Your Beauty Mark
Toto vydání vychází ve spolupráci s William Morrow, imprint HarperCollinsPublishers. Všechna práva vyhrazena. your bea ut y mar k. Copyright © 2015 by Dita Von Teese. All rights reserved. No part of this book may be used or reproduced in any manner whatsoever without written permission except in the case of brief quotations embodied in critical articles and reviews. For information address HarperCollins Publishers, 195 Broadway, New York, NY 10007. Designed by Kris Tobiassen of Matchbook Digital Illustrations by Adele Mildred Copyright © Dita Von Teese, 2015 Translation © Adéla Bartlová, 2016 © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2016 ISBN
978–80–7565–002–3
Už jste to četly a slyšely stokrát: Když máte výrazné červené rty, naličte si oči spíš nenápadně. Nebo si výrazně naličte oči, ale rty nechte nahé. Nahé? Jakkoli odhalenou mě můžete spatřit na jevišti, rozhodně odmítám špulit rty natřené odstínem vyrobeným tak, aby působil přírodně. Já vyznávám namalované oko, důkladně zvýrazněné obočí a karmínovou rtěnku. Přesně jak to zamýšlely skutečné přírodní zákony. 1
Pravidla? Chcete mi tvrdit, že Marilyn Monroe, Hedy Lamarrová a Rita Hayworthová to dělaly špatně? Podle mého názoru to dělaly skvěle. Pomocí magie krásy a některých triků, které byly na tehdejší dobu naprosto extrémní, se tyhle prosté smrtelnice proměnily z hezkých žen v bohyně. Jejich magické triky zůstávají mocnými zbraněmi hromadného svádění i po více než půlce století – namalované rty a to všechno. Jestliže je to proti pravidlům, tak prosím, dejme se do porušování pravidel! Díky burleskním představením, módním přehlídkám, obálkám časopisů a videoklipům mám za sebou víc tahů rudou rtěnkou, střiků lakem, krabiček černomodré barvy na vlasy a obláčků pudru za měsíc, než s kolika se většina travesti umělců setká za celý život. Podle některých je hlavní příčinou mé proslulosti to, že jsem oživila umění burlesky, což nejlépe vyjadřuje slavné vystoupení, při němž se cachtám v obří sklence na martini, oblečená neoblečená jen v záblesku nálepek na bradavky, posetých broušenými kamínky. Podle jiných je to zásluhou mé oddanosti pin-up stylu,
2
Va š e z n a m é n k o k r á s y
ke kterému patří protažené oční linky a punčochy se švem; oddanosti, díky které jsem se mohla procházet po červeném koberci v Cannes i v Hollywoodu v úchvatných luxusních šatech, jež jsem měla velké štěstí obléknout, a díky které jsem se objevila na obálkách Vogue a Vanity Fair (a dokonce na seznamu nejlépe oblékaných celebrit!). Jiní o mně slyšeli jako o hlavní atrakci benefiční akce nadace amfAR na podporu výzkumu AIDS, která se konala v Sao Paulu, nebo galavečera módní značky na Champs-Elysées. Nebo slyšeli o mém vystoupení v New Orleans, v Moskvě, Pekingu, Berlíně a dalších místech na celém světě. A pak jsou tu ti, kteří doteď žili na Měsíci a znají mě jen jako tu striptérku, která si vzala rockového zpěváka. Jakkoli je to zábavné, milánkové, nikdo by neměl být jen součtem svých partnerů! Pokaždé, když se ocitnu v záři reflektorů, musím se štípnout, protože si připadám jako Dorotka v zemi Oz a nechápu, jak se holka z městečka na středozápadě dostala k tak kouzelnému životu.
Ráda věřím, že to způsobila moje vášeň pro krásu. Právě ta mi každé ráno pomáhá vstát a díky ní vydržím nekonečné zvedání nohou u baletní tyče i sevření korzetu, který mi stahuje pas téměř na 45 centimetrů. Krása je mé umění. Je to má potrava i spasení. Přináší mi radost. Žiju proto, abych se obklopovala běžně potřebnými věcmi, jež jsou krásné. Podávám doma upečené cukroví na porcelánovém nádobí a upíjím čaj ze šálků s kytičkami – kouzelných klenotů, které jsem objevila při jedné lovecké výpravě na bleší trh. Kosmetické štětce uchovávám ve starožitných vázách ve tvaru dámských hlav s nalíčenými obličeji a načesanými vlasy. Vždycky s sebou nosím pěknou pudřenku, možná zrovna nějakou, kterou jsem koupila za pár drobných na eBay. Nikdy byste mě nepřistihli v odrbaném županu nebo v teplákách… Ani Aleister mě tak neviděl! (Aleister je můj kocour plemene Devon Rex.) Elegantní saténový župan snadno koupíte za hubičku na Etsy nebo jiném serveru s vintage kousky, a pomůže vám dostat se do nálady na velký večer… nebo skvělé ráno. Krása, glamour, dokonce ani luxus nezáleží jen na velikosti bankovního konta. Skutečným luxusem je každodenní používání hedvábného županu nebo krásných čajových šálků. S radostí dám přednost koktejlkám ze secondhandu nebo šarlatové rtěnce za pět dolarů před těmi nejdražšími džínami (jakékoli džíny byste mi oblékli, jedině kdybych byla mrtvá). Krásná věc nemusí být nová ani zvlášť cenná a drahá, pokud je skutečně hezká. Žít krásný život je ta hlavní joie de vivre v mém livre! I když teď vlastním artdecový příborník z ořechového dřeva plný stříbrných lžiček (hezkých stříbrných lžiček z bleších trhů se starožitnostmi), rozhodně jsem se nenarodila s jednou z nich
v mé rubínové pusince. West Branch je malé zemědělské město v americkém Michiganu, které pojmenovali dřevorubci, a právě tam jsem vyrostla. Nachází se v úplně jiném vesmíru než zářivá světla Hollywoodu a Paříže (zeptejte se dalších Michigaňanek Sherilyn Fennové nebo Madonny). Odpoledne o víkendech jsme s matkou usedaly na přední sedadla rakety mířící do toho dalekého světa, tedy do světa starých filmů s překrásnými hvězdami – Betty Grableovou, Mae Westovou, Carmen Mirandou, Marlene Dietrichovou… Byly to naše múzy, aspoň v našich představách. Přikována k obrazovce, na níž běžely ty filmy, jsem se rozhodla oddat, řasu po řase. Ještě daleko před pubertou, předtím než jsem pochopila, co všechno to obnáší, jsem si dokonale a jasnovidecky uvědomovala: „Moje cesta ke kráse je dlážděná barvami!“ Ať už je to skutečnost nebo umělý svět, co se týče krásy a elegance, mám vystudováno s vyznamenáním. Studuju obrázky v zažloutlých knihách a časopisech. Dívám se na staré filmy a staré dámy. Zbožňuju ty grandiózní dámy (a mám na mysli takové, jaké se vyskytují v muzikálu Mame) s akvamarínovými očními stíny, korálovými krémovými rtěnkami a vlasy vyčesanými vysoko na temeni a na noc zabalenými do jemné vlasové síťky, aby účes vydržel až do příští pravidelné (každotýdenní) návštěvy u kadeřníka. Takovou oddanost dokážu ocenit. Taková byla moje prateta Opal. Mnoho hřejivých letních večerů jsem se do ní vtělovala. Po velkém americkém způsobu jsem se proměnila z pihovaté jahodové blondýny v to, co vidíte teď. Naučila jsem se sama si barvit vlasy. Pořád se zbavuji blond odstínu obyčejnou barvou z drogerie za deset dolarů. Také jsem se naučila malovat si kočičí oči a červené rty, lakovat si drápky s třpytivými půlměsíčky a kreslit pihu krásy, tečku za dokonalým celkem. Novináři a další společenští pozorovatelé, někteří s ne zcela čistými úmysly, nadělali spoustu povyku kolem změny, kterou jsem provedla s barvou vlasů, postavou, a dokonce i se jménem, s nímž jsem se narodila: Heather Renée Sweetová.
1988 – sladkých šestnáct a plesové šaty, které mi ušila maminka Úvo d
5
Vážně, nemám co skrývat. Nejde o žádnou iluzi. Nazývat to iluzí by znamenalo, že tohle všechno je nějaký podvrh, imitace, nějaká zrada. Žít a dívat se jiným směrem by byla lež. Tohle prostě jsem já.
„Vždycky buďte raději prvotřídní verzí sebe sama než druhořadou verzí někoho jiného.“ —Judy Garland Experimentuji, někdy se mi nedaří, a tak to zkouším znovu a znovu, až se mi to povede. Pokaždé, když stříknu na vlasy poslední dávku laku a naposledy přejedu rty rtěnkou, mám úžasný pocit úspěchu a schopnosti. Určitě bych měla jednodušší život, kdyby to za mě prostě udělal někdo jiný. Jsem vděčná za všechny velkorysé nabídky módních a kosmetických firem, které ke mně chtějí vyslat svá zkrášlovací komanda, aby mě připravila na jejich přehlídku nebo VIP večeři. Ale zdvořile je odmítám.
Užívám si život plnými doušky ve Vídeňské státní opeře.
6
Va š e z n a m é n k o k r á s y
Postarat se o sebe sama je věc hrdosti a osobní cti. Mám radost, když můžu předstoupit před lidi a upřímně prohlásit: „Ano, to je moje práce.“ Líbí se mi sebevědomí, které mi to dává. Navíc bych se jinak cítila jako podvodnice. A popravdě, trvá to kratší dobu, když si to udělám sama. Nemluvě o tom, že je to zábavnější! Proč bych si odpírala takové potěšení? A proč byste si ho odpíraly vy? Milé čtenářky, jsme v tom společně. Najít a zdůraznit svou krásu znamená být sama sebou a posílit své dobré stránky. Jestliže to svět chce nazývat „excentrickou krásou“, tak ať! Já takové proměny považuji za přirozené právo, za různé stránky mého umu a lásky k životu. Jak kdysi řekl Christian Dior: „Šmrnc je tajemstvím veškeré krásy. Sebevětší krása není přitažlivá bez patřičného šmrncu.“ Ať už to nazvete šmrncem, elánem nebo joie de vivre, zjistila jsem, že chci-li do svého života vnést krásu, musím se naučit, jak si to zařídit. Takové umění a zručnost nepřijdou samy od sebe. Nepomůže ani, když budete jen mluvit a nic nedělat. Abyste proměnili snění ve skutečnost, musíte na všem vidět to lepší. Život je lepší, když vypadáme dobře. Chcete-li vnést krásu do tohoto černomodrého světa, musíte uchopit věci do vlastních rukou – tedy vzít tužku na rty nebo kartáč na vlasy do vlastních rukou – a udělat si to samy. Než se zvedne opona, než začnou blýskat fotoaparáty na galavečeru, sedím sama v zákulisí u toaletního stolku. Není tam se mnou vizážista, nemám za patami kadeřníka, kamkoli se hnu. V den, kdy mě nikdo nebude fotografovat, mi na přípravu stačí dvacet minut; když mě čeká červený koberec a detailní záběry, potřebuji asi šedesát minut. Mám radost z té tiché chvilky pro sebe, kdy mi dělají společnost jen mé štětce a pudřenky. I když skoro pokaždé trvám na tom, že se sama učešu a nalíčím, přiznávám se, že při velkém focení se občas svěřím do šikovných cizích rukou. Mistři tváře, vlasů, nehtů a šatů jsou pro fotografovu vizi stejně důležití jako objektiv a světlo. Netvrdím, že se vyznám ve všem. Proto se ke mně na těchto stránkách přidávají přátelé, kteří jsou respektovanými odborníky. Já jsem celoživotní studentkou krásy s neukojitelnou potřebou nových vědomostí. I ti nejlepší z těchto odborníků upřímně přiznávají, že bez tvrdé práce nelze ničeho dosáhnout. Abyste se dostali ve své kariéře tam, kde jsou oni, potřebujete také víru. Oni mají víru ve své dovednosti a jako u každé dovednosti se i tady um a zručnost získávají praxí.
Najděte své znamení krásy a všechny kousky skládačky zapadnou na své místo.
Protože naprosto zbožňuji krásu, mám i víru. Máte ji i vy? Co se týče krásy, jsem její oddaná kazatelka. Jedním z mých vzorů v křižáckém tažení za krásou je slavná francouzská modistka Lilly Dachéová, která to jedinečně shrnula:
Amen. Pro mě zůstává radost v praxi. Krása si žádá praxi. A víte, k čemu to vede. Často někdo cizí nebo naopak blízký obdivuje můj vzhled, a stejným dechem nešťastně dodává, že sám takové „dokonalosti“ jistě dosáhnout nemůže. Já ale nejsem dokonalá. Ostatně, kdo je? A co jiného je dokonalost než snaha být co nejlepší?
Snažte se být úžasné! Krása – glamour – je kouzlo, zázrak. Krása je půvab, chování, šarm, jímž vyčníváte z davu. Být úžasná je umění – ale neznamená to, že se musíte narodit krásné. Nejen ten, kdo je od přírody krásný, může být úžasný; není ani nutné být bohatý nebo mladý. Hollywood nemá monopol na hvězdný lesk. Nemají ho ani ženy. Znám spoustu okouzlujících mužů, kteří se oblékají vysoce stylově a umějí se skvěle chovat. Každý dokáže vytvářet krásu a přitažlivost, jež jsou základem úžasného celku. Tak… tvořte! Krása je povinnost! Každý má šanci. Mám dvě sestry, a řeknu vám – aniž bych se chtěla vyžívat v sebelítosti –, že když jsme byly mladší, nijak jsem nad nimi nevynikala. V životě jsem slýchala, že jsem krásná, úplně stejně často, jako že krásná nejsem. Nepřitahovala jsem nějakou zvláštní pozornost, dokud jsem se nenaučila všechno to, co teď umím – a to je fakt. Proto radím, abyste se naučily vylepšit to, co ostatním může připadat nedostatečně úchvatné, a udělaly z toho své znaménko krásy. V přírodě je spousta nádherných věcí. Umím si vychutnat západ slunce nebo procházku v lese stejně jako každý jiný romantik. Ale takzvaný přírodní vzhled? Ech. Vraťte mi mé smaragdové oční stíny a modročerné vlasy. Rafinovanost je vzrušující! Je to dokonce jedno z mých nejoblíbenějších slov. Miluju rafinovanost ve všech jejích podobách, zvlášť když je provedena velkolepě a zručně. Obdivuji technické provedení architektonického divu, jakým je třeba la Tour Eiffel. Užívám si chvíle, kdy stojím před malbou tanečnice od Edgara
Vánoce v jiném životě: Jena a já
Nerozlučné sestry: Jena, Sarah a já jako dospělé ženy.
„Myslím, že to tak dělám celý život, protože krása je pro mě důležitější než chléb a maso. Možná to zní pošetile, protože, jak podotýká má stará kuchařka, krásy se nenajíte. Možná ne. Ale bez krásy bych nechtěla žít. Bez ní by v životě nebylo žádné vzrušení. Jestliže mluvím o kráse až příliš… nemůžu si pomoct. Jsem kazatelka, která šíří její poselství mezi všechny, kteří chtějí poslouchat, a dokonce i mezi některé z těch, kteří o to nestojí. Asi byste řekli, že to trochu přeháním. Ne každý to chápe, ne každý to chce, a právě proto jsme ještě silnější a krásnější.“
8
Va š e z n a m é n k o k r á s y
Degase nebo studuji nádhernou ruční korálkovou výšivku na luxusních šatech od mého kamaráda Elieho Saaba. Chovám hlubokou úctu k rukodělné zručnosti, k rafinovanému umu, který se skrývá v rukách nadaných jedinců. Jak fascinující jsou ti, kteří se dokážou udělat krásnými! Mnohem víc než ti, kteří vyskočí z matčina lůna požehnaní rysy supermodelky. Umím ocenit čas a zručnost věnované umění krásy. Šíleně zbožňuju takové ty velké proměny v časopisech nebo televizi. Dejte mi do filmu zkrášlovací sestřih a hned zpozorním. Ale proměny k horšímu? Ne, díky. Pamatuju si, jak jsem jako holčička po škole sledovala talk show Phila Donahua, ve které byly pozvané ženy přemluveny, aby modernizovaly svůj vzhled. Ty chudinky vypadaly úplně ztrápeně, když jim byly nadýchané
účesy rozpuštěny do čehosi volného a „přirozeného“ a pečlivé líčení smazáno a nahrazeno čímsi aktuálnějším. Proměna jim sebrala to, díky čemu se cítily krásné a elegantní, a to přímo v celonárodně vysílaném pořadu, aby na ně diváci mohli civět a smát se jim. Já jsem jim přála, aby byly šťastné takové, jaké chtějí být. Znamená to, že jsme méně krásné ve srovnání s někým, kdo na sebe nemusí sáhnout, pokud my samy musíme svou krásu vytvořit? Má pak taková krása menší hodnotu? Nebo je to naopak hodnotnější verze? Většina mých idolů musela, stejně jako moje teta Opal se svou korálovou rtěnkou, vstávat dřív a chodit spát později, a mezitím se snažit víc než kdokoli jiný. Pro ně to byla hra, kterou se naučili perfektně ovládat, a užívali si to!
Intr oduction
9
Vezměte si Betty Grableovou, Hedy Lamarrovou, Ritu Hayworthovou nebo Marlene Dietrichovou. Anebo hvězdu němého filmu Ditu Parlo, která nikdy nedostala příležitost zazářit v americkém filmu, ale v Německu se stala legendou a já jí vzdávám hold svým jménem. Tyhle sirény panovaly stříbrnému plátnu před desítkami let. Proč nás tedy uchvacují ještě dnes? Není to tím, že by se narodily krásné. Je za tím jejich šarm! Jejich tajuplnost! Jejich líčení a styl! Všechny podnikaly na své cestě extrémní kroky. Bez zručného využití kosmetiky a kadeřnických triků by většina z nich zapadla mezi hezkými děvčaty z komparsu. Jenže ony zapracovaly na tom, aby se proměnily. Jsou to ženy, které přetvořily samotnou představu krásy! Jako dítě jsem během těch sobotních odpolední, kdy dávali jejich filmy, pochopila, že i já můžu měnit a přetvářet, a díky tomu žít takový život, o jakém jsem vždycky snila.
„Nevykládejte mi o pravidlech, ano? Když někam přijdu, určuji pravidla já.“ — Maria Callas Proto jsem nacházela největší inspiraci a spřízněnost právě u těch odvážných mistryň proměny, u těch slavných výstřednic, chválených i kritizovaných za to, že porušovaly pravidla oblékání, chování, krásy a elegance; navzdory svému nekonvenčnímu vzhledu zůstávají v našich představách jako nevyčerpatelné zdroje inspirace. Hádám, milé čtenářky, že i ve vašich představách, když jste dočetly až sem! Jejich seznam je hotová prezenční listina excentrických dam minulého století: Isabella Blowová, Rossy de Palma, Diana Vreelandová, Margot Fonteynová, Kiki de Montparnasse, Elsa Schiaparelli, Marchesa Casati, Gala Dalí (kterou jsem měla to potěšení ztvárnit v krátkometrážním art filmu The Death of Salvador Dalí)… Carmen Dell’Orefice, která je po osmdesátce stále stejně úžasná jako vždycky a která coby mladá modelka sdílela s Galou roli múzy Salvadora Dalího, mi dala tuto radu: „Nikdy neměň to, kým jsi a jak vypadáš. Nenech si od nikoho vykládat, jak bys měla změnit své líčení a vlasy.“ Carmen si udržela svůj vzhled a styl, a mladým mužům se z ní stále podlamují kolena a ženy
10
Va š e z n a m é n k o k r á s y
všeho věku ji berou jako inspiraci (i vy se do ní zamilujete v 19. kapitole). Tyhle výstřední dámy, které výjimečným vzhledem podtrhují výjimečnou osobnost, se nikdy nebály vypadat a chovat se odlišně, být odlišné. Všechny braly každý nový den jako další příležitost vytvořit ze sebe osobnost, kterou právě ten den chtěly být, a přitom zůstávaly věrné tomu, kým jsou a kým chtějí být. Proto jsem se vždycky pokládala za ženu, která ví, že společnost dalších úžasných žen je povznášející a inspirující, aniž by ji to odvádělo od ní samé. Jednou z ikon, které nesporně dosáhly vrcholu umění přeměny, je Madonna. Její odpůrci rádi mávají tím, že není nejlepší zpěvačkou na světě. No a co? Nikdy nic takového netvrdila. Naopak! Od prvního dne se zaměřila na své silné stránky a dokázala tak, že si zaslouží pozornost. Je skutečným géniem proměny, mistrovskou studentkou jiných dob a jiných žánrů. S její pozorností k detailům se nemůže nikdo rovnat. Její ambicióznost, její touha a ochota riskantně jít proti zavedeným standardům mě velmi oslovuje, protože vypráví příběh. Abyste měli příběh, musíte mít něco, nějaké jádro. Člověka s minulostí. Člověka, který si sám vypisuje jízdenku životem. Právě díky příběhu jsou tyhle krásně excentričtí tvorové tak okouzlující. Vezměte si nedávno zesnulou Annu Piaggi, ultravýstřední Italku, která psala o módě a také ji nosila. Pozornost vzbuzovala už jen samotnou svou existencí. Byla nádherně ujetě krásná. Chtěli jste poznat, co je zač. Chtěli jste vědět, proč je taková! Toužila jsem si s tím zjevením se ztřeštěným kloboukem a šatníkem a neméně ztřeštěně zmalovaným obličejem popovídat. Za tou fasádou se dělo něco zajímavého a já jsem chtěla vědět víc. Nejradši si povídám s těmi, kteří jsou „divní“, a scházím se s excentriky. Nacházím krásu a styl v nich samotných i v jejich příbězích, v jejich dobrodružstvích, v riskantních podnicích, které provedli. Chci vědět, jak získali svou krásu. Líbí se mi, co jednou řekla Elizabeth Taylorová: „Mou osobní filozofií krásy je stále věřit, že se stane něco úžasného.“ To je nádherný přístup k životu! Takové nadšení mě přivedlo na jeviště Crazy Horse v Paříži – stala jsem se první hostující hvězdou legendárního kabaretu –, přestože sotva odpovídám striktním požadavkům, díky nimž je tohle místo slavné už od roku 1951, kdy se zde poprvé rozsvítily reflek-
tory. Jsem moc stará a moc malá. Měřím metr šedesát pět, kdežto minimální požadavek je metr sedmdesát. Ale jak mě už život naučil, někdy nás to, že nezapadáme, nutí pustit se do toho jinak. Myslím teď na jednu z mých pařížských kamarádek Betony Vernonovou, hříčku přírody původem z Virginie, která má karmínové vlasy a skoro sto osmdesát centimetrů, a ani v nejmenším neváhá nosit závratně vysoké podpatky (dočtete se o ní v 17. kapitole). Nepracujte jen s tím, co máte – všechno to zdůrazněte a přežeňte. Je-li dokonalost absencí veškerých vad, pak jsou jedinými vadami, kvůli kterým stojí za to panikařit, apatie a malá sebedůvěra. Vezměte si, jak je stav našeho já – sebeúcta, vnímání sebe sama – provázaný s tím, jak se cítíme. Pak zvažte, jak se cítíte, když něco uděláte – nanesete si rtěnku, učešete si vlasy, navoníte se smyslnou
vůní. Cítíte ten rozdíl mezi tím, když něco uděláte a když neděláte nic? Když se budete cítit krásná, budete tak i vypadat. Zbožňuji lidi, kteří mají smysl pro zábavu, smysl pro divadlo. Protože to je ono – divadlo. Hrají hlavní roli ve své divadelní revui, nebo možná ve svém vlastním filmu, a užívají si každou minutu své hvězdné slávy. A to je krása. Dost možná je snaha zapadnout stejně namáhavá jako snaha vyčnívat, protože se tím stavíte sami za sebe. Ti, kteří jsou ochotní riskovat a využívat příležitostí, jsou ti, kteří pak dosáhnou vrcholu. Ti, kteří hrají opatrně, se na něj nikdy nedostanou. Jen průměrnost je v bezpečí před posměchem. Troufněte si odlišovat se!