Issuu

1f7-

H~NA MARI~

~-KORNEROVA

- ~=-::e=::::_=~

HANA MARIE KORNEROVÁ

,,,,,.

CISARSKA VYHLIDKA ,,,,,.

Hana Marie Kornerová

CÍSAŘSKÁ VYHLÍDKA Odpovědná

redaktorka Ivana Fabišiková

Grafická úprava Ivana Náplavová O bálka M artina Černá Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017 www.mobaknihy.cz

.I"

lMOBA I

PROLOG Románová sága, která se touto částí uzavírá, mapuje osudy hrstky lidí prchajících před revolučními změnami z Francie. Kulisou příběhu je Evropa od pádu Bastily v roce 1789 až do rozkvětu císařství v roce 1806. Připomeňme si děj předchozích knih:

Kočár do

neznáma

Strach o život sotva dospělých vnuček Hermíny a Stefanie přiměje hraběnku de Marigny opustit porevoluční Francii a hledat azyl u příbuzných v Itálii. Během útěku zachrání raněného aristokrata Vincenta Gisserota. V tajné skrýši pod podlahou kočáru jej dopraví do bezpečí, přestože tím riskují vlastní život. Naděje na slušný život v Itálii se rychle rozplývá, uprchlice nenajdou domov ani u příbuzných v Římě, ani v Kampánii. Situaci ještě zkomplikuje Stefanie, kterou vyhledá uzdravený Vincent Gisserot a pře mluví ji k útěku a tajnému sňatku. Těsně před svatbou ji však opouští. Stefanie v ústraní na Ischii porodí dceru Adélu, kterou Hermína vydává za schovanku. Stará hraběnka de Marigny těžce onemocní a hlavou rodiny se stává praktická Hermína. V tísni nalézá oporu u Vincentova bratrance Andrého. Přes počáteční averzi se jejich vztah mění v přátelství a nakonec

i v nesmělou lásku. Oba však vědí, že si ji nemohou ve svém postavení dovolit. André vstupuje do armády, aby bojoval proti revoluci, Hermína s nemocnou babičkou, Stefanií a „schovankou" Adélou zamíří přes Vídeň do východních Čech. Jejich poslední nadějí na nový domov je panství, na němž stará hraběnka prožila dětství.

Třetípřistav

Babička, na niž sestry nejvíce spoléhaly, umírá hned po příjezdu na zámek. Vnučky, které nemají zkušenost s vedením panství, zůstávají v cizí zemi bez znalosti jazyka i poměrů. Nejbližší příbuzní zámek vyrabovali, a navíc se je snaží připravit o zbytek majetku. Andrého otec - vysoký úředník u dvora ve Florencii - není nadšen láskou mezi nejmladším synem a francouzskou emigrantkou. Hermína dostává podvržený dopis o Andrého smrti. Nepatrná naděje na lepší budoucnost, která jí pomáhala přežít nejtěžší období, se tak rozplyne. Brzy nato je André skutečně raněn a jeho naděje na uzdravení mizivá. Na pomoc sestrám přispěchá svérázná baronka Chlumská. Uvede dívky do společnosti a Stefanii zprostředkuje výhodný sňatek. Novomanželé se na svatební cestě nakazí neštovicemi, těžce postižená Stefanie přežije, její manžel umírá. Hermína přes barončin zákaz odjíždí sestru ošetřovat. Jako doprovod si vybere barončina vnuka, ten však cestou tragicky

zahyne. Barončina přízeň a podpora tím končí. Z falá Hermína vidí jediné východisko - sňatek. Těsně před ním se dovídá šokující pravdu o původu.

Druhý břeh

Hermína odjíždí se svou novou rodinou do f Doprovází ji Adéla i Stefanie, která se rozhodl v Toskánsku na panství svého zemřelého manžeL okouzlena krajinou i novými příbuznými. Okou ní však vydrží jen do chvíle, kdy se ji někdo po otrávit. Ve Florencii se krůček po krůčku začíná u2 vovat André Gisserot. Hermína, která ho pok za mrtvého, marně hledá jeho hrob. U velkové1 ského dvora se setkává s jeho otcem. Ten v obavě nezjistila pravdu, zařídí jejímu manželovi obch cestu do Ríma. Hermína se tam potkává a srn s baronkou Chlumskou. Zato její vztah s tchyi stále zhoršuje. Žena ji pokládá nejen za podvoc ale také za Adélinu utajenou matku. Nelibě nes, že Hermína dosud nebyla schopna počít dědice. V Toskánsku onemocní malá Adéla zášk a na poslední chvíli ji zachrání vojenský lékař Lot - nevlastní bratr Stefaniina manžela. Rodina h, nemanželský původ zavrhla, Stefanie se s ním sbližuje a nakonec se stává jeho milenkou. André Gisserot se uzdravuje a začíná pátrat po

v nesmělou lásku. Oba však vědí, že si ji nemohou svém postavení dovolit. André vstupuje do armády, y bojoval proti revoluci, Hermína s nemocnou baičkou, Stefanií a „schovankou" Adélou zamíří přes ídeň do východních Čech. Jejich poslední nadějí a nový domov je panství, na němž stará hraběnka rožila dětství.

Třetípřístav

Babička, na niž sestry nejvíce spoléhaly, umírá hned o příjezdu na zámek. Vnučky, které nemají zkušenost vedením panství, zůstávají v cizí zemi bez znalosti zyka i poměrů. Nejbližší příbuzní zámek vyrabovali, navíc se je snaží připravit o zbytek majetku. Andrého otec - vysoký úředník u dvora ve Florencii není nadšen láskou mezi nejmladším synem a franuzskou emigrantkou. Hermína dostává podvržeý dopis o Andrého smrti. Nepatrná naděje na lepší udoucnost, která jí pomáhala přežít nejtěžší období, e tak rozplyne. Brzy nato je André skutečně raněn jeho naděje na uzdravení mizivá. Na pomoc sestrám přispěchá svérázná baron' Chlumská. Uvede dívky do společnosti a Stefaii zprostředkuje výhodný sňatek. Novomanželé se a svatební cestě nakazí neštovicemi, těžce postižená ~tefanie přežije,její manžel umírá. Hermína přes baončin zákaz odjíždí sestru ošetřovat. Jako doprovod i vybere barončina vnuka, ten však cestou tragicky

zahyne. Barončina přízeň a podpora tím končí. Zoufalá Hermína vidí jediné východisko - sňatek. Těsně před ním se dovídá šokující pravdu o svém původu.

Druhý břeh Hermína odjíždí se svou novou rodinou do Itálie. Doprovází ji Adéla i Stefanie, která se rozhodla žít v Toskánsku na panství svého zemřelého manžela.Je okouzlena krajinou i novými příbuznými. Okouzlení však vydrží jen do chvíle, kdy se ji někdo pokusí otrávit. Ve Florencii se krůček po krůčku začíná uzdravovat André Gisserot. Hermína, která ho pokládá za mrtvého, marně hledá jeho hrob. U velkovévodského dvora se setkává s jeho otcem. Ten v obavě, aby nezjistila pravdu, zařídí jejímu manželovi obchodní cestu do Ríma. Hermína se tam potkává a smiřuje s baronkou Chlumskou. Zato její vztah s tchyní se stále zhoršuje. Žena ji pokládá nejen za podvodnici, ale také za Adélinu utajenou matku. Nelibě nese i to, že Hermína dosud nebyla schopna počít dědice. V Toskánsku onemocní malá Adéla záškrtem a na poslední chvíli ji zachrání vojenský lékař Lorenzo - nevlastní bratr Stefaniina manžela. Rodina ho pro nemanželský původ zavrhla, Stefanie se s ním však sbližuje a nakonec se stává jeho milenkou. André Gisserot se uzdravuje a začíná pátrat po Her-

míně. Marně ji hledá v Římě, setkají se až během karnevalu ve Florencii. Hermína však ve svém postavení nemá na vybranou. První láska musí ustoupit závazkům a povinnostem. Opouští Itálii a vrací se s manželem do Čech. André Gisserot vstupuje do služeb Habsburků a stává se tajným kurýrem mezi evropskými dvory. Hermína o Vánocích porodí syna. Nikdy si však nebude jistá, kdo je jeho otcem. Po lednové popravě Ludvíka VXI. se evropské státy nepříliš nadšeně chystají k válce. Francouzská revoluce vrcholí. V říjnu je popravena královna Marie Antoinetta a ve Francii nastává období Teroru. Na jaře dalšího roku dostává Hermína zprávu, že se musí ve Francii přihlásit o zbytek rodinného majetku, jinak bude nenávratně ztracen. Přestože ji manžel i přátelé od cesty zrazují, rozhodne se návrat do rodné země riskovat.

Dlouhá cesta

V květnu 1794, v době, která nese oficiální název Teror, se Hermína de Marigny vydává - na naléhání matčina právníka-do Francie, aby zachránila alespoň zbytky rodinného majetku. Brzy si uvědomuje, že podcenila riziko, neboť z bezpečného zázemí v Čechách se situace nezdála tak hrozivá. Když odhalí, že byla do Francie vylákána, je na záchranu už pozdě. Z právníkova syna se vyklube zrádce, Hermína je zatčena a odsouzena

k smrti. Ve vězení stráví dlouhé týdny v podmínl které si do té doby neuměla ani představit. Stefanie ve strachu o sestřin život spěchá do rencie a žádá Andrého Gisserota o pomoc. And v loňském roce oženil a brzy by se měl stát ot Přesto neváhá a okamžitě odjíždí do Francie, ab pokusil Hermínu zachránit. Díky kontaktům s půrci revoluce se mu podaří dostat odsouzenou z zení. Má být převezena do Paříže, ale její místo v zeňském kočáru zaujme společnice Ludvika. Her odmítá Ludvičinu oběť a spolu s Andrém a jeho r následuje vězeňskou eskortu do Paříže. Přichází sedmadvacátý červenec. Robespierre stánce Teroru - je zatčen a popraven. Francou revoluce fakticky končí. Brány vězení se otev Ludvika je propuštěna a spolu s Hermínou se do Čech. V hostinci těsně před hranicemi je He na poznána bývalým vyšetřovatelem. Život jí zad Ludvika, která se postaví do dráhy kulce. Hermína se rozhodne převézt mrtvou spole zpět do Čech. Loučí se s André Gisserotem a v netuší, jestli se ještě někdy setkají. Doma zjišťuje, že v Čechách nemají ani poně se ve Francii děje. Sama nedokáže mluvit o tor musela vytrpět, uzavírá se do sebe a její vztah s, želem i rodinou se postupně ochlazuje.

míně. Marně ji hledá v Římě, setkají se až během karrievalu ve Florencii. Hermína však ve svém postavení riemá na vybranou. První láska musí ustoupit závazkům a povinnostem. Opouští Itálii a vrací se s man~elem do Čech. André Gisserot vstupuje do služeb Habsburků a stává se tajným kurýrem mezi evropskými dvory. Hermína o Vánocích porodí syna. Nikdy si však neJude jistá, kdo je jeho otcem. Po lednové popravě Ludvíka VXI. se evropské státy riepříliš nadšeně chystají k válce. Francouzská revoluce rrcholí. V říjnu je popravena královna Marie Antoirietta a ve Francii nastává období Teroru. Na jaře dalšího roku dostává Hermína zprávu, že se musí ve Francii přihlásit o zbytek rodinného majetku, jinak bude nenávratně ztracen. Přestože ji manžel i přátelé od cesty zrazují, rozhodne se návrat do rodné země riskovat.

Dlouhá cesta

V květnu 1794, v době, která nese oficiální názevTeror, se Hermína de Marigny vydává - na naléhání matčina právníka-do Francie, aby zachránila alespoň zbytky rodinného majetku. Brzy si uvědomuje, že podcenila riziko, neboť z bezpečného zázemí v Čechách se situace nezdála tak hrozivá. Když odhalí, že byla do Francie vylákána, je na záchranu už pozdě. Z právníkova syna se vyklube zrádce, Hermína je zatčena a odsouzena

k smrti. Ve vězení stráví dlouhé týdny v podmínkách, které si do té doby neuměla ani představit. Stefanie ve strachu o sestřin život spěchá do Florencie a žádá Andrého Gisserota o pomoc. André se v loňském roce oženil a brzy by se měl stát otcem. Přesto neváhá a okamžitě odjíždí do Francie, aby se pokusil Hermínu zachránit. Díky kontaktům s odpůrci revoluce se mu podaří dostat odsouzenou z vě zení. Má být převezena do Paříže, ale její místo ve vě zeňském kočáru zaujme společnice Ludvika. Hermína odmítá Ludvičinu oběť a spolu s Andrém a jeho muži následuje vězeňskou eskortu do Paříže. Přichází sedmadvacátý červenec. Robespierre - zastánce Teroru - je zatčen a popraven. Francouzská revoluce fakticky končí. Brány vězení se otevírají, Ludvika je propuštěna a spolu s Hermínou se vrací do Čech. V hostinci těsně před hranicemi je Hermína poznána bývalým vyšetřovatelem. Život jí zachrání Ludvika, která se postaví do dráhy kulce. Hermína se rozhodne převézt mrtvou společnici zpět do Čech. Loučí se s André Gisserotem a vůbec netuší, jestli se ještě někdy setkají. Doma zjišťuje, že v Čechách nemají ani ponětí, co se ve Francii děje. Sama nedokáže mluvit o tom, co musela vytrpět, uzavírá se do sebe a její vztah s manželem i rodinou se postupně ochlazuje.

KAPITOLA I Hermína si připadala jako zamrzlá v čase. Nejprve to byl jen takový zvláštní nepokoj, dojem, že něco je jinak, než by mělo být. Ale narůstalo to a sílilo, a nakonec ji to svíralo jako příliš těsný plášť. Dusila se. Zamrzla v čase a neměla ani tušení, jak dál. Nebyla už nejmladší, ale zároveň si nepřipadala stará. Střední věk? Minula jí třicítka, byla matkou a manželkou. Většina žen si s těmito dvěma rolemi vystačila až do smrti. Dobře se vdát a mít zdravé děti bylo dosaženou životní metou. Nebo údělem? Jí to nestačilo. Byla z jiného těsta, z jiného prostředí. Na první pohled se život na francouzském a českém venkově zase tak nelišil. Francouzská, česká i rakouská šlechta vedla podobný život a řešila stejné problémy. Ovšem jen do okamžiku, než na scénu vstoupil Napoleon. Muž, který začal měnit dějiny. Často přemýšlela,jaký asi je. Původně korsický uprchlík z velmi skromných poměrů, který se vlastní vůlí vypracoval tak vysoko, aby mu Evropa mohla ležet u nohou. A skutečně mu už nějakou dobu ležela! Jedna její část ho při tom opěvovala a druhá proklínala, neboť jí naháněl strach. Hermína ke své smůle žila v jiné polovině, než kam svým původem patřila. S napětím sledovala, jak Napoleon sbírá na evropských bojištích jedno vítězství za druhým, zatímco Rakousko ustupuje, zuřivě bije na poplach a staví legie, aby se té Krvavé šelmě, Uchvatiteli a Ničiteli starých pořádků mohlo

postavit. To byla jména, jimiž ho běžně nazýval t Naivní, ale účinné. "Musíme ho porazit," vykřikovali horlivci v ulid ,,jinak Evropa už nikdy nebude jako dřív!" Hermína se tomu mohla jen ironicky usmívat. E ropa už nikdy nemohla být jako dřív. S Napoleon stejně jako bez něj. Čas se nedal vrátit. Stalo se pi mnoho věcí, které posunuly kolo dějin dopředu.Je správným či špatným směrem, ukáže až čas. Nah většiny protinapoleonských hesel bila do očí, pře je spousta lidí nadšeně opakovala. A ona byla rod Francouzka! Chování některých lidí se změnilo rychle, že ji to samotnou zaskočilo. Najednou neo důležité, že je paní ze Štěpanic, která v této zemi řadu let. Byla zase jen Francouzkou, cizinkou ze zel kde vládl Napoleon! Poprvé to silně pocítila už na podzim roku 18 kdy spolu s baronkou Chlumskou vyrazily na kaži roční cestu do Prahy. Cílem byly jako vždy návšt přátel a četných barončiných příbuzných, a pak mozřejmě nákupy. Dámy byly v pražských salon vždycky nadšeně vítány, teď byla atmosféra o pozr chladnější. Hermína to z čistě lidského (a logické hlediska nechápala. Nové století sice začalo vyhná1 Rakušanů z Itálie, když je v červnu Napoleon p< zil u Marenga, ale to se jí přece vůbec netýkalo. A vnímala, že se v zemi začala konat procesí, na ní se lidé modlili za odvrácení nepřátelského vpádu co s tím měla společného právě ona? Byla manžel českého šlechtice, nepatřila k těm, kteří dnes vl

KAPITOLA I Hermína si připadala jako zamrzlá v čase. Nejprve o byl jen takový zvláštní nepokoj, dojem, že něco e jinak, než by mělo být. Ale narůstalo to a sílilo, nakonec ji to svíralo jako příliš těsný plášť. Dusila e. Zamrzla v čase a neměla ani tušení, jak dál. Neyla už nejmladší, ale zároveň si nepřipadala stará. třední věk? Minula jí třicítka, byla matkou a manelkou. Většina žen si s těmito dvěma rolemi vystaila až do smrti. Dobře se vdát a mít zdravé děti bylo osaženou životní metou. Nebo údělem? Jí to nestailo. Byla z jiného těsta, z jiného prostředí. Na první ohled se život na francouzském a českém venkově ase tak nelišil. Francouzská, česká i rakouská šlechta edla podobný život a řešila stejné problémy. Ovšem 1en do okamžiku, než na scén~ vstoupil Napoleon. fož, který začal měnit dějiny. Casto přemýšlela,jaký si je. Původně korsický uprchlík z velmi skromných oměrů, který se vlastní vůlí vypracoval tak vysoko, by mu Evropa mohla ležet u nohou. A skutečně u už nějakou dobu ležela! Jedna její část ho při om opěvovala a druhá proklínala, neboť jí naháněl trach. Hermína ke své smůle žila v jiné polovině, než kam svým původem patřila. S napětím sledovala, jak Napoleon sbírá na evropských bojištích jedno vítězství za druhým, zatímco Rakousko ustupuje, zuřivě bije na poplach a staví legie, aby se té Krvavé šelmě, Uchvatiteli a Ničiteli starých pořádků mohlo

postavit. To byla jména, jimiž ho běžně nazýval tisk. Naivní, ale účinné. ,,Musíme ho porazit," vykřikovali horlivci v ulicích, ,,jinak Evropa už nikdy nebude jako dřív!" Hermína se tomu mohla jen ironicky usmívat. Evropa už nikdy nemohla být jako dřív. S Napoleonem stejně jako bez něj. Čas se nedal vrátit. Stalo se příliš mnoho věcí, které posunuly kolo dějin dopředu. Jestli správným či špatným směrem, ukáže až čas. Naivita většiny protinapoleonských hesel bila do očí, přesto je spousta lidí nadšeně opakovala. A ona byla rodem Francouzka! Chování některých lidí se změnilo tak rychle, že ji to samotnou zaskočilo. Najednou nebylo důležité, že je paní ze Štěpanic, která v této zemi žije řadu let. Byla zase jen Francouzkou, cizinkou ze země, kde vládl Napoleon! Poprvé to silně pocítila už na podzim roku 1800, kdy spolu s baronkou Chlumskou vyrazily na každoroční cestu do Prahy. Cílem byly jako vždy návštěvy přátel a četných barončiných příbuzných, a pak samozřejmě nákupy. Dámy byly v pražských salonech vždycky nadšeně vítány, teď byla atmosféra o poznání chladnější. Hermína to z čistě lidského (a logického) hlediska nechápala. Nové století sice začalo vyhnáním Rakušanů z Itálie, když je v červnu Napoleon porazil u Marenga, ale to se jí přece vůbec netýkalo. Ano, vnímala, že se v zemi začala konat procesí, na nichž se lidé modlili za odvrácení nepřátelského vpádu, ale co s tím měla společného právě ona? Byla manželkou českého šlechtice, nepatřila k těm, kteří dnes vládli

ve Francii. Všichni navíc věděli, že jí tam před pár lety šlo o holý život! Na to, aby se zčistajasna stala nepříte lem, přece nemohlo stačit pouhé místo narození. A už vůbec ne to, že nevěděla, kdo byl Jan Žižka z Trocnova. Ano, i taková maličkost stačila k tornu, aby jí zcela změnila život! Když se jeho jméno poprvé objevilo v novinách, bezelstně se zeptala, kdo to je. Stalo se tak v Jičíně, v salonu, kde bývala častým hostem a cítila se tam volně a bezpečně. Po jejím dotazu zavládlo hrobové ticho a ona četla odsudek v očích, které ji ještě nedávno obdivovaly. Nakonec se jí dostalo odpovědi, že každý dobrý Čech to jméno zná, neboť Jan Žižka z Trocnova byl velký vojevůdce, který v minulosti ubránil zemi před cizáky. Škoda jen, že se takoví už nerodí! Pochopila, že už nepatří do stejného tábora jako ostatní hosté. Zůstala cizákem. Tehdy s Jindřichem odešli dřív než obvykle a ona měla silný pocit, že jí manžel vyčlenění ze společnosti zazlívá. Neřekl ani slovo, ale byla jeho ženou už velmi dlouho, dobře věděla, jak uvažuje. Když se to dověděla baronka Chlumská, jen se sarkasticky zasmála. ,,Ano, pro Čechy je to znovuobjevený národní hrdina, ale třeba Němci ho považují za nejhoršího lupiče a vraha všech dob. To je ten úhel pohledu. Stejný jako u Napoleona. Pro Francouze je hrdinou, tady ho nazývají Obludou a Netvorem." ,,A čím tedy ten hejtman Žižka skutečně byl?" zeptala se Hermína, kterou to začalo zajímat. Baronka pokrčila rameny. ,,Kdo ví. Nejspíš od obo-

jího trochu, jak to tak v životě bývá. A jak se ko zrovna hodí do krámu," dodala posměšně.

Na konci léta už měli všichni jasno v tom, kde b

měla evropská spojenecká vojska Napoleonovi po

vit. V salonech se to probíralo do všech podrobnc Názory byly stejně naivní jako jejich hlasatelé -1 kteří nikdy v žádné bitvě nebojovali. Velké naděje I vkládány do současného vojevůdce arcivévody K Ludvíka. Byl českým místodržícím, měl aureolu té pohádkového prince a jeho jménem byli verba dobrovolníci do rakouské armády. Díky němu vzr la i slavná studentská Česko-moravsko-slezská le Údajně do ní vstupovali pouze nadšení dobrovo ci, ale Hermína, která to sledovala bez sentime většiny společnosti, brzy zjistila, že to není tak Úf pravda. Některým studentům byly přislťbeny nen výhody, včetně odpuštění školného, což punc všeol né dobrovolnosti poněkud snižovalo. Veřejnost rov nevěděla, že si legie v zakládající listině vymínila může bojovat pouze na souši, což její budoucí nas~ ní značně omezilo. Legie s velkou slávou pochodovala z Prahy do ' dějovic, všude byla nadšeně vítána a oslavována. M hrdinové jdoucí na smrt! Hermína si nemohla po1 ci, od návratu z Francie cítila k patetickým proje, odpor. Nakonec studentská legie nikde nebojo a po nějaké době byla v Budějovicích v tichosti 1 puštěna.

Hermína se hned po nepříjemnosti s hejtmai

ve Francii. Všichni navíc věděli, že jí tam před pár lety šlo o holý život! Na to, aby se zčistajasna stala nepříte lem, přece nemohlo stačit pouhé místo narození. A už vůbec ne to, že nevěděla, kdo bylJan Žižka z Trocnova. Ano, i taková maličkost stačila k tomu, aby jí zcela změnila život! Když se jeho jméno poprvé objevilo v novinách, bezelstně se zeptala, kdo to je. Stalo se tak v Jičíně, v salonu, kde bývala častým hostem a cítila se tam volně a bezpečně. Po jejím dotazu zavládlo hrobové ticho a ona četla odsudek v očích, které ji ještě nedávno obdivovaly. Nakonec se jí dostalo odpovědi, že každý dobrý Čech to jméno zná, neboť Jan Žižka z Trocnova byl velký vojevůdce, který v minulosti ubránil zemi před cizáky. Škoda jen, že se takoví už nerodí! Pochopila, že už nepatří do stejného tábora jako ostatní hosté. Zůstala cizákem. Tehdy s Jindřichem odešli dřív než obvykle a ona měla silný pocit, že jí manžel vyčlenění ze společnosti zazlívá. Neřekl ani slovo, ale byla jeho ženou už velmi dlouho, dobře věděla,jak uvažuje. Když se to dověděla baronka Chlumská, jen se sarkasticky zasmála. ,,Ano, pro Čechy je to znovuobjevený národní hrdina, ale třeba Němci ho považují za nejhoršího lupiče a vraha všech dob. To je ten úhel pohledu. Stejný jako u Napoleona. Pro Francouze je hrdinou, tady ho nazývají Obludou a Netvorem." ,,A čím tedy ten hejtman Žižka skutečně byl?" zeptala se Hermína, kterou to začalo zajímat. Baronka pokrčila rameny. ,,Kdo ví. Nejspíš od obo-

jího trochu, jak to tak v životě bývá. A jak se komu zrovna hodí do krámu," dodala posměšně. Na konci léta už měli všichni jasno v tom, kde by se měla evropská spojenecká vojska Napoleonovi postavit. V salonech se to probíralo do všech podrobností. Názory byly stejně naivní jako jejich hlasatelé - lidé, kteří nikdy v žádné bitvě nebojovali. Velké naděje byly vkládány do současného vojevůdce arcivévody Karla Ludvíka. Byl českým místodržícím, měl aureolu téměř pohádkového prince a jeho jménem byli verbováni dobrovolníci do rakouské armády. Díky němu vznikl~ i slavná studentská Česko-moravsko-slezská legie. Udajně do ní vstupovali pouze nadšení dobrovolníci, ale Hermína, která to sledovala bez sentimentu většiny společnosti, brzy zjistila, že to není tak úplně pravda. Některým studentům byly přislJbeny nemalé výhody, včetně odpuštění školného, což punc všeobecné dobrovolnosti poněkud snižovalo. Veřejnost rovněž nevěděla, že si legie v zakládající listině vymínila, že může bojovat pouze na souši, což její budoucí nasazení značně omezilo. Legie s velkou slávou pochodovala z Prahy do Budějovic, všude byla nadšeně vítána a oslavována. Mladí hrdinové jdoucí na smrt! Hermína si nemohla pomoci, od návratu z Francie cítila k patetickým projevům odpor. Nakonec studentská legie nikde nebojovala a po nějaké době byla v Budějovicích v tichosti rozpuštěna.

Hermína se hned po nepříjemnosti s hejtmanem

Přiběh z přelomu 18. a

19. sto

Po tragických událostech roku 1794 zůstává Hermina na panstvi ve východnich Čechách. Věnuje se výchově děti, vede přiměřený společenský život. Jeji sestra Stefanie se s manželem usazuje v blízkých Heřmanech. Evropou dál zmítají války, ale jejich dopad na život v odlehlém koutu zeměje minimální. Události se začínají měnit až ve chvíli, kdy Stefaniin manžel zdědí rodinný majetek a vrací se s rodinou do Toskánska. Hermina se citi osamělá - děti odrůstají, manžel se ji vzdaluje a provinčni život je stále nudnější. Francie se mezitim stává nejmocnější zemi Evropy a její geniální vojevůdce Napoleon Bonaparte kráčí od vítězství k vitězstvi. Jeho politická kariéra strmě stoupá, je zvolen doživotním konzulem, národ ho miluje. V prosinci 1804 se Napoleon stává francouzským cisařem. Lesk nového dvora má znásobit stará rodová šlechta žijicí v cizině. Hermína, Stefanie i André Gisserot dostávají šanci vrátit se do Francie. Hermína ji využije, i když cena, kterou za to zaplatí, je velmi vysoká...