KAPITOLA
1 zpomínám si, Ïe toho dne na mû cestou k autu dotíraly obavy a kolem hlavy se mi vzná‰ela skliãující aura osudovosti, která se v drobn˘ch vlnkách tfií‰tila o veãerní vzduch. Na svûtû jsou lidé, ktefií by takov˘ pocit nazvali zlou pfiedtuchou, varováním od jakéhosi tfietího oka, které vidí aÏ za kfiivku na‰eho ãasu. Nikdy jsem na podobné vûci nevûfiil. Pfiiznám se ale, Ïe jsem uÏ párkrát zabloudil v pamûti k onomu dni s otázkou: kdybych byl vûdûl, co v‰echno tahle cesta zmûní, vybral bych si bezpeãnûj‰í trasu? Zahnul bych radûji doleva tam, kde jsem pfiedtím jel vpravo? Anebo by mû moje cesta i pfiesto pfiivedla ke Carlu Iversonovi? Toho chladného záfiijového veãera se mûli moji Minnesota Twins poprat s Cleveland Indians o to, kdo získá královskou korunu centrální divize. Západní horizont Minneapolisu mûla uÏ brzy ozáfiit svûtla reflektorÛ z jejich stadionu Target Field a protnout noãní oblohu py‰n˘mi paprsky, jenÏe já jsem u toho b˘t nemûl. Dal‰í z mnoha vûcí, které jsem si z rozpoãtu univerzitního studenta nemohl dovolit. Místo toho jsem mûl hlídat dvefie v baru U Molly a mezi kradm˘mi pohledy na hru, odehrávající se v televizi nad barem, kontrolovat fiidiãáky a ti‰it ‰arvátky mezi hosty, ktefií pfiebrali – ne Ïe bych po takové práci odjakÏiva touÏil, ale nájem se z toho zaplatit dal.
V
7
KAPITOLA
1 zpomínám si, Ïe toho dne na mû cestou k autu dotíraly obavy a kolem hlavy se mi vzná‰ela skliãující aura osudovosti, která se v drobn˘ch vlnkách tfií‰tila o veãerní vzduch. Na svûtû jsou lidé, ktefií by takov˘ pocit nazvali zlou pfiedtuchou, varováním od jakéhosi tfietího oka, které vidí aÏ za kfiivku na‰eho ãasu. Nikdy jsem na podobné vûci nevûfiil. Pfiiznám se ale, Ïe jsem uÏ párkrát zabloudil v pamûti k onomu dni s otázkou: kdybych byl vûdûl, co v‰echno tahle cesta zmûní, vybral bych si bezpeãnûj‰í trasu? Zahnul bych radûji doleva tam, kde jsem pfiedtím jel vpravo? Anebo by mû moje cesta i pfiesto pfiivedla ke Carlu Iversonovi? Toho chladného záfiijového veãera se mûli moji Minnesota Twins poprat s Cleveland Indians o to, kdo získá královskou korunu centrální divize. Západní horizont Minneapolisu mûla uÏ brzy ozáfiit svûtla reflektorÛ z jejich stadionu Target Field a protnout noãní oblohu py‰n˘mi paprsky, jenÏe já jsem u toho b˘t nemûl. Dal‰í z mnoha vûcí, které jsem si z rozpoãtu univerzitního studenta nemohl dovolit. Místo toho jsem mûl hlídat dvefie v baru U Molly a mezi kradm˘mi pohledy na hru, odehrávající se v televizi nad barem, kontrolovat fiidiãáky a ti‰it ‰arvátky mezi hosty, ktefií pfiebrali – ne Ïe bych po takové práci odjakÏiva touÏil, ale nájem se z toho zaplatit dal.
V
7
Allen Eskens Pohřbený život
Pfii‰lo mi zvlá‰tní, Ïe moje studijní poradkynû na stfiední ‰kole pfii
KAPITOLA 1
zasazené do zkorodované mûdi. DÛm se pfiihrbenû krãil na sv˘ch
základech jako hráã amerického fotbalu, kter˘ se chystá sloÏit protivníka, a stejnû hrozivû i vypadal. KdyÏ jsem ve‰el do haly, do nosu mû pra‰til zatuchl˘ vzduch smí‰en˘ s tak pronikav˘m odérem antiseptického krému a moãi, aÏ mi zaãaly slzet oãi. Na vozíãku opodál sedûla stará Ïena v neforemné paruce a upírala pohled mimo mû, kamsi na parkovi‰tû, jako by ãekala, Ïe se odtud vynofií nûjak˘ princ na bílém koni a uchvátí ji do náruãe. KdyÏ jsem kolem ní procházel, usmála se, ale ne na mû. Já jsem v jejím svûtû existoval asi tak jako její pfiízraky v tom mém. NeÏ jsem pfiistoupil k pultu na recepci, je‰tû na poslední chvíli mû zarazily pochybnosti. PodráÏdûnû na mû doráÏely, abych se vyka‰lal na semináfi z angliãtiny, dokud je ãas, a místo nûj se pfiihlásil na nûco rozumnûj‰ího, tfieba na historii nebo geologii. Pfied mûsícem jsem odjel ze svého domova v Austinu v Minnesotû, lépe fieãeno, ti‰e jsem se vytratil jako kluk, co utíká k cirkusu. Îádné hádky s matkou. Nedal jsem jí ‰anci, aby se mû pokou‰ela pfiemluvit. Prostû jsem si sbalil ta‰ku, mlad‰ímu brá‰kovi jsem fiekl, Ïe odjíÏdím, a mámû jsem nechal vzkaz. NeÏ jsem koneãnû dorazil aÏ do kanceláfie, kde se zapisovalo do kurzÛ, v‰echny normální semináfie z angliãtiny uÏ byly obsazené, a tak jsem se zapsal na Ïivotopisn˘ semináfi. Pro seminární práci jsme mûli vyzpovídat úplnû cizího ãlovûka a napsat jeho Ïivotopis. V hloubi du‰e jsem vûdûl, Ïe za ten lepkav˘ pot, kter˘ mi teì, kdyÏ jsem pfie‰lapoval v hale, orosil spánky, mÛÏe právû tenhle úkol. Pfiíli‰ dlouho jsem tu práci odkládal, protoÏe jsem vûdûl, Ïe to bude hrozná otrava. Recepãní na Vyhlídce byla Ïena s hranat˘m obliãejem a vystoupl˘mi lícními kostmi. Pevnû staÏené vlasy a zapadlé oãi jí dávaly v˘raz dozorkynû z gulagu. Naklonila se ke mnû pfies pultík a zeptala se: „MÛÏu vám nûjak pomoci?“ „Ano,“ odpovûdûl jsem. „Tedy, aspoÀ doufám. Máte tu, prosím, fieditele?“
8
9
Ïádné z na‰ich schÛzek nevyslovila slovo „univerzita“. MoÏná jí nevonûl ten puch beznadûje, co se mi lepil na obleãení ze sekáãe. MoÏná se doslechla, Ïe jsem den po sv˘ch osmnáctinách zaãal dûlat v pochybném podniku zvaném Piedmont Club. Anebo – a na tohle bych si vsadil – vûdûla, co je zaã moje máma a spoãítala si, Ïe ani hru‰ky nepadají daleko od stromu. AÈ je to jak chce, nezazlíval jsem jí, Ïe ve mnû nevidí ten správn˘ materiál pro vysokou. Pravda je, Ïe v om‰elém baru mi bylo líp neÏ v mramorov˘ch akademick˘ch sálech, kde jsem nejistû ‰kobrtal, jako kdybych si obul boty obrácenû. Toho dne jsem skoãil do svého vozítka – jednadvacet let staré, rzí prolezlé Hondy Accord – vyhnal motor do obrátek a zamífiil z univerzitního kampusu na jih, kde jsem se s Alicií Keys, která zpívala z omlácen˘ch japonsk˘ch reprákÛ, pfiipojil k proudu veãerní ‰piãky na mezistátní dálnici I-35. KdyÏ jsem dojel do Crosstownu, natáhl jsem se k sedadlu spolujezdce a po chvíli hrabání z batohu vylovil papírek s adresou domova dÛchodcÛ. „Nefiíkej domov dÛchodcÛ,“ mumlal jsem si pro sebe. „Je to dÛm pro seniory nebo centrum zaslouÏeného odpoãinku nebo tak nûco.“ Jezdil jsem pfiedmûstím Richfield a snaÏil se vyznat v bludi‰ti ulic, aÏ jsem koneãnû na‰el nad jedním vchodem ceduli „Usedlost Na Vyhlídce“. To byl mÛj cíl. Pfii pohledu na dÛm mi ten název pfiipadal jako pûkná zlomyslnost. V˘hled odtud nebyl vÛbec Ïádn˘ a budova postrádala jak˘koli náznak velkoleposti. âelní stranou byla otoãená do ru‰né ãtyfiproudovky a zezadu se na ni lepil star˘, zchátral˘ ãinÏák. Ten hrozn˘ název ale byl dost moÏná na Vyhlídce to nejveselej‰í, co mohla nabídnout: za‰edlé cihlové zdi místy obrostlé mechem, dávno neupravované a zdivoãelé kefie, okenní rámy z mûkkého dfieva
Allen Eskens Pohřbený život
Pfii‰lo mi zvlá‰tní, Ïe moje studijní poradkynû na stfiední ‰kole pfii
KAPITOLA 1
zasazené do zkorodované mûdi. DÛm se pfiihrbenû krãil na sv˘ch
základech jako hráã amerického fotbalu, kter˘ se chystá sloÏit protivníka, a stejnû hrozivû i vypadal. KdyÏ jsem ve‰el do haly, do nosu mû pra‰til zatuchl˘ vzduch smí‰en˘ s tak pronikav˘m odérem antiseptického krému a moãi, aÏ mi zaãaly slzet oãi. Na vozíãku opodál sedûla stará Ïena v neforemné paruce a upírala pohled mimo mû, kamsi na parkovi‰tû, jako by ãekala, Ïe se odtud vynofií nûjak˘ princ na bílém koni a uchvátí ji do náruãe. KdyÏ jsem kolem ní procházel, usmála se, ale ne na mû. Já jsem v jejím svûtû existoval asi tak jako její pfiízraky v tom mém. NeÏ jsem pfiistoupil k pultu na recepci, je‰tû na poslední chvíli mû zarazily pochybnosti. PodráÏdûnû na mû doráÏely, abych se vyka‰lal na semináfi z angliãtiny, dokud je ãas, a místo nûj se pfiihlásil na nûco rozumnûj‰ího, tfieba na historii nebo geologii. Pfied mûsícem jsem odjel ze svého domova v Austinu v Minnesotû, lépe fieãeno, ti‰e jsem se vytratil jako kluk, co utíká k cirkusu. Îádné hádky s matkou. Nedal jsem jí ‰anci, aby se mû pokou‰ela pfiemluvit. Prostû jsem si sbalil ta‰ku, mlad‰ímu brá‰kovi jsem fiekl, Ïe odjíÏdím, a mámû jsem nechal vzkaz. NeÏ jsem koneãnû dorazil aÏ do kanceláfie, kde se zapisovalo do kurzÛ, v‰echny normální semináfie z angliãtiny uÏ byly obsazené, a tak jsem se zapsal na Ïivotopisn˘ semináfi. Pro seminární práci jsme mûli vyzpovídat úplnû cizího ãlovûka a napsat jeho Ïivotopis. V hloubi du‰e jsem vûdûl, Ïe za ten lepkav˘ pot, kter˘ mi teì, kdyÏ jsem pfie‰lapoval v hale, orosil spánky, mÛÏe právû tenhle úkol. Pfiíli‰ dlouho jsem tu práci odkládal, protoÏe jsem vûdûl, Ïe to bude hrozná otrava. Recepãní na Vyhlídce byla Ïena s hranat˘m obliãejem a vystoupl˘mi lícními kostmi. Pevnû staÏené vlasy a zapadlé oãi jí dávaly v˘raz dozorkynû z gulagu. Naklonila se ke mnû pfies pultík a zeptala se: „MÛÏu vám nûjak pomoci?“ „Ano,“ odpovûdûl jsem. „Tedy, aspoÀ doufám. Máte tu, prosím, fieditele?“
8
9
Ïádné z na‰ich schÛzek nevyslovila slovo „univerzita“. MoÏná jí nevonûl ten puch beznadûje, co se mi lepil na obleãení ze sekáãe. MoÏná se doslechla, Ïe jsem den po sv˘ch osmnáctinách zaãal dûlat v pochybném podniku zvaném Piedmont Club. Anebo – a na tohle bych si vsadil – vûdûla, co je zaã moje máma a spoãítala si, Ïe ani hru‰ky nepadají daleko od stromu. AÈ je to jak chce, nezazlíval jsem jí, Ïe ve mnû nevidí ten správn˘ materiál pro vysokou. Pravda je, Ïe v om‰elém baru mi bylo líp neÏ v mramorov˘ch akademick˘ch sálech, kde jsem nejistû ‰kobrtal, jako kdybych si obul boty obrácenû. Toho dne jsem skoãil do svého vozítka – jednadvacet let staré, rzí prolezlé Hondy Accord – vyhnal motor do obrátek a zamífiil z univerzitního kampusu na jih, kde jsem se s Alicií Keys, která zpívala z omlácen˘ch japonsk˘ch reprákÛ, pfiipojil k proudu veãerní ‰piãky na mezistátní dálnici I-35. KdyÏ jsem dojel do Crosstownu, natáhl jsem se k sedadlu spolujezdce a po chvíli hrabání z batohu vylovil papírek s adresou domova dÛchodcÛ. „Nefiíkej domov dÛchodcÛ,“ mumlal jsem si pro sebe. „Je to dÛm pro seniory nebo centrum zaslouÏeného odpoãinku nebo tak nûco.“ Jezdil jsem pfiedmûstím Richfield a snaÏil se vyznat v bludi‰ti ulic, aÏ jsem koneãnû na‰el nad jedním vchodem ceduli „Usedlost Na Vyhlídce“. To byl mÛj cíl. Pfii pohledu na dÛm mi ten název pfiipadal jako pûkná zlomyslnost. V˘hled odtud nebyl vÛbec Ïádn˘ a budova postrádala jak˘koli náznak velkoleposti. âelní stranou byla otoãená do ru‰né ãtyfiproudovky a zezadu se na ni lepil star˘, zchátral˘ ãinÏák. Ten hrozn˘ název ale byl dost moÏná na Vyhlídce to nejveselej‰í, co mohla nabídnout: za‰edlé cihlové zdi místy obrostlé mechem, dávno neupravované a zdivoãelé kefie, okenní rámy z mûkkého dfieva
Allen Eskens Pohřbený život
KAPITOLA 1
„Podomní prodej je u nás pfiísnû zakázán,“ pravila. Zmûfiila si mû zpod pfiivfien˘ch víãek a tváfi jí ztuhla do tvrdé masky. „Podomní prodej?“ Nucenû jsem se zasmál a prosebnû zvedl ruce. „Milá paní, ode mû by si nekoupil ani neandrtálec sirky.“ „Dobrá, nejste tu ubytovan˘, nejste náv‰tûva a urãitû u nás nepracujete. Tak co je‰tû zb˘vá?“ „Jmenuju se Joe Talbert. Studuju na Minnesotské univerzitû.“ „No a?“ Mrknul jsem na její visaãku. „No a… Janet… rád bych mluvil s va‰ím vedoucím o jednom projektu, kter˘ mám dûlat.“ „Tady není Ïádn˘ vedoucí,“ odpovûdûla Janet a pofiád na mû mÏourala. „Máme fieditelku, paní Lorngrenovou.“ „Omlouvám se,“ snaÏil jsem se zachovat dekorum, „mÛÏu tedy mluvit s va‰í fieditelkou?“ „Paní Lorngrenová má spoustu práce, navíc je doba obûda…“ „Bude to jenom minutka.“ „Tak ten svÛj projekt mÛÏete nastínit mnû a já potom rozhodnu, jestli má kvÛli tomu smysl ru‰it paní Lorngrenovou.“ „Je to seminární práce,“ fiekl jsem. „Mám si povídat s nûjak˘m star˘m ãlovûkem – chci fiíct, s osobou v pokroãilej‰ím vûku – a napsat jeho biografii. Víte, vyprávût o tom, ãím si v Ïivotû pro‰el, na jak˘ch rozcestích se ocitl, zkrátka, proã je takov˘, jak˘ je.“ „A vy jste spisovatel?“ Janet si mû zmûfiila, jako by mohla vyãíst odpovûì z toho, jak vypadám. Narovnal jsem se do hrdé v˘‰ky sv˘ch necel˘ch sto osmdesáti centimetrÛ. Bylo mi jednadvacet a smífiil jsem se s tím, Ïe víc uÏ nevyrostu – díky, Joe Talberte star‰í, aÈ jsi tfieba v pekle. A i kdyÏ byl fakt, Ïe jsem dûlal vyhazovaãe, nebyl jsem taková vazba, jaké ãlovûk obvykle ve dvefiích baru potkává. Mezi vyhazovaãi jsem byl spí‰ z tûch zakrslej‰ích. „Ne,“ odpovûdûl jsem. „Nejsem spisovatel, jenom studuju.“
„A oni po vás chtûjí, abyste do ‰koly napsal celou knihu?“ „Kdepak, má to b˘t napÛl souvisl˘ text a napÛl takov˘ náãrt,“ vykládal jsem s úsmûvem. „Nûkteré kapitoly máme vypsat, jako tfieba zaãátek a konec, a potom je‰tû popsat blíÏ nejdÛleÏitûj‰í Ïivotní zvraty. Ale povût‰inou to má b˘t takov˘ struãn˘ pfiehled. Je to celkem rozsáhl˘ projekt.“ Janet nakrãila nosík a zakroutila hlavou. Potom, definitivnû pfiesvûdãená o tom, Ïe jim nehodlám nic prodávat, zvedla telefon a nûco do nûj ti‰e fiekla. Za chvilku se z haly za recepcí vynofiila Ïena v zeleném kost˘mku a postavila se vedle Janet. „Jsem fieditelka Lorngrenová,“ oznámila mi s hlavou vztyãenou a nehybnou, jako kdyby na ní balancovala ‰álek s ãajem. „Mohu vám nûjak pomoci?“ „Doufám, Ïe mÛÏete.“ Zhluboka jsem se nadechl a v‰echno jsem jí zopakoval. Paní Lorngrenová s trochu zmaten˘m v˘razem zpracovávala moje vysvûtlení a potom se zeptala: „A proã jste pfii‰el k nám? Nemáte rodiãe nebo prarodiãe, které byste mohl zpovídat?“ „Nikdo z nich nebydlí poblíÏ,“ odpovûdûl jsem. To byla leÏ. Matka s bratrem sice bydleli jen dvû hodiny na jih od Twin Cities, oblasti tvofiené mûsty Minneapolis a St. Paul, jenÏe kaÏdá i sebekrat‰í náv‰tûva mámina bytu se mohla zvrtnout v procházku po Ïhavém uhlí. Svého tátu jsem nikdy nepoznal a nemûl jsem potuchu, jestli uÏ nenatáhl baãkory. Zato jsem ale vûdûl, jak se jmenuje. Moje máma totiÏ dostala senzaãní nápad, Ïe mû pojmenuje po nûm. Asi doufala, Ïe v˘ãitky svûdomí pfiinutí Joe Talberta star‰ího, aby s ní chvíli zÛstal, tfieba si ji i vzal a staral se o ni i o potomka. Nevy‰lo to. To samé máma zkou‰ela, kdyÏ se narodil mÛj mlad‰í bratr Jeremy, a v˘sledek byl stejn˘. Cel˘ Ïivot jsem musel vysvûtlovat, Ïe moje máma se jmenuje Kathy Nelsonová, já jsem Joe Talbert a brácha zase Jeremy Naylor.
10
11
Allen Eskens Pohřbený život
KAPITOLA 1
„Podomní prodej je u nás pfiísnû zakázán,“ pravila. Zmûfiila si mû zpod pfiivfien˘ch víãek a tváfi jí ztuhla do tvrdé masky. „Podomní prodej?“ Nucenû jsem se zasmál a prosebnû zvedl ruce. „Milá paní, ode mû by si nekoupil ani neandrtálec sirky.“ „Dobrá, nejste tu ubytovan˘, nejste náv‰tûva a urãitû u nás nepracujete. Tak co je‰tû zb˘vá?“ „Jmenuju se Joe Talbert. Studuju na Minnesotské univerzitû.“ „No a?“ Mrknul jsem na její visaãku. „No a… Janet… rád bych mluvil s va‰ím vedoucím o jednom projektu, kter˘ mám dûlat.“ „Tady není Ïádn˘ vedoucí,“ odpovûdûla Janet a pofiád na mû mÏourala. „Máme fieditelku, paní Lorngrenovou.“ „Omlouvám se,“ snaÏil jsem se zachovat dekorum, „mÛÏu tedy mluvit s va‰í fieditelkou?“ „Paní Lorngrenová má spoustu práce, navíc je doba obûda…“ „Bude to jenom minutka.“ „Tak ten svÛj projekt mÛÏete nastínit mnû a já potom rozhodnu, jestli má kvÛli tomu smysl ru‰it paní Lorngrenovou.“ „Je to seminární práce,“ fiekl jsem. „Mám si povídat s nûjak˘m star˘m ãlovûkem – chci fiíct, s osobou v pokroãilej‰ím vûku – a napsat jeho biografii. Víte, vyprávût o tom, ãím si v Ïivotû pro‰el, na jak˘ch rozcestích se ocitl, zkrátka, proã je takov˘, jak˘ je.“ „A vy jste spisovatel?“ Janet si mû zmûfiila, jako by mohla vyãíst odpovûì z toho, jak vypadám. Narovnal jsem se do hrdé v˘‰ky sv˘ch necel˘ch sto osmdesáti centimetrÛ. Bylo mi jednadvacet a smífiil jsem se s tím, Ïe víc uÏ nevyrostu – díky, Joe Talberte star‰í, aÈ jsi tfieba v pekle. A i kdyÏ byl fakt, Ïe jsem dûlal vyhazovaãe, nebyl jsem taková vazba, jaké ãlovûk obvykle ve dvefiích baru potkává. Mezi vyhazovaãi jsem byl spí‰ z tûch zakrslej‰ích. „Ne,“ odpovûdûl jsem. „Nejsem spisovatel, jenom studuju.“
„A oni po vás chtûjí, abyste do ‰koly napsal celou knihu?“ „Kdepak, má to b˘t napÛl souvisl˘ text a napÛl takov˘ náãrt,“ vykládal jsem s úsmûvem. „Nûkteré kapitoly máme vypsat, jako tfieba zaãátek a konec, a potom je‰tû popsat blíÏ nejdÛleÏitûj‰í Ïivotní zvraty. Ale povût‰inou to má b˘t takov˘ struãn˘ pfiehled. Je to celkem rozsáhl˘ projekt.“ Janet nakrãila nosík a zakroutila hlavou. Potom, definitivnû pfiesvûdãená o tom, Ïe jim nehodlám nic prodávat, zvedla telefon a nûco do nûj ti‰e fiekla. Za chvilku se z haly za recepcí vynofiila Ïena v zeleném kost˘mku a postavila se vedle Janet. „Jsem fieditelka Lorngrenová,“ oznámila mi s hlavou vztyãenou a nehybnou, jako kdyby na ní balancovala ‰álek s ãajem. „Mohu vám nûjak pomoci?“ „Doufám, Ïe mÛÏete.“ Zhluboka jsem se nadechl a v‰echno jsem jí zopakoval. Paní Lorngrenová s trochu zmaten˘m v˘razem zpracovávala moje vysvûtlení a potom se zeptala: „A proã jste pfii‰el k nám? Nemáte rodiãe nebo prarodiãe, které byste mohl zpovídat?“ „Nikdo z nich nebydlí poblíÏ,“ odpovûdûl jsem. To byla leÏ. Matka s bratrem sice bydleli jen dvû hodiny na jih od Twin Cities, oblasti tvofiené mûsty Minneapolis a St. Paul, jenÏe kaÏdá i sebekrat‰í náv‰tûva mámina bytu se mohla zvrtnout v procházku po Ïhavém uhlí. Svého tátu jsem nikdy nepoznal a nemûl jsem potuchu, jestli uÏ nenatáhl baãkory. Zato jsem ale vûdûl, jak se jmenuje. Moje máma totiÏ dostala senzaãní nápad, Ïe mû pojmenuje po nûm. Asi doufala, Ïe v˘ãitky svûdomí pfiinutí Joe Talberta star‰ího, aby s ní chvíli zÛstal, tfieba si ji i vzal a staral se o ni i o potomka. Nevy‰lo to. To samé máma zkou‰ela, kdyÏ se narodil mÛj mlad‰í bratr Jeremy, a v˘sledek byl stejn˘. Cel˘ Ïivot jsem musel vysvûtlovat, Ïe moje máma se jmenuje Kathy Nelsonová, já jsem Joe Talbert a brácha zase Jeremy Naylor.
10
11
Allen Eskens Pohřbený život
Co se t˘ãe prarodiãÛ, jedin˘, koho jsem znal, byl mámin otec, dûda Bill. Toho jsem miloval. Byl to tich˘ muÏ, kter˘ si umûl zjednat pozornost jedin˘m pohledem nebo gestem, ãlovûk obdafien˘ souãasnû silou i jemností. Nikdy neuÏíval kaÏdé zvlá‰È, ale mísil je dohromady tak, Ïe pfiipomínaly mûkkou kÛÏi. Nûkdy jsem se k nûmu uchyloval ve vzpomínkách, kdyÏ se mnou Ïivot mával a já potfieboval jeho moudrost. Ale obãas, kdyÏ se mi do podvûdomí vkradly kapky noãního de‰tû Èukající na okno, za mnou chodil ve snu, kter˘ skonãil tím, Ïe jsem se zprudka posadil na posteli zalit˘ studen˘m potem a cel˘ roztfiesen˘ vzpomínkou na den, kdy jsem ho vidûl umírat. „Chápete, Ïe tohle je peãovatelsk˘ ústav, Ïe?“ optala se paní Lorngrenová. „Právû proto jsem tady,“ odpovûdûl jsem. „Máte tu lidi, ktefií urãitû zaÏili hodnû zajímavého.“ „To je pravda,“ fiekla a opfiela se o pult, kter˘ nás dûlil. Zblízka jsem vidûl vûjífiky u oãí a vrásky okolo rtÛ, které pfiipomínaly dno vyschlého jezera. A s proudem jejích slov se ke mnû nesla slabá vÛnû whiskey. Pokraãovala dál tlumen˘m hlasem: „Na‰i obyvatelé tu Ïijí, protoÏe se o sebe nedokáÏou postarat. Vût‰ina z nich trpí Alzheimerovou chorobou, stafieckou demencí nebo jin˘mi neurologick˘mi potíÏemi. Nepoznávají svoje vlastní dûti. A uÏ vÛbec si nepamatují podrobnosti ze svého Ïivota.“ Nic podobného mû pfiedtím nenapadlo. MÛj plán se mi zaãínal hroutit pfied oãima. Jak mám napsat biografii váleãného hrdiny, kdyÏ si hrdina nic nepamatuje? „A nemáte tady nûkoho, komu pamûÈ je‰tû slouÏí?“ zeptal jsem se mnohem Ïalostnûji, neÏ odpovídalo mému vkusu.
KAPITOLA 1
Paní Lorngrenová ‰lehla po Janet takov˘m pohledem, jak˘m byste koukli na kámo‰e, kdyby vám právû zboural dokonale vymy‰lenou boudu. „S Carlem?“ zeptal jsem se. Paní Lorngrenová si zaloÏila ruce a udûlala krok dozadu. Nedal jsem se: „Kdo je Carl?“ Janet oãima poÏádala paní Lorngrenovou o svolení. KdyÏ ta koneãnû pfiik˘vla, o recepãní pult se pro zmûnu opfiela Janet. „Jmenuje se Carl Iverson. Je odsouzen˘ za vraÏdu,“ fiekla ‰eptem jako ‰kolaãka, která mi svûfiuje cizí tajemství. „Jsou to asi tfii mûsíce, co nám ho sem poslala Správa nápravn˘ch zafiízení. Propustili ho z vûznice ve Stillwateru, protoÏe má rakovinu a umírá.“ Paní Lorngrenová podráÏdûnû odfrkla: „Rakovina slinivky se patrnû povaÏuje za adekvátní dÛvod k odpu‰tûní trestu.“ „On je vrah?“ Janet pohledem zkontrolovala, Ïe nás nikdo neposlouchá. „Pfied tfiiceti lety znásilnil a zabil jednu ãtrnáctiletou holku,“ ‰eptala. „V‰echno jsem si pfieãetla v jeho spise. KdyÏ s ní byl hotov˘, chtûl její tûlo spálit v kÛlnû na náfiadí, aby zniãil dÛkazy.“ TakÏe násilník a vrah. Pfiijel jsem na Vyhlídku hledat hrdinu a místo nûj jsem na‰el zlosyna. Ten by mi urãitû mûl hodnû co vyprávût, ale chtûl jsem psát takov˘ pfiíbûh? Moji spoluÏáci uÏ sepisovali, jak jejich babiãka rodila na holé zemi nebo jak dûdeãek potkal v hotelové hale Johna Dillingera* – a já jsem mûl popisovat pfiíbûh muÏe, kter˘ znásilnil a zavraÏdil mladou dívku a pak její tûlo spálil v nûjaké boudû. Pfiedstava, Ïe budu dûlat rozhovor s vrahem, se mi nejdfiív moc nezamlouvala, ale ãím víc jsem o tom pfiem˘‰lel, tím víc jsem tomu byl naklonûn˘. Tu seminárku jsem odkládal uÏ moc dlouho. BlíÏil se
„Mohli bychom mu dovolit, aby si popovídal s Carlem,“ pípla * John Herbert Dillinger (1903–1934), bankovní lupiã a jeden z „lidov˘ch hrdinÛ“ USA. Poznámka redaktora.
Janet.
12
13
Allen Eskens Pohřbený život
Co se t˘ãe prarodiãÛ, jedin˘, koho jsem znal, byl mámin otec, dûda Bill. Toho jsem miloval. Byl to tich˘ muÏ, kter˘ si umûl zjednat pozornost jedin˘m pohledem nebo gestem, ãlovûk obdafien˘ souãasnû silou i jemností. Nikdy neuÏíval kaÏdé zvlá‰È, ale mísil je dohromady tak, Ïe pfiipomínaly mûkkou kÛÏi. Nûkdy jsem se k nûmu uchyloval ve vzpomínkách, kdyÏ se mnou Ïivot mával a já potfieboval jeho moudrost. Ale obãas, kdyÏ se mi do podvûdomí vkradly kapky noãního de‰tû Èukající na okno, za mnou chodil ve snu, kter˘ skonãil tím, Ïe jsem se zprudka posadil na posteli zalit˘ studen˘m potem a cel˘ roztfiesen˘ vzpomínkou na den, kdy jsem ho vidûl umírat. „Chápete, Ïe tohle je peãovatelsk˘ ústav, Ïe?“ optala se paní Lorngrenová. „Právû proto jsem tady,“ odpovûdûl jsem. „Máte tu lidi, ktefií urãitû zaÏili hodnû zajímavého.“ „To je pravda,“ fiekla a opfiela se o pult, kter˘ nás dûlil. Zblízka jsem vidûl vûjífiky u oãí a vrásky okolo rtÛ, které pfiipomínaly dno vyschlého jezera. A s proudem jejích slov se ke mnû nesla slabá vÛnû whiskey. Pokraãovala dál tlumen˘m hlasem: „Na‰i obyvatelé tu Ïijí, protoÏe se o sebe nedokáÏou postarat. Vût‰ina z nich trpí Alzheimerovou chorobou, stafieckou demencí nebo jin˘mi neurologick˘mi potíÏemi. Nepoznávají svoje vlastní dûti. A uÏ vÛbec si nepamatují podrobnosti ze svého Ïivota.“ Nic podobného mû pfiedtím nenapadlo. MÛj plán se mi zaãínal hroutit pfied oãima. Jak mám napsat biografii váleãného hrdiny, kdyÏ si hrdina nic nepamatuje? „A nemáte tady nûkoho, komu pamûÈ je‰tû slouÏí?“ zeptal jsem se mnohem Ïalostnûji, neÏ odpovídalo mému vkusu.
KAPITOLA 1
Paní Lorngrenová ‰lehla po Janet takov˘m pohledem, jak˘m byste koukli na kámo‰e, kdyby vám právû zboural dokonale vymy‰lenou boudu. „S Carlem?“ zeptal jsem se. Paní Lorngrenová si zaloÏila ruce a udûlala krok dozadu. Nedal jsem se: „Kdo je Carl?“ Janet oãima poÏádala paní Lorngrenovou o svolení. KdyÏ ta koneãnû pfiik˘vla, o recepãní pult se pro zmûnu opfiela Janet. „Jmenuje se Carl Iverson. Je odsouzen˘ za vraÏdu,“ fiekla ‰eptem jako ‰kolaãka, která mi svûfiuje cizí tajemství. „Jsou to asi tfii mûsíce, co nám ho sem poslala Správa nápravn˘ch zafiízení. Propustili ho z vûznice ve Stillwateru, protoÏe má rakovinu a umírá.“ Paní Lorngrenová podráÏdûnû odfrkla: „Rakovina slinivky se patrnû povaÏuje za adekvátní dÛvod k odpu‰tûní trestu.“ „On je vrah?“ Janet pohledem zkontrolovala, Ïe nás nikdo neposlouchá. „Pfied tfiiceti lety znásilnil a zabil jednu ãtrnáctiletou holku,“ ‰eptala. „V‰echno jsem si pfieãetla v jeho spise. KdyÏ s ní byl hotov˘, chtûl její tûlo spálit v kÛlnû na náfiadí, aby zniãil dÛkazy.“ TakÏe násilník a vrah. Pfiijel jsem na Vyhlídku hledat hrdinu a místo nûj jsem na‰el zlosyna. Ten by mi urãitû mûl hodnû co vyprávût, ale chtûl jsem psát takov˘ pfiíbûh? Moji spoluÏáci uÏ sepisovali, jak jejich babiãka rodila na holé zemi nebo jak dûdeãek potkal v hotelové hale Johna Dillingera* – a já jsem mûl popisovat pfiíbûh muÏe, kter˘ znásilnil a zavraÏdil mladou dívku a pak její tûlo spálil v nûjaké boudû. Pfiedstava, Ïe budu dûlat rozhovor s vrahem, se mi nejdfiív moc nezamlouvala, ale ãím víc jsem o tom pfiem˘‰lel, tím víc jsem tomu byl naklonûn˘. Tu seminárku jsem odkládal uÏ moc dlouho. BlíÏil se
„Mohli bychom mu dovolit, aby si popovídal s Carlem,“ pípla * John Herbert Dillinger (1903–1934), bankovní lupiã a jeden z „lidov˘ch hrdinÛ“ USA. Poznámka redaktora.
Janet.
12
13
Allen Eskens Pohřbený život
KAPITOLA 1
konec záfií a za pár t˘dnÛ jsem mûl odevzdat svoje zápisky z rozho-
fon z kapsy a uvidûl matãino ãíslo, zrudl jsem aÏ za u‰ima. „Omluvte
mû, prosím.“ Otoãil jsem se k Janet a paní Lorngrenové zády a pfiedstíral jsem, Ïe jsem tím získal soukromí. „Mami, teì nemÛÏu. Jsem…“ „Joey, musí‰ si pro mû pfiijet!“ zajeãela matka do sluchátka a její slova se rozpíjela do podrou‰ené ‰mouhy, aÏ jsem jí skoro nerozumûl. „Mami, já musím…“ „Dali mi ty zkurven˘ náramky!“ „CoÏe? Kdo…“ „Joey, voni mû zatkli… tydleti… kokoti. Já je budu Ïalovat. SeÏenu si úplnû nejzlej‰ího zkurven˘ho právníka!“ Teì jeãela na nûkoho, kdo stál vedle ní. „Sly‰í‰ mû, ty… ty kokote! ¤ekni mi svoje ãíslo! Nechám tû vyhodit!“ „Mami, kde jsi?“ Mluvil jsem nahlas a pomalu, aby mû matka zase zaãala poslouchat. „Voni mi dali náramky, Joey.“ „Je tam s tebou nûjak˘ policajt?“ zeptal jsem se. „MÛÏu s ním mluvit?“ Mojí otázky si nev‰ímala a motala dohromady jednu nesrozumitelnou my‰lenku za druhou. „Kdybys mû mûl rád, tak by sis pro mû pfiijel. Do prdele, jsem tvoje máma, ne? Ty náramky… Hni tou svou prdelí… Nikdy jsi mû nemûl rád! Já jsem… teda nejsem… mûla jsem si podfiezat Ïíly. Nikdo mû nemá rád. UÏ jsem byla skoro doma… Dám je k soudu!“ „Dobfie, mami,“ uklidÀoval jsem ji. „Pfiijedu pro tebe, ale musím nejdfiív mluvit s tím policajtem.“ „To jako myslí‰ pana Kokota?“ „Jo, mami. Pana Kokota. Potfiebuju mluvit s panem Kokotem. Prostû mu na chviliãku dej ten telefon a já pak pro tebe pfiijedu.“ „Tak jo,“ souhlasila. „Hej, Kokote, pojì sem. Joey s tebou chce mluvit.“
14
15
vorÛ. SpoluÏáci uÏ mûli konû dávno na závodní dráze, zatímco moje herka je‰tû ve stáji pfieÏvykovala seno. Musel jsem zaãít psát o Carlu Iversonovi – pokud se mi podafií získat jeho souhlas. „Myslím, Ïe bych chtûl s panem Iversonem mluvit.“ „Ten chlap je zrÛda,“ fiekla paní Lorngrenová. „Já bych mu tu radost nedopfiála. Vím, Ïe to ode mû není zrovna kfiesÈanské, ale nejlíp by bylo, kdyby zÛstal zavfien˘ ve svém pokoji a ti‰e si umfiel.“ Paní Lorngrenová se zalekla vlastních slov, slov, která si ãlovûk mÛÏe myslet, ale nesmí je vyslovit nahlas, zvlá‰È pfied cizími lidmi. „Podívejte,“ fiekl jsem já, „kdybych o nûm mohl napsat, tak moÏná… nevím, ale moÏná bych ho nûjak pfiimûl, aby pochopil, co stra‰ného spáchal.“ Pfiece jenom jsem obchodník, pomyslel jsem si. „Kromû toho má taky právo na náv‰tûvy, nebo ne?“ Paní Lorngrenová se ocitla v úzk˘ch. Nemûla na vybranou. Carl nepob˘val na Vyhlídce jako vûzeÀ, ale jako pacient, kter˘ má stejné právo pfiijímat náv‰tûvy jako kaÏd˘ druh˘. Spustila ruce a znovu je poloÏila na pult, kter˘ stál mezi námi. „Budu se ho muset zeptat, jestli o va‰i náv‰tûvu stojí,“ fiekla. „Je u nás uÏ pár mûsícÛ, ale zatím za ním pfii‰el jen jeden ãlovûk.“ „Mohl bych si s Carlem promluvit sám?“ zeptal jsem se. „MoÏná bych…“ „S panem Iversonem,“ opravila mû paní Lorngrenová v touze znovu nab˘t ztracenou pfievahu. „Samozfiejmû,“ omluvnû jsem pokrãil rameny. „Mohl bych panu Iversonovi objasnit, o co mi jde, a tfieba by…“ Pfieru‰ilo mû elektronické vyzvánûní mého mobilu. „Omlouvám se,“ fiekl jsem. „Mûl jsem za to, Ïe je vypnut˘.“ KdyÏ jsem vytáhl tele-
Allen Eskens Pohřbený život
KAPITOLA 1
konec záfií a za pár t˘dnÛ jsem mûl odevzdat svoje zápisky z rozho-
fon z kapsy a uvidûl matãino ãíslo, zrudl jsem aÏ za u‰ima. „Omluvte
mû, prosím.“ Otoãil jsem se k Janet a paní Lorngrenové zády a pfiedstíral jsem, Ïe jsem tím získal soukromí. „Mami, teì nemÛÏu. Jsem…“ „Joey, musí‰ si pro mû pfiijet!“ zajeãela matka do sluchátka a její slova se rozpíjela do podrou‰ené ‰mouhy, aÏ jsem jí skoro nerozumûl. „Mami, já musím…“ „Dali mi ty zkurven˘ náramky!“ „CoÏe? Kdo…“ „Joey, voni mû zatkli… tydleti… kokoti. Já je budu Ïalovat. SeÏenu si úplnû nejzlej‰ího zkurven˘ho právníka!“ Teì jeãela na nûkoho, kdo stál vedle ní. „Sly‰í‰ mû, ty… ty kokote! ¤ekni mi svoje ãíslo! Nechám tû vyhodit!“ „Mami, kde jsi?“ Mluvil jsem nahlas a pomalu, aby mû matka zase zaãala poslouchat. „Voni mi dali náramky, Joey.“ „Je tam s tebou nûjak˘ policajt?“ zeptal jsem se. „MÛÏu s ním mluvit?“ Mojí otázky si nev‰ímala a motala dohromady jednu nesrozumitelnou my‰lenku za druhou. „Kdybys mû mûl rád, tak by sis pro mû pfiijel. Do prdele, jsem tvoje máma, ne? Ty náramky… Hni tou svou prdelí… Nikdy jsi mû nemûl rád! Já jsem… teda nejsem… mûla jsem si podfiezat Ïíly. Nikdo mû nemá rád. UÏ jsem byla skoro doma… Dám je k soudu!“ „Dobfie, mami,“ uklidÀoval jsem ji. „Pfiijedu pro tebe, ale musím nejdfiív mluvit s tím policajtem.“ „To jako myslí‰ pana Kokota?“ „Jo, mami. Pana Kokota. Potfiebuju mluvit s panem Kokotem. Prostû mu na chviliãku dej ten telefon a já pak pro tebe pfiijedu.“ „Tak jo,“ souhlasila. „Hej, Kokote, pojì sem. Joey s tebou chce mluvit.“
14
15
vorÛ. SpoluÏáci uÏ mûli konû dávno na závodní dráze, zatímco moje herka je‰tû ve stáji pfieÏvykovala seno. Musel jsem zaãít psát o Carlu Iversonovi – pokud se mi podafií získat jeho souhlas. „Myslím, Ïe bych chtûl s panem Iversonem mluvit.“ „Ten chlap je zrÛda,“ fiekla paní Lorngrenová. „Já bych mu tu radost nedopfiála. Vím, Ïe to ode mû není zrovna kfiesÈanské, ale nejlíp by bylo, kdyby zÛstal zavfien˘ ve svém pokoji a ti‰e si umfiel.“ Paní Lorngrenová se zalekla vlastních slov, slov, která si ãlovûk mÛÏe myslet, ale nesmí je vyslovit nahlas, zvlá‰È pfied cizími lidmi. „Podívejte,“ fiekl jsem já, „kdybych o nûm mohl napsat, tak moÏná… nevím, ale moÏná bych ho nûjak pfiimûl, aby pochopil, co stra‰ného spáchal.“ Pfiece jenom jsem obchodník, pomyslel jsem si. „Kromû toho má taky právo na náv‰tûvy, nebo ne?“ Paní Lorngrenová se ocitla v úzk˘ch. Nemûla na vybranou. Carl nepob˘val na Vyhlídce jako vûzeÀ, ale jako pacient, kter˘ má stejné právo pfiijímat náv‰tûvy jako kaÏd˘ druh˘. Spustila ruce a znovu je poloÏila na pult, kter˘ stál mezi námi. „Budu se ho muset zeptat, jestli o va‰i náv‰tûvu stojí,“ fiekla. „Je u nás uÏ pár mûsícÛ, ale zatím za ním pfii‰el jen jeden ãlovûk.“ „Mohl bych si s Carlem promluvit sám?“ zeptal jsem se. „MoÏná bych…“ „S panem Iversonem,“ opravila mû paní Lorngrenová v touze znovu nab˘t ztracenou pfievahu. „Samozfiejmû,“ omluvnû jsem pokrãil rameny. „Mohl bych panu Iversonovi objasnit, o co mi jde, a tfieba by…“ Pfieru‰ilo mû elektronické vyzvánûní mého mobilu. „Omlouvám se,“ fiekl jsem. „Mûl jsem za to, Ïe je vypnut˘.“ KdyÏ jsem vytáhl tele-