Pak počkal, až pěna trochu zaschla, a mezitím počítal ma-
koulela očima. Tak důkladně, že měl Eda pocit, že ten pohyb
minčiny lahvičky s šamponem, dózy s krémem, rtěnky a kos-
slyší. Byl to docela tichý a dutě znějící šelest, který maminčino
metické štětce.
koulení očima provázel. Jako kulička kutálející se v lepenkové
Nakonec ze sebe pěnu umyl žínkou, vydrbal se dosucha ručníkem a oblékl se. To celé mu trvalo přibližně tak
Celm to bylo 27 ků.
dlouho, jako potřebuje pavouk k utkání
roličce. Jen ještě mnohem tišší. Eda to vždycky zaslechl jen na úplně kratičký okamžik, protože po zakoulení očima si maminka zhluboka povzdychla a pak si něco zabručela a zamumlala a poté o něco hlasitěji pravila: „Edo, podívej se na hodiny!“
sítě. Tedy takové, do které lapí maximálně malou odpolední
Nic víc neřekla. Eda se podíval na hodiny.
svačinu. Netrvalo to tedy zrovna moc krátce, ale také ne celou
Kolik na nich bylo, to ještě přečíst nedo-
věčnost, uvažoval Eda. A koneckonců dělal jen to, co po něm
kázal. A to přece maminka věděla. Proč
chtěla maminka.
se tedy měl na ně dívat? Eda maminku
Po umytí si Eda sedl ke stolu v kuchyni a začal z chleba vy-
nechápal – závažnost situace ovšem
kusovat zaječí krajíc. Dokud nepřišla maminka. Co dělala me-
ano. Vřítil se do předsíně, vklouzl do
zitím ONA, to Eda nevěděl. A nejspíš to byly zase jen věci, které
svých rychlobotek na suchý zip, popadl
dělat chtěla: uklízet, platit složenky, nacpat prádlo do pračky
bundu a pak za ním zapadly dveře bytu,
a zapnout ji… prostě typické maminčiny záležitosti.
ne ovšem tak tiše jako obvykle. A už s mamin-
A vypadaly jako obvykle: kulé, žlé, se dvěma i ručički a dvaná číslicemi.
Maminka se podívala na Edu, pak na toustového zajíce a pak
kou za ruku letěli dolů z 84 schodů, bez jediného vtípku, jediné
na hodiny. Pak si prohlédla úplně všechno kolem, protože za-
příhody nebo jediné písničky. Celou cestu až dolů do přízemí.
23