Issuu

Seznam důležitých postav

Jieova rodina

Copyright © 2006 by Liu Cixin Cover art © Stephan Martiniere Translation © Aleš Drobek, 2017 Czech language translation rights © 2017 China ucational Publications Import& Export Corp., Ltd. :zech edition © Host-vydavatelství, s. r. o., 2017

Jie če-tchaj

Šao Lin Jie Wen-tie JieWen-sí.ie

fyzik, Univerzita Čching-chua fyzička, Jie če-tchajova žena astrofyzička, Jie če-tchajova dcera Jie Wen-ťieina sestra, členka Rudých gard

ISBN 978-80-7577-061-5

Základna Rudé pobřeží

Lej Č'-čcheng Jang Wej-ning

politický komisař základny Rudé pobřeží šéfinženýr základny Rudé pobřeží, kdysi Jie če-tchajův student

Současnost

Jang Tung

Ting I Wang Miao

Š' Čchiang

strunová teoretička, dcera Jie Wen-ťie a Jang Wej-ninga teoretický fyzik, přítel Jang Tung výzkumník, specialista na nanomateriály detektiv, přezdívaný Ta š' (Velký š')

Čchang Wej-s'

Wej Čcheng Šen Jí.i-fej Pchan Chan Ša Žuej-šan Mike Evans

generálmajor Čínské lidové osvobozenecké armády matematický génius a samotář japonská fyzička a Wej Čchengova žena biolog, Šen Jii-fejin a Wej Čchengův přítel/ kolega astronom, Jie Wen-ťiein student potomek ropného magnáta

ČÍ

RVNÍ

TICHÉ JARO

/ej-s'

ČÁST PRVNÍ

TICHÉ JARO

Kapitola 1 Doba vymknutá z kloubů ČÍNA, 1967

Dva dny obléhal Rudý svaz hlavní štáb Brigády 28. dubna. Jeho prapory se nedočkavě třepotaly ve větru jako plameny hladové po palivovém dříví. Velitel byl nervózní, nikoli však z obránců, kteří proti němu stáli. Příslušníci Rudých gard Brigády 28. dubna, kterých v hlavním štábu zůstalo asi dvě stě, byli ve srovnáni s gardistickými veterány Rudého svazu, založeného na počátku Velké proletářské kulturní revoluce v květnu roku 1966, pouhými zelenáči. Svazové gardisty zocelilo bouřlivé revoluční tažení napříč zemí a odhodlání jim dodal pohled na předsedu Maa a účast na ohromných shromážděních na náměstí Nebeského klidu. Velitel se bál asi tuctu železných pecí v budově štábu, naplněných výbušninami a navzájem propojených elektrickými rozbuškami. Sice je neviděl, ale cítil je, podobně jako železo cítí tah blízkého magnetu. Jestli některý z obránců přepne spínač, revolucionáře i kontrarevolucionáře pohltí jedna velká ohnivá koule. A mladí gardisté z Brigády 28. dubna takového šílenství rozhodně schopni byli. Ve srovnání s vyzrálou první

generací Rudých gard byli noví vzbouřenci jako smečka vlků na rozpáleném uhlí, bláznivější než blázni. Na střeše budovy štábu se objevila štíhlá postava krásné dívky s obřím rudým praporem v ruce. Okamžitě ji přivíta la kakofonie palby z pušek. Ty tvořily velmi pestrou směs ku, od starožitných amerických ručnic přes československé kulomety a japonské Arisaky typu 38 až po novější zbraně, například pušky a samopaly z výzbroje ČLOA, odcizené z armádních skladů po vydání „Srpnového úvodníku". 1 V ně kterých rukou se dokonce leskly čínské šavle a kopí. Zbraně společně ztělesňovaly zhuštěnou verzi moderních dějin. Podobné výstupy členů Brigády 28. dubna se opakovaly často . Jeden z nich se vždy postavil na střechu, začal mávat praporem, křičet na útočníky pod sebou slogany a zasypávat je letáky. Odvážní chlapci a dívky z následného krupobití kulek vždy vyvázli bez újmy a za svou statečnost si ve štábu vysloužili uznání a chválu. Nejnovější dobrovolnice si zřejmě myslela, že bude mít stejné štěstí. Bojovou zástavou mávala tak zapáleně, jako by útočníky pod sebou chtěla sežehnout plamenem svého mládí, jako by si představovala, že ideální svět se zrodí hned zítra z vášně a zápalu, který jí koloval v žilách ... Extaticky se oddávala svému zářivému, karmínovému snu, dokud ji do hrudi nezasáhla kulka. Její patnáctileté tělo bylo tak křehké, že kulka sotva zpomalila; prolétla jí jako nic a s hvizdem prořízla vzduch za ní. Mladá gardistka se skácela ze střechy i se svým praporem. 1

V srpnu 1967 vyšel v časopisu Rudá vlajka, významném zdroji propagandy během Kulturní revoluce, úvodník, který volal po „vypuzení oné hrstky kontrarevolucionářů z armády". Rudí gardisté si jej vyložili jako výzvu k tomu, aby vyrabovali vojenské sklady a zmocnili se armádních zbraní. Text přispěl k eskalaci lokálních občanských válek mezi jednotlivými frakcemi Rudých gard.

Její lehounké tělo padalo ještě pomaleji než ruc jako malé ptáče, které se jen neochotně snáší k Bojovníci Rudého svazu vydali vítězný ryk. N, přeběhlo k budově štábu, ukořistilo zástavu a , štíhlého, bezvládného těla. Svou trofej zvedli a chvíli s ní pózovali před ostatními. Nakonec j železnou bránu areálu. Většina zašpičatělých prutů brány chyběla, protože je bojovníci na p čanské války mezi frakcemi Rudých gard vytah, valijako kopí, dva však stále zbývaly. Když dívčí lo na špice, jako by se do něj na okamžik vrátil: Rudí gardisté poodběhli a z nabodnutého těl cvičný terč. Dívce už husté krupobití kulek nev víc než lehký deštík; už dávno nic necítila. Ruce břečťan sebou tu a tam trhly podél útlého těla, ja smetaly kapky deště. A pak jí jedna kulka ustřelila půlku hlavy a né oblohy roku 1967 zůstalo hledět jen jedno č, Nebyla v něm bolest, pouze ztělesněná oddanc Ve srovnání s mnoha jinými však měla štěs zemřela za svůj ideál s revolučním pokřikem na ní v srdci.

Podobné střety zuřily po celém Pekingu jako m né procesory, které společně generovaly Velkou voluci. Město tonulo ve vlnách šílenství, které p do každého zákoutí, každé ulice. Na periferii města, na cvičišti Univerzity Č už dvě hodiny probíhalo jedno z masových „I shromáždění", jichž se účastnily tisíce stude 13

Rudých gard byli noví vzbouřenci jako smečka npáleném uhlí, bláznivější než blázni. eše budovy štábu se objevila štíhlá postava krásné Jřím rudým praporem v ruce. Okamžitě ji přivíta nie palby z pušek. Ty tvořily velmi pestrou směs :rožitných amerických ručnic přes československé 'a japonské Arisaky typu 38 až po novější zbraklad pušky a samopaly z výzbroje ČLOA, odcizené ich skladů po vydání „Srpnového úvodníku".1 V ně Likou se dokonce leskly čínské šavle a kopí. Zbraně ztělesňovaly zhuštěnou verzi moderních dějin. né výstupy členů Brigády 28. dubna se opakovaly en z nich se vždy postavil na střechu, začal mávat L, kiičet na útočníky pod sebou slogany a zasypáky. Odvážní chlapci a dívky z následného krupovždy vyvázli bez újmy a za svou statečnost si ve loužili uznání a chválu. fější dobrovolnice si zřejmě myslela, že bude mít stí. Bojovou zástavou mávala tak zapáleně, jako ky pod sebou chtěla sežehnout plamenem svéjako by si představovala, že ideální svět se zrodí 1 z vášně a zápalu, který jí koloval v žilách ... Extaddávala svému zářivému, karmínovému snu, dohrudi nezasáhla kulka. :náctileté tělo bylo tak křehké, že kulka sotva zpoolétla jí jako nic a s hvizdem prořízla vzduch za ní. :distka se skácela ze střechy i se svým praporem.

1967 vyšel v časopisu Rudá vlajka, významném zdroji ndy během Kulturní revoluce, úvodník, který volal po í oné hrstky kontrarevolucionářů z armády". Rudí gardísté JŽili jako výzvu k tomu, aby vyrabovali vojenské sklady ili se armádních zbraní. Text přispěl k eskalaci lokálních ých válek mezi jednotlivými frakcemi Rudých gard.

Její lehounké tělo padalo ještě pomaleji než rudá tkanina, jako malé ptáče, které se jen neochotně snáší k zemi. Bojovníci Rudého svazu vydali vítězný ryk. Několik jich přeběhlo k budově štábu, ukořistilo zástavu a chopilo se štíhlého, bezvládného těla. Svou trofej zvedli nad hlavu a chvíli s ní pózovali před ostatními. Nakonec ji hodili na železnou bránu areálu. Většina zašpičatělých kovových prutů brány chyběla, protože je bojovníci na počátku občanské války mezi frakcemi Rudých gard vytahali a používali jako kopí, dva však stále zbývaly. Když dívčí tělo nalehlo na špice, jako by se do něj na okamžik vrátil život. Rudí gardisté poodběhli a z nabodnutého těla si udělali cvičný terč. Dívce už husté krupobití kulek nevadilo o nic víc než lehký deštík; už dávno nic necítila. Ruce tenké jako břečťan sebou tu a tam trhly podél útlého těla, jako by z něj smetaly kapky deště. A pak jí jedna kulka ustřelila půlku hlavy a do blankytné oblohy roku 1967 zůstalo hledět jen jedno čarovné oko. Nebyla v něm bolest, pouze ztělesněná oddanost a touha. Ve srovnání s mnoha jinými však měla štěstí. Alespoň zemřela za svůj ideál s revolučním pokřikem na rtech a vášní v srdci.

* Podobné střety zuřily po celém Pekingu jako mnohonásobné procesory, které společně generovaly Velkou kulturní revoluci. Město tonulo ve vlnách šílenství, které prosakovalo do každého zákoutí, každé ulice. Na periferii města, na cvičišti Univerzity Čching-chua, už dvě hodiny probíhalo jedno z masových „nápravných shromáždění", jichž se účastnily tisíce studentů. Jejich 13

účelem

bylo veřejně ponižovat a týrat nepřátele revoluce tak dlouho, dokud se nedoznají ke svým zločinům. Revolucionáři se však rozpadli na řadu znepřátelených frakcí, které nyní mezi sebou soupeřily prostřednictvím složitých manévrů a taktik. Na půdě univerzity vypukl lítý konflikt mezi Rudými gardami, Kulturně revoluční pracovní skupinou, Dělnickým agitačním družstvem a Vojenským agitačním družstvem. A každá frakce se čas od času rozště pila na další vzbouřené skupiny s odlišným ideovým zázemím a politickou agendou, což vedlo k dalším nesmiřitel ným bojům. Na pranýři nejnovějšího nápravného shromáždění však tentokrát stála reakční buržoazní akademická elita. Pedagogové platili za společného nepřítele všech gardistických frakcí a museli snášet nelítostné ústrky ze všech stran. Reakční akademici měli oproti ostatním „buvolím a hadím duším" 2 zvláštní postavení. Během prvních shromáždění se mnohdy chovali povýšeně a uminěně. V této fázi revoluce rovněž umírali v největším počtu. Jen v Pekingu bylo během prvních čtyřiceti dní Kulturní revoluce ubito k smrti přes 1 700 obětí nápravných shromáždění. Mnoho dalších si zvolilo snazší cestu, jak uniknout šílenství. Lao še, Wu Chan, Ťien Po-Can, Fu Lej, Čao Ťiou-čang, I Čchiin, Wen Ťie, Chaj Mo a další kdysi uznávaní intelektuálové si raději vzali život sami. 3 2

Původně buddhistický termín. ,,Buvolí a hadí duše" byl souhrnný výraz pro všechny nepřátele revoluce. Někteří z nejvýznamnějších čínských intelektuálů během Kulturní revoluce skutečně spáchali sebevraždu - spisovatel Lao še, literární teoretik I Čchtin, historikové Wu Chan a Ťien Po-can, kritik a překladatel Fu Lej, meteorolog a geofyzik Čao Ťiou-čang, básník Wen Ťie a dramatik a spisovatel Chaj Mo.

Ti, kdo

počáteční

fázi

přežili, vůči pokračuj

mážděním časem otupěli. Vytvořili

si ochranný týrání, aniž zkolabo· Shromáždění přečkávali jakoby v polospánku jen když jim někdo náhle zaječel do tváře, ať ky odříkají své doznání, třebaže to předtím udt štít, díky

němuž přetrpěli

sčetněkrát.

A pak někteří z nich vstoupili do třetí fáze. N neúnavná potupa jim do podvědomí vpravila pol živé jako rtuť a jejich mysl, vystavěná na znalostc nalitě, se pod jejich vahou zhroutila jako domec Začali skutečně věřit, že jsou vinni a že poškodili revoluční úsilí. Rozplakali se a jejich kajícnost b: násobně hlubší a upřímnější než u buvolích ah z řad dělnické třídy. Rudé gardisty však napravování obětí ve drul tí fázi nevýslovně nudilo. Pouze ty buvolí a hadí, se stále nacházely na počátku, poskytovaly jejid mu mozku potřebné vzrušení, jako rudá látka kových však postupně ubývalo. Na Univerzitě Čc už zbýval zřejmě jen jediný, a protože byl tak· chali si jej gardisté na sám konec shromáždění. Profesor fyziky Jie če-tchaj navzdory Kultur dosud žil, stále však setrvával v první fázi nápra se kát, nevzal si život ani neotupěl. Když vysto dium před tisícihlavý dav, ve tváři měl jasně čit Unesu klidně i těžší kříž. Rudí gardisté jej opravdu nechali nést břen li však kříž. Ostatním obětem nasazovali vysc ky s vnitřní konstrukcí z bambusu, ta Jie Če-tcl byla svařená ze silných železných prutů. A n, pověšenou nikoli dřevěnou plaketu, nýbrž želf 15

ylo veřejně ponižovat a týrat nepřátele revoluce to, dokud se nedoznají ke svým zločinům. 1cionáři se však rozpadli na řadu znepřátelených eré nyní mezi sebou soupeřily prostřednictvím manévrů a taktik. Na půdě univerzity vypukl lítý nezi Rudými gardami, Kulturně revoluční pracovou, Dělnickým agitačním družstvem a Vojenským 1 družstvem. A každá frakce se čas od času rozště1lší vzbouřené skupiny s odlišným ideovým záze1litickou agendou, což vedlo k dalším nesmiřitel m. anýři nejnovějšího nápravného shromáždění okrát stála reakční buržoazní akademická elita. >vé platili za společného nepřítele všech gardis1 ·akcí a museli snášet nelítostné ústrky ze všech

11í akademici měli oproti ostatním „buvolím a han"2 zvláštní postavení. Během prvních shromážmohdy chovali povýšeně a umíněně. V této fázi rovněž umírali v největším počtu. Jen v Pekingu :m prvních čtyřiceti dní Kulturní revoluce ubito :es 1 700 obětí nápravných shromáždění. Mnoho zvolilo snazší cestu, jak uniknout šílenství. Lao tan, Ťien Po-Can, Fu Lej, Čao Ťiou-čang, I Čchiin, Chaj Mo a další kdysi uznávaní intelektuálové si li život sami. 3

! buddhistický termín. "Buvolí a hadí duše" byl souhrnný o všechny nepřátele revoluce. i nejvýznamnějších čínských intelektuálů během Kulturní · skutečně spáchali sebevraždu - spisovatel Lao še, literární I Čchiln, historikové Wu Chan a Ťien Po-can, kritik ~atel Fu Lej, meteorolog a geofyzik čao Ťiou-čang, básník a dramatik a spisovatel Chaj Mo.

Ti, kdo

počáteční

fázi

přežili, vůči pokračujícím

shromážděním časem otupěli. Vytvořili si ochranný mentální štít, díky němuž přetrpěli týrání, aniž zkolabovali úplně. Shromáždění přečkávali jakoby v polospánku a procitli, jen když jim někdo náhle zaječel do tváře , ať mechanicky odříkají své doznání, třebaže to předtím udělali už nesčetněkrát.

A pak někteří z nich vstoupili do třetí fáze. Nepřetržitá, neúnavná potupa jim do podvědomí vpravila politické vize živé jako rtuť a jejich mysl, vystavěná na znalostech a racionalitě, se pod jejich vahou zhroutila jako domeček z karet. Začali skutečně věřit, že jsou vinni a že poškodili velkolepé revoluční úsilí. Rozplakali se a jejich kajícnost byla mnohonásobně hlubší a upřímnější než u buvolích a hadích duší z řad dělnické třídy. Rudé gardisty však napravování obětí ve druhé nebo tře tí fázi nevýslovně nudilo. Pouze ty buvolí a hadí duše, které se stále nacházely na počátku, poskytovaly jejich vybuzenému mozku potřebné vzrušení, jako rudá látka býkovi. Takových však postupně ubývalo. Na Univerzitě Čching-chua už zbýval zřejmě jen jediný, a protože byl tak vzácný, nechali si jej gardisté na sám konec shromáždění. Profesor fyziky Jie če-tchaj navzdory Kulturní revoluci dosud žil, stále však setrvával v první fázi nápravy. Odmítl se kát, nevzal si život ani neotupěl. Když vystoupil na pódium před tisícihlavý dav, ve tváři měl jasně čitelný výraz: Unesu klidně i těžší kříž. Rudí gardisté jej opravdu nechali nést břemeno, nikoli však kříž. Ostatním obětem nasazovali vysoké klobouky s vnitřní konstrukcí z bambusu, ta Jie če-tchajova však byla svařená ze silných železných prutů. A na krku měl pověšenou nikoli dřevěnou plaketu, nýbrž železná dvířka 15

z laboratorní pece. Ta nesla jeho jméno napsané výraznými černými písmeny a přeškrtnuté velkým X. Na pódium Jie če-tchaje doprovázel dvojnásobný počet gardistů, než bylo zvykem, dva chlapci a čtyři dívky. Z chlapců vyzařovalo sebevědomí a odhodlanost; byli doslova ztělesněním ideálu bolševické mládeže. Oba studovali poslední, čtvrtý ročník 4 svého programu a Jie če-tchaj byl jejich profesorem. Dívky byly mnohem mladší, byly to studentky druhého ročníku střední školy spadající pod univerzitu. Všechny čtyři na sobě měly vojenské uniformy a náramenní nábojové pásy a sršely mladistvým elánem. Jie če-tchaje obklopovaly jako zelené plamínky. Jakmile profesor vystoupil na pódium, publikum vzrušeně zabouřilo. Pokřik a slogany, dosud poněkud uvadlé, našly opět sílu a přehlušily vše ostatní jako nový příliv. Když lomoz znovu utichl, jeden gardista se otočil k obě ti. ,,Jie Če-tchaji, jsi odborník na mechaniku. Jistě vidíš, jak mohutné a jednotné síle vzdoruješ. Za svou zarputilost si vysloužíš akorát smrt! Dnes budeme pokračovat, kde jsme posledně skončili. Přejděme rovnou k věci. Zodpověz následující otázku bez svých obvyklých vytáček: Je, či není pravda, že jsi mezi lety 1962 a 1965 z vlastního rozhodnutí začlenil do kurzu fyziky teorii relativity?" ,,Relativita je jednou ze základních fyzikálních teorií," odvětil Jie. ,,Jak bych ji mohl v základním kurzu opomenout?" „To je lež!" zavřiskla gardistka vedle něj. ,,Einstein patřil k reakcionářské akademické elitě. Ochotně by sloužil každému, kdo by před ním zacinkal zlaťáky. Vždyť dokonce 4

Čínské vysoké školy (a obzvlášť Čching-chua) v průběhu své historie až do začátku Kulturní revoluce často střídaly strukturu svých studijních programů mezi tří-, čtyř- a pětiletým systémem.

přeběhl k americkým imperialistům a pomohljir

atomovou bombu! Na cestě k revoluční vědě mu: pat do země černý prapor kapitalistické teorie rr za teorii relativity!" Jie neřekl nic. V duchu se potýkal s bolestí, l působily těžký železný klobouk a plaketa na krkl sílu odpovídat na poznámky, které za odpověďm šíjeho studentka za ním se jen zamračila. Dívka, mluvila, byla ze všech čtyř gardistek nejbystřejší chodem na pódium se očividně důkladně připra, na někoho jako Jie če-tchaj pár sloganů nestačilc usoudili, že je načase vytáhnout z rukávu trum na svého učitele nachystali. Jeden z nich mávl pod pódiem. Z přední řady davu vystoupila Jieho žena, I fyziky šao Lin, a vyšla na pódium. Měla na sobě š noucí zelený oděv, který měl imitovat vojenské Rudých gard. Ti, kdo ji znali, si však pamatoval přednášela v elegantních šatech čchi-pchao, a cí nový zevnějšek působí nuceně a rozpačitě. „Jie če-tchaji!" Na podobné divadlo očividně n lá a hlasitá deklamace jen zvýrazňovala její roztř „Nečekal jsi, že proti tobě vystoupím? Že tě obv dlouho jsem byla slepá. Nechala jsem se oklam akcionářským světonázorem a vědeckým přístui: nyní jsem prozřela! S pomocí revoluční mláde2 na straně revoluce, na straně lidu!" Otočila se k davu. ,,Soudruzi, revoluční st voluční pedagogové a zaměstnanci školy, mu: poukázat na reakční podstatu Einsteinovy relat nejzřetelněji odráží v jeho obecné teorii relativi' tický model vesmíru popírá dynamickou podst 17

1rní pece. Ta nesla jeho jméno napsané výraznými 1ísmeny a přeškrtnuté velkým X. :lium Jie Če-tchaje doprovázel dvojnásobný po;tů, než bylo zvykem, dva chlapci a čtyři dívky. L vyzařovalo sebevědomí a odhodlanost; byli doesněním ideálu bolševické mládeže. Oba studo:lní, čtvrtý ročník 4 svého programu a Jie če-tchaj profesorem. Dívky byly mnohem mladší, byly to , druhého ročníku střední školy spadající pod 1. Všechny čtyři na sobě měly vojenské uniformy nní nábojové pásy a sršely mladistvým elánem. :lje obklopovaly jako zelené plamínky. e profesor vystoupil na pódium, publikum vzru,uřilo. Pokřik a slogany, dosud poněkud uvadlé, : sdu a přehlušily vše ostatní jako nový příliv. >moz znovu utichl, jeden gardista se otočil k obě tchaji,jsi odborník na mechaniku. Jistě vidíš,jak a jednotné síle vzdoruješ. Za svou zarputilost si 1korát smrt! Dnes budeme pokračovat, kde jsme skončili. Přejděme rovnou k věci. Zodpověz ná,tázku bez svých obvyklých vytáček: Je, či není jsi mezi lety 1962 a 1965 z vlastního rozhodnutí l kurzu fyziky teorii relativity?" i ta je jednou ze základních fyzikálních teorií," i. "Jak bych ji mohl v základním kurzu opome-

ž!" zavřískla gardistka vedle něj. ,,Einstein patřil tářské akademické elitě. Ochotně by sloužil kaž>by před ním zacinkal zlaťáky. Vždyť dokonce

'Soké školy (a obzvlášť Čching-chua) v průběhu své historie átku Kulturní revoluce ča s to střídaly strukturu svých 11 programů mezi tří- , čtyř- a pětiletým systémem.

přeběhl k

americkým imperialistům a pomohl jim vynalézt atomovou bombu! Na cestě k revoluční vědě musíme zadupat do země černý prapor kapitalistické teorie maskované za teorii relativity!" Jie neřekl nic. V duchu se potýkal s bolestí, kterou mu působily těžký železný klobouk a plaketa na krku, a neměl sílu odpovídat na poznámky, které za odpověď nestály. Další jeho studentka za ním se jen zamračila. Dívka, která promluvila, byla ze všech čtyř gardistek nejbystřejší a před pří chodem na pódium se očividně důkladně připravila. Jenže na někoho jako Jie če-tchaj pár sloganů nestačilo. Gardisté usoudili, že je načase vytáhnout z rukávu trumf, který si na svého učitele nachystali. Jeden z nich mávl na kohosi pod pódiem. Z přední řady davu vystoupila Jieho žena, profesorka fyziky šao Lin, a vyšla na pódium. Měla na sobě špatně padnoucí zelený oděv, který měl imitovat vojenské uniformy Rudých gard. Ti, kdo ji znali, si však pamatovali, že často přednášela v elegantních šatech čchi-pchao, a cítili, že její nový zevnějšek působí nuceně a rozpačitě. ,,Jie če-tchaji!" Na podobné divadlo očividně nebyla zvyklá a hlasitá deklamace jen zvýrazňovala její roztřesený hlas. ,,Nečekal jsi, že proti tobě vystoupím? Že tě obviním? Ano, dlouho jsem byla slepá. Nechala jsem se oklamat tvým reakcionářským světonázorem a vědeckým přístupem! Avšak nyní jsem prozřela! S pomocí revoluční mládeže chci stát na straně revoluce, na straně lidu!" Otočila se k davu. ,,Soudruzi, revoluční studenti, revoluční pedagogové a zaměstnanci školy, musíme jasně poukázat na reakční podstatu Einsteinovy relativity. Ta se nejzřetelněji odráží v jeho obecné teorii relativity, jejíž statický model vesmíru popírá dynamickou podstatu hmoty. 17

Je antidialektická! Na vesmír pohlíží jako na omezenou entitu, což je nade vši pochybnost forma reakčního idealismu ... " Zatímco Jie poslouchal proslov své ženy, dovolil si jízlivý úsměšek. Já že jsem tě oklamal, Lin? Pravda, odjakživa jsi pro mne byla záhadou. Jednou jsem před t\ým otcem prohlásil, že jsi brilantní vědkyně - mimochodem, ještě že se téhle pohromy nedožil -, a on jen zakroutil hlavou a přiznal, že nečekal, že jeho dcera ve své profesi kdy něčeho dosáhne. A jeho následující věta měla na druhou půlku mého života zásadní dopad: ,,Lin je až moc chytrá. A základní výzkum může dělat jedině hlupák." Později jsem té poznámce rozuměl víc a víc. Lin, ty jsi vážně až pň1iš chytrá. Už před lety jsi vycítila, že se politický vítr v akademické obci obrací, a prozíravě ses přizpůsobila. Ve svých kurzech jsi napň'k:lad přejmenovala řadu fyzikálních zákonů a konstant: Ohmův zákon na Zákon elektricke'ho odporu, Maxwellovy rovnice na Elektromagnetické rovnice, Planckovu konstantu na Kvantovou konstantu ... Svým studentům jsi vysvět lila, že veškerý vědecký pokrok pramení z moudrosti pracující tňdy a kapitalistické akademické elity si jen přivlastňují plody její práce a podepisují je svým jménem. Jenže hlavní proud revoluce tě stejně nepřijal za svou. Jen se na sebe podívej - nedovolí ti ani nosit červenou pásku na rukávu a na pódium jsi musela vystoupit bez Rudé knížky, jíž pořád nejsi hodna. Nikdy nevystoupíš ze stínu svého původu, nikdy nezapřeš, že ses narodila do prominentní rodiny v předrevoluční Číně a že tvoji rodiče byli slavní vědci. A pokud jde o Einsteina, měla bys teď tady stát místo mě. V zimě roku 1922 Einstein navštívil Šanghaj. A protože tvůj otec mluvil plynně německy, požádali ho, aby slovutnému fyzikovi dělal doprovod. Mnohokrát ses mi svěřila, že tvůj otec začal 18

studovat fyziku právě na Einsteinův popud a ty zase sve'ho otce. Dá se tedy říct, že Einstein byl tvým učit he'ho kolene. A tys na to kdysi byla hrdá. Později jsem se dozvěděl, že tvůj otec celou událo. zřejmě z lásky k tobě. S Einsteinem mluvil jen jedm Ráno 13. listopadu 1922 jej doprovázel na prochá2 ťingské tňdě. Jenže s nimi šli také rektor Šanghajskc Jii Jou-žen a Cchao Ku-ping, šéfredaktor deníku Ta Když míjeli stavební dělníky, kteří opravovali silnic se zastavil u jednoho z nich, mlade'ho umouněne1w špinavých šatech, který rozbíjel kameny, a zamlkle val. Pak se zeptal tve'ho otce, kolik si ten chlapec za Tvůj otec na dělníka něco houkl a pak Einsteinovi pět centů.

Bylo to poprvé a naposledy, co si promluvil s \'.

vědcem, který změnil svět. Řeč přitom nepřišla na.

lativitu, ale pouze na chladnou, drsnou realitu. T prozradil, že když to Einstein uslyšel, dlouho jen s val chlapcovy strojové pohyby, dokud mu pozapome1 úplně nevyhasla. Když se mi s tím tvůj otec svěřil, , a dodal: ,,Každá myšlenka, která se v Číně pokus se zase zřítí k zemi. Gravitace reality je pň1iš silná. ,,Skloň hlavu!" houkl na něj jeden z gardistů. od něj byl projev milosrdenství. Všechny obětin shromáždění musely mít skloněnou hlavu. Kd: učinil, těžký železný klobouk by mu spadl a se hlavou by mu jej už nikdo nenasazoval zpátky.. mítl a napřímil se ještě víc. Celou váhu železnéhc držel jen jeho tenký krk. „Skloň hlavu, ty kontrarevolucionářská šph gardistka si sundala opasek a švihla jím po Jier spona jej zasáhla do čela a zanechala na němjasr 19

llektická! Na vesmír pohlíží jako na omezenou ž je nade vši pochybnost forma reakčního idea-

:o Jie poslouchal proslov své ženy, dovolil si jízšek. Já že jsem tě oklamal, Lin? Pravda, odjakživa te byla záhadou. Jednou jsem před tvým otcem pro,i brilantní vědkyně - mimochodem, ještě že se tenle 1edožil -, a on jen zakroutil hlavou a přiznal, že ne:ho dcera ve své profesi kdy něčeho dosáhne. A jeho í věta měla na druhou půlku meno života zásadní in je až moc chytrá. A základní výzkum může dělat ,ák." ·jsem té poznámce rozuměl víc a víc. Lin, ty jsi vážš c~ytrá. Už před lety jsi vycítila, že se politický vítr :ki obci obrací, a prozíravě ses přizpůsobila. Ve svých i například přejmenovala řadu fyzikálních zákonů :: Ohmův zákon na Zákon elektrickeno odporu, Maxmice na Elektromagnetické rovnice, Planckovu konKvantovou konstantu ... Svým studentům jsi vysvět kerý vědecký pokrok pramení z moudrosti pracující ,italistické akademické elity si jen přivlastňují plody ! podepisují je svým jménem. tavní proud revoluce tě stejně nepřijal za svou. Jen se dívej - nedovolí ti ani nosit červenou pásku na rukádium jsi musela vystoupit bez Rudé knížky, jíž pořád ::z. Nikdy nevystoupíš ze stínu sveno původu, nikdy neses narodila do prominentní rodiny v předrevoluční {Oji rodiče byli slavní vědci. djde o Einsteina, měla bys teď tady stát místo mě. i 1922 Einstein navštívil Šanghaj. A protože tvůj otec mě německy, požádali ho, aby slovutnému fyzikovi ovod. Mnohokrát ses mi svěřila, že tvůj otec začal 18

studovat fyziku právě na Einsteinův popud a ty zase na popud sveno otce. Dá se tedy říct, že Einstein byl tvým učitelem z druheno kolene. A tys na to kdysi byla hrdá. Později jsem se dozvěděl, že tvůj otec celou událost přibarvil, zřejmě z lásky k tobě. S Einsteinem mluvil jen jednou a krátce. Ráno 13. listopadu 1922 jej doprovázel na procházce po Nanťingské třídě. Jenže s nimi šli také rektor Šanghajské univerzity lil Jou-žen a Cchao Ku-ping, šéfredaktor deníku Ta-kung-pao. Když míjeli stavební dělníky, kteří opravovali silnici, Einstein se zastavil u jednoho z nich, mladého umouněneno chlapce ve špinavých šatech, který rozbíjel kameny, a zamlkle jej pozoroval. Pak se zeptal tveno otce, kolik si ten chlapec za den vydělá. Ivůj otec na dělníka něco houkl a pak Einsteinovi oznámil pět centů.

Bylo to poprvé a naposledy, co si promluvil s významným který změnil svět. Řeč přitom nepřišla na fyziku či relativitu, ale pouze na chladnou, drsnou realitu. Ivůj otec mi prozradil, že když to Einstein uslyšel, dlouho jen stál a sledoval chlapcovy strojové pohyby, dokud mu pozapomenutá dýmka úplně nevyhasla. Když se mi s tím tvůj otec svěřil, povzdychl si a dodal: ,,Každá myšlenka, která se v Číně pokusí vzlétnout, se zase zřítí k zemi. Gravitace reality je přfliš silná." „Skloň hlavu!" houkl na něj jeden z gardistů. Možná to od něj byl projev milosrdenství. Všechny oběti nápravných shromáždění musely mít skloněnou hlavu. Kdyby tak Jie učinil, těžký železný klobouk by mu spadl a se skloněnou hlavou by mu jej už nikdo nenasazoval zpátky. Jie však odmítl a napřímil se ještě víc. Celou váhu železného klobouku držel jen jeho tenký krk. „Skloň hlavu, ty kontrarevolucionářská špíno!" Jedna gardistka si sundala opasek a švihla jím po Jiem. Měděná spona jej zasáhla do čela a zanechala na něm jasně viditelný vědcem,

PROBLÉM TŘÍTĚLES LIOU CC H'- SIN Z anglického vydání The Jhree-Body Problem nakladatelství Tor Books v New Yorku roku 2014 přeložil (s přihlédnutím k čínskému originálu) Aleš Drobek Odpovědný redaktor Jiří Štěpán Redaktor Jakub Záhora Jazyková konzultace Zuzana Li Obálka (s použitím designu Stephana Martiniereho) a grafická úprava Andrej Nechaj Sazba písmy Comenia Serif a Dargov Jaroslav Bulíček Tisk a

knihařské

zpracování

CPI Moravia Books, s. r. o., Pohořelice

Vydal Host-vydavatelství, s. r. o. Radlas 5, 602 oo Brno, tel.: 545 212 747 roku 2017 jako svou 1304. publikaci První vydání. Počet stran 447 e-mail: redakce@hostbrno.cz www.hostbrno.cz