Y SIRI
HAVRANÍ KRUHY
HOST
PETTERSENOVÁ
HAVRANÍ KRUHY
v
SIRI PETTERSENOVÁ
PLÍS€N Z norského originálu Ráta vydaného nakladatelstvím Gyldendal v Oslu roku 2015 přeložila Jitka Jindřišková Redaktorka Ivana Šelešovská Obálka (s použitím podkladů Siri Pettersenové) a typografická úprava Alena Gratiasová Sazba písmy Janon T Modeme a Tabac Sans Jaroslav Bulíček Tisk a knihařské zpracování CPI
Moravia Books, s. r. o., Pohořelice
Vydal Host-vydavatelství, s. r. o. Radlas 5, 602 oo Brno, tel.: 545 212 747 roku 2017 jako svou 1289. publikaci První vydání. Počet stran 456 e-mail: redakce@lhostbrno.cz www.hostbrno.cz
(
Vám všem, kteříjste si zamilovali Ódinovo dítě a nedokázali jste drž.et jazyk za zulJy.
;by
gency
:ttersen
;ková, 2017
vydavatelsrví, s. r. o. , 2017
,ublished with
ORLA.
d s laskavou
;CNORLA.
A tobě. Tobě, kterému záleží na našíplanetě. Tobě, co bojuješsám, protože propast mez.i tvým snem a naší skutečnostíje přt1iš velká. Tobě, co chceš opustit svět v lepším stavu, než vjakém byl, když.jsi do něj přišel. Tobě, co jsi vždycky věde1, že se ubíráme špatným směrem. Tohle je tvoje kniha.
PROLOG
Seděl
v průchodu u nástupiště, s cedulí z kartónu opřenou o kolena. Obličej mu zakrývaly mastné vlasy, ale nebylo pochyb. Je to on. A dveře vagónu metra se každou chvíli zavřou. Stefan odstrčil nějaké dítě a loktem si razil cestu tlačenicí. Byl rád, že má v uších sluchátka. Tlumily kupu stížností. Jakási ženská otevírala a zavírala pusu jako zlatá rybka, ale on slyšel jen Trenta Reznora.
You had alt ofthem on your side, didn 'tyou? Musí se dostat ven. Teď. Ztratil toho ďábla už dvakrát, znovu se to nestane. Vrhl se ke dveřím. Sevřely mu paži, ale protáhl se ven. Vyklopýtal na nástupiště a metro s kvílením odjelo. Hemžilo se to tam lidmi. Podzemní světlo jim z tváří vysávalo život. Podobali se zombiím, ale nikdo z nich nebyl natolik mrtvý, aby nevěnoval pozornost činu, který se chystal udělat. Přijde na jiný způsob. Najde jiné místo.
You believed in al/your lies, didn't you? Zamířil do průchodu. žebrák napřáhl ruku, aniž se na něj po-
díval. Stefan se ušklíbl. ,,Ahoj, Roaste." Roast zvedl hlavu. Sotva se mu v očích zablesklo pochopení, už stál na nohou. Rychleji, než by kdo považoval za možné. Rozběhl se tunelem vzhůru. V černém a omšelém oblečení vypadal
9
jako vrána. Stefan se řítil za ním. Boty duněly o zem. Zvuk se ozvě nou odrážel od vykachlíčkovaných zdí. Minul automat na jízdenky, třemi skoky zdolal schody a ocitl se na ulici. Tvář mu bičoval déšť. Byla tma. Roast utíkal jen několik metrů před ním, ale pak odbočil do vozovky. Kličkoval mezi auty, která se mu snažila vyhýbat. Stefan neváhal. Instinkt ho hnal vpřed. Brzdy skřípaly. Odstrčil se od mokré kapoty a běžel dál. Hudba v uších se mísila s troubením aut.
The Ruiner is your only friend, he 's the living end, to the cattle he deceives. Přeběhl napříč Soho Square a získal několik metrů k dobru .
Lidé se za nimi otáčeli, ale sledovat je nikdo nebude. Rozhodně ne, dokud se žene za bezdomovcem.
The raping of the innocent, you know the Ruiner ruins everything hesees. Roast vrážel do lidí na St. Ann' s Court, pak zahnul doleva a pokračoval kolem kavárny Fiat White, v níž se setkali poprvé. Stefan sotva popadal dech, ale vsadil všechno na to, že Roast se cítí ještě hůř. A měl pravdu. Žebrák zpomaloval. Zmateně se rozhlédl kolem a pak zmizel v jakémsi nočním klubu.
Now the only pure thing le.ft in my facking world is wearing your disease. Stefan se protlačil davem lidí před klubem a následoval ho dovnitř. Našel ho snadno. Neupravený divoch mezi přiléhavými šaty a hlubokými výstřihy.
How did it get so bard? How did it get so long? Roast mířil k nouzovému východu. Rozrazil dveře a ztratil se za nimi. Stefan ke dveřím doběhl dřív, než se opět zavřely. Vpadl na zadní dvorek. Slepá ulička. Žebrák stál na opačné straně u kontejnerů s odpadky. Prskal jako zvíře chycené do pasti.
The Ruiner's a collector, he's an irifector, serving his sbit to his flies. ,,Game over, Roaste." Stefan kráčel k němu.
IO
Roast se přitiskl ke zdi, k okapu. Omítka kol, nila a poprášila mu ramena. Déšť mu vybledlý „Nic jsem neprovedl Nic jsem neprovedl" ječel Lež. Přezdívku Roast nedostal náhodou, ale k odpovědi. V tom muži už nezůstalo nic lidskc
diskutovat. Maybe iťs a part ofme you took to a place I hop Stefan si. užíval pocit převahy. G\ock může! Ušetří kulku. Místo pistole vytáhl kleště.
And maybe thatfacked me up much more than.
Roast vytřešil oči. Pohledem pátral po něč~ Z okapu strhl kovový úchyt. Šrouby se skud si tlouct do zubů. Roztrhl si ret. Zdánlivá nec naznačovala, že jeho tělem neproudí jen adn
And whatyou gave to me, my peifect ring ofse,
Roast si plivl do dlaně a natáhl ji k němu. , Nemůžeš se mě dotknout, to by tě našli! P< křičel a z úst mu crčel rudý déšť. Stefan se na ty dva zuby podíval. Bílé hru, Déšť kolem nich vytvořil krvavou kaluž. „Hlupáku," odpověděl. ,,Policajtům je fu nehne ani prstem, aby to zjistil. Jsi zapome mněl?"
Na odpověď nečekal. Vrazil Roastovi l< uhodila o zeď. Než se Roast zhroutil k zemi zuby. Pak odvlekl bezvládné tělo do rohu · víka se vydouval odpad, jako by kontejner sily. Shnilé jídlo. Krev. A štiplavý odér, který nebral chození na záchod moc vážně. Po víc bylo pochopitelné. Zlomil mu vaz. Roast byl urostlý, a tak ~ pokusy, než uslyšel křupnutí.
II
(
.
.
: řítil za ním. Boty duněly o zem. Zvuk se ozvě1chlíčkovaných zdí. Minul automat na jízdenky, schody a ocitl se na ulici. Tvář mu bičoval déšť. kal jen několik metrů před ním, ale pak odbo:koval mezi auty, která se mu snažila vyhýbat. 1stinkt ho hnal vpřed. Brzdy skřípaly. Odstrčil , a běžel dál. Hudba v uších se mísila s troube-
Roast se přitiskl ke zdi, k okapu. Omítka kolem úchytů se uvolnila a poprášila mu ramena. Déšť mu vybledlý plášť ihned očistil. ,,Nic jsem neproved! Nic jsem neprovedl" ječel hystericky. Lež. Přezdívku Roast nedostal náhodou, ale Stefan se nepřiměl k odpovědi. V tom muži už nezůstalo nic lidského, s čím by mohl diskutovat.
onlyfriend, he's the living end, to the cattle he
Stefan si užíval pocit převahy. Glock může nechat viset u pasu. Ušetří kulku. Místo pistole vytáhl kleště.
r
oho Square a získal několik metrů k dobru. :eli, ale sledovat je nikdo nebude. Rozhodně a bezdomovcem.
nnocent, you know the Ruiner ruins everything
Maybe iťs a part ofme you took to a place I hoped it would never go.
And maybe thatfacked me up much more than you 'll ever know. Roast vytřešil oči. Pohledem pátral po něčem, čím by se bránil. z okapu strhl kovový úchyt. Šrouby se skutálely na asfalt. Začal si tlouct do zubů. Roztrhl si ret. Zdánlivá necitelnost vůči bolesti naznačovala, že jeho tělem neproudí jen adrenalin.
And whatyou gave to me, my perfect ring ofscars.
dí na St. Ann's Court, pak zahnul doleva a palmy Fiat White, v níž se setkali poprvé. Stefan ale vsadil všechno na to, že Roast se cítí ještě Žebrák zpomaloval. Zmateně se rozhlédl kolkémsi nočním klubu.
thing left in my facking world is wearingyour davem lidí před klubem a následoval ho doNeupravený divoch mezi přiléhavými šaty
10.
I/·
rd? How did itget so long?
ovému východu. Rozrazil dveře a ztratil se za m doběhl dřív, než se opět zavřely. Vpadl na ulička. Žebrák stál na opačné straně u kontej:al jako zvíře chycené do pasti.
'tor, he's an infector, serving his sbit to his flies. . "Stefan kráčel k němu.
IO
Roast si plivl do dlaně a natáhl ji k němu. ,,Vem si je! Vem si je! Nemůžeš se mě dotknout, to by tě našli! Policajti tě dostanou!" křičel
a z úst mu crčel rudý déšť. Stefan se na ty dva zuby podíval. Bílé hrudky na špinavé dlani. Déšť kolem nich vytvořil krvavou kaluž. „Hlupáku," odpověděl. ,,Policajtům je fuk, jak umřeš. Nikdo nehne ani prstem, aby to zjistil. Jsi zapomenutý. Copak jsi zapomněl?"
Na odpověď nečekal. Vrazil Roastovi loket do nosu. Hlava uhodila o zeď. Než se Roast zhroutil k zemi, Stefan zachytil jeho zuby. Pak odvlekl bezvládné tělo do rohu ke kontejneru. Zpod víka se vydouval odpad, jako by kontejner zvracel. Pachy se mísily. Shnilé jídlo. Krev. A štiplavý odér, který prozrazoval, že Roast nebral chození na záchod moc vážně. Po více než sto letech to ale bylo pochopitelné. Zlomil mu vaz. Roast byl urostlý, a tak Stefan potřeboval dva pokusy, než uslyšel křupnutí.
11
Vložil si zuby do kapsy a prohlížel si místo činu. Žádná okna. Žádné kamery. Žádní lidé. Je v bezpečí. Asfalt se leskl. Do víka kontejneru bubnoval déšť. Rukou si pročísl vlasy. Uklidil kleště zpátky do tašky. Upravil si bundu a zesílil hudbu.
DÍRA
You didn 't hurt me, nothing can stop me now.
„Žádáme jen o klid v duši," řekla Telja z rodu 1 si ruku k hrudi. Řetěz, který měla několikrát c zachrastil. Rime potlačil smích. Tohle představení l i kdyby nevyrostl v Mannfalle. Uhlově čem zem do hry dokonale zapadaly. Oblékla se. její muž jí stál po boku, živý. Smutek jí posic Prostředek, jak v Radě , u níž si mazaně vynu dobrou vůli. „Trhá nás to na kusy, Rime-fadri. Že nic n me Urdově smrti." Rime cítil, jak mu cuká koutek úst. Urdo ještě budilo rozčilení a nic nenasvědčovalo mělo být jinak. Určitě ne do té doby, doku prázdný. Představoval otevřenou ránu v kn seděli opření na židlích kolem stolu. Nebez nou. Nedalo se o ní mluvit, aniž by to vzbu probral půlku Slokny. „Obdrželi jste naše přání upřímné soust ,,Sám jsem navštívil hlavu rodu Vanfarinnů. ' dcera její sestry?" Pohlédl na Telju, která be: stolu Rady.
12
.
o kapsy a prohlížel si místo činu. Žádná okna . .dní lidé. Je v bezpečí. Asfalt se leskl. Do víka val déšť. Rukou si pročísl vlasy. Uklidil kleště pravil si bundu a zesílil hudbu.
.
DÍRA
·e, nothing can stop me now.
„Žádáme jen o klid v duši," řekla Telja z rodu Vanfarinnů a přitiskla si ruku k hrudi. Řetěz, který měla několikrát obtočený kolem krku, zachrastil. Rime potlačil smích. Tohle představení by prokoukl kdokoli, i kdyby nevyrostl v Mannfalle. Uhlově černé šaty s rukávy až na zem do hry dokonale zapadaly. Oblékla se jako vdova, přestože její muž jí stál po boku, živý. Smutek jí posloužil jen jako ozdoba. Prostředek, jak v Radě, u níž si mazaně vynutila audienci, vzbudit dobrou vůli. ,,Trhá nás to na kusy, Rime-fadri. Že nic nevíme. Že nerozumíme Urdově smrti." Rime cítil, jak mu cuká koutek úst. Urdovo jméno v něm stále ještě budilo rozčilení a nic nenasvědčovalo tomu, že by to někdy mělo být jinak. Určitě ne do té doby, dokud bude Urdův stolec prázdný. Představoval otevřenou ránu v kruhu členů Rady, kteří seděli opření na židlích kolem stolu. Nebezpečnou ránu. Zanícenou. Nedalo se o ní mluvit, aniž by to vzbudilo rozruch, jenž by probral půlku Slokny. ,,Obdrželi jste naše přání upřímné soustrasti," podotkl Rime. ,,Sám jsem navštívil hlavu rodu Vanfarinnů. Ví, co se stalo. Ty jsi. .. dcera její sestry?" Pohlédl na Telju, která bez vybízení popošla ke stolu Rady.
12
»Nosiči havrana, naše matka je stará," vyhnula se Telja odpovědi.
,Její paměť už není, co bývala. Poctil jsi nás svou návštěvou, ale ... Některé věci, které jsi podle ní vyprávěl, jsou.. . inu ... " Telja si urovnala náhrdelník. „Neuvěřitelné," doplnil Darkdaggar. ,,Tak neuvěřitelné, že lze očekávat žádost rodiny o svědectví muže, který byl Urdově smrti přítomen."
Rime útok čekal, ale nepočítal s tím, že přijde tak otevřeně. Pohlédl na člena Rady. ,,Obviňuješ mě, Darkdaggare?" „V žádném případě, Nosiči havrana. Rod Vanfarinnů si jen přeje sprovodit tu záležitost ze světa." Darkdaggarův úsměv připomínal smrt. Obličej mu zalévalo světlo. Působil bezkrevně. Vysušeně. Jaký křiklavý kontrast oproti zlatým stěnám za ním. Stěny sestávaly z panelů, na nichž se vyjímalo dvanáct rodokmenů. Stromy se větvily až ke klenutému stropu a Rimemu připadalo, že se ocitl v kleci. Jako by se opěradlo židle změnilo v zeď a drželo ho u stolu. Je v pasti. Svázaný s místem, které nikdy nebude vnímat jako své vlastní. Byl to stolec Ilume. Jeho babičky. A on přísahal, že na něj nikdy neusedne. A přesto tady teď seděl. Člen Rady. Rime-fadri. Nosič havrana. Obklopený nepřáteli, kteří každý bdělý okamžik věnovali plánování jeho pádu. ,,Sprovodit ze světa?" Sigra z Kleivu si založila ruce na prsou. Měla v nich sílu jako muž. ,,Urd byl zabit v Ravnhovu, a dokud si ti barbaři jeho smrt nezodpoví, tahle záležitost nikdy uzavřená nebude." Rime vnímal, jak v něm roste zlost. Nutil se zachovat klid. ,,Ří kám to naposledy, Sigro. Válka skončila. Smiř se s tím. Nemůžeme hnát Ravnhov před soud za něco, za čím stojí slepí." Sigra se nadechla k odpovědi, ale Darkdaggar ji předběhl. „To je možné, ale slepé před soud asi taky nepoženeme, nebo ano?" Usrkl z poháru s vínem, zatímco kolem stolu se začal ozývat smích.
Rime se podíval na Telju z rodu Vanfarinfl' horlivostí. Vytušila, že v místnosti se proměr dalo odvahy. Maska smutku z ní spadla. ,,Mohli bychom, jenže je nikdo neviděl," i: Vstal. ,,Nikdo?" Smích jí odumřel na rtech. Dívala se na bou v očích. Rimeho to nepřekvapovalo. To žádosti, aby ji Rada přijala, a Rime si spočítaL setkání diskutovali. Zbývalo ještě zjistit, kol asi napadlo. „Neber si to osobně, Nosiči havrana," spus poukazuje jen na to, co všichni víme. Nejn je jejich naprostá nepřítomnost. Kdo je úda_ kaggy? Lze se divit, že ostatní mluví o vidir nějaké otravy? Možná jste snědli něco špatnc obětí. .. kouzel?" členové Rady sedící kolem stolu propukl pěsti a vykročil k Telje. Ucouvla. Dlouhými Ukázal na ni. „Stojíte v téhle místnosti jen proto, že řada J Vanfarinnů určitou loajalitu. Já ale ne. To, 2 muže za lháře, vám nepomůže." Telja těkala pohledem mezi Rimem a D: jsem nechtěla ... neřekla jsem... Mysl je rn havrana. Povídá se, že mnoho silných muž zrak amy ..." „Přízrak?" Rime se jí podíval do očí. Vpi kolem jejích očí prozrazovaly, že je starší, r Možná odtud pramenila její odvaha. Věděla, „Krev toho, koho považuješ za mýtus, kaJ klál jsem ho ostřím a sledoval, jak z jeho bí život. Cítil jsem jeho dech. Slyšel jsem, jak
(
naše matka je stará," vyhnula se Telja odpovědi. co bývala. Poctil jsi nás svou návštěvou, ale ... ~ jsi podle ní vyprávěl, jsou... inu ... " Telja si k.
ioplnil Darkdaggar. "Tak neuvěřitelné, že lze iiny o svědectví muže, který byl Urdově smrti
ale nepočítal s tím, že přijde tak otevřeně. Po,. »Obviňuješ mě, Darkdaggare?" lě, Nosiči havrana. Rod Vanfarinnů si jen přeje )St ze světa." Darkdaggarův úsměv připomínal alévalo světlo. Působil bezkrevně. Vysušeně. ast oproti zlatým stěnám za ním. Stěny sestáchž se vyjímalo dvanáct rodokmenů. Stromy utému stropu a Rimemu připadalo, že se ocitl >ěradlo židle změnilo v zeď a drželo ho u stolu. ;s místem, které nikdy nebude vnímat jako své Hume.Jeho babičky. A on přísahal, že na něj Dřesto tady teď seděl. Člen Rady. Rime-fadri. lopený nepřáteli, kteří každý bdělý okamžik eho pádu. ta?" Sigra z Kleivu si založila ruce na prsou. ) muž. »Urd byl zabit v Ravnhovu, a dokud t nezodpoví, tahle záležitost nikdy uzavřená
v něm roste zlost. Nutil se zachovat klid. »Ří
gro. Válka skončila. Smiř se s tím. Nemůžeme ,oud za něco, za čím stojí slepí." k odpovědi, ale Darkdaggar ji předběhl. ,lepé před soud asi taky nepoženeme, nebo Ls vínem, zatímco kolem stolu se začal ozývat
.
.
Rime se podíval na Telju z rodu Vanfarinnů. Tváře jí zčervenaly horlivostí. Vytušila, že v místnosti se proměnila nálada, a to jí dodalo odvahy. Maska smutku z ní spadla. ,,Mohli bychom, jenže je nikdo neviděl," pousmála se. Vstal. ,,Nikdo?" Smích jí odumřel na rtech. Dívala se na Darkdaggara s prosbou v očích. Rimeho to nepřekvapovalo. To Darkdaggar vyhověl žádosti, aby ji Rada přijala, a Rime si spočítal, kolikrát asi o tomhle setkání diskutovali. Zbývalo ještě zjistit, kolik možností útoku je asi napadlo. „Neber si to osobně, Nosiči havrana," spustil Darkdaggar. "Telja poukazuje jen na to, co všichni víme. Nejnápadnější na slepých je jejich naprostá nepřítomnost. Kdo je údajně viděl? Hrstka Kolkaggy? Lze se divit, že ostatní mluví o vidině? Nebo o důsledku nějaké otravy? Možná jste snědli něco špatného? Nebo jste se stali obětí. .. kouzel?" Členové Rady sedící kolem stolu propukli v smích. Rime sevřel pěsti a vykročil k Telje. Ucouvla. Dlouhými šaty zametla podlahu. Ukázal na ni. „Stojíte v téhle místnosti jen proto, že řada přítomných cítí k rodu Vanfarinnů určitou loajalitu. Já ale ne. To, že označíte mě a moje muže za lháře, vám nepomůže." Telja těkala pohledem mezi Rimem a Darkdaggarem. ,,Nikdy jsem nechtěla ... neřekla jsem... Mysl je nevyzpytatelná, Nosiči havrana. Povídá se, že mnoho silných mužů zahlédlo v mlze pří zrak amy... " „Přízrak?" Rime se jí podíval do očí. Vpíjel se do nich. Vrásky kolem jejích očí prozrazovaly, že je starší, než si původně myslel. Možná odtud pramenila její odvaha. Věděla, že je to teď, nebo nikdy. ,,Krev toho, koho považuješ za mýtus, kapala z mého meče. Proklál jsem ho ostřím a sledoval, jak z jeho bílého pohledu odchází život. Cítil jsem jeho dech. Slyšel jsem, jak zasténal. A vdechoval
(
OBSAH
Prolog Díra Viking Cizinec Pokušení Škodná Skleník Milost Strach ze smrti ·Havraní krev Otevřený kostel Krev na rukou Odpor Lovec Umpiri Sbohem Slepí rozsévají smrt
y
Klíč
v
Skynrok Jako let havrana Karasu Víla Zubnička
v
y
9 13
y
21
y
30 35 40 47 55 59 64 70 76 82 87 97 103 107 II2 123 127 133 1 39
y y y y y
v v v v y y y
v
y
v v
Šelmy Krevní pouto
v
Chtíč
v
Volba Nevinní Souvislosti Okouzlení Radou Stehy Strážci Probuzený Led praská Zhouba Graal Nová krev Do Slokny Poloviční slepá Výzva Spojenectví Krev a sníh
v
v
v v v v v v v v v v v v v v v
Ďábel
v
Slepota Damayantin pád
v
v
Pavučina
y
Zohyzděný
v
Isac
y
Plíseň
v
Symfonie hněvu
v
Přišel
v
Prázdné stránky Vlk Krvi mé krve
v v
Dědička
y
y
146 152 158 166 171 179 188 192 201 210 218 225 230 238 246 257 262 266 272 278 286 295 3o4 310 316 324 328 33 1 339 347 35° 355
Odloučeni
v
Past
v
Dílky skládačky Dost Armáda zapomenutých
v
Anděl
v
Pach konce Zrada
y
Bratři
v
Dluh
v
Učený lhář
v
Cena
y
Brnění
v
City Brány
v
v v
v
v
366 37° 376 381 385 39 2 402 4o5 417 422 426 431 435 438 443
;eimy )OUtO
v
Chtíč
v
Volba :vinní slosti .adou Stehy trážci 1zený ,raská ouha Graal L krev okny slepá /ýzva 1ectví L sníh )ábel :pota 1 pád
v
v
v v v v y y y
v v y y
v v v y
v v v
učina
v
děný
y
Isac
y
>tíseň
y
něvu
v
Přišel
v
-ánky Vlk krve
v
:lička
y
v
v
r46 r52 r58 166 171 179 188 192 201 210 218 225 230 238 246 257 262 266 272 278 286 295 3o4 310 316 324 328 331 339 347 35o 355
Odloučeni
v
Past
v
Dílky skládačky Dost Armáda zapomenutých
y
Anděl
y
Pach konce Zrada
y
Bratři
v
Dluh
y
Učený lhář
y
Cena
y
Brnění
y
City Brány
y
y y
y
v
366 37o 376 381 385 39 2 402 4o5 417 422 426 43 1 435 438 443