Issuu

~SiC%D1%'FJLLft

Pro moje zesnulé babičky Milbrough Griffithsovou a Olívii Bellu Taylo Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována ani elektronicky přenášena či šířena bez předchozího písemného souhlasu majitele autorských práv.

Z anglického originálu THE MISSING, vydaného nakladatelstvím HarperCollins, Londýn 2016, přeložíla Zuzana Pernicová Jazyková redaktorka: Hana Pernicová Korektura: Karla Bedrlíková a Milena Nečadová Sazba písmem Min ion Pro a grafické zpracování obálky: Rajka Marišinská Vytiskla tiskárna Finidr Český Těšín Vydání první Vydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách 3, Ostrava 1, v červnu 2017

ISBN 978-80-7498-219-4

hřbít.

r44: Bejt vyhlášenej grázl, nebo nula, kterou . izná?

dši ta nula.

'44: Fakt???

I. t:Qpitola

44: Já rozhodně beru vyhlášenýho grázla. mě nepřekvapuje .

44: Budeš brečet na mým pohřbu, nebo si

slzy na doma?

ŽE?!! Nebuď tak morbidní.

44: Nejsem. Jenom se tě snažím připravit. co? ó, jsi tam? LÓ?

Středa

5. srpna 2015

Co byste si vzali na sebe, kdybyste měli pohlédnout do oka kamery a žebronit, ať vám někdo, úplně kdokoli, prosím prosím poví, kam se podělo vaše dítě? Blůzu? Svetr? Brnění? Dneska mám podruhé vystoupit s prosíkem v televizi. Můj syn je už půl roku nezvěstný. Půl roku? Jak je možné, že už je to taková doba? Terapeutka, ke které jsem začala chodit měsíc po jeho zmizení, mi tvrdila, že bolest časem otupí, že mě jeho ztráta už nikdy nebude trýznit tolik jako v první den. Lhala. Trvá mi skoro hodinu, než se na sebe dokážu podívat do zrcadla, aniž bych se rozbrečela. Krátký sestřih, který jsem si minulý týden nechala udělat, se nehodí k mému širokému hranatému obličeji a oči se pod ofinou zdají tmavé a hluboko posazené. Blůza, která mi večer přišla slušná a vhodná, mi najednou připadá moc tenká a laciná, úzká sukně ke kolenům mi příliš těsně obepíná boky. Vyberu si místo nich tmavomodré kalhoty a tenký šedý svetřík. Působí to formálně, ale ne přespříliš, a decentně, ale ne ponuře.

Mark se mnou v ložnici není. Vstal v 5:37 ráno a tiše vyklouzl z pokoje, ani nevzal na vědomí můj rozladěný povzdech při pohledu na budík. Když jsme večer zalezli do postele, jen jsme mlčky leželi jeden vedle druhého, nedotýkali jsme se a kvůli vnitřnímu napětí nám nebylo do řeči. Trvalo hodně dlouho, než se dostavil spánek. Nijak jsem Markovo brzké vstávání nekomentovala. Odjakživa je ranní ptáče a vyhovuje mu hodinu se osaměle potloukat po domě, než se probudí ostatní. U nás doma to po ránu vždycky bzučelo jako v úle, Billy s Jakem se hádali, kdo půjde dřív do koupelny, a když se pak vrátili do svých pokojů převléknout, pustili si na plné pecky muziku. Bušila jsem jim na dveře a hulákala na ně, ať ji ztiší. Mark hluk nesnáší. Týden co týden tráví hodiny v autě, protože coby obchodní zástupce farmaceutické firmy objíždí různá města, ale nikdy přitom neposlouchá hudbu, audioknihy ani rádio - jezdí zásadně v tichu. ,,Marku?" V půl osmé konečně vejdu do kuchyně a opatrně překročím rozbitou dlaždici u lednice, abych si o ni neroztrhla silonové ponožky. Když si Billy před třemi lety šel pro něco do ledničky, vypadla mu z ní láhev vína a rozbila dlaždicovou podlahu, kterou Mark dokončil pouhý den předtím. Vzala jsem vinu na sebe. ,,Marku?" Konvice je ještě teplá, ale po mém manželovi nikde ani stopy. Nakouknu do obýváku, ale není ani tam. Vrátím se do kuchyně a vyhlédnu ze dveří na příjezdovku. Vrata garáže jsou dokořán a dolehne ke mně hlasité rrr-rrr-rrr startující sekačky.

,,Marku?" Vklouznu do Jakeových tenisek, které nechal vá-

let vedle rohožky, a zamířím ke garáži. Tahám za ~ abych z bot pětačtyřicítek nevypadla. Je srpen, tak: stojí vysoko na nebi, park naproti přes ulici hýří ba trávník se třpytí rosou. ,,Přece teď nebudeš sekat Ve dveřích garáže se zarazím. Můj vysoký manžel se sklání nad sekačkou, oblečený ve svén tmavomodrém obleku. Nad levým kolenem má 1 ný flek od oleje. ,,Marku! Co to proboha vyvádíš?" Nezvedne oči. ,,Dávám do pucu sekačku." Zase škubne z, šňůru a motor nespokojeně zavrčí. ,,Ted?" „Nebyla v provozu už měsíc. Když nebudu di tak zreziví." Nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. „Dneska přece máme to televizní vystoupení mu." „Vím, co je za den." Konečně vzhlédne. Je n a čelo se mu od širokého huňatého obočí až k ustu sům leskne potem. Otře si ho dlaní a tu si vzápěl havici, takže k fleku od oleje přidá ještě pot. Nejn něj zařvala, že si zničil nejlepší oblek a nemůže , televize, jenže teď není vhodná chvíle na hádku, a boka nadechnu. „Je půl osmé," řeknu mu. ,,Za půl hodiny mm nout. Detektiv Forbes s námi chce ještě před zai brat pár věcí." Mark si zaťatou pěstí promasíruje bedra a ,,Jake už se nachystal?"

. se mnou v ložnici není. Vstal v 5:37 ráno a tiše z pokoje, ani nevzal na vědomí můj rozladěný po1ři pohledu na budík. Když jsme večer zalezli do pojsme mlčky leželi jeden vedle druhého, nedotýkali . kvůli vnitřnímu napětí nám nebylo do řeči. Trvalo louho, než se dostavil spánek.

jsem Markovo brzké vstávání nekomentovala. Od: ranní ptáče a vyhovuje mu hodinu se osaměle poo domě, než se probudí ostatní.

doma to po ránu vždycky bzučelo jako v úle, Billy e hádali, kdo půjde dřív do koupelny, a když se pak svých pokojů převléknout, pustili si na plné pecky Bušila jsem jim na dveře a hulákala na ně, ať ji ztihluk nesnáší. Týden co týden tráví hodiny v autě, oby obchodní zástupce farmaceutické firmy objíždí ista, ale nikdy přitom neposlouchá hudbu, audiorádio - jezdí zásadně v tichu.

let vedle rohožky, a zamířím ke garáži. Tahám za sebou nohy, abych z bot pětačtyřicítek nevypadla. Je srpen, takže slunce už stojí vysoko na nebi, park naproti přes ulici hýří barvami a náš trávník se třpytí rosou. ,,Přece teď nebudeš sekat - " Ve dveřích garáže se zarazím. Můj vysoký světlovlasý manžel se sklání nad sekačkou, oblečený ve svém parádním tmavomodrém obleku. Nad levým kolenem má mastný čer ný flek od oleje. ,,Marku! Co to proboha vyvádíš?" Nezvedne oči. „Dávám do pucu sekačku." Zase škubne za . startovací šňůru a motor nespokojeně zavrčí. ,,Teď?"

:e je ještě teplá, ale po mém manželovi nikde ani :ouknu do obýváku, ale není ani tam. Vrátím se do L vyhlédnu ze dveří na příjezdovku. Vrata garáže řán a dolehne ke mně hlasité rrr-rrr-rrr startující

,,Nebyla v provozu už měsíc. Když nebudu dělat údržbu, tak zreziví." Nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. ,,Dneska přece máme to televizní vystoupení kvůli Billymu. „Vím, co je za den." Konečně vzhlédne. Je rudý ve tváři a čelo se mu od širokého huňatého obočí až k ustupujícím vlasům leskne potem. Otře si ho dlaní a tu si vzápětí otře o nohavici, takže k fleku od oleje přidá ještě pot. Nejradši bych na něj zařvala, že si zničil nejlepší oblek a nemůže v něm jít do televize, jenže teď není vhodná chvíle na hádku, a tak se zhluboka nadechnu. ,,Je půl osmé," řeknu mu. ,,Za půl hodiny musíme vypadnout. Detektiv Forbes s námi chce ještě před začátkem probrat pár věcí."

1?" Vklouznu do Jakeových tenisek, které nechal vá-

Mark si zaťatou pěstí promasíruje bedra a napřímí se. ,,Jake už se nachystal?"

:u?" V půl osmé konečně vejdu do kuchyně a oparočím rozbitou dlaždici u lednice, abych si o ni neilonové ponožky. Když si Billy před třemi lety šel do ledničky, vypadla mu z ní láhev vína a rozbiovou podlahu, kterou Mark dokončil pouhý den vzala jsem vinu na sebe. u.?"

((

„Asi ne. Když jsem šla dolů, měl do pokoje zavřeno a nic se odtamtud neozývalo." Jake se dělí o pokoj se svou přítelkyní Kirou. Začali spolu chodit na střední škole, když jim bylo šestnáct, už jsou spolu tři roky a poslední rok a půl společně bydlí u nás. Jake mě uprosil, ať u nás Kiru nechám. Její máma měla čím dál větší problémy s alkoholem a začala Kiru slovně i fyzicky napadat. Jake mi vysvětlil, že jestli ji k nám nevezmu, bude se muset odstěhovat k dědovi do Edinburghu a uvidí se spolu jednou za uherský rok. ,,No, když se Jake neobtěžuje vylézt z postele, tak pojedeme bez něj," prohlásil Mark. ,,Nemám energii na to, abych se s ním dohadoval. Dneska ne." Odjakživa to byl Billy, kdo Markovi přinášel jedno zklamání za druhým. Billy s tím svým „kašlu na školu" a neochvějným přesvědčením, že mu život dluží bohatství a slávu. Jake byl proti němu v Markových očích přímo zlatý. Ve škole se snažil, seč to šlo, složil závěrečné zkoušky z šesti předmětů za jedna až za tři a hladce se vyučil elektrikářem. Jenže poslední dobou nás trápí stížnosti, že Jake nechodí do práce, ne Billyho průšvihy. Taky nemám na dohadování s Jakem energii, ale nedokážu nad tím jen mávnout rukou jako Mark. V médiích potřebujeme působit jednotně. Za ten stůl musíme usednout všichni společně. Silná a soudržná rodina - aspoň navenek. ,,Tak já zas jdu. Najdu ti ve skříni nějaký jiný oblek," řek nu Markovi, ale ten už se zase věnuje sekačce. Šourám se v Jakeových obřích botách zpátky a zanechávám za sebou ve štěrku brázdy. Sáhnu po klice. Sotva otevřu dveře, ozve se zevnitř výkřik.

Z-. ~pitola

,,Dej to sem, Jakeu!" nese se z patra Kiřin kři.l< je žuchnutí, jako by něco spadlo na podlahu - an Skopnu Jakeovy boty a beru schody po dvou podestu a bez zaklepání vpadnu do Jakeova poko; kem se od sebe poplašeně odtrhnou. Kira, dloube dýnka, která měří na výšku jen nějaký metr padť v růžových kalhotkách a přiléhavém bílém tričkt jako panenka. Jake má na sobě jenom černé b, ré mu těsně obepínají boky. Ramena a hruď m a svalnaté, že se zdá, jako by zaplňoval celý pok1 mu leží rozbitá láhev, ze které se do béžového k světlehnědá tekutina. Střepy se válí i na kotouči

poskládaných na zemi. „Mami!" Jake odskočí od Kiry a došlápne pr na rozbitou láhev. Zavyje bolestí. Z chodidla mu „Ne!" křiknu, ale už je pozdě, už si ho vytál mu na prsty řine jasně rudá krev a kape na kobe „Nehýbej sel" Upaluju do koupelny a popadn

C.L T~jtó~

ne. Když jsem šla dolů, měl do pokoje zavřeno a nic 1tud neozývalo."

:e dělí o pokoj se svou přítelkyní Kirou. Začali spolu 1 střední škole, když jim bylo šestnáct, už jsou spoy a poslední rok a půl společně bydlí u nás. Jake mě tť u nás Kiru nechám. Její máma měla čím dál větší r s alkoholem a začala Kiru slovně i fyzicky napadat. rysvětlil, že jestli ji k nám nevezmu, bude se muset at k dědovi do Edinburghu a uvidí se spolu jednou :ý rok.

~dyž se Jake neobtěžuje vylézt z postele, tak pojede~j," prohlásil Mark. ,,Nemám energii na to, abych se 1adoval. Dneska ne."

živa to byl Billy, kdo Markovi přinášel jedno zkla-

iruhým. Billy s tím svým „kašlu na školu" a neopřesvědčením, že mu život dluží bohatství a slávu. roti němu v Markových očích přímo zlatý. Ve škole >eč to šlo, složil závěrečné zkoušky z šesti předmětů

1ž za tři a hladce se vyučil elektrikářem. Jenže po>ou nás trápí stížnosti, že Jake nechodí do práce, ne ůšviliy.

1emám na dohadování s Jakem energii, ale nedotím jen mávnout rukou jako Mark. V médiích popůsobit jednotně. Za ten stůl musíme usednout olečně. Silná a soudržná rodina - aspoň navenek. zas jdu. Najdu ti ve skříni nějaký jiný oblek," řek V'i, ale ten už se zase věnuje sekačce.

1 se v Jakeových obřích botách zpátky a zanechá>ou ve štěrku brázdy. Sáhnu po klice. tevřu dveře, ozve se zevnitř výkřik.

,,Dej to sem, Jakeu!" nese se z patra Kiřin křik a následuje žuchnutí, jako by něco spadlo na podlahu - anebo někdo. Skopnu Jakeovy boty a beru schody po dvou. Přeběhnu podestu a bez zaklepání vpadnu do Jakeova pokoje. Kira s Jakem se od sebe poplašeně odtrhnou. Kira, dlouhovlasá blondýnka, která měří na výšku jen nějaký metr padesát, vypadá v růžových kalhotkách a přiléhavém bílém tričku droboučce jako panenka. Jake má na sobě jenom černé boxerky, které mu těsně obepínají boky. Ramena a hruď má tak široké a svalnaté, že se zdá, jako by zaplňoval celý pokoj. U nohou mu leží rozbitá láhev, ze které se do béžového koberce vpíjí světlehnědá tekutina. Střepy se válí i na kotoučích na činku poskládaných na zemi. „Mami!" Jake odskočí od Kiry a došlápne pravou nohou na rozbitou láhev. Zavyje bolestí. Z chodidla mu trčí střep. „Ne!" křiknu, ale už je pozdě, už si ho vytáhl. Z rány se mu na prsty řine jasně rudá krev a kape na koberec. ,,Nehýbej se!" Upaluju do koupelny a popadnu první ruč-

ník, který uvidím. Když se vrátím do pokoje, Jake sedí na posteli, jednou rukou se drží za kotník a druhou si tiskne k ráně. Mezi prsty mu prosakuje krev. Kira pořád stojí uprostřed místnosti a ve tváři je bledá jako stěna. Opatrně prokličkuju mezi střepy a podřepnu u Jakea. Koberec páchne alkoholem. „Pusť to." Odtáhne prsty a zkřiví přitom tvář bolestí. Rána je sotva půlcentimetrová, ale hluboká a pořád krvácí. Co nejpevněji

ji omotám ručníkem, abych krvácení zastavila. „Podrž to," pokynu Jakeovi k ručníku. ,,Přinesu zavírací špendlík." Za chvilku jsem zpátky a snažím se provizorní obvaz sepnout. Jake má tmavé kruhy pod očima a z tváře mu čiší napě tí. Nejsme s Markem jediní, kdo toho v noci moc nenaspal. ,,Co se stalo, Jakeu?" zeptám se opatrně. Podívá se přese mě na Kiru, která si obléká džíny. Ta pootevře pusu, jako by chtěla něco říct, ale pak sklopí oči a dál se mlčky souká do kalhot. Dole se hlučně otevřou dveře Mark se vrátil dovnitř - a následuje klapání bot po dlaždicích v kuchyni. Za chviličku se přijde nahoru podívat, co se děje. Nasaju nosem vzduch. Jakeovi táhne z úst. ,,Pil jsi ten rum, než jsem přišla?" ,,Mami!" ,,Tak co? Pil?"

„Claire!" zaburácí pod schody Markův hlas. ,,U

Musíme jít!" „Dost spěchám," řekne Kira. ,,Jedeme se školou dýna, do Národní portrétní galerie, a musím být v F

na nádraží." „Jasně." Gestem jí naznačím, ať nepanikaří. ,,Mc ,,Marku!" zavolám z podesty. ,,Máš u sebe něc, vosti?" ,,Asi tři libry," křikne zezdola. ,,Proč?"

,,Ale nic." Vrátím se do Jakeova pokoje. ,,Kiro, já tě na ná dím. A ty, Jakeu..." Ručníkem omotaným kolem krev neprosakuje, ale bude potřeba ránu vyčistit a nechat píchnout protitetanovou injekci. Kdybych vysadila bych Kiru na nádraží a pak ho hodila k c jenže to prostě nestihnu - a do televize nesmím při Proč se to muselo stát zrovna dneska? Rychle se rozhodnu, co dál. ,,Jakeu, zůstaň tac

vystřízlivět, a až se vrátím, odvezu tě k doktoro"

něco potřeboval, máš v sousedním domě Liz. Jde

„A pak trochu víc, co?" Seberu z koberce velký střep, na kterém je pořád nalepená etiketa. ,,Co sakra blbneš?" ,,Jsem ve stresu."

až později." „Ne, jedu s váma. Musím na tu tiskovku." Jake s nou grimasou nadzvedne z postele a postaví se n nohu, takže se ocitneme tváří v tvář. Na rozdíl o který se ve dvanácti ohromně vytáhl do výšky, mě metr pětasedmdesát. Kdykoli si ti dva vjeli do vl, pustil si Billy nějakou kousavou poznámku ohled vy postavy. Jake si to nenechal líbit a propukla tř4

„Nemám na taxík," posteskne si Kira a předvede nám hrstku mincí, které vydolovala z kapsy džín.

válka. ,,Claire!" zakřičí Mark, tentokrát hlasitěji. J,

,,Večer jsem

si trochu dal, to je všecko."

ý uvidím. Když se vrátím do pokoje, Jake sedí na po1ou rukou se drží za kotník a druhou si tiskne k ráně. ,ty mu prosakuje krev. Kira pořád stojí uprostřed i a ve tváři je bledá jako stěna. Opatrně prokličkuju PYa podřepnu u Jakea. Koberec páchne alkoholem. to."

me prsty a zkřiví přitom tvář bolestí. Rána je sotva netrová, ale hluboká a pořád krvácí. Co nejpevněji n ručníkem, abych krvácení zastavila.

ž to," pokynu Jakeovi k ručníku. ,,Přinesu zavírací

rilku jsem zpátky a snažím se provizorní obvaz sep: má tmavé kruhy pod očima a z tváře mu čiší napě ~ s Markem jediní, kdo toho v noci moc nenaspal. stalo, Jakeu ?" zeptám se opatrně.

se přese mě na Kiru, která si obléká džíny. Ta pojako by chtěla něco říct, ale pak sklopí oči a dál souká do kalhot. Dole se hlučně otevřou dveře :átil dovnitř - a následuje klapání bot po dlaždicích . Za chviličku se přijde nahoru podívat, co se děje. nosem vzduch. Jakeovi táhne z úst. ,,Pil jsi ten sem přišla?"

;u,

!Ce

1? Pil?" jsem si trochu dal, to je všecko."

trochu víc, co?" Seberu z koberce velký střep, na >ořád nalepená etiketa. ,,Co sakra blbneš?" ·e stresu."

n na taxík," posteskne si Kira a předvede nám 1cí, které vydolovala z kapsy džín.

,,Claire!" zaburácí pod schody Markův hlas. ,,Už je osm. Musíme jít!" ,,Dost spěchám," řekne Kira. ,,Jedeme se školou do Londýna, do Národní portrétní galerie, a musím být v půl deváté na nádraží." ,,Jasně." Gestem jí naznačím, ať nepanikaří. ,,Moment." ,,Marku!" zavolám z podesty. ,,Máš u sebe něco v hotovosti?" ,,Asi tři libry," křikne zezdola. ,,Proč?" ,,Ale nic." Vrátím se do Jakeova pokoje. ,,Kiro, já tě na nádraží hodím. A ty, Jakeu ..." Ručníkem omotaným kolem· nohy už krev neprosakuje, ale bude potřeba ránu vyčistit a měl by si nechat píchnout protitetanovou injekci. Kdybych měla čas, vysadila bych Kiru na nádraží a pak ho hodila k doktorovi, jenže to prostě nestihnu - a do televize nesmím přijet pozdě. Proč se to muselo stát zrovna dneska? Rychle se rozhodnu, co dál. ,,Jakeu, zůstaň tady, koukej vystřízlivět, a až se vrátím, odvezu tě k doktorovi. Kdybys něco potřeboval, máš v sousedním domě Liz. Jde do práce až později." ,,Ne, jedu s váma. Musím na tu tiskovku." Jake se s bolestnou grimasou nadzvedne z postele a postaví se na zdravou nohu, takže se ocitneme tváří v tvář. Na rozdíl od Billyho, který se ve dvanácti ohromně vytáhl do výšky, měří Jake jen metr pětasedmdesát. Kdykoli si ti dva vjeli do vlasů, neodpustil si Billy nějakou kousavou poznámku ohledně bratrovy postavy. Jake si to nenechal líbit a propukla třetí světová válka. „Claire!" zakřičí Mark, tentokrát hlasitěji. Jestli uvidí

C. L. TltýLó'R_ Jakea v tomhle stavu, tak vyletí z kůže. ,,Je tu detektiv Forbes. Už musíme jít!"

dívá se na Kiru. ,,Proč jsi nám o tom výletě neřek Povzdechne si. ,,No nic. Kašli na to. Tak se potkámi

„Ty nikam nepůjdeš," syknu na Jakea. Kira se kolem mě s omluvným výrazem protáhne z pokoje. Dojde ke skříni na podestě, přehodí si přes sebe bundu a šátrá v kapsách. ,,Billy je můj brácha," prohlásí Jake. Zkřiví tvář a na okamžik zase vypadá jako děcko, ale pak se mu napnou šlachy na krku a výbojně zvedne bradu. ,,Nemůžeš mi to zakázat." „Pil jsi," pronesu co nejklidnějším tónem. ,,Jestli chceš Billymu pomoct, tak nejlepší, co můžeš udělat, je zůstat doma a vyspat se z toho. Popovídáme si, až se vrátím." ,,Claire!" křičí Mark ze schodů.

Claire."

„Mami..." Jake se mě pokusí nataženou rukou zarazit, ale už jsem ve dveřích. Sotva je za sebou zabouchnu, vynoří se na podestě Mark. ,,Už se Jake nachystal?" ,,Není mu dobře." Přitisknu dlaně ke dveřím. ,,Co mu je?" „Bolí ho žaludek," ozve se do nepříjemného ticha Kiřin jemný hlas. ,,V noci kvůli tomu skoro nespal. Asi mu nesedlo to vindaloo." Věnuju

jí pohled plný vděku. Chudák holka, přistěhovala se sem, aby unikla dramatům ve svojí rodině, a teď musí čelit těm našim. Mark se podívá po zabouchnutých dveřích za mými zády a pak na mě. ,,Tak jdem ?" ,,Potřebuju hodit Kiru na nádraží, jedou se školou na výlet. Jeď s detektivem Forbesem napřed a sejdeme se na místě."

,,Jak to bude vypadat, když pojedeme každý zvlášť?" Po-

Nepřevlékl se do jiných kalhot. Na levém stehr pořád

rýsuje tmavý flek od oleje, ale nemám to src

zornit ho na něj.

tomhle stavu, tak vyletí z kůže. ,,Je tu detektiv Forbes. síme jít!" nikam nepůjdeš," syknu na Jakea. Kira se kolem mě

mým výrazem protáhne z pokoje. Dojde ke skříni na ~, přehodí si přes sebe bundu a šátrá v kapsách.

ly je můj brácha," prohlásí Jake. Zkřiví tvář a na oka1se vypadá jako děcko, ale pak se mu napnou šlachy La výbojně zvedne bradu. ,,Nemůžeš mi to zakázat." jsi," pronesu co nejklidnějším tónem. ,,Jestli chceš L pomoct, tak nejlepší, co můžeš udělat, je zůstat vyspat se z toho. Popovídáme si, až se vrátím." ire!" křičí Mark ze schodů.

dívá se na Kiru. ,,Proč jsi nám o tom výletě neřekla už - " Povzdechne si. ,,No nic. Kašli na to. Tak se potkáme až tam, Claire." Nepřevlékl se do jiných kalhot. Na levém stehně se mu pořád rýsuje tmavý flek od oleje, ale nemám to srdce upozornit ho na něj.

mi..." Jake se mě pokusí nataženou rukou zarazit, ale ve dveřích. Sotva je za sebou zabouchnu, vynoří se :stě Mark.

,e Jake nachystal?"

1í mu dobře." Přitisknu dlaně ke dveřím. mu je?"

í ho žaludek," ozve se do nepříjemného ticha Kiřin

las. ,,V noci kvůli tomu skoro nespal. Asi mu nesedlo loo."

ju jí pohled plný vděku. Chudák holka, přistěhovala tby unikla dramatům ve svojí rodině, a teď musí čelit m.

se podívá po zabouchnutých dveřích za mými zády ,,Tak jdem?"

mě.

ebuju hodit Kiru na nádraží, jedou se školou na výdetektivem Forbesem napřed a sejdeme se na míso bude vypadat, když pojedeme každý zvlášt?" Po-

,,Fakt?"

Zatváří se tak překvapeně, že mě to tne do živé jistě. Vždyť je to můj syn."

Mlčky nasedneme do auta a já nastartuju. Mlčení trvá, ještě když míjíme nákupní centrum Broadwalk a jedeme po Wells Road. Až když na křižovatce zastavím na červenou a Kira vytáhne z kapsy iPod, prolomím ticho otázkou. ,,Co to mělo znamenat?"

,,Prosím?" Poplašeně se po mně podívá, jako by zapomněla, že sedím vedle ní. ,,Ta vaše hádka s Jakem." ,,To nic, jenom... " Upírá zrak na červenou na semaforu, jako by ji telepaticky přesvědčovala, ať zezelená. Bez silných očních linek a vydatné dávky bronzem se její srdčitá tvář zdá bledá a se sprškou pih na nose vypadá mladší, než ve skuteč nosti je. ,,Jenom ... prostě... prostě jsme se kapku chytli." ,,Působilo to dost vážně." ,,Kapku se nám to vymklo z ruky, to nic." ,,Jake v noci vůbec nespal, vid?" ,,Ne, nespal." „Ach jo." Zhluboka si povzdechnu. ,,Teď se o něj bojím ještě víc."

,,Ale Billy to není, co?" ,,Co tím chceš říct?" ,,Nic. Promiň. Nevím, co to melu." čekám, že mi to nějak vysvětlí, ale už neřekne a Zašátrá v kabelce, vytáhne oční linky a sklopí sluneč se zrcátkem. Se soustředěně pootevřenými rty si č krouží oči a pak korektorem zakryje naběhlé zaruc u pravého spánku. Vypadá to, jako by se jí tam dělala 1 Na semaforu naskočí oranžová a vzápětí zelená,~

šlápnu na plyn. Pár minut obě mlčíme. Podívám se na bouli r

spánku a všechno se ve mně sevře. ,,Jake tě praštil?" ,,Cože?" ,,Když jste se přetahovali o tu láhev. Máš na hla,

nu. Uhodil tě?" ,,Ne, probůh!" ,,Tak jak jsi k té bouli přišla?" „Včera večer v klubu." Zase sklopí sluneční clom v zrcátku svůj spánek a zkusmo ho ohmatává ukaz ,,Upadnul mi mobil, a když jsem se pro něj sehnul; jsem se o roh stolu." „Kiro, vím, že nejsem tvoje máma, ale jsi pro

jako dcera, a kdyby ti někdo ubližoval-" Zaklapne sluneční clonu. ,,Jake mě nepraštil. Jas nikdy neudělal. Nechce se mi věřit, že z něčeho tak< dezíráš vlastního syna."

,,Fakt?" Zatváří

:y nasedneme do auta a já nastartuju. Mlčení trvá, ještě jíme nákupní centrum Broadwalk a jedeme po Wells ž když na křižovatce zastavím na červenou a Kira vycapsy iPod, prolomím ticho otázkou. o mělo znamenat?"

,ím?" Poplašeně se po mně podívá, jako by zapoe sedím vedle ní. aše hádka s Jakem."

.ic, jenom... " Upírá zrak na červenou na semaforu, i telepaticky přesvědčovala, ať zezelená. Bez silných nek a vydatné dávky bronzeru se její srdčitá tvář zdá ~ sprškou pih na nose vypadá mladší, než ve skuteč ,Jenom ... prostě... prostě jsme se kapku chytli." 1bilo to dost vážně."

:u se nám to vymklo z ruky, to nic." v noci vůbec nespal, vid?" tespal." jo." Zhluboka si povzdechnu. ,,Teď se o něj bojím

se tak překvapeně, že mě to tne do živého. ,,No jistě. Vždyť je to můj syn." ,,Ale Billy to není, co?" ,,Co tím chceš říct?" ,,Nic. Promiň. Nevím, co to melu." Čekám, že mi to nějak vysvětlí, ale už neřekne ani slovo. Zašátrá v kabelce, vytáhne oční linky a sklopí sluneční clonu se zrcátkem. Se soustředěně pootevřenými rty si černě obkrouží oči a pak korektorem zakryje naběhlé zarudlé místo u pravého spánku. Vypadá to, jako by se jí tam dělala ~odřina. Na semaforu naskočí oranžová a vzápětí zelená, a tak zase šlápnu na plyn. Pár minut obě mlčíme. Podívám se na bouli na Kiřině spánku a všechno se ve mně sevře. ,,Jake tě praštil?" ,,Cože?" ,,Když jste se přetahovali o tu láhev. Máš na hlavě modřinu. Uhodil tě?" ,,Ne, probůh!" ,,Tak jak jsi k té bouli přišla?" „Včera večer v klubu." Zase sklopí sluneční clonu, studuje v zrcátku svůj spánek a zkusmo ho ohmatává ukazováčkem. „Upadnu! mi mobil, a když jsem se pro něj sehnula, praštila jsem se o roh stolu." „Kiro, vím, že nejsem tvoje máma, ale jsi pro mě skoro jako dcera, a kdyby ti někdo ubližoval - " Zaklapne sluneční clonu. ,,Jake mě nepraštil. Jasný? To by nikdy neudělal. Nechce se mi věřit, že z něčeho takovýho podezíráš vlastního syna."

Sevřu

volant pevněji. „Promiň," omlouvá se honem. ,,Vím, že to se mnou myslíš dobře, ale - " ,,To nic." Blížíme se ke kruhovému objezdu, a tak zpomalím. ,,Jenom mi pověz jedno. Jak dlouho už po ránu pije?" Neodpovídá. ,,Jak dlouho, Kiro?" ,,Myslím, že jenom dneska." „Myslíš?" neubráním se nevěřícnému tónu. Ti dva spolu tráví veškerý čas. Jak by ohledně něčeho takového mohla mít pochybnosti? „Jo." Zapne kosmetickou taštičku a zadívá se z okna na kruhový objezd. Už se blížíme k nádraží. Dám levý blinkr, zajedu na parkoviště a bezděky pročesávám pohledem lidi, kteří u vchodu pokuřují cigarety nebo čekají na taxi. Ať jsem kdekoli, rozhlížím se po Billym. ,,Nemá náhodou s pitím problémy?" ,,Ne," zavrtí hlavou Kira, rozepne si pás a otevře dveře. „Není alkoholik, jestli se ptáš na tohle. Otevřel ten rum, když jsme se vrátili z klubu. Byl rozrušený a nemohl usnout." ,,Kvůli tomu televiznímu vystoupení?" „Jo." Natočí se na sedadle, položí jednu nohu ven na chodník a nedočkavě pokukuje po vchodu do nádražní budovy. ,,Kiro," nakloním se k ní a položím jí ruku na rameno. ,,Nechceš mi něco říct?" ,,Ne." Vyskočí z auta, a než stačím dodat cokoli dalšího, s kabelkou a kosmetickou taštičkou přitisknutými k hrudi se rozeběhne ke vchodu.

Je to malá konferenční místnost zastrčená v s1 radnice, nemá okna a na stropě bzučí zářivka. Of kde jsme osmačtyřicet hodin po nahlášení Billyho , natáčeli první televizní prosbu o pomoc, je asi čtv1 Zatímco tehdy byly všechny umělohmotné židle v naproti nám obsazené, dneska se tu sešla jen hrst1 nářů a fotografů. Většinou civí do mobilů. Když s s detektivem Forbesem vejdeme dovnitř, vzhlédr vzápětí zase sklopí zrak k displejům. Pár si jich za< poznámky.

Paní Wilkinsonová působí ve světlešedém svetn kalhotách zasmušile. Pan Wilkinson v tmavomo1 obleku se tváří nevrle a roztržitě, na nohavici mé tmavou skvrnu, nejspíš od bláta nebo oleje.

Netuším, jestli si zapsali právě tohle. Ale zítra ti zjistím. Nedokážu číst noviny, hlavně ty internetov

fo volant pevněji.

o miň," omlouvá se honem. ,,Vím, že to se mnou myslíš ale-"

nic." Blížíme se ke kruhovému objezdu, a tak zpoma!nom mi pověz jedno. Jak dlouho už po ránu pije?" >dpovídá. cdlouho, Kiro?"

fslím, že jenom dneska."

1slíš?" neubráním se nevěřícnému tónu. Ti dva spolu iškerý čas. Jak by ohledně něčeho takového mohla mít 1nosti?

" Zapne kosmetickou taštičku a zadívá se z okna na ý objezd. Už se blížíme k nádraží. Dám levý blinkr, na parkoviště a bezděky pročesávám pohledem lidi, vchodu pokuřují cigarety nebo čekají na taxi. Ať jsem , rozhlížím se po Billym.

má náhodou s pitím problémy?"

" zavrtí hlavou Kira, rozepne si pás a otevře dveře. lkoholik, jestli se ptáš na tohle. Otevřel ten rum, když vrátili z klubu. Byl rozrušený a nemohl usnout." \li tomu televiznímu vystoupení?" Natočí se na sedadle, položí jednu nohu ven na

~ a nedočkavě pokukuje po vchodu do nádražní bu-

)," nakloním se k ní a položím jí ruku na rameno. !Š mi něco říct?"

" Vyskočí z auta, a než stačím dodat cokoli dalšího, ou a kosmetickou taštičkou přitisknutými k hrudi se ne ke vchodu.

Je to malá konferenční místnost zastrčená v suterénu radnice, nemá okna a na stropě bzučí zářivka. Oproti té, kde jsme osmačtyřicet hodin po nahlášení Billyho zmizení natáčeli první televizní prosbu o pomoc, je asi čtvrtinová. Zatímco tehdy byly všechny umělohmotné židle v řadách naproti nám obsazené, dneska se tu sešla jen hrstka novinářů a fotografů. Většinou civí do mobilů. Když společně s detektivem Forbesem vejdeme dovnitř, vzhlédnou, ale vzápětí zase sklopí zrak k displejům. Pár si jich začne psát poznámky. Paní Wilkinsonová působí ve světlešedém svetru a kalhotách zasmušile. Pan Wilkinson v tmavomodrém obleku se tváří nevrle a roztržitě, na nohavici má tmavou skvrnu, nejspíš od bláta nebo oleje.

Netuším, jestli si zapsali právě tohle. Ale zítra to nejspíš zjistím. Nedokážu číst noviny, hlavně ty internetové, kde se

pod články kupí příšerné odsuzující komentáře, ale vím, že Mark se do nich pustí. Bude si je zevrubně pročítat, vrčet, nadávat a trousit poznámky o „debilní veřejnosti". Když Billy zmizel, netušila jsem, že se ze zájmu médií vyklube dvojsečná zbraň. Zoufale jsem si přála, ať novináři náš příběh zveřejní, kde se dá - oba s Markem jsme byli přesvěd čeni, že čím víc pozornosti se Billyho zmizení dostane, tím líp -, jenže jsem netušila, jakou záplavu spekulací a odsouzení si tím vykoledujeme. Na první tiskové konferenci jsem prý byla pobledlá a rozrušená - tak mě většina novinářů popsala. Mark podle nich působil chladně a rezervovaně. Vůbec nebyl rezervovaný, byl bez sebe strachy stejně jako já. Jenže zatímco já se klepala jako sulc a žmoulala jsem si pod stolem ruce, Mark seděl vzpřímeně s dlaněmi na kolenou a nehybně upíral zrak na ozdobné hodiny na protější zdi. V jednu chvíli jsem ho vzala za ruku, ale on se po mně ani nepodíval, jen odříkal do kamery prosbu. Hrozně mě to ranilo, ale v soukromí našeho obýváku mi pak řekl, že mě hrozně chtěl utěšit, ale prostě to nedokázal. ,,Víš, že abych se vypořádal se stresem, musím si všechno rozškatulkovat," vysvětlil mi. ,,Potřeboval jsem odrecitovat tu prosbu a nesesypat se přitom. Kdybych se tě dotkl, kdybych se na tebe třeba jenom podíval, rázem bych byl na hromadě. A to jsem si nemohl dovolit, když jsem potřeboval udělat tak důležitou věc. Chápeš to, vid?" Chápala jsem to a zároveň nechápala, ale každopádně jsem mu záviděla schopnost odříznout se od myšlenek a pocitů, které se mu zrovna nehodí do krámu. Já svoje pocity do imaginárních šuplíků v hlavě zavřít nedokážu. Jsou propletené a zašmodrchané jako vyšívací příze v košíku mojí babičky.

A všemi se jako červená nit proplétá jedna neodbytn

lenka a omotává mi srdce: Kam se poděl Billy? ,,Claire," osloví mě detektiv Forbes. ,,Už se nachy:

vaše vystoupení." V uličce mezi řadami umělohmotných židlí stojí ti kamera a objektiv mi míří přímo do obličeje. Už pře kou dobou jsme se rozhodli, že tentokrát budu mluvi ,,Veřejnost reaguje příznivěji, když promluví mat]

světlil detektiv Forbes. Nezmínil se o těch příšerných tářích, které se vyrojily na internetu po Markově t prosbě před půl rokem. Například:

Může za to fotr, to je jasný jak facka. Je od pohl úplně bezcitnej. Nebo: Vsadil bych si na tátu. Te v tom mívá prsty pokaždý. „Můžeme začít?" zeptá se mě detektiv Forbes a

židli napřímím a zhluboka se nadechnu nosem. Cítí bese vodu po holení, kdežto z Marka po mé drut slaboučce zavání motorový olej. Cítím na sobě jehc ale nepodívám se po něm; sáhnu na stůl po papíru veným textem. Zvládnu to. Nepotřebuju, aby mě něl

za ručičku. „Dneska je tomu přesně šest měsíců," pronesu s f upřeným do kamery, ,,co zmizel můj mladší syn Bil se z našeho domu v Knowle na jihu Bristolu časm čtvrtek pátého února. Bylo mu pouhých patnáct h: s sebou školní batoh a mobil a pravděpodobně mě džíny, tenisky Nike, černou bundu a kšiltovku s NYC. .. " Odmlčím se, protože vidím, že někteří novi

C. L T~ýLó'R

lánky kupí příšerné odsuzující komentáře, ale vím, že se do nich pustí. Bude si je zevrubně pročítat, vrčet, naa trousit poznámky o „debilní veřejnosti".

yž Billy zmizel, netušila jsem, že se ze zájmu médií vydvojsečná zbraň. Zoufale jsem si přála, ať novináři náš 1 zveřejní, kde se dá - oba s Markem jsme byli přesvěd :e čím víc pozornosti se Billyho zmizení dostane, tím enže jsem netušila, jakou záplavu spekulací a odsouzem vykoledujeme. Na první tiskové konferenci jsem prý >bledlá a rozrušená - tak mě většina novinářů popsala. ,odle nich působil chladně a rezervovaně. Vůbec nebyl )vaný, byl bez sebe strachy stejně jako já. Jenže zatím: klepala jako sulc a žmoulala jsem si pod stolem ruce, eděl vzpřímeně s dlaněmi na kolenou a nehybně upíral . ozdobné hodiny na protější zdi. V jednu chvíli jsem ho 1 ruku, ale on se po mně ani nepodíval, jen odříkal do 'prosbu. Hrozně mě to ranilo, ale v soukromí našeho u mi pak řekl, že mě hrozně chtěl utěšit, ale prostě to zal.

, že abych se vypořádal se stresem, musím si všech;katulkovat," vysvětlil mi. ,,Potřeboval jsem odreciL prosbu a nesesypat se přitom. Kdybych se tě dotkl, 11 se na tehe třeba jenom podíval, rázem bych byl na lě. A to jsem si nemohl dovolit, když jsem potřeboval ak důležitou věc. Chápeš to, vid?"

Dala jsem to a zároveň nechápala, ale každopádně 1 záviděla schopnost odříznout se od myšlenek a poré se mu zrovna nehodí do krámu. Já svoje pocity do .mích šuplíků v hlavě zavřít nedokážu. Jsou propletemodrchané jako vyšívací příze v košíku mojí babičky.

A všemi se jako červená nit proplétá jedna neodbytná myšlenka a omotává mi srdce: Kam se poděl Billy? „Claire," osloví mě detektiv Forbes. ,,Už se nachystali na vaše vystoupení." V uličce mezi řadami umělohmotných židlí stojí televizní kamera a objektiv mi míří přímo do obličeje. Už před něja kou dobou jsme se rozhodli, že tentokrát budu mluvit já. ,,Veřejnost reaguje příznivěji, když promluví matka," vysvětlil detektiv Forbes. Nezmínil se o těch příšerných komentářích, které se vyrojily na internetu po Markově televizní prosbě před půl rokem. Například: Může za to fotr, to je jasný jak facka. Je od pohledu úplně bezcitnej.

Nebo: Vsadil bych si na tátu. Ten v tom mívá prsty pokaždý. „Můžeme začít?" zeptá se mě detektiv Forbes a já se na židli napřímím a zhluboka se nadechnu nosem. Cítím z Forbese vodu po holení, kdežto z Marka po mé druhé straně slaboučce zavání motorový olej. Cítím na sobě jeho pohled, ale nepodívám se po něm; sáhnu na stůl po papíru s připra veným textem. Zvládnu to. Nepotřebuju, aby mě někdo vodil za ručičku.

„Dneska je tomu přesně šest měsíců," pronesu s pohledem upřeným do kamery, ,,co zmizel můj mladší syn Billy. Ztratil se z našeho domu v Knowle na jihu Bristolu časně ráno ve čtvrtek pátého února. Bylo mu pouhých patnáct let. Vzal si s sebou školní batoh a mobil a pravděpodobně měl na sobě džíny, tenisky Nike, černou bundu a kšiltovku s nápisem NYC. .. " Odmlčím se, protože vidím, že někteří novináři se na

židlích otáčejí, místo aby si zapisovali poznámky. Mark vydá slabý mručivý zvuk a detektiv Forbes se předkloní a opře se lokty o stůl. ,,Billy nám všem hrozně chybí. Jeho zmizení zanechalo v naší rodině díru, kterou nic nezaplní, a ... " Dál upírám pohled do objektivu, ale vnímám, že se vzadu v místnosti něco děje. Ve dveřích se někdo s někým přetlačuje. ,,Billy, jestli se díváš, ozvi se nám, prosím tě. Máme tě hrozně moc rádi a nic na světě to nezmění. Jestli se nechceš ozvat přímo nám, zajdi prosím na nejbližší policejní stanici nebo dej vědět někomu ze svých kamarádů." Režisér, který stojí vedle kamery, poklepe kameramanovi na rameno a ukáže dozadu. Kamera se tam natočí a zároveň se ode dveří ozve křik. ,,Pusťte mě!

Mám právo tady být! Mám právo promluvit."

Co tu Jake dělá?" Mark zírá přes hlavy novinářů 1 ., " kde se Jake hádá s policistou. Místností šlehají nm, , •" fotoaparátů. ,,Vždyť jsi říkala, že je mu spatne. ,,Taky že bylo ... teda je. Nech to na mně." ,,Počkejte, paní Wilkinsonovál" volá za m~~u < Forbes, ale já už spěchám přes místnost a prod1~am . ,,. kter'1' se shlukli kolem mého syna. Vidim z novman, hlavu; rozcuchané světlé vlasy, které nezkrotil gelem, na všechny strany. Vzápětí k němu přistoupí policii

cloní mi výhled. ,,S dovolením. S dovolením, prosím." Kameraman nespokojeně sykne, když se kolem čím, ale režisér ho umlčí. ,,To je máma, dostaň ji do Proběhnu kolem dvojice radničních úředníků a

k policistovi, který strká Jakea ven ze dv~ří. P~klep záda černé ochranné vesty, ale nebere me na vedorr

chytím za paži. Ani se po mně neohlédne a dál upírá pohled n.

t l. Tlrýló'R._ otáčejí, místo aby si zapisovali poznámky. Mark vydá

mučivý zvuk a detektiv Forbes se předkloní a opře se >stůl. ,,Billy nám všem hrozně chybí. Jeho zmizení zao v naší rodině díru, kterou nic nezaplní, a ..." Dál upí>hled do objektivu, ale vnímám, že se vzadu v místnos1 děje. Ve dveřích se někdo s někým přetlačuje. ,,Billy, ! díváš, ozvi se nám, prosím tě. Máme tě hrozně moc nic na světě to nezmění. Jestli se nechceš ozvat přímo 1jdi prosím na nejbližší policejní stanici nebo dej vědět u ze svých kamarádů."

isér, který stojí vedle kamery, poklepe kameramanovi eno a ukáže dozadu. Kamera se tam natočí a zároveň :iveří ozve křik.

sťte mě! Mám právo tady být! Mám právo promluvit."

,,Co tu Jake dělá?" Mark zírá přes hlavy novinářů ke dveřím, kde se Jake hádá s policistou. Místností šlehají blesky fotoaparátů. ,,Vždyť jsi říkala, že je mu špatně." ,,Taky že bylo ... teda je. Nech to na mně." „Počkejte, paní Wilkinsonová!" volá za mnou detektiv Forbes, ale já už spěchám přes místnost a prodírám se mezi novináři, kteří se shlukli kolem mého syna. Vidím z něj jen hlavu; rozcuchané světlé vlasy, které nezkrotil gelem, mu trčí na všechny strany. Vzápětí k němu přistoupí policista a zacloní mi výhled. ,,S dovolením. S dovolením, prosím." Kameraman nespokojeně sykne, když se kolem něj tlačím, ale režisér ho umlčí. ,,To je máma, dostaň ji do záběru." Proběhnu kolem dvojice radničních úředníků a dorazím k policistovi, který strká Jakea ven ze dveří. Poklepu mu na záda černé ochranné vesty, ale nebere mě na vědomí, tak ho chytím za paži. Ani se po mně neohlédne a dál upírá pohled na Jakea -

na Jakea, který je nejmíň o patnáct centimetrů menší, ruce svěšené kolem boků zatíná v pěst a na krku se mu napínají šlachy.

Malý plešatý chlapík, kterému se z vyhrnutých ruki košile derou chlupatá předloktí, ukáže na Jakeovu pravou nisku. Vnitřní stranou, která je normálně sněhobílá, prc

můj

kuje nahnědlá krev. ,,Jakeu?" přidá se Mark. Otec a syn si jeden druhého měří a místnost zticl Všichni čekají, co Jake řekne. Já čekám taky. Je mi jasnt Mark zuří. Naplnila se jeho nejhorší noční můra - naše stojné, uměřené televizní vystoupení se zvrhlo v hospodi

„Prosím vás, nechte ho," zavolám. ,,Prosím. Je to syn."

,,Mami?'' řekne Jake a policista se po mně překvapeně podívá. Nepustí ho, ale trochu uvolní sevření. ,,Je to můj syn," zopakuju. Policista zajede pohledem za mě, k plakátu s Billyho fotkou, který je vystavený na tabuli u stolu. ,,Ne, ne Billy," vysvětlím. ,,Jake - můj druhý syn." ,,Druhý syn? Bylo mi řečeno, že další příbuzné nečeká me ..." Pohlédne na detektiva Forbese. ,,To je v pořádku, konstáble Georgi," ujistí ho Forbes. ,,Vyřídím to." Detektiv Forbes se už s Jakem potkal. Den po Billyho zmizení ho se svým týmem důkladně vyslýchal, stejně jako vyslýchal další členy naší širší rodiny a kamarády. „Představení skončilo." Gestem režisérovi naznačí, ať přestane točit, a novinářům, ať se vrátí na sedadla. Nikdo se ani nehne. „Jakeu!" ozve se novinářka s blond mikádem, natáhne se mi přes rameno a namíří Jakeovým směrem diktafon. ,,Co jste nám chtěl povědět?" Režisér mu nabídne mikrofon. ,,Přál byste si Billymu něco vzkázat, Jakeu?" Můj syn o krok postoupí; ramena drží vzpřímená, bradu vystrčenou. Podívá se po konstáblu Georgeovi a triumfálně povytáhne obočí. ,,Co se vám stalo, Jakeu?"

rvačku.

Kamera po mé levici tiše vrčí; nejspíš v detailu

Jakeovu bledou napjatou tvář. Jake si hřbetem ruky otře cené čelo, věnuje mi kratičký pohled a pak se otočí na zdravé nohy a odbelhá se z místnosti.

CLTitýL01(

kea, který je nejmíň o patnáct centimetrů menší, ruce né kolem boků zatíná v pěst a na krku se mu napínají

'rosím vás, nechte ho," zavolám. ,,Prosím. Je to můj

ami?" řekne Jake a policista se po mně překvapeně poepustí ho, ale trochu uvolní sevření. • to můj syn," zopakuj u.

licista zajede pohledem za mě, k plakátu s Billyho foterý je vystavený na tabuli u stolu. , ne Billy," vysvětlím. ,,Jake - můj druhý syn." uhý syn? Bylo mi řečeno, že další příbuzné nečeká ohlédne na detektiva Forbese. je v pořádku, konstáble Georgi," ujistí ho Forbes. ,,Vy-

o."

Malý plešatý chlapík, kterému se z vyhrnutých rukávu košile derou chlupatá předloktí, ukáže na Jakeovu pravou tenisku. Vnitřní stranou, která je normálně sněhobílá, prosakuje nahnědlá krev. ,,Jakeu ?" přidá se Mark. Otec a syn si jeden druhého měří a místnost ztichne. Všichni čekají, co Jake řekne. Já čekám taky. Je mi jasné, že Mark zuří. Naplnila se jeho nejhorší noční můra - naše dů stojné, uměřené televizní vystoupení se zvrhlo v hospodskou rvačku.

Kamera po mé levici tiše vrčí; nejspíš v detailu zabírá Jakeovu bledou napjatou tvář. Jake si hřbetem ruky otře zpocené čelo, věnuje mi kratičký pohled a pak se otočí na patě zdravé nohy a odbelhá se z místnosti.

ktiv Forbes se už s Jakem potkal. Den po Billyho í ho se svým týmem důkladně vyslýchal, stejně jako I další členy naší širší rodiny a kamarády. ~dstavení skončilo." Gestem režisérovi naznačí, ať e točit, a novinářům, ať se vrátí na sedadla. Nikdo se ne. u!" ozve se novinářka s blond mikádem, natáhne se rameno a namíří Jakeovým směrem diktafon. ,,Co chtěl povědět?"

l'r mu nabídne mikrofon. ,, Přál byste si Billymu ázat, Jakeu?" yn o krok postoupí; ramena drží vzpřímená, bradu ou. Podívá se po konstáblu Georgeovi a triumfálně e obočí. e vám stalo, Jakeu ?"

f o«to mezi matro« ad,tttem

Je rtefrolomdelrté.

Co t:d~ž ale matra {O$i dě$Ného $1':rqvá?'