MARC BENNETTS
ZNIČÍM
JIM
ŽIVOT PUTINOVA VÁLKA S OPOZICÍ VYŠEHRAD
Daniilu Charmsovi, Viktoru Cojovi a pohoří Altaj
Copyright © Marc Bennetts 2014, 2016 Translation © Pavel Kolmačka, 2017 ISBN 978 ‑80 ‑7429 ‑647-5
OBSAH
Prolog J E D N O H O P R O S I N C O V É H O D N E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Kapitola 1 P U T I N Ů V P A K T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Kapitola 2 P U T I N A J E H O „ S V R C H O V A N Á D E M O K R A C I E “ . . . . . . . . . 21
Kapitola 3 „ O R A N Ž O V Á H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T . . . . . . . . . . . . . . . 41
Kapitola 4
M E D V E D Ě V A V Ů N Ě Z M Ě N Y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
Kapitola 5
N A V A L N Y J A „ Š E J D Í Ř I A Z L O D Ě J I “ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
Kapitola 6
K R E M E L S K Á R O Š Á D A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
Kapitola 7
V O L B Y A P R O T E S T Y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
Kapitola 8
U D A L C O V A N O V Á L E V I C E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128
Kapitola 9
P U S S Y R I O T V E R S U S K R E M L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138
Kapitola 10
P U T I N Ů V N Á V R A T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159
Kapitola 11
U T A H O V Á N Í Š R O U B Ů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180
Kapitola 12 P U S S Y R I O T – V E R D I K T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196
Kapitola 13 T E M N É D N Y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209
Kapitola 14 D A L Š Í C Í L : N O V Á L E V I C E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222
Kapitola 15
H N Ě V L I D U . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235
Kapitola 16 N A V A L N Y J V K O N C Í C H ? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244
Kapitola 17 „ Z R Á D C I N Á R O D A “ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266
Kapitola 18 V R A Ž D A U Z D Í K R E M L U . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290
Epilog
P O S V Á T N Á M O C A Z N I Č E N É Ž I V O T Y . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317
Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 350
KAPITOLA 3
„ORANŽOVÁ HROZBA“ A RANÝ DISENT
„Revolucija budět!“ (Revoluce bude!), hlásalo v polovině roku 2005 jedno graffiti – slogan byl nastříkán pod obrázkem zaťaté pěsti – poblíž mého domova v centru Moskvy. V Rusku, kde slovo revoluce už řadu let nikdo nevyslovil vážně, nápis působil poněkud dráždivě. Objevila se tu jen jakási beznadějně stará veteš, anebo varování před nadcházejícími zmatky? Graffitti jsem si vyfotografoval. Druhý den už tam nebylo. Zaťatou pěst si za svůj symbol zvolila Oborona (Obrana), proti putinovské hnutí mladých, neskrývaně inspirované takzvanými barevnými revolucemi, jež v letech 2003 –2005 svrhly promoskev‑ ské režimy v bývalých sovětských republikách a také o něco starším podobným hnutím v Srbsku. Stejný symbol se používal v různých formách ve všech těchto revoltách a zakladatelé Oborony jím chtěli „šokovat a rozzuřit“ Kreml. Barevné revoluce začaly Růžovou revolucí v Gruzii na sklonku roku 2003, když protesty proti zmanipulovaným volbám vynesly k moci prozápadního politika Michaila Saakašviliho. Události se zopakovaly přibližně po roce při Oranžové revoluci na Ukrajině, kdy asi milion lidí tábořilo v hlavním městě země Kyjevě a požadovalo anulování výsledků sporných prezidentských voleb. Volby se nakonec opakovaly a vítězem se stal proamerický kandidát Viktor Juščenko, který sliboval, že Ukrajinu přivede do NATO. Model pokračoval na jaře roku 2005 v Kyrgyzstánu, když po opakované parlamentní volbě svrhly prezidenta Askara Akajeva (muže, na jehož holou hla‑ vou kdysi Jelcin poklepal lžičkou) a jeho vládu. Všechny tři barevné
3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
| 41
revoluce Putin a jeho administrativa sledovali s velkou nervozitou, avšak nejnestravitelnější byla ztráta Ukrajiny. Mnoho Rusů včetně Putina Ukrajinu vnímá pouze jako prodloužené Rusko. Každý šestý obyvatel Ukrajiny je etnický Rus a miliony lidí na východě země vůbec nemluví ukrajinsky. „Ukrajina ani není stát,“ řekl údajně Putin Georgi W. Bushovi v roce 2008.1 Putina protesty Oranžové revoluce v Kyjevě tak rozlítily, že naléhal na odstupujícího prezidenta Leonida Kučmu, aby ulice vyklidil silou. Kučma, budiž mu to ke cti, odmítl.2 Oborona vznikla právě na pozadí těchto rostoucích tenzí – skupina mladých protiputinovských aktivistů tehdy spojila síly k pokusu vyvi‑ nout na Kreml tlak. Hnutí mladých sehrálo vedoucí úlohu v povstá‑ ních na Ukrajině, v Gruzii a Srbsku a Oborona chtěla jejich úspěch zopakovat v Rusku. Oleg Kozlovskij, výmluvný mladý Moskvan, který patřil k hlavním postavám hnutí, mi cíle Oborony vysvětlil takto: „Sjednotit opozici, moc dát do rukou mladým, pomáhat rozpoutat lidové nenásilné demokratické protesty.“3 Účast na první demonstraci hnutí však byla skromná: na moskevské shromáždění pod heslem „Dost bylo Putina!“ v polovině roku 2005 přišlo jen pár stovek lidí. Protikremelská hnutí zažívala krušné časy, zvláště ta, která ote‑ vřeně přiznávala svou inspiraci. Státem kontrolovaná média se silně zaměřila na přítomnost amerických prodemokratických skupin v Gruzii a na Ukrajině a vysílala do éteru nařčení, že vzpoury jsou součástí spiknutí NATO s cílem obklíčit a posléze napadnout Rusko. Oranžová najednou začala být silně nepopulární. „Protože se státní propaganda soustředila na diskreditaci jak domácí opozice, tak Oran‑ žové revoluce, nebylo vůbec snadné být s obojím spojován,“ přiznal Kozlovskij.4 Přestože zdroje Oborony byly skromné a ohlas omezený, Kreml se ji snažil rychle zardousit. Skupina se stala častým terčem útoků úřední moci, k nimž patřily i razie v její maličké úřadovně a otevřené obtěžování jejích členů. Kozlovskij byl dokonce nezákonně na šest měsíců odveden do drsné ruské armády. Taková bezohledná taktika mnoho pozorovatelů zmátla. Proč si úřady myslí, že musí tvrdě zasáhnout proti okrajovým skupinám, jež 42
|
3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
mají malou nebo nulovou podporu veřejnosti? Copak tím neposkytují protestním hnutím publicitu a nedodávají věrohodnost? Kozlovskij má v tomhle jasno. „Úřady to chápaly tak, že když nechají malé skupinky svobodně protestovat, mohou se rychle rozrůst a vymknout se kontrole. Proto chtěli zadusit revoluci v zárodku a uká‑ zat společnosti, kde jsou meze. Prozatím tahle taktika fungovala.“ PUTINOVA MLÁDEŽ
Barevné revoluce Putina něco velice důležitého naučily. V případě, že by se „Oranžová hrozba“ rozšířila do Ruska, by se Kremlu hodili jeho vlastní demonstranti. Loajální aktivisté by měli být mladí, fyzicky zdatní a schopní rozbít masové demonstrace ukrajinského typu. Politická apatie mezi mladými se v prvních letech jeho prezi‑ dentství Putinovi hodila, teď však potřeboval jejich aktivní podporu. Blížily se parlamentní volby v roce 2007 a prezidentské volby měly následovat o rok později: Kreml musel být ve střehu. Barevné revo‑ luce koneckonců odstartovala sporná sčítání hlasů. S šedou eminencí Surkovem, který udal směr, začal masivní přerod již dříve existující proputinovské mládežnické skupiny zvané Jdoucí společně. „V deva‑ desátých letech jsme mládež téměř ztratili,“ řekl Surkov. „O politiku se skoro nezajímala, což možná bylo i dobře.“5 Ale doba se změnila. Neřízená energie mládeže v sobě skrývala příliš velký potenciál, než aby se nechala ležet ladem. Půdu pro vytvoření Surkovovy „super‑ vlastenecké“ organizace mládeže připravili prokremelští aktivisté tím, že objížděli vysoké školy a univerzity a líčili nebezpečí údajného spiknutí USA s cílem zotročit Rusko. V dubnu roku 2005, ani ne rok po Oranžové revoluci, Surkov představil svůj nejnovější výtvor: Naši. Slovo „naši“, historicky pou‑ žívané od devatenáctého století k rozdělení světa na přátele a nepřá‑ tele, dostalo v sovětské éře silný politický smysl. Při vyslýchání disidentů důstojník KGB často začal slovy: „Vy nejste náš,“ na což druhý důstojník, hrající „toho hodného“, namítl: „Ale vy přece jste 3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
| 43
náš, nebo ne?“6 Zvolený název působil, neboť mířil na tradičně silné ruské vlastenecké cítění a kolektivismus. Název hnutí vlastně říkal: jsi s vlastí, nebo proti ní. „První hoši, kteří do Naši vstoupili, byli supervlastenci,“ řekl Sergej Markov, politický konzultant, který na projektu pracoval se Surkovem. „A první podmínka vstupu byla geografická. Museli bydlet do vzdálenosti deset hodin cesty autem, aby mohli nasednout na noční autobus a ráno být v Moskvě, obsadit Rudé náměstí a bránit svrchovanost státu.“7 Naši nebyla svým charakterem pouze obranná organizace: její členové narušovali protiputinovské protesty a bili opoziční aktivisty a novináře. Při jednom dobře známém incidentu členové Naši poká‑ leli zaparkovaný vůz patřící mladému členovi protestního hnutí. Kremlem podporované hnutí hrozilo protiputinovským aktivistům spíše jako svým nepřátelům než jako politickým oponentům. Bylo to osobní. Mládežnická skupina rovněž obtěžovala zahraniční diplo‑ maty, jmenovitě britského velvyslance Anthonyho Brentona, na něhož se soustředila poté, co navštívil opoziční konferenci v ruském hlav‑ ním městě. Členové Naši jej pronásledovali dalších šest měsíců, a dokonce tábořili před jeho domem, dokud jim ruské ministerstvo zahraničí opožděně nenařídilo, aby se stáhli. Pro inspiraci a vzdělá‑ vání svých členů Naši každoročně pořádali letní tábory, kde aktivisté při masových svatbách uzavírali manželství a navštěvovali semináře o Rusku a Putinově velikosti. „Naši jsou horší než sekta,“ řekl mi Oleg Kašin, opozičník a novi‑ nář, který o hnutí hodně psal. „Je to směsice sekty a zločineckého gangu, který kombinuje téměř náboženskou víru v Putina s nezákon‑ nými aktivitami.“8 V čele Našich stál od založení až do rozpadu v roce 2012 sarkas‑ tický třicátník Vasilij Jakemenko. Pocházel z drsné dělnické obce Ljubertsij nedaleko Moskvy a proslýchalo se, že má vazby na zloči‑ necký gang, který svým nepřátelům kdysi stínal hlavy. Gang navíc svým obětem uřezával ruce.9 Vůdce Našich jakékoli bývalé vazby na organizovaný zločin popíral, nijak se však netajil vztahy s násilníky 44
|
3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
a chuligány z řad fotbalových fandů. V roce 2005 se chvástal, že kdyby se v Rusku začal uskutečňovat scénář Oranžové revoluce, „svolá“ tisíce grázlů z okruhu fanoušků Spartaku Moskva a demon‑ stranty „podporované Západem“ rozežene.10 „Ukrajina byla vždycky ruská kolonie,“ prohlásil v téže řeči Jakemenko. „A teď je to kolonie Američanů. Skutečným terčem Spojených států je však Rusko.“11 Po pochodu 60 000 členů hnutí Naši centrem Moskvy na podporu Putina na jaře roku 2005 Surkov údajně vůdcům skupiny přislíbil, že jednoho dne zdědí Rusko. Když se jej na to zeptal stálý zpravodaj BBC, architekt svrchované demokracie odpověděl vyhýbavě. „Jsou mladí, takže je přirozené, že jim země připadne. Komu jinému?“ Usmál se. „Myslím si ale, že teď na to ještě nejsou zralí.“12 Nedlouho poté však byl Jakemenko jmenován do čela ruského ministerstva mládeže. JINÉ RUSKO
Po masakru v Beslanu a barevných revolucích začala být Putinova vláda mnohem autoritářštější, a tak roztříštěné opozici nezbývalo nic jiného než se sjednotit. V době, kdy se v červenci roku 2006 do Petro‑ hradu sjížděli čelní světoví představitelé na summit G8, se v Moskvě sešli demokraté západního typu, levičáci a nacionalisté, aby vytvořili opoziční koalici Jiné Rusko. Ve vedení stanuli tak nepravděpodobní spojenci jako světově proslulý šachový šampión a nyní liberální poli‑ tik Garri Kasparov a radikální spisovatel Eduard Limonov, vůdce Národní bolševické strany, což bylo hnutí přímé akce spojující krajní levici s ultrapravicí. Surkov vývoj sledoval ze své kremelské kanceláře bez valného znepokojení. Vůdce protestů přirovnával k násilnickým revolucio‑ nářům popisovaným v románu Běsi Fjodora Michajloviče Dostojev‑ ského a nově sjednocenou opozici posměšně označoval jako „falešné liberály a ryzí nacisty“ a „pátou kolonu“ v žoldu Západu. „Říkají, že je spojuje nenávist k Putinovu Rusku,“ běsnil. „Ve skutečnosti nená‑ vidí Rusko samotné.“13 3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
| 45
Koalici Jiné Rusko sice od počátku poškozovaly bratrovražedné konflikty, jejím vůdcům se však dařilo zapomenout na své spory – a ega – dostatečně dlouho, aby zorganizovali řadu takzvaných „po chodů nesouhlasu“. Právě na těchto demonstracích konaných více než v tuctu měst poprvé zazněl slogan „Rusko bez Putina!“ I když na pochody nikdy nepřišlo více než několik tisíc protestujících, dosáhly mnohem víc, než odpovídalo jejich významu, protože širokou pozornost jim věnovala média doma i v zahraničí, čímž se nespokoje‑ nost značně zviditelnila. Pro opoziční aktivisty vystavované stálému tlaku představovaly v dusné atmosféře putinismu nádech čerstvého vzduchu. „Za pochodu jsem ani neměl chuť kouřit. Podobně jako se vám nechce kouřit na horách nebo u moře. Chtěl jsem dýchat,“ vzpo‑ mínal Valerij Paňuškin, novinář a spisovatel sympatizující s protest‑ ním hnutím.14 Pochody rovněž spustily předvídatelnou odpověď ze strany bez‑ pečnostních sil. V dubnu roku 2007 se proti asi 2000 demonstrantů v centru Moskvy postavil nejméně čtyřnásobný počet policistů a jed‑ notek ministerstva vnitra. Když demonstranti s policejními helikop‑ térami nad hlavami skandovali „Potřebujeme jiné Rusko,“ pořádkové oddíly těžkooděnců odvlekli vůdce protestu, zatímco ostatní mlátili demonstranty obušky. Policie pak demonstranty pronásledovala do blízké stanice metra, kde došlo k dalšímu zatýkání. Státní tele‑ vize z demonstrace ukázala krátký šot, ale bez policejního zásahu. Přehledu večerních zpráv dominovala Putinova návštěva zápasu juda. Onoho odpoledne v centru Moskvy zatkli mimo jiné Kasparova, jednoho z čelních představitelů Jiného Ruska. Kasparov, který byl devatenáct let po sobě světovou šachovou jedničkou, opustil na jaře roku 2005 dráhu profesionálního hráče, aby se soustředil na „obranu volební demokracie v Rusku“. I přes své značné finanční mož‑ nosti a osobní předpoklady šachový šampión kvůli svým neskrýva‑ ným sympatiím k Západu jen málo oslovoval obyčejné Rusy a pro Kreml byl snadným terčem. Aktivisté hnutí Naši na něj pořádali nelítostnou štvanici. Značnou pozornost vyvolali narušením jeho
46
|
3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
tiskové konference dálkově ovládaným létajícím plastovým penisem. Bodyguard skákal, aby nežádoucího vzdušného narušitele srazil. A Kasparov vypadal rozčileně. Jindy jej zase Putinův příznivce požá‑ dal o autogram na šachovnici, načež jí Kasparova udeřil do hlavy.15 Putin si rovněž s oblibou jen tak pro nic za nic kopl. „Proč mys‑ líte, že pan Kasparov po zatčení mluvil raději anglicky než rusky?“ otázal se koncem roku 2007, krátce poté, co byl vůdce Jiného Ruska zadržen na jiné demonstraci. „To, co dělá, není určeno ani tak jeho lidu, jako spíš západnímu publiku. Člověk, který pracuje pro mezi‑ národní publikum, nemůže být nikdy vůdcem ve své vlastní zemi.16 Kasparov později zcela právem podotkl, že při zatýkání mluvil s americkým novinářem a že vysílání jeho názorů v ruské televizi bylo stejně de facto zakázané, škoda se však už nedala odčinit. Hlavní problém protiputinovské opozice v první dekádě jedna‑ dvacátého století nicméně nepředstavovalo ani hnutí Naši, ani fakt, že Kreml ovládal státní média. Skutečná potíž spočívala v tom, že většina „vůdců“ protestních hnutí téměř nikoho nevedla a ještě méně lidí inspirovala. Velká většina Rusů na oponenty Kremlu pohlížela v lepším případě jako na bezvýznamné a v horším jako na poten ciální hrozbu navrátivší se bídy jelcinovské éry. Vedle marginálních skupin jako Oborona či snadno vyřazeného Kasparova byli dalšími klíčovými vůdci protestů Boris Němcov a Michail Kasjanov, movití příslušníci bývalé vlády. Němcov se poskvrnil jakožto místopřed‑ seda nenáviděné Jelcinovy vlády a Kasjanov si vysloužil přezdívku „Dvouprocentní Míša“, kvůli údajným „malým domů“ v době, kdy byl ministr financí a následně premiér během Putinova prvního voleb‑ ního období.17 Mohli Rusku nabídnout něco víc než Putin? Diskre‑ ditovat takové lidi by pro Surkova bylo téměř urážkou jeho talentu. „Jsou to jen stíny vrhané lampou na zdi,“ posmíval se jim autor best‑ sellerů Sergej Minajev, jehož román Bezduší z roku 2006 byl epitafem generace čerstvě dobře zaopatřených, cynických Moskvanů. „Putin je jediný schopný politik za posledních šestnáct let.“18
3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
| 47
LIMONOV A NÁRODNÍ BOLŠEVICI
Ne všichni však byli v rodící se opozici bezzubí. Nejviditelnější a nejzatvrzelejší kritik Kremlu devadesátých let a prvního desetiletí jednadvacátého století a jeden z vůdců Jiného Ruska Eduard Limo‑ nov se na vrcholu své popularity mohl chlubit tisícovkami mladých příznivců. Mnozí ho nazývali „vožď“, což byl za sovětských časů výraz označující respektované vůdce komunistické strany, jakými byli Lenin a Stalin. „Rusko má spoustu generálů bez vojska,“ připouštěl Kasparov. „Limonov má ale pěšáky. Velí ulici.“19 Avantgardní básník Limonov, který ze Sovětského svazu uprchl v polovině sedmdesátých let, se dostal do New Yorku, kde se v le‑ gendárním klubu CBGB seznámil s pankovými hvězdami jako The Ramones či Richard Hell. „Tihle punkáči se nijak zvlášť nelišili od umělců a muzikantů, se kterými jsem se poflakoval v Moskvě,“ řekl mi později Limonov. Právě během pobytu ve Spojených státech napsal To jsem já, Edáček, fiktivní vzpomínky na úchylný emigrantský život. Kniha mu při‑ nesla mezinárodní uznání za temné zobrazení americké společnosti a v jeho vlasti nechvalnou proslulost za vylíčení homosexuálního styku s černým tulákem, což byla věc pro sovětského spisovatele nemyslitelná. Po velkém úspěchu v Evropě se Limonov přestěhoval do Francie, kde mu v roce 1987 udělili občanství. Námluvy Západu s tímto nekompromisním a složitým ruským spisovatelem však netr‑ valy dlouho. Když vypukla válka v Jugoslávii, Limonov se vydal do hor v okolí Sarajeva. Tam byl natočen, jak ve společnosti bosen‑ skosrbského vůdce Radovana Karadžiče ostřeluje obležené město vysoce účinnou odstřelovací puškou. Incident, který zachytil režisér a nositel ceny BAFTA Pawel Pawlikowski ve svém dokumentu Srbský epos a který se promítal při Karadžičově procesu v Haagu, Limonova připravil o vydavatelské smlouvy jak v Evropě, tak v USA. Limo‑ nov tvrdil, že to Pawlikowski „nafingoval“, písemně však připustil, že na město střílel.20
48
|
3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
Limonov se vrátil krátce po rozpadu Sovětského svazu do Ruska, kde mu svědčila nejistota a anarchie postkomunistické éry. V roce 1993 se dal dohromady s přisprostlým otcem ruského punku Jegorem Letovem, aby vytvořili Národní bolševickou stranu. Okamžitě rozpo‑ znatelný prapor hnutí byl výbušnou směsí nacistické a komunistické obraznosti. „Stalin, Berija, gulag!“, skandovali národní bolševici či NacBolové (tak se jim začalo říkat) v ulicích ruských měst a svým vzýváním sovětského diktátora, jeho šéfa tajné policie a pracovních táborů, v nichž byly zabity miliony lidí, schválně provokovali Rusy trpící dopady brutálních ekonomických reforem. „Chceme národní ruskou revoluci!“ vřískal v roce 1994 Limonov z pódia na Sibiři a tisíce posluchačů mu odpovídaly souhlasným řevem. „Jsme nej‑ početnější bílá rasa v Evropě! Sláva Rusku! Zákon a nový pořádek! Ruský pořádek!“21 Punkeři, skinheadi a děti z rozvrácených rodin se houfovali kolem Limonova a chápali se příležitosti bojovat proti systému, který nená‑ viděli a který se k nim choval přinejmenším lhostejně. „Modlitba“ NacBolů, kterou členové hnutí masově recitovali při pouličních pro‑ testech, zněla: Já, bojovník Národní bolševické stany, vítám nový den. V této hodině jednotné strany jsem se svými bratry! Cítím sílu všech bratrů ve straně, ať jsou kdekoli. Ať se má krev smísí s krví strany. Ať jsme jedno. Ano, smrt!22 Z NacBolů se rychle stali veteráni pouličních bitev s OMONem, ruskou rovněž nechvalně známou pořádkovou policií, a také s akti‑ visty prokremelského mládežnického hnutí Naši. NacBolové, zdán‑ livě lhostejní k dlouhým trestům ve vězení a policejní brutalitě, byli znalí života na ulici, tvrdí a nekompromisní. Dostávali nařezáno, ale přicházeli znovu, aby dostali zas. Občas někoho z nich ubili k smrti.
3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
| 49
„Ve čtrnácti jsem odešel z domova na venkově, abych se přidal k Limonovovi,“ řekl mi Matvěj Krylev, tetovaný aktivista s dětskou tváří, nad knedlíky v kýčovité moskevské kavárně v sovětském stylu. „Byl jsem skinhead a četl jsem spousty knih o revoluci, o Leninovi, Trockém atd. A Limonov mi připadal jako živoucí příklad toho všeho. Byl to otec, kterého jsem nikdy neměl. Říkal jsem mu ,taťka‘ nebo ,strejda‘“.23 Členství v Limonovově hnutí s sebou neslo hrozná rizika. Vůdce Našich Jakemenko skupinu považoval za jednu z hrozeb pro ruskou svrchovanost a proputinovští násilníci napadali NacBoly všude, kde je našli. „Spoustu mých kamarádů strašně zbili nebo zabili, když na ně na ulici narazili,“ řekl Krylov. „Museli jsme na svou obranu nosit zbraně.“ Koncem roku 2007, jen dva dny před Pochodem nesouhlasu, byl mladý NacBol jménem Jurij Červočkin napaden pěti muži s base‑ ballovými pálkami. „Jenom mě nebijte do hlavy!“ křičel. Za chvíli ležel ve sněhu v bezvědomí. Upadl do kómatu a po dvou týdnech zemřel, aniž by se probral. Jeden opoziční novinář později řekl, že ani ne hodinu před útokem mu Červočkin telefonoval: prý ho sledují policisté v civilu, dva z nich poznal. Vyšetřování Červočkinovy smrti bylo v roce 2009 uzavřeno. Za jeho smrt nebyl nikdo obviněn.24 Ani soudcové neprojevili vůči NacBolům mnoho shovívavosti: sedm mladíků z hnutí bylo v roce 2004 posláno na tři roky do pra‑ covních táborů, protože vtrhli do budovy ministerstva zdravotnictví na protest proti škrtům sociálních dávek. Ve vězeňské cele si pobyl i Limonov. V roce 2001 bývalého newyorského punkera zavřeli na dva roky za držení zbraní, původně ho nicméně obvinili z organi‑ zování ozbrojeného povstání ruskojazyčných obyvatel východního Kazachstánu. Důkazy proti němu – svědectví dvou mladíků chyce‑ ných při nákupu zbraní v centrálním Rusku – byly obecně považo‑ vány za chatrné, zahraničí však procesu věnovalo malou pozornost. Limonovova politika byla příliš extrémní na to, aby vzbudila širší zájem. Západ měl rád určitý typ ruských disidentů a Limonov k němu
50
|
3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
prostě nepatřil. Nešlo o to, že by „sral na Západ“, jak mně a každému, kdo byl ochoten naslouchat, řekl později. Ve vězení napsal osm knih. Po propuštění Limonov opustil svou nacionalistickou rétoriku a spojil síly s liberály – jako šachový velmistr Kasparov – v koalici Jiné Rusko. Mnozí měli tak či tak už dlouho podezření, že jeho pra‑ vičáctví bylo jen pokračováním jeho umění a po fašistických a naci‑ stických heslech sahal proto, aby vrhl světlo na násilnickou realitu postsovětského Ruska. „Proč bychom se ještě namáhali zahráváním si s fašismem, když Kreml už je fašistický?“ připustil později. „Jsme opoziční strana. A nejradikálnější postoj dnes je bojovat za demo‑ kracii a volby – proti Putinově fašismu. Pravicový fašismus je dnes banální a represivní.“25 — Tak jako každý, kdo pomýšlí na to stát se revolučním vůdcem hod‑ ným toho jména, měl Limonov své skrýše. U vchodu do moskevského obchodu Mothercare jsem se sezná‑ mil se zamlklým mladíkem, který mě do jedné z nich zavedl. Úvod k našemu setkání to byl nepatřičný, avšak u člověka, který ztělesňoval chaos a rozpory své postsovětské vlasti, se to zdálo docela namístě. Limonov otevřel dveře spartánského bytu, který používal jako základnu, a chodbou mne zavedl do místnosti, na jejíchž zdech nebylo nic kromě dvou velkých zarámovaných fotografií scén z jeho kariéry v alternativní politice. Se svými brýlemi a šedivějícím knírem a brad‑ kou velice připomínal Lva Trockého, bolševického revolucionáře zavražděného Stalinem. V souladu s „budoucími pravidly odívání“, jež vylíčil v jedné ze svých více než čtyřiceti knih, byl Limonov celý oblečen v černém. Šel jsem rovnou k věci. Chtěl jsem vědět, jaké měl Limonov pocity, když jeho mladé příznivce zabíjely kremelské gorily nebo když je zavírali do krutých a nemocemi zamořených trestaneckých kolonií. Nelitoval toho, že je vyzval k odporu proti Putinově vládě, když cena za rezistenci byla často tak vysoká? Jak koneckonců sám přiznával,
3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
| 51
situace v Rusku byla za Putina „snesitelná“. Rusko nebylo Severní Korea. Nebo – když na to přijde – Sovětský svaz. Limonov se vidi‑ telně naježil. „Svět nemůžete změnit bez toho, že byste přišel o nějaký ten knoflík u saka,“ odvětil okamžitě. „Ti mladí lidé jsou svéprávní a vědí, co dělají. Jsou silní a lomcují jimi vášně. Vězení ve srovnání se svobodou v zemi nic neznamená.“ „Rusko zatím není fašistický stát, to je pravda,“ připustil a zíral přitom na impozantní městské panorama Moskvy. „Je to policejní stát, v němž chybí svobodné volby. To není totéž. Určité známky faši‑ smu jsou však patrné. Neznám stát, který by vytvářel tak obrovskou lež. Putin chce, aby Rusko vypadalo jako normální a demokratické, všechna rozhodnutí se však dělají z pozice brutality.“ Jedna věc byla shromáždit pár tisíc lidí v Moskvě a vykřikovat hesla proti Kremlu, něco úplně jiného však bylo přijít s vážným odporem proti vládě, mající pod palcem média, bezpečnostní složky a soudy. Uvažoval jsem, kde má Putin slabé místo, jež chce Limo‑ nov využít. Skutečně si myslí, že on a jeho spojenci v Jiném Rusku mohou Putina svrhnout? „Pokud situaci vidíte jako statickou, nemáme žádnou šanci.“ Limonov pokrčil rameny a promnul si bradku. „Když ale budeme vyvíjet stále silnější tlak, vyvoláme opakované konflikty. Snažíme se, aby ve společnosti došlo k velkém zvratu. Když se nám to povede, půjdou všichni s námi.“ Schovaný ve svém hlavním stanu a obklopený mladými muži a ženami ochotnými na jeho zavolání přiběhnout a jednat, ztratil Limonov kontakt s realitou. Zvládl sice nadchnout tvrdé jádro svých oddaných aktivistů, ale oslovit širší okruh nedokázal. Radikálními společenskými změnami jsou Rusové unavení a děsí se jich a Limo‑ nov je krajně radikální. To on koneckonců kdysi navrhl vyřešit ruskou demografickou krizi tím, že by „každá žena ve věku od pětadvaceti do pětatřiceti let byla nucena mít čtyři děti“. Jakmile by pak děti začaly chodit, byly by rodičům odebírány a vychovávány v Domově dětství. „Chlapci a děvčata by se učili střílet z granátometů, skákat
52
|
3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
z helikoptér, obléhat vesnice a města, stahovat ovce a prasata, vařit dobré teplé jídlo a psát poezii,“ napsal Limonov v jednom z řady esejů pro své příznivce nazvaném „Nástin budoucnosti“. „Mnoho typů lidí bude muset zmizet.“ „Kurva,“ odvětil Limonov, když jsem se ho na ten úryvek ptal. „Úplně jsem zapomněl, že jsem to napsal. Ve své práci se nerozpakuji využívat sny a myšlenky. Můžu se setsakra mýlit, v tom případě ale řeknu: dobře, nedělejte to. Díváte se na mě moc sucharsky,“ ušklíbl se. Vnímat Limonova jako politika by byl omyl. Podobně jako ta‑ jemný kremelský ideolog Surkov byl umělcem, který využívá svůj talent k utváření a manipulování dění ve své nestabilní zemi. Surkov z chaosu vykouzlil iluzi stability, kdežto Limonov pracoval s křik‑ lavými barvami vzpoury a inspiraci čerpal z třenic a rozporů. Byl závislý na boji, na adrenalinu vycházejícím z jeho role věčného out‑ sidera. „Život je konflikt,“ řekl mi před mým odchodem. Putinova vláda nad ruským politickým životem v první dekádě jednadvacátého století byla absolutní. Kdo s ním mohl soupeřit? Parlamentní opozici měl pod palcem Surkov a vůdcové protestního hnutí natolik hráli do karet Kremlu, až byl člověk v pokušení pode‑ zřívat šedou eminenci z toho, že jeho prsty sahají i tam. Putin jako by Rusko zamkl. Stál však před dilematem, jehož vyřešení by pro něj znamenalo jak zajištění dlouhé vlády, tak i zasetí semínek rostoucího odporu. Putin se musel rozhodnout, zda zůstat stát na místě, nebo jít dál. Nakonec si vybral oboje.
3 . „ O R A N Ž OVÁ H R O Z B A “ A R A N Ý D I S E N T
| 53
REJSTŘÍK
Abramovič, Roman 36 Akajev, Askar 13, 41 Akunin, Boris 119, 178 Alburov, Grigorij 288 Aleksejevová, Ljudmila 282 Alexandr II., car 189, 202 Alexandr III., car 189 Alexej II., patriarcha 140, 142 –143 Aljochinová, Marija 146, 148, 197, 201, 205, 266 Amnesty International 147 antisemitismus 219, 241 arabské jaro 95 –96, 181 al-Asad, Bašár 319 Astachov, Pavel 214 –215 Ašurkov, Vladimir 94, 234, 288 Atambajev, Almazbek 308 Aun Schan Su Ťij 146, 157 Avantgarda rudé mládeže (AKM) 128 Baburovová, Anastasija 59, 274 Babuškin, Andrej 305 Bacholdin, Denis 315 Bajsarov, Movladi 306 Banka Rossija 82 barevné revoluce 41 –42 Barkov, Anatolij 70 Baronovová, Marija 100, 169, 171, 173, Basajev, Šamil 26 Bastrykin, Alexandr 186, 189 –191 Beketov, Michail 73 342
|
REJSTŘÍK
Belkovskij, Stanislav 68, 260, 261, 311 Beloglazov, Sergej 197 Bělorusko 54, 180, 270 Belousov, Jaroslav 172 Belov, Nikita 176 Berezovskij, Boris 25, 153 Beršidskij, Leonid 313 Beslan, masakr 36 –37 bílé stužky 10, 114, 116, 121, 174, 182 Blatné náměstí 115 –117, 125, 167–170 Blinov, Sergej 249, 251, 252, 253 bombové útoky na obytný dům 29 –31 Brenner, Alexandr 156 Brenton, Anthony 44 Brežněv, Leonid 21, 24, 101, 131, 143, 189, 317 Brodskij, Josif 196, 252 Budanov, Jurij 88 Bulavin, Kondratij 240 Bush, George W. 42 Capok, Sergej 68 –69 cenzura 35 Cepovjak, Sergej 69 Clintonová, Hillary 113, 146, 163, 209 Coj, Viktor 56, 234 Čaplin, Vsevolod 154, 155 –157, 214 Čečensko 17, 26 –27, 29, 34 a amnestie 88
a korupce 78 a Němcov 304 –307 viz také Kadyrov, Ramzan Černozemní střed 235 –243, 283 Červočkin, Jurij 50 Čína 232, 249 Čirikovová, Jevgenije 15, 71 –74, 76, 117, 233 a exil 313 a homosexualita 219 a lidská práva 212 a Navalnyj 260 a protest v Černozemním středu 237–238 a Pussy Riot 152 Čchartišvili, Grigorij 119 Čubajs, Anatolij 300 Čurov, Vladimir 109 Dadajev, Zaur 304 –305, 311 Daniel, Jurij 21 děkabristé 176 Delimchanov, Adam 310 demokracie 32, 36, 40, 130; viz také suverénní demokracie Djomuškin, Dmitrij 272 Dobrochotov, Roman 64, 104, 170, 287 dobrovolnické skupiny 66 –67 Dogilevová, Taťána 213 Dolmatov, Alexandr 172 Druhá světová válka 56, 142, 274 Durov, Pavel 115, 313 Durycká, Anna 294 Dzeržinskij, Felix 27 Echo Moskvy (rozhlasová stanice) 280, 282, 293, 296 Estonsko 217 Euroasijská ekonomická unie 270 Evropská unie 270 Facebook 114, 155, 271, 287
Faith No More 147, 150 falšování voleb 106, 108, 118, 181, 225 fašismus 51 –52, 92, 220, 274 Federace ruských vlastníků aut 70 Federální služba bezpečnosti (FSB) 25, 29 –31, 115, 239 a Kadyrov 309, 310, 311 Fejgin, Mark 201 Fetisov, Konstantin 73 Fjodorov, Jevgenij 215 –218, 257, 284 Fomčenko, Sergej 192 –3, 194, 195 Fry, Stephen 268 FSB, viz Federální služba bezpečnosti G8 summit 45, 180 Gajdarová, Marija 92 Galperin, Mark 284, 314 Gándhí, Mahátma 182 Gaskarov, Alexej 172 Gazprom 34, 54, 57, 79 Geremejev, Ruslan 310 Gessenová, Máša 248 Girkin, Igor (Strelkov) 275 –276, 278 Glavplakat 282 –283 Golodecová, Olga 214, 318 Golos 108, 164, 181, 183, 221 Gorbačov, Michail 13, 22, 56 Gordějevová, Katěrina 234 Gorjačevová, Světlana 214 Grebenščikov, Boris 157–158 Greenpeace 267 Grey, Sasha 281 Gruzie 19, 41, 42, 223, 224 Gubašev, Anzor 304 Gudkov, Dmitrij 60, 119 –120 Gudkov, Gennadij 165 –166, 302 Gudkov, Lev 164 Guelman, Marat 32 –33, 37–38, 199, 221, 274, 317 Gunvor Group 82 Gurijev, Sergej 83, 247–248 REJSTŘÍK
| 343
Gusinskij, Vladimir 33, 34 Hitler, Adolf 280 Hnutí za národní osvobození (NOD) 284 homosexualita 203, 218, 219, 221, 268 Honecker, Erich 22 Hoover, J. Edgar 190 Chapmanová, Anna 84 –85 Charlie Hebdo (časopis) 296, 304 Charms, Daniil 147 Chattáb 26 Chimki, protest proti dálnici 71 –74 Chodorkovskij, Michail 35, 39, 61 –62, 246, 247, 288 a propuštění 267 Cholodov, Dmitrij 302 Chrunovová, Irina 205 Chruščov, Nikita 21, 189, 276 Iljin, Ivan 40 Illarionov, Andrej 57 imigrace 88 –89, 91 –93, 259 internet 69 –70, 109 –110, 114, 238 Isajev, Andrej 167 islámský extremismus 26, 295 –296 Israilov, Umar 307 Ivaněc, Vjačeslav 229 Ivanov, Igor 28 Ivanov, Sergej 54 –55 Izvestija (noviny) 277 Jabloko, strana 76, 85, 88 Jagland, Thorbjørn 181 Jakemenko, Vasilij 44 –45, 50, 62, 230 –231 Jakunin, Gleb 142 Jakunin, Vladimir 82, 263, 285 –286 Janukovyč, Viktor 11, 270 –271, 273, 283 Jaroš, Dmitro 275 344
|
REJSTŘÍK
Jarovaja, Irina 283 Jašin, Ilja 110 –112, 115, 159, 185, 233, 249 a Němcov 293, 294, 296 –297, 303, 306 Javlinskij, Grigorij 85 Jdoucí společně 43, 230 Jednotné Rusko, strana 67–68, 69, 75 –76, 99, 105 –109, 217–218 Jelcin, Boris 13 –14, 15, 19, 34, 259 a Navalnyj 263 a Němcov 298 a Putin 25, 26, 29 –30, 32 –33 Jelcinová, Taťána 25 Jelkin, Sergej 292 Jemeljaněnko, Fedor 102, 103 Jevtušenkov, Vladimir 319 Jiné Rusko, koalice 45 –47, 51, 52, 193, 194 Jižní Osetie 19, 223, 308 Jugoslávie 48, 274 Juščenko, Viktor 41, 164 Jušenkov, Sergej 30 Kabajevová, Alina 308 Kaddáfí, Muammar 98, 114 Kadyrov, Ramzan 90 –91, 108 –109, 304, 306 –311 kapitalismus 15 –16 Kara-Murza, Vladimir 311 –312 Karadžić, Radovan 48 Kasjanov, Michail 47, 298 Kasparov, Garry 45, 46, 47, 48, 51, 191, 200 a exil 248 Kašin, Oleg 44, 62, 63, 118, 234, 248, 303 katedrála Krista Spasitele 144, 148, 151 Kazachstán 50, 270, 308 KGB 21 –22, 23, 25, 27–28, 141 –143 Kino 234
Kipling, Rudyard 121 Kirill, patriarcha 140 –142, 143, 145, 148, 155, 203 –204 a Putin 163 Kirov, Sergej 244 Kirovles 244 –245 Kiseljov, Dmitrij 214, 297 Kobzev, Vadim 245 Kolesnikov, Andrej 313 Kolesnikov, Sergej 82 komunismus 15 –16, 22 –23, 24, 130 –131, 132 –133 Konovalov, Alexandr 146 Koordinační rada 188 Korobčenková, Jelena 287 korupce 9, 54, 77–84, 96, 285 –286 59 –60, 63, a Jednotné Rusko 68 –69 a Medveděv 59 –60, 62 –63 a Navalnyj 250 a olympijské hry 269 –270 a Putin 25, 97 Kosenko, Michail 264 Kovalčuk, Jurij 82 Kovaljov, Sergej 31, 182 kozáci 238 –240, 284 Kozlovskij, Oleg 42, 43 Krjučkov, Vladimir 28 Krylov, Matvěj 50 Krym 12, 275 –277, 279 Kučer, Stanislav 282 Kučma, Leonid 42 Kukly (televizní pořad) 33 Kunanbajev, Abaj 175 Kuščevskaja, útok 68 –69 Kyrgyzstán 13, 41, 90, 114 Lachovová, Jekatěrina 214 Latsis, Otto 31 Lavelle, Peter 168 –169 Lavrov, Sergej 217 Lebeděv, Konstantin 226, 229 –231
Lebeděv, Platon 35, 61 legislativa 181 –182, 183 Lenin, Vladimir 23, 128, 129, 156 Leningrad, viz Petrohrad Leontěv, Michail 210 Letov, Jegor 18, 49 Levá fronta 128 –129, 132, 159, 272 Levada Center 164, 292, 299, 312 Levijev, Ruslan 314 –315 LGBT komunita 219, 268 Libye 98 Lidová aliance 234 lidská práva 63, 147, 212 Limonov, Eduard 45, 48 –49, 50, 51 –53, 117 a Krym 276 –277 a Navalnyj 257 Litva 217 Litviněnko, Alexandr 31 Livanov, Dmitrij 214 Ljaskin, Nikolaj 245 –246, 286 Lokšinová, Táňa 313 Lotyšsko 217 Luckevič, Denis 172 Lukašenko, Alexandr 54, 180 Lužjanin, Maxim 172 Lužkov, Jurij 66, 72 Mabrúk, Fares 95 Madonna 157, 206 Magkojevová, Isabel 175, 178, 179, 254 Magnitského zákon 212 –213 Magnitskij, Sergej 62 –63, 80 Makarevič, Andrej 281 malajské aerolinky, let MH17 278 –279 Malašenko, Alexej 309 Malkin, Alexej 225 Markelov, Stanislav 59, 274 Markin, Timofěj 106, 108 Markin, Vladimir 225, 228, 249 –250, 295 REJSTŘÍK
| 345
Markov, Sergej 44 Markvo, Alexandrina 288 Martyňuk, Leonid 269 marxismus 15 Maschadov, Aslan 26 Maslov, Viktor 193 –194 Maslow, Abraham 68 McCartney, Paul 146, 197 McFaul, Michael 209 –211 média 22 –23, 31 –35, 58 –59, 62 viz také sociální sítě Medveděv, Dmitrij 54 –61, 62 –65, 70, 73, 122, 188 a protesty 148, 193 a Pussy Riot 204 –205 a Putin 97–102 Melnikovová, Valentina 291 Mikuláš I., car 176 Milonov, Vitalij 203 –204 Milov, Vladimir 305 –306 Mironov, Sergej 133, 162 Mitrofanov, Alexej 26 Mladá garda 62 mládežnická hnutí 41, 42, 43 –45 Morozov, Oleg 26 Moskevská helsinská skupina 181 Muratov, Dmitrij 59 nacionalismus 87–93, 259, 272 Nacionálně bolševická strana Ruska (NacBolové) 45, 49 –51 nacismus 87, 168 –169 Najem, Mustafa 270 –271 NAROD 87–88, 92 násilí 68 –69, 167–168, 171 Naši, hnutí 43 –45, 46, 49, 50, 58, 62, 103, 112 NATO 41, 42, 162, 209, 214, 217, 223 Navalnyj, Alexej viz passim Navalnyj, Oleg 187, 265, 273, 286, 287, 288 346
|
REJSTŘÍK
Němcov, Boris 12, 47, 93 –94, 119, 289 a Čečensko 306 a lidská práva 212 a olympijské hry 269 a proces s Navalným 249 a Udalcov 280 a Ukrajina 292, 293 a zavraždění 294 –298, 299 –304, 309, 310, 311 Němcovová, Žanna 297 nevládní organizace 181, 183, 221 nikl, těžba 235 –243 Noční vlci 284, 299 NOD, viz Hnutí za národní osvobození Norilsk 235 Novaja Gazeta (noviny) 59, 101, 276 –277 NTV 33 –35, 153, 209, 277, 281 –282 a Udalcov 222, 223, 224 Obama, Barack 174, 212, 257, 279, 283 Občanský pozorovatel 106 OBERIU (Unie reálného umění) 147 Oborona (Obrana) 41, 42 Occupy, hnutí 175 –179 odbory 133, 136 –137 Oficerov, Pjotr 244, 252 Olejnikov, Anatolij 142 oligarchové 25, 35 –36 OMON (pořádková policie) 49, 168 Opalev, Vjačeslav 251 Orech, Anton 280 Oreškin, Dmitrij 106, 110, 166, 279 Organizace pro bezpečnost a spolu‑ práci (OBSE) 58 Osipovová, Taisija 192 –194 Osmajev, Adam 295 Ozero dača, družstvo 82 Parfjonov, Leonid 93 Parchomenko, Sergej 225
Patrušev, Nikolaj 309 Pavlenskij, Petr 284 –285 Pavlovskij, Gleb 255, 283 Pechtin, Vladimir 212 Pelevin, Viktor 63 perestrojka 22, 56 Peskov, Dmitrij 173, 178, 220, 297, 308 Petrohrad 21, 23, 24, 56 –57 Pivovarov, Andrej 320 pochody nesouhlasu 45, 46 policie 46, 77, 78, 173 –174, 184 –186 a protesty 112, 113, 116, 117, 118, 119, 160 –161, 168 –170, 172 –173 viz také OMON Politkovská, Anna 31, 297, 302 Polozov, Nikolaj 150 –151, 198 Ponomarjov, Ilja 131, 159, 160, 226, 227 Ponomarjov, Lev 220 –221 Potupčiková, Kristina 103 Pravý sektor 275, 281 –282 Prilepin, Zachar 87 Prochorov, Michail 161 Pronko, Jurij 75 propaganda 42, 282, 290 –293 Protasov, Oleg 282 protesty viz passim viz také pochody protestu; Occupy protiextremistická centra 61 psychiatrická léčba 199, 200, 264, 285 Pugačovová, Alla 157 Pussy Riot 37, 138 –139, 145 –154, 155 –156, 158, 252 a názor veřejnosti 207 a olympijské hry 269 a proces 196 –202 a propuštění 266 –267 a uvěznění 204 –206 Putin, Vladimir viz passim
Rabinovič, Vadim 275 rasové napětí 89 –90, 91 –93, 135, 259 rašeliniště, požáry 66 Razvozžajev, Leonid 226 –229, 230, 264, 268, 280 regionální vláda 36 –37 Revoluční náměstí 115, 117 Rjazaňské útoky 29 –31, 33 Romanovová, Olga 165, 281 –282 Romanovová, Taťána 139 ropovod Východní Sibiř – Tichý oceán 79 –80 Rosenberg, Alfred 153 RosPil, webová stránka 80 –81 Rotenberg, Arkadij 81, 269 –270, 318 RPR-Parnas, strana 212, 292, 298, 303, 320 Rubachin, Konstantin 236 –238 Rudčenková, Nelly 236, 238, 239, 241 Ruská pravoslavná církev 139 –143, 148 –150, 154 –158, 203 –204 a Pussy Riot 196 –197, 202 –203, 208 a zákaz adopcí 214 Rusko viz passim viz také Sovětský svaz Rusko za mřížemi 281 Rusko bez Putina – zítřejší apokalypsa (videoklip) 162 –163 Ruská pošta 286 Ruské železniční dráhy 82, 263, 285 Ruský pochod 88 Rušailo, Vladimir 29 Rybakov, Julij 36 Saakašvili, Michail 41, 223 –224, 231 Sachnin, Alexej 134, 226 Salje, Marina 24 –25 Samucevičová, Jekatěrina 146, 148, 198, 205 –207 Saratovová, Cheda 305 Savjolov, Arťom 172 REJSTŘÍK
| 347
Serďjukov, Anatolij 250 Sergejev, Alexandr 29 Severní Kavkaz 31, 89, 116, 119, 162, 306 Sibiř 229 Siďjakin, Alexandr 182 –184 Simonovič, Leonid 219 Siňavskij, Andrej 21 Slovanská jednota 272 Sobčak, Anatolij 23, 24 –25, 56 –57 Sobčaková, Xenia 177–178, 180, 184, 185, 257 a Němcov 300, 302 Sobjanin, Sergej 172, 256, 257–258, 261 socialismus 130 –131, 133 –134 sociální sítě 60, 70, 114 –115 Sociální spravedlnost 234 Soči 81, 82; viz také Zimní olympijské hry Sokologorskaja, Ljubov 197 Sokolov, Sergej 190 Soldatov, Andrej 211 Solidarnost 110 Solženicyn, Alexandr 20, 314 Sorokin, Vladimir 219 –220, 318 Sovětský svaz 15 –17, 21 –23, 24, 84, 149 a nostalgie 130 –131, 133, 135 –137 Spojené státy americké (USA) 45, 113 –114, 183, 209 –211, 283 a adopce 213 –215 a Fjodorov 215 –218 a lidská práva 212 –213 a Navalnyj 83 –84 a protesty proti homosexuálům 268 Spravedlivé Rusko 133, 134, 162, 214 Srbsko 19, 41, 42, 48 Stalin, Josif 11, 21, 22, 88, 299, 317 a pravoslavná církev 142 a Udalcov 135 –136 348
|
REJSTŘÍK
Stěpanovová, Anna 300 Stěpašin, Sergej 26, 32 Stierlitz, Max Otto von 31 –32 Stolypin, Pjotr 36, 189 Střední Asie 87, 89 –90, 90 –92 Surkov, Vladislav 38 –39, 40, 43, 53, 59, 133 a Čečensko 304 a opozice 45, 47 a protesty 122 –123 a rezignace 191 Suslov, Michail 38 suverénní demokracie 40, 59, 130 Svetovová, Zoja 227–228 Svobodné Rusko, hnutí 215, 216 Sýrie 319 Syrovová, Marina 200 –201
Šamalov, Nikolaj 82 Šats, Michail 35 Šavanov, Beslan 305 Šavenkovová, Anna 194 –195 Ščekočichin, Jurij 30 Šenderovič, Viktor 33 –34 Ševčuk, Jurij 67, 125 Šibanovová, Lilia 107, 108, 181 –182, 221 Šlosberg, Lev 291, 292 Šorinová, Olga 293 Šuvalov, Igor 279 Tádžikistán 87, 92 Targamadze, Givi 223, 224, 231 Tatchell, Peter 155 televize 22 –23, 32, 33 –35, 70, 163; viz také NTV terorismus 29 –30 Timčenko, Gennadij 81 –82, 318 Tito, Josip Broz 274 Tjahnybok, Oleh 275 Tokarev, Nikolaj 83
Tolokonnikovová, Naděžda 146, 147–148, 150, 151, 153 –154, 285 a proces 197, 199, 200 –201 a propuštění 266 Tor, Vladimir 91 –92 Transněft 79, 80, 186 Transparency International 9, 77 transsibiřská magistrála 230, 231 Trepaškin, Michail 30 –31 Trockij, Lev 51 Tunisko 95, 96 Turčak, Andrej 62 TV Dožď 94, 114, 213 učitelé 108 Udalcov, Sergej 10, 115, 128 –130, 132, 134 –137 a domácí vězení 232, 272 a Krym 276 a protest 159 –160, 161, 168, 169 a Pussy Riot 199 a spiknutí proti Putinovi 222 –224, 225 –226, 231 a uvěznění 175, 180, 264, 280 a zátahy 184 Ukrajina 11, 164, 277, 281 –282, 319 a Donbas 278 a Majdan 270 –273, 274, 275 a Oranžová revoluce 41, 42, 160, 230 a ruská armáda 290 –293, 294, 314 –315 Uminskij, Alexej, arcikněz 141 UMMC 238, 239, 241 Unie pravoslavných praporečníků 219 Urlašov, Jevgenij 233 Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) 226 Uzbekistán 87, 92 velezrada 181 Velký teror 11, 21, 130, 244
Verzilov, Pjotr 148, 150, 153 –154, 200, 202 Veřejný výbor pro dohled 227 VKontakte 115, 313 Vladivostok 119, 223 Vojna (Válka), umělecká skupina 148 volby 58, 105 –110, 122, 159, 161 –163 a protest 110 –127 Volkov, Leonid 311 Volkovová, Violetta 151, 169, 197, 198 –199 Vološin, Alexandr 34 Všeruská lidová fronta 133 VTB Bank 79 Vůle lidu 202 Vveděnskij, Alexandr 147 Východní Německo 22 –23 Vyšetřovací výbor 11, 189, 190, 225, 295 YouTube 60, 70, 103 Yves Rocher 273, 286 Za lidská práva 220 –221 Zajcev, Konstantin 249 zákaz adopcí 213 –215, 216, 217 Zaladancov, Alexandr 299 Západ 28, 156, 218, 279, 283 –284 a Pussy Riot 153 –154, 207 viz také Spojené státy americké zdravotní péče 131 Zimní olympijské hry 81, 264, 266, 267, 268 –270 Zjuganov, Gennadij 28, 34, 36, 85, 132 –133, 161 Zolotov, Andrej 149 Žilin, Alexandr 30 Žirinovskij, Vladimir 36, 162, 189 Žitenjev, Igor 240, 242 Žujevskij, otec 141 REJSTŘÍK
| 349
EDICE MODERNÍ DĚJINY
MARC BENNETTS
ZNIČÍM JIM ŽIVOT PUTINOVA VÁLKA S OPOZICÍ Z anglického originálu I’m Going to Ruin Their Lives, vydaného nakladatelstvím Oneworld roku 2016, přeložil Pavel Kolmačka Obálku a grafickou úpravu navrhl Vladimír Verner Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., roku 2017 jako svou 1563. publikaci Redakčně zpracoval Jiří Stárek Odpovědný redaktor Martin Žemla Vydání první. AA 18,11. Stran 352 Vytiskla Těšínská tiskárna, a. s. Doporučená cena 348 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail: info@ivysehrad.cz www.ivysehrad.cz ISBN 978 ‑80 ‑7429 ‑647-5