Issuu

subst. <převzato z turečtiny> 1. město; 2. člověk schopný či přímo

manipulovat s městskou zástavbou pomocí pouhé

ence §ehiru - a obzvláště jejich náhlý výskyt v modem i dnes zustává nevysvětleným fenoménem. O jej ich p ůvod u teori i: přirozeně pozměněný genofond, výsledek vědeckých ázory hraničici s ezoterickou praxí (viz databáze, zéZAam však není podložená ověřitelnými daty. skuteční, ovšem nemuže být nejmenších pochyb: Institut má kumentované případy jed inců, kteří dokázali pouhou svou itou d očas n ě přestavět část měs tské zástavby o velikosti ečn í míle. Rovněž existují záznamy vypovídající o jejich schopnostech, většinou souvisejících s p řed stavou dotyčných nim .promlouvá jejich město" (-.·iz databáze, zézAam PURe). ,ru není veřeJnosti známá a je v nejvyššim zájmu Institutu, zustal zachován. sně d obě dokončuje potřebné kroky ke zřízeni paranormálního databáze, záznam projekt Kronos), které by co nejdřive mohlo ou tohoto fenoménu a řešením p roblémů, jež jsou s ním spojeny.

edchozich výzkumech §ehiru a jej iel=I ·rýsledlty je mo~Aé Aajít

rtutu (\'i'Z l=leslo PURe) neexistuj i. titulu,

databáze, záznam PURe Chyba #505 (zaznam_nenalezen) Doporučujeme překontrolovat zadáni. rozšíftt vyhledávací rejstřík nebo kontaktovat Vašeho přímého nadřízeného databáze. záznam PURe

•

Chyba #505 (zaznam_nenalezen) Opakované vyhledávání tohoto záznamu nenl schváleno pro Vaši úroveň prověrky

'e. záznam PURe Chyba #505 (zaznam_nenalezen ) Upozornění: ZJ1štěno opakované vyhledávání neplatného záznamu Uvědomu11 vedoucí personál.

ukof' ~1t

V místnosti bylo pět mrtvých a Gasz. On seděl v tureckém sedu na kulečníkovém stole a sledoval je. Oni seděli na židlích rozestavěných v půlkruhu a sledovali jeho. Gasz přemýšlel, jestli jim to ticho připadá stejně trapné jako jemu. Po obličeji mu sem a tam přebíhaly stíny - to kvůli kymácející se žárovce nad stolem - a s každou vteřinou měnily jeho tvář i duši. Proměňoval se rychlostí blesku: v jednu chvíli byl dravcem, který loví myši, v druhé myší, která loví dravce. V jednu chvíli architektem, v druhé rozbuškou. Nejprve knězem, potom stereotypem sexuálně zneužívaného chlapce. Vybíral si. Dítě, nebo strašák? Panna, nebo vrah? Smát se, nebo trpět? Obojí zní zábavně ... Gasz byl opravdu zábavný c'1ověk. Věnoval každému ze svých pěti posluchačů zevrubný pohled. První z nich měl střelnou ránu na hlavě. V hlavě. Skrz oko, koncový mozek a týlní část lebky. Druhý muž byl bez nejmenších pochyb panic, břicho měl nadmuté jako vázu a plíce plné mastné vody ze dřezu. Třetí byla žena. Šátek na krku měla utažený tak, aby zakrýval temně fialový pruh kolem jejího hrdla. Čtvrtý Gaszovi nevěnoval nejmenší pozornost. Hlavu měl zvrácenou dozadu v úhlu alespoň šedesát stupňů k páteři a civěl na zeď za sebou. Za tuhle nepozornost mu Gasz už teď připsal první minusové body. Poslední byla asi desetiletá holčička. Měla podříznutá zápěstí a zakrvácené pyžamko. Byla nádherná. Co do charakteru, pochopitelně. Mrkl na hodinky. Byla přesně celá. Nadechl se, okamžik bojoval s trémou - vždycky měl problém mluvit před davy - a pak rukou zachytil lampu nad stolem. Stíny mu ztuhly na tváři, vpily

se do pórů jeho kůže a staly se jeho neoddělitelnou součástí alespoň pro tuto chvíli - a Gasz by byl přísahal, že se všech pět pozorovatelů zachvělo.

Tedy až na toho, co se zlomeným vazem dál tvrdohlavě zíral do zdi za sebou. Usmál se tak mrazivě, jak to podle něj uměl jen on sám. A poté přesně tak, jak si to pamatoval z iniciačního proslovu toho kníratého generála v podzemní aule, řekl: ,,Pánové ... "

Dámo .. .

,, ...vítejte v projektu Kronos," řekl kníratý generál Connelly a dů ležitě se rozhlédl po svém obecenstvu usazeném v podzemní aule. Bill Matthews ho ze sedmé řady sledoval s nepřekonatelným skepticismem. ,,Vážně na sobě potřebuje mít uniformu, aby tady mohl před nášet?" zamrmlal. ,,Je to voják, samozřejmě že nosí uniformu," poznamenal LJ, který seděl vedle něj. ,,Neměli bychom spíš hloubat nad tím, proč ty máš na sobě šusťákovku a džíny?" „Protože tohle není Afrika, ti lidi kolem nejsou povstalci, válka skončila před deseti lety a kvádro mám pořád ještě v čistírně." LJ se pohodlně zanořil hlouběji do svého křesla. ,,Chápu, že je to v souladu s tvým vrozeným negativismem, ale není nic špatného na tom, dávat najevo, kdo jsi ..." Generál zbrunátněl, jak nasál do plic další úctyhodnou dávku vzduchu, a jeho mocný baryton opět rozezvučel celou aulu: ,,Ač koli je každý z vás z jiné části světa a jiného oborou, jedno máte všichni společné: jste ti nejlepší z nejlepších ..." Bill natočil hlavu a kradmo se porozhlédl po zbytku obecenstva: téměř stovce těch nejlepších z nejlepších.

Měl dobrou představu

o tom, co jsou asi zač. Vojáci.1 tici. Úředníci. Logistici, vědci, programátoři, tajní agenti FBI, kontrarozvědka, námořní pěchota ..." vypočítával J prstech. ,,No jasně, a pak taky NASA ..." zdůraznil úmysl: z toho už dneska neexistuje. Jen relikvie národa mrtvý dlouho na to, aby mu na hrobě rostly kytky. A vsaď se, ž1 na z nich ještě pořád nosí po kapsách odznaky a plastovj Zamračeně sledoval medaile na generálově hrudi, jak há: ka do publika. ,,Nedávají najevo, co jsou. Jen to, co byli. dneska už nejsou níc." LJ si otráveně sáhl do vnitřní kapsy saka, vytáhl z ní , neplatnou permanentku a odhodil ji na vedlejší prázdné ,,Měl jsem odletět kolonizovat Mars, dokud jsem m, zamumlal. Byla to skoro až komická dvojice, Bill a LJ. Možná p: diametrálně byli odlišní - a jak blízko k sobě přesto měli muž se širokými rameny, vypracovaným tělem a tváří ošl těžkými časy od masivní brady až po holou hlavu. Pravda. desát let ne zrovna přívětivého života se na něm s každýn podepisovalo víc a víc. Udržoval se nicméně v kondici tak to jen bolavé klouby dovolovaly, a jeho tělo stále nenecháv ho na pochybách, že kdyby opravdu chtěl, mohl by holýi ma uškrtit grizzlyho. Pro něj samého bylo pětapadesátjen1 Co se vrátil z války, už si vždycky připadal na dvě stě LJ byl mladší než on - táhlo mu sotva na čtyřicet . to ztělesněný kontrast. Na tuhle událost si sice oblékl s díky černé kůži, dredům a veselým očím se člověk nem vit dojmu, že by mu mnohem lépe sedl pletený svetr v dt barvách a hraní na bonga na stanici D-dráhy. ,,Lee Loy

Pracoval jsem na programech družic, které sondují vzdáleni sluneční soustavy'~ by bylo nejspíš to poslední, co byste č

vám řekne při zdvořilostním potřásání rukou na dobro večírku nějaké zdravotnické nadace.

) pórů jeho kůže a staly se jeho neoddělitelnou součástí 1oň pro tuto chvíli - a Gasz by byl přísahal, že se všech pět ,rovatelů zachvělo.

edy až na toho, co se zlomeným vazem dál tvrdohlavě zíral li za sebou. lsmál se tak mrazivě, jak to podle něj uměl jen on sám. A poté 1ě tak, jak si to pamatoval z iniciačního proslovu toho kníragenerála v podzemní aule, řekl: ánové ... " ámo .. .

:ejte v projektu Kronos," řekl kníratý generál Connelly a dů : se rozhlédl po svém obecenstvu usazeném v podzemní aule. ill Matthews ho ze sedmé řady sledoval s nepřekonatelným :icismem. ážně na sobě potřebuje mít uniformu, aby tady mohl před :?" zamrmlal. ~ to voják, samozřejmě že nosí uniformu," poznamenal LJ, seděl vedle něj. ,,Neměli bychom spíš hloubat nad tím, proč

LŠ

na sobě šusťákovku a džíny?"

rotože tohle není Afrika, ti lidi kolem nejsou povstalci, válka :ila před deseti lety a kvádre mám pořád ještě v čistírně." se pohodlně zanořil hlouběji do svého křesla. ,,Chápu, že r souladu s tvým vrozeným negativismem, ale není nic špatna tom, dávat najevo, kdo jsi ..." enerál zbrunátněl, jak nasál do plic další úctyhodnou dávku :hu, a jeho mocný baryton opět rozezvučel celou aulu: ,,Ač ~ každý z vás z jiné části světa a jiného oborou, jedno máte ni společné: jste ti nejlepší z nejlepších ..." li natočil hlavu a kradmo se porozhlédl po zbytku obecentéměř stovce těch nejlepších z nejlepších.

Měl dobrou představu o tom, co jsou asi zač. Vojáci. Matematici. Úředníci. Logistici, vědci, programátoři, tajní agenti ... ,,CIA, FBI, kontrarozvědka, námořní pěchota ... " vypočítával LJovi na prstech. ,,No jasně, a pak taky NASA ... " zdůraznil úmyslně. ,,Nic z toho už dneska neexistuje. Jen relikvie národa mrtvýho dost dlouho na to, aby mu na hrobě rostly kytky. A vsaď se, že polovina z nich ještě pořád nosí po kapsách odznaky a plastový Iegitky." Zamračeně sledoval medaile na generálově hrudi, jak hází prasátka do publika. ,,Nedávají najevo, co jsou.Jen to, co byli. Protože dneska už nejsou nic." LJ si otráveně sáhl do vnitřní kapsy saka, vytáhl z ní deset let neplatnou permanentku a odhodil ji na vedlejší prázdné sedadlo. ,,Měl jsem odletět kolonizovat Mars, dokud jsem měl šanci," zamumlal. Byla to skoro až komická dvojice, Bill a LJ. Možná proto, jak diametrálně byli odlišní- a jak blízko k sobě přesto měli. Bill byl muž se širokými rameny, vypracovaným tělem a tváří ošlehanou těžkými časy od masivní brady až po holou hlavu. Pravda, přes padesát let ne zrovna přívětivého života se na něm s každým rokem podepisovalo víc a víc. Udržoval se nicméně v kondici tak, jak mu to jen bolavé klouby dovolovaly, a jeho tělo stále nenechávalo nikoho na pochybách, že kdyby opravdu chtěl, mohl by holýma rukama uškrtit grizzlyho. Pro něj samého bylo pětapadesát jenom číslo. Co se vrátil z války, už si vždycky připadal na dvě stě plus. LJ byl mladší než on - táhlo mu sotva na čtyřicet - a byl to ztělesněný kontrast. Na tuhle událost si sice oblékl sako, ale díky černé kůži, dredům a veselým očím se člověk nemohl zbavit dojmu, že bymu mnohem lépe sedl pletený svetr v duhových barvách a hraní na bonga na stanici D-dráhy. ,,Lee Loyd James.

Pracoval jsem na programech družic, které sondují vzdálené planety sluneční soustavy", by bylo nejspíš to poslední, co byste čekali, že vám řekne při zdvořilostním potřásání rukou na večírku nějaké zdravotnické nadace.

dobročinném

Ale to přesně tehdy Billovi řekl. „Vy jste voják, co?" zeptal se ho ještě předtím, než se Bill stihl představit sám.

,, To je to tak vidět?" „Srážíte nohy ksobě, když s někým mluvíte. Jako v pozoru.A když odcházíte, vždycky se otáčíte doprava ... " ,,Bille, dávej pozor, myslím, že tohle bude důležité." Kníratý generál se zrovna mohutně nadechl, aby mohl pokračovat ve svém proslovu. „Projekt Kro nos není v souladu se zákonem. Možná shledáte, že některé části vašeho programu se nacházejí v šedé zóně morálky. Možná budou v přímém rozporu se vším, co jste kdy považovali za správné a čestné." Dramaticky se odmlčel a naklonil se nad řečnic kým stolkem blíže k publiku. ,,K tomu mohu říci jediné: překousně te to, nebo jděte." Nechal tu větu okamžik viset ve vzduchu a potom pokračoval: ,,Rozlučte se s medailemi a čestnými vyznamenáními, s fotkami v novinách a články na e-síti. Historie nebude vědět, že jste existovali. Veřejnost nesmí vědět, že existujete. Radnice má plné právo vás odsoudit jako teroristy a zločince a věřte, že pokud jí k tomu dáte důvod, nebude váhat tak učinit:' Další dramatická pauza. ,,Vaší jedinou odměnou bude vědomí, že činíte svět lepším místem. Attiona City počínaje." „Nenapadlo tě někdy, kdo to všechno vůbec financuje?" sykl LJ. ,,Když to není Radnice, který soukromník si může dovolit takovouhle parádu ... " „Každej z prvních deseti světovejch leaderů ve zbraňovym průmyslu má ročně větší obrat než mělo USA v posledních dvou dekádách svý existence," pokrčil Bill rameny. „A kolik z nich má zájem na budování společnosti potírající údajnou paranormální aktivitu?" ,,Trápí tě to hodně?" ,,Trápí mě, že nevím, pro koho dělám." ,,Pro Institut."

„A Institut je jako co? Je to jenom blbá nálepka. Zko najít na e-síti ?" „Co by to bylo za tajnou organizaci, kdyby se dala vyjet n „Blaf, to by to bylo. Co když je Institut ve skutečnosti něc Svobodní zednáři? Nebo nějaká nová scientologická sekta ,,A říkáš, že to by mě mělo trápit?" „Říkám, že ti to nežeru. Nemáme tušení, pro koho a prc jeme. Nemáme tušení, kam až tohle sahá. Rozhodně mi ne že to v tobě nehlodá." ,,Musím nějak splácet hypotéku." LJ se uchechtl. Bill chvíli mlčel. Generál za řečnickým zatím pravidelně střídal další úderné fráze a dramatické ,,Jsem starej, LJi," přiznal nakonec. ,,Dvacet let jsem z, jménu vlády na druhý straně světa a teď jsem tady a .. .' znávám dnešní svět... ,,a ... už skoro deset let se tady plác ryba na suchu." „Mluvíš jako nějakej maniak z 3Souls1," poznamenal 1 „A přesně tak nechci skončit." Bill vydechl. ,,Jsem vyc válkou, LJi. V ničem jiným už fungovat neumím. A oni n Potřebuju si zapálit. ,,Proto jsem tady." ,,Řekl muž v šusťákovce," rýpnu! si LJ. ,,Ale zmlkni ..." ,,Pořád to děláš, víš to? Dáváš nohy do pozoru, když. Bill vydal sotva slyšitelné zavrčení, ale LJ dobře vě přišel čas přestat chytračit. l

,,( ... ) Pro většinu vojáků navrátivších se v roce 2042 z války bylo,

po všech těch válečných hrůzách, které prožili, zařadit zpátky do běž

ta. Mnoho z nich časem našlo místo v syndikátu 3Souls, který jim da

se s tím vyrovnat: vrátit se do ulic velkých měst a chovat se, jako by~

neskončila. Oběti válečných zločinů jsme už sice spočítali, ale každ

k nim přibývají oběti těch, které jsme před deseti lety učili střílet a te,

všechny terče. Znovu se tak opakuje historie ztracené generace, jen te místo básní píší nekrology."

(J. Gamett pro AC Times, 2043)

Ue to přesně tehdy Billovi řekl.

Vy jste voják, co?" zeptal se ho ještě předtím, než se Bill stihl

!stavit sám.

roje to tak vidět?'' >rážíte nohy k sobě, když s někým mluvíte. Jako v pozoru. A když '.ázíte, vždycky se otáčíte doprava ... "

3ille, dávej pozor, myslím, že tohle bude důležité."

:níratý generál se zrovna mohutně nadechl, aby mohl pokrat ve svém proslovu.

>rojekt Kron os není v souladu se zákonem. Možná shledáte, že eré části vašeho programu se nacházejí v šedé zóně morálky. ná budou v přímém rozporu se vším, co jste kdy považovali za mé a čestné." Dramaticky se odmlčel a naklonil se nad řečnic stolkem blíže k publiku. ,,K tomu mohu říci jediné: překousně nebo jděte." Nechal tu větu okamžik viset ve vzduchu a potom ačoval: ,,Rozlučte se s medailemi a čestnými vyznamenáními,

,ami v novinách a články na e-síti. Historie nebude vědět, že ixistovali. Veřejnost nesmí vědět, že existujete. Radnice má

právo vás odsoudit jako teroristy a zločince a věřte, že pokud >mu dáte důvod, nebude váhat tak učinit." Další dramatická 1. ,,Vaší jedinou odměnou bude vědomí, že činíte svět lepším im. Attiona City počínaje."

„A Institut je jako co? Je to jenom blbá nálepka. Zkoušels je najít na e-síti ?" ,,Co byto bylo za tajnou organizaci, kdyby se dala vyjet na e-síti?" ,,Blaf, to byto bylo. Co když je Institut ve skutečnosti něco jako .. . Svobodní zednáři? Nebo nějaká nová scientologická sekta nebo ..." ,,A říkáš, že to by mě mělo trápit?" ,,Říkám, že ti to nežeru. Nemáme tušení, pro koho a proč pracujeme. Nemáme tušení, kam až tohle sahá. Rozhodně mi nenakecáš, že to v tobě nehlodá." ,,Musím nějak splácet hypotéku." LJ se uchechtl. Bill chvíli mlčel. Generál za řečnickým pultem zatím pravidelně střídal další úderné fráze a dramatické odmlky. „Jsem starej, LJi," přiznal nakonec. ,,Dvacet let jsem zabíjel ve jménu vlády na druhý straně světa a teď jsem tady a ..." a nepoznávám dnešní svět ... ,,a ... už skoro deset let se tady plácám jako ryba na suchu." ,,Mluvíš jako nějakej maniak z 3Souls1," poznamenal LJ. „A přesně tak nechci skončit." Bill vydechl. ,,Jsem vychovanej válkou, LJi. V ničem jiným už fungovat neumím. A oni mi ji dají." Potřebuju si zapálit. ,,Proto jsem tady." ,,Řekl muž v šusťákovce," rýpnu! si LJ. ,,Ale zmlkni ..." ,,Pořád to děláš, víš to? Dáváš nohy do pozoru, když . . ." Bill vydal sotva slyšitelné zavrčení, ale LJ dobře vědel, kdy

fenapadlo tě někdy, kdo to všechno vůbec financuje?" sykl

~dyž to není Radnice, který soukromník si může dovolit 'ouhle parádu ... "

aždej z prvních deseti světovejch leaderů ve zbraňovym 1yslu má ročně větší obrat než mělo USA v posledních dvou :!ách svý existence," pokrčil Bill rameny.

kolik z nich má zájem na budování společnosti potírající 1ou paranormální aktivitu?" ·ápí tě to hodně?"

·ápí mě, že nevím, pro koho dělám." ·o Institut."

přišel čas přestat chytračit.

.,( ... ) Pro většinu vojáků navrátivších se v roce 2042 z války bylo obtížné se

po všech těch válečných hrůzách, které prožili, zařadit zpátky do běžného života. Mnoho z nich časem našlo místo v syndikátu 3Souls, který jim dal možnost se s tím vyrovnat: vrátit se do ulic velkých měst a chovat se, jako by válka nikdy neskončila. Oběti válečných zločinů

jsme už sice spočítali, ale každým dnem

k nim přibývají oběti těch, které jsme před deseti lety učili střílet a teď jim vzali všechny terče. Znovu se tak opakuje historie ztracené generace, jen tentokrát se místo básní píší nekrology." (J. Garnett pro AC Tirnes, 2043)

PAVEL BAREŠ PROJEKT KRONOS Odpovědný redaktor Jiří Štěpán Redaktorka Kristina Nesvedová Obálku (s použitím ilustrace Karla Jerie) a grafickou úpravu navrhla Alena Gratiasová Sazba písmy Arno Pro a Neuzeil Grotesk Pavla Hernandezová Tisk a knihařské zpracování Finidr, s. r. o., Český Těšín

Vydal Host - vydavatelství, s. r. o. Radlas 5, 602 00 Brno, tel.: 545 212 747 roku 2017 jako svou 1303. publikaci První vydání. Počet stran 568 e-mail: redakce@hostbrno.cz www.hostbrno.cz