Věnováno Lindě Prattové a její skvělé partě
KAPITOLA 1 „Už je tu zas,“ zašeptala Cleo. Evan zavřel knížku kreslených vtipů. „Kdo je kde?“ zeptal se. „Slečna Crowleyová,“ odpověděla Cleo. „Každý den zmizí vzadu v knihovně.“ Ani jedno dítě ve škole nemělo novou knihovnici v oblibě. Poté co slečna Hilliardová na konci loňského roku záhadně zmizela, převzala její práci slečna Crowleyová. Obě sice měly stejně hnědé oči, ale pohled slečny Hilliardové byl přívětivý a milý, kdežto 7
zrak slečny Crowleyové byl temný a pronikavý. Slečna Hilliardová taky používala zářivě fialový vozík na knihy. Naučila Evana vyhledat během mžiku jakákoli fakta a pomáhala Cleo nacházet knížky, které se jí líbily. Slečna Crowleyová je jenom nutila sedět na místě a být zticha. „Nejspíš ukládá knihy do regálů,“ prohlásil Evan. „Knihovnice hrozně rády ukládají knihy. Hele, víš, proč slon strká chobot do knížky?“ „Je mi to fuk,“ zabručela Cleo s očima upřenýma do uličky, kde předtím zmizela slečna Crowleyová. „Protože čte nosem,“ nedal se odradit Evan. „Chápeš to? Chobot? Nos?“ Cleo ho ignorovala, jen si utáhla culík. „Zjistím, co tam provádí.“ „Špatný nápad.“ Evan si zastrčil knihu 8
kreslených vtipů do batůžku. „Proč jsi každý den po škole?“ „Protože nesedím na místě,“ vysvětlila Cleo. „Ale dneska jsem pro to měla dobrý důvod.“ „No jasně,“ zamumlal Evan. „Ellie Fishbeinová mi sebrala tužku. Musela jsem si vzít novou z kelímku s tužkami.“ „Tys ji neměla v lavici?“ zeptal se Evan. „Tužky z kelímku jsou ostřejší.“ „Aha.“ „A líp mi padnou do ruky.“ „Aha.“ „A mají měkčí gumu.“ Cleo se ohlédla přes rameno. „Jdu,“ oznámila. „Dostaneš trest,“ varoval ji Evan. „Budeš doživotně po škole.“ „Trest dostane slečna Crowleyová,“ prohlásila Cleo. „Učitelka nikdy nesmí nechat dvě děti bez dozoru. Mohli bychom si ublížit.“ 9
S těmi slovy Cleo vklouzla mezi regály. Evan věděl, že když ji bude následovat, dostane se leda do průšvihu, ale nechtěl, aby si Cleo myslela, že je srab. Proplétali se bludištěm regálů. Všechny knihy, co kdy přečetl, se na Evana usmívaly jako staří kamarádi. Tady v knihovně měl tuny přátel. „Hernajs!“ zazněl čísi hlas. „Která kniha to je?“ Hlas vycházel ze sousední uličky. Slečna Crowleyová vytahovala knihy z polic a strkala je zpátky na místo. „Literatura už nepoužívaná,“ mumlala. „Co je to za nápovědu? Všechna literatura se používá!“ „Slečno Crowleyová,“ promluvila Cleo. „Stalo se něco?“ Slečna Crowleyová se k nim prudce otočila. Kolem krku jí visel na první pohled starý mosazný klíč. „Co chcete?“ „Slyšeli jsme odtud hluk,“ odpověděl Evan. 10
OBRÁZEK – STR. 5 ORIGINÁLU
11
„A nejspíš jste to přišli prošetřit jako dva malí superslídilové,“ ucedila slečna Crowley ová. „Napadlo nás, že byste mohla mít nějaký problém,“ prohlásila Cleo. „Problém?“ Slečna Crowleyová se napřímila v celé své výšce a tyčila se teď nad dětmi. Její černé střevíce měly ty nejšpičatější špičky a nejvyšší podpatky, co kdy Evan viděl. „Jaký problém by asi tak mohl člověk mít v knihovně základní školy?“ „Třeba se říznout o papír?“ navrhl Evan. „Vraťte se na svá místa,“ vyzvala je slečna Crowleyová. „Ale my jsme jen…,“ začala Cleo. „Vy jste se jen právě vraceli na svá místa,“ přerušila ji slečna Crowleyová. „Už ani slovo, moji mladí Franku Hardy a Nancy Drewová.“ Cleo a Evan zamířili zpátky ke svému stolu. 12
„Úžasné,“ šeptala Cleo. „Řekla mi Nancy Drewová.“ „No a?“ zeptal se Evan. „Jednou jsem jednu z těch knížek o ní četl. Nancy Drewová popíjela čaj a jedla něco z piškotového těsta, čemu se říkalo cvibaky.“ „To je stará Nancy Drewová,“ vysvětlovala Cleo. „Nová Nancy Drewová má hybridní auto a mobil. A navíc řeší záhady!“ Zčistajasna slečna Crowleyová vykřikla a děti uslyšely zvuk, jako když se něco sune. Cleo a Evan se rozběhli zpátky, aby zjistili, co se děje, jenže slečna Crowleyová už tam nebyla. Slečna Crowleyová totiž zmizela.
13
KAPITOLA 2 „Já ti říkala, že se tu děje něco divného.“ Cleo začala vytahovat knihy. „Pomoz mi.“ „Slečna Crowleyová říkala ‚literatura už nepoužívaná‘,“ připomněl Evan. „Každá vteřina, kterou promarníš pře mýšlením o něčem, je vteřina, kdy něco neuděláš,“ prohlásila Cleo. Pak si Evan vzpomněl. Vyřítil se do přední části knihovny. Na stěně za pultem tam visel plakát. V jeho záhlaví stálo: „Tvůj kamarád Dewey.“ Na levé 14
straně byl nakresklený stojící kluk s velkými brýlemi. Vpravo od něj byl odshora dolů vypsaný seznam čísel a co znamenají. Věděl, že Deweyho desetinné třídění je systém, podle kterého knihovníci řadí knihy. Knihovníci dbali na to, aby každá kniha dostala číslo a pak se ocitla v patřičném regálu. Evan ten plakát viděl už mockrát. Kousek od konce se nalézal úsek nazvaný Literatura. Evan si ten úsek pečlivě pročítal, až to našel: 804 – LITERATURA: KÓD UŽ NEPOUŽÍVANÝ
Literatura už nepoužívaná. „Za mnou!“ zavelel Evan. Vedl Cleo k poslední uličce knihovny. Na horní polici stála stará, v kůži vázaná kniha. Na hřbetě měla vytištěné číslo 804. 15