Issuu

Vlastimil Vondruška HUSITSKÁ EPOPEJ V 1450-1460 Za časů Ladislava Pohrobka Odpovědná redaktorka Olga Poulová Grafická úprava Miroslava Zedníčková/PT MOBA Obálka Karol Lament/PT MOBA Autorská spolupráce Alena Vondrušková Tisk CPI Moravia Books, s. r. o., Pohořelice

Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno, 2017 www.mobaknihy.cz

Prolog ,,Možná trochu neuváženě jsme nadepsali tenhle díl kroniky o osudech našeho rodu Prokopů rokem Páně čtrnáctistým padesátým, "začal můj bratranec Petr, když no stůl polož,, knihu voníaještě novotou. Bylo vázáno v bělené kůži s nádherným mosazným kováním v rozích. No hřbetě se skvěl zlatem vyvedený nápis:,, Vo/umen quintus'; tedy pátý díl. ,,Pročneuváženě? Právě to byl rok, kdy se hodně změm1o. Jak v životě téhle požehnané země, tok i našich předků," namítljsem. ,, To je pravdo, Danie/i, "potvrdit Petr o zvedl prst {jak mívá ve zvyku, když se cítídůležitý). ,Jenže zapomínáš, že něco málo bychom přecejen vysvětlit měli. Nezapomeň, že mnozí čtenár7 nebudou tok učení o znalí, jako jsme my dva. " ,,Nepřeháněj!Ale hlavně, nepodceňu;jiné!" napomenu/Jsem ho dobromyslně. ,,Poznáš vymlácené proso odžito? Určitě ne. Tok se neoháněj svou učeností. Každý boží tvor musi něco umět, jinak by zemřel hlady. Knihy nejsou všechno o učenost nemjen to, že znáš slovo jiných učenců. Protože, nic ve zlém, je to, Jako bys vařil koši ze staré koše. OhřívášJen to, co kdosi kdysi uvařil. " ,,Nerozčiluj mě, "napomenul mne. ,Je učenost o učenost. " ,Jistě, "skočilJsem mu do řeči dříve, než znovu stihl zvednout prst. „Pokud by bylo zle, co by bylo dů/ežitějš1? Znát Aristotela, umět zorat pole nebo ohánět se mečem?" ,,Zatraceně, víš, Jak jsem to myslel. Ajen tok no okraj, pole zoráš, dá úrodu o tu sníš. Co zbude? Úhor. O tom, co zbude po oháněnímečem, o tom raději oni nemluvím. Ale Aristoteles tu bude vždycky, krásný, logický o moudtý, o bude dál ukazovat křesťanům cestu k provdám, které jsou věčné. " „Byl to pohon,"upozorni/Jsemjemně, ,,ale nebudeme se hádat, máš pravdu. Vědění má obrovskou moc. Úmyslně neříkám, že tu moc má učenost. Věděnije totiž něcojiného. Učenostje postaveno no bezduchém 5

opakování dogmat, pohňchu většinou církevních, ale věděníno poznatcích, které přináší sám život je to hledání, rozumťš? Postav vedle sebe Aristotela o Aristorcho ze Samu. " „ Toky pohon. Tvrdil, že Země není středem vesmíru o že se otáči Nechme toho! Plšeme kroniku o ne pojednání o astronomii. Pokud se chceš hádat, přijdu rodě;ijindy! No sobě krásně vidťš, pročje utrakvismus tok nebezpečný. Nectíte víru, pořád koketujete s rozumem. A odtudJe Jen malý krok ke kacířství!" Povzdech/Jsem si, ale nepokračoval ve sporu. Vzaljsem to dneska za špatný konec. S bratrancem se schózťme proto, abychom psali dějiny. Už to samo o soběje důvodem k hádkám, protože no skutkypředků se můžete dťvot různě. Jedněm se jejich činy líbí, jiným ne. Jedni vyzdvihujť Jano Žižku, jinítřebaJona Kopistróno nebo Rožmberky. Anino zjevných vědeckých pravdách, Jako Je třeba klenbo nebeská, se křesťané nedokážou shodnout, o přitom Jde o něco, co můžete pozorovat očima, co můžete spoaiot, co můžete téměřuchopit do rukou. Natož aby se shodli no tom, co dělali naši předkové dobře o co špatně. Psát dějepisné pojednáníje to nejtěžší, co si lze představit, pokud chcete být sproved!M Protože, očnerad, musím přiznat, že ne v.fe, co dělalimíkolišniáípřed kové, bylo správné. Bratranec Petr mne chvt7i pozoroval o pak k mému údivu zabručel. "Uznávám, že ne v.fe, co dělali tehdy katolíci, bylo správné. Ale jakJsem řeklno začátku, ne v.fichni čtenáři budou vhistorii tok zběhlí/oko my dva. Jenže bez znalosti dějin jim může z našeho vyprávěnímnoho uniknout Proto bychom Jim měli pór okolností vysvětlit Souh/osťš? Tok piš! Po dobytípražských městJiň'm z Poděbrad no podzim roku Páně čtrnóctisté ho čtyřicátého osmého, abych tě nepopudilhnedno začátku, nedodávám, že mimořádně hanebným, se následujícího roku začalo opět schylovat k domácí válce. Tím musíme svou kroniku začít " PokrčilJsem rameny, protožeJsem si rychle nevybavil, co přesně má Petr no mysli. Vóla1o se přece pořád Ale pravdou Je, že čtvrtou knihu Jsme skončili, když Jsme předtťm vyp,1i několik džbánků víno. Že jsme opravdu střízliví nebyli, potvrzuje přípitek, který po dopsání posledního 6

listu pronesl můj katolický bratranec, když svůj džbánek zvedl nozdraví našich předků, katolických i těch kališnických. Petr mne zkoumavě pozoroval, o když nepostřehljízlivost oni odpor, posunul po stole přede mě kus papíru se svými poznámkami. Vždycky sizakládal no peďivosti o systematičnost,: Ale tojá toky! CopakJsem nebýval notářem? LetmoJsem se no mírně zažloutlý list podíval o rychle četl. Bylo tom načmáráno Jen pár Jmen, ale dost zběžně. Přesto Jsem souhlasil měl pravdu. V našem rodě se toho stalo víc, než jsem si v tuto chvíli vybavoval. Ale to bylo tím, žeJsem se no dnešek pořádně nepřipravil oJako Jindy nestudoval kroniky o listiny, které mám ukryté v truhlici. Ne proto, že bych byl nesvědomitý, ale teprve včera jsem se vrátil z venkova. Jsou přece žně o jó vlastním před hradbami pěkný dvorec se spoustou polí. Pokud by ďověk čeleó nehlídal, ukradne, co Jípod ruku přijde. Můj bratranec vlastníza řekou také dvorec. Sice o něco menší, aleJe tom úrodnějšípůdo. I on musísvou čeleáhlídat. ToJeho Je katolická, ale i to krade. jak vidíte, v tomto ohledu nenímezi kališníky o katolíky velký rozdíl. Ani v řadějiných věcí. Kdyžjsme začali před lety psát kroniku našeho rodu, který odvozuje svůj původ od píseckého Prokopa, mnohokrát jsme se o svou víru pohádali. Ale společná práce nás sblížilo o oba Jsme pochopili, že nenípodstatné, Jak Kristo velebíme, hlavníje to, že ho velebíme. Tedy, tohle chápujó, bratranec Petr má stáleJeště touhu kázat o ně kdy i poučovat Vtomhle katolíka předěláte těžko. Ale oceňuji, že tuhle svou nectnost dokáže potlačit, zvláštěkdyž nám má snachopřinese mísu buchet Džbánek víno o buchty dokážou ulomit mnohá ostří. Křesťan by neměl mysletJen no dogmata, ale také no to, Jak krátká je naše cesto světem pozemským. Za tuhle slabost by neměli kazatelé věřící kárat, protože pravdu má Kristus o ne Jeho fanatičtí, prospěchářští o žlučovití vykladatelé. A v první řadě ji nemá papež, ale to bych před svým bratrancem nepřiznal nikdy. On úřady ctí.Jenže úřadje jen úřad, nemyslíte? Ovšem pravdu, tu skutečnou, musíme hledat každý sám u sebe, ve svém srdci o víře. 7

Petr si zatím přesunul list papíru zase před sebe o zvedl si ho k očím. I když vméjizbě hoří dvě lampy o no stole mám tři voskovice v nádherném mosazném svicnu, oběma nám slábne zrak. Zadíval se do svých poznámek o pak se začal svěřovat· ,,Když mám těžkou noc, Danie/i, občas sipředstavuji tu hrůzu, co by se sto/o, pokud by třeba, nedej bože, některý z dílů našíkroniky zmizel. Nebo třeba shořel. Požárje trest boží o připouštím, my dva nejsme vzorem pokory o zbožnosti. " „ Také mne to napadlo. Co kdybychom zašli no radnici, je tom nový mladýpísař. Určitě si rádpřivydělá, mohl byjipo večerech opsat, aby nebyljen jediný rukopis. Pok se nemusíme bát " ,, To mášpravdu, "souh/os11, ,,ale i tak bychom měli na úvod zrekapitulovat, kdo v té době z našeho rodu ž11/ a kde, jak no tom byl a vkterém z táborů tehdy rozhádané a těžce zkoušené země stál. Kdyby se přece jen ty staršífo/ianty nedochovaly, tak alespoň toto." ,Jako obvykle začneš ty.Jsi katolík." ,, Ctím, že jsi starši Začni ty. " ,Jsem staršío pór měsíců,"namítljsem. Jindy by mne potěšilo, že dal přednost utrakvistovi, jenže jak jsem řekl, neměljsem čas pořádně se pr7pravit, protože jsem se věno vol žním. Vzápětími došlo, že on se jim věnoval také, a proto mi dává přednost. jak říkám, nejsme tak odlišní, jak se nám snoží vkostele namluvit. Poctivějsem mu pověděl, jak na tom jsem. Zasmál se o potvrdil, že on taky. Shodlijsme se proto, že doma sepíšeme každý svou část a obě pak do kroniky vložíme. Tu jeho první, je přece katolík. Pok teprve tu mou. Zbytek večera jsme užjen lenošili.

Stoupenci římského papeže z pero ctihodného měšťana Petra Ať si můj bratranec

Daniel říká, co chce, ale katolická část našeho rodu se rozhodně povedlo lépe. To mohu s klidným svědomím napsat, protože mi nestojí za zády o neprotestuje. Zbytečně bychom planými diskuzemi ztráceli čas, protože by určitě poukazoval na drobné prohřešky, ;khž se mí předci dopustili. Snožil by se je zveličit, aby zakryl 8

Borborčin

mladší bratrJon žil v Plzni s manželkou Bohuši I on pů ale pak se napravil o stol se horlivým obráncem svého katolického město. Vlastmi hamr nedaleko Po/reku o byl velice zámožný. jenže každý si neseme svůj kříž. Bohuše po úrazu zchromlo, skoro nemohlo chodit o pňš/o o část levé ruky. Trápilo ji to, aleJon ji opravdu miloval o věnovaljí všechen svůj volný čas. Syna Matěje, to mu bylo právě dvacet let, poslali studovat do Norimberku. Matěj byl totiž talentovaný malíř o hudebník. Dceru Vtlemínu si Bohuše nechalo doma, aby jí pomáhalo s domácnosti A pak měliještě malého Tobiáše. Tomu bylo dvanáct let o jako nejmladšíbyl strašně rozmazlený. Už tehdy bylo zřejmé, že se pří!tš pro práci nehodt: Borborčin strýc Adam byl knězem o zemřel bez potomků, ale za svého přijal chlapce jménem Hanuš, o ten ho vždycky považoval za svého otce o Prokopy za příbuzné. Hanuš měl syna, kterého pochopitelně pojmenoval po svém milovaném pěstounovijako Adama. Dbal no to, aby i on dostal co nejlepší vzdělání, jenže Adam se teologem nestal. Zběhl ze studiíjen s titulem bakaláře o stol se písařem Menharta z Hradce no Karlštejně. Katolickou víru si však zachoval! Adamovo manželko Rosomunde pocházelo z vlivného rakouského šlechtického rodu, otecji však vyhnal o nestýkali se. Druhou dceru Marjánku oženil Hanuš s Leonardem, synem bohatého kožešníka z jejich město, z Telče. A pak tu mámeještě Vítka, to byl syn nevlastního bratra starého Prokopa. I když on sám byl chvíli kališníkem, chvíli katolíkem, nakonec se přece jen přikloml k pravému vyznáni Sloužil v Mělníku vdově po císaři Zikmundovi Barboře Celské. V době, o níž vyprávíme, mu bylo sedmašedesát o byl nejstarším mužem rodu. Díky šikovnosti svého otce Mikuláše byl povýšen do rytířského stavu. A zasloužil si to, protože dcero se mu vyvedlo mimořádně. Tedy, podlejistých náznaků se zdá, že bylo spíše schovanko, ale prokázat se to nedá. Vítkovo zemřelá manželkojijoko dceru každopádně vychovávalo. Tohle Klárko chtělo původně vstoupit do kláštera v Lužici.Jenže honební ko!tšníci klášter vypá/it,· o ono se nakonec muselo řízením osudu vodně bojoval v husitských houfcích,

vydat po světské dráze. Vzalo si za manžela rytíře Matěje Višně z Větř nío s ním Žito ve tvrzi v Posovorech nedaleko Krumlovo. Oba podle možnostípomáhali Rožmberkům v boji s kališníky. V době, kterou začíná tento díl našíkroniky, jí bylo šestatřicet let Bylo to ženo jemná, jejíkráso nebylo vyzývavá, ale mělo vsobě cosi z velkoleposti světic. Uznávám, že v našem rodě bylo v té době utrakvistů více než katolíků, ale ti všichni šmahem dělo/i Prokopům jen ostudu.

Stoupenci kalicha z pero aihodného měšťana Danielo Aťsi můj bratranec Petr ň'ká,

co chce, ale kališnická část našeho rodu se rozhodně povedlo lépe. To mohu s klidným svědomím napsat. protože mi nestojíza zády o neprotestuje. Zbytečně bychom planými diskuzemi ztráceli čas, protože by určitě poukazoval no drobné prohřešky, jichž se mípředci dopust!li. Snožil by seje zveličit, aby zakryl fakt. že kališníci byli ve své víře pevní o nebáli se za ni bojovat, o dokonce i prolít krev. Byli to hrdinové, protože naše země bylo jako ostrov v rozbouře ném moři, jehož břehy bičují zuřivé vlny. Mí utrakvističtípředci vzešli z jižních Čech, kde víro v kalich zapustilo své kořeny snad nejpevněji. Někde, to neradpřipouštím, až příliš hluboko o nekriticky,joko třeba no Táboře. Začít muslm rozhodně nejstoršlm vnukem píseckého Prokopa O/brámkem. Ten pocházel z prvního manželstvísvého otce O/bromo, o i když za kalich bojovalodmládío sloužilpodjonem Žižkou i Prokopem Holým, skoná/ v Uhrách oje předkem, no něhožpřílišhrdý nejsem. Dostalo se mu špatné výchovy, od mládího Mikuláš z Pístného učil nenávidět. o léto krvavých bojů pokřiw1o jeho povahu. Byl v srdci vyprahlý, ale můžete se divit, když znoljen zobjem? Navíc vsobě nosil vášeň, kterou nedokázal ukrotit Nef prve ž11 se svou nevlastní sestrou Barborkou o pak cizoložil s manželkou svého hejtmanaJano To/ofúse z Ostrova. Mezi tím si násillm vzal řadu dívek no místech, kterájako voják dobyl ď vydrancoval Žiljoko vlk, stále s vy- · ceněnými tesáky. 11

Drsným mužem byl ijeho strýcjoš~ syn píseckého Prokopa. I on se stol proslulým táborským válečníkem o zemřel s mečem v ruce rok po porážce u Upon. Po sobě zanechal tři syny o i ti byli vynikající bojovníci. Jindřich z prvního manželství však nakonec skonči/jako sedlák ve vesnici nedaleko Žatce, jmenovalo se Sádek. Žil tom se čtyřmi sestrami o s nimi dohromady zplodil spoustu dětí, o o další z jejich předešlých monželstvf se staral. Navzdory tomu, že žil vhříchu, žil šťastně ojeho rodino rovněž. V době, kdyJiří z Poděbrad obsadil pražská město, žilo z oněch sester užjen nejmladšíDorotko, o tu si vzal za manželku. No vojenské ře meslo však nezapomněl. Pokudpotřeboval peníze, nebo hrozilo kalichu ze strany hanebných kotolfků v severních Čechách nebezpečt; chopil se meče o bojovalpod zástavouJakoubka z Vřesonc. A mimořádně dobře, vojenská krev se nezapře. Byl totiž mistrem ve střelbě z kuše. jeho nevlastnibratři, dvojčataJošt o Prokop, sloužili v téže době v posádce no Uchnici. Otcův dům v Táboře prodali o za stržené pemze sipod hradem koupili svobodný mlýn o oženilise. Aby se to nepletlo, toky s dvojčaty, s Rozárkou o Martou. Když měli svatbu, bylo všem šestnáct let o svět se jim zdál krásný. Záhy Rozárko porodiloJoštovi dvě děti, Kateřinu o o rok později Hertviko. Jošt o Prokop sloužili dál v hradníposádce o jejich pán, Jon Hertvfk z Rušinova, jim prokázal tu čes~ že se stol kmotrem malého Hertvíko. Dolšfdítě piseckého Prokopa, jeho jediná dcero Markéto, bylo ženou, jakou mohlo zrodit jen dobo husitské revoluce. Vmládíkráčelo po boku Jona Huso o bojovalo proti papežským odpustkům, jej! krásu pochválil král Václav IV., přátelilo se sJonem Žižkou, prvnfho manželajípopravil Jon Želivský, jej!druhý manželzámožný staroměstský konšelMatěj Smolařbyl u popravyJano Želivského, ale sám pak skonč,1/ no popravišti, když jako radikál povstal proti umírněným kališníkům. Markéto přišlo o majetek v Praze, později i v Prachaticích, ale udrželo alespoň ten po rodičfch v Pisku, zchudlo o hrozí/jíhlad Tehdy začalo půjčovat peníze o záhy znovu zbohatlo. Nikdy totiž nefňukalo o nesložilo ruce do k/lna. S dětmi štěstf nemělo. její dceru Ad/étu v Praze popravili, protože ze žárlivosti zavraždilo svého manžela, o syn jen/k se proti nípostavil 12

kvůli své vlře,

byl to rodikálnl blouznivec. V době, o které vypróvlme, vychovávalo Markéto svá vnoučata, osiřelá po Adlétině smrti. Se čtr nóctlletým Mikulášem problém nebyl, byl to hodný o šikovný chlapec, který se chtěl stát řemeslnlkem. Zato jeho sestro Markétko bylo po babičce, svéhlavá o vášnivá. jen ne tok obratná. Z Pisku uteklo s jokýmsi kejkliřem, ale pok bylo rádo, že uprchlo ijemu o pokorně se vrátilo domů. Ovšem těhotná. Babičko Markéto, to jibylo pětapadesát let, rozhodlo, že ji rychle o dobře provdá. Peněz mělo dost, přátel také o umělo intrikovat Protože o sňotdch obou Markét no konci předešlého dl/u našíkroniky nehovoříme, i když by si pozornost rozhodně zasloužily, jen stručně popíšu, co se sto/o.jak užjsem řekl, Markéto, to starší, samozřejmě, bylo nesmírně bohatá. Kolik mělo ve svých truhlidch, to opravdu netuším, ale muselo to být celéjmění, určitě šlo o stovky kop grošů. A poctivých! Tehdy bylpoctivý střlbrňák ceněný skoro jako by byl ze zlato, to opravdu nepřeháním.

Markéto nejprve skoupilo dluhy, které měl rytířJon Malovec z Pocovo. Předpěti lety totiž z/skolhrad vBorotíně, toje malé ponstvlpo proudu Vitovy nedaleko zo Táborem. K hradu potři/o městečko o pór vesnic, o no to si samozřejmě musel vypůjčit Od té doby liknavě splácel o hrozily mu žaloby u zemského soudu. To byl prvnl důvod, pročse Markéto zamě řilo no něj. Bylo totiž obchodnice, jakých se rodímálo. jeho úpisy pořídi lo mimořádně levně, protože platilo hotově, nestály ji oni polovinu zapsané ceny. Důležité pro její záměry bylo však i to, že mu bylo teprve sedmadvacet let o byl to celkem obstojný muž. Svou vnučku mělo rádo o neprovdalo byji zo nějakého bostordo. Přálojíco nejlepšiživot Jonu Malovcovi z Pocovo nedávno zemřelo manželko. Navíc byl oddaným stoupencem kalicha, no to si Markéto potrpělo. A nebyl ledaskdo, byl přítelem Jiřiho z Poděbrad Jenže byl urozený muž o Markétino vnuč kojen obyčejná měšťanko. K vší smůle dokonce dcero popravené mordýřky oještě zmrhaná. Toková holko nemělo naději nojlt manžeto oni mezi syny z počestné měšťanské rodiny. jenže to neznáte Markétu! 13

Nejprve si našla třetího manžela. By/jímjistý Hanuš z Vysokti zchudlý příbuznýpánů z Rožmitálu. Tedy, slovo zchudlýjeještě laskavé označeni Byl skoro žebrák a vlastni/jen jednu vesnici, ale ta byla zastavená a žádné platy z nínedostával. Bylo mu bez jednoho roku osmdesát let a žil z milosti vklášteře o chlebu a o vodě. Markéta mu nabídla, že u ní může dožít a bude dostávat k jídlu a pití, co si poruči Zdráhal se, byl sice starý, ale rozum mu sloužil a měl svou čest. Tehdy Markétě pomohl sám Zdeněk Lev z Rožmitálu. Ostatně, svým způsobem jí to dlužil, protože jemu kdysi svými penězi pomohla zase ona. Hanuš z Vysoké měl navzdory věku dobré zažívání, a to nadjeho ctízvítězilo. Hned po svatbě adoptovalMarkétinu vnučkujako svou a dal tuto věc zapsat do zemských desek. Tak se Markétina vnučka stala urozenou ženou. A navíc z výtečného šlechtického rodu. Pak se svou nabídkou předstoupila před/ona Malovce z Pacova. Jednání bylo vzrušené a ostré. Teprve když mu Markéta pohrozila, že její neteřBarborka spolu s manželem Rackem najmou vojsko ajejí práva na Borotín vynutí mocí, držela přece zápisy o jeho dluzích, ustoupil. Věděl o níi neteň' Barborce dost, aby pochopil, že to není planá hrozba. Pak seještě dohadovali o výši věna, ale Markéta nebyla tak naivní, aby se vzdala zápisů o jeho dluzích. Ani tady si nakonec mnoho nevyvzdoroval, ponechala si je. Jeho nevěsta však dostala slušné věno vpenězích, ale pokud by se k ní choval špatně, Markéta by ho z Borotína vyhnala, protože de facto patřilji Až po její smrti ho měla zdě dit vnučka. A tak se první Markétčino dítě, maličký Eliáš, narod11o už jako manželské. Nu a pro úplnostještě dodávám, že ona Markéta, abychom si je nepletli, hovoříme o té starší, písecké, měla ještě zmiňovaného syna Jeníka. Z něj se stal náboženský fanatik, který matku odvrhl a pokusil se ji obrat o majetek, protože byl přesvědčený, že otec vše odkázaljemu, ne své hřlšné ženě. Když se mu to nepovedlo, odešel do východních Čech a vstoupil do obce vyvolených, kterou založil spolu s jistým Řehořem. S ním pomohliJiřímu z Poděbrad dobýt pražská 14

města, a protože Řehoř byl synovcem kališnického arcibiskupaJana Rokycany, získali právo pobývat v téměř opuštěném klášteře Na Slovanech na Novém Městě pražském, jemuž se obecně mezi lidem ří kalo Emauzy. Řehořse stal správcem a tam začal rozvíjet svou před stavu o životě bez hříchu a v Kristu. Kališníků byla tehdy v našem rodě spousta, snad jsem na nikoho nezapomněl. Bohužel ta menší katolická část dělala Prokopům jen ostudu.

HUSITSKÁ EPOPEJ ZA

ČASŮ

LADISLAVA

POHROBKA

Sedmidílná sága vypráví o událostech slavné i pohnuté doby 15. století v Českém království. Snad žádná jiná historická epocha našich dějin není v obecných představách tak kontroverzní jako právě husitství. Ta doba je pro dějepisné líčení o to složitější, že obě strany, katolická i kališnická, měly svým způso bem pravdu, ale obě současně páchaly bezpráví. Snad poprvé se v naší literatuře objevuje dílo, které se odehrává v obou znepřátelených táborech, aniž by jeden upřednostňovalo před druhým. Snaží se postihnout důvody, proč se chudí postavili proti bohatým, prostí proti vzdělaným, Češi proti Němcům, a jak dopadl střet rozumných s fanatiky. Historicky věrně popisované události tvoří kulisu čtivého a napínavého příběhu rozvět vené rodiny Prokopů, jejíž příslušníky postaví neúprosný osud proti sobě. Pátý díl začíná klíčovým zlomem v zápase mezi katolíky, kteří se snaží o návrat ke starým pořádkům, a kališníky, vedenými mladým Jiřím z Poděbrad, který obsadí Prahu. Doba klidu končí a rozhoří se domácí válka. Mladý Ladislav Pohrobek dospívá a ujímá se českého královského trůnu. Jenže záhy umírá a po složitém diplomatickém zápase se novým českým králem stává Jiří z Poděbrad. Proti Čechám se formuje nová nepřá telská koalice. V tomto prostředí postupně odcházejí ze světa pozemského příslušníci prvních generací rodu Prokopů a na jejich místo nastupují jejich děti.

ISBN 978-80-243-7472- 7

••• ••

MOBA www.mobaknihy.cz

9 788024 374727