Bezobratlí nepatří do společné skupiny proto, že by se snad navzájem v mnoha ohledech podobali, ale protože jim všem něco důležitého chybí: nemají páteř a obratle. Odtud tedy bezobratlí. Mezi bezobratlé patří živočichové hned z několika vývojových větví, mnohdy příbuzní jen velmi vzdáleně. Proto zahrnují širokou škálu organismů, od jednoduchého organismu hub až po složitý organismus inteligentních chobotnic. Většina druhů bezobratlých se vyvinula asi před 540 miliony let, což z nich činí nejstarší živočichy na Zemi. A zatímco obratlovci – živočišné druhy, kterým se vyvinula páteř i obratle – často své bezpáteřní příbuzné předčí co do velikosti i chytrosti, bezobratlí je zase bez problémů porazí svým počtem, představují totiž zhruba devadesát sedm procent celé živočišné říše. Protože byli ve svém vývoji tak úspěšní, najdeme je dnes prakticky kdekoliv na Zemi: ve vodě, ve vzduchu, na souši a dokonce i pod zemí. Bezobratlé dělíme na několik spřízněných skupin: houby, žahavce (například medúzy), ploštěnce, kroužkovce, měkkýše (kam patří srdcovky a slávky, ale i chobotnice a olihně), členovce (hmyz, pavoukovci a korýši) a ostnokožce (například hvězdice).
17
B E ZO B R AT L Í
Houbovci Houbovci neboli (živočišné) houby jsou považovány za základ kmene stromu života, tedy za ústřední kategorii živočichů, jež se vyvinula z nejstarší formy života – jednobuněčných organismů zvaných prvoci. Podle fosilií objevených v jižní Austrálii soudíme, že houby obývaly tamní vodní plochy už před 665 miliony let. Okamžik, kdy se přede všemi těmi miliony let vyvinula první mnohobuněčná houba, je jedním z nejdůležitějších milníků historie přírody. Houbovci žijí pouze ve vodě a nalezneme je ve všech biotopech, od tropických moří až po ta ledová. Nemají nervový systém ani orgány, nemohou tedy přemýšlet ani se hýbat a snadno si je spleteme s rostlinami. Ve skutečnosti jsou to však živočichové, kteří žijí ve vodě, živí se bakteriemi, vnímají své okolí a reagují na podněty. Vyskytují se v různých tvarech, barvách i velikostech, jedno ale mají společné: vrstvy buněk se shlukují kolem prázdné dutiny s několika malými otvory, která trochu připomíná děravý komín. Díky tomu může dutinou proudit voda, z níž houbovci čerpají potravu a kyslík a která odnáší oxid uhličitý. Někteří houbovci obsahují léčivé látky a jsou tak pro lidi velmi užiteční. Štítky k expozici 1: Průřez houbou mycí
4: Houba trubicovitá
7: Křemitka pletená neboli
Spongia officinalis Délka: 35 centimetrů Tato houba žije zejména v řeckých vodách v hloubce do 40 metrů. Obvykle má kulovitý tvar.
Aplysina archeri Délka: 1‚15 metrů Tyto dlouhé, nachově zbarvené houby válcovitého tvaru rostou ve velkých koloniích čítajících až 22 jedinců. Kývají se ze strany na stranu spolu s proudy vody.
Venušin koš Euplectella aspergillum Délka: 42 centimetrů Kostru této houby tvoří křemíkové jehlice zvané spikuly, které po shluknutí vytváří jakési „přírodní sklo“. Proto je velice křehká a choulostivá.
5: Houba druhu stylissa
8: Houbatka stlačená
flabelliformis Délka: 30 centimetrů Tento druh připomíná japonské vějíře. Roste na skalnatých pobřežích.
Grantia compressa Délka: 15 centimetrů Tato malá baňatá houba má hladký a čistý povrch. Díky prodlouženému krku připomíná tykev.
2: Houbatka keříčkovitá Leucosolenia botryoides Délka: 1‚2 centimetry Tento druh vytváří shluky volně rostoucích větví připomínajících trsy banánů.
3: Houba mycí Spongia officinalis Délka: 35 centimetrů Viz výše. Tato měkká a pórovitá houba se také pěstuje za účelem obchodu. Díky své pružnosti je vhodná na mytí.
6: Houba druhu callyspongia ramosa Délka: 30 centimetrů Tato houba obývá vody kolem Nového Zélandu. Výtažky se používají na výrobu léčiv.
18
9: Houba sudovitá Xestospongia muta Průměr: 2 metry Tato pomalu rostoucí houba dosahuje obřích rozměrů, dožívá se tedy sta let i více.
2
3
1
4
5
6
7
8
9
B E ZO B R AT L Í
Hlavonožci Do třídy hlavonožců patří olihně a chobotnice, prastaré formy mořských živočichů, kteří vládli mořím už několik milionů let předtím, než se vyvinuly první ryby. Dnes existuje asi 800 druhů hlavonožců a žijí ve všech oceánech na Zemi. Už samotný název naznačuje, jakou mají hlavonožci stavbu těla. Jejich velikost se určuje podle délky tělní dutiny, tzv. plášťové dutiny, umístěné hned za hlavou. Mají velký mozek a silně rozvinuté smysly, díky čemuž se řadí mezi společenské tvory, kteří jsou spolu schopni komunikovat – občas dokonce plují s hejnem ryb, jen aby měli společnost. Hlavonožci dokážou změnit barvu i vzor pokožky, aby splynuli s okolím nebo
1
2
zahnali predátora. Jejich chapadla se podobají přísavkám. Pohybují se tak, že nasají vodu a pak ji rychle vytlačí, aby je proud poponesl. V těle hlavonožců se vytváří inkoust, v případě ohrožení vypustí inkoustový oblak a predátora tím zmatou. Někteří takhle dokážou vytvořit i svého „dvojníka“ – mrak, který vypadá co do velikosti, tvaru i barvy jako oni sami, odláká pozornost predátora a hlavonožec mu může uplavat. Štítky k expozici 1: Kalmar štíhlý
2: Kalmar čel. Mastigoteuthidae
3: Chobotnice druhu Velodona
Chiroteuthis veranyi Délka plášťové dutiny: 12‚5 centimetrů Tento hlavonožec připomínající mimozemšťana se pohybuje velmi pomalu a žije v hloubce až 2‚4 km.
Mastigoteuthis microlucens Délka plášťové dutiny: 10 centimetrů Dlouhá chapadla tohoto kalmara připomínají biče a jsou pokryta drobnými lepkavými přísavkami.
togata Délka plášťové dutiny: 16 centimetrů Tato chobotnice žije v hloubce 200–700 metrů pod hladinou moře.
3
B E ZO B R AT L Í
Žahavci Existuje více než 10 000 známých druhů žahavců, jejichž podoba se mnohdy značně liší. Někteří z nich, například sasanky a korály (oba tyto druhy spadají mezi korálnatce), se vyskytují v přisedlém stadiu, což znamená, že žijí připoutaní k podkladu. Jiní žahavci, například medúzy čtyřhranky, se volně pohybují ve vodě tak, že stahují a roztahují své tělo. Ačkoliv se žahavci vzhledově liší, všichni patří mezi vodní živočichy a mají tzv. decentralizovaný nervový systém – nemají mozek ani srdce. Všechny druhy žahavců také po svém společném předkovi zdědily harpunovité žahadlo, podle něhož dostaly své jméno. Žahavci jsou masožraví, loví jiné živočichy a živí se jimi. Řadí se mezi tzv. pasivní predátory – protože nejsou uzpůsobeni k tomu, aby svou kořist pronásledovali nebo uštvali, čekají, až do nich kořist sama narazí. Jakmile se nicnetušící oběť otře o jejich chapadla, zaktivuje tím spouštěč tenounký jako vlásek, z těla žahavce vystřelí váček plný jedu a ten pronikne do těla kořisti. Žahnutí kořist paralyzuje a zabije. Nešťastné shledání se žahavcem bývá vysoce bolestivé – občas dokonce smrtelné – i pro člověka. Štítky k expozici 1: Talířovka druhu Chrysaora
4: Sasanka kočičí
7: Kalichovka druhu Haliclystus
achlyos Chrysaora achlyos Průměr: 91 centimetrů Občas se celé hejno těchto obrovských medúz vynese k hladině oceánu, připomínají pak obří květy.
Urticina felina Průměr: 12 centimetrů Tyto sasanky mají kolem ústního otvoru až 160 krátkých chapadel, s jejichž pomocí chytají krevety a ryby.
stejnegeri Haliclystus stejnegeri Výška: 15 centimetrů Na rozdíl od většiny medúz tato kalichovka neplave, ale tráví život přisedlá na kamenech či řasách.
2: Kořenoústka pacifická
5: Větevník parožnatý
8: Paruska čočkovitá
Phyllorhiza punctata Průměr: 47 centimetrů Tyto medúzy kořist nechytají, čerpají živiny z vody – každý den jí přefiltrují až 50 metrů krychlových.
Acropora cervicornis Výška: 2 metry Větve tohoto rychle rostoucího korálu každoročně povyrostou o 10–20 centimetrů.
3: Talířovka druhu Chrysaora
6: Útesovník mozkový
fuscescens Chrysaora fuscescens Průměr: 27 centimetrů Tato medúza má tělo pokryté tzv. nematocysty, zvláštními pichlavými buňkami, které po zabodnutí do kořisti vytvoří drobounké, tenounké háčky a paralyzují ji.
Diploria labyrinthiformis Průměr: 2 metry Tento korál v noci roztahuje chapadla, aby do nich zachytil kolem proplouvající kořist. Za dne se naopak chrání chapadly ovinutými kolem těla.
Porpita porpita Průměr: 2‚5 centimetru Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o medúzu, ve skutečnosti je paruska kolonií tzv. zooidů – shlukem droboučkých organismů, kteří mají přesně rozdělené role, například trávení.
22
9: Dírkovník džibutský Goniopora djiboutiensis Průměr: 1 metr Tento korál na první pohled zaujme svými polypy, jimiž dostává do těla potravu a které jsou uspořádány podobně jako okvětní lístky kopretiny.
2 1
3
6
5
4
7
8
9
B E ZO B R AT L Í
Létavý hmyz Hmyz patří do kmene členovců, je tedy blízkým příbuzným korýšů (krabů a humrů), pavoukovců (pavouků a škorpiónů) a stonožkovců (stonožek a mnohonožek). Existuje přinejmenším milion druhů hmyzu, celkem představují více než osmdesát procent veškerých druhů živočichů na Zemi. Každoročně je objeveno kolem deset tisíc nových druhů hmyzu. Všichni členovci mají tělo rozděleno na tělní články, mají článkované končetiny a tzv. exoskeleton, tvrdé tělo bez kostí. Dnešní hmyz je sice malý, ale v pravěku žily vážky s rozpětím křídel až 70 centimetrů. Hmyz je jedinou třídou bezobratlých, u níž se vyvinula schopnost létat, a stal se také prvními býložravci na Zemi – živil se pouze rostlinami. V průběhu společného vývoje, který trval miliony let, se sice rostliny naučily hmyzu bránit, zároveň se však začaly spoléhat na to, že je hmyz opyluje a ony se tak budou dále rozmnožovat. Všechny druhy hmyzu prodělávají po narození tzv. metamorfózu – sérii tělesných změn, při nichž postupně dospívají. Tyto změny často bývají velmi drastické, tvar těla se změní prakticky k nepoznání. Nejznámějším příkladem takové transformace je přeměna housenky v motýla. Štítky k expozici 1: Motýl druhu Papilio polymnestor 5: Martináč atlas
9: Saranče zelené
Papilio polymnestor Rozpětí křídel: 13 centimetrů Tento motýl žije v oblastech s velkým množstvím dešťových srážek, například v neopadavých lesích.
Attacus atlas Rozpětí křídel: 30 centimetrů Tento motýl má největší křídla ze všech druhů hmyzu, nemá však ústa, aby se mohla krmit.
Omocestus viridulus Délka: 2 centimetry Samečci těchto sarančat vyluzují třením zadních končetin charakteristický zvuk, kterým k sobě vábí samičku.
2: Tiplice bahenní
6: Klínatka druhu Ophiogomphus
Tipula paludosa Rozpětí křídel: 4 centimetry Tento noční hmyz má dlouhé tenké nožky, které se snadno oddělí od těla.
severus Ophiogomphus severus Délka: 5 centimetrů Na tuto vážku za chladných dní většinou nenarazíme, vyhledává vyšší teploty.
10: Vosa obecná Vespula vulgaris Délka: 1‚4 centimetry Pokud na tuto agresivní vosu něco zaútočí, vyšle ostatním signál, aby jí přilétly na pomoc.
3: Jepice Ephemeroptera Rozpětí křídel: 1,5 centimetru Dospělé jepice žijí pouze hodinu.
4: Šídlo královské Anax imperator Délka: 7,8 centimetrů Tento druh přistává jen zřídka, za letu se i krmí.
7: Saranče druhu Brachystola magna 11: Kutilka druhu Sphex Brachystola magna Délka: 5 centimetrů Tento druh sarančete dokáže skočit více než metr daleko.
8: Martináč měsíčitý Actias luna Rozpětí křídel: 10 centimetrů Tato můra napodobuje spadané listí.
24
pensylvanicus Sphex pensylvanicus Délka: 2‚8 centimetrů Bodnutí žihadlem kořist paralyzuje a vosa ji pak přemístí do svého podzemního hnízda, aby s ní nakrmila mláďata.
2 1
3
4
6
5
7 9
11 10
8
B E ZO B R AT L Í
Biotop: pobřežní oblasti Tento biotop se nachází na pobřeží moří. Na celém světě najdeme zhruba 356 000 kilometrů pobřeží, podmínky jsou ale značně různorodé podle místního podnebí, typu krajiny a proudění vody v oceánu. Pobřežní oblasti jsou nestálé, pobřeží je pod náporem vln, přílivů, odlivů a podmořských proudů omýváno velkou spoustou vody, takže se krajina neustále mění. Na druhou stranu díky tomu, že se do moře vlévají řeky a že vlny způsobují erozi půdy, jsou pobřežní oblasti bohaté na různé živiny a druhová rozmanitost je zde nejvyšší na světě. Řada tvorů žijících v pobřežních oblastech, například krabi, přílipky či hřebenatky, má tvrdou schránku, která je chrání před nárazy vln. Někteří z nich, jako třeba slávky, mohou schránku otevřít a načerpat živiny z vody. V pobřežních oblastech existují tzv. intertidální zóny, které jsou za odlivu nad hladinou moře a za přílivu se zalijí vodou. Živočichové, kteří v těchto zónách žijí, se tak musí vyrovnat s obrovskými změnami teplot a přísunem vod různé salinity (slanosti), od čerstvé dešťové vody až po slanou mořskou vodu. Řada druhů, například svijonožci, má tzv. cementovou žlázu, kterou se pevně přisají ke skále, aby je nesmetl příliv či odliv. Štítky k expozici 1: Kalmar tryskový
5: Mořský slimák druhu Elysia
9: Chionka slepičí
Illex illecebrosus Délka plášťové dutiny: 14 centimetrů
crispata Elysia crispata Délka: 5 centimetrů
Chamelea gallina Délka: 4 centimetry Často přebývá v bahnitém písku.
Netrostoma setouchina Netrostoma setouchina Průměr: 20 centimetrů
6: Slávka jedlá
10: Svijonožec druhu Chthamalus
Mytilus edulis Délka: 7,5 centimetrů
3: Keřil růžový
7: Fasciolárka tulipánová
Dendronotus frondosus Délka: 10 centimetrů
Fasciolaria tulipa Délka: 13 centimetrů
fragilis Chthamalus fragilis Průměr: 9 milimetrů Tento svijonožec je hermafrodit (má samčí i samičí pohlavní orgány).
2: Kořenoústka druhu
11: Hvězdice síťovaná 4: Krab druhu Hepatus
8: Hřebenatka druhu Argopecten
epheliticus Hepatus epheliticus Šířka: 7‚6 centimetrů
gibbus Argopecten gibbus Délka: 8 centimetrů
26
Oreaster reticulatus Průměr: 24 centimetrů Mladí jedinci jsou maskovaní dozelena.
1
2
3
5
4
6 10
7 9
8
11