1. kapitola Letadlo zakroužilo nad Lincolnovým památníkem. Grace držela na klíně otevřený kufřík. Přestože potřebovala jeho obsah urovnat, radši se dívala oknem ven, aby nepřišla o přistání. Aspoň podle jejího názoru se létání nemohlo nic rovnat. Měli zpoždění. Věděla to proto, že muž na sedadle přes uličku si neustále stěžoval. Měla chuť se k němu naklonit, poplácat ho po ruce a říct, že deset minut přece ničemu neublíží. Jenže on nevypadal, že by o něco takového stál. Kathleen si bude stěžovat taky, napadlo Grace, i když určitě ne tak nahlas. Zpoždění by ji sice naštvalo stejně jako toho pána vedle, ale nikdy by reptáním neobtěžovala okolí. Grace znala sestru natolik, že ji jasně viděla, jak na letiště vyráží s hodinovým předstihem, protože vzala v úvahu i nepředvídatelnou dopravní situaci ve Washingtonu. Už do telefonu rozmrzele podotkla, že si Grace vybrala letadlo, které dorazí ve čtvrt na sedm, tedy v době dopravní špičky. Takže Kathleen nejspíš přijede už o půl hodiny dřív, zaparkuje, vytáhne okénka, zamkne vůz a bez dlouhého postávání u stánků zamíří do haly. Nezabloudí ani nezapomene číslo letu. Kathleen chodila všude včas, kdežto Grace zase pozdě. Nic nového pod sluncem. Grace i tak chtěla věřit, že alespoň v něčem najdou společnou řeč. Jako sestry si zatím příliš nerozuměly. 9
Srdcova_dama.indd 9
16. 11. 2016 5:17:16
Letadlo doskočilo na ranvej a Grace začala spěšně házet do kufříku, co jí přišlo pod ruku. Rtěnku a sirky, pera a pinzetu. Tohle by spořádaná Kathleen taky nepochopila. Pro ni mělo všechno svoje místo. S tím Grace v principu souhlasila, přesto to v jejím bytě vypadalo pokaždé jinak. Kolikrát už se v duchu divila, jak ony dvě můžou být sestry. Jedna nedbalá, roztržitá, úspěšná, druhá pečlivá, praktická, a přece bojující s nouzí. A přitom vzešly ze stejných rodičů, vyrostly v tomtéž cihlovém domku na předměstí Washingtonu a chodily do stejných škol. Jeptišky od Svatého Michaela sice Grace nikdy nenaučily, jak si organizovat poznámky a výpisky, v šesté třídě je ale docela uchvátila její schopnost vymyslet si příběh. Letadlo zastavilo u terminálu, ale Grace se nikam nehrnula, dala přednost spolucestujícím, kteří spěchali. Napadlo ji sice, že Kathleen v hale ještě víc znervózní a pomyslí si, že sestra zase zmeškala svůj let. Jenže ona potřebovala ještě minutku, aby si připomněla taky hezké chvíle, nejen rozepře a neshody. Kathleen přesně podle očekávání podupávala před vchodem do haly. Napjatě sledovala pasažéry příslušného letu a pocítila záchvěv netrpělivosti. Grace vždycky cestovala první třídou, ale nebyla ani mezi prvními padesáti lidmi. Nejspíš se zase zapovídala s posádkou letadla, napadlo ji s trochou závisti. Grace se nikdy nesnažila najít kamarády. Oni naopak vyhledávali ji. Už dva roky po vysoké, kterou snad prolezla jen díky svému osobnímu kouzlu, odstartovala její slibná kariéra. Zato Kathleen, studentka s vyznamenáním, se po dlouhých letech vrátila na stejnou střední školu, kterou kdysi obě absolvovaly. Seděla teď sice na opačné straně katedry, ale jinak se toho příliš nezměnilo. 10
Srdcova_dama.indd 10
16. 11. 2016 5:17:16
Halou dál zněla hlášení o příletech a odletech, zpožděních a změnách nástupů, a Grace pořád nikde. Když už se Kathleen rozhodla zajít na informace, spatřila sestru mezi dveřmi. Podrážděnost i žárlivost se ihned vytratily. Na Grace se nebylo možné zlobit, jakmile stála před vámi. Jak to, že vždycky vypadala, jako by právě slezla z kolotoče? Vlasy, stejného tmavého odstínu jako ty Kathleeniny, měla zastřižené pod bradou a rozčepýřené kolem tváře. Její tělo zůstávalo štíhlé a vytáhlé jako sestřino, ale zatímco Kath působila ztuhle, Grace byla jako vrbový proutek, který se vždy ohne, kam je potřeba. Teď se jen zdála trochu neupravená v pomačkaném dlouhém svetru, legínách a s rukama plnýma tašek a balíčků. Kathleen na sobě stále měla učitelský kostýmek. Grace si vyšlapovala v teniskách stejně žlutých jako její svetr. „Kath!“ Jakmile sestru uviděla, odložila všechno na zem, aniž si dělala starost, že zablokuje uličku. Objala ji s nadšením, které ji snad nikdy neopouštělo. „Tak ráda tě vidím. Vypadáš skvěle. A máš nový parfém.“ Hlasitě k sestře přičichla. „Líbí se mi.“ „Dámo, nechtěla byste uhnout?“ Grace se otočila k uspěchanému byznysmenovi, ale Kath ani na moment nepustila. „Jen to klidně překročte.“ Zavrčel, ale poslechl. „Přeju hezký let,“ zavolala ještě a ihned na něho zapomněla jako na všechny nepříjemnosti. „A jak vypadám já?“ zeptala se. „Líbí se ti můj účes? Doufám, že jo, protože jsem právě utratila kupu peněz za reklamní fotky.“ „A učesala ses předtím?“ Grace se dotkla vlasů. „Snad jo.“ „Sluší ti to,“ usoudila Kathleen nakonec. „Pojď už, bude tu boží dopuštění, jestli neuhneme z cesty. Co je tohle?“ chopila se kufříku. 11
Srdcova_dama.indd 11
16. 11. 2016 5:17:16
„Maxwell.“ Grace začala sbírat tašky. „Přenosný počítač. Nemůžeme se od sebe odtrhnout, je to moje láska.“ „Myslela jsem, žes přijela na prázdniny.“ Kath se snažila potlačit podrážděnost. Notebook znamenal další připomínku Graceina úspěchu. A její vlastní neschopnosti. „Vždyť jo. Ale musím se něčím zaměstnat, až budeš ve škole. Kdyby se letadlo zpozdilo ještě o deset minut, měla bych hotovou další kapitolu.“ „A zavazadlo?“ přerušila ji Kath, protože jinak by ji Grace jistě celou převyprávěla. „Loďák mi donesou zítra přímo k tobě.“ Sestřin obří kufr považovala Kathleen za jeden z dalších výstřelků. „Grace, kdy začneš používat příruční zavazadla jako jiní normální lidi?“ Prošly nalehko kolem dlouhé fronty pasažérů čekajících na svá zavazadla. Jen ať tady vystojí důlek, usmála se Grace v duchu. „Vypadáš vážně dobře,“ obrátila se k sestře. „Jak se cítíš?“ „Fajn.“ Ale pak si Kath uvědomila, s kým mluví, a uvolnila se. „Už líp, vážně.“ „Však ti ten mizera jenom ničil život,“ dodala Grace, když prošly létacími dveřmi ven. „Říkám to nerada, protože jsi ho tak milovala, ale je to pravda.“ Opřel se do nich ostrý severní vítr, to asi aby rychle zapomněly, že už mělo být jaro. Nad hlavou jim hučela přistávající a startující letadla. Grace se vydala nejkratší cestou k parkovišti a vstoupila do silnice, aniž se rozhlédla. „Jediná hezká věc, kterou od něj máš, je Kevin. A kde můj synoveček vlastně je? Myslela jsem, že ho vezmeš s sebou.“ Kath pocítila krátkou bolest, ale rychle ji zahnala. Jakmile se k něčemu rozhodla, dokázala ovládnout i pocity. 12
Srdcova_dama.indd 12
16. 11. 2016 5:17:16
„Je u otce. Dohodli jsme se, že bude lepší, když s ním během školního roku zůstane.“ „Cože?“ Grace se zastavila uprostřed vozovky. „To nemůžeš myslet vážně. Je mu teprve šest. Potřebuje hlavně tebe. Jonathan mu bude pouštět naučné pořady místo Sezame, otevři se.“ „Takhle jsme se prostě domluvili. Bude to nejlepší pro všechny.“ Ten výraz Grace dobře znala. Znamenal, že sestra se na tohle téma nebude dál bavit. „Tak fajn.“ Přidala do kroku, aby Kathleen dohonila. Kath vždycky spěchala, kdežto ona se spíš loudala. „Víš, že se mi můžeš svěřit, kdykoli budeš chtít.“ „Vím.“ Kathleen se zastavila u ojeté toyoty. Ještě před rokem jezdila v mercedesu. Ale to bylo to nejmenší, o co v manželství přišla. „Nechci být protivná, Grace. Jenom si potřebuju na chvíli oddechnout a zase si uspořádat život.“ Grace uložila tašky na zadní sedadlo a neříkala nic. Taky si všimla, že to auto je staré a že si Kath musí hodně odříkat. Mnohem víc jí ale dělal starost její utrápený hlas. Měla chuť ji utěšovat, jenže Kath by si soucit vyložila jako lítost. „Mluvila jsi s rodiči?“ „Zrovna minulý týden. Mají se dobře.“ Kathleen nasedla a zapnula si bezpečnostní pás. „Člověk by skoro uvěřil, že Phoenix je hotový ráj na zemi.“ „Hlavně že jsou spokojení.“ Grace se usadila vedle sestry a poprvé se pořádně rozhlédla kolem. Odsud vyrazila do světa před osmi, bože ne, skoro před deseti lety. Tehdy byla vystrašená až do morku kostí. Dnes litovala, že už takový nevinný pocit začátečníka nikdy nezažije. Že bys otupěla, Grace? ptala se sama sebe. Není divu. Letěla už tolikrát, viděla tolik měst a tolik lidí. Najednou 13
Srdcova_dama.indd 13
16. 11. 2016 5:17:16
byla zpátky, jen pár kilometrů od místa, kde vyrostla, ale ani po boku své sestry neměla ten správný pocit, že se vrací domů. „Proč ses přestěhovala zrovna do Washingtonu, Kath?“ „Chtěla jsem pryč z Kalifornie. A tady to dobře znám.“ A proč jsi nezůstala blízko svého syna? Neměla jsi potřebu? napadaly ji otázky, na něž nebyla vhodná chvíle. „A k tomu učíš na naší střední škole. To je taky známé, ale trochu divné, ne?“ „Líbí se mi tam. Asi mi vyhovuje tuhá disciplína církevní školy.“ Kath vyjela z parkoviště s přesnou soustředěností. Za stínítkem měla zastrčené krátkodobé parkovací lístky, a tak Grace pochopila, že Kath musí počítat každý dolar. „A nový dům se ti líbí?“ „Nájem není vysoký a do práce to mám jen čtvrt hodiny jízdy.“ Grace si tiše povzdechla. Copak Kath opravdu k ničemu nepřilnula? „A chodíš s někým?“ „Ne.“ Tomu se, když vjela do proudu aut na hlavní ulici, usmála. „Sex mě moc nezajímá.“ Grace povytáhla obočí. „Každého zajímá sex. Proč by se jinak knížky Jackie Collinsové tak dobře prodávaly? Ale já jsem stejně myslela spíš na partnerský vztah.“ „Zrovna teď o nikoho nestojím.“ Pak položila svou ruku na Graceinu, což byl největší projev citu, na jaký se s výjimkou manžela se synem zmohla. „Kromě tebe. Jsem vážně moc ráda, žes přijela.“ Na vstřícnost Grace vždycky reagovala stejně. „Objevila bych se i dřív, kdybys mi to dovolila.“ „Byla jsi přece uprostřed turné.“ „Turné se dá přerušit.“ Trhla rameny, třebaže obvykle tak arogantní nebyla, tohle mohlo sestře pomoct. „Hlavně 14
Srdcova_dama.indd 14
16. 11. 2016 5:17:16
že jsem konečně tady. Washington na jaře.“ Stáhla okénko, ale dubnový vítr ještě připomínal březen. „Co třešně? Už kvetou?“ „Spálil je pozdní mráz.“ „Takže všechno při starém.“ Vážně si měly tak málo co říct? Grace radši zapnula rádio, aby pauzu něčím vyplnila. Jak spolu můžou dva lidé žít a vyrůst, a přesto si zůstat cizí? Vždycky znovu doufala, že to bude jiné, ale nikdy se to nezměnilo. Když přejely most na konci Čtrnácté ulice, vzpomněla si Grace na pokoj, který se sestrou v dětství sdílela. Na jedné straně dokonale uklizený, na druhé věčně zpřeházený. Ale to nebýval jediný důvod ke sporům. Grace si často vymýšlela hry, které s ní sestra odmítala hrát. Jaká jsou pravidla? To ji zajímalo ze všeho nejdřív. A pokud pravidla neexistovala nebo byla příliš volná, nedokázala se do hry zapojit. Na všechno pravidla, Kath, viď? pomyslela si teď, když mlčky pokračovaly v cestě. Ve škole, v kostele i v životě. Není divu, že ji vždycky rozhodilo, když se pravidla změnila. Jako právě nedávno. Rozvedla ses, Kathy, stejně jako jsi dřív ukončila hru, která ti nevyhovovala? Vrátila ses domů, abys tu část života smazala a začala znovu podle sebe? To by se Kathleen podobalo, uvažovala Grace. Jen jestli to taky fungovalo. Jediné překvapení znamenala čtvrť, jakou si Kath pro nový život vybrala. Grace by ji tipovala spíš na moderní, prakticky vybavený byt s pravidelnou údržbou než na lehce omšelou ulici s vysokými stromy a starými vilami. Bydlela v té nejmenší. Grace si ihned všimla poupat, jež rašila vedle čistě zameteného chodníčku před vchodem. Bylo jí však jasné, že tu květiny zůstaly po bývalých nájemnících a sestra se stará jedině o sekání trávy. 15
Srdcova_dama.indd 15
16. 11. 2016 5:17:16
Grace stála u auta a rozhlížela se po ulici. Zahlédla kola, starší kombíky a trochu čerstvého nátěru. Zabydlené místo, které se buď znovu budilo k životu, anebo pomalu upadalo v zapomnění. Líbila se jí tamější atmosféra. Přesně takovou ulici by si vybrala, kdyby se zatoužila vrátit do rodného města. A dům…? Rozhodně ten vedle Kath, nebylo co řešit. Potřeboval sice důkladnou opravu – všimla si zabedněného okna a několika chybějících tašek na střeše, přesto už někdo stihl vysadit před vchodem azalky. Byly ještě malé, ale poupata už měly nalitá. Grace napadlo, že pokud se zdrží déle, mohla by je ještě vidět kvést. „Kath, to je ale krásné místo.“ „K Palm Springs má hodně daleko.“ Řekla to naštěstí bez trpkosti a začala vytahovat tašky. „Ne, Kath, myslím to vážně. Tohle je skutečný domov.“ Oko spisovatelky to jasně rozeznalo. „Chtěla jsem mít něco hezkého pro Kevina, až se vrátí…“ „Bude se mu tady líbit,“ odpověděla Grace přesvědčeně. „Tohle je dokonalý chodník na skateboard. A pak ty stromy.“ Ten nejbližší sice vypadal, jako by se nikdy nevzpamatoval po zásahu bleskem, ale Grace pokračovala: „Když se na to dívám, nechápu, co vlastně dělám na horním Manhattanu.“ „Honíš slávu a kariéru.“ Zase to nevyznělo závistivě. Kath sestře podala pár tašek. Grace opět zabloudila pohledem k sousednímu domu. „Taky bych chtěla pěstovat azalky.“ Pak se zavěsila do Kath. „Jdeme okouknout i zbytek.“ Vnitřek domu nijak nepřekvapoval. Kath si prostě potrpěla na úklid a spořádanost. Nábytek byl vkusný, solidní, 16
Srdcova_dama.indd 16
16. 11. 2016 5:17:16
vypulírovaný. Přesně jako sama Kathleen, napadlo Grace s jistou lítostí. I tak se jí zamlouvala změť malých pokojíků, rozmístěných bez ladu a skladu. Jeden z nich si Kath zařídila jako pracovnu. Psací stůl ještě voněl novotou. Takže si s sebou nepřivezla nic. Dokonce ani synka ne. Třebaže Grace nechápala, proč má sestra hned dva telefony, jeden na stole a druhý u křesílka opodál, radši se neptala. Jak znala Kathleen, nějaký rozumný důvod to mít muselo. „Špagety s omáčkou!“ Známá vůně ji neomylně vedla do kuchyně. Kdyby po ní někdo chtěl seznam nejoblíbenějších činností, jídlo by jistě zabralo horní příčku. I kuchyň se zdála bez poskvrnky, ostatně jako celý dům. Grace by se klidně vsadila, že v toasteru není jediný drobek, zbytky v lednici mají přesně popsané nálepky a sklenice v lince stojí v řadách podle velikosti. Kathleen se totiž za třicet let vůbec nezměnila. Grace zauvažovala, jestli si stihla otřít boty o rohožku, než vstoupila na letité linoleum. Nadzvedla pokličku hrnce na sporáku a dlouze nasála vůni jídla. „Hm, vidím, že tohle ti jde pořád skvěle.“ „To se nezapomíná.“ Ani po letech s vlastním kuchařem a sluhou. „Máš hlad?“ Kath se poprvé uvolněně usmála. „Že se ptám, viď?“ „Moment, něco mám.“ Zatímco sestra vyběhla z kuchyně, Kathleen se otočila k oknu. Jak to, že si až teď, když přijela Grace, uvědomila, jak bylo v jejím domku prázdno? Jakým kouzlem tak rychle naplnila celý prostor? A co si proboha počne, až Grace zase odjede? „Valpolicella,“ oznámila sestra s lahví vína ruce. „Vidíš, vsadila jsem na Itálii.“ Ale když se Kath obrátila, měla 17
Srdcova_dama.indd 17
16. 11. 2016 5:17:16
oči plné slz. „Zlatíčko.“ Grace s lahví v ruce běžela sestru obejmout. „Grace, mně se po něm tak strašně stýská, že se mi chce až umřít.“ „Já vím, zlato, já vím. Je mi to moc líto.“ Hladila Kath po pevně sepnutých vlasech. „Chtěla bych ti pomoct, sestřičko. Řekni, co můžu udělat.“ „Nic.“ Stálo ji to víc úsilí, než čekala, ale nakonec slzy potlačila. „Radši připravím salát.“ „Počkej.“ Grace ji chytila za ruku a dovedla ke stolu. „Sedni si. Myslím to vážně, Kath.“ I když byla o rok starší, před autoritou se vždycky sklonila. To patřilo k jejím dalším charakteristickým znakům. „Opravdu o tom nechci mluvit, Grace.“ „Tak to je smůla. Vývrtka?“ „Vrchní zásuvka nalevo od dřezu.“ „Skleničky?“ „Druhá police ve skříňce u ledničky.“ Grace otevřela láhev. Třebaže se už stmívalo, neměla chuť v kuchyni rozsvěcet. Postavila před Kath sklenici naplněnou přesně pod okraj. „Napij se. Je to moc dobré.“ Prázdnou lahvičku od majonézy našla na stejném místě, kde je obyčejně schovávala i matka, odšroubovala víčko a použila ho jako popelník. Věděla, že Kath kouření odsuzuje, a slibovala si, že se u ní bude co nejvíc ovládat. Ale jako všechny sliby i tenhle snadno porušila. Zapálila si, nalila víno i sobě a usadila se do židle. „Tak povídej, Kathy. Budu tě otravovat, dokud nezačneš.“ To Kathleen tušila, už když se Grace na návštěvu objednala. Možná i proto ji neodmítla. „Já jsem ten rozvod nechtěla. A nemusíš říkat, že je hloupé držet se muže, který mě nechce, protože to dávno vím.“ 18
Srdcova_dama.indd 18
16. 11. 2016 5:17:16