Peter Mclean
Drake Z anglického originálu Drake vydaného nakladatelstvím Angry Robot v Nottinghamu roku 2016 přeložila Michaela Macková Odpovědný redaktor Jiří Štěpán Redaktorka Helena Vyplelová Obálka a grafická úprava Braňo Matis Sazba písmy Evil a Dharma Gothic Jaroslav Bulíček Tisk a knihařské zpracování Finídr, s. r. o., Český lešín Vydal Host -vydavatelství, s. r. o. Radlas 5, 602 00 Brno, tel.: 545 212 747 roku 2017 jako svou 1285. publikaci První vydání. Počet stran )05 e-mail: redakce@hostbrno.cz www.hostbrno.cz
Kapitola I Uviděl můj
warpový kámen a vsadil andělskou lebku. Rozhodně jsem neměl dost na to, abych takovou sázku dorovnal. V ruce jsem měl fleš až po Rytíře a Věž, což je v Osudech slušná karta, ale ten warpový kámen byl vše, co mi zbylo. Prsty mě ale svěděly touhou si na lebku sáhnout a vlastnit ji. Koukl jsem na svoje karty - z ruky na mě hleděl Rytíř pohárů. Půso bil vesele a opile, v tom svém malovaném tarotovém světě. Šťastnej bastard. Já jsem byl jen opilý. A v Londýně.
Na druhé straně zakouřeného klubu se někdo zasmál. Od jiného hráčského stolu bylo slyšet, jak o sebe cinkly skleničky a pak zarachotily kostky. Proti mně sedící Pelyněk vypadal netrpělivě. Mezi své tenké šedivé rty si vrazil další cigaretu a zapálil ji o špaček té předešlé. Aniž by se díval, típl ho ve vajgly přetékají cím popelníku vedle sebe. Do nedýchatelného vzduchu v klubu vyfoukl další dávku štiplavého kouře. V tříden ním strništi vousů na tváři se mu zachytil pramínek dlouhých mastných vlasů. Volnou ruku ledabyle položil na temeno lebky a pohladil ji svými nikotinem zčernalými prsty. „Tak co, Drakeu?" zeptal se. ,,Zatraceně, nemám na to celou noc."
9
Odkašlal jsem si. Hned se ke mně přivlnila číšnice s lahví v ruce. Do sklenky mi nalila další štědrou dávku velmi drahé, velmi staré a čisté sladové whisky. Poděkoval jsem pokývnutím. Je fakt pěkná, napadlo mě. Hezký ocas. Jindy bych to na ni zkusil, ale dneska jsem byl ve vážné situaci a potřeboval jsem se soustředit na hru. Kopl jsem do sebe whisky a sklenku položil na stůl.
Zase Věž. Dneska už je to potřetí, co jsem si ji vytáhl coby trumf. Tohle bylo fakt pošahaný znamení. A jestli ne, tak už nevím co. Pohledem jsem přejel po dvou hromádkách karet na stole. Tlustý balík s barvami a tenčí s Velkou arkánou - karty v něm byly v téhle hře trumfy. Napadlo mě, jestli Pelyněk nějak nepodvádí, ale to tu byla velmi nebezpečná myšlenka. Trochu jsem si povolil kravatu a protáhl bolavý krk jen to prasklo. Pelyněk už na vršek lebky doslova bubnoval a jeho rohatý bodyguard na mě začal vrhat pohledy, jimiž mi naznačoval, ať si radši ani nezkouším dojít na záchod. Napadlo mě, kde tak asi můžete koupit smoking na skoro tři metry vysokého démona a jakému krejčímu by takový požadavek nepřipadal divný. Uvědomil jsem si, že se zase nesoustředím, a donutil jsem se znovu koukat do karet. „Hele," začal jsem a snažil se při tom ignorovat toho obrovského bodyguarda. ,,Chtěl bych to dorovnat, ale ..." „Seš zrovna švorc," dokončil za mě větu Pelyněk. ,.Je to tak?" Usmál se na mě. Pelyněk měl jeden z nejodpudivěj ších úsměvů, co jsem kdy viděl. A smrděl až do nebes. Cítil jsem ho i z místa, kde jsem seděl. Přitom nás dě-
IO
lil metrový karetní stůl a ve vzduchu byl, že by to zabilo menšího psa. Nebyl to s1 tého těla, takový, co vydávají bezdomovci, mnohem horší. Pelyněk páchl asi jako hnili a další lidská utrpení. A taky jako levné ci: bych. Většinou smrděl po spoustě a spou: cigaret. ,,Jo," uznal jsem. ,,Obávám se, žes mě ob: ,,Břídile," utrousil. Podíval se na mě a , blýsklo. ,,Ale mohl bych," pokračoval, ,.t moct." Moje hráčské já se zatetelilo. Začal jsi hovat po sklence, ale došlo mi, že už je pr hlédl jsem se tedy po klubu a snažil se vyp, Dneska tu bylo asi dvacet zákazníků, s a nás. Většinu ovšem tvořili oni. Pelyňk1 samozřejmě soukromým podnikem, rozh< stupný široké veřejnosti. Vlastně, široká v, ani nemohla vidět. Pokud jste nevěděli, kd v uličce zastavit a který kousek té vlhké ~ graffiti je začarovaný, aby skryl vchod, pro: tě kolem. No, a i když jste tohle všechno v, kův podnik byl přístupný čistě jen na pozv ,.Och,'' poznamenal jsem. ,,A to jak?" „Můžu tě založit," odpověděl. ,.Aspoň n dokončil tuhle hru." ,,Proč bys to dělal?" zeptal jsem se. ,,Vím, že mi to splatíš." Pokrčil ramen~ tak, mám tě rád, Drakeu." Ne, nemáš, pomyslel jsem si. Ty nemáš Měl jsem v ruce Rytířskou fleš a Věž ah du hodně jsem chtěl tu lebku. S andělskou : ře,
li
11 jsem si. Hned se ke mně
přivlnila číšnice
.1ce. Do sklenky mi nalila další štědrou dávrahé, velmi staré a čisté sladové whisky. Po:m pokývnutím. Je fakt pěkná, napadlo mě. s. Jindy bych to na ni zkusil, ale dneska jsem né situaci a potřeboval jsem se soustředit ,pl jsem do sebe whisky a sklenku položil na
;ž. Dneska už je to
potřetí,
co jsem si ji vytrumf. Tohle bylo fakt pošahaný znamení. tak už nevím co. Pohledem jsem přejel po r1ádkách karet na stole. Tlustý balík s bar1čí s Velkou arkánou - karty v něm byly ! trumfy. Napadlo mě, jestli Pelyněk nějak , ale to tu byla velmi nebezpečná myšlenka. m si povolil kravatu a protáhl bolavý krk :klo. Pelyněk už na vršek lebky doslova bub10 rohatý bodyguard na mě začal vrhat pož mi naznačoval, ať si radši ani nezkouším chod. Napadlo mě, kde tak asi můžete kou1g na skoro tři metry vysokého démona a ja;ímu by takový požadavek nepřipadal divný. jsem si, že se zase nesoustředím, a donutil ovu koukat do karet. :ačal jsem a snažil se při tom ignorovat toho o bodyguarda. ,,Chtěl bych to dorovnat,
vna švorc," dokončil za
mě větu Pelyněk.
,,Je
;e na mě. Pelyněk měl jeden z nejodpudivěj rů, co jsem kdy viděl. A smrděl až do nebes. ho i z místa, kde jsem seděl. Přitom nás dě-
IO
lil metrový karetní stůl a ve vzduchu bylo tolik kouře, že by to zabilo menšího psa. Nebyl to smrad nemytého těla, takový, co vydávají bezdomovci, tohle bylo mnohem horší. Pelyněk páchl asi jako hniloba, nemoc a další lidská utrpení. A taky jako levné cigarety, řekl bych. Většinou smrděl po spoustě a spoustě levných cigaret. ,,Jo," uznal jsem. ,,Obávám se, žes mě obral." „Břídile," utrousil. Podíval se na mě a v očích mu blýsklo. ,.Ale mohl bych," pokračoval, ,,ti s tím pomoct." Moje hráčské já se zatetelilo. Začal jsem se natahovat po sklence, ale došlo mi, že už je prázdná. Rozhlédl jsem se tedy po klubu a snažil se vypadat v klidu. Dneska tu bylo asi dvacet zákazníků, směska jich a nás. Většinu ovšem tvořili oni. Pelyňkův klub byl samozřejmě soukromým podnikem, rozhodně ne pří stupný široké veřejnosti. Vlastně , široká veřejnost ho ani nemohla vidět. Pokud jste nevěděli, kde přesně se v uličce zastavit a který kousek té vlhké zdi pokryté graffiti je začarovaný, aby skryl vchod, prošli jste prostě kolem. No, a i když jste tohle všechno věděli, Pelyň kův podnik byl přístupný čistě jen na pozvání. . k7. " Och," poznamena1.Jsem.,, A to Ja „Můžu tě založit," odpověděl. ,,Aspoň natolik, abys dokončil tuhle hru." ,, Proč bys to dělal? " zeptal jsem se. „Vím, že mi to splatíš." Pokrčil rameny. ,,Tak jako tak, mám tě rád, Drakeu." Ne, nemáš, pomyslel jsem si. Ty nemáš rád nikoho. Měl jsem v ruce Rytířskou fleš a Věž a hodně, opravdu hodně jsem chtěl tu lebku. S andělskou lebkou bych 11
li
mohl dělat spoustu různých věcí. Pokusil jsem se Pelyňka znejistit přímým pohledem do očí. Pokud to teď složím, o warpový kámen stejně přijdu. Pokud to risknu a vyhraju, odejdu odsud s oběma artefakty a hromadou peněz navrch. Co máš, sakra, v ruce, hajzle? Číšnice mi znovu dolila. Fakt má roztomilý ocásek, pomyslel jsem si, zatímco se zase vlnila pryč. Zpravidla jsem si s démony nezačínal, ale v jejím případě bych rád udělal výjimku. Idiote. Jako kdyby tě chtěla. Spolkl jsem nalitou tekutinu a zakuckal se. Cítil jsem, jak se tenhle panák archivní whisky propaluje mým krkem dolů ke všem těm ostatním v mých útrobách. Uvědomil jsem si, že nás sleduje pěkných pár lidí. Ří kám lidí, ale to je poněkud přehnaný výraz. Přece jen, byli jsme v Pelyňkově klubu. Dal jsem si načas a znovu se rozhlédl. Osazenstvo klubu se změnilo a jedinými „našinci" zde teď byli postarší hoodoo čaroděj, jehož černá tvář se leskla potem stékajícím zpod krempy jeho hedvábného cylindru , a padesátnice pomalu si ovívající tvář vějířem z pavích per. Toho čaroděje jsem nijak moc neznal, ale často jsem ho tu vídal a jeho vzezření se mi vždycky líbilo. Byl to prostě takový ten fajn starý chlápek. Chápete, co myslím? Tu ženu jsem vůbec neznal. Jinak tu byli už jen „oni" - rohatí, šupinatí, opeření, bodlinatí nebo jakákoli hnusná kombinace něčeho z toho. Všichni byli velmi slušně oblečení a do různé míry opilí. Takovým tím vychovaným způsobem opilí. Tak, jak to dokážou jen nóbl lidi. I oni mohli do klubu jen na pozvání, a Pelyněk si sem nepustil jen tak ledajakého démona. Pro plebs byl dole bar.
12
Znovu jsem koukl na čaroděje v bílé kravE fraku a saténovém cylindru. V jedné ruce dt ku rumu a druhou paží objímal kolem pasu satou servírku. Čekal jsem, že mě to bude Šh Místo toho jsem si jen pomyslel: Hodně ště, Po bocích ji hladil prsty obtíženými blýska manty. Mrkl na mě a já si uvědomil, že jsem usmál. Jo, kdyby tak byl můj táta aspoň trochu ja prdele práce. „Dobrá," pronesl jsem nakonec. ,,Založ mi zu, co mam v ruce. Pelyněk přikývl. .,Domluveno." Vyložil jsem své karty na stůl. Pelyněk dlouze a pozorně podíval a pomalu zavrti Otočil karty ve své ruce, aby mi ukázal ft a Soud. Bastard. „Nemáš zrovna šťastnej den, Drakeu," dod Odsunul jsem se od stolu, vyskočil na ne mžitě pocítil účinky vypité whisky. Zapotáce a chytil se kraje stolu, abych se udržel na nol ,,Pomalu," upozornil mě Pelyňkův bodygu: Zhluboka jsem se nadechl. Moje vnitřnm řily. Prohrál jsem, prohrál jsem warpový kán ještě dlužím Pelyňkovi, sakra. „Jsem v pohodě," zamumlal jsem . .,Jen pot vzduch." ,,Jo, to máš pravdu ," přitakal bodyguard. třímetrovou rohatou příšeru to znělo až moc „Běž domů, Drakeu," řekl mi Pelyněk a další cigaretu. ,,Ozvu se ti. Jak už jsem řek mi to vrátíš." V
I
U
13
1t spoustu různých věcí. Pokusil jsem se Peejistit přímým pohledem do očí. Pokud to m, o warpový kámen stejně přijdu. Pokud a vyhraju, odejdu odsud s oběma artefakty ou peněz navrch. š, sakra, v ruce, hajzle? ~ mi znovu dolila. Fakt má roztomilý ocásek, jsem si, zatímco se zase vlnila pryč. Zpra1 si s démony nezačínal, ale v jejím případě udělal výjimku. Idiote. Jako kdyby tě chtěla. m nalitou tekutinu a zakuckal se. Cítil jsem, hle panák archivní whisky propaluje mým lů ke všem těm ostatním v mých útrobách. jsem si, že nás sleduje pěkných pár lidí. Ří1le to je poněkud přehnaný výraz. Přece jen, f Pelyňkově klubu. m si načas a znovu se rozhlédl. Osazenstvo měnilo a jedinými „našinci" zde teď byli po,doo čaroděj, jehož černá tvář se leskla pojícím zpod krempy jeho hedvábného cyliniesátnice pomalu si ovívající tvář vějířem er. Toho čaroděje jsem nijak moc neznal, ale 1 ho tu vídal a jeho vzezření se mi vždycky to prostě takový ten fajn starý chlápek. Chá1yslím? Tu ženu jsem vůbec neznal. Jinak jen „oni" - rohatí, šupinatí , opeření, bod> jakákoli hnusná kombinace něčeho z toho. li velmi slušně oblečení a do různé míry opin tím vychovaným způsobem opilí. Tak, jak .1 jen nóbl lidi. I oni mohli do klubu jen na Pelyněk si sem nepustil jen tak ledajakého ro plebs byl dole bar.
12
Znovu jsem koukl na čaroděje v bílé kravatě, bílém fraku a saténovém cylindru. V jedné ruce držel sklenku rumu a druhou paží objímal kolem pasu onu ocasatou servírku. Čekal jsem, že mě to bude štvát, ale ne. Místo toho jsem si jen pomyslel: Hodně štěstí, kámo. Po bocích ji hladil prsty obtíženými blýskavými diamanty. Mrkl na mě a já si uvědomil, že jsem se na něj usmál. Jo, kdyby tak byl můj táta aspoň trochu jako ty. Do prdele práce. ,,Dobrá," pronesl jsem nakonec. ,, Založ mě a já ukážu, co mám v ruce." Pelyněk přikývl. ,,Domluveno." Vyložil jsem své karty na stůl. Pelyněk se na ně dlouze a pozorně podíval a pomalu zavrtěl hlavou. Otočil karty ve své ruce, aby mi ukázal full house a Soud. Bastard. ,, Nemáš zrovna šťastnej den, Drakeu," dodal. Odsunul jsem se od stolu, vyskočil na nohy a okamžitě pocítil účinky vypité whisky. Zapotácel jsem se a chytil se kraje stolu, abych se udržel na nohou. ,,Pomalu," upozornil mě Pelyňkův bodyguard. Zhluboka jsem se nadechl. Moje vnitřnosti se bouřily. Prohrál jsem, prohrál jsem warpový kámen, a teď ještě dlužím Pelyňkoví, sakra. „Jsem v pohodě," zamumlal jsem. ,,Jen potřebuju na vzduch." „Jo, to máš pravdu," přitakal bodyguard. Na skoro třímetrovou rohatou příšeru to znělo až moc přívětivě . „Běž domů , Drakeu," řekl mi Pelyněk a zapálil si další cigaretu. ,,Ozvu se ti. Jak už jsem řekl, vím , že mi to vrátíš."
13
'
''
ISBN 978 -10-7577-DZB-5