ghida. Monica pokrčí rameny. ,.Od té poslední hádky nejsme v kontaktu." Snaží se nedat najevo, jak ji jejich rozchod vzal, přestože to mezi nimi poslední dobou už dost skřípalo. Ghida chápavě přikývne. Ví, jak Monice na jejím vlivném příteli záleželo. Monica pohlédne na hodinky. ,,Běžím na snídani, ráda jsem tě zase viděla. Hodně štěstí." A zamíří k hotelové jídelně. ,,Budete si přát něco dalšího, madam?" Ghida se otočí za hlasem číšníka, který natahuje ruku k jejímu šálku s dopitou kávou. ,,Ne, děkuju, už budu muset jít." Ghida bere do ruky mobil a znovu neúspěšně volá nejprve jednomu, pak druhému Paulovi. Nechává hlasové zprávy a pak ještě posílá výhružné smsky se spoustou mračíků. V nejhorším případě se může vymluvit na špatné spojení a udělat vstup pouze po telefonu, ke kterému je nepotřebuje. Už se k tomu při reportážích přímo z místa kvůli problémům s technikou uchýlili několikrát, takže by na tom nebylo nic tak zvláštního. Přesto však doufala, že se její kolegové nakonec objeví. Ale stejně už si je oba pěkně podá. Vtom jí světlo přicházející od naleštěného okna zakryje stín. Zvedne zrak a spatří snědého muže oblečeného jako pouliční dělník. Neunikne jí, že za jeho zády se krčí pohublý strakatý pes 11
Veronika Matysová
se
špatně
srostlým natrženým uchem a velkou tmavou skvrnou přes levé oko. Muž k ní natahuje špinavou ruku s velkou vydutou béžovou obálkou. Je zjevně hluchoněmý. Působí jako mentálně postižený. Má divné trhané pohyby, naprázdno otevírá ústa, z nichž mu stále vykukuje špička jazyka, a v koutku úst se mu tvoří slina. Ghida k němu pocítí instinktivní odpor. Muž však nevypadá nebezpečně, jen odpudivě. A kromě toho má laskavé oči. Budí dojem, že mu velmi záleží na tom, aby si od něj vzala tu obálku. Co v ní může být? Ozve se v ní novinářský instinkt. Natáhne ruku a obálku si převezme. Po hmatu cítí, že jsou v ní zřejmě sešity a nějaký další předmět. Bleskne jí hlavou, jestli to není bomba. Předmět je tenký a protáhlý. Usoudí, že to nebude nic nebezpečného. Jako by ji mužův výraz o tom ujišťoval. Muž vděčně pokývá hlavou a pajdavě odchází, jako by věděl, jak se jí pohled na něj oškliví. A zřejmě to opravdu ví. Ghida k němu najednou pocítí lítost. To už k němu míří hotelová ochranka s jasným úmyslem ho odsud vyvést. Pokřikují přitom na sebe: ,,Kdo ho sem pustil? To venku nikdo nehlídá? A co tady dělá to zvíře?" Popadnou ho za loket a muž se bez odporu nechá vyprovodit. U dveří do něj jeden z mužů strčí tak, až zavrávorá, ale nakonec rovnováhu udrží. Jeho pes na ně štěká a snaží se po nich chňa pat, ale zavalitější člen ochranky ho nakopne, až zvíře bolestně zaskučí.
Jeden ze strážných přistoupí ke Ghidě a s omluvným výrazem ve tváři se zeptá: ,,Neobtěžoval vás, madam?" ,,Vůbec ne, nic se nestalo." 12
Pouštn( včela
Strážný ji nechá být a Ghida zvěd spatří několik deníkových sešitů a tm tuje sešity a namátkou přečte pár řád. deníků, které dávají nahlédnout do n muž. Že by ten dělník, co ho přinesl? být zajímavé pro novináře. Nedává to Vezme do ruky pero a pocítí, že zleh a uvědomí si, že je to malý diktafon. turní tlačítko PLAY, zamaskované jak muž mačkal obálku v dlaních. Anebo došlo, co to je. Kroužek na okraji uzávě Zvýší hlasitost dost na to, aby nahráv si přístroj k levému uchu. Nahrávka už je krátce před koncem.< jí přeběhne mráz po zádech. Zvedne s jako spropitné a spěchá do svého pol chat na veřejnosti. ..
Avi Peres hledí přes sklo okna hot1 Deníky i diktafon rou nyní nese v podpaží. Stylový bledě postavu a vykresluje její ženské tvary. Odvrátí od ní zrak. Nepřišel sem, ah; čemu mnohem důležitějšímu. Něčemu veřejnosti... a co jistě způsobí pořádr na světlo. Je to otázka přátelství - jed Naposled se za Ghidou podívá, gesti lečníkovi naznačí „Jdeme!" a začne pa ným černobílým míšencem po boku. opouštějící kavárnu.
13
Veronika Matysová
riatrženým uchem a velkou tmavou skvrnou e špinavou ruku s velkou vydutou béžovou
1ěmý. Působí jako mentálně postižený. Má ', naprázdno otevírá ústa, z nichž mu stále vy' a v koutku úst se mu tvoří slina. :tí instinktivní odpor. Muž však nevypadá neivě. A kromě toho má laskavé oči. Budí dojem, ta tom, aby si od něj vzala tu obálku. Co v ní
inářský
instinkt. Natáhne ruku a obálku si 1 cítí, že jsou v ní zřejmě sešity a nějaký další 1lavou, jestli to není bomba. Předmět je tenký e to nebude nic nebezpečného. Jako by ji mufoval. rá hlavou a pajdavě odchází, jako by věděl, jak škliví. A zřejmě to opravdu ví. Ghida k němu
t.
ří
hotelová ochranka s jasným úmyslem ho kují přitom na sebe: ,.Kdo ho sem pustil? To ? A co tady dělá to zvíře?" )ket a muž se bez odporu nechá vyprovodit. z mužů strčí tak, až zavrávorá, ale nakonec ho pes na ně štěká a snaží se po nich chňa len ochranky ho nakopne, až zvíře bolestně
h přistoupí ke Ghidě a s omluvným výrazem ~obtěžoval vás, madam?" estalo." 12
Pouštní včela
Strážný ji nechá být a Ghida zvědavě otevírá obálku. Uvnitř spatří několik deníkových sešitů a tmavomodré plnicí pero. Zalistuje sešity a namátkou přečte pár řádků. Zajímavé - jako většina deníků, které dávají nahlédnout do něčí duše. Autorem je jakýsi muž. Že by ten dělník, co ho přinesl? Nechápe ale, čím by to mělo být zajímavé pro novináře. Nedává to smysl. Vezme do ruky pero a pocítí, že zlehka vrní. Podívá se na něj blíž a uvědomí si, že je to malý diktafon. Je na něm zapnuté miniaturní tlačítko PLAY, zamaskované jako ouško na víčku. Asi jak ten muž mačkal obálku v dlaních. Anebo je zapnutý schválně, aby jí došlo, co to je. Kroužek na okraji uzávěru slouží k ovládání zvuku. Zvýší hlasitost dost na to, aby nahrávku slyšela jen ona, a přiloží si přístroj k levému uchu. Nahrávka už je krátce před koncem. Ghida chvíli poslouchá. Pak jí přeběhne mráz po zádech. Zvedne se, na stole nechá pár mincí jako spropitné a spěchá do svého pokoje. Tohle nemůže poslouchat na veřejnosti ... Avi Peres hledí přes sklo okna hotelu za reportérkou, spěšně kavárnu. Deníky i diktafon vložila zpět do obálky, kterou nyní nese v podpaží. Stylový bleděmodrý kostýmek jí obepíná postavu a vykresluje její ženské tvary. Odvrátí od ní zrak. Nepřišel sem, aby na ni zíral. Přišel kvůli ně čemu mnohem důležitějšímu. Něčemu, co by nemělo zůstat skryto veřejnosti ... a co jistě způsobí pořádný poprask, jen co to vyjde na světlo. Je to otázka přátelství - jediného, které kdy poznal. Naposled se za Ghidou podívá, gestem svému čtyřnohému společníkovi naznačí „Jdeme!" a začne pajdat rušnou ulicí pryč, s věr ným černobílým míšencem po boku. opouštějící
13
----
...
Veronika Matysová Poděkování
ížky se podepsala řada skvělých lidí, ražovat za své přátele a kterým bych .. Především Tanje a Janě, které mi už ts a jejichž rady při mé tvorbě jsou neík za věcné připomínky k obsahu painkám K. s jejich neocenitelnými zku>omoc s kapitolami obsahujícími pře ~ v knize obecně. Stejně jako Brianovi >listopadové Prahy očima Američana. ~ří rukopis přečetli a ujistili mne, že : světlo světa. A velký dík i všem mým iré kvůli svému psaní často zanedbá>ělivost ...
Veronika Matysová POUŠTNÍ VČELA
Vydalo Nakladatelství BRÁNA, a. s., Nad Vinným potokem 1148/4, 101 00 Praha 10, jako svou 1073. publikaci Obálku navrhla Diana Delevová Odpovědná
redaktorka Tereza Tomášková
Technická redakce Vlasta Machová Sazba Patricie Císlerová EUROPRINT a.s.
Stran 224 Vydání první Praha 2017
ch měl dělat jiného? Nula dies sine linea." J. P. Sartre
info@brana-knihy.cz www.brana-knihy.cz
Připojte
se k nám na Facebooku
Knihy z Nakladatelství BRÁNA si můžete objednat nebo zakoupit také na naší adrese po dohodě s obchodním oddělením
220
-~ -