0274776

LÉTO

Přeložila :

DANIELA ČERMÁKOVÁ

Amanda Quick

ECLIPSE Amanda Quick: Eclipse Bay - Léto Vydání první Copyright © 2002 by Jayne Ann Krentz Ali rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31 , Praha 4, www.baronet.cz v roce 2016 jako svou 209 I. publikaci Přeloženo z anglického originálu Surnmer in Eclipse Bay vydaného nakladatelstvím Jove Books, published by The Berkley Publishing Group (USA) Inc., New York, v roce 2002 Český překlad © 2017 Daniela Čermáková Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová Korektorka Zdeňka Grigarová Ilustrace na přebalu © 2017 Emil Křižka Přebal a vazba © 2017 Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: ~ FINIDR , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povoleni. Název a logo BARONErt jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-0597-4 BARONET Praha 2017

BAY LÉTO

Milé

čtenářky,

do Eclipse Bay přichází léto, ale mezi Harteovými a Madisonovými opět přituhuje . Zdá se, že záhadná maj itelka galerie, Octavia Brightwellová, uvažuje před odjezdem z města o skandálním románku s darebákem Nickem Hartem. Pokud jde o Nicka, nezávazné pletky mu dokonale vyhovují. Jenomže tak jednoduché to nebude ... Hlavním problémem je Mitchell Madison. Mitchell se totiž ustanovil do role Octaviina ochránce. Dal jasně najevo, že pokud se kolem ní bude Nick motat, bude za to muset zaplatit. A pak je tu Nickův malý syn, Carson, který má s Octavií vlastní plány. A nechce, aby mu do nich otec zasahoval. Léto v Eclipse Bay bude tento rok nabité událostmi. Na povrch vyplavou některá dávno pohr'bená tajemství ohledně proslulého sporu Harteových a Madisonových. Minulost a současnost se protnou. A bude to pořádný ohňostroj!

Doufám, že si ho užijete ... Vaše Amanda

1

Pro Michele Bradshawovou - dámu, která ví, jak zachovat klid, i když jdeme všichni pozdě na svatbu!

D

alší odmítnutí. Šesté za posledních pět týdnů. Ne že by to počítal. Nick Harte velice pomalu odložil telefon, vstal a pře k oknu v obývacím pokoji chaty. Šest odmítnutí v řadě. Tímhle tempem by z toho člověk dostal komplex r něcennosti. Proč si to vůbec způsobuje? Vyhlédl do zdi šedivé mlhy, jež zahalovala krajinu o: lo. Do Eclipse Bay tak nějak dorazilo léto a s ním i zná chladná, vlhká, do mlhy zahalená rána a dlouhá, slun ná odpoledne. Znal tohle roční období moc dobře. K< vyrůstal, trávil tu každé léto, stejně jako školní prázdn a prodloužené víkendy. Jeho rodiče a prarodiče žili běh zbytku roku jinde a on se svým synem bydlel většinu č, v Portlandu, to však nic neměnilo na faktu, že už tři ge race Harteů byly součástí Eclipse Bay. Nitky jejich živ byly vetkány do látky tvořící tuto komunitu. Léta v Eclipse Bay vypadala tak, že bylo městei o víkendech zaplavené turisty, kteří brouzdali po v1 né pláži a procházeli si několik obchůdků a galerií. od pradávna se za pátečních a sobotních nocí projížd mládež po Bayview Drive ve svých autech.

Pro Michele Bradshawovou - dámu, která vi, iak zachovat klid, i když jdeme všichni pozdě na svatbu!

1

D

alší odmítnutí. Šesté za posledních pět týdnů. Ne že by to počítal. Nick Harte velice pomalu odložil telefon, vstal a přešel k oknu v obývacím pokoji chaty. Šest odmítnutí v řadě. Tímhle tempem by z toho člověk dostal komplex méněcennosti. Proč si to vůbec způsobuje? Vyhlédl do zdi šedivé mlhy, jež zahalovala krajinu okolo. Do Eclipse Bay tak nějak dorazilo léto a s ním i známá chladná, vlhká, do mlhy zahalená rána a dlouhá, sluneč­ ná odpoledne. Znal tohle roční období moc dobře . Když vyrůstal, trávil tu každé léto, stejně jako školní prázdniny a prodloužené víkendy. Jeho rodiče a prarodiče žili během zbytku roku jinde a on se svým synem bydlel většinu času v Portlandu, to však nic neměnilo na faktu, že už tři generace Harteů byly součástí Eclipse Bay. Nitky jejich životů byly vetkány do látky tvořící tuto komunitu. Léta v Eclipse Bay vypadala tak, že bylo městečko o víkendech zaplavené turisty, kteří brouzdali po větr­ né pláži a procházeli si několik obchůdků a galerií. Už od pradávna se za pátečních a sobotních nocí projížděla mládež po Bayview Drive ve svých autech. 9

si vždy přijíždějící turisté pronajímali na pár týdna měsíc větrem ošlehané chatky na útesech. Nakupovali ve Fultonově supermarketu a benzin na pumpě v Eclipse Bay. Několik z nich dokonce zabloudilo do místního baru, aby si dalo pár piv a zahrálo kuleč­ ník. Za teplých nocí flirtují jejich děti s místními obyvateli poblíž mola, možná zajdou na pár večírků. Ovšem bez ohledu na to, jak se skamarádí, už navždy zůstanou letními turisty. Cizinci. Nikdo z městečka je nikdy nebude považovat za opravdové členy komunity s řádnými kořeny. Eclipse Bay má svá vlastní soukromá pravidla. Všichni vědí, kdo sem patří a kdo ne. Harteové, stejně jako Madisonové, sem patřili. Nick ale právě uvažoval, že i když se tu cítil jako doma, už dávno tady přestal trávit léto. Nejspíš proto, že jeho žena Amelia si městečko nikdy nezamilovala. Po její smrti téměř před čtyřmi roky se ke svému zvyku jezdívat do Eclipse Bay nevrátil. Až do tohoto léta. Tenhle rok bylo všechno jinak. ,,Ahoj, tati, už se můžeš podívat na moje obrázky." Nick se otočil a uviděl ve dveřích svého skoro šestiletého syna. Se svou štíhlou postavou, tmavými vlasy a vážnýma, tmavě modrýma očima byl Carson miniaturou jeho a všech dalších mužů z Harteovy rodiny. Nick však moc dobře věděl, že opravdového člena tohoto klanu z ně­ ho nečiní jenom jeho fyzická podoba. Měl navíc povahu předčasně dospělého, až děsivě organizovaného a cílevě­ domého člověka. Carsonova schopnost soustředit se na jediný cíl s neochvějnou precizností a intenzitou vojenského velitele člověku napovídala, že je to skrz naskrz Harte. V tuhle chvíli měl dva jasně definované cíle. První byl vymámit na tátovi povolení, aby si mohl pořídit psa. Druhý představoval dostat svůj obrázek na blížící se dět­ skou uměleckou výstavu, která se měla konat během každoročních letních oslav v Eclipse Bay. V

létě

nů či

10

,,Nejsem žádný umělecký kritik," varoval ho Nick. „Stačí, když mi řekneš, který se bude slečně Brighr lové líbit nejvíc." „Mám pro tebe novinku, synku. Začínám rychle cházet k názoru, že jsem ta poslední osoba na světě, 1 ví, co se slečně Brightwellové líbí." Carsonova drobná tvářička se stáhla náhlým stracl ,,To s ní jsi právě mluvil po telefonu?" ,,Mhmm." ,,Zase tě odmítla?" ,,Obávám se, že jo." „Bože, tati, musíš jí přestat neustále volat a otrav ji." Carson rozčileně rozhodil rukama. ,,Jestli ji naš1 všechno mi pokazíš. Nemusela by si vybrat ani ji z mých obrázků." „Nevolám jí neustále." Zatraceně. Teď se tady obt je před vlastním synem. ,,Od Lillianiny výstavy jse volal jen tak půltucetkrát." Byl si tak jistý, že to toho večera mezi ním a Oe zajiskřilo. Octavia, majitelka dvou uměleckých ga jedné v Portlandu a druhé tady v Eclipse Bay, uspořá gala recepci při příležitosti výstavy prací jeho sestry. zvala celé městečko a většina místních obyvatel opr, dorazila. Přišli skoro všichni, od Virgila Nashe, maj Virgilových knížek pro dospělé a videoher, po profe a vyučující z blízké Chamberlainovy univerzity. Mil vě se objevilo i několik členů personálu z Institutu tických věd Eclipse Bay. Všichni se nacpali do Octaviiny galerie, aby po li šampaňské, uzobávali drahé jednohubky a předst že se z nich té noci stali odborníci na umění. Nick, do přeplněné místnosti, podíval se na Octavii a okar zapomněl, že si přišel prohlédnout Lillianiny obrazy Stále viděl před očima, jak Octavia té noci VYf la. Na sobě měla světlé šaty z lehounké látky spac

V létě si vždy přijíždějící turisté pronajímali na pár týd. či na měsíc větrem ošlehané chatky na útesech. Naµpovali ve Fultonově supermarketu a benzin na pumě v Eclipse Bay. Několik z nich dokonce zabloudilo o místního baru, aby si dalo pár piv a zahrálo kuleč­ ík. Za teplých nocí flirtují jejich děti s místními obyateli poblíž mola, možná zajdou na pár večírků. Ovšem ez ohledu na to, jak se skamarádí, už navždy zůstanou 1tními turisty. Cizinci. Nikdo z městečka je nikdy nede považovat za opravdové členy komunity s řádnými břeny. Eclipse Bay má svá vlastní soukromá pravidla. šichni vědí, kdo sem patří a kdo ne. Harteové, stejně jako Madisonové, sem patřili. Nick ale právě uvažoval, že i když se tu cítil jako doa, už dávno tady přestal trávit léto. Nejspíš proto, že ježena Amelia si městečko nikdy nezamilovala. Po její rti téměř před čtyřmi roky se ke svému zvyku jezdívat i Eclipse Bay nevrátil. Až do tohoto léta. Tenhle rok bylo všechno jinak. ,Ahoj, tati, už se můžeš podívat na moje obrázky." ick se otočil a uviděl ve dveřích svého skoro šestiletésyna. Se svou štíhlou postavou, tmavými vlasy a váž·ma, tmavě modrýma očima byl Carson miniaturou jea všech dalších mužů z Harteovy rodiny. Nick však c dobře věděl, že opravdového člena tohoto klanu z ně­ nečiní jenom jeho fyzická podoba. Měl navíc povahu •dčasně dospělého, až děsivě organizovaného a cílevě­ ého člověka. Carsonova schopnost soustředit se na jeý cíl s neochvějnou precizností a intenzitou vojenského litele člověku napovídala, že je to skrz naskrz Harte. tuhle chvíli měl dva jasně definované cíle. První vymámit na tátovi povolení, aby si mohl pořídit psa. hý představoval dostat svůj obrázek na blížící se dět­ u uměleckou výstavu, která se měla konat během kažočních letních oslav v Eclipse Bay.

,,Nejsem žádný umělecký kritik," varoval ho Nick. ,,Stačí, když mi řekneš, který se bude slečně Brightwellové líbit nejvíc." ,,Mám pro tebe novinku, synku. Začínám rychle docházet k názoru, že jsem ta poslední osoba na světě, která ví, co se slečně Brightwellové líbí." Carsonova drobná tvářička se stáhla náhlým strachem. ,,To s ní jsi právě mluvil po telefonu?" ,,Mhmm." ,,Zase tě odmítla?" ,,Obávám se, že jo." „Bože, tati, musíš jí přestat neustále volat a otravovat ji." Carson rozčileně rozhodil rukama. ,,Jestli ji naštveš, všechno mi pokazíš. Nemusela by si vybrat ani jeden z mých obrázků." ,,Nevolám jí neustále." Zatraceně. Teď se tady obhajuje před vlastním synem. ,,Od Lillianiny výstavy jsem jí volal jen tak půltucetkrát." Byl si tak jistý, že to toho večera mezi ním a Octavií zajiskřilo. Octavia, majitelka dvou uměleckých galerií, jedné v Portlandu a druhé tady v Eclipse Bay, uspořádala gala recepci při příležitosti výstavy prací jeho sestry. Pozvala celé městečko a většina místních obyvatel opravdu dorazila. Přišli skoro všichni, od Virgila Nashe, majitele Virgilových knížek pro dospělé a videoher, po profesory a vyučující z blízké Chamberlainovy univerzity. Milostivě se objevilo i několik členů personálu z Institutu politických věd Eclipse Bay. Všichni se nacpali do Octaviiny galerie, aby popíjeli šampaňské, uzobávali drahé jednohubky a předstírali, že se z nich té noci stali odborníci na umění. Nick vešel do přeplněné místnosti, podíval se na Octavii a okamžitě zapomněl, že si přišel prohlédnout Lillianiny obrazy. Stále viděl před očima, jak Octavia té noci vypadala. Na sobě měla světlé šaty z lehounké látky spadající 11

jí ke kotníkům a elegantní lodičky, jež zvýrazňovaly její dokonale klenutá chodidla. Tmavě rusé vlasy měla sče­ sané za uši ve stylu, který rámoval její zajímavé, jemně tvarované rysy a záhadné oči barvy nazelenalého moře. Jako první ho napadlo, že ačkoliv je součástí tohoto světa, není v něm úplně ukotvená. Působila jaksi nadpozemsky, skoro podivínsky. Možná že byla nějaká pohádková královna přicházející z jiné, kouzelné dimenze, kde platila trochu jiná pravidla. Toho večera se u ní držel tak blízko, jak to jen šlo, vě­ dom si niterné potřeby upoutat její pozornost a získat ji za jakoukoliv cenu. Nechtěl jí dovolit, aby odplula tam, odkud pocházela. Neznámý majetnický pocit způsoboval, že kdykoliv se v její blízkosti zdržel nějaký jiný muž příliš dlouho, chtě­ lo se mu vycenit zuby a ukázat tesáky. Byla to samozřejmě naprosto přehnaná reakce, zvlášť po téměř čtyřech letech provozování toho, co jeho sestra otravně označovala za sériovou monogamii bez závazků. Fajn, no tak měl pár diskrétních románků. Pokud něco, měl být ještě víc imunní. Pravda byla, že ho jeho vlastní reakce na Octavii pře­ kvapila a pobavila. Alespoň že měl matný dojem, že ji přitahuje stejně jako ona jeho. Cosi v jejích tyrkysových očích prozrazovalo její zájem o něj. Ke konci večera ho proto šokovalo, když zdvořile odmítla jeho pozvání na večeři. Přesvědčoval se, že zaslechl v jejím hlase lítost, a tak to za pár dnů zkusil znovu, když se oba vrátili do Portlandu. Odmítla ho i podruhé s vysvětlením, že se musí rychle vrátit do Eclipse Bay. Asistentka, která měla tamější galerii na starost, Noreen Perkinsová, dala totiž okamžitou výpověď, aby mohla utéct s jedním z malířů, jehož práce byla v galerii vystavena. Octavia se poté vrátila do Portlandu jen při jedné pří­ ležitosti a zdržela se jen nakrátko. Pozval ji na večeři po12

třetí, ale řekla mu, že přijela dohlédnout na recepci ko nanou pro jednoho malíře, který vystavoval v její galerii a nemá čas se s ním setkat. Nazítří odletěla zpátky do Ec lipse Bay. Začalo být jasné, že se v blízké době do Portlandu ne vrátí. Proto měl omezené množství možností. Před dvěma týdny se rozhodl, že stráví s Carsonem lé to v Eclipse Bay. Octavia však byla o to vynalézavějš ve vymýšlení výmluv, proč na rande s ním nemůže. Největší starost by mu mělo dělat to, že se ještě víc sna žil najít důvody, proč jí ještě jednou zavolat, uvažoval. Mohl usuzovat, že proti mužům obecně nic nemá. Pá lidí ji vidělo, jak si tenhle týden vyšla dvakrát na večel s Jeremym Seatonem. Jeremy byl vnukem Edith Seatonové, majitelky stz rožitnictví hned vedle Octaviiny galerie. Kořeny rod: ny Seatonových sahaly v městečku stejně hluboko jak Harteových a Madisonových. I když Editin manžel Ph umřel už před několika lety, dál hrála aktivní roli v mís ních záležitostech. Její syn a dcera se odstěhovali, al Jeremy se nedávno vrátil a začal pracovat jako analyti v Institutu politických věd Eclipse Bay. Tohle společer ské a politické zařízení bylo jedním z mála pokusů o se fistikovanost v Eclipse Bay. Znal Jeremyho moc dobře z dávných časů. Byli stejr staří a kdysi bývali velice dobrými kamarády. Před p: lety se však věci změnily. Ženy občas dokážou zničit i nejpevnější přátelství.

Zadíval se na Carsona. ,,Slečna Brightwellová mě zře mě v moc velké oblibě nemá, ale je docela jasné, že tel má ráda." „Vím, že mě má ráda," prohlásil Carson s přehnanc trpělivostí. ,,Protože jí nosím kávu a muffiny každé rán když jdeme do města vyzvednout poštu. Ale mohla by to rozmyslet, kdybys ji naštval."

í ke kotníkům a elegantní lodičky, jež zvýrazňovaly její lokonale klenutá chodidla. Tmavě rusé vlasy měla sče­ ané za uši ve stylu, který rámoval její zajímavé, jemně varované rysy a záhadné oči barvy nazelenalého moře. Jako první ho napadlo, že ačkoliv je součástí tohoto věta, není v něm úplně ukotvená. Působila jaksi nadpoemsky, skoro podivínsky. Možná že byla nějaká pohádová královna přicházející z jiné, kouzelné dimenze, kde ,latila trochu jiná pravidla. Toho večera se u ní držel tak blízko, jak to jen šlo, vě­ om si niterné potřeby upoutat její pozornost a získat ji a j akoukoliv cenu. Nechtěl jí dovolit, aby odplula tam, dkud pocházela. Neznámý majetnický pocit způsoboval, že kdykoliv se její blízkosti zdržel nějaký jiný muž příliš dlouho, chtě­ >se mu vycenit zuby a ukázat tesáky. Byla to samozřejmě aprosto přehnaná reakce, zvlášť po téměř čtyřech letech rovozování toho, co jeho sestra otravně označovala za séovou monogamii bez závazků. Fajn, no tak měl pár disrétních románků. Pokud něco, měl být ještě víc imunní. Pravda byla, že ho jeho vlastní reakce na Octavii převapila a pobavila. Alespoň že měl matný dojem, že ji fitahuje stejně jako ona jeho. Cosi v jejích tyrkysových ~ích prozrazovalo její zájem o něj. Ke konci večera ho proto šokovalo, když zdvořile od1ítla jeho pozvání na večeři. Přesvědčoval se, že zasle11 v jejím hlase lítost, a tak to za pár dnů zkusil znovu, :lyž se oba vrátili do Portlandu. Odmítla ho i podruhé s vysvětlením, že se musí rychle ·átit do Eclipse Bay. Asistentka, která měla tamější garii na starost, Noreen Perkinsová, dala totiž okamžitou rpověď, aby mohla utéct s jedním z malířů, jehož práce rla v galerii vystavena. Octavia se poté vrátila do Portlandu jen při jedné pří­ žitosti a zdržela se jen nakrátko. Pozval ji na večeři po-

třetí,

ale řekla mu, že přijela dohlédnout na recepci konanou pro jednoho malíře, který vystavoval v její galerii, a nemá čas se s ním setkat. Nazítří odletěla zpátky do Eclipse Bay. Začalo být jasné, že se v blízké době do Portlandu nevrátí. Proto měl omezené množství možností. Před dvěma týdny se rozhodl, že stráví s Carsonem léto v Eclipse Bay. Octavia však byla o to vynalézavější ve vymýšlení výmluv, proč na rande s ním nemůže. Největší starost by mu mělo dělat to, že se ještě víc snažil najít důvody, proč jí ještě jednou zavolat, uvažoval. Mohl usuzovat, že proti mužům obecně nic nemá. Pár lidí ji vidělo, jak si tenhle týden vyšla dvakrát na večeři s Jeremym Seatonem. Jeremy byl vnukem Edith Seatonové, majitelky starožitnictví hned vedle Octaviiny galerie. Kořeny rodiny Seatonových sahaly v městečku stejně hluboko jako Harteových a Madisonových. I když Editin manžel Phil umřel už před několika lety, dál hrála aktivní roli v místních záležitostech. Její syn a dcera se odstěhovali, ale Jeremy se nedávno vrátil a začal pracovat jako analytik v Institutu politických věd Eclipse Bay. Tohle společen­ ské a politické zařízení bylo jedním z mála pokusů osofistikovanost v Eclipse Bay. Znal Jeremyho moc dobře z dávných časů. Byli stejně staří a kdysi bývali velice dobrými kamarády. Před pár lety se však věci změnily. Ženy občas dokážou zničit i ta nejpevnější přátelství.

Zadíval se na Carsona. ,,Slečna Brightwellová mě zřej­ mě v moc velké oblibě nemá, ale je docela jasné, že tebe má ráda." „Vím, že mě má ráda," prohlásil Carson s přehnanou trpělivostí. ,,Protože jí nosím kávu a muffiny každé ráno, když jdeme do města vyzvednout poštu. Ale mohla by si to rozmyslet, kdybys ji naštval." 13

Smutné je, že Carsonovi se v případě Octavie dařilo mnohem líp než jemu, uvědomil si Nick. Jeho syn pohádkovou královnu Eclipse Bay zbožňoval. A ona zřej­ mě měla Carsona moc ráda. Ty dva spojoval jakýsi vztah, z něhož se jim podařilo Nicka úplně vyloučit. Jak frustrující, uvažoval. ,,Neboj se," řekl. ,,Není ten typ, co by se na tebe rozzlobil jenom kvůli tomu, že si se mnou nechce vyjít na rande." Byl si docela jistý, že je to pravda. Octavia pro něho byla v mnoha ohledech záhadou, ale ohledně této části její osobnosti měl jasno. Nikdy by hříchy otce, ať už by byly jakékoliv, nevztahovala i na jeho syna. Carson se dál tvářil pochybovačně. ,,Slib mi, že už ji na večeři nepozveš, dokud si nevybere jeden z mých obrázků."

,,Dobrá, dobrá, nebudu jí volat, dokud nebude s výbě­ rem u konce." To mu slíbit mohl. Zjistil, že potrvá přinejmenším další tři nebo čtyři dny, než bude natolik silný, aby jí zavolal posedmé. ,,Tak mi ukaž ty tvoje kresby," řekl. „Jsou v ložnici." Carson se otočil na patě a rozběhl se chodbou. Nick ho následoval za roh a dolů do místnosti, kterou jeho sestra Lillian proměnila před pár měsíci v dočasný ateliér. Na dřevěné podlaze ležely rozmístěné v řadě tři obrovské čtverce ze silného kreslicího papíru. Všechny byly provedené pastely, přesně podle pravidel výstavy. Nick se postavil před první obrázek. Scéna znázorňo­ vala dům s dvěma dlouhými postavami stojícími blízko vedle sebe. Vyšší z obou postav měla jednu paži ochranitelsky nataženou přes hlavu menší postavičky. Nad špičatou střechou jasně svítilo žluté sluníčko. V pravém rohu se zelenaly kytičky s několika okvětními lístky. 14

„To jsi ty a já," řekl Carson hrdě. Ukázal na ty vytáhlé postavy. ,,Ty jsi ten větší." Nick přikývl. ,,Hezké barvy." Přesunul se k další kresbě a chvíli si ji prohlížel. Zpočátku dokázal rozeznat jen přibližný oválný tvar nakreslený šedou křídou. Na vněj­ ší straně oválu bylo několik zubatých linek. Byl zmatený, dokud si nevšiml dvou zašpičatělých čar nad tím. Psí uši. ,,Tohle je Winston, že jo?" zeptal se. ,,Jo. Měl jsem trochu potíže s jeho čumákem. Psí čumáky jsou těžké." ,,Ty uši jsou dobrá práce." ,,Díky." Nick si prohlédl třetí obrázek, pět hnědých, protáhlých tvarů vybíhajících z modrého kruhu. ,,Skály v zátoce Mrtvá ruka?" „Mhmm." Carson se zamračil. ,,Teta Lillian říkala, Žť to bude hezký obrázek, ale já si to nemyslím. Je to nuda Tyhle dva se mi líbí víc. Který bych měl podle tebe dá slečně Brightwellové?" ,,To je těžká otázka. Líbí se mi všechny." „Měl bych se zeptat tety Lillian. Je to opravdová ma lířka."

„S Gabem jsou teď v Portlandu a chvíli se tam zdrži protože Gabe má plné ruce práce s tátou a Sullivanem než domluví tu fúzi. Musíš se rozhodnout bez její rady." Carson si prohlížel dva obrázky s nervózním výrazem ,,Hm." „Mám nápad," nadhodil Nick uhlazeně. ,,Co kdy bys vzal všechny tři obrázky zítra s sebou, až pojedem do městečka? Můžeš je ukázat Octavii, až jí poneseš kaf a muffiny. Může si vybrat ten, který se jí bude líbit ne_ víc." „Dobře." Carson se okamžitě rozzářil, očividně ho te návrh potěšil. ,,Vsadím se, že si vybere Winstona. Má h ráda.'•

Smutné je, že Carsonovi se v případě Octavie dařilo mnohem líp než jemu, uvědomil si Nick. Jeho syn pohádkovou královnu Eclipse Bay zbožňoval. A ona zřej­ mě měla Carsona moc ráda. Ty dva spojoval jakýsi vztah, z něhož se jim podařilo Nicka úplně vyloučit. Jak frustrující, uvažoval. ,,Neboj se," řekl. ,,Není ten typ, co by se na tebe rozzlobil jenom kvůli tomu, že si se mnou nechce vyjít na rande." Byl si docela jistý, že je to pravda. Octavia pro něho byla v mnoha ohledech záhadou, ale ohledně této části její osobnosti měl jasno. Nikdy by hříchy otce, ať už by byly jakékoliv, nevztahovala i na jeho syna. Carson se dál tvářil pochybovačně. ,,Slib mi, že už ji t1a večeři nepozveš, dokud si nevybere jeden z mých obrázků."

,,Dobrá, dobrá, nebudu jí volat, dokud nebude s výbě­ ·em u konce." To mu slíbit mohl. Zjistil, že potrvá přinejmenším dallí tři nebo čtyři dny, než bude natolik silný, aby jí zavoal posedmé. ,,Tak mi ukaž ty tvoje kresby," řekl. „Jsou v ložnici." Carson se otočil na patě a rozběhl se :hodbou. Nick ho následoval za roh a dolů do místnosti, kterou eho sestra Lillian proměnila před pár měsíci v dočasný teliér. Na dřevěné podlaze ležely rozmístěné v řadě tři obrovké čtverce ze silného kreslicího papíru. Všechny byly rovedené pastely, přesně podle pravidel výstavy. Nick se postavil před první obrázek. Scéna znázorňo­ ala dům s dvěma dlouhými postavami stojícími blízko edle sebe. Vyšší z obou postav měla jednu paži ochrani:lsky nataženou přes hlavu menší postavičky. Nad špi:1tou střechou jasně svítilo žluté sluníčko. V pravém rou se zelenaly kytičky s několika okvětními lístky.

„To jsi ty a já," řekl Carson hrdě. Ukázal na ty vytáhlé postavy. ,,Ty jsi ten větší." Nick přikývl. ,,Hezké barvy." Přesunul se k další kresbě a chvíli si ji prohlížel. Zpočátku dokázal rozeznat jen přibližný oválný tvar nakreslený šedou křídou. Na vněj­ ší straně oválu bylo několik zubatých linek. Byl zmatený, dokud si nevšiml dvou zašpičatělých čar nad tím. Psí uši. ,,Tohle je Winston, že jo?" zeptal se. ,,Jo. Měl jsem trochu potíže s jeho čumákem. Psí čumáky jsou těžké." ,,Ty uši jsou dobrá práce." ,,Díky." Nick si prohlédl třetí obrázek, pět hnědých, protáhlých tvarů vybíhajících z modrého kruhu. ,,Skály v zátoce Mrtvá ruka?" „Mhrnm." Carson se zamračil. ,,Teta Lillian říkala, že to bude hezký obrázek, ale já si to nemyslím. Je to nuda. Tyhle dva se mi líbí víc. Který bych měl podle tebe dát slečně Brightwellové?" ,,To je těžká otázka. Líbí se mi všechny." ,,Měl bych se zeptat tety Lillian. Je to opravdová malířka."

,,S Gabem jsou teď v Portlandu a chvíli se tam zdrží, protože Gabe má plné ruce práce s tátou a Sullivanem, než domluví tu fúzi. Musíš se rozhodnout bez její rady." Carson si prohlížel dva obrázky s nervózním výrazem. ,,Hm." ,,Mám nápad," nadhodil Nick uhlazeně. ,,Co kdybys vzal všechny tři obrázky zítra s sebou, až pojedeme do městečka? Můžeš je ukázat Octavii, až jí poneseš kafe a muffiny. Může si vybrat ten, který se jí bude líbit nejvíc." „Dobře." Carson se okamžitě rozzářil, očividně ho ten návrh potěšil. ,,Vsadím se, že si vybere Winstona. Má ho ráda." 15